Vavřinec z Březové Narodil se kolem roku 1370 v Březové u Kutné Hory do rodiny nižšího šlechtice. Studoval na pražské univerzitě artistickou fakultu. Roku 1390 se stává bakalářem. Poté požádal papeže o svolení přijmout církevní úřad (nízký věk). Za Vavřince se přimluvila i královna Žofie, Bulou Bonifáce IX. (12. 3. 1391) mu byl nízký věk prominut a 17. 5. 1391 přebral faru v Lounech, kněžskému řemeslu se však nevěnoval (pokračoval ve studiích v Praze, často svědčil při právních řízeních v církevních záležitostech). Vavřinec z fary pobíral „obročí“, tedy příjem, který byl spojený s určitým úřadem nebo službou. I když se toto chování neslučovalo s církevními kanony, nebyl Vavřinec žádnou výjimkou. Později se obročí vzdal. 22. 3. 1394 ukončil studia na artistické fakultě a získává hodnost mistra svobodných umění. Nedal se vysvětit a požádal pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna o dispens na další studia, dosáhl povolení k nepřítomnosti v úřadu na 5 let a dal se zapsat na právnickou fakultu. Vzhledem k tomu, že na právnické fakultě o něm nejsou žádné další zmínky, studia pravděpodobně nedokončil. Stálý příjem získal ve dvorské kanceláři Václava IV. Poslední zmínky o Vavřinci z Březové pocházejí z roku 1437. Dílo: Vavřinec z Březové patří k nejvýznamnějším autorům husitské doby. Věnoval se jak vlastní tvorbě, tak překladům. Mnohokrát byl označen za autora děl, jež nenapsal. Z období, kdy působil ve dvorské kanceláři Václava IV., pochází několik děl, patří mezi ně nedokončená Kronika světa, Knihy snového vykladanie (překlad latinského výkladu snů) nebo překlad Mandelvilla (kolem roku 1400 z německé úpravy, jedná se o fantastický, v pozdním středověku velmi oblíbený cestopis, napsal jej lutyšský lékař Jean de Bourgoigne, vydáno pod jménem anglického rytíře Johna Mandevilla). Dále je autorem Písně o vítězství u Domažlic – Carmen insignis Coronae Bohemiae (veršovaná skladba, psána latinsky, inspirace – porážka křižáků roku 1431) a mnoha drobných děl s náboženskou tematikou. Jeho nejvýznamnějším dílem je Husitská kronika. Husitská kronika Původní název této kroniky není znám, zachovala se až v mladších opisech. Označována jako Kronika popřípadě Chronicon. Dílo je psáno latinsky, do češtiny bylo přeloženo na přelomu 15. a 16. století neznámým členem Jednoty bratrské, napsáno s odstupem času, Vavřinec se na psaní pečlivě připravoval. Kronika líčí předehru i samotnou revoluci. Vyprávění začíná již rokem 1414, kdy z iniciativy Jakoubka ze Stříbra začali někteří kněží podávat podobojí, ovšem kronika je zaměřena na roky 1419–1421. Dílo je členěno do kratších „kapitol“ (např. Začátek přijímaní pod obojím způsobem, Shromáždění koncilu kostnického, Učení táborské v praxi, Vpád Uhrů na Moravu atd.). V mnoho pasážích má dílo vysokou uměleckou úroveň. Vavřincovo dílo se vyznačuje loajalitou k pražským artikulům, nenávistí k Zikmundovi Lucemburskému a odporem k nejradikálnější složce husitství (Táboritům). Dílo zůstalo nedokončeno, končí větou „A když nastalo ráno…“, tedy kapitolou, v níž Žižka vytáhl do boje proti Zikmundovi ke Kutné Hoře. Dodnes se vedou dohady, proč kronika zůstala nedokončena. Prameny Emler, J. - Gebauer, J. - Goll, J. (edd.): Fontes rerum Bohemicarum V. Praha 1893, s. 327–534. Překlad: Vavřinec z Březové: Husitská kronika. Píseň o vítězství u Domažlic. Praha 1979. Literatura Čornej, P.: Tajemství českých kronik. Cesty ke kořenům husitské tradice. Druhé, rozšířené a přepracované vydání. Praha, 2003. Lehár, J. - Stich, A. - Janáčková, J. - Holý, J.: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha,1998.