DRUHÁ KNIHA
kuropění zemřela. Ajejí syn byl pokřtěn a dostal jméno svého strýce Boleslava.212
Kapitola XXXVM.
Roku od narození Páně 1086
Z rozkazu a úsilí římského císaře Jindřicha III., rozmnožitele říše, se konala veliká synoda ve městě Mohuči,213 kde spolu zasedali čtyři arcibiskupové a dvanáct biskupů, jejichž jména později oznámíme, spolu s opaty klášterů a s ostatními věřícími a písemně potvrdili přemnohá ustanovení o stavu svaté církve.
V tomto shromáždění týž císař se souhlasem a schválením všech nejlepších mužů své říše, vévodů, markrabí, dvořanů a biskupů, učinil českého knížete Vratislava vládcem jak Čech, tak i Polska.214 Vložil mu vlastní rukou na hlavu královskou čelenku215 a přikázal trevírskému arcibiskupu Egilbertovi,216 aby ho v jeho hlavním sídle Praze pomazal za krále a vsadil mu na hlavu korunu.
Na temže sněmu pražský biskup Gebhart písemně předložil svou starou žalobu stran svrchu řečeného moravského biskupa Jana. Ač ten již téhož roku odešel z tohoto světa, přece řečený biskup, ve velikých obavách z budoucnosti, jednal skrze přátele a naléhal na císaře, aby na to místo už nový biskup nebyl dosazován. I rozvinul přede všemi privilegium... od svého dávného předchůdce biskupa svatého Vojtěcha a potvrzené jak od papeže Benedikta, tak od císaře Oty I.217 Na základě spravedlivé žaloby císař, pohnut prosbami knížete Vratislava, bratra tohoto biskupa Gebharta, a na radu arcibiskupa mohučského Wezila218 a jiných dobrých přátel spravedlnosti přidal k starému privilegiu nové, skoro téhož znění, a potvrdil je císařským znakem, jak se dále ukáže. Opis tohoto privilegia nepokládáme za zbytečné vložit do tohoto našeho díla, obsahuje totiž toto nebo asi takové znění:
,Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Jindřich Třetí, z přízně milosti Boží císař římský, rozmnožitel říše. Víme, že královskému jménu a císařské důstojnosti přísluší, abychom všude pomáhali prospěchu Božích církví a odvraceli od nich škody nebo křivdy, kde by bylo potřebí. A proto chceme, aby bylo všem věrným Božím i říše naší
125
Kosmas po kor.indd 125
26,7.11 10:21
KRONIKA ČECH U
známo, budoucím i nynějším, že náš věrný pražský biskup Gebhart si často stěžoval svým spolubratrům a spolubiskupům i ostatním našim knížatům a naposledy i nám, že pražské biskupství, jež bylo od počátku zřízeno po celém českém a moravském knížectví jako jediné a nerozdílné a tak bylo i od papeže Benedikta i od císaře Oty Prvního stvrzeno, bylo později se svolením jeho předchůdců rozděleno. Nadto se zmenšilo jeho vlastní území tím, že byl pouhou mocí panovníků dosazen nový biskup. Když biskup Gebhart v Mo-huči před legáty apoštolské stolice v přítomnosti naší219 i mnohých nejlepších mužů naší říše vznesl touž žalobu, arcibiskupové Wezilo Mohučský, Sigevin Kolínský, Egilbert Trevírský, Liemar Brémský a biskupové Tiederik Verdunský, Konrád Utrechtský, Oldřich Eich-städtský a Ota Rezenský se souhlasem laiků, tedy českého knížete Vratislava a jeho bratra Konráda, vévody Fridricha, vévody Litolta, fakkraběte Rapota a všech, kteří se tam sešli, onu prvotní osadu se vším celým svým územím přisoudili pražskému stolci.
Hranice na západě tvoří: Tuhost; s krajem, jenž dosahuje rozhraní řeky Kouby, Sedlec a Lučané a Děěané, Lutoměřici a Lemuzi až ke středu lesa, jímž jsou Čechy ohraničeny. Potom na půlnoc se rozkládají tyto hranice: Pšované, Chorvati a druzí Chorvati, Slezané, Třebované, Bobřané, Dědošané až ke středu lesa, kde přicházejí hranice Milčanů. Odtud na východ má tyto řeky za hranice: Bug a Styr s hradem Krakovem a krajem, jehož jméno je Váh, se všemi krajinami, jež náleží k dříve řečenému hradu, jímž je Krakov. Odtud připojením uherského pomezí rozšířena táhne se až k horám, jež se nazývají Tritri.220 Potom na té straně, jež je obrácena k poledni, táž biskupská osada s připojením moravské země se táhne až k řece, jež se nazývá Váh, a ke středu lesa, jenž se nazývá More, a téže hory, která hraničí s Bavorskem.
A tak se stalo díky našemu prostřednictví a získanému společnému souhlasu knížat skrze...,221 že kníže český Vratislav a jeho bratr Konrád znova přiznali a vrátili svému svrchu řečenému bratru, pražskému biskupu, nerozdílně onu osadu, soudním pořadem požadovanou. A proto, s ohledem na důvodnou prosbu téhož biskupa, výrokem naší císařské moci jemu i jeho nástupcům stvrzujeme opět
126
Kosmas po kor.indd 126 «í) 26.7-11 10:21
DRUHÁ KNIHA
sjednocení pražského biskupství. Ustanovujeme rovněž a nezru-šitelně nařizujeme, že v budoucnosti se žádný člověk kteréhokoli stavu nebo žádný lidský spolek nesmí odvážit odcizit pražskému kostelu cokoli z jeho práva v svrchu označených hranicích. A aby moc tohoto sjednocení a potvrzení zůstala po všechny věky stálá a nezvrácená, proto jsme kázali sepsat tento list, a jak je dole vidět, vlastní rukou jsme jej potvrdili a dali jsme jej přitištěním naší pečeti označit. Dáno dne 29. dubna léta od narození Páně 1086, indikce 9., v 32. roce kralování pana Jindřicha a ve třetím roce jeho císařství."
Kapitola XXXVIII.
A rovněž téhož roku potvrdil papež Kliment na žádost císaře Jindřicha a na přímluvu mohučského arcibiskupa Wezila a prostřednictvím apoštolských legátů přítomných na synodě svým privilegiem pražské biskupství v jeho řečených hranicích. Učinil tak rovněž na žádost a přičiněním biskupa Gebharta a skrze jeho kaplana Albína, jehož z této příčiny poslal s apoštolskými legáty z Mohuče do Říma.224
Téhož roku, dne 9. června, zemřel moravský kníže Ota, bratr českého knížete Vratislava.225
Mezitím trevírský arcibiskup Egilbert přijel do hlavního sídla Prahy, kde na základě císařova rozkazu dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho. Přitom duchovní i všichni dvořané
127
Kosmas po kor.indd 127 26,7.11 10:21
0
KRONIKA ÍECHU
třikrát volali: „Vratislavu, králi českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, život, zdraví a vítězství!" Potom třetího dne arcibiskup, obdarován nesmírným nákladem zlata a stříbra, hodným královské vznešenosti, a obdařen i jinými výslužkami a dary, se vrátil radostně a s velikou poctou domů.22"
Kapitola XXXIX.
Roku od narození Páně 1087
Král Vratislav sebral vojsko a vytáhl do Srbska, jež mu kdysi císař Jindřich navždy udělil v držení.227 V době, kdy opravoval jakýsi hrad jménem Hvozdec,228 blízko hradu Míšně, zatímco jiní byli zabráni prací, poslal svého syna Břetislava s dvěma houfy vybraných bojovníků,229 aby pomstily příkon, jež se mu jednou stalo. Neboť před nějakým časem, na cestě od císařského dvora, náhodou přenocoval v jedné velmi veliké vsi řečené Kyleb.230 Tam se v noci strhla různice mezi jeho lidmi a obyvateli vesnice, v jejímž důsledku vesničané zabili dva bratry. Byli to první mezi předními,231 mohutné pilíře naší vlasti, zářící světlem ctností, Načerat a Vzňata, synové předáka Tasa. Tak tedy ti, které král poslal, spěchali dnem i nocí a třetího dne na úsvitě podle rozkazu prudce udeřili na řečenou ves. Pobrali všechny jejich statky a je samé i jejich ženy oloupili až do řemínku na střevíci,232 stavení do základů zapálili a rozbořili, odvedli s sebou koně a dobytek a beze škody se dali na cestu.
Když však v poledne přecházeli přes jednu řeku, našel panovníkův syn útulné místo u řeky. Kázal tedy štítonošům,233 aby s kořistí táhli napřed, ale ty nejudatnější bojovníky pozval, aby tam s ním poobědvali. A poněvadž bylo velké parno a syna knížete sužovalo prudké horko, rozhodl se, že se po obědě trochu osvěží ve vodě koupáním. Tu mu předák Aleš dal vzkázat: „Není to tvá Vltava nebo Ohře, kde se koupeš, neotálej, neseš poklady hrdinů." K tomu mladík odpověděl: ,Je vrozené starcům, že se třesou vždy, jak jen zavěje vítr, a více se bojí konce života, přestože již nad nimi stojí, než mladíci." Když to oznámili Alešovi, pravil: „Dej Bůh, ale se šťastným výsledkem, aby nyní nastala taková neodvratná náhoda, aby mladíci viděli, zdali se starci, či oni více bojí konce života." Co tak zmíněný předák mluvil,
128
Kosmas po kor.incid 128
26.7.11 10:21