174 AENEIS VI,102-127
Aeneas Mdli, aby smiU vstoupit do podsveti

k otd Anchisovi • Podminky vstupu: pohfeb

Misenuv a zlatli vetevka

Kdyz jiz pohasl vznih, kdyz umlkla tresticf usta,
Aeneas, chrabrj rek, k nf promluvf: "Nemohu, panno,
pfedstavou novjch pohrom, i nezvyklych, prekvapen
bjti:
dnv jsem uz uvaziI vsecko a ve sve si predstaviI dusi.
Jeste jen jedno bych chtel: kdyz tady ma podsvetnf
vladar
branu, kde v jezero temne se Acher6n z podsveti vIeva,
dovol, at pred zrak a tvar smfm vstoupit drahemu otci!
Ukd mi, prosfm, cestu a otevr posvatnou branu!
Jej jsem z plamennych zarn a z tisfcu metanych kopf
zachranil na techto plecfch a ze stfedu nepfatel vyrval,
on mi pak na mych cestach byl prnvodcem po sirjch
moHch,
veskere nebeske hrnzy i mofske snaseje se mnou,
vetch)\ nad sve sHy i nad udel pozdnfho staff.
Sam mne i prosil i velel, bych prisel ke tvemu prahu
s prosbou a vyhledal tebe: °slituj se, miIostna, prosfm,
nad otcem spolu i synem - vzdyi mMes vsecko mi splnit:
nadarmo Avernskych haju ti Hekate nedala spravu!
Orleus jestlize smel kdys pfivolat dusi sve zeny,
duveru v zvucne struny a v thrackou citheru maje,
mohl-li stndavou smrtf rek Pollux vykoupit bratra,
pofad tam chode i nazpet - nac 0 velkem Theseu mluvit,
nac tez 0 Herkulovi? - i ja jsem z velkeho Iova'"
Takto ji Aeneas prosiI a mou se oltare ddel,
kdyz vtom vestkyne df: ,,0 z bozske zrozeny krve
Tr6jane, Anchfsuv synu, je snadny v podsved sestup:
cerna Ditova brana je dokoran ve dne i v noci,
AENEIS VI, 128-155 175
avsak vratit se nazpet a vystoupit nahoru na vzduch, .
to je prace a trud! - Jen nekolik reku to svedlo,
jez mel Iuppiter v lasce neb zarna je vynesla chrabrost
k nebesum - synove bozf.
Jsou velke lesy tam v ceste,
K6kjtos, tekoucf zvolna, je obteka obloukem
r chmurnym.
Jestli vsak ve sve hrudi mas takovou horoucf touhu
dvakrat pfeplouti Styx, chtit dvakrat podsved spatfit
temne a sflenou praci te laka na sebe vzfti poslys,
co nutno je dffv: je ukryta na strome stinnem
haluz, jez tuhy stonek a veskere lisd ma zlate,
podsvetni Iunone svata - je lesem rozsahlym kryta
vukol a kotliny temne svjm stfnem zcela ji hali.
Neni vsak nikomu dano, by vstoupiI do temnot
zemskych,
lee by utrhl snitku, jez zlatym lisdm se tfpytf:
slicna Persefoneia tu haluz si urciIa darem.
Jestli kdo utrhne jednu, tu ihned vyroste jina,

zlata a dostane listf, jez stejnym kovem se leskne.

Proto ji vysoko hledej a vyhHzej! - Az ji pak najdes,
rukou ji utrhni fadne a sama se snadno ti podda,
jestlize vola te los - vsak jinak ji nezmuze zadna
sHa, ni tvrdy nuz ji nemuze ze stromu vytnout.
Mimoto pfftele tveho ti lezf tu bezduche telo ­

heda! ty 0 nicem nevIS! - a nakazou lod'stvo ti ti'isni,

zatimco vestby se tazes a u meho prahu tu meskas.

Dnve jej v hrob, jak slusno, dej ulozit, mohylou
pfikryj,
cerne pfived' pak ovce - tu ocistu vykonej nejdnv!
Tak jen styzske haje a kralovstvf, neschudne zivjm,
spatris'"
Domluv! kneZka a umlkne, uzavfe usta.
177176 AENEIS VI, 156-182
_I,
Rek pak s truchlivou tvafl daI na zem zahlouban
hledi,
odchazi zone sluje a starostliv premita v mysli
zahadny vysledek rad.
Jej provazi Achlltes verny,
stejnymi starostmi tisnen, a ztezka kupfedu kracl,
Mnoho se 0 tom radi a ruznym hovorem lusti,
ktereho mrtveho druha a ktere mrtvoly pohreb
vestkyne na mysli ma - vtom nablizku Misena spatfi
lezet na suchem brehu.
Byl zhuben nehodnou smrti
Misenos, Aioluv syn, jenz umel nad jine lidi
polnici volat muzstvo a tim je vznecovat k bitve.
Hektora, velkeho reka, byl priivodcem, po jeho boku
chodival v boj, jak v zapase rek, tak v troubeni mistr.
Kdyz pak udatny Hektor byl Achillem zivota zbaven,
k Aeneu dardanskemu se hrdina nad jine statny
pripojil za druha v bojich - a nezvolil hodilio reka.
Tehdy vsak odvahu mel - ten blahovec! - nad
morskou plam
zadout na dutou skebli a zvat tak k zapasu bohy.
Triton, zarlivy nan, jej vyCihal - mame-li verit -,
uprostred morskych skal jej potopil v penive vlny.
Proto pak kazdy druh pron kvilil hlasitym narkem,
zbozny vsak Aeneas zvlast.
Pak bez dIem Sibyllin rozkaz
B phicem plm spesne a nosi stromove kmeny,
staveji hranici k pohrbu a 0 zavod k nebi ji tye!.
Kraeeji v stalety hvozd, jenz selmam je vysokym
sidlem.
Duni dubovj kmen, jak sekyry do neho buM,
padaji jasany, smrky a tvrde dfevo se stipe
klinem - z vrchu hor jsou valeny mohutne habry.
AENEIS VI, 183-209
Pri tak velikem dile je ovsem Aeneas prvm,
__pobada druhy sve k praci a tentyz nastroj si bere.
, Potom vsak v truchlivem srdci sam u sebe premitat
zacal,
ziraje na velky les, a bezdeky takto se modlil:
"Kdyby na strome ted' se nam zjevila vihevka zlata
v tomhle velikem lese! - vzdyt 0 tobe vsecko az pfllis,
pfllis pravdive rekla, 0 Misene, vestkyne kumska."
Sotvaze dokoneil fee, vtom pojednou holubu parek
snesl se z vysin nebes a rekovi pred oei primo
na zem v zelene trave si usedl.
Hrdina silny

poznaI mateiny ptaky a takto se radostne modlil:

"Jestlize mozno tam jit, 0 ved'te me, letice vzduchem,
naznacte do lesa smer, kde vzacna vetevka stini
Urodnou lesm pudu, 6 nechtej me, nebeska matko,
opoustet v rozpacich mych!"
Pak zastavil kroky
a zkoumal,
jake mu znamem daji a kam svym zamlfl letem.
Zobou pokrm v chuzi, jen tolik poletujice,

co by je ten, jenz pozadu sel, moh zdaleka videt.

Kdyz pak aZ k Avernskemu se dostali dusnemu jicnu,
zvedli se do v-yse rychle a eistym proIetli vzduchem,
na strom lupenu dvojich a na misto hIedane sedli.
Odlisny bleskot zlata se zaleskl vetvemi stromu.
Nejinak za zimmch mrazu se obeas po lesich jmeH
zelena eerstv-ym listim, jez nevzrostlo ze sveho stromu,
kolem pak utleho kmene mu zlutave bobulky rostou;
takovym na stinnem dube se jevil v-yhonek zlaty,
podobne mirnym vetrem se tetelil kovovy lupen.
185184 AENEIS VI,377-404
K lhese pohromy sve vsak tato si pamatuj slova:
sousedni po mestech lid, jenz daleko siroko bydli,
dohn{m Ukazy z nebes, tvym kostem prokaze poctu:
zfldi ti velkou hrobku a bude ti obeti vzdavat.
Na veky vekil to misto se po tobe nazjvat bude."
Smutek vestbou touto se utisil; ubohy zahnal
ze srdce truchlivj bol - ma radost z nazvu te zeme.
Charon preveze Aenea pres reku Styx
TJdou tedy dal svou cestou a znenahla k rece se blizl.
Jakmile lodnik Charon je zahledl ze styzskych proudil,
kterak ztichlym hiijem sve kroceje ke bfehu ridi,
prvj se rozkrikne z dalky a primo se obori na ne:
"Kdokoli tys, jenz se zbrani v ruce jdes k nasim zde
rekiim,
rekni mi - odtamtud uz - proc pfichazis? Zastav sve
kroky!
Stinu misto tu jest, tis ospaIe noci a spanku!

Nelze prec ziva tela tu prevazet v podsvetnim clunu!

Vsak pykal jsem tezce, kdyz vzal jsem Herkula na lod,
ktery mi sem kdys prisel - pak Thesea, Peirithoa,
ac byli synove bohil a nezdolni velikou silou.
Hlidace podsvetniho nam onen mohutnou rukou
u trilnu kralova spoutal a odvedl podeseneho,
tito pak zkouseli drze i kralovnu Ditovi odvest."
Na to zas Foibova vestka mu odpovi strucnymi slovy:
"Neni z takovjch nastrah tu obavy - neboj se, neboj!
Nasilim nehrozi zbraii, necht pro nas vecne si steka
hrozny hlidac v sluji a strasi bezteIe stiny,
rovnez i cudna chot necht hovi si v strycove dome!
Aeneas, trojsky rek, svou zbrani i zboznosti slavny,
v hluboke podsvetni stmy chce vejit ke svemu otci.
AENEIS VI, 405-427
Kdyz vsak ta synovska laska ti neni docela niCim,
tuhletu snet - a vytahne snet, co chovala v sate znas?"
- Hned klidni se hnev, hrud vzkypela razem se
tisl.
Nemluvi dal - ten vzacny dar v nem probudi uzas:
snitka, jak Ziida osud - tu nevideI po dlouhou dobu,
otoCi tmavj clun, s nimz rychle se ku bfehu blizl.
Z lodky pak vyhnal duse, jez sedely na dlouhych
lavkiich,
vyprazdnillodni chodby a hned pak do lodi prijal
Aenea obrovskeho - i zaprasti sesita lodka
tihou a hojny kal tam vnlka otvory stehil. Konecne
urazu proste hned za vodou, reka i knezku,
vylozi v ohyzdnem blate a v rakosi sedave barvy.
Kerberos
Kerberos, obrovsky pes, v tech mistech z trojite tlamy
steka, v protejsi sluji je rozlozen - naramne zvue.
Jakmile spatri knezka, ze krk se mu hady uz jezi,
z medu a kouzelne mouky mu kolac uspavajid
hodi - on hltany tn hned rozevre, zurivj hladem,
popadne hozeny kolac a protahne nesmirna zada,
potom si na zem lehne a v cele se rozlozi sluji.
Nyni, kdyz uspan je pes, je volny rekovi pristup:
na bfeh vystoupi z vod, jez nazpet preplouti nelze.
Nemluvnata, nespravedlive odsouzeni, sebevrazi,
soudce Minos
Hned pak detsky plac je slyseti, hlasity
narek:
duse to nemluvnatek jsou plaCid - na prahu ziti
186 AENEIS VI, 428-454
cerny zhouhny den jim sladky odeprel zivot,

urvav je od prsu matky a smrti je zahalil trpkou.

Vedle je lid, jejz ki'ivy soud kdys potrestal smrti _
bez soudcu volenych losem vsak neni oosto jim dano.
Losuje predseda Minos a potom svohiva k sobe
dusi mlcicfch schuzi a zkouma zivot a viny.
V sousedstvi smutny lid je umlsten, ktery si vlastni
rukou udelal smrt; byi bez viny, v nenavist pojal
svetlo a nechteI uz zit.
Jak radi by v horejSim vzduchu
chteli ted' trpet bidu a tvrdou robotu snaset!
Brani vsak bozsky zakon a odporna reka je vaze,
smutna, a vezni je Styx, jez deviti rameny tece.
[pok smutku • Nest'astni miknci • Dido
Potom, nablizku odtud, se rozklada na vsecky strany
~ sire "Smutne pole", jak kraj ten nazjvan bjva.
< Ty, co ukrutna laska neb strasne souchote sklaly,
kryji ted' tajne stezky a hali myrtove haje

vukol a tryzeii lasky i po smrti jeste je tjra.

Vidi tu Prokridu, Faidru a truchlivou ErifYlu,

na niz rany je znt, jez syn ji zasadil kruty,

Euadnu, Pasifau a s nimi i Laodameji.

Take Kainis tu jest, kdys jinoch, nyni vsak zena,

nebot v drivejsi tvar zas osudem vracena byla.

Tez tam tyrska Dido, jiz cerstva ~hyzdila rana,

bloudi velkym lesem.

Ji trojsky hrdina spatHI,

stanul poblize ni, kdyz v temnem stinu ji poznal,

nejasne - jako as muz, kdyz novy nastava mesic,

vidi neb mysli, ze vidi, jak mracnem prokmita luna.

AENEIS VI, 455--482 187
Vyroni z oCl slzy a s neznou mluvi k ni laskou:
"Didono, nestastna zeno, toz prec jen dosla mi prava
zprava, ze stihla te smrt, zes mecem skoncila zivot.
Vinen jsem ja tvou smrti? 6 pri hvezdach, nebeskych
bozich
pfisaham, jestlize je tez v podsveti zaruka pfisah,
vskutku jsem od bfehu tvych, 0 kralovno, odchazel
nerad!
Mne vsak bozsky rozkaz, jenz nuti i tady me chodit
po mlstech drsnych plisni a v hluboke noci a stmu,
mocl dohnal k tomu - a take jsem nemohl tusit,
ze bych ti odchodem svYm tak velkou zpusobil holest.
Pockej a pohledu memu se nechtej vyhybat dale!
Prchas? Komu? Vzdyt naposled jiz smim hovorit stebou."
Takto se Aeneas snazil, by hnevivou, hledici chmurne
zenu konejsil slovy - a pritom pohnutim sIze!.
Ona vsak odvrati oci a hledi uprene na zem.
Ani kdyz zavadeI hovor, se kralovne nehnuly tvare,
jako by z mramoru skala neb tvrda stala tam zula.
Potom se konecne vzchopi a s hnevem nazpatek prcha
do haje, kde byl stm. Tam Sychaeus, diivejsi manzel,
stejnou snasi tryzeii a stejnou ji miluje laskou ...
Je i sam Aeneas vzrusen tim jejim osudem krutym,
dlouho se za ni diva a slzi s bolesti v srdci.
",Vtiklnici
• Deifobos
Urcenou cestou jde dal, az na pole posledni pnsli,
na nemz, leziclm zvlast, jsou valkou prosluli reci.
Tam jej potka Tydeus a chrabry Parthenopaeus,
valecnik slavny zbrani, a bledy Adrastuv obraz.
Jsou tu i Trojane padli, jichz na zemi zeleli nejvic.
Kdyz se tak na ne diva, jak v dlouhem poradi stoji,
195194 AENEIS VI, 648-676
Davny Teukruv rod ma sidlo zde, potomstvo vzacne,
rekove chrabreho ducha, co v lepSich se zrodili dobach:
Assarakos a 110ss a Dardanos, stavitel Troje.
Zdalky se divi zbramm a jejich povozum prazdnym,
ostepy vbodnute v zem jsou vztyceny, bez uzdy kone
volne se pasou v trave. - A kterou mivali zivi
zalibu v zbramch a vozech a v pesteni nadhernych koni,
takovou maji i ted, kdyz v zem jsou pohrbena tela.
HIe, vtom spatruji lid, jak hoduje vpravo i vlevo
v trave a Foibuv zpev tam ve sboru vesele peje
ve stinu vavfinu vonnych, z jichZ haju odshora dolu
mohutny Eridanus se proudem po lese vall.
Tady je lid, jenz pro svou vlast byl ranami poset,
kdo byli bez hfichu z knezi, kdyz byvali nazivu jeste,
kdo byli zbozni pevci a zpivali dustojne Foibu
nebo kdo umenim svjm, jez vymyslil, zuslechtillidstvo
nebo kdo dobrym skutkem si u jinych pamatku zjednal skran
tam kazdemu z nich je vencena belostnym vinkem.
Tech, kdoz dokola stali, se zepta Sibylla takto,
avsak Musaia zvlast, jenz vprostied husteho davu
vynikal vjskou ramen, a vsichni nan hledeli s uctou:
"Reknete, blahe duse, zvlast ty vsak, vjborny pevee,
v kterem je Anchises miste a okrsku? Za mm jsme totiz
do sidel podsvetnich piisli a prepluli mohutne reky!"
Heros struenou ieci ji pravil v odpoved toto:
"Zadnych vlastnich sidel tu nemame - nasim je sidlem
haj neb kypry bfeh neb vlahou zivena louka,
vy vsak, kdyz takova touha vas v srdcich doham k tomu,
tento jen prejdete vrch, ja k schudne vas dovedu ceste."
AENEIS VI,677-702
Rekl a kracel napied a ukazal z vrcholu chlumu

krasnou zaricl plan. Pak sestoupli z temene dolu.

TOtce tu Anchisa zhledli, jak v hlubokem zelenem dole

horlive prohlizi duse, jez na svet mely se vratit,

piemita 0 nich prave a opet si uvadi v pamet

mnozstvi potomku svjch, zvlast mile nektere vnuky,

jejich zivota cn, jich piihody, mravy i skutky.

Jakmile Aenea spatiil, jak luhem mu naproti kvapi,

ihned k synovi svemu pIn radosti rozepjal ruce,

slzy mu vytryskly z oci a z hrdla mu vyhrkla slova:

"Prisel jsi piec, muj synu, tva vernost, jak jsem to

eekal,

piemohla obtizny pfichod, je prano mi ve tvai ti hledet,

znamy hlas tvilj slyset a take mluviti k tobe.
Vzdy jsem to tusil v duchu averil, ze se to stane,
easto jsem hodiny eital - a nebyl jsem v nadeji
zklaman.
Kolik zemi a moil jsi proplul, nez te zas vidlm,
v kolik hrozicich pohrom byls uvrien, mily muj synu! _
Jak jsem se Libye baval, ze nejak ti na skodu
bude!"
Onen mu di: ,,6 otee, mne easto se zjevil tvilj smutny
obraz a vzdycky me nutil, bych prisel do techto side!.
Na vlnach Tyrrhenskych vod mam koraby.
Ruku si
stisknout
dej, muj mileny otce, a neprchej z objetf meho!" Mluvil
a proudem slz svilj oblieej zaroven ski-ape!. ".v
Tfikrat ueinil pokus, by kolem krku jej objal, _I o~
tfikrat uchopeny marne mu z rukou unikl pilzrak
podobny prchavjm snum neb lehkym vzduchovjm
vankum.