Lubomír Doležel, Heterocosmica. Fikce a možné světy, Praha, Karolinum 2003 Omezení v koncepcích uvažujících o rámci jednoho světa: probém mimese – nemožnost kvalifikovat vztah mezi fikcí a světem; problém konkrétnin (Hitler historický – Hitler jako románová postava, Robert Hod – Robin Hood, Riothamus – Artuš); koncepce „universalistické“ mimese Bertrand Russel – fikce je „prázdná“, postrádá referenci, ale nepostrádá, smysluplnost Gottlob Frege – rozlišení mezi „Bedeutung“ (význam, reference, označení entity) a „Sinn“ (smysl, způsob danosti reference); fikce postrádá referenci, její význam je dán smyslem Ferdinand de Saussure – odhlíží od osy „jazyk-svět“ a umožňuje zkoumat osu imanentní „označující-označovaný“; fikce je „autoreferenční“ pragmatika (Searl, Austin) – fikce je předstírání, hra na jakoby, generování fikční pravdy mimo zákony pravdivosti Fikce v koncepci čítající s rámcem možných světů (antecedent: Leibnizova theodicea) Je možno připustit existenci možných světů, z nichž ale jen jeden je aktuální, zatímco ostatní zůstávají neaktualizované. Přeneseno z teologické a ontologické roviny do roviny lidských výtvorů, kreativity, vede toto uvažování k myšlence kategorizace možných světů: - možné světy logické sémantiky: interpretační modely - možné světy filozofie: soudržné kosmologie - možné světy náboženství: kosmologické narativy - možné světy historiografie: protifaktické scénáře atd…. - možné světy fikce: artefakty Produkce textu: 1. zobrazující texty – Z-texty: mimese aktuální reality, aktuální svět předchází před textotvornou činností a nezávisle na ní, proto zde platí pravdivostní hodnocení logiky; 2. konstrukční texty – K-texty: předcházejí světům, které vytvářejí. Fikční texty - zvláštní kategorie k-textů. Fikční světy jsou přístupné a prostupné prostřednictvím sémiotických kanálů (reálie, referenční rámce, topoi; zde entity procházejí ontologickým rozhraním). Fikční světy literatury jsou neúplné (Roman Ingarden – nedourčenost). Jsou tedy „konečné“ a vymezené výčtem obsažených entit (čas, prostor, postavy…). Jsou významově modulovány modálními systémy. Ty fungují jako „omezovače“. Modální systém Kvantifikátory Operátory Aletické Deontické Axiologické Epistemické E existenční M možný D dovolený A hodnotný K známý E negativní M nemožný D nedovolený A nehodnotný K neznámý E obecný M nutný D povinný A indiferentní K ověřený - aletický cizinec (Welles: Kraj slepců), deontický cizinec (Hašek, Švejk), axiologický cizinec (nihilista, axiologický rebel), epistémické omezení (detektivka – geniální detektiv a „dektektiv blbeček“; Bildungsroman) - dvojdomé světy Vypravěčská perspektiva Gérard Genette (Figures, Nouveau dicours du récit) kategorie „hlasu“ (voix) a „osoby“ (personne) – „kdo mluví“ ROVINA VZTAH extradiegetická intradiegetická heterodiegetický Homér Šeherezáda homodiegetický Gil Blas; Proust (Marcel) Odysseus kategorie osoby (mode) – „kdo vidí“ FOKALIZACE VYPRÁVĚNÍ nulová fokalizace interní fokalizace externí fokalizace heterodiegetické Balzac: Otec Goriot Woolf: K majáku Robbe-Grillet: Gumy Hemingway: Zabijáci homodiegetické Melville: Bílá velryba Proust Chandler: Phil Marlow Camus: Cizinec Lubomír Doležel (Narativní způsoby v české literatuře) - v textu lze identifikovat dva druhy promluvy: pásmo vypravěče a pásmo postav Funkce Vypravěčský způsob konstrukční kontrolní interpretační akční objektivní + + - - rétorický + + + - subjektivní + + + + Typologie vyprávění rétorická er-forma subjektivní er-forma objektivní er-forma objektivní ich-forma rétorická ich-forma osobní ich-forma Způsoby vyprávění se mohou kombinovat, prolínat.