Veröffentlichungen des Collegium Carolinum Band 118 Zwischen Ost und West' Tschechische politische Diskurse 19454948 Herausgegeben vom Vorstand des Collegium Carolinum Forschungsstelle für die böhmischen Länder Christiane Brenner K(; VIKLU' MACHEN 2009 R. ( SHRNUTI A Z AVI.R (>d Lidové demokracii.- ke staliiiurr.u ■ kou si dokázali komunisté v Československu zajistit vvhradní moc ]xhko><- 5 1 ,ít-zného února" cosi negativné fascinujícího. Ti, kdo bvli roku ^•mořeni' se od té doby zabývali orázkou, co bylo příčinou jejich porfž-l"4t*P" icntační vzorce diskurzu viny, který- se od padesátých ict primárné tV- ™s j v exilovvch publikacích, dodnes prosrupu|í řadu pojednáni. Relativně Cta přechod od poloplurahtní lidové demokracie poválečných let ke stalinis-""tn>]e, především trvale determinoval pohled na první jmenované období a "■"d rčil typ otázek, které s ním byly spojovány. Přitom se na jedné straně vv-^ wlizovala výrazná tendence přiřazovat dobové postoje vždy jednomu z po-tókvch táborů studené války a plány tehdejších aktéru zaměřené na budouc-ost ztotožňovat buď s „komunismem" nebo s „demokracii", jak je bylo možné pozorovat na Východě a Západě. Na druhé straně vycházela interpretace třetí republiky převážně z perspektivy jejího konce. To není příliš překvapné, ak zvanv „pražský převrat" koneckonců patřil k riejmarkantnéjším událostem tané studené války a v Československu uvedl diktaturu jedné stranv. které měia trvat déle než čtyři desítky let. V předložené práci byl důraz položen jinak. Předmětem rekonstrukce se stala otázka, jak byla během prvních tří let po skončení světové válkv a německé okupace v Československu veřejně prezentována a projednávána spok-. politika. V nejširším smyslu tedy šlo o to pochopit vnímaní současnosti, zpracováni minulosti a výhledy do budoucna té části politické a intelektuální elity, které měla v této době přístup k moci a k veřejnosti. Cílem se přitom rozhodné neměla stát pouhá momentka intelektuálního prostředí dané doby. V souladu s historickou teorií diskurzu spíš představovala východisko teze, že veřejně pM jevy |sou samy o sohě plnohodnotnou součástí dění a diskurz ted\ pomáhá konstruovat skutečnost. V/ražcno na Československo let 1945-1948 to zname-na- « probíhající interpretační boje je nutno chápat nejen jako obraz, ale takc ' 0 soucast politického a společenského vývoje. Veřejné vedené vyjednmct jocesy pntom byly pojímány jako procesy s otevřeným koncem. Jmycm «fa*J terlT "V*" Z t0h°' ŽC mkd" "* zúčastněných aktérů neměl v ruce žadnv .«»»• P'ľacla-^ hot°^' modťl k vytvořeni „nového pořádku". 1 kdv/ ř«i mkw* sPoň j*U, 'e treb» b«»t vážné otevřenost historické situace, tak tak ánp-čitr j 7! souéasníkům> a věnovat pozornost i nakonec ncrealiioraavm. v «r-zamétnC ľ* ^'vanvm alternativám, které , rame. ******** Jě,.n to v p^n»Politícký soubo, upadly v zapomnění, předmětem MJOW « P^ v Ptiptái Stal> ntanice diskurzu. Centráiftt element předsuvovakněK* "lizka Co,"": " P(,l':'ckou moc. ale také organizace spok^skě Who *veřeiné Hkít » co ne. Prostřednictvím *«ar»>veoi * toanwřl iaív 4o8 Shrnuti n ntvér Od lidové demekrucie ke MtfMwa 4f,'J K takovýmto procesům dochází ve společnosti permanentně a českc prr, vzhledem l přelomové situaci skončeni války ale zvlášť vhodnou „i zkumu. Svobodný, rovnoprávný diskurz ovšem nebylo možné konstatovat. 7 kritická re\ize všech drívčjšich samozřejmostí a hledáni nosných základ" nmť začátek poskytují velmi živý obraz dobových diskusí, vyznačovaly se *" již per se dalekosáhlými omezeními. Přistup k veřejnosti měía jen ta část tví'' tické elity, která byla spojena se stranami opétovné povolenými po skDnč"'". války. Vznikl tak elitní diskurz omezující se v podstatě na reprezentanty a iwľ patizantv „československé lidové demokracie". Navíc se od začátku pojil s urfj rými tabu. Kdo jc porušil, vystavil se nebezpečí ztráty svého veřejného hlasu' knminalizacc. Bo) o veřejné slovo tak měl dvě spolu korespondující úrovně-úroveň sporu o možnosti, jak ovlivnit veřejné mínění a úroveň kontinuálního vyvažování toho, co se smí říkat. Toto vyjednáváni o jazykovém úzu vedené osobami zúčastněnými na diskurzu zahrnovalo široké spektrum sahající od explicitně vedené interpretační soutěže o centrální pojmy přes spíše implicitní pokusx o spojení dikce s určitými významy až po snahy o etablování jistých tabu a ke sporu o dosah zákazu hovorů. Pro dobové aktéry spočíval význam těchto střetnutí primárné v tom, že si podílem na diskurzu, resp. na diskurzním monopolu chtěli zajistit také politickou moc nebo alespoň podíl na ní. Jinak řečeno, doufali, že dopomohou k platnosti své verzi národa, demokracie, spravedlnosti a socialismu. (.ilem předložené analýzy diskurzu ovšem nebylo pouhé zmapování této soutěže. Předmětem badatelského zájmu se spiše stala souvislost mezi systémem, diskurzem a historickým vývojem. Specifický způsob, tolik výchozí teze, jakým česká politická elita v letech 1945-1948 diskutovala o společnosti a politice (omezeni a hranice, které si vědomě či nevědomky stanovila), odpovídal omezením a hranicím ji stvořeného systému. Tím není myšlena pouze svobodni' Svolená rezignace na určitá práva, instituce a politické procedury, které patřily k výbavě liberálně pluralitních demokracii poválečné doby a z velké části představovaly také standard první republiky. Hranice dobového diskurzu zároveň mnohem spíš vyznačovaly hranice jednání; tímto specifickým způsobem ludiž byly limitovány i možnosti reagovat na společenská napětí, zájmové rozdi-l\. rozpory a konflikty. Toto stanovení hranic mělo velký vliv na politický vývoj ■ celoslovenské lidové demokracie, což se jasně projevilo v stále markantnějším nedostatku možností formulovat alternativní opce, a konečně i na průběh konfliktu z února 1948, kterého mohli komunisté využít k převzetí moci. V květnu 194.5 se s nově vzniklým politickým systémem československé liloví demokracie a novým hospodářským a sociálním pořádkem, který měl byt i ..i. n, po|ila velká očekáváni. I ml orie z osvobozeni a nového začátku urco-ala vnímaní aktuálního stavu stejně jako výrazný pocit krize. V dobovém polínkem dl kurzu laštním způsobem sloučila zkušenost z křehkosti vladnou- ,,i„4 projevovaným optimismem z budoucnosú. Kde byl i™. ■■ • r-SSTaPzakUnadlem než autentickým výrazem «kl0thcWi" Ch" ^ PoUdčtí aktéři let »945-1948 se y každém ^Ä1* *> toU^tiVni obraz jí samome/z Lcíst použitelné zKusenosu a „ nepos,Cllnl řaUé , „uití výkladu minulosti, přítomnosti a budoucnosti V?*V* ,inm » W ie pomohla národu, aby ,asnéji poznal sám sebe ve'sve r y'° P**""**, vnitřní polarizaci a rozšrěpenost, které jej prý přcd 3 í*ko*i tínico na jedné strane byla řeč o „očilti", při které by ml u oslabov»lT- U w> co usnadnilo zničeni první republiky nacistickým N 1 od5,tíníno *h sama byla na druhé straně vnímána jako poškozeni '{)b- Spokén"y riekvm poučením vylepšeného a posíleného systému a '^0pfkuv>" ~ u histo-roda, který se ještě zcela nezotavil, za pomoci zmírně ° i ' ni" kracic - sc staly součástí diskurzu o novém M,icmu P ''OT'U a d™f'- Pojem „lidové demokracie" kterým byla tato systematická tvorba něčeho „„yeho podložena, potom zpočátku nabízel prostor pro tuzne inrerpZe Mezi stranám, Narodn, řronty panovala jednota v tona, fa by měl obehov t silnéiši ukotveni demokracie „v lidu" prostřednictvím sociální spravedlnosti', širších možnosti participace. Východiskem konfliktů se ale stala otázka, zda lze revoluci z května 1945 považovat za ukončenou a co přesné má vyjadřovat cil vytvoření „československého socialismu". O velkých změnách v svsiému se rozhodlo již v exilu, ty platily za dané a tedy za veřejné neoddiskutovatelné. Proto se rozběhla debata o některých, ve spojení s „novým pořádkem" centrálních pojmech, o kterých se předpokládalo, že jsou konsensuálni. Tv btlv suk-znovu prohlašovány za společné cíle, přičemž ovšem zároveň docházelo k rozvoji jejich mnohovýznamovosti a diference. Čím více sc zúžily hranice toho, co se na veřejnosti smélo říkat, Um důležitější roli hrály nuance propůjčené definicím topoi jako demokracie, socialismus, spolurozhodováni nebo spravedlnost, resp. zdůvodnění, proč se jiní svým výkladem těchto pojmú dostali do rozporu se základními pilíři lidové demokracie. V těchto debatách zaujala výraznou pozici historie. To je pro česky politicky a nacionálni diskurz charakteristická strategie, která navíc l povalečně situaci vyznačující se zvrat)' a proměnami pomohla přeměnit cizí v důvěrné známe U pomoci historických argumentu byl radikálni obrat pre zentovan ,akoM>«»« VOJ, revoluční změny podávány ,ako evoluční vyvo, vlastních národních «*c. Silná tendence zabývat se historickými tématy nadto ale tatt m s Vládnoucími diskurzním. pravidly. Místo přímého praxí, bvlv zájmových rozdílu spojených s novým pořádkem !£g~í£ ÍS plány na změnu a proimávrhy často odvozovaný z h. tone. re.p _ P j ^ tovanv a kritika vkládána do úst velkvch mužům nunuk* irKumentační výztuha sloužili především pn L-1 ;nstrumcntalizovan prc > rm pu«— - ■ ns„ avrhy často odvozovány z ^ ^ ( i do úst vclk tuha sloužili Pokudlzcvpľ^chopnn,c^ ^ „iri,iy dune „-ledovat. |afc bvlv pW« zitivni ars 470 Shrnutí a %ái>ér rozhodujícím bodě je na tomto náhradním jevišti při všech rozdílech patrná celkové větší shoda než divergence. Komunisté sice operovali 5 - , negativním obrazem meziválečné republiky, nacionálni socialisté (ab xh^'1^ tomto mistr ukázali jen oba hlavní oponenty dobového výkladového b ^ zdůrazněným tradicionalismem. Vztaženo na systémové otázky ovšem b í* první republika všeobecné očerriována. Parlamentní procesní řád se . ■ . ii- j -1 -i . v ... svými růz- BJ mi institucemi platil 1 nadále za prekonaný. Komunisté ironizovali první r publiku jako „formální demokracii" a její zákony a politickou realitu stavěli d přímého protikladu k „nové demokracii" orientující se politickou bázi a jeji 0° rřeby. Ani zastáncům první republiky z jiných partají nešlo primárné o ínstitu cionální zajištěni demokracie, ale o její morální obsah. 7.a požadavkem upama tování se na morálku meziválečné demokracie stálo hledání cesty z akutní krize která byla diagnostikována jak pro společnost tak pro politiku. V tomto často' ostrém a přesném vypořádáni se se současností šlo veskrze o deficity, jaký představovala chybějící možnost kontroly a nedostatečná garance občanských práv, jen výjimečné však bvly vztaženy na systém. Vágnost systémové debaty měla pro nacionálni socialisty a lidovou stranu, jak se ukázalo, negativní dopad i v soutěži o volební hlasy. Nedokázali srozumitelně podat, v čem by kromě sociálního a hospodářského přerozdělení měl jejich socialismus spočívat. Tím, že hospodářskou reformu prohlásili za ukončenou a navíc varovali před dalšími kroky směrem k sociální nivelizaci, mohli komunisté jejich obhajobu hodnot první republiky a obecně jejich představy 0 budoucí společnosti snáze označit za zpáfečnické. Proti spíše deficitnímu dis-kurzu o současnosti determinovanému stále více pochvbnosrmi a varováními charakteristickému především pro katolickou lidovou stranu a její intelektuální okruh, prosadili komunisté bojovný budovatelský diskurz, ve kterém udávaly základní optimistický tón sociální agenda, práce a pokrok. Tento strohý protiklad lze stěží označit jinak než jako výsledek úspěšného pruh lení dichotomních rolí. Bez ohledu na rozdílnou atmosféru totiž mezi jed-miilnými politickými uskupeními určujícími českou politickou debatu let 1945- 1 0-4H vládl překvapivě velký soulad i v otázce, jak by měla být společnost principiálně konstituována. To platí především pro silnou tendenci prezentovat |l jako co možná homogenní a uzavřenou. Tato tendence určovala mimo jme 1 pojetí národa a kritéria příslušnosti k němu. Individuální práva se dostala do poá»dl na úkor myšlení v národních kolektivech. Vize homogenní společnosti oprostené od protikladů, která by tedy již vůbec nepotřebovala mechanismy a |..r.. pro kompeu/.ui /ajniú a řešení konfliktů, představovala nápadný průsečík jfan] | moha boAtcfc odlišných konceptů. Není proto přehnané mluvit o pri-,.... 11 j c dnou, kit-rv determinoval celý diskurz tehdejší doby. |, ebOM a svornoM ovsem nefungovaly bez procesů vymezení se vůči odlišnému nebo ,,1-, odli n, ,1c I.....vánému a odmítnuti tohoto. Vnitřní semkmitosti >v ,'„ ,m" potřebuje vždy avúj protějšek, který je většinou pokW*> ocDfa.rKkv Procesy .nkluze a exklu/c lze pro zkoumaně „bdob. »lc . „, ,„ W.lika příkladech a různých úrovních. |iž systémové debaty Od lidové demokraáe ke stalinismu ,rtovalv silný moment vyčlenění, tím že zde prÍ5iuinw,, <^S,P; lna politickém děni byty ztotožněný se ohlasem, P°dl' ľdemokracu. Mezi úplnou shodou a kriminalízu^cím S^ľľľľ válce a okupaci temer neumožňovaly uplatni, zkušenosti, které jasni 'Jl, j u do dominantního schématu ncpntel-přítel. Kdo nestál pevně na spriÍBe anč" vystavoval se nebezpečí, ze bude počítán k nepřátelům . wbuc'en 2 „á-" da Takovéto pokusy o prosazeni společenské příslušnosti a hierarchie, mar-tÚnalizace a vyloučení probíhaly v rámci českého národa, stejně jako mezi niro-m českým a slovenským. V českých veřejných projevech o Slovensku m áa C. brzy p0 skončení války etablovala nadstranícki představí, že východ země brzdí sociálni a politickou přestavbu stejně cíleně jako znovusjednocení obou ástí republiky. Slovensko tak dočasné fungovalo jako protiklad „revoluční" " ské společnosti. Navzdory určitým prostřením po volbách roku 1946, v době Cř cesu s Jozef cm Tisem, stejně jako během tak zvaného slovenského spiknuti dzini roku 1947 byl český diskurz o Slovensku stále determinován uratmi zdrženlivostí; k projektu na obnovu společného státu na základě zmeneného nnietí obou národů koneckonců neexistovala žádná alternativa. Role těch druhých" ovšem v českém nac.onálnim diskurzu hned zkra,e pn-, ^Němcům Na diskusích o Němcích kolektivně obviněných z nacismu . Němci, příslušníky tak zvaných „sm.semch rod. • těmi, kdo přežili šoa - a to pod ^^^osn. Phtom sc ukázalo tyto procesv přispěly k vytvořen, .JJ« »p*^_ ^ jak rozmanité funkce pro,cvy o „tech Vmcirh ^ $ mld. představovalo zúčtováni s Němc. a njcb p ^ ^ft**- lení z Československa pro všechny " ^of.lováni a denuncuc Ion šich témat. Na jedné straně sloužilo v^™™J naé«^ . kurentů. Všechny strany demonstrovaly, v.pW*1™ snažily se dokázat druhým nedusí a ne ^ >f *0*~" ^ a tím je oslabit, resp. diskvalifikovat. 1 ^ opét na.**H' ^ valy na společné dle v politice vúCi ^ M alc n ztráta ve stranickém boji hrozil., Pta ^ , , * ^ ve spojeni s jinými agendami. 1 r..«i"^^Zl^nM způsobeno pouze těmito stále markantněji r< u > 7an„mčněpolmcke topoi politického diskurzu a zužupem « pu ■ ' tonj_ llf takť dvěma jednáni, kterv zmařil všechny nade|e na tunKc .. -r^ ^ _ pH)ťtitT> novf významným.'datv připadajícím, na první pol"v' OMma „Jalos.c.v. M ústavy a druhými parlamentním, volbami o.1»^ ^ . hoJnť f připisoval velký symbolický význam, pian > a ^ m nebylo ■ i ., , r,..liuckou „normalitou imitu. rncr/i koncem v ji n v ■* 474 Shrnuti a %áľér Od lldoľŕ demokratu ke stalimmu ovšem jasné a v mnoha detailních otázkách sporné, co lze v rámci j ho" vývoje očekávat. Pod dakem rostoucího vnitropolitického napiti se „••' zostřil především konflikt kolem centrálni nlázky. jak a kde by sc v budo °m měla přijímat důležitá rozhodnutí, tedy jaká role by měla připadnout samotný1" aktérům - stranám, parlamentu, Národní frontě, ale i masovým organiza jako odbory a konečně „lidu". Stejně jako všechna velká témata předtím podl"1 hala i tato oblast diskurzu specifickým omezením. Otřásat základy systému vytvořeného roku 1945 nebylo bez rizika, protože každý návrh na korekturu mohl být snadno interpretován jako neloajálnost či „krok zpátky" a využit k diskvalj fikaci svého původce. Akceptace „nového pořádku" jako něčeho daného ovšem omezovala možnosti otevřené diskuse stejně jako spektrum alternativního jed nání a východisek z dlouhodobé politické krize. Když ministři lidové strany nacionálních socialistů a jeden sociální demokrat koncem února 1948 na protest proti klientelistické politice KSČ složili své mandáty, zůstaly fakticky jen dvě opce; a pro Beneše se v podstatě opravdu otevírala jen jedna z nich. Pokud bv se touž nerozhodl pro řešení krize v logice lidové strany, ale jednal podle parlamentních zvyklostí meziválečné doby, nemel by zřejmě výsledek dlouhého trvání. Uvažovat o tom, jak by se v tomto případě dalo vyústění vládní krize korigovat, by bylo čirou spekulací. Zůstává otázkou, proč komunisté v únoru 194H tak suverénně dominovali a proč sc jim jejich, nyní již skuteční, protivníci nedokázali postavit na odpor. Analýza výkladových sporů předchozích skoro tří let jasné ukázala, jak tato ztráta řeči a schopnosti jednat vznikla. Systémové faktory se přitom dají jen stěží oddělit od diskurzních a diskurznč taktických. Pokud byl jednou přístup k moci a k veřejnosti vázán na akceptování a neustálé potvrzování stávajícího pořádku, nebylo už možné formulovat a vybírat alternativní možnosti, aniž by přitom nebyl zpochybněn celý systém. Tuto premisu sdílely a i proti vlastním rostoucím pochybnostem konsekventně obhajovaly všechny strany Národní fronty. Pozdní a zpomalená diskuse o systému a konečně i průběh vládní krize z února 1948 už mohly jen ukázat, jak silné bylo působení z vlastní vůle stanovených hranic. Odstupující jednali v logice, která již neměla žádný institucionální ekvivalent. Dokud však ofenzivně nepožadovali jasnou korekturu vládnoucího pořádku, musela jejich akce zůstat bez výsledku. Jak velmi si přáli zvrat aktuální situace, tak málo dává předchozí dění rušit, že by odstupující ministři považovali za možnou elementární změnu systému. Nařčení z reakcionářsrví ovšem navzdory své demonštratívni věrnosti lidové demokracii neušli. Dobové výklady nám tuto tvorbu nového systému ukázalv jako mnohovrs-ttvný a mnohoznačný projekt determinovaný reakcemi na zkušenost války a okupace, která byla v Československu zpracovávána velmi podobné jako v jiných evropských společnostech, stejně jako tradičními představami o politice a pořádku charakterickými pro českou politickou elitu a v neposlední řadě mo-rcnsko-politickými zájmy politiků a stran podílejících se na tvorbě tohoto sys tému. Zde se potvrdil argument, že komunisté rozhodně neovládali hned <>d • - ni a situaci nějakým jasným projektem budoucnosti a (podpořeni výrazním „Askokem pr. obsazovaní poz.c znamenajících moc a k „ květnu 1945 c.leoe nenastoupili ccstu k sam 'a konttoh, yeře,nost,; -Proti této tezi, na které je postavena většina interor 7 M^UU"*fck* diktatuře obraz jasné alternativy, mluví zjiiténí, že koncepty?^n,1!,ci<:h * nabídnout „osti, politiky a hospodářství se formovaly teprve m t ' ^ I"m"ŕt"i sP"lec-(J možná dokonce ještě nějakou dobu po něm) u T" a ú do ůn,,ra "48 lýzy dobových diskurzů také vyplývá, a to je v nasC i „ flexibllní- 2 «* neexistovaly dva diametrálně odlišné výkladové systémy V ™ du'"'tqM' U představ o společnosti a její sociální a politické orean "™,ch ůt4*tó<* cílého politického spektra třetí republiky konstatovat vvŕľnnu ľhnT n'T míry byla tato shoda výsledkem strategicky motivován ľZl ! , ° komunistů nebo naopak napodobování diskurzu KS 'Z , P ? ľ™ " fronty, se dá „ post těžko určit. V dane souvislost * úlohu. Rozhoduj ,e, ze nov,, samozvaná politická elita třetí tepubik sp" ľ ně vytvorila systém, ve kterém mimo jine chyběly nebo byly přinejmenším jen slabé ukotveny podstatne demokratické mstnimciitv a instttuce umniňuiici zi-imovou vyváženost a řešení konfliktů. Tuto konsensuální cestu k omezené a zéásd řízené poloviční demnktacii samozřejmě rozhodujícím způsobem ovlivnily zkušenosti let 1938-1945. Se svou odpovědí na zničení demokracie během třicátých let nebylo Československo osamocené. Po druhé světové válce měly všude v Evropě konjunkturu statné centralistické, k pluralismu kritické myšlenky. A všude rezonovala s požadavkem skoncovat s dřívějším znevýhodněním lidových mas také určitá obava z těchto mas a nedůvěra k nim a jejich náchylnosti k sociálním svodům diktatur třicátých a čtyřicátých let. S tímto strachem z „lidu" a jeho těžko předvídatelných reakcí byly spojeny i strategie sociální pacifikace doby be/prmtrtrdně po skončení války, tendence k vúdeovskému stylu, který se alespoň ve zpětném pohledu jeví jako paternalisticky autoritářský. To, že se v Československu ph novém politickém začátku roku 1945 šlo ještě mnohem dále než v jiných zemích, mělo mnoho důvodů. Zvlášť významnou roli přitom sehrály změněné zahraničněpolincké souřadnice. Přesto by bvlo chybou akcentovat pouze přelom nebo dokonce mluvit o „nulté hodině \ tJvrj začátek z roku 1945 je příliš jasně spojen sc strukturním, spccttiky první repub-likv, příliš očividné je opětovné využití konceptů politického a spolče.wikm pořádku vedoucích k odstranění diferenciace z doby druhé "T-ubuk, >. s opačným, znaménkv. Přitom se nejedná o tradiční Itnie, o P^^J£ určité modelv úvah o řádu ve společnosti, ale (pod do,mem l*"**"^ ze zabránit opakovaní existenčního ohrožení) o tad.kalizac. a pnostren, trad. váných forem mjšU-ni. ^^^^P^ elitu během druhé (irázkou zůstává, |ake důvody vedli cesxou , ~~- demokia světové válkv a bezprostředně po ni k tomu, ze P°™°\ ' .w„, vnl[IM11 ■ i - • . ' „,„,h„,i „ nrosDěšnc. Ide o to, ptne tento zi< tickvch prav a svobod za prospešné, r r i^l-o bluhokv zařež, kterým skutečné byl. a (v dals, přesun moci směrem Re ^- jako hluboký zářez, zlom měl na P'^""v I,l"tUP" 476 Shrnutí n ^úľtr sledku mohli komunisté určovat verejné projevy a dění, zatímco jiné strany 1 naly stále vie bezmocné a nakonec umlkly docela. ^ 'ec^ Roku 1945 vytvorený Iidové-demokraucký systém nebyl také současník rozhodné vnímán staticky- Práve naopak, všude se o něm mluvilo jako u - ' chodném fenoménu, o předstupni k „československému socialismu". Pro tent systém v přerodu mohli komunisté navrhnout nejlépe pochopitelnou a přede vším nejpozitivnéjšť představil vývojového směrování. Její úspěch přitom ne spočíval v prosazení nějakého velkého návrhu, také se nedá říct, že by tato vize rozhodla každou interpretační soutěž ve svůj prospěch. Přesto dokázali komu nisré v četných dobových jednáních o výkladu minulosti, hodnocení přítomnosti a návrzích do budoucnosti jednotlivé agendy a politické obsahy nejlépe pod ložit svými hodnoceními a konotacemi. Díky tomu mohla KSG stále výrazněji určovat, o čem a jak, tedy v rámci jakých pojmových protikladu, se bude diskutovat. Pokud sc odlišné názorv vzdálily od dominantních pojmových oblastí méiv nékdv problém, aby bylv vúbcc vyslechnuty. Na to, že vvkladv komunistu mohly získat převahu, měly rozhodující vliv především dvě skutečnosti. Na jedné straně zde byla vytvořena velmi pozitivní základní nálada; společnosti se prezentovaly optimistické budovatelské vize a hmatatelné úspěchy, a to především v pro poválečnou zchudlou společnost centrálních oblastech práce a sociálních věcí, ze kterých KSC udělala své hlavní téma. Stupňování vlastního úsilí a vlastních cílů (rys celého budovatelského dis-kurzu) ovládali komunističtí řečníci a autoři zvlášť dobře. „Národnostní očista" se tak stala obětí a směnkou pro budoucnost, práce bvla stylizována do zbraně v boji o národní existenci, prostřednictvím své hospodářské výkonnosti a socialismu integrujícího pokrokové elementy Východu a Západu měli Češi a Slováci dosáhnout rovnocenného postavení s velkými národy a stát se avantgardou mezi slovanskými národy. Ve srovnání s tím se často varovné a napomínající hlasy „těch druhých" jevily jako bojácné a negativní. To, že sc kritika vládnoucích poměrů obecně a komunistické politiky zvlášť dala snadno ztotožnit s pokroku nepřátelským, „rc-akcnim" postojem, však nespočívalo pouze v agresivní rétorice komunistů, kteří se nezastavili před cíleným očerriováním a kriminalizací skutečných i domnělých protivníku. K negativní konotaci pojmů tradiční liberální demokracie přispěli značnou měrou sami národní socialisté a katoličtí lidovci. Potom, co byla nejdříve odmítnuta jako překonaná, nedala se témata typu individuální práva, veřejná kontrola, dodržování parlamentních postupů jednoduše „resuscitovat". /..li KSC svými bojovné euforickými a obrazem nepřítele determinovanými hesly opravdu dokázala získat na svou stranu „většinu národa", zůstává otázkou. V únorových dnech vsak dokázala dát do pohybu tolik lidí, že tento dojem mohl přinejmenším vzniknout. Především ale měla za těchto okolností možnost definovat, proti čemu vystupuje. V předchozích letech a měsících totiž nikdo •i. ■ ' ••řil žádný alternativní návrh. |>,, klul Helena IVnnov.i 1.1TERATUR- VKD QUE1JLENVERZ] SCHNIS 1. Nachschlagewerke \bkurzungsverzeichnis Zur Geschichte OítmttdtwOMi ia 20 Ufc* butí! 2000 (Matenahen und Studien *ur O,0aittíe^^^tt- " Brahe, )HÍ/lJ>paŕU Jan/G™/*, Jiři/ÍCtó, Pot/HéM l»e Slovník zL',a„- h ru ,948-1980 [Lexikon der verbotenen Autoren I'M« íanoj pľahľl,,, ''^ Omni, Milan u. a.: Kdo byl kdo v našich dejinách ve 20. století [Wa war *: Mal> slovník osobností českého katolicismu 20. stolen s amolopi ltv„ [Kleines Lexikon der Persönlichkeiten des tschechischen Katholizismus des 20. Jahrhundens mit einer Tcxtanthologic]. Brno 2005 (Dějiny i kultura U Kaupik., Jiří: Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953. Biugrafický slovník sti». nických a svazových funkcionářů, státní administrativ;, divadelních a filmo\Ťch pracovníků, redaktorů ... [Wer war wer in unserer Kulturpolitik 1944-1953. Biographisches Lexikon der Partei- und Verbandsfunkuonäre. der staatlichen Administrative, der im Theater und Pilm Beschäftigten, det Redaktcure ...], Praha 2803 Kunc, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví vletech 1918-45 [lexikon der tschechischen Schnfststeiler. Die schöne Literatur der Jährt 1918-45]. 2 Bde. Praha 1945-1946. Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů beletristu |Lcxikon der tschechischen belletristischen SchriftsteM 1945-1956. Praha 1957. Mcťovttit, Augustin/RimftóU Pmt/ĎmiMmi M»rgit»/íW** Z*"** Slovák Blographical Dictlonarv. Martin 2002. AM, Jan u.a. (Hgg.) Akten jedné, érv na Slovensku ^""^J^* tického vývoja [Die Akteure einer Ära in det Slowake. 1948-1989. Persomtmerung der politischen Entwicklung]. Prešov 2003. Slovník českých spisovatelů od roku 1945 [Lexikon der seit dem Jahr 1945]. H>> vom Ú*tW pn> českou "«raIunl 1964. [Tschechische. »»graphi low.f. |..ser u.a.: Ccskv Inour.itiekv slovník . • • e i i i vy lihrhnndertsl 1 Bde. Praha 1w-sches Lexikon des\\. |.inriiumicri>|. - mmlM denxv Tomef, Josef: Průkopníci a pokračován-It. Osobnosti ^ ^ krade I87S-2003, Biografický slovník (Pionier* w> ]87g ^ Biographische: in der Geschichte der tschechischen Soiialderootra lexikon]. Praha 2004.