HOVORovA CINSTINA VVOD DO STVDIA HOVOROVE CINSTINY Oldrich SVARNY David VHER Vniverzita Palackeho v Olomouci Olomouc 2001 ~BtLWT~*¥ =~~~iF· ~i~~rx HOVOROV A CINSTINA UVOD DO STUDIA HOVOROVE CINSTINY Oldrich Svarny David Uher Univerzita Palackeho v Olomouci Olomouc 2001 Vedecky redaktor: prof. J. Prusek Recenzenti: PhDr. David Sehnat Ustav Dalneho vychodu, FF UK Praha PhDr. Hana Tfiskova, Orientalni ustav AV CR © Oldrich Svarny, 1977,2001 Koncepce ucebnich pomucek pro vyuku modemi hovorove cinstiny nejen pro vysokoskolciky, ale i pro sirsi okruh zijemcu 0 cinstinu vznikla v Orienillnim ustavu CSAV v Praze jiz v padesatYch letech za aktivni ucasti prof. 1. Proska, feditele Orientalniho ustavu CSAV a profesora Karlovy univerzity. Prof. Prosek, ktery mimo jine v letech 1946-1948 pfednasel na Univerzite Palackeho v Olomouci, byl take vedeckY"rn redaktorem dvoudilne ucebnice Uvod do hovorove cinstiny, ktera vysla v Praze v nakladatelstvi SPN v r. 1967 (autorsky kolektiv: 0 Svamy, 1. Kalouskova, J. Bartusek, Cang Ting-ju Rotterova a fada dalSich spolupracovnikU - rodilych Ciiianu). Osud teto ucebnice byl neblahY. V dobach normalizace, ktera nasledovala brzy po jejim vydani, se na vysokych ani jinych skolach podle teto ucebnice nesmelo vyucovat, publikace tfetiho dilu ucebnice (Ucebniho slovniku Cinstiny) byla nakladatelstvim zamitnuta stejne tak jako pozdeji moznost druheho prepracovaneho vydani jiz publikovanych svazku. Vzdor temto nepriznivym podminkam prace na dokonceni celeho projektu vydanim Ucebniho slovniku pokracovala i behem semdesatyeh a osmdesatyeh let (zdrZeni publikace bylo vyuzito k prohloubeni gramaticke analyzy materialu a zejmena k prohloubeni prozodicke analyzy 16.000 vetnyeh dokladu, nahranych na magnetofonovem pasku). Rovnez na zaklade zkusenosti ze soukromeho vyucovani studenru pocinaje od vysokoskolciku az po studujici v roznych jazykovych kurzeeh na ziklade dvou jiz publikovanych svazkU se zdokonalovala metoda vyucovani a byla propraeovana nova verze ucebniee ve dvou castech: Uvod do studia hovorove cinstiny (dale jen USHC) a O. Svamy a kolektiv: Hovorov4 Cinstina v pfikladech I - IV (Vydavatelstvi Univerzity Palackeho, Olomouc 1998; dale jen HCP I - IV). Obe tyto publikace tvofi organicky celek, ktery oznacujeme spolecnY"rnnazvem Hovorowl Cinstina. Zaverecnou cast eeIeho projektu pak tvon Ucebni slovni jazyka cinskeho I - IV (Vydavatelstvi Univerzity Palackeho 1998-2001). Integralni sou cast organickeho celku Hovorova Cinstina, kterou pfedstavuje publikace USHC jako uvodni text k ucebnici HCP I - IV, tvon Magnetofonovy kurs deseti kazet (po 90 min.), na kterych je ve dvou paralelnich souborech nahran bohaty exemplifIkacni material k 64 paragrarum Zakladniho kursu gramatiky hovorove cinstiny (USHC, str. 77-161; oba soubory rozlisujeme zkratkami GHCP I a GHCP II). Ucebnice HCP pak pfedstavuje predevsim prave zapis exemplifikacnich vet obou paralelnich souboro ve znacich, jejich fonetieky (prosodieky-) prepis s pfekladem a poznamkami. USHC vypracoval 0 Svamy a D. Uher. Rejstfik gramatickych temat (USHC str. 162-171) sestavila PhDr. H. Tnskova z Orientalniho ustavu Akademie ved CR. Prvni soubor exemplifikacnieh vet ,Magnetof?noveho kursuv (GHCP I) s~stavil O. Sv~y s}cha~ Ju~lmg Ruskovou, druhy paralelm soubor (GHCP II) sestavI1 ve spoluprael s Cang ting-Ju Rotterovou. Nas dik patfi vsem, kdo pnspeli radou, pfipominkami nebo jinym zpusobem k vypracovani USHC, zejmena PhDr. D. Sehnalovi z Ustavu Dilneho vychodu Filozoficke fakulty Univerzity Karlovy, dale bychom radi podekovali prof. PhDr. Jinmu Cememu, CSe., vedoucimu katedry romanistiky Filozoficke fakulty Univerzity Palaekeho a v neposledni rade i pracovnikum Vydavatelstvi Univerzity Palaekeho za jejich pomoe a trpelivost pn resen! technickyeh probIemu spojenych s pnpravou pro tisk a vydanim teto publikace. Autori budou vdecni za vsechny pfipominky, ktere by mohly pnspet k zlepseni nasi publikace Tyto pfipominky je mozno zasilat na adresu: David Uher, Kabinet Dalneho vychodu FF UP, WumlOva 7,771 80 Olomoue. Olomouc, kveten 2000 Auton (Slovo "pinyin" se takto piSe v oficialni transkripci CLR, ve fonetickem pi'episu OSHC pi'cpisujeme /phinjin/, a v standardnim ceskem pi'episu piseme pchin-jin; viz st!. 32-35.) Na techto dvou stramkh je kurzivou (v levem sloupci) uvedena srovmivaci tabulka fonetickeho prepisu cinstiny pOuZivaneho v nasi ucebnici s cinskou transkripci pchin~jin (praY)' sloupec). Dvojice slabik zapsanych fonetick}'m prepisem USHC a transkripci pchin-jin spolecne vytvai'eji sloupce, ktere jsou od sebe navzujem oddelellY svislicemi. Tato tabulka je i'azena v tomto poi'adi abecedy n3m.i uZivaneho fonetickeho pi'episu: a, 0, c, ch , c, ch , e, eh, e, a, f, X, i, 'b, j. k, kh, I, m, n, r], 0, p, ph, r, r, s, s, s, t, ~, u, ii, w, y. Sikmych zeivorek, kterych jinak uZlvame pro oznaceni fonetickeho pi'episu 0SHC, v h~to tabulce pro vetsi prehlednost nepouzivame. Doporucujeme studenti'un tohoto naSeho materialu, aby si zhotovili xerokopie techto dvou stran, ty vlozili do dvou umelohmotnych slozek, ktere pak mohou poloZit vedle sebe tak, aby do obou casti mohli nahlizet soucasne a mohH pak tabulku pouzivat pn konfrontaci s texty psanymi transkripci pchin-jin. c"e ce c"ef) ceng Chb ci ChOU cou chu cu chuan cuan chuei cui chuen cun ChUf) cong c"uo cue e"ol) ChOU chen che chel) Chb c"ou c"u e"uai c"uan C"UG ChUol) c"uei c"uen C"uf) chuo a ang ao cai can co cOI) cou cei cen ce C eai zhai can zhan co zha Col) zhang COU zhao cei zhei cen zhen ce zhe eel] zheng Cb zhi cau zhou CU zhu cuai zhuai cuan zhuan cuo zhua CUol] zhuang cuei zhui cuan zhun cUI] zhong c Uo zhuo ci cian cia ciof) Ciau Cie cin cil] ciou cy 6yan 6ya 6y'n 6yu!] zai zan za zang zao zei zen ze ca!] Cb cou cu cuan cuei cuen CUI) cUa zeng zi zou zu zuan wi zun zong zuo c"ai chan c"a ChO!] c"ou c"ei chen ca cang cao cei cen thai chai c"an chan cho cha chang chao chen che cheng chi chou chu chuai chuan chua chuang chui chun chong chuo 6hial) chiau {;hie chin chil) chiou chy Ghyan c"ya 6hyin 6"vul) ji jian jia jiang jiao jie jin jing jiu ju juan jue jun jiong fan fa fal) fei fen fal) tiau fo fou fu qi qian qia X xai xan qiang qiao qie qin qing qiu qu quan que qun qiong XO Xa!] xau Xei xen xa Xal] xou Xu xuai xuan xua XUO!] xuei xuan XUI) XUo j jan ja jal] jau je j jn jl) ja jou jU!] fI flan fie fI'n eng er fan fa fang fei fen feng fiao fo fou fu ha hang hao hei hen he heng hou hu huai huan hua huang hui hun hong huo van ya yang yao ye yi yin ying yo you yong yu yuan vue yun kan ka ka!] kau kei ken ko ke!] kou ku kuai kuan kua kuaf} kuei kuan ku!] kUo gan ga gang gao gei gen ge geng gou gu guai guan gua guang gui gun gong guo khai khan kha kha!] thou khei khen kho kho!] khou khu khuai khuan khUO khuaf} khuei khuan khu!] khUO kai kan ka kang kao kei ken ke keng kou ku kuai kuan kua kuang kui kun kong kuo lai Ian la lang lao lei Ie leng Ii lian lia Jiang liao lie lin ling na naf) nau nei nen no ns!] ni nian nio!] niau nie nin nif} niou nou nu nuan nuan ny nya liou 10 Iou lu luan luan IUf) ro liu 10 Iou lu luan lun long luo 10 10e mai man ma mai man ma mang mao mei men meng mi mian miao mie min ming miu mo mou mu maf) mau mei men maf} mi mian miau mie min mif} miou mo mou mu nai nan na nang nao nei nen ne neng ni nian niang niao nie nin ning niu nou nu nuan nun nong nuo nO nOe fan fa!] fou fen fa fa!] fb fou fu fuan fuo fuei fuan fu!] tUo p pai pan po PO!] pou pei pen PS!] pi pian piou pie pin pif} po pu bai ban ba bang bao bei ben beng bi bian biao bie bin bing bo bu ph phai phan phO phO!] phau phei phen phfJ!] phi phian phiou p"ie phin phif} phO phOU phu pai pan pa pang pao pei pen peng pi pian piao pie pin ping po pou pu S si sian sia Sia!] Mau Me sin si!] siou sy syan sya sy'n syU!] rang rao ren re reng ri rou ru ruan rua rui run rong ruo sai san so SO!] sou sen sa SfJ!] Sb sou SU suan suei suan sai san sa sang sao sen se seng si sou su suan sui sun song suo S sai san so SO!] sou sei sen sa se!] Sb sou SU suai suan sua sua!] suei suan suo shai shan sha shang shao shei shen she sheng shi shou shu shuai shuan shua shuang shui shun shuo xi xian xia xiang xiao xie xin xing xiu xu xuan xue xun xiong tan to to!] tau tei ten ta ta!] ti tian tia tiau tie ti!] tiou tau tu ruan ruei tuen tU!] tUo dan da dang dao dei den de deng di dian dia diao die ding diu dou du duan dui dun dong duo thai than tha thaf} thou thei tha the!] thi t'fan thiau thie (hif) thou thu thuan thuei {huon thul} thUo tai tan ta tang tao tei te teng ti tian tiao tie ting tou tu tuan tui tun tong tuo wai wan wa wa!] wei wai wan wa wang wei wen weng wo waf) wo wu SrovUllvaci tabulka oficialni cinske transkripce znaku, tj. pchin-jinu a standardni ceske transkripce ciostiny Tato tabulka ma slouZit nasi nejsirSi verejnosti ph pfevodu pchin-jinu, tj. oficialni cinske transkripce znaktl do standardni ceske transkripce cinstiny, aby tak bylo umozneno vyslovovat cinstinu alespoii phblizne spravne. NaSim prvnim ukolem je ovsem rozeznat, 0 kterou z obou transkripci jde. Transkripci pchin-jin rozezname predevsim podle misledujidch znaku: 1) v pchin-jinu se slabiky ve v1ceslabicnych slovech a nazvech pisi v naproste vetSine dohromady, v ceske standardni transkripci se piSi se spojovnikem. Srovnej napi'. slovo pchin-jin (ve standardni Ceske transkripci) a pinyin (v oficialni cinske transkripci). Ph zjiilt'ovani hranic slabik v ruznych transkripcich cinstiny si predevsim vsimame, ktera pismena (grafemy), sprezky nebo skupiny pismen se v te ci one transkripci mohou vyskytovat na zacatku slabiky a dale take na konci slabiky (Pismena, sprezky nebo skupiny pismen na zacatku slabiky piseme zde ve vYkladech teto poznamky se spojovnikem po prave strane, kdeito ty, jez se vyskytuji na konci slabiky, piseme se spojovnikem na leve strane). Poznarnenejme hned, ze v cinstine nejsou zadne souhlaskove skupiny a na konci slabiky se ze souhlilskoyYch grafemu a spi'ezek mohou vyskytovat pouze -n a -ng. V ojedinelych pi'ipadech, kdy ve v1ceslabicnych slovech a nazvech v pchin-:finu neni deleni na slabiky jednoznacne, pouziva se apostrofu; tak nap!'. slovo laogan delime na slabiky lan+gan, kdeito napfiklad v mizvu Chang'an deJime chang+an (bez apostrofu bychom chaugan delili chan+gan) 2) jednoznacnym signalem toho, ze se jedna 0 transkripci pehin-jin je vyskyt grafemu b-, d-, g-, z- na zacatku slabiky, dale pismen h-, r-, q-, x-, y- a konecne spfezek sh-, zh. Podobnym signalem, ze jde 0 transkripci pehinjin jsou skupiny pismen -ai, -ei, -iu, -ui, -ong na konci slabiky. Zadneho z uvedenych grafemu, sprezek ci skupin grafemu se v ceske standardni transkripci nepouziva, ponevadz se vyslovuji v cinstine zcela jinak, nei. by tech nebo Slovak ocekaval 3) grafemy c-, k-, p-, t-, j- a spfezka ch- se vyskytuji v obou transkripcich, v cinske transkripci pchin-jin se vsak vyslovuji zcela jinak, nei jsme zvykli vyslovovat tyto grafemy v cestine nebo slovenstine; jejich pnbliZne spravnou yYslovnost je tfeba zjistit v niZe uvedene tabu Ice 4) shodne (nekdy oVSemjen velmi pi'ibliine) s cestinou a slovenstinou se vyslovuji slabiky a, e, 0 (rovnei tak i slabiky zacinajici temito pismeny) a dale grafemy f-, 1-, m-, n-, s-, w-. I v techto pfipadech ovsem konzultujeme tabulku, nebot' zbyvajici pismena slabiky se mohou vyslovovat zcela jinak, nei bychom ocekavali: zejmena napi'. pismena -I, -u (pi'ipadne -i-, ,-u-) se mohou v nekterYch slabikach vyslovovat stejne jako v cestine nebo slovenstine, v nekterYch zcela rozdilne. Blizsi osvetleni pi'ihlizne spravne vYslovnosti cinstiny aspon na zilklade standardni ceske transkripce v1z str. 32- 35 v nasi ucebnici a dale v ucebnici Hep III str. 82-84. a cang cchang cuan cchuan geng keng a a cao cchao cui cchuej e gong kung ai aj ce cche cun cchun e e gou kou an an cei cche} cuo cchuo e e gu ku ang ang cen cchen en en gua kua ao ao ceng ccheng d eng eng guai kuaj cha (cha da fa er er guan kuan b chai (chaj dai taj guang kuang ba pa chan cchan dan tan f gui kue} bai paj chang (chang dang tang fa fa gun kzm ban pan chao (chao dao tao flln Ian guo kuo bang pang che (che de te fang lang bao pao chen (chen dei tei fei Ie} h bci pe} cheng ccheng den ten fcn len ha cha bcn pen chi cch' deng (eng fcng leng hai chaj bcng peng chong cchung di ti fiao jiao han chan bi pi chou cchou dia tia fo 10 hang chang bian pien chu cchu dian tien fou Iou hao chao biao piao chua cchua diao tiao fu lu he che bic pie chuai ~ InrI) "zena" a *m1g (> !muf) "matlu". Avsak velmi brzy nastava difereneiaee a znaku 1 se nadile uziva jen pro slovo *nip "zena", kdezto pro slovo *m1g "matka" se uziva modifikovaneho znaku -t (dnes-B}:-); dV3 body vyzna~uji prsy. 6) Na strane 13 jsme ui uvedli nekolik prikladu, kdy aZ do dndniho dne oznacuje jediny znak dye slova, pnpadne morfemy, etymologicky sptiznene. Cou (1122 az 247 pr. n. I.) - vzdy jde samozrejml 0 jedrzu z moznych variant -, v zavorce pak dne1ni podoba. ~ r (~) jj ~ (~) Jt 't' (4-) ~ ~ (~) 1:K (,f..) ~~ ~~(P') ~ ~ (A-) t t (~) a i (1ft) * 1\ (~) - -== (~) ~ ~ (Jf~) 1 t (~) } ]) (J:1) 1Rjfi.j prase (u tohoto znaku i u rady ji'lych pozorujeme otoceni 0 90° a uvede.ni znaku do "svis"" polohy) ~ jthiinl nebe (an:rop01'1UJTjU:ki zobrazmi bozstva), puvodne posta va s vyznacenim temene hlavy) {Of trP (0) rt ~ (:r:) -If f (-k") :. ~J,) :/I: Infl !ena Czobrazmi kIe&i postavy srukama zkiizenyma pres prsa) DalSi skupinu tvofi znaky slozene ze dvou nebo i vice komponentil; vjznam znaku byw pov!tSin! abstraktnf, pHCemZ pojmy naznacovane jednotIivjmi komponenty znaku jsou v jistem logickem vztahu k vYznamu znaku jako ceIku. Jsou to tzv. chuej-i ~~ . (Znaky tohoto typu je ti'eba odlisovat od jine skupiny "slozenych" znakU, ktere jsou vsak tvoreny podle fonetickeho principu sing-!eng mJf!' ; viz dale!). I v teto skupine pomahaji mnohe znaky vjznamne pH osv!tlovani kultumi historie doby, v niZ vznikly. Tab. c. 3. Pfiklady znaku typu chuej-i (znaku slozenych podle logickeho principu). Pofad znaku f}jednotlivjch fddcich je stejnj jako v tab. i. 2. Vjznam znaku: '~~1-(~;V) ~ (8J1) j¥ ~ ~f) ~ fu' (;6R) ~ (#!-) ~ ~ (k) ~f ~r~~) ~ /timl kodc:x (svazek popsanjch tkscilek na podstavci) Jfn. /SiE/ I:rev Cobsan riludlni nddoby) (;r) E. ~ (Jt) fA t~(it) 6j) ~ (~) ~ 00 (00) (Ji) ) t (If) tt ~t(1f.-) .:1r:. tUl stliri (post(lf}a llOfJlka stojiciho rozkrobno na petmbn podkladu) IIIWil vezeni (oba zde uvedeni stare znaky jsou fJariaruami jednoho a te1w! znaku na /wsteen: tl proe fJariarul C10tJlk s poury na ruJwu tl uzavfeni, fJ druhi fJariantl misto C10tJlka J poury rd jen zobrazeni pour) if: lnihl rok (post(lf}a mlde nesouciho mop obili; piroodni fJjznam je sklizeti, poti obdobi, fJe kterem se sklizeii prafJidelnl opakuje, if. rok) '*Isioul odpoavati (C1otJlk + ftrom, trromem). J~ vjse jsme rekli, ~e znak mohl oznacovat i skupinu slov foneticky i V'jznamem (tj. etymologicky) pnbuznych. Nachazime vsak znaky, ktere oznaeujf dye nebo vice slov, jimZ byla spoleena toliko shodni vyslovnost 7) a ktere svjm vjznamem jsou naprosto nepnbuzne. V techto pnpadech byIOpouZito znaku pro nove slovo (pnpadne nova slova) toliko na zaklade podobne V'jslovnosti, a tak dochazi k fonetizaci pfsma. Podnetem tu byla numost zachycovat v pismu napf. vlastni jmena nebo slova zcela abstraktnfho vjznamu; pro kteri ani podIe principu chuej-i nebylo snadne vytvofit znaky apod. PodIe Cinske terminologie tu mluvime 0 uplatneni principu tia-tie iliff , voIne prelo~eno "vypujcovani" ~. 7) Neby1a sice nutnli naprostli fonetie:ta shoda slov, na druhe stran! risk bylo v!tSinou dbino tobo, aby rozdi]y ve vysIovnosti nepi'ekraa>valy jistou me%.Byly "dovoleny" zhruba tyte! alternace, jake se vyskytovaly ve Skupintch slov etymologicky pfibuznych, totil: zaOiteau a konc:ove souhl8sky byly aspon homorg3nni (tj. tvoreny tfmi! artikulaaumi orgtny a na tfchj artikulaalich mfstech), h1avni ~amohlasky stabile si byly barvou blizke, nebylo vsak pfihlffeno It rozdilu v tOnu s1abik,pfitomnosti a nepfitomnosti medi.siJnfbo(tj. nac:hazcjicfhose men inicii10u a zbytkem slabiJty)i,j, rD apod. (Srov. tel vfk1ady v oddile Foneticke slozky, str. 29-32). 8) V podst:1tetu jde 0 princip slovniho rebusu. Je-Ii napr. v rebusu zobr:uena tira (= povoz), .Na tab. c. 4 uvedeme nektere pffidady takovjch znak1i (v z3vorce je jako obvyk1e dndni podoba znakU). Z vYznamu jednotlivjch znakU uvadime nejprve puvodni vjznam (presneji: puvodni slovo), pote vjznam (presneji: slovo), pro kterj jeznaku poutito "rypujCkourc ; nekterjch znakU se v puvodnim vjznamu uZ neuZiva. Tab. C. 4. PHldady maku s nekolika vjznamy podle principu iia-(ie ("vypuj covam") l' (~) 2 (.a) ~ ~~) 1(1t) ~ (~) ~ (fi.) 1-(i-.) ~ (A.) SL *d'u (dnes !tou!) riruaIni nadoba (dnes zastaTaIe); *d'u (dnes /t'Ou/) bob fE "ilW3T (dnes /tuei/) druh ptaka (dnes zasfarale) ; *diW'T (dnes /wei!) pouze; pritakati • *miwiIn Cdnes lwanl) druh hmy:::u (stir? dnes zastaTaIe); *mj.wan Cdnes Iw~n!) deset tisk .• *kuuin (dnes /kuk/) volavka (dnes zastarale); divati se }l... :::obra:::enipra'l:ti ruky, :::ft!jmi znak pu'Vodni vyn.'ofeny pro $/0'1..'0 *gi,ug (dnt!s /joui) pray:! ruka, vpravo Cdnespsano znakem~); *giuk Cdnes !jeu/) opet 1i*:so (dnes leu:) ded, predek (znak je zobrazenim ja/ickiho pfedmltu s/ouiiciho kultu pfedku ; dnes psano i!H.) j *ts'f.a Cdnes !chie,') krome toho. Uplatnenim principu iia-tie (" vypujcovani") znacne vzrostl pocet pfipadu, kdy znaky mohly oznacov3t vice slov, a kdy jedine kontext rozhodoval, pro ktereslovo bylo znaku pouzito. Zce1a prirozene se tu· projevila snaha tyro znaky diferencovat podle toho, pro ktere sbvo bylo znaku pouzito. Dalo se tak pfidamliZeme Clst take: lcir:i C=3. sg. piit. to od k:irati), je-li zobrazena ladiCka, mu.zeme Clst i: UdiCka (= 2. nebo 4. pad sg. od Lidicek) apod. Tento princip je z:ikladem fonetizaee vsech puvodnich pisem. vamm znacek majicich vztah k rozdilnemu vyznamu slov oznacovanych rymz znakem ~'. Jakmile byl objeven tento zpusob diferenciace znaku (tj. v podstate spojovam znacky zakladni, jez posmpne nabyla funkce znacky foneticke s diferencujici znackou vyznamovou), bylo ~o brZ)"_pouzivino mechanicky a v sirokem meritku jako pohodlne cesty pro !Voreni zcela novych znaku. Jde 0 tzv. princio sing-feng ~Fr, volne· prelozeno "skl:id:ini znacky vyznamove a foneticke" 1\ Uz na nejstarsich n:ipisech na kostech nach:izime hojne znaku utvorenych podle metody sing-feng. Uvedeme si nekolik pfikladu (v zavork:ich je jako obvykle dndni podoba znaku): 1.~ (~) 1Ots'iu(dnes Ithy/) vziti si (z.a manielku): slo:kou vjznamovou je tu ~ (zena), fonetickou pak ~ 1Ors'i.u(vziti, zobrazeni ruky a ucha); slova *ts'ip vziti a 1Ots'iuvziti si (z.a manfelku) jsou erymologicky pfibuzna a na nejscar!ich ntipisech se znaku ~-\take jeSte u:iva v obou tyznamech. 2. 0;1(lit) 1Odiwl1r(dnes Iwei/) pouze, pfitakati: slo:kou vjznamovou je tu If (usta),jonetickou pak 1 *iiwl1r (dnes Ituei/) (nazetl jistiho pcaka); na nejscarIich ntipisech se ::naku 1:pou:iva jdc! i pro obi uvedenti slova 1Oiiwl1ri *diwl1r. 3. ,t.j,ci/() 1Oni.o(dnes fiu!) ndZetl reky; ty (os. ztijm.): slo=kou tyznamovouje tu ,T: (voda),jonetickou ~ *n.(o(zena) (pokud znak ikkrome nd--vu reky 1Oriiooznacuje caki slovo 1OriLoty, je to na ztikladl principu tia-tie). 4. -it C~) 1Ono(dnes Inul) otrok: slo=kou vyznamovou je ru ~ (zobrazeni ruky); fonecickou oplc '!. 10nip(zena). 5. }11 (JhJ ) 1Onio(dnes /ru/) podobati se: slo:kou vyznam(ytJou je cu If (lista), fonerickou oplc ~.. , *nip (lena). 6. i*(Ik) 10Mg (dnes lCiau/) vyutovati: sloikou vyznamovou je cu f- (dite) spolu s ~ (tlouci zobrazeni ruky s holt'), fonecickou pak ~ 1Og'og (meniti); vIimnite si, ie v dnefni podob! znaku je jonecickti sloika zkomolena. 7. 'lf~(tnI) *mjpnn (dnes Iwen/) prati se: sloikou fljznamof)ouj~ lU aplt II (lista),fonetickou pair 'i *mwm (dvefe). Objeve~ principu sing-feng byl ryvoj Cfnskeho pisma V podstate skoncen. Pokud byly nadale vytvareny nove znaky, dalo se tak V prve lade podle tahoto principu. v pozdejsich dob:ich byly nekdy vhodne vYznamove :zna&y .,dodate01c" podavany i ke makUm, ktere jiZ puvodnc byly vytvoreny podle principu sing-Ieng, kde vsak puvodni vjznamova sloZka byJa poci{ovana jako nezretelna nebo byJa :zastfena grafickY'm vjvojem apod. ~ Je z.ajimave, ze nekdy se diferencujici vYznamove zna&y nepouZivalo po oznateni slova, pro ktere byl znak vyplijcen, nybd pH oznateni slova, pro nez byl znak puvodne vytvoren. Ve surych pismech Predniho rychodu se po diferenciaci :znatek a symbol Ii pisma, ktere mohly oznacovat nekolik slov, setkavame nejen s diferencujicimi zna&ami vYznamovYmi, tzV. determinativy apod., nybd i se zna&ami z.achycujicimi foneticke rozdi1y ve zntni slov. K tomuto stupni fonetizace Cinske pismo nedospeIo. 1<) Vedle uvedenych peti zpilsobu tvoreni a aplikace cnskYch znaku (siang-sing, C'-f', chuej-i, iia-tie, sing-Ieng) uv:idi cnslci tradice jeSte tzV. princip cuan-eu ,,~ ; podle nekterych badatelli byl timto terminem oznac:ovan jev, 0 kterem jsme se uz neko!ikrat zminili, ze totiZ mnohych :znaku bylo pouZirino pro i'adu slov ety1l1ologicky piibuznYch. Za dynastie Cou (1122-247 pro n.!.) v dob! rozdrobeni zem! na radu menSich feudaInich sum nebylo samozrejm! ani liplne jednoty v uZivani znakU. Sjednocem pisma (vytvoreni tzV. male peceti) za dsare Cchin S'-chuang-tiho bylo souCasn! v jistem smyslu i reformou, neboi urCiti pocet znakti srarych, ktere byly po kompoziCni strance tehdejsim Qiiantim uZ nesrozumitelne, byl nahrazen znaky zcela novjmi. Tak napr. start znak ~ (na kostech), 8. (na bronzech) /sen/ "natahovati" (dnes zastaraly vjmam; puvodne vsak piktogram blesku) byl nahrazen ?\orym znakem ~1(dv! ruce natahuji nejaky predm!t; dneSni znak $ se pak vyvinul pray! z teto podoby). Zavedeni znakti male peceti prispelo nemalou m!rou tez k ustaleni usani vjznamovjch znaeek. Kdezto v pismu male peeeti je u znaeneho poem znakti jeSte patrny jejich piktograficky (obr:izkovj) ptiv6d, byl zavedenim stetce tento charakter silne setfen. Rovnez po kompozieni strance bylo po zavedeni stetce pochopeni strukfury cetnych znakti znesnadn!no: v male peceti jsou nektere znaky jeste zfetelne rozlisene, kdezto pozdeji - zejmena jako komponenty jinych znakti - spljvaji v jedinem tvaru, jindy pak zase jeden a ryz kompozicni element v rtiznych znacich se co do vnejsi podoby vyvijel zcela rtizne apod.11 ). Seznam. znakti male peeeti obsahuje asi 3 000 znakti. Slavny slovnik Suo-v.:en-fie-c' ~;t'm*z 2. stol. n. 1., zvany zpravidla srrucne Suo-wen ~3t , cita uz 10600 znakti; tento slovnik ma velky vjznam v tom smeru, ze v nem byl ueinen PrvY pokus analyzovat einske znaky co do kompozice. Znaky jsou tu sefazeny podle 540 "zakladnich" znakti: jde tu v pods tate 0 znaky, jd se mohou vyskytovat jako vjznamove znacky v jinych slozenych znacich. Pokud se podle techto ,.z:ikladnich" znakti fadi ostatni znaky ve slovnicich, fikame jim radikaIy. Velky slovnik vydany roku 1i16' za cisare Kchang-siho (vladl 1662-1722) obsahuje uz kolem 40 000 znakti, avsak nemene nei 3/4 z jejich celkoveho poetu jsou dnes prakticky bezvyznamne; v tomto slovniku jsou znaky uspofadany rovnei podle radikaIti, nikoli vsak uz podle otivodnich 540 radikcilti slovniku .suo-wen, nybd podle zkraceneho poeN 21412 ); podle techto 214 radikaIti se znaky v einskych slovnicich fadi aZ dodne~ (pokud se ovsem neradi podle celkoveho poetu tahti ve znaku nebo podle rozlicnych grafickych systemti nebo, zejmena v posledni dobe, podle vyslovnosti). V dndni dobe se za plnou gramotnost povazu;e znalost asi pribliine tii az peti tisk znakU. Ani z tohoto poctu vsak ne;sou vsechny znaky stejne duleiite a stejne beine. Se:ltistikami bylo zjiseeno 11) Tak nape. ve znaku J!iti/fei/ "plice" nema, jak ukazu;e mala pecei, pravy element nie spolecneho se znakem rtr!fi,! "trh" (v male peceti 111), nybci je to znak oznaeujici siovo dnes zasurale, toeii rtr/rei! "stinny" (v male pe~eti J1t), ktery je ve znaku JJ$ 'lei! "pike" fonetikem. Naopak zase nelze podle dnesni podoby znaku m,'[if.: ,,;meno" a :fP:pu/ "bavlnena tkanina" vubec rusit, fe oba tyro znaky maji spole~ne foneeikum jt ifU:'; srov. vsak uvedene znaky v podobach male pe~eti: ~ ( A.) J ~ (jij) )~ (-lti). i2) Uf z teto i z jinych okolnosti je patrno, ze rozlofeni znakli na jeden z 214 radikalli a na "zbytek" neodpovida vzdy vedecke anal}'Zeznakli na zoatku ryznamovou a na zoatku fonetickou; ?icmene.lak to~u .Ve.V~LSine.piipa?u je. (Po provedene rerorme psani cinskYch makU se poeet radikalu, pokud se jlch nadale pouZlva pn razem maW ve slovnicich dale redukuje a modiflkuje). 1500 znaku, ktere maji nej\"yssi frekvenci a tvofi asi 95 l)~ znaku jakehokoli modcmiho ~inskeho textu. V mluvnickych vykladech ve vetnych pi'fkladech pouzfvame zjednodusenych znaku, lak byly zavedeny po reforme cinskeho znakoveho pfsma V CLR. V pi'fpade 54 komponentu znaku, jet se ve vsech znacfch zkracujf automaticky, ponechavame puvodnf slotite tvary, jet si studujfci sam bude pi'evadet na tvary zjednodusene podle nasledujfci tabulky. V tabulce je vjednotliv)'ch radcich nejprve podan zjednoduSenytvar komponcntu, daleje rozepsan podle poradi taM a poslezc je v zavorce uveden tvar slolit)'. Komponentypod cislem 1,3, 7, 18 zjednodusujeme toloko tehdy, jsou-Ii ve maIm na levc strane. VetSi cast uvedenych komponentu se vysk)'tuje j jako samostatne maky (komponenty c. 6, 14, 19, 20, 24, 35, 38, 42, 49 a 54 se dnes jako samostatne maky nevyskytuji). 1. !:t ~ ~ 2. ~: I (J 9J ~u "\ ," 3. 1-' 4. 91.. :; 5. ~: ..•. i~J ;. 8. -it: ) 9. I'J: .. i t10. ;f..:- 11. ~:J 12. j~q 13. -t: .... ~ " ., 15. ~ 16. ~: ..•. 17. Jit:) 18. ~~) ~~~ l' ( ?i )~ lJ\ },l\. h i m:~1Jm 20. J;: Q ll,'" ~. ~ : J 23. 'JcP:t) V"" ,).~ - ~ ~2..1. Y): (~) ~ 1-J rJJ ~ (~) (,!;) (:1) (If) (!-kJ) "~! C~O 1& ~ (.~) f t ct) (~) , (1) ~ ~ ~ (.~.) 2t~(~ ($) ~) {;_:,1 .t. j. ;":'_;{f- ( .k_) 'I 19T: ~•.: ~ r7 a f ~:(~) ;l: - .~~ t ~.(-t) (t) (t) (~) (~) (1) (~) (.;) (-l) (r~) (f) (~) (~) (!) (~) ctJ (~) (JA) (1J i:J ~: / f:.Yol!.,: - f :1~ ~ h ~ ~ ~ ,)~ ~rp -* .u-J r"'? 37. ~: I ,0 ~ ~ ~ C$> 46 -&. ,,)- f ~ ~ ~ (f). Jl • ) 38. ~ ~1 ~ ~ ~ f (f) !J: ~ l- i:: Is Ii (~).- 47. " ~.- 39. -:t~f- , I~~ ~)1';'"'- 48. 1).( • I' Iii 'v ,)< I;t' (~) c~t) 'J1).. • .f11- 40. ;$:q- -fit Ar 49. .1,( ,I ,1 1;1 tJ)' 1)1( ($)i j(: , ') }" la') 50. t: r \t' >f ~-t (~)41. , \. / .'1 " .'j ,./ ,'; (~)r'~7: - I y") 51. .f:$-, 17 /J ~~ (})42. --- k. I"~i:;'- ~ .•.•1~ (t)43. ..~ . ,~ -2 ,k' .r !Gh,If. (~t>:> • Il.>: - I /Jb ~:V} t t iJJ ~ IJI;) tf 1~ (t')44. l..-k 53. ~: \1 fonetickeho prepisu nasi ucebnice odpovida apostrof teskeho standardniho prepisu (klade se za souhlasku) a v onskem prepisu se pise -i . 4. Nektere grafemy anskeho prepisu oznafuji zcela jine hodnoty. nd jsme zvykli, srov. zejmena b = Ipl, d = It I, g = Ikl, z = Ie!, zh = 1~/,j = Ie!, q = Ich/, x = /51.ong = IU7)1aj. Polozaverove neaspirovanesouhlasky lei, Icl a 161vyslovujemezpravidlaznele, tedy [dz], [dZ]a [di]. 5. Tony v Onskem prepisu se oznafuji zcela obdobnYmi znamenky jako ve fonetickem prepisu nasi ucebnice: mat ma, mat mi. V Ceskem standardnim prepisu onstiny se tony neoznafuji; je-li nutno ze zvl:istnich priCin je prece jen oznaCit, tu mfstO znamenek - , oJ" pripisujeme za slabiku osliee jako mocninovj index: mal, mal, md', ma4. 6. Ve fonetickem prepisu CinskYch slov i souvislych anskYch textti nasi utebnice oznafujeme ph'e pnzvume slabiky teckou pod samohIaskou (prip. hlavni samohlaskou) slabiky; slova, kteri se ve vyslovnosti seskupuji v tesne takty, spojujeme spojovacim oblouCkem; tam, kde je toho ;>;apoti'ebi, oznacujeme i pauzy (byi i jen naznacene) svislou earou; rozdelovad znamenka nechavame tak, jak jsou v tinskem textu psanem znaky (vynechavame tOMo uvozovky), V publikaci Hovorova cinstina v pfikladech (Olomouc 1998) jsou cinske texty piepsany abecedou pchin-jin a prozodiekejevy jsou zachyceny zpu.sobemzalozenym na systemu pOuZlvanemv nasI pfuucee, zptesnenem vsak tak, abv I{me umoznoval zachyceni rytmickeho cleneni cfnske vety. Hlavni odchylky pi'episu, pouzivaneho v Hep, od pi'episu pouzivaneho v nasi pi'irucce jsou tyto: I) tecku pod h1avni samohlaskou finaly pouZivame pouze pro vyznaeeni z.duraznene prominence slabik.-y·ve yeti) (tedy nikoli pro vyznaceni pine t6nienosti slabiky) 2) odstupnovani pfizvuenosti (prominence) slabik je podrobnejsi. RozlisuJeme pine t6nicke slabiky iktove (promincntnejsi) a pine t6nicke slabiky neiktove (mene prominentni) Zccla obdobne r071isujeme i slabiky oslabene t6nicke iktove od oslabene t6nick)'ch neiktovych a zavadime take rozliseni at6nickych slabik na at6nove (vZdy bez jakehokoliv zbytku t6nu) a neutralizovane. Zavadime omaceni oslabene t6nick.-ych slabik pomoci ciseln)'ch indexu (misto t6novych mamenek) a v bezprostfednim sledu dvou, tft az ctyr slabik pine t6nickVch zavadime v ramci rytmickeho segmentu rozlisovani slabik iktov)'ch od nciktovych pomoci tzv. akronymick)'ch pravidel (viz Hep III, str. 25-27). FinaIy a inicia1y jsou v tabulce uvedeny pokud mo~no v takovem poracU, aby co nejlepe vynikIy momosti spojov3ni jednotlivjch iniciaI s jednotlivjmi fjnalami. Nektere slabiky, ktere se vyskytuji ;en .,y;imeene (napr. v prepisech ciz£ch slav, v citoslovdch apod.), jsou uvedeny v zavorkach; nejsou uvedeny nektere slabiky vymykajfd se pravidhim 0 tvolent slabiky v ~tine. napE. slabiky leI. 10/. fIe/. /lol (i zde se jedn.a0 rUzna emocionaIni slova. napE. citoslovce nebo vetne Oistice). (TabuIb je uvedena na pi'edsadce teto nasi ucebnice). FONETICKA CHARAKTERISTIKA CfNSTINY Po foneticke strance se ClnStina vyznaeuje iadou zvlastnosti proti ~eStin!. 1) Zminime se St1'Uene0 nejdUletitejsich z nich. 1. V systemu Cinskjch souhlasek nachazime protiklad aspirace (pfideclwvostJ), chybi tu riak protiklad zneIosti, v ~eStine tak dUleZitj: existuji napE. soublaskove pciry Ipl - Iph/, ItI - /th/, /c/ - Ich/ aj., nenf tu vsak par p - b, t - d aped. U mnoba souh1asek, zejmena u zaverovYch a polozaverovYch souhlasek neaspirovanych, \'Sak pozorujeme, zejmena v pozia u.vniu slova, sklon k znele vYslovnosti; tate znelost rlak nenf funkCni, tj. neslouZi k rozlisovanI vjznamu slov. 2. System samohldsek se vyznaeuje ve1kjm behatstvim dvojhlasek a trojhlasek (v ~estine mame nynf jen jednu skuteenou dvojhlasku, totiZ ou, v cizich slovech ovsem tez au, eu). V systemu CinskYchsamohlasek nenachazime protiklad dlouhych a knitkYch (protiklad kvantity). Znamena to, ze za prozodicky stejnych podminek jsou vsechny slabiky stejne dlouhe; tak napr. slabiky Iji/, lal, 101 se vyslovuji za prozodicky stejnych podminek stejne dlouzejako napr. slabiky Iliaci, InioF)/, IchuaF)/. Kvantity je ovsem vyu..Zitojinak, a to pro rozliSeni rUznych stupnu pnzvucnosti (prominence) slabik: slabiky s vetsi prominenci prodluiujeme, slabiky mene prominentni zkracujeme. 3. Na konci slabiky se v CinStine vyskytuji pouze soublasky In/ a hi. Na rozdil od soublasek stojicich na zacatku slabiky se vsak vyslovuji tak, ze dochazi jen k fJelmi slabemu zafJeru (pokud, zejmena po otevienych samohlaskach, k zaveru viibee dochazi), ktery se uvoliluje zeela povlovne a bez vynalozeni jakekoli artikul~cni energie. DUlefite ovSem je, ~e zlistava rldy nosove zabarvenf konce slabiky a d3le to, u koncove Inl i 1'1)1 silne ovlivIiuji pfedch3zejid samohlasku: Inl zpiisobuje jeji posunuti vpred, ITJI%pUsobujejeji posunuti vzad (koneove Inl a 1'1)1 se tu chovaji zeela obdobne jako koneove elementy Iii a lul v sestupnych dvojhIaskach a v trojhIaskaeh). 4. Vyznacnou zvIastnosti &1Stiny jsou samohlasky tvorene za akrifJn{ ucasti hroru jazyka, ktery se zdviha proti tvrdemu patru; jsou to samohlasky /0/, j';)r/ (j:Jrl se nespojuje s zadnou souhlaskou a tvorl vZdy samostatne slabiku) a ce1y paralelni system samohlasek (lepe receno final) s kakuminalni artikulacl brotu jazyka. 1) Pfi studiu vYslovnosti kaZdcho ciziho jazyka plati zasada, fe je tfeba spojovat teoreticke znalosti 0 ryslovnosti s praxi, tj. s odposloucbavanim a bezprosuednim napodobovanim spcivne ryslovnosti blasek, slov a celych vet; v dvojruisobne miie plati tate zasada pro o.nstinu. Proto je nase ueebnice doplncna sadou 10 magnetofonovych kazet; Lexty nahrane na lechLo kazetach jsou vymaceny nebo popsally na strane 71-76. avSak zanechava po sobe stopu ve zvWtnim akustick6n zabarvenf samohIasky predchazejid sJabiky. Toto zvhistnf zabarvenf je prive zpiisobeno aktivnf artikulad brotu jazylca. Z nedostatku lepsiho terminu tu hovonme 0 tzV. sufixaci I-r/; tasto se tef mluvi proste 0 pnpojenf sufixu I~r/, cof je sprivne jen z historickeho hlediska. 5. Vyskyt souhlasek v nejniznejsich poziclch je v Cfnstine znacne omezen. Cinstina Vlibec nezn3 souhlaskovjch skupin; souhlasky mohou stat jen na zacatku slabiky (fn/ a /Yj/ vyskytujfd se na konci slabile se svou povahou velmi lis! od souhlasek, ktere stojl na zacatku slabile, viz ryse bod 3) a koneene ne vsechny souhlasky se mohou spojovat se vsemi jednotlivjmi jednoduchymi samohlaskami, dvojhhiskami, trojhlaskami a samohlaskami zakoneenjmi nosovjmi elementy /n/ a /Yj/. Tak napr. z celkoveho potro 21 souhIasek se jich 11 vubec nespojuje se samohlaskou IiI, a to at \If se samohIaskou jednoduchou IiI nebo s dvojhlaskami, trojhlaskami a ostatnfmi finsiJami za&ajicimi elementem IiI; dokonce 16 souhlasek se vubec nespojuje se samohIaskou IY/. V dusledku vsech techto omezeni existuje V CinStine pouze neco maIo pres 4OO"'rozlienych slabik. Pfihledneme-li ovsem k rozlisujld funkci t6nu ve slabikach pfizvucnych (viz dale!) a k existenci paralelniho systemu slabile s kakuminalnf vjslovnosrl finaIy, zvetSi se sice pocet rozlisenych slabile, je jich vsak presto pomeme malo. 6. JiZ z te skuteenosti, fe v dneSni CinStine je pocet rozlisenych slabile talc maly, vypljva, ~e dnes CinStina ~ nemme bit jazykem "jednoslabienjm", tj. jazykem pouze s jednoslabienymi slovy. Ikdyf vsak dneSni CinStinu v Udnem pfipade nemmeme povdovat za jazyk "jednoslabienj", zUstava presto jejf vjznaenou charakteristikou pomeme znalnl fJYsoke procenro jednoslabiCnjch slOfJ. 7. V CinStine je melodie hlam ~to v prvc rade k rozlisovanI vjznamu jednoslabienych slov (pfipadne k rozlisovam vYznamu jednoslabicnych morfemu ve dvoj- a viceslabienych slovech) - mluvime 0 tonech - a teprve sekundlirne prostiednictvim modifikaci tom], zdiiraznenimnebo oslabenimjejich charakteristik apod. k rozliSovam smyslu vet jako celkU (tj. napr. k oznaceni oclzky, rypovedi, naznaceni emocLvyjadieni aktualizace apod.).V cdtine se naopak pouHva melodie jen k rozllSovam smyslu vet, k na.znaceni cim, naIady apod.; Vlibec se jl wak nepouiiva k rozllSovanI vjznamu slovnebo morfemu. Ponevadf se v CinStine h1asovou melodif rozliSujl jiZne vsechny slabiky, mmeme ji charakterizovat jako jazyk s t6nickjm pfizvukem 2). V CinStin~ je tedy vjslovnost jcdnoslabicnych slov (az na nektere formalni castice - tzv. "markry" - a nektera formaIni slova) a -rystovnost pfizvublych slabik ve slovech vfceslabiblych charakterizovana jistjm pr1lbehem a polohou melodie; jinYmi slovy rcceno, vyslovujf se vfdy v jednom ze ayr t6nu. 2) Piizvu1c a pnzvuenost v ~tine je ovsem tieba chapat ponekud jinak nef jsme zvykli v tdtine a vc veuine ostatnfch evropskjch jazyku. Ve dvojslabienych sIovech se tu zcela bezne vyslovu;i pnzvuene (tj. v &1Stine t6nicky) obe slabiky (popnpade ve slovech trojslabienych a viceslabienych vsechny neho temer vSechny slabiky). i kdy:! t6nove charakteristiky nebjvaji v ter...htopnpadech na vsech slabikach slova vw.y stejnc dobfe patmy: pfizvucnost slabik take casto kolisa, tj. napf. v jednom a temZe dvojslabicnem slove pfechazi z prvni slabiky na druhou a opacne. Ceskc slovo ltral a kterekoU ~ mMcme vyslovit v poIoze vysoke a hIubokC, s meIodif stoupavou a kIesavou, a piece Ie tUn nem!ni jeho IcxiHInf vYznam. V ~~ riak mame napt.4 slova zncjfd lmal s vjznamy "mamjnOCC , ,,konopicc, ~Uiicc a ,,nadavat"; liii Ie riak vjslovnosti, a to privc tim, !e Ie V kafdem pfipadC vysIovuji v jinc poloze, pnpadne s jinym prl1behem melodie: lmal "maminOcc je ticba v!dy vyslovit ve vysoke poIoze S l'Ovntm prl1behem melodie, tj. v proem temu; tento t6n ozna~jeme znamenkem - , jet piseme nad samohlaskou (ptipadne nad blavnim samohIaskovjm elementem slabiky), tedy lmiil; lmal ,,konopi" je tieba v!dy vyslovit s mc:lodil stoupajid z polohy stiedni a polohluboke do polohy vysoke, tj. ve druJUm tGnu, piepisujeme lmal; lmal ,,kWi" je deba v!dy vyslovit v poloze hluboke, zejmena uprostied slabiky, tj. v tonu tfetim, piepisujcme lmal; nakonec lmal ,,nadavat" je tieba v!dy vyslovit I me10dil klesajid z poJohv vysokc do polohv hluboke, ti v loml clvrlem; pi'episuicmc fmM (V znakovem pismu IS"u ovSem uvedena 4 slova take :zcc:lazictelnc l'Ozlikna: ~ lmal "mamjnlta",.a /mal ,,konopi", ~ /mitl ,,kfui" a .• /mlJl ,,nadivat"). Zcela nepfizvucne slabiky, i kdyz jsou kralicke, sc v cinst1nc samozIcjmc take vysiovuji s urcitou mc:lodil; poloha a pnibCh melodie na techto slabik3ch jsou nak ur~ny vncjsimi Cniteli, blavnc t6nem piedcMzejid pfuvufuc (tj. t6niclte) slabiky. Tak napt. nepfuvuC1.i pnpona podstatnych ;men Ie" I Tpo slabice v t6nu tietim (t). t6nu hlubokem) se vyslovuje v poloze stiedni at polovysoke, v t6nu furrtem (t). kIesajidm) v poloze hlubolU. Vidfme. !e pnpona Ie" I nerna vlastniho n e men n e h 0 t6nu, fikamc take, Ze je at6nicka (viz take str. 45 nahoi'e). V ~tinc je take urolY vztah, ovsem zcc:lajiny net v On!tinc, mezi piizvukcm a melodil hlasu, slabiky pnzvume vyslovujeme obvylde ve vy!si hlasove polqze nei slabiky nepnzvufue; v ot3z1clch v poslednim taktu je tomu oV§em privc naopak. Z tohoto duvodu bYva pro vcWnu studujidch Cinstiny zvlasf nesnadne zvyknout si vyslovovat v souvisle tea ve vemch oznamovacich v patiime hi u boke poloze pnzvufue slabiley ve tfetim t6nu. Vubec je tfeba zdUraznit, ie plisobi-Ii IUim pH ruieviku spravne Cinske vyslovriosti potiie mIuven! v t6nech, nen! to zpu.sobeno nesnadnosti t6nu, ale v prve i'ade tim, ze v ~tine ;sme zvykH vyufivat mc:lodie k jazykovym ucc:lu.mjinak. Celit temto zvyklostem se naucime jen talc. ze se nejprve nauCime JJslyset" pohyb mc:lodie ve svem rodnem jazyce a Zese nauCime v reo aktivne ovladat me10dii vlastniho hlasu. Dlilefitou charakterisrlkou prizvuenych slabile na rozdiI od slabile nepi'izvumych je krome t6nu i vctSi deIka. Totoje velmi vYznamnacharakteristika anskYch pi'izvuenych slabile aje pro spravnou vyslovnost veImi duleZiti. Pod vIivem zvyklosti ptenaJenych z rodneho jazyka CeSi obvykle nedostateene prodlufuji ty slabiky anskYch slov. jeZ isou pi'izvume. a IUOf":, nedostateenc zkracuji slabiky nepi'izvufue a zejmena slabiky atonicke. Charakteristiky polohy hlasu a prube.hu melodie (1. t6n: l'Ovny ve vysolte poloze, 2. t6n: stoupary, 3. t6n: hlubokY, 4. t6n: kIesajici) jsou vyabstrahovany talt, !e zachycuji jen to, co Z'listavi typidte pro jednotlive t6ny ve V§ech pnpadech, af Ie jiZ jedrui 0 t6nicke slabilcy ve vjslovnosti izolovane, nebo 0 takovou vYslovnost, kdc se t6nidte slabiky spojuji I daISimi slabikami, af t6niclcYmi. o atonicicymi, apod. V jednotlirych konkretnich pnpadech podlehaji zejmena zacatky a zakoncenl tonu jistjm modifikacim. Tonicki slabiky 'V izolovani vjslovnosti Tonidtc: slabiky (t6nic1cl jednosIabiCni slova) v izolovane vyslovnosti se vyskytuji pomerne ziidka: modifikace t6nli v izolovane vyslovnosti, zejmena modifikace prlibehu melodie, jsou vsak dUIdite pro objasnen! IIUloha jevu. i pn takove vyslovnosti, kdy t6nick.a slabika se spojuje s daIsimi (af t6nic1tymi slabikami, Cizejmena atonickYtni). ncbo stoji na zaCitku a na konci vcty. 1. U prveho t6nu v izolovane ryslovnosti je moino obvykle pozorovat kratky pokles na konci slabiky. II. U druheho t6nu pozorujeme na zacatku obvykle kraticke setrvavam ve stiedni (popr. i 0 neco J'tiZsi) poloze, podobne i na konci ve vysoke poloze se hlas opet vyrOVrnlv:ia poklesci. III. Treei t6n nenasazuje obvykle hned v poloze hluboke, ale pokles:iv:i do teto polohy z polohy polohluboke; nekdy ke kond se opet pozdvihuje z polohy hluboke do polohy polohluboke, nekdy, zejmena v energicke ryslovnosti, az do polohy stiedni nebo i polovysoke. IV. U ctvrtiho t6nu pozorujeme obvykle na zacatku kraticke prodlevani ve vysoke poloze. Pozruimka. Jii zde chceme zdtiraznit, Ie stoupani ke konci tietiho t6nu je charakteristicke pouze pro ryslovnost izolovanych slabik a pro ten piipad, kdy t6nic:k3. slabika ve tietim t6nu stoji na absolutnim konci very, tj. kdy po ni uz nenasleduje iadrui slabika, ai t6niclcl, nebo at6niclcl; ostatne ve ryslovnosti malo energicke chybi vzestup ke konci slabiky &stO i v techto piipadech. Graficky je moino zachytit polohu a prlibeh melodie jednotlirych t6nli v izolovane ryslovnosti a je;ich relativni delku, jak je znazorneno na obr. t. 1. ;/ ", Obr. t. 1. Znazorn~ni polohy a prub~hu Jednotllvj'ch tond a Jejich relativnich intervahi v izolovane -"Yslovnosti. Poloha a pnibeh jsou zakresleny ve 3 linkach: prosti'edni linka naznatuje sti'edni hlasovou polohu, jei ovsem podle pohlavi, veku a konecne i individuilne je • • 3-, ruzna. , Je tieba stale mit na pameti, Ie s izolovanYmi slabikami se v praxi setkavame spise jen v pifpadech zvWmich; v ostatnich pifpadech se zejmen.a vjslovnost t6n\1 rUzne obmenuje . Abychom zvIaSte upozornili na tuto skuteC1ost, mlllem.e procvirovat vjslovno5t jednoslabi61ych slov ve vjslovnosti izolovane a sou&sne i ve vete. CviteIU mohou bjt usporadina napr. talc, Ie budeme nacvitovat vjslovnost dvojic (nebo i trojic) jednoslabitnych slov, rozliSenych pouze t6nem. a Uroven budeme cviot vjslovnost rycld slov ve vetich (uvedena evitenI ;sou nahr.in.a na kazete c. 1): 1m3.i{ ~ •.kupovat" {m3.i{ ~"prodavat" Irll~~ ijm3?{ I~~ ijm~?{ I~TJI ~~ ,,zb) {at" I~{ :if "usetfit" IS~7JI~ ,~sau......~hi3n?/ ~g7~&if? ,,kolik zbylo penez?" /SS-r;l~t~Sau ....~hi3n?/ :ji 7~&ii? J,kolik sc uSctiilo penez?" ~~Jit2.? "co jsi koupil?" 1$~ Jtt 2.? "co jsi proda!?" 3) Prave uvedene grafy melodie jakOl i grafy, ktere budou dale jeStc uvedeny, jsou zhotoveny na zliJdade experimcntaInich meTen! melodic, provedenych ve Fonetickcm ustavu filozoficke fakulty Karlmy univerzity v Praze a ve Fonetickc laboratoh (Phonology Laboratory) na univerzite v Berkeley, USA (pro nase potTcby jsou ovsem silne schematizovany). Inar/llKJL .,kde" lriarl JlSJL ••tam" Itba....~?/ftEiE;lJL~ ,,kde je?" Itha....~1 ftEiE!tSJLo"je tam" IxuQl :J<. "ohen" IxuO!ffl ,.fit" Iren mfi.-jo XD9, Ciou.....pv~ x~! A&:fr :J<.~~~ffl "Bovek bez ohne by nemohl fit" lehai!'ftJf ,.hadat. uhodnout" !eh:u!~,.pokrm, jidlo" !n("ehii I cIntllian jou.....~m,)__eh¥?f ~~4"~~ft1'..~ fmei!. :,kafdy" !mel! il,.uhli" Ime~kJ,j~ I sau."p~sau mei?! 4i'FJt- Jl~-$~il? "kolik se spill uhli kaZdy mesic?" I~I $"lekat" ft51j!tT ,,Iampa. svetlo" !~lJ...ji""t37J I c3i....,kha.i......t37J!~- ~-M:7ftr "uclelej svetlo az za chvili" !khitf :a="horky, trpky" !khii!~ "plakat" !S?r.ZuOJthiJ I khii~je_me.i-jy·t;! §::m~~-&~}§ "je-li Zivot trpkY. placem se me nenapravi" jsie!~ ,.psat" isie! ~ ,.odpoCivat" !siel" pan-thi~n-l,), si~~zuer~pa! ~'7 ~7CJ, ~~ JLIIB ,.uf jsi psal velmi dlouho, odpoon si na chvili" !si'e/~t"dekovat" Isiej f!,.boty" jsi~.3ie __nt I sU7j~si0ei..,w~! ~~f~~:ft~ ,.dekuji ti, ze jsi mi daroval bety" jchianl ~,.dluZit" Ichianl T,.tisle" Iehian! ~ ,.penize" IW(Cchiin~tha I jLehi~n..,khuai...ehianJ~~1tk-T~~,.dluZ1m mu tisk jiianu" Ijou/.3t ,.opet" Ijoul ~ "byr (k dispozici. ke koupi aped.)" Ijoul tIH ,.oIej'" !j~u.....jou_j~u.....l,)I;J.. ~ nIt '7 "jif je zase olej" Jak jiz bylo receno, je creba roz!isovat V cinstine siabiky pfizyucne (t6nieke) od siabik nepfizyucnyeh (at6niekyeh). Charakteristiky t6nil V sIabi1cieh t6niekyeh nemusi vsak by! vZdy pIne zaehovany; tak napr. u prv6ho, druh6ho a ctvrt6ho t6nu mliZe by! vysokci poloha 0 neeo sniZena a naopak u tietiho nemusi b}1: tak Wuboka; stoupcini melodie u druheho t6nu nebo pokles' melodie u ctvrt6ho tonu muze bit mcilo ryrazne atd. Muzeme tedy slabiky t6nieke jest! delit na slabiky pIne t6nieke a oslabene t6nieke (v nasem fonetickem prepisu oznaeujeme slabiky pIne t6nicke na rozdi1 od slabik oslabene t6nickYch teCkou pod samohlaskou ei hIavnim samohlaskovjm elementem slabiky). Poz7Jlimka: Mnohdy zUsuva puvodni t6n slabiky zachovan jen v nepatmych zbytdch; u takavYch slabik v teto u~ebnid nej6lsteji nepi§eme z prakticlcYch duvodu t6nove znamenko a pro nde u~ely povafujeme takove slabiky proste za at6nicke. Tonienost nebo atonienost jednotlivjeh slabik ve dvoj- a vieeslabienyeh einskjeh sloveeh je mozno ve velkem poCtu pnpadu pevne a jednoznaene stanovit. U dvojslabienych slov se vellci fada slov vyslovuje vidys prvou slabikou t6nickou a druhou at6nickou. Jsou to napf. podst. jmena opatiena pfiponami leal::r, Ithou/ 9r:., /ehu/ ~ a jinymi: /euQca/.Jl::r"stUlce, /ffrJca/ d• ce IV '" h I 1_"''' / x. vh / ~T.IrL 'h dace d Y dMT "um, s~t ou ;Q* "lWmen, X,/uc u .l'iT::x.L"vy0 at .; ra a slov vznikajicieh reduplikaci (zvl. hojne pnbuzenske terminy): fk~k~/ ifif "starS! bratr", /m~imei/ ~~ "mladSi sestra" atd.; vetsina slov, ve kterjeh obe jednoslabiene slozky uZ ztratily sVlij puvodni vjznam a ktera ne1zerozkladat na morfemy: /tij.7jsi/ ~23 "vee", jk:ij.Tjfu/, jkijTjf3rl J!JJ:;Jr; ,,(voIny) Cas" apod. Jina dvojslabiCnii slova se vyslovuji s obema slabikami tonickymi, tak napr. zejmena tzv. slovesa objektova a jiste sku,piny tzv. sloves modifikovanyeh. Pnklady slovesobjektovyeh: Icie-xij.anl ~ilW ,,zenit se, vdavat se" (puvodni vjznam obou slozek: Icel "spojovat (se)", /xu Ivl ,~/. lal > /'JI : Ichl1jcl1u/> IchfTJchUI m~,,zrete1ny" . : Isin...P1 > IsijnJc" 1='1" "tfi (kusy)" {ji~al > jjrp~I ~ ~ "ocas" ~ ItV"Tliil > ItVTJjl/~:JJ "snadny" l~hVChYI> IchijChll W:k "vyjit" dvojhltisky sestupni: l':Ju/,lEi! lou/. laul > l':Jul : Ikh~soul > Ikh€s:Jul~trtt ,,kaSlati" ItU9saui > ItU~5;)ul $:Y .~,kolik" lei/, lail > leil : Ip~peil > Ipqupeil ~J{ "poklad" Itohf;lail > ItohijlEiI tfBJE"vyji ti" dfJojh/tisky fJzestupni : luo/,l'FI, lie! luo/, jual > fuol : Ijlfrrx uol > Ij'frrl.uol ~m "Eviti" lrni4nxuaf lrrJ4nxuol ~m1E"bavlna" lief, lial > lief : IsiLsiel > Isi~sie/ ~m "dekuji" Ifqr,sial > If{pjsie! 1Dcr "poloiit" /y:J! ~stava zpr. rozliseno i v redukovane vjsIovnosti 4) Zvlastni zna&y, jiehZ pouiivame pii pfepisu tohoto systemu: I~Ioznaeuje kratiCkou suedni suedovou samohlasku nenapjatou, dosti neutcteho tembru; III, lu/, Ie!, 1:)1oznaeuji kr:itke otenene nenapjate i, u, e, 0; dalSi eventu.:ilni odstiny tembru samohlasek tohoto systemu neoznat.u- jeme. trojh/dsky : Ibu/, lurll liouf, liauf > Ibuf : f6~uCioul > fCi~uCbu! j-J.J1 "strjc (z matCiny strany)" fkijujaul > Ik.i'uj:>uf .l.!i nnaplast (hojiva, obsahujici mast)" fueif, fuaif > luri! : fcu'q,weil > !cU9weil ~fii "sedadlo" !liqr,k"uaif > Ili47JkhuEif~~"ch1adny (a pnjemny)" jednoduchi samohldskyzalwnlene elementy ITjf, fnl : f~7jt, f~nf I~Tjf, faYlf > I~I : IsY4s~TjI> IsY4~f ~~ ,,faIt" Ic"uinSaTll > Ichuin~r.f~.1: nobleci" len/, fanf > I~nf : Iq7jsenf > IqTjs;)nf.MjfJ "energie (Zivotni)" Isift"anl > Isijt"~nl if:ffi npohodlny" finaly zacinajid s lul a zakonceni elemenry1r.1,fnf : IVTJf, lu~nl IUTj/, 1lU11j1> lu·r,1 (/W:rTjf) : /khVIur,1 > fkhytu7jf ilitl "dira" Iqx.ua7jf > fCl"!..u-r;1IJL~ ndluh" JIijwa7j1 > f~iw;,Tjf *1£ "styk" lu~nf, fuanf > lu~nf (fw;,n/) : fsY4wenf > Isrlw;,nl ~ 191 "ucenost" ISfruanf > Isrx.u~n/"~ ,,nUt rid" fimily zacinajici (pzivodnl) s lif a zakonceni elemenry 1.,.,1,Inl : I~/, lenf fiTj/, 1U:rtj1 > 1er.1 (fj~/) : fchir,ji7j1 > IChijr;j~1 *_ ,,moucha" fkyma-r,1 > fkVxle7J!jtjR "divka" lin/, lianl > len! (/jenl) : !G-r;jinl > lq-r;jen! ~1t ,,zvuk" Ik h~n6anl > Ith}nten!;ff J!"spatEt" : !jfTjsYUTjI> fjf7jsyu"Ijl ~1t ,,hrdina" : Iw~t"yinl > Iw~t"1O! II It ,,mtera" f6gtyanl > !oqtynf j<1tf "fena (a deti)" V nekterych ryjimeenych pnpadech splj'va v redukovane finlile 1"1 spolu s finaIami I~/, lal i firuila iU/, fol inektcre jine, napt'.: Ikipul > Ikijf,) I Yli3Z. "strYc (= maniel otcovy sestry)" IZUQphOI > fzuQp""1 fflflt ,,Ziry, vesely" lyur,1 > lyuTjI l'I'nf, l18nl > 1101 Dale vYiimeene rysledkem redukce firuily Iuol je !:>u/, napt'.: fk"uinchUof> fk"uinch:>u/ X~ "prostorny" (mene Casto pozorujeme zmenu lief > leif, napt'.: I~uthiel > fl~theil ~ ~ nfehliCka"). Nezmixiujeme se zde take 0 eventutlnich dalsichredukcich jiz redukovanych final (napt'. /iE/ > III aj.), jd se dost3vujf ve vdmi befne d nedbale VYSlovnosti. Rovne:! v paralelnim systemu final kakuminaInich doChazi nekdy It redukcim, jef jsou obdobne redukcfm prave popsanym. Vzdy je treba zachovavat redukci samohlasek V fade pnpon, jako napE. /ca/::r, a v pnpade gramaticky.ch formalnich slov (castic, markrU), napr. /larr, /ea/ fI, /t3/~, /t3/(J{} (historicky a doposud v dialektech /0./), Im:Jn1ff"J; numerativ /1QI/t- se take Casto vyslovuje zcela at6nicky a s redukovanou samohhiskou: /ka/. Rovne! zaporka Ipu/~se Casto (zejmena v tzv. potenciaInim zpusobu modifikovanych sloves) vyslovuje s redukovanou sarnohlaskou: IpaI, /puI. Slovesna pripona /kuo/itse vysIovuje rovne! velmi zkracene; abycb.om naznaCili qstecnou redukci teto pripony (a moven ji rozliSili ad semanticky plnovjznamoveho morfemu /kuol psaneho tjIm znakem tt), prepisujeme ji /ko/. Atonicke slabi~y jsou kraticke a nemaji svtljvlastni distinktivnit6n, mus! se vsak samozrejme vyslovovat v nejake potoze hlasu a pripadne i s nejakjm prubehem melodie,jsou-Ii intonaene prodlou.zeny. Poloha hlasu je tu urcena sousedstvim se slabikami tonickymi a poloha i pnpadny pnlbehjsou ovIivnenytake vetnou intonaci. Modrfikace zakonceni t6nu slabiky t6nicke se prenaseji na nasledujici slabiku at6nickou a neuplarnuj! se ji! na t6nicke slabice samotne; je to dUleZite zejmena pro t6nickou slabiku ve 3. t6nu: zUstava rl do konce v hluboke poloze a zvYseni pozorujeme teprve rl v nasledujici slabice at6nicke (pnpadne aZna posledni slabiceat6nicke, je-Iijich pnpojeno vice, nebo -je-Ii tesne pnpojena slabika t6nicka - se zvYseniprojevi aZna teta slabice).Piiklady: tamckd s/ahika f,/ proem tonu: /CiqIil j/JM~ ,,mydIo", /nqli/ ~.m.,,kdeU (slabika !na/I!!K je puvodne ve tietim t6nu, v tomto slove se vsak vyslovuje ve druhem t6nu, viz vYklad 0 kombinaci3. ton + 3. ton). tom'ckti s/abika tJ4 tretim tonu: /n~'Jr/*)L "dcera", /41hOU/.m.~ .,uvnitiu , /winSa7J!!ri.J:. "veeer", /ku~i~/ Ji-=J- "dabel" (nadavka), !,sqc'/ ~ ~ .,hlupak", /jr~!:f9T-=J-"iidIe" tonickci s/abika tit! lrvrtJm tonu: /xquthian/ s7i: "potitti", /kh}chif ~~ "zdvotily", ikh~Cian/ ~ Ji!. "spatiit", !ku'lic1 ! f£~ "skiin", fngli/ »6l'! ••tam", Uvedene piiklady jsou ve vyberu nahciny na kazetec. 1. Upozornujeme zvlaste na rozdilne chovani melodie na slabice atonic.11i¥t1 iiJi't ubohy, politoVlinihodny {laut"9ur/~*)L staiik lluocbiqur/1f{~)L voclni pOlo It,b:t.l,?nl1;Y'' ozubene kolo I~ie-~I ~7e dopsat /8iSfl3=J1C pledseda Kombinaa: 3. ton + 3. tOn _ Kombinace 3. t6n + 3. t6n se prakticky vysloV11jestejne jako kombinace 2. t6n + 3. t6n (bez ohledu na to, zda jsou obe slabikystejn~_ I'fuvuCle nebo zda jedna z nich prevafuje nad druhou). Srov. tedy, eO byIo ie~eno 0 kombinaci 2. tOn + 3. ton ~e! Zmenu tonu prve slabiky v teto kombinaci oZDaeujeme v nasem prepisu znamenkem" • PiikIady: Ipau-Si¥trw:~ byti pojiSten /SC-cljul ~j\ koupat se ItbUk4i1 ±a!r pozemkova reforma /klUfrlt,bifrllJiA namesti IftnI'll t»'~!sda Jx~1 m~velmi maIo Je ovsem treba upozomit. ze v pomaIe, zierelni ryslovnosti preneseni celkove _palohy slabiky prve do vysoke polohy - dlisledkem toho je pak pr:1kticke splynuti s kombinad 2. ton + 3. ton by-va nemdka jen CisteOle a hlubolci poloha aspon zaCitku prve slabiky zUsuva do znaOle miry zachovina. V pomale, zietelne ryslovnosti zUsravaji tedy kombinace 3. ton + 3. ton a kombinace 2. ton + 3. ton aspon fakultativne rozliseny. SIabika ve tretim t6nu ovIivnuje popsanY'm zplisobem predchazejid slabiku, jez je rovnez ve tretim t6nu, fusto i tehdy, naIeZeji-Ii obe slabiky ke dvema za sebou nasledujicim taktUm. Stao totii, kd~ oba takty tvon aspen volne spojenou vySsirytmickou jednotku, Je-Ii vSale mezi obema sIabikami ve tretim t6nu zietelna pauza, zmena t6nu prve sIabiky nenastava. Casto mem slabika ve 3. t6nu svuj t6n v 2. t6n i v tom pnpadc. ze nasleduje slabika at6niclci. Ie tomu tak tehdy, kd~ at6nicka slabika byla puvodne ve 3. t6nu. PiikIady: Isu<}jil M ~ tudif /Iquxul ;g.JJe: tygr It.{slJI tr9E zabit /kh€ji/ RJfJ.. moci lifSY/-&"it snad Iw{r,wa7l1 tttE neuswe Nektere at6nicke slabiky, ktere byly puvodne v 3. t6nu, vSak u2 tuto zmenu neplisobi; tak napr. atonicka pnpona Ie" 1=1- a druM slabika v nekolika pnbuzenskYch nazvech, tvoienych reduplikaci. Piiklady: Ijre" I~.:r iidle /Ci'{CielMUll starSI sestra Isqusaul ~kt zena starSiho bratra V nekterjch pnpadech, jako nape. ve siove /1o:usu/;G.s. ,,m~", pozorujeme kolisanI: je momo vyslovovat flQusul i /I2fuSu/. Kombinace: 3. ton + 4. ton ffiubolci. poloha slabiky prve (zejmena je-Ii pIne piizvu~na) kontrastuje s vysokou palohou zaC:itku slabiky druhe, hlas tu jakoby preskoCi z polohy hluboke do polohy vysoke. Vzhledem k opetnemu poklesu me10die ke konci slabiky druhe oeplisobi melodie teto t6nove kombinace na nase ucho "otizkovjm" dojmem. ZvIadnutf teto kombinace, kteni je ,,zajimava" svjm priibehem, je pomerne snadne. PHklady: /janq7jr/ mflJL brjle Itllii9.~/~!m Zeleznice ICbiTj~c"9/.~ prosim, posadte set Inui'nch!1 • ~ listfedni topeni flr1JSi~u/.1Ib Vlidce g:ujgu/ .:t:~hlavni Idluffnl ¥ii snidane Komhinau: 4. ton + 1. ton Piizna~y ;e u prve slabiky pokles Z oolohy vysoke do polony ntzItC a opet vysoka poloha cere slabiky druhe. Je-Ii prvnf slabika oslaoene t6nick&. neklesa jeji melodie ptilH nizko; je-Ii oslabcne t6nieki slabib druM, bYva jeji vysokli po!ona 0 DeCO snizena. Pfiklady: l~h1~h~1ft- auto Iniln-s~1~~ studovat lrni'2.npPJ/ ffii~ chIeb /n2lu~~·fj! mtfr budi1c lw3.iiIf ~~ svrchnik /f?rr;-sy-r;/~:t1:: uvolnit Kombinace: 4. ton + 2. ton KIesary prubeh prve slabiky a '5toupani slabiky druhe (na zaCitku teto slabiky predleva melodie na okamhk v pelou niHO vytvareji spojitou kfivku. Melodicke i silove vrcholy jsou na samem poCitku a na samem konci teto kombinace. Je-Ii prva slabib. oslabene t6nickou, je zmirnen jeji poldes do polohy nizke, a naopak, je-Ii oslabene t6nickou slabika druhi. nevystupuje pruiS vysoko. Pfildady: fkhk~/.~ text cvi~eni /teij~1 Jifi~ zapal pIic IAs}! 8ft zatmCni Slunce Is\,jtnl 1111" (tei !i\janf) pfisaha !Ch)Uphii/ ~W jidelni Listek !p~-~"9u/~1t pomstit se /tUTjiy(n! ~ Jl mobilizovat l2bc h4'1JI 13JA. od te doby, co ..., ...• Kombinau: 4. tOn + 3. ton Na JdesavY pnibCh z polohy vysokC do polohy nfzkC navazuje pruno hluboki poloha druhe slabiky, a tat vznika plynuli mdodieki kiivka. Melodie teto kombinace je pro nas pomerne snadna; toliko je tteba dbat jisteho kontrastu men vysokou polohou slabiky prve Gako ce1ku) a nizkou polohou sJabiky druhe (zejmena je-Ii tato slabika pine t6nieki). PflJdady: IP}ZU~/ •• noviny ftbih...,wlfl "'tJ ~t fJlJll 16JI!. historic /tJ.jinl tela repetice (zkou!ka v divad1e) I~I ~~ Ustava /m~iu~i/. *inkoust Ip~t.bifl ~Ji (ta /pftlt.hil1 ) mimoto /cb~~1 JIm zic:hod Kombinaa: 4. ten + 4. USn Pr'l1behmelodic je klcsavY ohou slabik z vj!ky dolu, a tak poEOrujemekontrast, jakoby stoll: z lU.ZkC polohy na kana slabiky prve zpet do \'}'Sokepotohy na zaQitku slabiky druhe. Tento kontrast se zm1r1iujepovlovncjifm poklesem prve slabiky, je-li osIabenc tllnicka (v tomto pfipadC neklesne obvykle pm sJabib DiU De! do polohy stfednJ; jeli oslabenc tllnickou s1abikou slabika cfruhj, tu se naopak zase soW vysokj zaQitek teta slabiky, asto a! ll: poloze stfednJ. Pfiklady: Iw'an...,su~i/ 7i~ ai lije I /lM'c:i1 il.Jt cestovnf vjlohy. /tiQ-~1 r~snaJet vejce IHJ!J aJ1j blendif Is~1 (til /n-mAnJ) na vSecl1sttanich Im~~~/:*.mdhvma hut 29 jj Po?namka r. Uvedene pffldady 16 typli dvojslabienych spoj~ s obema sIabikuni t6nickjmi jsou ve vybCru nahr:iny na kazetec. l. P0211amka II. Pti nacvitov3ni vjslovnosti dvojsIabienych taktli mUieme samoziejmc postupovat take tak, ~ budc:menavzajem srovnavat slova a takty, je! co do skIadu hlaskoveho jsou zce1ashodne, liti se vSak t6nc:m. PiikIady takorych slov s prvni sIabikou t6nickou, druhou sIabikou at6nickou (uvedena cvitenJ jsou ve vyberu nahci.na rul kazetec. 1): Jkufteal Ji.:r / ?X.:r"deti", ryznamove s)oveso Iwar/.JJC)L "hra ti si" ncbo i mod:ilni sloveso /j'au/ Jl "ch ti ti" (i tato veta je v uvedcnych varianrach nahnina na kazete c. 1). Na obr. C 20 posIeze uvcdeme diagramy vet /tha...,j~ Ch~/ f&~1It "on chce jist" (reeeno zcjmeoa 0 mali&ych detech) (1), It1'a...,jau I4i/1tk~* "on chce prijit" (2), /tha...,j~ c9u/ f&~ 5:E "on chce 0 d ejit" (3) a /t ha...,jau chyJ f&~:it- "on tam chce j it" (4)" se zvIastnim dlirazem na slovesech /eh'bl lit .,jist". filiI *"prijit", /cou/5:E ,,;it, odeiit" a /chy/:it- "jit (tam)". Ze srovruini s diagramy melodie slov /eh"i,/. flail, jCQu/, /c"y/ v tYch! vecich, ve kterych vsak nenf zdUrazneno ~dne slovo (obr. C 21), je jasne videt. jak se realizuje ,,zesileni" slabik v jednotlirych t6nech vlivem silneho dtirazu na konci very. DUraz. 10gickY pfizvuk mlde v BoStine spoCivat ~jenom na tom Ci onom slove ve vete, ale pHpadne i na tom Cionom morfemu (nejmenSi vYzoamove slozce, v cnstine zpravidla jednoslabiene) viceslabieneho slova,pneeIl'd "normaIni" prizvukovanf jednotlirych morfemu v pnslusnem vicesiabiencm slovu mliZe bYt i poruSeno. Tak napr. v trojslabienych slovech /phisia1lti!n/ Jt~m "obchod kozenYmi kufry" (~' znam jedTl()tlivjch sIozek: /p h!!JJt. ,,leUZe", /sUrrj/5,,kufr", /Wln/ m"obchod"), !p h!Si~~n! J1l ftm "obchod kofenYmi botami" (vjznam jedTl()tlifJjch sIozek: !ph!! JJi. "kUZe", !~e! fJ "boty", !ti3.n!m"obchod") jsou normaIn! pIne t6nickYmi slabika prv! a poslednf. kdezto 'prostfednf slabiky (fsiUrJ/ a ,,kufr" a !sit! ft "boty") jsou oslabene t6nicke. Ve vete !$...,h. ph!_ ai~uan, pU...,s1>phi'sifuan! ~:.& It.am J~:&Itf!m "toto je obchod kounYmi kufry, nikoli kozenYmi botami" vSalt 10gickY dliraz pad! prave na morfemy !Sim)! ,,kufr" a !~e! "bory", jez se tu scivaji pIne t6nickjmi a ve vYsIovnosti se zdUraziiuji, kdefto puvodne pIne t6nicke morfemy /p"fi "ktize", /ti'an/ "obchod" se stavaji oslabene t6nickYmi. (Uvederui veta je take nahr:ina na kazete c. 1). Podobne maji napr. slova !ChaW~n/ ~$Ii "s:ilek na oj" (vy.::nam jednotlivych slo=ek: je"a! ~ "oj", Iwan/fi "salek"). !fanwrn/ ti~ "s:ilek na rYZi" (vy.::nam jed~oclivych sIozek: {fan/ ti....lfena r)-fe", !wani Ii"salek") obe slabiky pIne t6nicke. nebo t6n siabiky !wan/ prevafuje. Srov. vSak:/~.....s~ sfm"? ~.....sD fan~. G p~.....s'b f~wan. S1...J!htfwanf ~~ft 2.? ~~ '!ii)8o j!~:&ii~, -lk~Jil! "co je to? To je salek na rY£. To neni salek na ryzi. to je Uleknaeaj";zdevposledriivetepad! logickY dUraz prave na morfemy !flm! .,varerui rYfe" a !eha! "eaj" a t6nove charakteristiky techto morfemu se zdliraztiuji. kdezto t6nove charakteristiky druheho morfemu !w'd.n! "salek" v uvedenych slovech se naopak oslabuji. (Uvedene vety jsou take nahriny na kazetec. 1). Jiny pfikIad: ,,zatmeni Slunce" je Cinsky /ri,s~/ ef!i (tryznam jedTl()tlit-ych slozek: In.! B "slunce'·. /si/ fi "zatmeni"); "zatmeni Meskc" je Cinslty Jj)?S~! ~ f!k (ryznam jednotlivych slozek: /jy~/ A ,,mesic", !si/ ti."zatmeni" ~). NonruUne je ve slovech /n.sl?! •. !jy~s~! pfuvuk 5) Pomamen.avame ov!em, u se v dndN CinStine mortemy !a/, /j~/, !Sl.! jako samostama slow ve vYznamu "slunce", "mesic", ,,zatmeni" nevyskytuji; ostatne podobfte tomu byIo. s nekterYmi jednosiabienYmi morfemy i ve vYie uvedcnych pnkladech. na obou slabikach, t6n slabiky druhe, tj. slabiky /~i./nejClsteji prevazuje; je-li vhk tfeba zdUraznit, ze jde prave 0 zatmeni Slunce a ne Mesice, 0 naopak, zdUrazni se ve ryslovnosti uvedenych slov prave slofty /i1./ "sluncc" nebo /j.p/ "mesic", kdeno t6n slofty /~i./ ,,zatmeni" se oslabf: /f1»s{,/, /J~i-L/.. . z '"'" Obr. t. 21. Diagramy melodic tychZ v!t Jako v ohr. ~. 20, avsak bez durazu na kteremkoli slov! ve v!t!. Verne intonace vyjadfujicf otazku, viPove~, jiste druhy naIady a citu aped. se ve vedine jazyku vyznatuji jistYmi shodnymi rysy; talc nape. pro very tizaci je charakteristicka intonacc stoupava, pro very oznamovad ukontene (v pismu za takovou vetou piSeme team) intonacc klesava aped. Tyto typicke vetne intonacc nachazime i v anstine, avSak vzhledem k tomu, Ze v ~tine je melodie hlasu vyuii~o peedne k rozlliov8ni vjznamu slov (0 v)'ZI1amu jednoslabiOlYch morfemu), pro;evujf se tyto vetne intonacc v ~n.Stine jinak nez v testine a jinych net6norych jazydch. Ve vetSch oznamovadch, v orlizkAch, d8le pod vlivem niznych ciro, wad apod. se totiZ v ~tine m\iZe melodicka kfivka very, dana sledem tonick)'ch,oslabenetonick)'cha atonick)'ch slabileve vete, pouze modifikovat, upravovat, nem\iZe se vSak podstame menit. Uf kdyf jsme mluviIi 0 t6nec:h, nfmali jsme Ii u nkh Dejenom vzajcmnYch rozdih1 v mdodii, ale i v deIce, r=bru apod. I pro v!tnC intonac:e, a to v mile 4aleko vCdf, plat!, Ie si musfme u nkh vtimat ncjen rozdiIu v poJoze hIasu a ve velikosti interva.l\1,ale i rozdflu v cWce sIabi1::jmluVfme-Ii napE. 0 povl~vnem pokJesu melodic proti prudkemu poklesu melodie, jdc viastne 0 rozdfl v deIce sJabi1::(pokud interval poklesu je v obou pnpadech stejny). Na kond vet oznamovadch (ukoncenjch) pozorujeme reIativnf miZen! polohy a pnibehu ('1'elalifml ve srovnini s potohou a pnibehem melodie na slabikach v tjclU t6nech napf'. v ot:izIclchapod.). U jednotlivjch tcSnlise toto reIativnf ~enf projevuje !3kto: v 1. ttJnu je ~cna vysokapoloha slabiky, sekundarnf pokles ke kana slabiky je ZDaen!, pannj; . ve 2. ttJnu je snfZeninterval stoup:ini;jiste prodlerinf v niSi poloze na zacatku slabiky a vyrovnini stoupam s pfipadnjm maIjm pokIesem na kond slabikv jsou roma patrnejsi: ve 3. ttinu stoupnurl ke kond slabiky chybinebo Je maIo panne; ve 4. tanu je zacatck slabiky s~en. ReIativnf sniZenf se projevuje uvedenjm zpUsobem zpravidla 113 poslednf pInepfizvuene slabice ve vet!, a to nejenom tehdy, je-li tato slabika 113' absolu.tnfm kond very, ale i tehdy, nasleduji-li za ni uijenslabiky oslabene t6nicke a at6nicke. Poloha hIasu ziisclvi pak na techto sIabL~ach (popf. taktech) .sniZenanebo se jeSte daIe sniZuje, pnpadne intervaly melodie na jednotlivjch slabiJcich i mezi jednotlivjmi slabikami zUsuvaji zmenSeny nebo se i nad:ile zmenSuji. Je-li nektera slabika ve vete z d Ur a z n e n a , relativnl snll.eni se na takove slabice neuplatiiuje (spJSe naopak powrujeme rclativni zryseni (I., 2. a 4. t6n)a zdlirazneni intervalu), uplatnuje se vsak na pnpadne misledujicich oslabene t6nich.")'cha at6nick)'ch slabikach (taktech). (Viz diagramy melodic vet obsahujicich l.dliraznenou slabiku na obr 19,20.) Diagramy me10die riunych vet oznamovadch (ukoncenych) viz ~pr. na obr. 21 (very zakoncene jednoslabienjmi slovy v riunych t6nech: /chlJ/, flail, /cou/, !chyf). Poznam.Iu. J c-tieba rozliSovat melodii very omamovad ukonc-..nea me!odii vety oznamovad ncukon~ene (tj. very zako~c v pismu zpravidla Cirkou, za niZ vjpovec! polcr.1C'.lje).Srov. v ad:. tine napr. melodii slon "dopis" vc vete ,,Pili dopis" (melodic ldesa) a v SQuvcti,,Pm dopis, ale nev£m, kdy ho obdrlis" (melodic stoupa). Pro me!odii vcty ukon~ene jc ch.a.rakteristicXYpoldes na konci vety, pro vctu neukon~ou jc naopak c.harakteristickYV%cstup.Zcela obdobne jsou i v &Stine re!ativni SJilien.{a re!ativnf poklcs charakteristicke pro very o~ovacl ukon~ene; ve v!clch o~ovadch neukon~enych naopak pozorujeme spise relativni ~eni a relativni v:c,tup. Inronace vlty uizad VSimn!me si opet polohy a pnibehu melodie ve sloveeh jchi>jDt;, flli/7fe, Jeau/'iE. ,/ehy/~ (tentoknit ovsem s pnpojenou at6nickou tazad castid /ma/ ~ 6» na konci vet /tha...,jlzuch~...,ma?/1tk4Dt~? "chce jist ?", /tha...,jaul~? J 1&~*~? "ehee pnjit ?", /tha...,jau cqu...,ma?/ 1&.'iE.PJIj? "ehce odejit?" a Ithti:.,jlzu ehi..ma?/ 1&Jr;~PI? "chee (tam) jit?" (grafieke ,;znazomenf melodie techto vet na obr. c. 22). Srovname-li tu kfivku melodie spojenf Ichl,...,ma!, /Ifll...,ma/, /eou...,maj, jehy...,ma! s diagramem melodie slov jcbi/, jUri/, leou/, jehy!, jak je udan na obr. c. 21, zjisfujeme relativni royIOfJdn{ polohy a relativnf stoupdn{ melodie, a to podle jednotlirych t6nu takto: (presnejireceno, jde 0 absencipok1esu,ktery pozorujeme na konci neutnilnich vet oznamovacichu"aobr. c.21): v 1. tenu vysoka poloha zachovw, pokles na konci t6nu (kterj by se mohl ptipadne projevit na at6nicke castici jmaJ) chybiva; ve 2. tenu stoupam zdiJ.razneno; stoupam se sice na konci (tj. na at6nicke castici jmaJ) ponekud vyrovnava, ale k poklesu nedochazi; ve 3. tenu je zdilrazneno stoupnuti, ktere ovsem sluchem vnfmame teprve na castici jmaJ); ve 4. IOnu nasazuje slabika vysoko, klesa dosti povlovne (03 castici /ma/ se pnib!h mitZe i vyrovnat) a ne pfilis hluboko. Nasleduji-li ve vete za posledni pIne pfizvu010u slabikou, na ktere se projevuje relativni zvj§enf polohy a intervahi, dam slabiky (takty), zlistivi cd.kova poloha vicemeoe rc:lativne niic:na d do kono: vety. L• '""3. /th;Cjau Ciiu...ma?j 4. /thi..,jau ~hi...ma?/ • Obr. t. 22 Dlagramy melodic v!t tAzacich s ~sdci /mat. .._------- . ---r~~. Ukazali jsme si, jak se uplaaiuje rc:lativni stoupava melodie ve vc:tich tizacich, zakon~ych vetnou Cistid tma/. Ie ovSem tieba upozornit, ie ve1mi dUleiitou Ulohu pri oaznateni otazky tu ma prave itato uvedena vema tizad Cisticc'. v neutralnich otazkach. kdy pouzlvame jinych zvta~tnich syntaktickYch vazeb - viz dale mluvnicke vyklady v teto knize - muze relativnl zvySovani polohy a relativni stoupani melodie ke konci vety chybet Tazaci vety 5 vetnou castie! /mal jsou odliSeny. a to prave melodif, od jinCho druhu vet zakontc:nych 6) Jak ui vime, m'liZemc:se na mdodii spojeni /ch~...,mat.fl~/. tc.l1u...mat.Ichy~/, tedy t6nicke slabiky s pfipojenou at6nickou slabikou. divat jako na. realizaci t6nu na dvou slabilcich. Intonaa fJlty rozkazOfJad SIovesa jchi/, fWI, jcou/, jcb.YImohou izolovan~ vystupovat jako dlirame % ":L__ • jXh-'1 • I" 11~:'j 'd ( )'" f....'1 'diu I"'b.~pll 'div~ry rO~OVaC1: \; 'b. "JCZ., /uu.. "POJ sem., COU."J ,,,, l' ,,) (tam)!"; jejich melodie je V tomto pnpade takova, jak je uvedeno Vobr. C. 23. Vt vSech 4 t6nech jsou slabiky pomern~ zkraceny, avSak interva1y stoup:ini a kIesam jsou pIne zachovany; nasledkem toho je prudke stoup:ini na sIabice V 2. t6nu a prudkj pokles na slabice ve 4. t6nu. Rovnel 1. t6n je kratkj, "liseenyu, bez nejmemiho naznaku pokIesu na kono; ke kono 3. t6nu pozorujeme prudke stoupnurl do vyssi potohy. 7 Obr. C. 23. Diagramy vet rozkazovacich tvoi'enych izolovanyrni jednoslabi~nymi slovesy; srov. melodickou kIivku slabik Ichi.l, !lai/, ICQu/, IChy/obr. C.20 a C.21. Uvedeme jen nekolik namatkovjch pfikIadu; systematickj vjklad by daleko presahoval r:imec nasi stt'Uene foneticke charakteristiky on.stiny. Na obr. C. 24 jsou uvedeny diagramy me10die tjchZ tazacich vet jako na obr. C. 22, very jsou vsak proneseny s vetiim z:ijmem a zvedavosti. Interv:l1y mezi polohami jednotlivjch slabik v cele vere, jakoz i re1ativni stoupani me!odie na kanci very jsou vetii, ce1e very jsou ponekud pratazeny. Cbr. ~ 24. Diagramy v& thadc:h pronesenyc:h Ie zajmem. Srov. diagramy stc;nycll vet pronesenych spiie ncutnilne. be: zajmu, na obr. ~ 22. Na obr. ~ 25 jsou uvedeny diagramy tjeM vet jako na obr. C. 21, av!ak vyjadfujideh silne vzrusenf a prekvapenf,.napolo ocizku, napolo konstatovam. Ce1kovapoloha vet je zvYsena,intervaly silne zvetSeny, avSakveta neni protaZena, a .proto jsou pnpadna stoupam a klesam melodie na jednotlivjeh slabikaeh ve vet! pomeme prudlcl (upozomujeme zejmena take na zvetSeni intervalumezi vysokou polohou taktu / thiUou / a zacatkem bezprostfedne nisledujiciho zacatku sIabikyv druhem tanu a piedevSfm hlubokou polohou tietiho mnu, nez dojde ke zvYsenijeho zakonceni). --.... / ,-Z-=--_-.", 2. /t1JQ....jau ijiI?/ ...•..••.... '"~~ I Obr. ~ 25. Dtagramy mdodie v~t ve vtsIoVDosd vzruJene, vyjadlujici napolo ot8zku, napolo plekvapive kOl15tatoriuL Poznamka. ZvetSeny interval mezi hIubokou polohou tietiho t6nu a vysokou polohou slabik bezprostiedne pi'edch3z~iicich vnlmawe sIuchem predevsimjako zvYSenipolohy rechtopiedchazejieich sIabik. Toto pravidlo plati obecne pro vsechny piipady zdtiraziiovam tietiho tonu. DUIeZitost veme melodie vynilci zejmena V tech pfipadech, kdy mame prori sobe verY zakoncene touZ vemou Cisnd a kdy se rozdi1 ve vjznamu very v:i2e predevSim prave na rozdil ve vetne melodii. V'simne:ne si zde nimych .funkd vemyeh Cisne jpajrte a jmaj ~ ( .). Cisnee jpa{ mli2c vete dodavat zhruba dva rozdf1ne vjznamy: 1. naznaeuje proste vybidnuti; 2. naznaeuje, fc jde napolo 0 mime vybidnurl (spfSeprosbu), napolo 0 oclz.'m. 7) V prvnfm pnpade je relanvnf me!odie very asi takovli, ja1cije u vet rozkazovadeh (pnslusne mod.ifikaec jsou vsak mene vjrazne), v druhem pnpade je oneco prowcneisi a zvYsenoupoloholl pnpomina spise intonaci vet clzadch; take vema casrlee {pal samoma bjvli v prvem pnpade vyslovovana kr:itce, weene, v druhem pnpade .spiSeprotaZcne. 7) CUrlee Ipal muze krome toho SUt take na kanci vet omamovacch, kdy nazIlaeuje nejistotu mluviciho 0 icho vlastnf rypovedi. Vcry ~'tae J ~*aa J ~JElIB J ~~ae 1ze tedy vyslovit bud jako proste vybidnl1u: /n!...~bi-pal "jezlc'. ~pa/ JJPusi.Ie do rohor" a;, 1n(,~Uo.-pal"bCil". 1nr..~bLpal "be! (wn) I", Ilebo jako otlizky: /nJ:..,~'i-pa 11 "budd jfst?••, /nl..J4i...pa1/ "pustiJ Ie' do toho 1". /n(,cl$u...,pa 1/ "pujdc:S?"', /n!....~bi-Pa?/"pujdd (tim)?'" (v!echny tYtooci.Uy vyjadiuji :Woven prosbu, a vybidnud). Rovne~ vema Qistic~ Jmaj ma dva rozdilne vjznamy: 1. ozJiaeuje otazku (tato funkce bjvi nejeastejsi); 2. omaeuje konstatovam a jakesi odmimuti pHpadnych pochybnosrl a vjroku, kterj je vetou vyjadren (v ceSttne mliZeme vyjacffit zvlasmi vjznam, kterj Cinske'vete dodava toto konstatujid Imaj, krome zvWmi intonace zejmena take mirlm pffslovce "prece"). o intonad vet tizadch, zakoneenych tizadm Imaj!J byla fee vYsena str. 61. Very zakoneene konstatujidm lmal se proti vecim s tizadm jmal vyznaeuji relativne klesavou intonad ke kond very; samoma castice Imal bjva obvykle ipone.teudprotaZena ")• Talc napE. vcry 1fg&;.a:1:.IJt!Uij(~); i&£E&*llJi (~); 1fg£E&~il.!ij(~); flkE:&~qj(~) s inronad re1ativnestoupajid jsou oclzkami: /tba m~em~ !~,JtU:?1 ,on (to) .ta.knciekl?'"j Ith;; X~d Jii-ma?! "on jdt! nepffiel?'"j fth;; xai""me'iclIUJ!1iZ? 1 ,,on jeSt! nc:odeSel?"fj fth;; x:n...m= ~"Ltn4?/ ,,on (tam) jeSt! ndeI?" S intonad relativn! klesajid jsou vSa.k:tyro very yYpovec!mi:ftha mefi,.,~or iI19..,ma!!"on (to) prece ta.k:nerddl"j fthf!i-,xf.i mMi...mal! "on prece jdte ncpffiell·cc; !tho...,XSim~c:9~ ...,mal! "on prece jdte nc:odeSell"j !tha.••:x.!i m~c"i-ma!! "on (tam) piece jdt! ndell" PoznB.m1r:a.Na ka.zetec. 1 jsou reJativni verne intonace ~tiny c:xemplifikovanyta.k:ro: very: /iUOII 1ft! ,,mIuvl"j twI/ *! "pojd (sem)l"j IcOul/~! "jdil"; Ichyfl :.k! njdi (ram)I" jako doklady intonacc vet rozkazovadc:hj vcry: Itbii m~~m· Il1if,JtU:?f ftk&J!:1:.1t!UU(.) non (to) talc netekl?"'j Itl1a xSi... ..,mei Jii.-m.a?/ flkB;&*aJG(Jii) ,,on jeSte nepffiel?"'j Itba X~ei ciiu..-ma?/ ftk£1)& ~~(~) "on jeSt! nc:oddeI?"j Itha X:liJnei cbLma?f ftkE:&:k~(~) "on (ram) jeSteneSel?"j tyro vcry jako oWky jsou p,ronesenyrldy ve dvou variant:ic:h.a to poprve jako vicemen! ncutr:ilnf otlizka, podruM s jisrou cLivkounettpeIivosti (v tomto pnpadC OvSel11v prvc vcte je taIte ponCkud zdUramCnazaporka fmc!, v ostatDfc:hvecac:hpffslovce fxaif). Nakonec je pak krlcLizuvedenyc:h vet pronesena jeSt! potted. a to s intonad relativn! klesajfd jako konstatovinf, odDiftajid popacine pochybnosti 0 danem vjroku.; veta:/thi m~am~ I~/ ftk&~1:.1ft "on (to> ta.k:nerek1" Ie pronescna ve tiech variantach: jUo neutr.ilni vjpoved. jako udivena napolo otlizka, napolo konstatov:in! a nakonec jako dlirazni vYpoved'(v poslednic:hdvou popadec:h je ponekud zdUramCnazaporka !meil); very: Int..,~"~_pal~lIt2B, Ini.,ACpal ~*as, fn!...c9Uo.-palf~~DE, lnt..,chY_pa! 8) Tady /I3i1 aem3 vj:mam "piijit", ale zastupuje kterexoli sloveso, ma vYznamasi ~eho upustit se do n!CUlo", "dat se do nll4Jw". ~ Verna Qsri~ lmal byva podle sve rUzncfunkce ve vet! rozliSov3.nai v pismu a bYV3 Cute psdna niznYmimaky podle roho, jde-Ii 0 clzad /mal (~) nebo 0 konstatujid lmal (Iii). ~~lI(!! vysIovene rldy ve dvou varianrach: jato prost~ vybfdnud a Jako napolo ot3zb, napolo vybfdnud Nakonce je deba se zmfnit 0 melodii, s jakou jsou pronasena citoslovce. Citoslovce, podobn! jako vetne castice, patfi v CinStin! k tem slovUm, ~ se nevyslovujf v Udnem z tzv. Ctyf t6nu. Poloha hlasivkoveho t6nu a priibeh .melodie se tu lidf toliko vjznamem citoslovce a citovjm hnurlm, pod jcho~ dojmcm je dtoslovce pronaseno1 e,. Tak la/'M, chce-Ii mluvCi v odpovedi na nejake vybfdnutf projcvit svUj souhlas, se pronasf mtce,s ncurCitou melodif (spiSc klesave ve vysoke poloze); chce-Ii mluvCi naznaCit, ~c·ncporozumeI nebo neslysel dobre to, co mu filclspolumluvCi, vyslovi fa! nejspiSe take mtce, ale s me10dif stoupaVOUjchce-Ii vyjidfit radost aO uspokojenf, vyslovi !a! nejeasteji prowen!, ve vysoke polozc, ke konci klesav!; chee-Ii vyjidfit pEckvapenf a jistou nedliv&u k tomu, co slySe!, mme vyslovit fa! roma protdcn!, ale v polozc hIubsf, s koneC1jm vzestupem. Uvedcme si citoslovce lal ve spojmf s ko~ vetmU, abycl10m blUe objasnili jednotlive pnpady pray! popsane: Ia, x~paMiJ, ~! "nu, doble" J "n1de, tedy dobra" la, ni 1"0 ~?I 1IM,.~iJtft~? "hm, co (to) povida!?'c la, ni xu~!/JPf, ~lDI*j !,,6, ty ICS vr:itil!CC(vyjadfenf uspokojenf) la?! ~~Jen sLI~?!/"! ~1'-AJfT?! "cou! ten BoveJc u z::miel?" (vyjadfenf prekvapeni a neduvery). Intonace citos!ovce fal, ktere jsme prav! popsaIi, jsou, abycl10m se tak vyjoidiili, obecneho, uvSelidslteho·· c.baraktcru; Cech pronasf sv:i rW:na citoslovce v siruacich pclve popsanjch zcela obdobne. (Citoslovcc jako at6ciclta sIova nemaji svdj vlastni nemenny t6n. Deznamena to nu. ie by v jisr;ych pfipadech nemohla by,: pronasena s jisrou. neJcdyi velmi maC:1OUdelkou.) 1'1 Vc sIovnicich btvajf rUmYm citoslovdm presto Clsto ptisuzovany nBaere z tzV. tr:yi t6nu (nektc:rYmprost! vScchny ~ t6ny), cd odem neni zcela spclvne. Melodic, s kterou se citaslovce pronasejf, mide samozrejmc pfipominat tcn Q onen z tzV. ~ t6nu. nicnenc jde jen 0 nahodnou a take jen pfiblihtou shodu. POZNAMKA 0 GRAMA TICKE TERMINOLOGII v USHC. Hep A V UCEBNIMSLOVNiKU Cinstina jako izolujici jazyk (slabiky jsou zde woven 1 nejmenstml vY'znamovyrm jednotkami jazyka.; v ceStine mluvit 0 slabice jako vYznamove jednotce nema smysl) ma velmi odliSnou strukturu nef flektujici cestina se skloiiov3.nim jmen a casovamm sloves. CinStina take velmi odliSne funkcne vyuZiva prozodick}'ch kvalit (zejmena delky slabik a melodickeho pohybu hlasivkoveho tonu, pi'esneji pohybu Fa). V obou jazycich vsak presto miiieme mluvit 0 urCit}'ch lexikaInich jednotkach obdobnych vlastnosti. ktere v ramci vety vstupuji do urCit}'ch obdobnych syntaktick}'ch vztahu. Tyto jednotky i vztahy mezi nimi jsou vSak pnive jen obdobne a nelze je ztotomovat. Pii porovnavam niznych jazykti je zde dUlezita otazka gramatick}'ch terminu. Je momo jit zhruba dvoji cestou: buefto vytvanme pro kaieIy ze srovnavanych jazykii zcela rozdilne terminy, nebo pouiivame stejne terminy, kterym vSak pro kaidy jazyk piisuzujeme modiftkovany (nekdy i velmi rozdilny) rymam. Nejcasteji vSak oba systemy kombinujeme. Pro tlcely pi'edevsim prakticke pouiivame spise tradiCnich terminu (ani v tomto pnpade vSak nesmime pnsluSne jevy srovmivanych jazykti ztotomovat) a nove terminy razime tam, kde teZko hledame obdobu daneho jevu v jazyce druhem. Jako pi'iklad pouiiti tradiCnich terminu ceske mluvnice zde chceme uvest nekolik pi'ikladti, kdy jejich obsah a funkci defmujeme pro cinstinu macne rozdilne: • spona ISbl "by!" je v cinstine "identifIkacni" sioveso, jez spojuje dye jmena (podobne jako v ceStine: "pntel je uciteI"), nemiiZe vSak spojovat jmeno a pndavne jmeno (rreba podle ceskeho vzoro: "uCitei je piisnY"); • pndavne jmeno na rozdil od ceStiny neni jmeno, ale "predikativ" (vystupuje jako piisudek, tj. predik3t, bez sponv); pokud pouZijeme i pro cinstinu terminu "pndavne jmeno", spokojujeme se s upozomenim, ze to neni jmeno (ze je vhodnejsi iikat napr. adjektiVlUIl, kde slovo ,,nomen" Omeno) neiikame); • predloZka v cinstine neni svym puvodem jmeno (scov. ceske ,,misto (nekoho)", ,,kolem (neceho)", ale sloveso, srov. napi'. slovo Idtil ktere jako pi'edloZku (pi'esneji: pi'edloZkove sloveso) pfekhidame Casto cesk}'m "v", v cinstine vSak toto slovo zce1a beme vystupuje i jako plnoryznamove sloveso ,,nachazet se (nekde)"); • cinske ekvivalenty cesk}'ch urceni mista a casu, jako napi'. "zde, tam, dnes, nyni" apod. nejsou v cinstine piislovci, ale jsou to jmena mista a jmena casu; zde by bylo chybou podrZet i pro Cinstinu termin "pnslovce", nebot' tate slova se od slov, ktera i v cinStine nazYvame pnslovci (srov. Ij'e/ "take", Ithc\iI "pi'ilis" apod.), syYmi gramatickYmi vlastnostmi osrre lisi; JeSte vetSi nebezpeCi nedorozumeni a chyb v terminologii je v oblasti skladby (syntaxe), nebot' v CiuStineje pro urcovarn vetnych clenu rozhodujici pi'edevsim pevnV' poradek slov ve vete. Tak napi'.: • podmet (pokud ve vete nechybi, tj. nevyrozumiva se ze souvisiosti) stoji vzdy v cele vety a nemusi to byt jen jmeno oznaeujicl osobu ci vec, ale i misto: podmet, ktery je vyjadien jmenem mista, nazYvame tedy lokativnim podrnetem; podobne i pfedmet nasledujicl za slovesem, je-li vyjadien jmenem mista, je oznaeovan jako lokativni predmet (nikoliv tedy jako pi'isloveene urceni, ponevadZ verne cleny, ktere i v cinstine oznacujeme jako piisloveene urCen1,maji zcela jine postaveni nez predmet) ZpfesiiovanI a piipadne postupne zavadeni norych, mene obvyklych, ale presnejsich temumi pro nizne gramaticke jevy pak predstavuje proces zpresnovcini gramatickeho rykladu v ucebnich pomiickach, jak jej muzeme pozorovat v DSHC, HCP a koneene v Ueebnim slovniku (v tomto potadi). OBJASNENl pouzrri FONETICKE TRANSKRIPCE ClNSTINY A TRANSKRIPCE PCHIN-JINV USHC A V UCEBNICI HCP OficiaInim pismem v CLR i po refonne cinsk6ho pisma, ktera probihala v padesatjlch a ~desatYch letech, stale zUstava znakove pismo. Refonna cinsk6ho pisma byla provedena ve dvou smerech: zjednoduSenl, tj. ptedevsim zmensen1 poetu tabu v urcitem poem zvlasf sloZitjlch znakU a zavedeni tzv. pchin-jinu, tj. oficiaIniho prepisu ClnskYchznakii latinkou. V abecede pchin-jin se nektere grafemy vyslovuji pro mis velrni nezvykle, napt. j, q, x se vyslovuji jako palatalizovane (mekke) souhlasky ,,6, ch , s", pismena b, d, g se vyslovuji pfiblime jako naSe "p, 1, k", kdeno naopak pismena p, 1, k se vyslovuji se silnYm pi'idechem "pch, tch, kch"; dale slabiena koncovka -cng se vyslovuje -ung (-ng se zde ovsem vyslovuje jako -ng v anglickem slove ,,king") apod. Proto se u nas v tisku cinsk6 nazvy a jmena zpravidla pi'evadeji z pchin-jinu do tzv. standartni cesk6 transkripce cinstiny, jez umoZiiuje eeskemu ctenan vyslovovat cinske nazvy a jm6na alespoii pi'ibliZne tal<, jak se skuteene vyslovujl. Jina moznost je napi'. pouzivat transkripci pchin-jin a v z +~@~±o /sanshi lai ge xueshengl § 7,2 s. 83 (v. 3) ~~J!1'' f~~jJ~~ 0 ~V;ii1r~t;{1-~\i~"/wo zuo zhe ge, ni zuo na gel §21,2 s. 100 (v. 7) 1ill1t:(£#~9}:i2I° ~4it>r ~~il..o ftf1f1.1£~;fX~310 Ita zhu zai xuexiao pangbian/ § 13 s. 90 (v. 4) 1$i¥J~1G~~ ? ~B9451rtj;'0 A'tv .;,..., j;:, 1. J... /)i ., ~~ ~ --h--<~~Ir I 'lJ ./'-' '/ Y, J", I' J ,- '1 ~'- J ff]\1¥r~?t/f~? fZ~~1.&0 0 /nide shu duo bu duo? wode shu hen shaol § 22,6 s. 102 (V. 9) }A=t5~litT-*=t5*o J..A :jz; ttt ~·Zi- - *--tJ--i . f:£_~J:.1{;ZT-*~*o lcong shujiashang quxia yi ben shu lail § 23,1 s. 103 (V. 10) mM:ftJ?Jl~? -'Ii:; ~ )1 ~~ wQ .., I u- ~..J.- \1' <1 " f~~j@~t*~f§ ? Ini quguo beijing ma?1 § 26,1 s. 109 (V. 11) {ik~T {~~i5iff ? ~ ~:; 1'1- ~ ~~ ? ftg~ Y{1J\~?~1f? Ita geile ni qian meiyou?1 § 28,2 s. 110 (V. 12) !~~~ltJ!~* 0 ~E71:t~ b1:~t~f- ,J tJ~)~JJ£l:t~~* 0 Inei zuo cheng bi zhei zuo daJ § 28,3 s. 111 (V. 13) :l!5*~T{I;£ , !~5iE!J!'fLf0 !ill~i 1{A'~, j}C~t-'f~" Ja5It~T1'~' tJ~~£f.g; 0 Izhei zhang zhuozi di, nei zhang geng diJ § 28,4 s. 112 (v. 14) :iX~~!FmrJ1~~*0 li-it ttx 1--,-01 11pit t-" ji~±J£::fftDtJ~~*0 Izhei zuo cheng bu ru nei zuo dal § 34 s. 119 (v.17) ~U*T 0 ~l)i3 ~ "?Ju~T 0 Ibie diu lei § 35,2 s. 120 (v. 19) ftf!JfkjETo ~ l? L3 ~ ftf!:®EY 0 Ita shi zou leI § 35,2 s. 120 (v. 20) ~5t~M~o ~j\ q: ~ii~4- ~ 3 3Ila~ff:tEJ.s~0 Ijin xiansheng shi zhu zai zhelil §29,3 s. 113 (v. 15) ~ff]jE~iI-J~)L 0 (-;;1' .-f\::Jl W, v -n 11 ':) /z 1-1 'r'L- ~ 10., ~"fr~jf:1S-'t5!-~~~0 /women zou de man yi dianrl § 36,3 S. 121 (V. 21) iiftl!.-1'- J3fE~:;@T 0 -)iJ-W2.. - T A.... t ~~~;. ~ftg-@A*~~To Iqing ta yi ge ren lai jiu shi leI § 37 s. 122 (v. 22) fPJ~(fJ ' ~~~p~ ! 1~ t"_ L \) . 7 ~ t \"J f .:zJ l~"" ,'1'\ -I ~ t:-" rPl~fr~ ' ~~jErrf:l ! Itongzhimen, buyao zou ball § 39,2 s. 124 (v_ 23) ~re-(IJq¥J45~7tT 0 / ' It,'- 1-- ' ~ ;f211 :n;p !l~ f.~ 3 " ~1e{1J\81~~iCT 0 /WO ba nide shu kan-wan lei § 40,4 s. 125 (v. 24) (lJ:~tfJL-t-*~ 0 JI J}: J~ ~ Yl-'l A ~ ' r~J:.~~~oo*~0 Imenshang xiezhe ji ge da ziJ § 42,4 s. 128 (y.25) § 48,3 S. 137 (Y.33) ~*~*l----1'#~~t¥J*)()0 fn9=t~~~~t!/Fm :J /;;-f,. -Ns :> - ~ ~rr*-~ '1'L ~ 11~lit 7~~5~a~ {/()J ~*~~T -1i1fi91En9JX 0 • f~q:t~~3~~1~7f~ 0 Jjintian wo xuele yi ge zhongtou de zhongwenl Inin zhongguohua shuo de hen bu cuol §44,2 S. 131 (Y.26) §49,3 S. 138 (Y.34) 1=fA~t1 ' f*~::&:tfUE! ~reJ1~*-t5**T0 1;:., ~ \., 1 t. ~ Pc. ) ~ =no ~ " ~ 711. IPI~];-1fJ']' 11- A;{~:j)l5}~: ~1l:.1IPT1:7 ~~~3" ~A~r~ , f$~::e::eO£g! ~ret1~*:I=~*T0 /you ren qiao men, ni qu kan kan ball /WO ba na ben shu nalai leI § 44,3 S. 131 (y.27) ~~~~(-):*WO --rv /h.1 rfu l - ) -'-,t1J; ~ ~*f1f$;g(-) ltt:*flS 0 /wo gei ni kan (yi) xie dongxil §44,3 S. 131 (Y.28) ~*iJFf$-#~ 0 -i1.~i1' -i r--tJJ ~fZE-mf$-{4-~0 /wo gaosu ni yi jian shil § 44,4 s. 132 (Y. 29) ~ ( - ) 1'IA.*.:Wf$ 0 ~ ~~~0II} (- ) /, ].."-- :/f-lt, jj,i;' .JL. 2~ -nTl \ /TJ7 l' ~oJ ~1t~~:If~ 0 /WO shenme dou bu yaol § 52,2 S. 140 (Y.35) Jj~;t§*J1<~o~~5C~*T0 ilrt )~t?)) t~y~ ~~,i..3 ~ t1~~§~.k~Olf-fjtx~~T 0 Inei zhi zilaishuibi jiao wo fuqin mai lei § 53,2 s. 142 (y.36) ~m-~,$t~JlJm:itI~0 ~ IA ) '7/h -z~-r . *-- ~Je.1lfAUf:! ? ~u8 0 Izher you ren ba? you bat § 58,4 S. 148 (V. 44) ~~~5*~~~)LT~ ! 1~-rb L'I5..~h·~~11.) b l-fiA:-1 ftft~~~~gffi~51.:r~1' . Ita jiu shi zhang laoshi de erzi ma!l POPIS ROZLOZENi UCEBNIHO MATERIALU na kazetach Magnetofonoveho kursu Na kazetach kursu jsou nahniny dalSi exemplifikacni vety a kratke dialogy k v)lkladum v 64 paragrafech Zakladniho kursll gramatiky hovorove cinstiny USHC. Tyto exemplifikace jsoll na kazetach kursu uspoi'adany do 259 oddilu: kazdy oddil je lIveden signal em v cinstinc jin-Iaj (v transkripci pchin-jin: yindai, odtud zkratka YO) s pfislusnym pofadorym Cislem oddilu. Oddily YO pfisillsne kjednotliv)lm §§ Zakladniho kursu gramatiky hovorove Cinstioy a jejich pododdilum jsou v Zakladnim kursu vyzoaceny vzdy po leve strane strankv (viz tez HCP l. str. 10-20). . . Vsechny vety Ci kratke dialogy tohoto materialu jsou foneticky i ve znacich pi'epsany a pfelozeny v ucebnici HCP I-IV. Tento hlavni text je na kazetach doplnen vybran)'mi texty z oddilu Fchc USHC. ukazkami souvisKch te~iu a dale temito texty z ucebnice HCP: Foneticka cviceni, HCP I s. 21-44 " . Oopliikovc vety, cast A, HCP II s. 70-74 Oopliikove vety, cast B, HCP II s. 75-80 SEZNAM ODKAZU NA VYBRANE TEXTY Z KAPITOL Y ,,FCHC" USHC, prepisy a pi'eklady nahranych ukazek souvislych textii Pozmimka 1: ~'sechny tyto texty jsou nahciny na kazete c. 1, str. B (druM polovina). CeskY text na kazete sk-utecne nahrany je zde vytisten tucne. Poznamka 2: Pro usnadneni sledovani textu nahraneho na kazeti~ doporucujeme jeho opsani v tom poradi jak je na kazete nahran podle nfie uveden}'ch odkaztl. Izolovane slabiky ve ctyrech tonech viz Fehc str. 38-39. lmal f9r- lmal a- ImaJ~ - Ima/It; leu/- - lcu/t'r- lcu/~ - 1&11:1: lmaj j!3 - leuj ~ Imaj ~ - leu{ t'r jma{ Ii - {eu!~ {mll{lt - leu! a: eviceni ve vjSIOVDOStislov rozliSenych toliko tonem text viz Fehc str. 39-40. RUme typy dvojslabicnych spojeni a) typy 1+0,2+0,3+0,4+0 (kaZdy typ tfi pnklady), text viz Fehc str. 44. b) slova uvedenych typu., rozlisemi toliko tonem na prve slabice, text viz Fchc str. 51 (pi'iklady uvedene na teto strane uprostfed, tfi dvojice). c) nasleduje Sestmict typu dvojslabienych slov s obema slabikami t6nickYmi, pro bidy typ tfi pi'iklady, viz text Fchc str. 46-51. Jednotlive typy misleduji v tomto pofadi: 2+ 1, 3+2,1+1,2+2,3+4,3+3,3+1,2+4,1+2, 1+4, 1+3,4~2,2+3,4+1,4+4,4~3. d) slova uvedenyeh typit, rozliSemi toliko pomoci toou., viz text Fchc SO'. 51 (dolm polovina). Trojslabicna a ctyislabicna spojeni a) trojslabicmi spojeni typu 1+0+0, 2+0+0, 3+0+0, 4+0+0 (pro kazlOur lq! kuapu~ lq! x4i-cai thi~nsa-tj, Ciau....sui):ptLj~'lJ /jiJtil lian--K,ka__ta (rei /jL!ta lia"'n-... •...jlk? __ta/) -1'-~-/j'-f!f! jeden s druhym, jeden vedle druheho /fic{/ -lit primo, primo aZ ICi~tau/ ~~IJ dosahnout az do ... (napojen jeden na druheho; modi]. sloveso) /1~upuC:[u/iJj~!lf nemoci vytihnout, nemoci dostat z vody (porenc .. zptlsob modifikovaniho slovesa) /kuqtu/ m-tt pevne (se) zavesit (modi]. sloveso) /ku?zpuc¥.'m~tt nemoci se udrzet (v z3.vesu; P0lenc. zptlsob modifikovaneho slo~'esa) /th{,ij!ii pozvednout Opice vytahuji m!sic z vody ByIa jedna mala opiCka a hr:ila 3i u stueine. KdyZ nacihla uk do studne, uvidela, ie je v ni (dosl. (ze) je uvnitr") mesic a dala se do k.o':iku: "Beda, beda! Mesic spad! do stueine!" Piibehla velk.:iopice a jakmile se podivaIa, take se daIa do kiiku: "Beda, beda! mesic spadI do studne!" Pfibehla stara opice a za ni (dosl. vzadu) nasledovalo stado opic. Jakmile se podivaly dovniti, daly se take vSechny do kiiku: "Mesic opravdu spad! do 3tudne! Honem ho vyt3hneme!" VedIe stud.ne byl velkYstrom. Sur:i opice se povesila obr:icene (= hlavou dolu) na strom a pevne (uchopila a) drleIa velkou opici za nohy (dosl. nohy velke opice). Ve1ka opice take visela hlavou dolu a driela nohy jine opice. Tak se pripojily jedna na druhou, ai dosahly do studne; mala opifu viseIa nejnii. Mala opiCka natihla ruku, aby vylovila mesic; Iovila dlouho, (ale) nemohla (ho) vyJovit. crtily se (rozumi se: opice) ve!mi unaveny a vseclcy iikaly: ut.a se neudriim (viset)! UZ se ne· udrZim (viset)!" KdyZ stad opice zvedla hlavu, uvidCla, Ie mesic je stile na nebi a felda: ,,Nemusime (ho> tahat z vody! Mesic je piece na nebi." ( LTkazky rytmizovane feCi) :Irw ~ !t,~,t~L$;1:.4~ U-a~t3 f~. ~I~ J f*Q ~tj ;ffj, ~ t. .}G f. it. tf.f. ICiQujp!!, chi§~ li~, mi:P:txua pp, rquca xuftJ. ~a...miinxua I sQuIa~~, Cia_Cia till' I ~ niou-J·~.I. •• ..w, v zan fouka podzimni chladny vitr, bavlna se behi a rYze Boutne. Kdyz se oeeSe bavlna a skJidi rYze, vsichni pasou na polich dobytek a ovce. Tato Veta je fficad1o, proto se gramaticky lili od obvyklc hovorove reCi. Vidime. u tu chybcji nCkter:i pomocna slova, pnpony apod., ktere znime z gramatickYch vjkladli, srov. napi. /rniinxua p€i/ namisto /mi{nxua Sl,_pi! •.•ta/ (popi. /mi:fnxua pRJa f); Itqu~ xufrJ/ namisto /iau~ i~_xui'l_t:>1 (popi. /~u~ xu47lJaf); IChi~u57J litfrl/ namisto /chi~u57) Xen.Ji#tJ/; jcdnoslabienc /t2ruI. ,,ryzc" namisto dvojslabieneho /ipl~1 apod. ]e to archaizujicl zplisob vyjadfuvini, ktc:ry je zdc zachovavan i z dlivodli rytmickYch. Pii rc:citaci tohoto a podobnych lidovjch fikadc:l je tteba peClive dbat stiidani pnzvuenych a nepnzvuenych (0 slabc pnzvuenych) slabile; pauza mtiZe POP!. nahrazovat ncpnzvuenou slabileu. NepnzvuenYmi bjvaji vetSinou ty slabiky, je! jsou i v bemem hovoru nepnzvuenc (atonickc); n8:dy OvSen1~ mohou pod tla.kem rytmu (ncbo vlivc:m snahy vyslovovat zvWi zrctelne) pnzvuene (t6nicky) vyslovit i slabiky, ktc:rc jsou v bCmem hovoru slabl! pnzvuenc a! nepnzvuC:tc (at6nicke), a naopak nekdy mohou slabiky, ktc:re jsou jinak v bemem hovoru pnzvuene a pine t6nickc, swj piizvulc a t6n oslabit a zastupovat slabiky nepnzvuC:tc. Namisto jcdne slabiky nepnzvuenc mohou leckdy stit dve zc::la ncpnzvuenc slabiky vyslovenc rych1e v tesnem sledu za scbou; z:ikladni ryonicke pravidIo - stiidani slabile pnzvuenych a nc:pnzvuenych - sc tim neporuSuje, ale osvefuje. OznaCime-li iktus, tj. pnzvuClost, vyzdviieni slabiky, vodorovnou Qrkou a nc:pnzvuenost teCkou, m(deme si rymticke schema fik:ldla vyznaCit timto zplisobem: CiQuj~4 I cbiqu5'1j 1i4'l miinxua p~ I rquca xu4tJ q.u~...,m.iinxua I !quP•.•t4u Ci~Ca qIi I f~ niou-...i4r, 1-.- 1-.- I 1V prvem i'idku je pod dalec:m rytmu zesilena ve ryr:lZU /Ci~uj~m pr..zvuenost sJabiky (z3JoZky) fli/ (objevuje se i jeji puvodni t60), jc:zjc:v beme ic:Ci zpr. nepnzvuCna; ostatne i v nasem ffitadIc: muzeme vyslovit /C9ujy;,!i7 a tato mala nepr:lvidc:1nost neporuSi, naopak zpestii rytmicke schema. Podobne i na kenci nk:1dIa namisto Ifar. niou-...id7J/, jak vyf3duje rytmus, mUieme napr. vy. slovit i !f~ nigu-...jcii;; a i zde je po tak~ve vYslov~osti dosazeno jisteho zpestieni rytmu. T 60y slabile, na nCt pada iktus, je tt,,=ba zretc:1ni: vyslovovat j obmeny t6nli v rliznych verSicll pn stc:jnem rymtic.ltem schematu dodavaji pale recit3ci zvlliStni plisobivosti. Obeenc lze tiei, ze i bcma hovorova cinstina je velmi I)trrlleka a casto jen po male upravc beme hovorove feci nebo popr. i bezjakekoli upravy se slabiky fadi v pravidelne rytmieke celky. A-/t.. }t~ 1-1 J ~ ~ x~ f -tt~t<.1- xx.t $J:J u-!t 1J- f -if • /frfn J Sl, Su.l-r. sou kli )"1 I s\...su~sou f~,";"·l .•....•• ._ • , • 4 • tqu I S1._SU~SOu c~, 1~ I S1._S~ __SOu kh~1 DUm stavi dye mce, ryZi sazeji dye mce, odev siji dye mce, cestu buduji dye mce. Toto souvett je opet fikanka. Jsou tu V]Ilech.iny -.- gr:unatid'e prvlcy, Da!'r. pteCloZka fjuTJI pred vjr:lzem 1§u:p.,.•..Joul ,.dve rocc", ••par rukou", vyjadfujicim urcc:U prosttedku, dale je vynechano I~I na kooci kafde z vet. Takc 1 "dUm", Iii! namisto I@JTl/ nebo /ffful ••odev"j ,'kl1ii/.v paslcdni vete m.:i,spise vtznam ••budovat" nef ••otvir:lt". Recitujeme padle rytmiaeho schematu: - . - . ~1!J:. A +.l~JLt4~,at.:k.r~(;)l~-if. rt!.;fif;f: ;k f~J;t7;~ ~;.. fa] Ffi.. - J4~. ~ +ft... 7 J....1'aJ Fa. ,1:Jt..ln'-F/!;lM J !f., J: it~.tJ:.1.i:f-¥ at:]! ! ICi~aTJ firJca I li{7}...,pianphil, CbuPJca ~ j~u si~-jirJ. wo_Cia ramen I sitPl-na'n khii. ptLS"D fen ii f fin13_sen,. ... . . ........" . . . J·y~_1: J·o~· 1Ph~ I f"~}' ~Js"'u, '" "... •.. ,~ u...,A" ,",":---"". c~~ C1:SaTJ f C:...ja"1)-~ftp)!/ pei-ftPl sin.....Ci~n I ch~ji...,ph¥. Po obou stramich ulice se radi domy; hlavni dvere naSeho domu vedou na jib. Na dvore je velkY topol, tfi mistnosti severni casti domu stoji v fade. Olma jsou velld a take obflicemi ke slunci. Kdyby nebylo deleni piidy a osvobozeni, jak bvchom moWi bydlet v takovem dome! Tat je v rytmizovane reCij tfm si vysvetlime i "stru01ost" syntaktickYch vazeb a nektere ncpravidelnosti. napf. v 1. i:idku /phtir misto dvojslabieneho !ph.fi~i ••bYt serazeo", v poslednim i:idku Icenl misto dvojslabi01cho I~m~ 1 ••iak", Ifa7j1 misto d~o{;labiencho Ifir:~ 1 ,.dUm". YDI (viz tez YD 259) § 1. Cinsk3 slova 1. Cinskaslova se neohybaji (tj. neskJoiiuji se ani se neeasuji). Nektera jsou jednoslabiena, jini dvojslabiCni, pozdeji pozname i slova viceslabiena. Jednoslabiena jsou pQdst. jmeno Irenl A"Clovek", eWe spona 1'5\/-:1: "byn", zajmena Iwo!ft.· "ja", Imif,";.."tyee, IthafftJ! "on"; dvojslabiena jsou podstama jmena fkiJ'YJren/IA "deInik" a /nV'YJm1n/1i~ ,,ro!nik". 2. Dale tu mame spojeni /eu~-kiJ'YJ/tu: "pracovat (v pnim:rrs1u)"; je to vIasme puvodne spojeni slovesa /cuQI-Uk.("deIat") a jeho predmetu (objektu) /kU'YJ1 I ("pdce"). Proto takove spojeni nazjvame objektovjm slovesem. Za objektove sloveso mUZeme povaZovat i spojeni Icu'YJ-~/f*itI! "obdeIavat pudu". . . ]ednoslabiQlc Ic~/ ••dC.1at"i mimo spojenf fc~/ »pracovat (v pnimyslu)" je saJnOSt2tnYm slovem s uvedentm vjmamem ••dClat" j' slabilca Jkiitlf ve vYznamu "price" ja rialt nen! samostatntm sloven (v tomto vjznamu je tieba uift dvojs1abiQleho fkiirlcuof I~). Spojenf /BrrJ-tl! je take blizke objektovemu slovesu, nebof uvedcnt vjznam slovesnc slo;!ky /(:~TJ/("obd.eLivat'') je omezen jen na toto a nekolik m3lo jintchtes~tch spojen! Chany vjznam slovesa IBrrJI je "sUet, pestovatU ). Spojeni vZdy jednoslabienych sloi.ek v obj. slovesech je voln~j~inet ve dvojslabi¢nYchslovech jako jsou napr. /ny7',min/ urolnik", fkiPlien/ ••dClnik". Projevuje se to predne v tam, !c v objekto~ch slovesech je momo obe slo;!ky ad sebe oddeIit: prvnf sloftu lze zpravidla spojovat se slovesnjmi pnpon.anU, mezi obc sloZky lze v jistjch pnpadech vkladat rUzna samostama slova apod. (momost oddeleni obou slofek vSak neni u rlech objektovjch sloves stejna). Uratou vaInost spojeni na:zna~jeme tim, !c obi: slofty nepiSeme dohromady, .ale piSeme mezi ne pouze spojovad Qrku (voInost spojeni se muze projevit i fonetic.1cy- obi: slofty nemusi tvoiit talc tcsny talct jako napr. slova /n!f7jminf, /k~7jrenl a jina vic:slabien.a slova). Objektov:i sIovesa se take nemohou pojit s predmetem primym. (druM slow obj. sIovesa je totiz puvodnc zpravidla timto pi'edmetem ptimym), nybrz se mohou pojil pauze s pi'edmety, vyjadf~njmi niznymi predloZkovjmi vazbami (krome vazby s !pi1j 1e' viz daIsi vjklady). Ne.ltdy bjv3 nesnadne rozhodnout, jde-Ii se 0 obj. sIoveso ncbo jde-Ii prost': 0 syntakticke spojenl sloveso - predmet, kdy obe sloZky povafujeme za samostama slow. 3. Jednoslabiena slova se dnado.le:itevyjimkyvyslovuji t6oic}~y,atuz oslabene, CipIne tonicky (podrobny vjklad 0 t6nech a 0 tom, jak se slabiky v jednotlivych tooech vyslovuji, viz ve Foneticke char:Ikreristice costiny - eWe jen Fchc str.39-40). Ve dvojslabienych slovech mohou bYeobe slabiky tonicke (sro\". Fchc, oeste i), Casto ysak jedna slabika - Casteji druh:i nezprvni - bjv:i neprizvuen:i. Ve slove "delnik" /kiJ:1;ren/ je pHzvucn:i, tj. tenicka, slabika lku:rJ, slabika /ren! bjv:i atonic!ci. Rovnez ve slave /Olf:1jrnin/"rolnik" bj~:i tenickou slabika /nu'YJf,druh:i slabika ;mfn! je zpr. oslabene t6nicka. Objekrov:i slovesa jako /cuo-k¥"1j/, fcu"1j-djmaji obe slabiky tenicke, pnceffiZ ton druhe slabiky bjv:i zretelnejsi nez ton slabiky prve. T .:nto zplisob prizvukovini objektorych sloves si muzemc vysvetlit tim, fe objektovi slovesa jsou pUvodn': synt:lkt:ck)1m spojenim slovesa a predmc:tu; v t:lkove:n spojcni spoCiva prizvuk todz obvykle pr:ivc: na predm':tu (objektu). Talc jako U objektovych slaves, t:lk tak': u slov:J..lkiJr,ren/ "dc:lnik" nem prizvukov:ini nahodne. Slabika trent je v tomto slove pnponou a ty by...:lji nejClst.:ii :ltonlcke. PUvod..-uryzn:lm pripony Iren/ A (.,tlove.1c") se projevuje zreteIne v tom, ie podslatna jmena tvoi'ena toulo pHponoujsou vZdvoznacenim osob a slabika !fenl sc muze vvslovit i oslabene t6uick'.' az at6nicky. . J. I kdy! lze velmi osco u anskYch viccslabienych slov :l vYrazu vysvetlit pfizvukov3ni (pInou, 0 oslabcnou t6menosc a at6nienost jednotIirych slabik) vjznamc:m slova (vtrazu) a vz:ijanneho vzuhu jednotIirych jcho slozek, aeni to dobie mome ve vSech pnoadc:ch a osto ie outno se utit piizvukov:ini viceslabioeho slova (vjr:1zTt). (Jak je feceno a vysvetleno v ucebnici He?, atonicke slabiky deli me na aronove (tj. vzdy aronicke> a neutralizovane (tj. jeiich ton se muze jinde/jindv objevitl. ) 4. Ve vete se slova ram prost~ za sebou a neohybaji se jako slova cesk:i. Nemusime se tedy ucit cinsky sklonovat a Casovat, ale musime se naucit, jakymi prostfed.ky cinStina vyjadfuje vztahy a gramaticke vYznaIny, ktere my vyjadiujeme ohyb:inim slov. Nektere z techto prostfedku jsou ovsem ponekud podobne naSemuohyb:ini (tom piidav:ini piipon), fme JSou spiSe syntaktickeho razu, dulezite jsou i prostfedky prozodicke ( odsazovarn taktii, tj. rynnickYch segrnentli. odstupiiovaru prominence slabik. intonace apod.). OUzka slovnich druhli je v onStinc: dosti slofit:i. Jisci obili je napi. v tom, ze aemime dostatek morfologic.'tjch kriterii (sk!oiiov:ini, Clsovini apod., srov. 'lYse), podle kterych b}'chom morJi tidy a ve vSech pnpadech bezpeenc: odlisit slova od synck"..ickych spojeni a zjiSten:i slov:! be::pec:1e pfifudit k tomu, 0 onomu slovnimu druhu. V oaStine musime hojne vyuZivat niznych kricerii syntaktickych. takfu by bylo vlastne lepc mluvit 0 (syntakticke) funkci, popi'. ruZllych (syntaktick}ch) funkcich daneho slova (vyrazu) vc vete. Pro nase rykJady v Uvodu do studia hovorove cinstiny vsak zalim postaci, kdyz i v c[nstine budcme proste mJuvil 0 druzJch slov. 1. Podstatnd jmena se nesklonuji a nemaji nizny rod. Take jednome a mnozne Cislo vetsinou nerozlisuji; srov. /wo,.Jo k!JYJrenj~k.IA "j:i jsem d&ik", /wom~ j~,.Jo kii7jrenj ~1JII1-& :lI:.IA "my jsme take deInici". 2. Zdjmena osobni jsou: 1 / v/~ "((. os. wo ~ "Ja 2. os. jniiffF. "ty" 3. os. jth5/ftJJ. ,~on, ona, ono" /wQmanj :ft1Jll1"my" jnfmanjffF.fM"vy" jthgman/M1M "oni, ony, ona" Ani z.:ijmenase aeskloiiuji, evon vSak mnome aslo, a to at6nickou pnponou im~nif"J . Rod rozlisuji osobni z:ijmena jm t1 pismu u 3. osoby (viz dale zn.al.-y ue;, 1:,4:& ' ktee se ovse:n vyslovujl vSechny stejne, toW Jthaf). 3. Cinstina m:i cislovkyjednoduchi (fjij "jedna", I~r/ ;,dve", /san/ "tfi" ai /S-b/ "deset") a Cislovky slozene (js-{,jif "jeden:iet", /s1.~r/"dvanaet" atd.). Ceskym radovym Cislovkim odpovid:i v cinStine spojeni cislovek jednoduchych, ~i slozenych 5 oslabene t6nickou predponou In! jff ; srov.: ·/ji!- "jeden", /n-jff~," '" I" /- d " ! .. " I ¢- druh '" / - ,- V'" /.. - /"prvD.1 , "prvy; dr, _ " va, tl-:r, ,"_ " y; sani .:::."tn, tl-sC}n ~=."treti" atd. Cislovka JjiJ "jeden" se v izolovane pozici aebo pied pauzou vyslovuje v 1. t6nu. Spojuje-Ii se vSak s dalSim slovan acho morfemc::m, vyslovuje se bud ve 4. t6nu (ie-Ii bezprostiedne nasledujid slabika v 1., 2. aebo 3. t6nu), a.ebo ve 2. t6nu (je-li bezprostiedne nasIedujid slabika ve 4. t6au). Jea vi;imeme se vySlovuje i ve spojeni s d:U.Simslovan v 1. t6au, a to hlavae tehdy, spa- ava-Ii na ni dUra%. &dovt aslovka "prvn.{'.vedle spojeni Itl-ffl se tak~ asto vyjadiuje vjrazem Ith9~jil ~_ ; slovo Ithoul ~ (zpravidla pin! pnzvuCle) se mUfe pojit i s dallimi Bslovkami a v tomtO pfipade jiz sarno 0 sobc ma vymam "Pf\Y, prvi" napi'. /th~u.•.•san.. / "prvi Hi..".. VyjimeC1!vystupuji ve funkci aslovek fadovjch aslovky bez pripony lii/. nejcasteji v nekterych ustalenych vazbach. 4. S/avesa nemaji osobnf koncovky a nevyjadfuji~adnjm formaInim zpusobem Cas. Osoba a aslo jsou daIly osobou a Cislem· podm!tu: /tha s~"" ""CltTlwen/"uCi se· &sky" (dos!. a~i "on, lIef se CinStinu"; /sy&/!¥= "uCit se", /CVTlwen/+3t "CinStina"), /tham~ sUuaI1Jll7 "maji t! ridi" (dos!. asi "oni maji radi t!"; /srxuanj #~ "mit rid"), /WOJD kiiTlrenj "jsem danik", /niJD .k\iTlren/ "jsi' dantk" • Pro vyjadfovam Casu ma CinStina rUzne prostfedky, bere pozname pozdeji. V!ty uvedene v tomto oddile mmeme prekl~dat pritomnjm Casem, ve skuteenosti ovsem jsou to deje (pripadn! stavy) vseobecne. Spona I§~I je zvWtnim druhem slovesa. PiekUd4me ji do ~tiny slovesem nbjt", ale musfme pamatovat na to, !e jf nemMeme \dit nude tam, kde v ~tin! \divamespony., Slouti zpravidla jen ke spojeni podmctu s pnsudkem, je-Ii pnsudek vyjadfen podstatn1m jmcnem (napi. fwl$..ft klPlfenj "jsem d8nik"), nikoIi vWc pndavnjm jm~em, leda jen ve zvWtnich pnpadech. (Slovo j!1.j ve stare anltin! vystupuje jakoUkazovad zajmeno; jcho u!irini ve funkci spony se vyvinulo na z8ldadc tohoto vtznamu.) Stejn! jako v ~tin! bYvai v.anitinC spona maIo pfizvuaa, tj. v ~ bjvt oslabenc tonicka a! at6nicka. Spoavt-11 viak na ni zvIaitni dUraz,je pine t6nic:ki. Pokud v ~tin! nem sloveso "bjt" sponou, ale ma vYznam"bjt = nachazet Ie (na n!jak~m mist!)" nebo "bjt = existovat"Jpreldadame je do anstiny zvWtnimi slovesy(m § 19, 6). Ostatnf druhy slov pozname pozd!ji. § 3. Zakladni poznatky 0 ~inske v~t~ 1. Onska veta ma pevnj pofcidek s!ov. V eestin! mmeme napr. vym!nit mista podmetu a predm!tu (abychom zd\iraznili n!kterj z techto vetnych CIenu apod.), a presto se Iogickj vjznam v!ty nezmeni. Srov. napr. "rolnik obdeI:iv:i pudu", "pudu obdeI:iva rolnik~'. V einStine je mo~nost premlstit nekterj vetny CIenznacn! omezena; vetne CIeny jsou tam urceny velmi Casto prave svjm postavenim ve vete, kde~ro v eestin! jsou ureeny predevsfm svjm tvarem. 2. Norma!ni pofddek s/ov v cinske vete: na prvnim miste sroji podmet, za nim prisudkove sloveso (popfipade adjektivum, viz § 18), pak predmet. Vjrazy oznaeujici nizne bliEf okolnosti deje - v eeStine mIuvime 0 pfislovecnych urcenich - se kladou nejeasteji mezi podmet a pfisudkove sloveso (pndavne jmeno); jiste typy takovjch ureeni mohou stit pnpadne i v cele vety pred podmetem, jine opet za slovesem (popfipade pndavnym jmenem). Podmet bjv:i nekdy zamleen, zejmena tehdy, je-Ii neurCitj nebo je-Ii mozno jej doplnit ze souvislosti (zpravidla se tak zamIcuje podmet, kterj by jinak by! .vyjadten osobnimi z:ijmeny). v ansOne je vnah men poc:imetem a pfuudlcem dalcko voJnejsi ne! v ~tine. P:o;evuje se to napr. v tom, !e :zpravidla !:idnjm formilnim :zplisobem nem nazna~eno, zda pfuudkove sloveso vyjadiuje, co podmet am neho co se s nim dCje (tj. jinjmi slovy re~o) !:idnjm formaInim siovem ne:ni nazna~ siovesnv rod). Privlastek, at! vyjadieny jednim slovem nebo sloZitejsUn vjrazem, stoji rldy pied slovem, ktere Ureuje{srov. § 9). 3. Zaporni fJlry maj! stejny por:ide.lt slov jako very kIadne. Zaporka stoji zpravidla pied pnsudkovjm slovesem, popir:i-Ii vsak jen urceni okolnosti deje vyjadfene nekterjmi pnslovci (nap? /tou/~ve vjznamu "vsichni", fjfcl:1J/ -~ "urate, jiste", /cb.y!n!3#: ve vjznamu "vsichni (spoleene)" aj.), klade se pied ne; stejne t2k stoji vzdy pied urcenim mista (Casu, zpusobu atd.) vyjadfenjm predlozkovou vazbou'. 2:aporka !pu!;;r: se v i.zolovanem posraveni vyslovuje ve 4. tonu a stejne tak se vyslovuje, je-li nasIedujici slabika v 1.,2. nebo 3. tonu; je-li .,sak i nasledujici slabika ve 4. t6nu, meni zaporka !pu! SVlijton v 2. ton (srav. co bylo vYse reeeno v ~ 2, 3 0 cslovce !m "jeden" vc spojeni s dalSim slovem). 2aporka /pu/ bjvi oslabene t6nicki; podobne jako SpODa/s't/ mllle vSalcbYe zdUraznena a pak ;e vysiovovana v plnem t6nu. 4. Ani V razac{ veel se poradek slov nemem (na rozdil od cestiny, kdc V dopliiovaci ot:izce bjva waci slovo na zaC:itku!), srov. Itha...J'b s~i?/ 1&£it kd· )" kd· )" (d I . kd )")" 0 Je on. ,,, 0 Je to. os . "on JC o. . Ot:izka dopliiovaci je jako ot:izka V einstine charakterizovana uZ tazacim slovem, ot:izka zjiSiovaci je jako owka urcena bud atonickou castici Imaj ~ na kond very, napf. 1m j~ cua-k¥7JJIla?1 "take pracujci?" (viz v. 1, str. 68), nebo ji mUieme tez utvofit tim zpiisobem, ze opakujeme pnsudkove sloveso, podruhe se zaporkou, napT. Inl 51, PU Sb kUl)fen?1 ,jsi delnik?" (v. 2) (v takovem pfipade nestoji na•........ . konci vety uZ zadna tazaci castice). JaIc vidime, ma pH naznaceni ouzky zjist'ovaci v cnStine zvlli~tni melodie vedlejsi wohu a z praktickYch duvodu ji - aspon zpocatku - zanedblivamej je-li tedy ve z;iSt'ovaci ouzee posledni tonickou slabikou slabika vc 4. tcnu, musime na konci very poklesnout hlasem bez ohledu na to, fe jde 0 ocizku. a stejne tak poklesneme hlasem i uvniti' vety nebo souven ptt intonaci neukoncujici. (V ot3zlcich doplIiovacich, r;. v otmich obsahujicich t.izaci slovo, sc zvlastni t:izaci melodie ostaCOen~uplatiiuje ani v ceStine.). Modifikacim tcnu podle vernych intonaci a V1.ibeczpusobum. jak vvjadfujeme verne Inronace se naucime postupne. Zvlasrni pozornost je venovana temro jevum v Hovorovecin~tinev pfikladech. §4. RozdeIovaci znamenka V Cinskjch textech psanych znak-y se sIova neodde.Iuji. Znaky se piSi vedIe sebe (nebopod sebe) se stejnjmi mezerami, at jsou samostatnymi sIovy nebo ~stmi slov. Veta je jako v ceSnne ukoncena teCkou (presneji receno ma1ym krouzkem); stejne jako v ceStine se uZiva vyktieniku a otazniku. C:irkou se oddeluji very v souveo, nekdy i veme Cleny. Krome toho ma CinStina jeSte obcicenou carku (,), ktere se Zpravidla pOtWva k oddeIovam souradne spojenych vemych Clenu. Funkd naSichuvozovekplni v textu psanem anskYnUznaky (ai jiZ ve svislych nebo vodorovnych radcich) znamCnkaL '. Ve vodorovnYchradcich se take b&~ pouZiva ziJamenek c •• V ~tine nezachovavamepauzu rldy tam.kde piJeme Qirku. Naproti tomu namatujc: v cnitine carla, ai normalni. a obr:icena,zpravidlarldy pauzu, ktc:ou je tieba v rea :zachovavat. §s. Cfslovky CislOfJky1-10:· 1 /jI! 2 far! 3 Ism! = 4 Is'Ll R9 5 /wil! :Ii 6 fliouj '*7 lel1i/ --b 8 /pal i\ 9 fcou/ fL 10 fSf,j + 1. V CinStine stejne jako v Cdnne se poCicl podIe desirkofJe sousra-oy. 1Udovc jednotky (fli/+ "deset", /pai/Ii "sto", Icl1fan/T "tisk" atd.) se poCitaj£proste tak, !e se pred ne kladou Cislovky fii/"jeden" d /tiou/ "devet": "dvacet~Cse feme &sky /~cl1/(= "dve desitky"), "meet" Isans~1(= "rn desitky"), "Ctyficet" Is\s~1(= "C!YIi dcsitky") apod. ("deset" se vyjadfuje vjrazem fiiS"f1 -+ jen v ne..ltter-jchpnpadech zvlastnich - srov. § 62, 4 - jinak staB jednosIabienc [Sil). 2. Sldad3.-li se aslo z jednotek ne.ltolikaradti, jmenujeme je proste za sebou (nejprve fad vyssi, pote nUsi). "Jedenaet" je tedy ansky fS-bj!f (= "deset (a) jednaIC ), "dvanaet" fS-b~rl (= "deset (a) dva") atd., "dvacetjedna" ArSoITI (= "dve desit..lcy(a) jedna"), "dvacetdvaU I~do~r/ (= "dve desitky (a) dve") atd. . Slozene CisIOfJky11-19: 11 fSf,ffl +_ 12 Isi~rl += 13 fS1,siIl/ +- 14 /§7:.Sl! +R9 15 /§iwiJ! +3i 16 './§iliQu/ ~ 17 /§icl1Y +--b 18 fS1.p~1 +i\ 19 fSic9U/ +JL Slozene CisIOfJky20, 30, 40 d 90: 20 fiJrs~1 --t- 30 jsans~/:=+ 40 !s\s~1 flg+ 50 IwUS~1 3L+ 60 -fliouS'fj *+ 70 /chiS~/~+ 80 jpiiSil i\+ 90 jcouSil iL+• Pozor: rozlisuj tedy I~i~rl = ••12" a I~rl~/ (/irlo/) = .,20". /~{,s~/ = ••13" a /sins~/ (f~nS1,i) = ••30" apod. Vsimni si d.:ile,:!e eslovky l':Jri~1 .,20". Isin3"'f1 ,,30" az ICiouS~/ ,,90'· maji pIny t6n na slabice druh~, kter:i jej vsak zrr:icia je redy oslabene t6niclci nebo (Clsteji)at6nic.'ci v postaveni uvniti' '::isloveksloi~nYch. Cislovky 1~{,iiI••11" ./Sf.~rl ••12" az 1~{,6:gu/ ,,19" maji vidy pIny-t6n na slabice drub.:. MUfeme obecne od, :!e vc:slozenych ~sIovkach se ~slovky Iii! ,,1". l':Jr/ ,,2", Isan/ ,,3" aZ ICiaul ,,9", pokud jsou poslednimi slofumi, vyslovuji rldy v pIne:n t6nuj prizvukuje:ne tedy nejen /siif/. js"Qr/, jHsifn/ aZ IsiCi~u/, ale take napr. IS~nSowlil ,,35" apod. Poznamka I ]ednotlive sIo!ky slozenych ~slovek jako 1!1.jff, l~rSfi, /s¥nh~/ piSeme dohro mady. ic tieba si vsak uvedomit, !e je mUfemc pOvUovat za sam.ostatn:i slova. Poznamka II Jako jmen se cfslovek pouzfva omezene, napf. v matematickych formulfch. Jinak povaiujeme cislovkv v cinStineza ZVIastnidrub slova ktcrYse povinne poji s mer0vYrnslovern. §6. Pocit3ni osob, zvirat a vecl. Numerativy 1. Podstama jmena oznaeuji bud osoby,veci a abstraktni pojmy, ktere se daji poctat Oekai, stUl, etnost),. nebo Iatky, krere se pootat nedaji (mle.1co, pisek), zato se vsak daji ment niznjmi jednotkami miry. Mnozstvi u prvnillo druhu U!eujeme proste cislovkami (tf:" zeny, pet IvCl), u druheho druhu merovjmi jednotkami, a to bud urCitjmi (lilT vody, kilogram zlata), nebo libovoln! stanovenymi (ltrnec mIeka, hromada pisku), nebot teprve tyto ma-ove jednotky se daji poctat. Krome toho existuji pojmy, ktere vyjadfujeme podstatnjm.i jmeny hromadnymi (dobytek). Znamenaji souhrn jedinCli, proto se take nedaji poOtat. 2. Podstama jmena prvniho druhu, napr. deInik, stUl apod., se v CinStine do jiste miry lisi od ceskjch podstatnych jmen tehoz druhu tim, ze sama 0 sobl Casto spise oznaeuji cely drub nei jediny predmet, tak napr. /kijYJren/mliZeme v niznych souvislostech pre10Zit nejen "deInik", ale i "delnici" nebo "deI- mavon • Chce-li Oiian vyzna5t, ie jde 0 jednotlivinu nebo 0 urate mnoistvi jedincu, nemuze k podstatnemu jmenu pi'ipojit proste cislovku, nybrz nejprve cislovku spoji se zvlastnim slovem, ktere tu jednotlivinu oznacuje. Tato slova, kteni jsou jakYmisi pomocnymj slo\.•,So jLk;) ki}'lJren; i;[:I:--1" IA i le.....h...,k> klPlfenl ~.Jk1"IA "toto je (jeden, nejaky) deInik". Nelze ji vSak vynechat, stoji-li na zacatku vety nebo je-Ii zdliraznena a zachOV3V3si zretelne svuj ry:znam "jeden": Ijf.....k;> fenl "jeden aovek". Podstatnemu jmenu VI: funkci podmetu na za6itku vety mufe sice predcluizet oslabene t6niw ~slovka 1m + numerativ ve yYmamu "jeden (= nejakY)", neni to vSak obvykle. Podmet na za6itku vety bYva totif zpravidIa urOtf. 0 vyjadiovam neurateho podmetu viz dale § 27, § 44,2, § 44,4. § 7. Slova ukazovaci (deikticka) 1. Slova ukazovaci jsou /e~1~ "tento" pro blizke osoby a v!ci a Ina.' if5 "onen, ten, tam ten" pro osoby a v!ci vzdaIenejsi. S podstatnymi jrneny se spojuji nekdy primo, napr. /~Jenl "tento eIov!k", east!jivsak rnaji, stejn! jako cislovky, za sebou numerativ: /~.....karen/ "tento eIovek". V mnoznem eisle pribiraji ob! tato ukazovaci slova slab! t6nicke aZ at6nicke slov6 !sie/ ~ , ktere se zde nepreklada (jinak ma tato tzV.merQva jednotka .::viz dcile§ 11,§ 28 vyznam "trochu, nekolik, par"). Za Dim muze hned nasledovat podstatne jrneno nebo (rnene Casto) nejprve numerativ Ika/ - jinych se tu nepouiiv-rJ "on je zik" a /m"m'IJ~ _ma?/ "vy jste tez zaci?" je cislo slova /syasal)/ urceno cislern podmetu Cislo je jasne take tehdy, je-Ii podstatne jmeno urceno cislovkou: Isi~k,jeji" Iw~miJntiJj ~1M~ "nas, nase, nasi" /D1miJntiJ!f:'F1MeI - prvni slabika t6niclci, za ni 2 slabiky at6nicke -, viz Fcht sir. 52. Osobni :cijmena CIstO ovsem vystupuji ve funkei zajmen privlastIiovacich i bez pnpony ItaI, popr. pnpona It" I je fakultativni. Tak napr. je-Ii podst. jmeno souCasne blize urtov:ino take uk.1zovacim slovem, je moino fiei Iwata c~Cpen s~/ "tato moje kniha" i (Casteji) two c~C ~pen sij/ apod.; viz take v-yklady v dalSim odstavci i pozdeji. Vsimni si v prave uvedenych pi'ikJadech i potadku slov: zajmeno ve funkci pfivlastnovaci pfedchazi blizsimu urceni se slovem ukazovacim! .3. U podstatnych jmen znacicich osoby (nebo zvifata) oznaeuje pHpona jta j tyto osoby jako vlastniky (puvodce apod.) veci, zvifete nebo osoby, jez je vyjadrena nasledujicim podstatnym jmenem. Podstatne jmeno s pnponou jr/ prekhidame vetsinou pHdavnym jmenem privlasmovacim. Napr.: /klPlren/ "delnik" - Ik\iJ)re~t3 slJ/ .IAe~tiJs~j ':§FP1~a~Plt.-Sl> C9U.....thU'Y)C1>?/fm£~ £)!] fP]~? "je to soudruh Cou?"; 1m jqu..-meCjo c~?/ f~;ffi{£~~? "mas papir?"; Ic~.....pen s\i I Xqlt.-Pu..., .....xau ?j i8:*~ M/Fiff? "je tato kniha dobra?" Clx.au/M- "dobry"; 0 pfidavnem jmenu v pfisudku viz dale § 18.) Ie-Ii ve vete pfedmet. muze stat mezi kladn)'l11 slovesem a slovesem SC' zaporkou: {ro jO'\l".,~ mei.....io?{ "mas papir ?", nebo (tasteji) az za slovesem opatfenYm zaporkou: In( jQ"u.....mel..iotii ?{. 3. Ordzka rozlucovaci uZiva v cinstine spojky lxAisl>/£E£ "nebo". Napr. /n'i.....Sl>S~S;)"Y)I XIDSl>mJYJmln?/ f;t:ll:~~£E£~~? "jsi z:ik, nebo rolnik ?". Spojka /x3.iS'b/ charakterizuje dostateene owku, protoze v CinStine je to spojka pouze wad. 01 jinych pripadech - mimo vety tazad - vyjadfuje CinStina ceske "nebo" jinak.) Je-Ii pnsudek vyjadfen pndavnYmi jmeny, uZiv:i se v otazkach rozlufuvacich nekdy tez vazby se sponou Is1,! a pnponou Ita! U pndavneho jmena (viz § 9,4; po spojce !XW.S1>!se spona jiz neopakuje): !m n¥---pen s'i f s1._~...,t" X3ih. si~t"?! "tamta tvoje kniha je velk:a nebo mala?" § 13. Vyjadfovani neurcityc:h cislovek L:eskjm neurcitjm cslovkam"mnoho", "maIo", "nekoIik" odpovidaji V clnstine slova !tUo!~, !sau! ~ (tato dye sIova se V clnstine svymi vlastnos~i bIiZi pridavnjm jmenlim) a lelf JL "nekoIik" (toto sIovo se svjmi vlastnostmi bIiZi cislovkam ljif aZ /ei(5uf). Slova ItuO/, {saul se v amtine velmi wto objevuji v pnsudku tam, kde slova "mnoho". ,,maloc'ame slovesy identifikace. Siova Ix.aic:>I "dite" a j;lrc'l "syn" jsou tvorena at6nickou pi'iponou !e" I =r, jejif firuila je redukovana (srov. Fchc str.43) a jejii inicialu \')'sIovujeme sonorizovane, tedy temer [dz]. Ptivodni vyznam tete pripony "syn, dite" uz zceia vymizeI, a tak prid:inim teto pripony vznikaji vlastne podst. jrnena jakehokoli druhu, tedy nikoli treba jen naz\"y deti (jak je tomu ruihodou u obou zminenych slov IZaic:>I a !5re" f), drobnych predmetli apod.; ba prave naopak v nekterych pfipadech dodlivli pfipona Ic~1 sloyu vymam zvelicujie[ a obhroubly. Zdrobneliny se dnes obvykle vytvareji pomoci sufixace /-r I. Pfi sufixaci I-rl je v)'nlZne ovlivnena vyslovnost slabiky, k nii: se /-rl pripojuje (jinak feceno: s nii morfem j;)r! ve \.ysIovnosti spI}"Vaa sam pak jako samostatrui slabika mizi), viz Fcht str. 37 odstavec 5, YO 104, YO 117 Pro prizvukovani zemepisnych viastnich jmen, jako /r1.pfnl (tei: /f\penf) E3;;$: "Japonsko" apod., neni dobre moino stanovlt nejaka pravidla. Ve sIove /mi{n;(ual "bavlna" ztratila sIoika !zual1t uZ vicemene svuj ryznam "kvet" a /mifn;(ual znaci proste "bavlna" a ne "kvet baviniku" (jak bychom mohli soudit podle v)"Znamu jednotlirych sloiek tohoto slova); odtud zfejme i at6nienost druhe slabiky. Slovo Ic!nthianl "dnes" je (Voreno at6nickou pfiponou Ithianl 3C (ptivodni ryznam "den"); pridanim teto pripony k rliznY'm Iexilcilne pIne vYznamorym slabiklim (morfemlim) vznikaji vedle slova !Cfnthian! "cines" j jina slova obdobna (,,ritra, v~era" apod.). Ve vYrazu !ny-xii~1 "devce" se prvni morfem !nyr:k (puvodni ryznam "iena, zensIcy") piipojuje dost volne k nasledujicimu slovu a :ziJstavat6nickYm (nasledujici morfem muze by! nekdy j mene pi'izvu~ny); podobne jako morfem /nan! JJ ,.rouf, mufsIcy" se morfem !ny! kIade pied nektera slova oznaeujici osoby, a to tehdy, je-Ii ti'eba ryslovne vyjadi'it, jakeho rodu pi'islusna osoba je. 1. V cestine vyjadfujerne prislovecne urceni rnista nejcasteji predlozkovymi pady: "pes leii pod sclzody", "sli jsme do lesa". Vazba predlozky s podstatnym jmenern V ptislusnem padu rna V takovern pripade funkcirnistniho urceni. V cinstine odpovidaji temto predlozkovym vazbam podstatn:i jrnena s pripojenymi zdlozkami. Zcilozky jsou bud' jednoslabicne, jako /ttjIJ!, /salJ/J:. (s ostatnimi se seznamime pozdeji), nebo dvojslabicne (viz §21,1). Nejbeznejsi jednoslabicne zcilozky, jako nape. prave Ift/ a !saYj/, jsou vzdy velmi tesne spojeny s podstatnym jrnenern: !sy~siquli/ ~~11 "ve skole", ;c\l(jcasa'fJ/ Jit-rJ:. "na stole". Zalozka 11'1"/muze byt t6nicka i at6nicka, Isarjl je vidy at6nove. ZaIoiky se nekladou k takorym podstatnym jmemim, ktera ui sama 0 sobe maji mistni vYznam, jako napi. wvy zemepisne; u nekterych typu podstatnych jmen, napt', nazvu riJznych instituci, side! kolektivu apod., jsou z3loiky fakultativni. (Uvedena slova mohou by! tedy urcenim mista i bez zaloiek.) ZaJoika lill se pi'ipojuje take k ukazovacim zajmeniJm !c3/ "tento" a lna! "onen", Tak vznikaji vyrazy I~lil ~IJ! "tady, zde", In'qli/ m5IJ!"tam, onde". Uiny tvar techto ryrazu vznika sufixaci I-r/:' Ic~r/ ~J[' , Inarl m5JL ,) Z tmciho !;Iova Ina! "ktery?" vznika pt'id:inim zalofty IIiI vyraz In~li/ ~IJ! "kde ?". (V temf vyznamu je beine /narl!9JKJL.) In@i! ~IJ! , popi. Inarl J!)jKJL (dia1ekticky i jednoslab. loalB}!) miJie mit dale ryznam "kdepak!", "ani pomY5Ieni!": Inqli_jou ~~eu·1J 51.!1 ~.m;fJ~fltl$!, /n(I--.-jou b~Cu7j sb!fIl!KJL;;g~fltl $! "kdcpak by mohlo by! neco takoveho!" Jednoslabiene zaIoiky rttJ, !sa7J1 se pnpojuji i k numerativiJm i merorym jecinotkam (je-li vynechano podstatne jmeno, jez si muzeme doplnit ze souvislosti), srov. In¥~penli ~u,.,.jl,~/ ms;zfs:.IJ!&-iti "tam (= v tom svazku, v te knize) chybi jedil.a kapito)a" (/tarJl ~ "kapitola"). Pozruimka I. Slova a v)TaZY', jet jsou oznatenimmista Clt?lil, lC3r/ ,,zde", /~li/, loarl "tam" aj.) a tef znaenou Qist slov a ryrazu, jet j30U oznacenim QSU (/qnthian/~.7C "cines", Isi3nc¥.' ~:fE "nyni" aJ.) nepovaZujeme v on.stin.: za pi'islovce. Pi'islovci nazjvame v &Stine jen takov:i slova, jet stoji bezprosti'edne pied slovesem nebo pi'idavnjm jmenem a mohou by! od neho oddelena pouze jinym pi'islovcem (nejcasteji zaporkou); Z pi'islovcl jsme jit poznali napi. Jje/-& "take", /xen! ~1l"velmi", /x3i1 if "jdte". Pi'islovce nemohou napr. stit pied podst. jmenem, vrse uvedene vtrazy, jez jsou oznatenim mista nebo Qsu, vSak ano, srov. /c~r/, !~li/ ,,zde": /~ll,t'! J{n! ~lIHI~ A, /~~r~t"J{n/ ~JL a lIC! se cinsky"; cines se vsak jdi/ v tomto postaveni u.Zi v eIDstine cid spiS jen jako predloili uvadejici urceni mista a uvedenou vetu muzeme proste prc:kladat "soudruh Cou se ve skole uCi Cinsky". Ve veclch }k.i7)pr'c1i....t~Sa-t;1 a Ithi c:ai....~~ ~ ~'Tjwenl vystupuje tak leul v rt.iznych funkcich, jei je tieba rozIiSovat: v prve vete je to pnsudkovc sloveso s vYznamem "b;Yt(nar, ,,nachazc:t se (na)"; ve vere druhe je to ptedloZka (ptesn~ii: ptedloZkove slovE'SO). 1C3i1 jake piedloZka podle charakteru zaIoZky pfipojene Ie podstamcmu jmcnu odpovida ~Iec pledloZce ,.v", popr. piedlo&am ,,na", ,,nad", ,.pod", ,.pled" apod. Pokud podstatnc jmeno neni opatieno zaIoZkou, pie.kladime predloiku lcul zpravidla tesk}im ,.v". 5. Urcenf misra, vyjadiene prc:dloZkovouvazbou pied pnsudkovjm slovesem, se dnes beme vyskytuje i u sloves oZn3eujicich trvcini nekde nebo pohyb nekam. V prvem pnpade (u sloves oznaeujicich trv:inf nekde) jako prc:dloZka vystupuje /Cll/iJ:., v druh6n pnpade (u sloves oznaeujicich pohyb nekam) se UZivajako predlozek slov Jt1ro.jj}], fS~/..l:., nekdy tez /di/~ (vsech ve vjznamu eeskjch predlozek "do'~, "na"), /cbu'YJ/]A (,,z"), Jwlfr,/f£ ("smerei:n k") aj. Pfiklady: /wCj..,caipeiq'YJ CUIas~ ,.,j~/ ~~~E:J?~7 =l' R "bydle1 jsem v Pekingu 3 mesice'~ (/peiq7)/;fi:Ji( "Peking", /j'ft/JI "mesic"; /1a/7 je slovesna pnpona, viz eWe § 23,2); jrll..,tllU nq!i..,chy? wo..,tau pEq7)..,cby/ f~ i11~!t ~? ~i1J;ff:Jj{=k- ,,kam jdeS (jedeS)? Idu (jedu) do Pekingu"; lni'....cbu'YJ \ nq'lUai? wo..,cbu'1jpeiq'YJJai! ~h'~.!!*? ~ h\~f:Jj01E "odkud pnch:izis (jedes)? Pnch:izim (jedu) z Pekingu"; /tham'*n w~1i..cl1y? tbam'*n wcr'YJ.., ..,sy5si~cby.1 flI!fi"J~!!=k-? flI!fi"J1:E*ti!lJJfS.m~"smerem kam jdou? Idou smerem ke skole (dosl. asi: smerem ke skole tam)". Mnoha sIov~a, kterjch muzeme potdivat jako predlozek. si doposud v jinych vazbach zachovala svuj pIny vYznam slovesny, srov. napr. Ic3i/;(£ .,nachazet se .(nekde)", lraul Jll.,dorazit (n&un)" aj. j jina pale se vyskytuji 1d jen jako predloZky, napt. !chu7j1JA.. Iwar,lt± aj. VSechny piedloZky si vSak zachova1y urete rysy. ktere dosud pfipominaji jejich slovc:sny puvod; talc napr. v zapornych veclch stoji zaporka rldy pled predlozkou (nikoli aZ pied pnsudkovjm slovesem!): (wO' p~~ p~Cr7J..,~hy. w~,""rau iP1zii..,~hYI ~:::FJlI~E:J?::!;-, ~ ~I~~ .,nejdu (nejedu) do Pekingu, jdu (jedu) do Sanghaje" (podobne se ldadou pred predlozku i osrami pfislovce). U sIoves. oznatuiicich trv:ini nekde nebo pohyb nekam, se v jistjch pnpadech ur~eni mist:! ldade az za sIoveso s pi'ipojen)m postpoziCnim sJo\'esem, viz dale: § 21, 2. Jak je patrno z vY~euvedenych pfildadu, uZiv:i se v cnStine ptedloiek i ve spoje:ni s vjrJ.zy Igli/. l~liI, /nilii; m:ime tedy napt.: /c3i..,gIi,' :tE~I "zde" /di...,nqli:' .i:Em5I "um" (na oc.,,kdc:") /~! :tE~I ,,kqe?" /Cll'-"1 ••..gli/.b' ~,odsud" /cllU'7j...,nqli.b'»IS~ "odcamcud" /tau...,gIi,' ;IJ it..M"sem" /c.luAli. ~Ims1l! "tam" (naot. ••lQm" ?) (Ve vScch uvedenych pnkIadech je samozUjme momo misco tvani se zaIoZkou Iii! uZic tvaru I I-r/, napr. Icli....~r; ~lS:Jt..•.zde". Ichu7j...,nl!r/ b'~JL ••odkud?" acd.) 6. Vevetachvyjadfujicich,ze osoba,zvii'enebo vecje na nejakemmiste,u.zivacinstina sloveso/dli/, po nem.znasledujelokativnipi'edmet,nebo sloveso/j'f5u/, po nemz nasled~je clenexistence: vero "pero je na stole" pteloZime verou Ika-'iptdi....cuQ~Sa7ji ~-~.tE:ll-r 1: ,v niZ prisudkorym slovesem je sloveso /d.i: a:"by! (nekde), nachazet se (nekde)"; vero "na stole je pero", v niZ je ceskYneurciry- podmet aZ za slovesem(v cinstineje to clenexistence!)vyjadiime: IcuQc~sa-r; jou....kLiYjpri ~ -rJ:. trill!~ ,,nastoleje pero";st~jnenapf. !c~lijou....ji....pensi}i ~I;g -*~,,zde je (jednaJ kniha", jpe'iq'l j6u_zen....tuQ sris~~/ ;ff:Jit11I~R~*=~ "v Pekingu je mnoho srudentti" apod. (viz tez § 2.4. YD 2) Pro vyjadiovani pfibliZneho poCtu ma cmstina nekolik prostiedku: 1. polozi vedle sebe dye Cislovky (z Cislovek lfil "jedna" aZ ICioul "devet", ktere se lisi vzajemne od sebe 0 jednu jednotku. Napt. Is~~wij.;KiJ ten/ [9 z~A ,,4-5 lidi", jwij-liQuS'b..,k ziiJnei...,lai kh~nkO....wo?1 f~.tE~JLttT =1'"~M, ~1'-Bi&* ~:M:~? "Bydlis zde tfi tYdny jak to, I wo_ciou...,cqul jsou take dokladem, jak CinStina nejC:1steji vyjadi'uje tento typ souveti s C:1S0VOUvetou: casov:i veta neobsahuje fadnou spojku, ve vete hlavni (nasledujici Z:l vetou ved.1ejsi)vsak pred prisudkem stoji prisluvce loou/~, jd ozna~uje bezprostfedni ,.,:islednost obou deju. Zcela obdobnrm zpwobem bez jakekoli spojky bYva v &Stine tasto vyjadrovano i souveti podminkove. Tak napr. vYseuvedene souveti Ithq.....Iail~ I wi.tcrou...,~ul v jistem kontextU by bylo momo chapat i jako souveti podminkove ("prijde-li on, jli odejdu"). Pozruimka: Slovesa s tzV. pr:izdn}'11l predmetem (srov. napr. !suo...,xu~1"mluvit", Isi'e.....~1 "psat") pribiraji pnponu 11"I jen zndka; predch:izi-li ovsem takovemu predmetu bliisi urceni, nejde jiz 0 "pr:izdny" predmet a pouzivani pnpony 11'>I je u slovesa zcela bezne. 3. Vedle slovesne pnpony ,:ra/T , ktera stoji bezprostredne za slovesem, ma cinstina vetnou castici /la/ (tez jla!: splynuti castie Ilal + fa/, pise se znakem ~), ktera stoji vzdy na konci very a je tez velmi dUldita pri casovem zafazeni very. Oznacuie zmenu stavu vzWedem k jistemu (zpravidla pritomnemu) okamiiku. NapX'. /pujgu.....'~/ ~~T "uZ (to) nechcl (dnve jsern chtel)"; jak je videt, ptekladame ji casto vhodne do cinstiny plislovcern "uz". Pozruimka. Vemou castici 11'>1 pripomin:i nekdy svou funkci i slovesna pripona II.> l, zejmena stoji-li po nekterych slovesech neCinnostnich, napr. jjoul ff·"miti": Ii~ul~ chiin J oou kei..... ,,"ni'.J1l~ ~ .•..pen syj ~7~ ~Mi-f~~~*.:f5 "jakmile (az) budu (budeme apod.) mit penize, koupim (koupime apod.) ti tuto knihu " (fmai/~ "kupovati") (zmenu situace, jez je v cinstine naznacena uZitim pripony WI po slovese liou! "mit", v ceskem prekladu vyj:idrime uiitim spoiky "jakmile", "ai"). 4. Kazde /1"/,jez stOj1na konci vety, nemusi ovsem bjt vzdy jen vema castice; nekdy ji povaZujeme za slovesnou pHponu, nekdy take pIni funkci slovesne pripony a vetne castice zaroven. MUieme rozeznavat tyto pnpady: a) I~I 08 konci vcty povafujeme za slovesnou pnponu, predchazi-li bezprostfedne sloveso a misleduje-li dalSi vcta, jejif dcj nastal nebo nastane teprve po ukonteni deje vcty prve (0 souvetich tohoto typu jiZ v § 23,2, podrobncji jeSt! v § 53): Ith~oa I wo o.o~~uI nodejdu, jakmile pnj de"; Itha:.Jiiloa I wo.....o.ou cqu"JoaI nodeSel jsem, jakmile pnsel". b) /loal 08 konci vcty povazujeme za vetnou astici ve vctach se jmennYm pnsudkem, ve vctach obsahujicich modalni sloveso nebo jiny prvek namafujici, ze nemliZe jit 0 dcj skon~eny (napr. take zaporka /pb/ A' ). a dale take ve vctach, kde pfisudkem je ~iselny vYraz. Pfiklad: jthii....,.SDk111jrenJoa/1tk~.IA 7 "Ie jiZ dClnikem" (pnpadne podle souvislosti: "je ted delnikem")j jw~JianS~ li~uSD.....sU~oaJ .:E?t!£*+~T "panu Wangovi je GiZ) 60 let"; lnim.oan kh;ji c!nIaUaj ~1MiiJ J;;:;li1B1eT ,,mliZete u! vstoupit"; jtha P~J'bn~1jmin..•.laj f&.:F:;l!1i~7 "u! neni rolnikem"; jtha pUJ¥Joa j f&.:F* 7 "u! nepnjde". c) /laj na kenci vcty ma funkci slovesne pfipony i funkci vctne Oistice (mUieme tu mluvit o vctne ~astici, ozna~ujici skonceni deje), pfedchazi-li mu bczprosti'edne pi'idavne jmeno ci sloveso a ncjdc opripad uvedeny vy·se pod a) ncbo b), jako napf. ve spojeni sc slovesem podmctorym ncbo stoji-li prcdmet pfed slovcscm (0 tom dale v § 24) apod. Pfiklady: I1...J!nI o.o~c~u"Joal ffg~7fi!t~j£ 7,,napsal dopis a odesel". ZvI:istc je tfeba si vsimnout toho pnpadu, kdy predmet obsahuj.:: ~ise1ny vjraz. Ma-li bjt 08znaceno, it: dej proste skonW, aniz je re~eno, zda bude jeSte nekdy pokra~ovat, ~i nikoli, kIade se pouze slovesna pripona lloal : /WQ c~thian I ~iaoasinJ:l1J .....Sln/ :a1tF~ ~T=Mfi!t . Jestliie vsak se dale pravi, bude-li ~innost pokracovat, a nikoli, je nutna i vetna &tiee /Ia1 (Ieda ze veta obsahuje take pfislovce lifer.,..! e.~"jii", kdy je vema astiee 11.>1 fakultativni): fWQ cU~thian sil:1,}s~n_.J~7jsin.).>, cInthian pu~eai si~J31 ~1tF~.1i7 =M~T, k~ ~~~T (pripadne Iwo eUithian jrcilj sieI,) s~nJd1J sIn (s~nJ:llj sln....!3), c[nthian p~c3.i si~..Yf ~ ItFJCE.i¥j;,iT=M fi:HTl, 4"JC~.:pj:j;,iT "vcen jsem napsal tti dopisy, dnes jiz nebudu ps:it" Uc1if ~ zde ma vjznam "jii vice, jii dale"). 5. V nekterych pfipadech, kde u nemodif. slovesa za ucelem naznaceni skonceni deje je nutna pfipona /Ia/, u modifi.kovanych sloves bjva tato pripona fakultativni. Srov. napr.: /WQ cUQthiann,Ha x.en...,tuQsui ftllF3C$"7 ~l{~.:f5 "vzal jsem (si) vcera mnoho knih", avsak /WQ cU<}thiannalaila zen....,tU~su! ~1IF3C~*7 ~l{~~ i /WQ cUc}thiannalai x.en....tuQSUi :ft1lF3C$ *n~~~ "pfinesl jsem vcera mnoho knih". Pokud u smerove modifikovanyeh sloves je predmet .,Io:!en mezi zakladni sioveso a modifikator lIail *.IchY/:J;.. pnpona 11"1 se sp> Iw4rJ ..•. -.JiaI1S;ll'lC h\1-7)ch iin p~.....h wom~nt~...•sians~1j) ;E;e!:Eh'mr~£~ff"1(J{J;e!:E "pan Wang ncby! dOve nasim uCitelem". 2aporky !pul misto !meil se vsak uZiv:ii u sloves oznacujicieh dej. ma-Ii by! vyjadieno, ze k deji pravidelne nedochazelo (v cdtine tu nekdy uiivame zapornyeh sloves nasobenyeh): Iwl).•.pbfr,jou kU~chy ptJ"'cllJchOIJ khan P9U/ ~JIJJ6ttt~ ::f~~1it;rtM "muj pHtei dOve neoti .•••a1 no- viny)". Ve vseeh teehto pfipadech, kdy je nutno uzit zaporky !pu!, ;c pro zai'azeni do minulosti rozhodujici uziti prishllneho urceni Casu, celkovy kontext apod. Ma-li v kladne vete sIoveso prlponu Iko/i:J:. , zustava tato pripona i ve vete zaporne: /tha meUch~nCianko ceua;1t£&~~~1;,(nikdy) toto nevideI". Pfipony IIa/ se vsak V zaporne vete, obsahujici zaporku /mei/& neuZiva; jeji funkci totif prejima zaporka. 7. Tazaci very v minulem Case jsou tvofeny stejne jako v Case pritomnem, obsahuji-li tazaci slovo (js~i hilla?/ iit*7? "kdo pfisel?") nebo tazaci castici /ma/IJ/Jg (fth(i I~aJlla?/1t&*7UJij? "prisel?"). Tam, kde v pfitomnem Case stoji vedle sebe ldadnj a zipomj pfisudek, vyjidfi se v minulosti ocizka tak, ze se sloveso neopakujc, ale na konec very se poloZi zaporka jm~jo/ &:ff (v tomta pnpade se fjoj=ffvynecmt nesII11'):/tha J!.iIa mCijo?j fffHJe"1&:flr? "pfiSe1 ?". pozn;$mb Otazky, vc kte:rjc:h jde zejmena 0 zjiSten1,zda sc opravdu uslcuteC1il(uskuteCiuj~ uskuteCU) dij vyjadfeny pnsudkovym. slovesem. sc tvon tak, !c sc pied" slovcso polo!i vjraz {i\..,pu.ftl :&~~ (tj. opakovana SpoDa,podruhC sc ziporkou /pu/; nCkdy c:elyvjraz mU!cme vhodne pie10fit sloven »%dalilC ): Itha q,..,PuJ1. J8iJ~?/ ,.pfiicl (ncbo ne) ?", ,.zdalipak pnsd?" Ithi sl....puJo ma.J4i?/ ,,zdalipak nepnsd?", jthQ ~pu....b Qda...•X~~n..Ja?jf&:;I:"F:l!~ TilT? "ofenil se (5 ne)?" (popE.: ,.vdala sc, nebo ne?"; jac-m~n/ ~JJo!cnit se, vdat IC", objektove sloveso), Itha Il-..puJo ty5 6ftlktl()~?/ j& -:I:~~s:f:r 11M? »%dalipat Ie ua &sky?", /tha Il_PuJo jQuJii?/ f&ll:~~*? "piijde encbo ue)<" (Jja.u/~tady Den! ani tak vYmamovYm slovcscm "chtft" jako spSe uf jcn pomocntm prvkc:m oznabljIdm budoud w, srov. dale S 31). Z tkhto pii1dadll vidfme, !c pH uvcdcnem zpdsobu tvorenf oclzky nen! rozdfIu v tom, jdc-li o very v Cascpfitomnem, minu1em a budoudm ncbo jdc-U 0 very zaporne 5 kJadne. VjTaz f!l-PuJhl jc vIastn! prencsen z vet jako /tha ~Pu....tr. ~k"Oren?/ f&ll::Fll: s:f:rmA? "jc on Cbian?" (viz § 3,4.) 1. Obvykle postaveni predmeru je, jak vime, za slovesem. Nekdy vsak predmet stoji pred podmetem na zacatku very. Takove postavenl muze zaujimat predmet mati, kterj bjvi nejeasteji vyjadren bud ukazovacim vYr:u:em Uc~U~ wo m€ijo...,kh}nCiankol ~1'"~&~ J!t.t "toble jsem nevideI"), nebo ma u sebe ukazovaci siovo jako pnvlastek (fcCLpen sg I th.i khan-wW·/ ~*~ftft~~7 "ruto knihu docetl"), muze vSakmit i jiny privlastek. Muze to bjt take slovo oznaeujici zcela urCitou vec nebo osobu apod., napf. !CV1jkUox.uaI wo_zu~i SUo! Ff m~~~~ ,,&sky u.mim". 2. PredIner na zacatku very bjva take zdliraznen. Je to nejeasteji v paralelnich verach, kde oba predmery sroji v nejakem protikladu: /Ci}r,kuox.uaI wo x.u~i.-suo,tqkuoxua I p4..,xuei suo! Ff m~~~ift, ~ m~:F~~ " &sky umim, francouzsky ne". 3. Predmet muze stat na zacatku very i tehdy, je-Ii pfisudkove sloveso modifikovano nebo stoji-li za slovesem jest! jiny vemy Clen (neprimy predmet). 4. Stoji-li predmet na zacatku very, musi za nim nasledovat podmet (tj. nesmi bit zamlcen), pokud by mohlo dojit k zamene predmeru a podmeru, srov. napr. /c~i.-sie c\ I WQ sie-x.guPj mJ!t;.*~1iJ.r7 "napsal jsem ty!o znaky", kdezto /c;i.-sie C1sie-x.qula/ ~ ~*1ifff 7 "tyto znaky byly napsany" (v tomto pfikladu ma ovsem sIoveso ryZIlam trpny; podrobneji 0 tom viz § 52); IC8_ka}en I W() cbtaul :i!1-Aft9iOlt! ,,0 tomto elovekuJ"a vim" avsak lea ka ren c~taul :i!1-)'"...., • ? V V .•••• 9iO:iH "tento clovek (to) vi"" § 25. l\-lodifikovana sIovesa n (modifikace vjsledkova) 1. V § 22 jsme se seznamili s jednim typem modffikovanych sloves. Zik1adni sloveso tam oznacovalo raz Cinnosti, modi.filcltor jeji smer. Jint typ modffikovanych sIoves jsou takova sIovesa, u nichZ modifi1citor udciva vjsledek Cinnosti. Temito modffikatory bjvaji I1izna sIovesa i pfidavna jmena (popr. morfemy odpovidajid puvodne sIoveslim nebo pfidavnjm jmenlim). Napr.: Jkban/~ ,.divat sc": .lkh~nCianI~ J[ )JuvidCc,vidCcCC (dosL ,.divat sc talc,aZ nCco zpozoruji"), Ithi7J1 f9f ,,naslouchat": Ithi1lCian/ f!Jf J[ ••usIySct, sIysct" (mod.ifikitorem jc tu sloveso ICianIJi!.. kte~ jako modifikator ma vYznam ••wimat'c a je at6nicke) I~~/~ "uct seCC : I~y&-xu~i/ ~~ "naucit se" (doslova ucit se tak, azto umime"; modifikatorem je tu sloveso /xu~i/ ~ "um~t") IsuO/ :rt•.mluvitc,: Isuo-m(wai/;J't1!1! a "vysvetlit" (dosL .,mluvit. at vec je jasna"; modifilcitorem je tu pfidavne jmeno Im.{7jpail J!}J a "jasny, srozumitelnY")· 2. Casem se sezncimime s mnozstvim vjsledkovjch modifikcitorUa uvidime, ze se navzajem !isi nejen vfznamem, ale take tim, jak jsou rozsiieny Ty, ktere maji vfznam obecnejsi (napr. /wan/5i: "skonet"), moino pripojovat ke slovesum nejI1iznejsiho vjznamu. Jine, ktere maji vfznam speciilnejsi, mohou snit Casto jen u nekolika malo sloves, nektere dokonce pouze u sIovesa jedineho. pozn:irnka: nCktcr:i modifikovana slovesa, zvl:iste takova, kted nuji m:>difik:itor vyznamovc bOMrY, nemUiemc prcloZit do wtiny jednim slovem a musime je po preldadu osto rozvest v ddll vjraz. 3. Podobne jako je tomu u modifilcitoru smerovjch, zust:iv:i i nekterjm modifik:itorum vysledkovym, ktere se Castjm uZivcinim uZ orrely, prev:iZne jen funkce oznaceni "dokonavosti", srov. napr. modifikcitor /wan/5i:: /k.l1an-winJ ~% "docist"~ /suo-w~n/ & % "domIuvit" (tj. "prestat mluvit, skonet s mluvenim"). Srov. take napE. Icuqsial ~ -1' ,,sednout sice , kde at6nickY smerovj mod.ifilcitor Isial udava sice smer dolli, avSak ;eho hlavnim Ukolem ;e vyj'vame souhrnne kvanritativnim komplemenrem.) Druhy stupen jc mama uvedenYmi %pUsoby vyj:idiit, jak ;c z posledniha pfikladu patrn6, i u ncuratjch &lovek Itool a 1§Qu1, ktere - jak ~ bylo re~o - ma;f gramatic.ke vlastnosti v mnoba smCrech stejne s pndavnYmi jmeny. Ie-Ii ur~ miry prave slovo ItuO/, nasleduje jdte vema ~tice flaI : I~....pen Iii , xau....t~Ja I ~*.:f51ff-$ T "tato kniha je mnohem lep!icc; mezi pndavne jmeno; Ituol je tH mamo vloEt Ita I m-a v tamto ooslednfm pnpade ie poufitf vetne cutiee fakultativnf: I~....pen Iii , xau....t;a .•.•t~1 l!:*~jfm--$ j I~....pen Iii , xtfu....t;a.•.•t~Ja/. Mi,ra ~lisnostj vyjadtcmi v ~cstine nasobnym! cislovkami ("dvaknit", .,thkrM" atd), sc v cinsline v)jadtujc spoJcmm cislovck sc sIovcm /pel/ ffl • /J~_pei/ ----1ff ncbo /li~l)_p~i/ j»:j-ffj "dvaknit (tak)'·, /sin-.,pc/ =i!,.tfilcrit (tak) .•• CI atd.; sroV. n3pr. /tii-,.,t;l1J tb I pI n~~ I taJi~ ...•pei/ ~~tlt.tt !fS~*Wi-m "tento arch papfru je dvakr:it tak velkY nd onen arch" (!JUf'fJlWi ,.dva" j 0 rozdJlu v poufirini cSs10vek/~/ =.a fJWI/Wi viz § S7); I~~ Jen I tno w!LP~/ ~l! ~ A~ 3Lm- ,,zde je petkrit tolik lid1C1 • Pozmimka I. Slovo /p'ei/m ve spojeni s &lovbmi mi take vYznam ,,nasobek": /liPJ--Pei/ Wiffi- ,.dvojnasobek", /s~p'ei) =ffl' "troinasobek". /cr--p~/ n.m- ,,kolikanasobek?"; srov. napr. /~r__tJ s.in..,pCi I §\__t~Sau? il.Ji~u/ =~=ffl-~-$P?:;I!::* "Kolik je trojnasobek dvou? Sest"; /liguJo ~r__tJ q:.pei?s~pei/ *-Jt:=e I l:U7]oqufi7]cfn/ ~ "'r m~ 11i:1L~ .Jr , ktcn'lmamcmi "tata bcdna je a 9 kgtmi", nebotake (menecasto) "tato bedna je tci..ka9 kg (=tatobednavan 9 kg)"; veta I~~Ysip;c" I jou...,o~u...,kii7]Cin ~7]/ ~ "'r$i ~/ff Jt..*.Jr1i je vSak zcela jednoznaena: ntato bedna je teflci 9 kg (= tate bedna vili 9 kg)" (fsiiiTJc"/~~ nbedna", /cU7]/'1ftnteZk-j", /kU7JCfn/~JT ,,kilogram"). PoZOlimkaIII. Ie-Ii v zapdmych veuch u pndavneho jmena v pnsudku uvedeno urceni miry odlisnosti, zaporka /pt./ se nespojuje s pridavnYm jmenem pnmo, ale pouffva se tu jdte spony /S1,/: fth~ pu..,S1. ~u liq'IJ~ChU;ln...,ma?/"coz neni 0 ova palce vyssi?". 3. Nejsou-Ii oha eleny pfuovnani vyjadreny a neni-Ii vyjadiena ani mira od•. Iisnosti, miva pHdavne jmeno nejake oznaceni stupne. Je to zpravidla pfislovce Ik~/J!. nebo hail B5(hfPjaul B5~), ktere se klade pred pHdavne jmeno (uvedene V'jrazy vhodne prekladame prislovcem "jest!!"): /n~i..,Ca1)euqca I I k~til m55!E:Jl~J!f1f , In~Ca1) cu§ca I x~fil ms5!E:Jl~£61lf (fn~i..,Cal) cUQ~ I x~jau...ti'l !B5!E~ ~S ~ilf ) "onen snil je jeSte nUsi"; i pH teto vazbe vsak hjvaji oba Cleny srovnam velmi Casto vyjadieny, napr. Inqli...ta miinxua J pt.,~li...t" x~yJiul "tamejsi bavlna je jeSte lepsi nez zdejsi bavlna". Vazby s pfislovci fk~1)1a hail (h~jauf) se pouZiva zvlaste tehdy, je-Ii prirovnam rozvedeno do dvou vet: "tento snil je nizkj, onen je (jeSte) nUsi" vyjadffme: le~i...Ca1)cuocaIf, n~Ca1J k?rJ~t11(v. 13) Takove rozvedene prirovruini je v eIDsOnevelmi Caste. PH ufiti vazby s ~TJI a Ix.ail (/X@jauf) je tieba si uvedomit, !c: srovnavanC osoby, veci Cipod. nejsou rozdilnych vlastoosti, nybd !c: majl jednu a tute~ vlastoost, avIak f1 rozdilni mire j pnive proto pfekladame pnslovce ~TJ/, Ixail a Ix~ijaul do ~eStiny vhodne slovem "jche". 4. Srovnam se muze vyjadiit tez zaporne, napf. "ona kniha nem tak dobra jako tato". V CinStine se v tomto druhu srovnam uffva vjrazu /pUJVf ~'laJ ("nevyrovnat se necemu", "nebjt takovj jako"), ktery se klade mezi oba CIeny prirovncin!; i tady se kladc pnpadne pndavne jmeno aZ na konee: I~OJeuoCh~ pU,JU n~euo t~f "toto mesto nem tak velke jako ono" (v. 14).Vazby s IpUJV.1 se mide pomft i pH vjpovedi vseobecne, bez udani srovnavane vlastnosti: IC?OJeUoOJch~pVU nt;...,cuo...,ch~1 ;;[SOJi.::t':tm!fI~*k"toto mesto se onomu nevyrovna", "toto mesto nem takove jako ono". Ve vazbach, kdy je s IpUJVI vyjadieno pffdavnc jmeno, pova~uieme 'ru' za pfedloiku s vYzoamem "jako" j nem-Ii pfidavnc jmeno vyjadieno, pomujeme Iml za sloveso "bjt stejne dobrj jako", "vyrovnat se" apod. . Krome vjrazu Ipu..,ryl sc m1Ue uHt vc stejnem vfmamu 22porky Im~/&(fm~jo/&lI ) napf. Iq .....penJii Ime ~pen...Jii xlful ;;[*~&!fI*~jf (f~OJpcnJU I meijo ~ .....~§ii x~f) "tato kniha neni tak dobra jako ona". (Zdc jc ov§cm na rozdfl od vazby I/p~{ vyjadieni srovnavanc vlastoosti pomocl pfidavnCho jmena nutnc.) 5. TFer{srupen se vyjadiuje tak, ie se pfed pfidavne jmeno poloZf pfislovee lcuCi/il, ai jsou srovnavane osoby, zvifata nebo veci vyjadfeny, Ci nikoIi. Jsou-Ii vyjadfeny, klade ·se mfsto ceskeho pfedloZkoveho padu v CinStine podstatne jmeno ve spojem s dvojslabienou zaIoZkou Itor.JcQIJI ~ rp nebo v banem hovoru radeji fIllJIlUI!pianl lUll), napf. /C?...sie s~s~Ii I Cfn...,thU"1JC1» cu~CxCiuf ;;[®~~I~/iiJ~:A~ (= /Ci..Jie sYis~pian .•. f, popr. tef I~ .....sie s~s~tar.Jcql) ... f)"z teehto studentli je soudruh 'tin nejlepsi". §29. Urceni zpUsobu 1. V cestine bjva pfisloveene urcem zplisobu nejeasteji vyjadfeno pnsloveem odvozenjm od pfislusneho pfidavneho jmena (krasny: krasne, ryehly: ryehle). Take v CinStine ve funkci urcem zplisobu pred sIovesem milZe vystupovat pfidavne jmeno, zpravidla ovsem ve spojem s pnponou lral aq (v tomto pfipad! je mo~no priponu Itaf psati tez znakem jfI! I). JednoslabiCrui pndavna jmena se pritom' zdvojuji (druha sIabika se zpravidIa vyslovuje kakumin:ilne). Rovnez u nekteryeh dvojslabienyeh pride jmen je zdvojem moine, i kdyZ je jen fakultativni (0 zdvojovam dvojslab. pride jmen podrobneji pozdeji v § 64); pokud sedvojslab. pnd. jmena nezdvojuji, spojuji se pravidelne aspon s prisIoveem fxen/:fH, jez i zde vieemene ztrad sVlij vjznam a stciva se formaInim prvkem. Pfiklady: In(te;, XaUXqurra s~sil ~~jf1if~~J3 "musis se dobie uot" (ftei/~ musiti); /nI..,tei xen...,chf"1Jcbu...,rasuo/ ~1~HI!~~ jtgift "musH (to) iici zietelne" (JCh!"1JChU/m~ "zretefuj"). Poznimka. Pozdeji se sezrUmime s jistjmi jednoslabiOlYnU i dvojslabiOlYnU prid. jmeny, jet se kladou ve funkci urceni zplisobu pred sloveso, aniZ pribiraji pnponu Ita I a anif se zdvojuji. Ze slov, jei jiz zoame, jc takto momo pouzit slov It "01 :$ (ve vYzoamu "vice") a lsaul ~ (ve yYznamu ,,menc"). Pfiklady: /we p~ tuoJUO...,Xuq/ ~~~-$iJt~ ,,nemohu vice mluvit" (f~lJ/~ ,,moci")j /nf...,tei !4Uc:O'uJq/ ~~~jEM- ,,musi! mene chodit" (/cOuJ~/ jE§ "chodit (pesky)", sloveso s pmdnjm predmetem). 2. PouZiv3.ni pfidavneho jmena ve funkci urceni zplisobu v postaveni pied slovesem neni u vsech piidavnych jmen stejne obvykle. Velmi Casto se k vyjadreni urceni zpusobu uZiva vazby jine: piipona J~i - v tomto pripade psana znakem.m.! - se polon za prisudkove sloveso a urceni zpusobu, vyjadrene piidavnym jmenem, se polozi aZ za ne. Napr. Jwoman cou...ta xen..., ,Jn~nj ~1MJt:~l!{I "jdeme pomalu"; jtha sie...,~tu~i/1t2~~ ~ "on piSe sp r avn e" (odpoved nekomu, kdo tvrdi, ze nepiSe spravne! Kdyby neSlo 0 tento pfipad, pred pfidavnym jmenem Jtueij by stalo prislovce /xen/). PHdavne jmeno i v teto vazhe mid u sebe zpravidla rUzna bl.iZSiura:nf, napr. zaporku, prislovce !Xen! - pokud nema u sebe jinc piislovce nebo nejde 0 srovn3ni, viz vjse - apod. Urceni zpusobu pfed slovesem oznacujeme v cinstine jako pnslovecne urceni, v postaveni za slovesem jako komolement srupne. Ie-Ii mozno za ucelem vyjadreni ceskeho pfisl. urceni zpusobu pouZit vazby popsane v § 29,1 i vazby prave popsane (kdy piid. jmeno ve funkci urceni zpusobu stoji za slovesem, opatienym priponou 1t.a/1!iJ.), uziva se teto napr. tehdy, kdyz je tfeba vyjadfit, ze dej se pravidelne a vzdy odehdva, Ci uskuteciiuje uvedenym zplisobem, ze jde 0 rrvalou vlastnost nebo kdyZ je tfeba urceni zplisobu zvIasi zdliraznit apod. 3. Pro piidavne jmeno v takovjch vazbach (v postaveni za slovesem, opatienjm priponou Ita/) plat! take to, co bylo receno v § 28 0 stupiiovani. 1UIcime tedy napr. jwoman cb'u...t.a~ji...,tiarj "jdeme trochu pomaleji" (v. 15) • Icv:Ylltuoxua , thli SUQ...,t.acu~i...,xau, fqkuoxua I suo...,tacuei...,pv....Xauj If'miffifm ;Jt~il:j(f, ~ E;t5-IDtm:J§)Fj(f "Cinsky mluvi nejlepe, (ale) francouzsky mluvi nejhure" apod. Sloveso /6ztau/ ~m:"vedetj mat (neco)" ztratilo dnes uf docela svlij puvodni charakter objektoveho slovesa - puvodne toti1 znamenalo "Zn.3t (spravnou) cestu" - a obe slabiky jsou ji! neoddeIitelne. T6nickou zUstavli take u! jen slabika pmj ve spojenf se zaporkou /pu/ ~ tedy v troislabiClem vjrazu ••nevim. neznim" vsak b'iva tOnlClost slabiky /tlru/ pIne zachoVlina,t6n slabiky /6/ se pak oslabuje (uplati'iuje se tu take zejmena t1a.krytmu, viz Fch~ str. 53) /p~~1.t.1u/. Ve slove /sian~i/:mtE "nynI, ted" b}'Vaji pfed pauzou obe slabiky t6nicke, pfi~enrl t6n druhe slabiky prevlada; Casto se vsak setkavame i s takovou ryslovnosti, kdy je druh:i slabika oslahens aZ k at6niClosti. S obdobnou rozkolisanosti pfuvuku jsme se ostatne u! setkali i u jinych slov a Casto narazime na takod slova i v dalSich vjkladech. Je mohle a pravdepodobne, !e se m v prclxi setka ve ryslovnosti Cinanu s kolisclnim pfuvukov:in.i i u takovjch slov, u nieM na to nenf v teta utebnici upozomeno. U slow /sriSi/~;sJ "UQt se; u~erii, skolenf" pozorujeme u nekterych mluvtfch, zejmena v Pe- kingu. rovnCf koUsanf v pfizvukoVlini. jd je riak jineho charakteru nd u slova 1SW1~/: vedle ,,norxn.aIniho" pfizvukoVlinI (toti! 1. slab. t6nicka + 2. slab. at6niclci) se vyslovuje popifpad! i I~psrl s ob!ma slabikami t6nickYmi. ariak jen tebdy. jde-Ii 0 podstatni jmino "ua:m. ikolenI". Vidime tu. !c:rozdi1nost pfizvuku je tu vazana na rozdUnost vYznamovou a !c:tady je dana mom-ost rozliClYmpifzvukoVlinImrozliiit sloveso ad podstatneho jmena. Nicmen! rozdf1neho pifzvukovanI je v &Stine vyutito k pnpadnemu rozliSenI druhu slova malo vYraznc. V pekingske vjslovnosti v ur&nfch tvorenych zdvojenim jednoslabiCleho adjektiva a pfidlinim pifpony I~I je obvyklAkaknmiDlUn(vjslovnost druhe sIabiky; v tomto pifpad! vSak pfi kakumjDlUn(vjslovnosti mCnI souCisne pifslwna slabika ta mij t6n a rldy se vyslovuje v tOnu proim bez ohledu na to. jakY byl jejf puvodnI t6n (tato zm!na t6nu je ostatne moma. i kdy! se slabika nevyslovuje kaknmjnaln!): Im?lDm!n~/(/manmin~J) 'tl'tl{r(J , naproti tomu "ak jen Imanmi~1 ti'tlJL!J1J .,pomalu"; lxaux~~1 (lxaux~~J) ffffff!J1J , avUk jen Ixaux~1 1r.f1r.fJL{r(J "dobre", "poradnC" apod. Ve slovech IpauC'iJ1fl~ .,ooviny", lf1.pqul a~ "denIk", laip!7~~ ,,redaktor", Ixu4iYin! ~1II ,,kv!tinori zahrada", !Sia1]!u~/~*"vonavb", !t4Srll*~ "vysoka ikola" je nude druhf mortem blHe urOOWnPrvYm morfemem; ve shod! s tfm je zachorina t6niClost obou mor{emu, i kdy! v rUznych pifpadech a za rUznych okolnostf m1Uejednou prevIadat t6n slabiky prve, podruhe (wtCji) t6n slabiky druhe. At6nicke I~bi/~ (puvodnI vYznam "plyn, vtPar") ve slave Itbiin~bil "pOOW" je u! spac pnponou nd morfemem b1ffc urOOYanfmpiedclW:ejfd slabikou, popE. vztah obou morfemu u! nenf zfetelny. 1. Onske sloveso nevyjadfuje svjm tvarem zpiisoby, nema tedy ani zvlastni tvar pro rozkazovacl zpiisob (imperativ). 2. Rozkaz muze bit vyjadien pohjm neurcenym slovesem, napr. jch'Y.!j ::k! "jdi!". Podm!t, jak vime, sloveso neureuje, a proto sem parri i rozkazy jako InUh~n!/ f:F;rf! "podivej selIC.Ve v!tach tohoto typu je pray! okolnost, ze sloveso neni urceno, charakteristikou rozkazovaciho zpiisobu; jako very oznamovaci by tyro very byly netiplne. (0 melodii rozkazovaclch vetviz Fchc str.62.) V~ta muze bit jednoznacne urcena jako r~zkazovaci napE. i vjznamem sIovesa a celkovou souvislosti; napr. jnl..,ChYw~n...tba!j f:F::krJHtk! "jdi se ho zeptat!". Tuto vetu ne1zepodle celkoveho smyslu dobre chipat jako vetu oznamovad, podobne jako napr, naopak vetu Iwo-.J;U.w~1 ~*rR'f:F "pfich3.zim se ce , wo p~__~hy/ ~~~! :1:, ~~~ "Nechod (tam)! Ne, nepujdu (tam)" Uzije-li osloveny v odpovedi /pu/ ::f'misto /Sl,/.Jl::, naznatuje tim svuj nesouhlas: /p~jau ~'Y! p~, wo__tf1,...~hY/ ~~~! ~ ,~~ ,.Nechod tam! Ne, ja tam musim jit". § 31. Vyjadiovani budoucnosti 1. K vyjadreni budoucnosti staa nekdy v clnstine urceni Casu nebo celkovj kontext: /mf1jthian w41J•...thU"Y)C'blai/ M~::ElPl;!;* "zitra ptijde (pfijede) soudrub Wang", /WQ j~Jai/ ~-&* "ja pfijdu take", /th(i j~__s~ Cij."Y)wen..,ma?! i&& **3t~~?"take se bude ucit cinsky?" 2. V nekterych pripadech se kladou jako ukazatele budouciho Casu pted priprisudek slovesa fjau/ ~ nebo Ix.uei/~, ktera uz skoro ztratila sVlij puvodnf vjznam "chtit" a "moci" a stala se vicemen~ pouhjmi ukazateli budouciho casu. (K tomu srov., jak se vyjadruje futurUm napr. v srbochorvatStin~, novofeCtine, anglictin~, nekterych nemeckych narecich apod., kde se vsude objevuje jako pomocne sloveso vjraz s puvodnim vYznamem "chtit"). Priklady: !cqu.... •...thU1jC'bI j~__jau lii/ .mJ fiij;!;-&JJ;* "soudruh Cou take pnjde", /thi~ jau.., __siaj~J;} / ~~ -f ifi j ;,bude prset", /khan jq"Y)c"thim jau si3 jyj If fP.:r 7E ~~m "jak se zda, bude prset," /th(i pi.,xuei lai/ i&::F~* "nepfijde". Modalni sI<1Vesojako ukazate1 budouciho O1su muze by! ve vete nahrazeno pnslovcem fj{~/ -5£ s vYznamem "jiste": /tou..,thu7Jt'b I j141l w/ "soudruh Ceu jiste pnjde". K pouiiv3n.i modalnich sloves /jau/ a /xuei/ jako vicemene pouhych ukazate1u budouciho tasu sIus! poznamenat, ze i v teto funkd si obc slovesa nicmene tasto podrfe1a Ieccos ze sveho puvodniho yYznamUj talc napr" v uvedeoe vete /~U..,thU7Jt'b i j~jau I~I ,,soudruh take pnjde" zduraznuje /jau/ presvedteni mluviciho, fe s. Ceu jiste pnjde (v uvedene vete je toti! momo /jau/ i vynechat, aniZ tim prestaneme sloveso /lai/ chapat v budoucim tase!)j ve vete /tha pi.-xue.i w! "nepnjde" naznatuje Ix.uei/ naopak, ze jde spiSe jen 0 domnenku mluvi"ciho, nikoliv 0 jeho oezvratne presvedteni, ze dej, vyjadfeny pnsudkovYm slovescm, nastane (i v tomto pnpade jc veta zce1a dobre moma bez formaInfho ukazate1e budouciho tasu: /tha p~/ "nepnjde"j vYznam teto very nema ard fadneho subjektivniho zabarveni). Na rozdf1 od obou uvedenych pffidadu je nekdy pouZitf moda1n.ich sloves /jau/ a !xue.i! jako form:Unich ukaz3te1u budouciho QsU nutne (pokud oem ve vete obsafeno pnslovce /jlii1l! "jiste", viz vYse), i kdyi veta obsahuje pnpadne i urtenf Qsu, ukazujid na budoucnostj je tomu tak zejmena po vyjadfovam niznych pfuodnich jeVli a deju, napr. /m.{1ltbianj~jW @ij~ rm , /m(1lthian xueUuz ...Jitl 1fJJ~~ rm "zitra budc priet" (veta s /rau!;e prosrym konstatov3n.im, /xue.i/ Yiak tu naznatuje, Ze jde spiSe 0 pouhou domnenku mluviciho); !mfrltbian pu....xuei ~jyJ PJE~~~rm,,zitra priet nebude". jpuj: /tbii pUJiiI "Nepfijdeu • Z formaInich ukazatehi budoudho ClsU Ijauj a Ixuol se ve spojenf se zaporkou vyskytuje pravidelne jen Ixuol j srov. napi. vj!e uvedene vcty Itba p1j..,xuei tail, fmilltbian pil,xuei ~j~. pozoamka II. zaporka /pu/ mUfe take v nBttertch pifpadech souClsnc vyjadiovat i neochotu ncco vykonatj nBtdy' Jze urat piesny smysl vcty jen podle msiho 1I:ontextu.Tak napi. vctu /wo aQu..,tha Xufn ~d...,pen l\i, thii Iqu...pu....x~1alJ.Jf-ftSi5;t*~, ftS;g~I£ mUfeme podle kontatu piclotit:,,1tikam mu, (aby) mitil tu knihu, (ale) on (ji> mIe nevradu nebo ,,1Wcim mu, aby vritil tu knihu, (ale) on (ji> stale nechce mitit«. 1. Zvlastni skupinu sloves (i V cestine) tvori slovesa modaIni. Jsou to slovesa, kter:i nevyjadiuji dej, nybd moinost, nutnost nebo pr:inf dej uskuteCnit, napi. x ·CC x " h . " d V X!_" • x· I /.\..-/- hti·"\,;es."moCl , "sm!;t , "C Ot apo. uustm!; JSou to s ovesaJUU ~ "C tl, /xuei/~ ,,moci, umeri", InS"fJ/f6 ,,mod, bjti s to", fkh~ji/liJW. "moci, smeri" aj. V ansrine se modalnf slovesa lisi od jinych i gramaricky tim, ie nemohou pfibirat i:idne ptipony a ie tvori z:ipor zpJ;avidla toliko pomoci z:iporky /pu/~ : Iwo P\1J1S"fJlii/ :ft~f6* "nemohu piijit" (piip. tez "nebudu mod prijitCC ), /wo cUQthianpiI...)l;)"fJl;p/ ~1J1i ~~~*"vcera jsem nemohl prijit". Nicmene je tfeba upozornit, fe pouZiti mod:iInich sloves se zaporkou Ipul pro minuly CIS neni pi'ilis obvykIe a fe se v tomto pnpade spise pouZiv:i rlimych opisuj talc nape. misto uvedene vety IWQ cuq'tbian P~lJ Iii! by se spiSe ie1clo IWQ cU2thian ma..,p~a l~ii alJ1:~i5£ W-~*.,v~ jsem nemel momost pnjit" (!p~nfa/ W-~ .,mofnost. (neco uskutefuit), zptisob Gak neco uskuteCnit)" apod.) Ostatne pravidlo, fe mod:iIni slovesa se mohou pojit toliko se zaporkou /puI, se prisne nedodrfuje a nektera mod:iIni slovesa, nape. prave /nSlJ/f6 ,,mod, byr s to" a ze;mena lkin! ~ "mit smelcst, odvilit se (~eho)", se beme spojuji take se zaporkou /mei!. Poznamka. Slovesy mod.iInimi (krome uvedenych charakteristik) myslime takova slovesa, za nimif ruisleduje jine sloveso (nebo si je mtiieme doplnit ze souvislosti), ktere teprve povaiujeme za j:idro pnsudku. Za nektery-mi slovesy, jef vystupuji jako slovesa mod:iIni, muze vsak nekdy primo ruisledovat predmetJ srov. /wo....Jau ~~...,k"/~J;[ 1-"chci toto", 1m xu~i.....-pu~xueiCij-r,wen?1 {~~~~s:p:3t? "umis Cinsky?"; v tomto pripade je za modaJ.ni slovesa nepovaiujeme. Omaecni modatnich sloves i sloves fazorych (napr. Miil "pfichlizet'·, Ichyl ,jit"), 7.3 nimiz mi'J7~ nllsledovat dalSi sloveso, a jejich odliseni od ostatnich sloves je provedeno v Ucebnim slovnjku. 2. Slovesa !xuei/ ~ a fj(LU/~ maji i funkci jakychsi pomocnych sloves pfi vyjadfovam budoucnosti; 0 tom viz preddly § 31. 3. Slovesa /n5"fJ/'fma /kb?ji/ PIf{ jsou si vjznamove ve1mi blizka, nicmene je mezi nimi jistj rozdil: /n5"fJ/znaci "moci, bjt s to, mit schopnost", kdezto /khiji/ se spiSe bliZi vjznamem nasemu "smeri" v tom smyslu, ze neni vnejsich prekazek. Napr. /~j.a kii"fJcuoI WO.-D.?rJ ..•.•cuol "mohu (= dok3li, isem s to) tuto pdci deIat" , /wo kh~ji lail ~ Rf £l.* "mohu (= smim) pHjit". Sloveso /n5lJ/ se vSak blili zejmena v zapornych vcrach vtznamem 11:slovesu /kb~ji/: /~li pV~'7j suo__xu~/ "tady SI: nesmi mluvit", slovesa /n5Tj/. § 33. Potendalni zptisob (forma) modifikovanvch sloves - vyjadrovani moznosti a nemoznosti 1. U jinych sloves ne!. modifikovanych se moznost nebo nemoznost uskutecneni deje vyjadiuje stejne jako v ceStine pomocl modaInich sloves. U sloves modifikovanych existuje vsak jeSte zvlciStni zplisob, jak vyjadiit moznost a ne- mofnost. 2. Zvlastni vazbu, jiZ cinstina uziva k vyjadieni moznosti a nemoznosti dosahnout vYs1edku deje u modifikovanych sloves (v sirSim smyslu je mozno. i smerovou modifikaci povaZovat zamodifikaci vYsledkovou), muzeme nazYvat potenciaIni zplisob, Kladny potenciaIni zpiisob se tvori tak, ze se mezi zakladni sloveso a modifikator vloZi at6nicky morfem jtaj~(piivodni ryznam "dosahnout nlceho"); v zapornem potenciaInim zpiisobu stoji misto jraj zaporka:F, ktera se tu vyslovuje zcela at6nicky: jpUj, pnpadne /p3!, napr.: jWQkh~nraCi~j ~~ ~~ "mohu uvidet", "vidim" (vlastne "divcim se a vidim") jwo kh~np3Ci~nj (fw'O kh~puCiin/) a~:FJ! "nemohu uvidet", "nevi dim" (vlastne "divam. se a nevi dim") jwo kh~t3winj ~~ "mohu docst (aZ do konce)" jWQkh~npawin/ (fwo kh~pUw4'nj) ~~:F~ "nemohu doCist (d do konceyc Mluvime-li v anstine u modifikovanych sloves 0 potencialnim zptisobu, neznamena to ani v nejmenSim, ubychom zde mohli rozeznavat zptisoby, obdobne oznamovaclmu, rozkazovadmu a podmiiiovadmu zplisobu ~eskeho slovesa (srov. take, co jif bylo ie~no v S 30, 1). Je to dUleZite si uvedomit zejmena po prekladtni 6:skjch vet, obsahujicich slovesov podmiIiovadm zpUsobu (kondicionaIu). Tyto vety jednoduSe prekladame, jako by byly v oznamovadm zplisobu, a naopak anske sloveso prekladame bud oznamovadm zptisobem, nebo kondiciona1em proste podle cdkoveho ltontextU. Tat napr. Iwo~ chY...,~1JkuO/~.~*aapreloZime nejspise "chtCl bych jet do Ciny", rs~jau ~ecfu1J tii7)Si!/ ift~~*F~§ preIoZimc ,,kdo by chtCl takovou vec!" apod. 3. Po prekladcini potenciaIniho zplisobu do ceStiny se "dokonavY vid" modifikovaneho slovesa projevi zpravidla na ceskem infinitivu. Cinskou vazbu jn~j + nemodifikovane sloveso prekladame obvykle ceskjm "moci" s infinitivem nedokonaveho slovesa, kddto potenciaIni zpiisob prek1cidame obycejne slovesem ,,moci" s infinitivem slovesa dokonaveho (nebo proste jen dokonavjm slovesem) : two pu....nill I chi....,ti}7Jsij~~. D£*l!f "nemohu jistCC, j~m;) tUo tU7JsiI wo..., ...,Chlp31iquj JX~~*i9apt~J ;,tolik ved ja nemohu snist", "tolik ved ja nesnimcc• Modifikovana slovesa nemohou obvykle vyjadiovat pntomny Cas (srov. ceska slovesa dokonava, ktera rovnez nevyjadiuji pntomny Cas, ponevadZ jejich tvar pntomneho Casu ma vjznam Casu budoudho), kdeho potenciaIniho zplisobu modifikovanych sIoves muzeme pouZit pro v~echny Casy. Modifikovani slovesa se mohou netdy spojovat i s moc:Wnim slovesem I~/M , popE. fkl1~il iiJ,J;{ ,,mod"; v n!ktertch pHpadech, zejmena po zdUrazn!nf, je take momo spojit uvedena mcxWni slovesa I kLadn1m potenci31n{m %pu.sobem. Tak napE. Krome Imftltbian c~~winl 19J~.~ "do ziub (to> budu mod dodBat" je momo take fid I~thian ~ •••cuO-win/ P.JJ~tft1itt~ I~thian n:l7)•••cu9~w¥t/ P.JJx1fHiI~ ,/mfrJtbian kb!,i c~~win/ f9J~ liJJ.;l..~ .NejClsuj!i je riak vazba, kdy je utito jen kLadneho potend,Unibo %pwobu UmPltbian c~~winf)· At6nicke vjsledkove modifilcitory v potencialnim Z'Pu.sobu sc zpravidla zesiluji a vyslovuji v "uvodnim t6nu (rozhodujfd je tu tempo rec, ryonus, hlavoc vbk pnpadny dtiraz na modifilcitoru). Talc napf. v zapome forme potenciaInfho %pllsobu modifikovanCho slovesa /kh~Cian/ ~ J!.,uvidet" mliZeme slySct /kb~p"Ciin/ .,nemoci uvidet" (c v tom pnpade. kdy modi.filcltor rListtri at6nickY.spiSe jen .,ncvidet") i /kb~P"'~/. Tot~. co bylo pclvc rea:no 0 pflzvukov:inI at6nickjch vfs1edkovjch modifik:itorU v potcnciaInfm %ptisobu, platt i pro jednoslabilni modifilcitory smerove (0 piizvukov:inI dvojslabilrr:Jch smCrovjch modifikatoru v potencialnfm %ptisobu je podan vjklad v na str. )25 nahofe). 4. Ie-Ii modifilcltorem pffdavne jmeno, mliZe se stit, ze kladny potenci3lni zplisob ma stejny tvar jako sloveso s komplemenrem, pnpojenjrn pomoci jrj: tt~jf muze znaCit "udelat dobfe" nebo tez "mod (dobfe) udelatCC • (§ 29,2) Rozhodnout, 0 kterj z techto obou vYznamii jde, lze prakticky jen ze souvislosti, srov. uvedene tt~M v nasledujicich verach: /c¥...ka ni eUO"",tiJJJ!u, n~UileUo"",til p~xliu/ ~~.ftjf, jj6/j'-1M'~:Fif "toto jsi udelal dobie, tamto jsi ,udelal spatneCC , avsak /C~Uil ni eU9tilXaueu9P7.au?/ ~~tt ~jffJ\t~jf? "muzci toto (lispesne) udelat?", "jsi sehopen toto (wpesne) udelat ?". (Odpoved: leuq~JJ!ul "jsem schopen", ):Jmohu" nebo Ic~pexaul "nejsem schopen", ,,nemohu".) V na~l"1'tlfoncticltem prcpisu OvSCDloba pnpady rozliSujeme: /CUO""'~ x'fu/ "udelat dobfe". /cuQt"Xqu/ .,moci udClat (dobte)" . 5. Nektere modifikatory se vyskytuji jen v potenciaInim zpiisobu (nebo dokonce jen v jeho zapome forme). Neirozsiienejsi z nieh je !Iiau/j : Ich~~qU/ lIt~j "mohu snist",/ch1>pilIiqu! Dt::t'j "nemohu snist"(spojeni *!chl,-liCiu! vsak neexistuje!). Pomod /lil1u/ mtiZeme tvoiit potenci:i1ni zpusob prakticky od vsech vYznamovYeh sloves. Modifikator /liau/7 souvisf etymologicky se slovesnou priponou W/7 • ktecl je vlasme pokleslYm modi.filcltorem. s redukovanou finalou. Jiny takovY, ac mene rozsiieny modifikator, je !ch'l!ig: Im~tachrl ~~.tg "moci koupitu,/m~pachr/ ~~~ "nemoci koupit" (spojenf */mai-ch'l/ opet ne. . I)eXlstuJe.. NBttere modifikatory vytvareji s jist)mi slovesy jen potencillni zpusob, tieba!c s jinYmi slovesy se spojujf i mimo nej. Tak nape. modifilcitor jSaTjIai/.1:.* ve spojenf se slovesem IcOu/ JE (i jinymi): /c9uSarjIai/lE..1::* ••vyjft nahoru (pesky. smercm k mluvicimu)". avSak ve spojeni nape. se slovcsem /suO/1ft jen v potencililnim zptisobu: /su vypovedet. moo rici". /suOp"~J.3i/ ift::t'J:.* .,nemOO (nebYe schopcn) vypovedet. nemoci. . fici" (-t1"9Sarjlai/ neexistujel). S 34. Predm!t vyjadreny zajmenem Predmet, kterj ceStina vyjadfuje osobnim zajmenem nebo zajmenem ukazovadm .~,to", se v hovorove o~stn:e VS10vne vyjadfuje jen tehdy, nahrazuje-Ii toto zaJ~eno nazev osoby.: Im...Chy w~tbal "jdi se ho zeptat" (v.16; zeijmeno vyslovu!eme obvykle at6mc.ky nebo temer at6nicky). Nahrazuje-Ii zeijmeno nazev veci, pak se neklade: fpie ti9uJa!/ ,,neztrai (to) 1" (v. 11). V litecirnf a odborne feci se vsak toto pravidlo pftsn~ nedodrzuje. VfkIady lexika1nf a fonetic:ke IX. VYmam modifikovanjch sloves v potenc8Injm zpdsobu fmiie-~hi7~,tg • fmiir-t1;u/ J;;MJ (podobn! te! fmijpa~hiJ • fmiipatfuf) jc obdobnt • v obou pi!padech tl1plckJidame ~ (ncmoc:i)kol1pit"i u%itim rUmeho modifiklitorujc vSak dosafcno jemn/:ho vjznamovCho rozdflu (/cttr! sevztahuje k moinostem kupujiciho, It~uJ k v)'skytu zboB v obchodech). V porencii1njrn zpl1sobu fJi§upa~/.::F£t ~ zaddet" je ~ed1r:ovt modiWtor 1&.11£ (vjmam tDhoto modiWtDru je ~ zastavit'") pIn! t6nickf. Pokad vSakncjdc 0 potrnca!nl zpUsob, bj'ri mod.i1ikitcr fbIl ncjasteji oslabcn! t6nickf d at6nid:f: 1n4~1$$ "uchopit".lIi&ucul.~ ,,zaddet" (duleZiteje tu ovSem i postaveni ve vete, napf. na konci vety pfed pauzou leU! z rytmickYch duvodii obvykle zachovava svtij pIny ton); chce-li vSak mluvci limys!nCzdUrunit vjsledck deje vyjadieny prave mod.ifik:itorem,to naby.,a modifikitor 1&1 snadno - i Juiyl nejd4 a potmdd1ni zprlsob tuba a post(lfJmi pred aDsolumi pauzau - pInChot6nu • midc ronic:kyi pievUit prcdchazcjid zakIadn! sloveso: Ina~1 .,uchopit (pevne!)", /lic5utVl ,,:addet (ancpustit I)"• Morfemy /cao/ti: "vlevo", ,,It:v-f.; liou/;t;.,vpravo", upravy" i /Wlrl/J1.. .,venku", "vnejSi"i /li711,,11vnitt'·, "vnitinf" i ~I J:;,,nahore", "hornf" i Iw:(r "dolc", "dolni"; 1tiiTJ11R.,.,ychod", ".,ychodni"; lti"~ ,,zapad", "z:ipadni·'i lnanlffil ,~jih", "jWu"'; Ip~1~t:"sever", "sevcrni" DepOVUujcmeza samoscama slow, ncboi teprve spojcnim s da.lSimimorfemy nnikajf samoscamaslow s uvedcn~ vtz:namy, srov. lc'"WianlRttl "vlcvo", /~pian....~1 R!t1~ "lcvY" (::0 C8cMzcjfd sc po lev/: str:J.De);li9upian/;t;!tJ. "vpravo'·, /jqupian....~1 ;t;jJz(J(J "pray'f' (=- nachazcjfd se po prave strane) apod. Vc spojcnf s prcdIoftami, eWcv tesnCmprotikladu, capt. /C'O/ - /jou/, /~/- IMal, /wail - I'm, • v nekte:jch jinych pnpadcch je vSak moino uiit tech to morfemu v uvedenych vY'znamech "sarnostatne". S podobnYmi pi'ipady se setkavlime dosti Casto i u nekterych jinych morfemii; ve vsech takovYch pi'ipadech jde 0 pozlistatky stavu pi'iznacne pro star'Sifazejazyka. (Srov. take Vyklady lexikaIni a foneticke, str.102-103.) 1. V CinStine muze i slovesna veta mit sponu; sloveso je pak v takoyYch pHpadech zakonceno priponou Ita; ~. V hovorove rea spona Is~/-1! vsak Casto chybi a zustava jen pripona Ita; U slovesa. Obzvlaste Casto se tento zptisob vyjadrovcini vyskytuje ve vetcich obsahujidch nejake urceni okolnosti deje (nejeasteji misra nebo Casu), ktere je z hlediska mIu,•.idho dweZitejsi nd de; sam. Napr. /eei...,pen su I ni eauurr rn'a.Cta?1 "kde jsi koupil tuto knihu?" (v. un. Slovesne pnsudky s pnponou /ta/ vyjadiuji nejeasteji dlj minulj, nekdy i pritomny (budoud vjjimeene jen tehdy, ma-li bit zdliraznena jistota, ze dej nastane). 1tilcime napr. 1m CiS}J3i...ta?/ f~)tDf*~? "kdy jsi prise! ?", ale jen /m qs~Jai?j f~Jtllf*? "kdy pnjdeS ?". Neni-li ve vere ur~en1 okolnosti deje, mliZe tatO vazba zdUraziiovar ptesved~en1 mluviciho; ie yYpovcd je pravdiva: I~ll jou"",mei.";ou ~ySsi~? jou....,~.1.,je tu Skola? Ie" • Za slovesem v pnsudku, opatteny-m pnponou I~I, mliZe popt .. nasledovat i pteelmer: Itbii ~h~ ~l] •••••~ uaul.(rl tlk~$§::Q(J/~JL UtbaJD ~h~ Glj.....~ ~iau'lJrl ~£ ~4=1:Q(J1'1'1:tVL ) ,,10m se ji narodilo dire" (dosL ,,10m porodila dire"; l~hY.nianl ~if: .,loni", lsUiUr(r/ /1'~}L .,dire"). 2. Od vazby prave popsane je tieba odlisovat ty pripady, kdy je ve slovesne vete pfed siovesem slovo /S1./ ve funkci pnslovce. V tomto pripade slovo jSt! (zde pine t6nicke!) naopak zdliraznuje dij nebo sra'll, vyjadienj slovesem. Np,pf. jth(i slz coval "on (opravdu) odesel" (v. 19), fCin,..sianS:t1ls\ Cll..-caie;,li! "pan Tin tu (opravdu) bydIiCC (v.20). Slova /s~/ V teto funkd se uZlva i ve vecich, kde je pr;c;udkem pridavne jmeno: feeL-cull rii-1lsisl "tJiu.-t".....tUoj ~flfr*29~A11*~ "Veci tohoto druhu jsou opravdu daleko lepsi". Pn pnpadnem dliraznem popirani deje neho stavu predchazi slovu 15\1 zaoo"ka !DtI!. srav. napt. ltin....~'l pt}JD &....,c:ai 5Ii, th/i &....,c:ai p'6CfrI/ ~~:£a::t:E~ ,-ftS1£1E :U:Jit "pan "tin nebydll zde, bydll v Pekingu" • .Pornamka. Je-Ii vcta obsahujid /s\/ v uvedenC funkci acnem souvcU odporovadho (tu se pnpadnC vyslovuje i menc pIizvutnC), prcldadame je zpravidla "siccC&:ICbu7]~I1i4nwOJl mko...•. ••..~'lwtn, - si3nc:¥ k"~.....w~la xen...t~1 b'1ir=a~~ft!=f'~, ~1iJS7~J{~ .,diive jsem se sice uCil ansIty, nynf jsem vSak (jii) mnoho zapomnCLc, Sloveso nehe pndavne jmeno se v tomro pnpadc Qlsro opalcuje a (s~!pat stoj{ uprostted: jcbi7] s\.....~hi7Jla....thaJ~, I.icpu....,W kh3'.....pu...tbrqu! iR::I:1R71tk7, *~*~~i1t 1,,Pozval jsem ho, (jesili riale) ptijde nebo ne, 1na konci vety je blize urcujicim clenem (clenblue urcovany- totomy s podmetem-je zamlcen). V tomto pfipade nelze oVSem vynechat ani sponu, ani pfiponu 1t:r>1 (viz tez dile § 38,4). Pfiklady: le;Lpen sy I si».....wa".....phirljou n4J.3.i-ra/ ~ ~-:I:~JI1J2t.*~ "tuto knihu pnnesl milj pnte!" (dos!. asi "tato kniha je ia, co pfinesl milj pnte!U); fc~i...wei !iinS:t1l I ~~.....cSqu w~_~rC'.....ral ~fit~ ~:1k~JL~~ "tento uote! uo meho syna" (dos!. "tento uCite! je (ten, kterj) uCf meho syna"). § 36. Rlizne funkce pHslovce ICioul tt 1. Piislovce /Ciou/lt., je:! se po foneticke stnince zpr. spojuje s nasledujidm slovem (slcvese:n, pod. jmene:n, popr. tez predloZkou - v CinStine,jak vfme, vSechny predIoZlty jscu ptivodem slovesa), ma nekolik dtiIe=:j;::~ gramati~,Jch funkd. Casto zdliraznuje piedIoZkovj vjra:z nebo sloveso a muze se prc.tWdat slovem "tedy, proste" nebo "prav!": Ithii cSoU-"Cli~li cut- fig• .tE~~ "bydll pray! tady." YD 138 s tfm souvisf i to, !e piislovcc: /aoul JUZnaaxjc:t~ budoucnost. ktd nastanc: co ne;diive (pre1dadame ,Jmed", ,,111" apod.): /wo CiQuJ;U1 .:ftst* ..hued pfijdu", ,,111 jdu"; v tero funkci bsto vedIc: ICioul stoji pred sIovesem jeSt! pomocnC sIoveso /jau! ~ 3 ~ kond very Cistic: /l~/7, smv. /§i3~'7J Ci9u"",jauI3.iJ~/ "pan utite! hued pfijde". YD 139 2. Icoul se take muze vztahovat k predchaze;idmu urceni Casu a nazn3euje, fe de; vyjadfenj nasledujfcim slovesem nastal nebo nastane pray! v dobc!oznaeene ureenim Casu, nikoli snad pozdeji. V takovjch popadech se jCioul preklada slovem "uZ", popf. se nepfek1ada. Napr.: jpu....cQu wcl,...aoU-"jau ;(ua,.c'iJal ~~a~ Im~j "brzy uZ ptijdu domti". YD 140 Jindy sc ICioul vj:ma.mov! vztahujc:k &elnmu vjrazu, aaslcdujicimu za slovesem,aprekIadame je "prav! jcn", ••po~": Itba CiouJia.~ ~ s11l1 ftg~.1iij =~fit ,,napsal pouze tfi dopisy"; v rem vYznamu lzc ovSem lici i W'a ~_jia~ si~ !inl 'fIk~.1ij=~ , niO!!';ne Il?bj-;;Ue zde mene dlirazne ne:! ICiou/. o woze jCiouj v souveti byla jiZ zminka v § 23, 2; podrobneji 0 tom viz §§ 53-54. YD 141 3. jCiouj se Casto spojuje se sponou js~/-Jk a zdtiraziiuje prisude!c. Zvlasi Caste je to ve vecich typu "A je B": jn~i-wei thU"1)Cb I oOu,.31J jen-thu'7]C1J1 !ISM: ffiJ~le~.mfpJ~ "tamten soudruh je (prave) soudruh Jen''. Celj vjraz /o'91l...,S1Jj~:1kmuze stit na konci vety (zpravidla ve spojeni s casad flarT), kterou jaksi dotvrzuje: Ichi"1)•..•tha ji:-kaJen w I oo~s\Jal "pozadej ho, aby pfiSeI sam, a je to" (v. 21). v souveti odporovac!m ICiouJ'b1 v ~e druM very ma vjznam .,jenicCl , .,jenonrlc": /wciJia7) mii 6_lip,_p~ §\i. Ci~uJ& mo....chiinl a;t!B~~Wi*~, lt~&ft ••chtel bych si koupit tyro dve knihy. jcnfe nc:m:impenizc··. Ve vete pnpustkove Gd je ridy prvni vetou souveti) ma spojenf /Ci~uJ"&/ vjznam ••ikdyby<'(aasledujici veta obsahuje zpravidla piislovce Ife/ilL): 1m Ci~uJy. kcS....wo,!l~ wcS"••..ic pu....Chy/ f;~~~if , a-&~=k ,,nepujdu (tam). i kdybys mi daval penizc··. § 37. Vyjadrovani mnozneho cisla pomod piipony Im9 n/fl'l! Stejne jako u zajmen, je v CinStine mozno i u podstatnych jmen nekdy vyjadfit mnozne cislo priponou /manjfl'l!. Plati tu vsak dtiIeZici omezeni: a) poponu jmanl mohou mit toliko podstatna jmena oznaeujid osoby, tedy ani ne vse::hna podstatna jmena Zivotna; b) mnozne cIslo nesmi bYe v privlastku naznaceno nebo vyjadieno jinak (napi'. cisJovkou), vzdy se vsak muze kombinovat s adverbiem ItouJ u sJovesa. 1tak se UZiva pripony jmlJnj daleko mene, nez bychom snad cekali. VetSinou jen tehdy, kdyz je mnozne oslo zvlasf zdlirazneno a kdy! na nem zaIdi, napr. v osloveni: jtbl$'1)CbmlJn,p~jau cou.......pa!j"soudruzi, neodchazejte!" (v. 22). Slovo /~7Jwu/ ~4!a,,zvUe, fivocch" je tvoreno pfidinim at6nicke pfipony /wu/4!JJ(puv. vYznam ,..predmet, vec") 11:: lexikalne plnovjmamovemu morfemu. Jeji pomod se tvon blavne nAzvy ved, predmero apod. Ve stove /p~7Jh'}n/m~ "nemocnice" je vztah ohou morfemu vztahem Benu urfujidho k urfu.. vanemu. S JI1(.Irfemem/jyim/~ (puv. vYznam "dvUrCC ) se setlclvame v fade obdobne tvorenych nazvu rUmych Ustavd, vuejnych institud apod. 1. V ceStine vyjadfujeme nekdy privlastek pridavnym jmenem slovesnjm, tvorenym z prechodniku nebo pncesti ("pfichazejid", "koupeny"). Takovj pnvlastek mliZe bit jeste rozvit jinym vjrazem: ,,(clovek) prichcizejid z mesta", ,,(kniha) koupena od znameho". Casteji vsak nez jmennych tvani slovesnych uZivame v cestine vztaznych privlastkovjch vet: ,,(Clovek,) ktery prichazi zmesta". 2. V cinstine se tento druh pHvlastku vyjadruje uk, ze se sloveso (prip. vjraz, obsahujici sloveso) zakoncene priponou jta/ (lfJ klade pied slovo, ktere ma urcovat, napi. Ichu"YJ~thi~nCinl£i.,ta fen! b\~~*a<]A "clovek, ktery prijel z Tiencinu", jtba ~ta fi"YJca;f&ti:a I ~J!Jfg:ai ~ia*1!3pt "ne.rruim co k jidlu" (dosl. asi: "nemam veci, jist"j /nur,min mei_~ cur,! ~~&:tff!# ,,rolnici nemaji pudu k obdeIavani" (dost "rolnici nemaji pudu, obdelavatU ); IWQ mecchiin mai ~ma_tUo tU7jsil ~i!i.~~W1:.~mi!§' "nemam penize, koupit tolik veci", "nemim penize, (abych si mohl> koupit tolik veci"; srov. take syntakti:kou vazbu ve vete Iwo.,jou j(,ka ph?lJjou xue~suo CiJYjwenl~;ff -/I'- Jlij~ ~~~3t ,.mam pfitele, ktery umi &1.sky (= a ten umi tinsky)". (V teto vete ryr3Z Ij~ p h?7ljoul je predmetem slovesa Ijoul a woven podmetem slovesneho vyrazu IxuCiJ uo tijlJwen/; srov. ostatne vew Iwo~ jry ph?'1Jjouxue~suo Cij7jwen/ ~ag-1"JIJj2t~IDt*3t , ktera ma v podstate tYz vjznam jako veta Iwo_jou ji...,k3 ph?lJjou xu~suo c~lJwen/.) §39. Pfimy predmet pred slovesem uvedeny predlozkou Ip~1 1. Pfimy pfedmet, tj. takovy, na ktery dej vyjadteny pfisudkorym slovesem prechcizi primo - v cestine je nejeasteji ve 4. padu - stoji v Clnstine ve vete s normaInim poradkem slov za slovesem nebo se klade na zacatek very, jak 0 tom byla fee v § 24. Casto se vsak miva zvlasttU vazby, kdy piedmet uvedeny slovem /pa/tt!., ktere je v tomto pripade predlozkou, seklade pied sloveso; je-Ii ve vete podmet, klade se mezi podmer a sloveso. 2. Teto vazby nemliZeme uZit u kaideho predmetu, ktery je v ccitine pfedmetem primYm. ZaIezi to jednak ila samotnem predmetu, jednak na pfisudkovem slovesu. . . Piedmet postaveny pied sloveso pomocl/p'tzl must bit urCiti, tj. miva u sebe zpravidla ukazovad zajmeno nebo. jiny pnvlastek, napi. /tha...,pa cS...,sie...,c\I I Sie-x.quJ9j ftkm~~*:JijfJ "napsal tyto znaky", /wo...,pa nit9...,S~khan-w:fnJ9/ "pieced jsem tVou knihu" (v. 23) • SIoveso v takovjch vazbach ma u sebe modifikator, pffponu nebo nejake syntakticke urceni (napi. nepfimy pfedmet stojfcl za nim), napE. /chl"fl.-,pa na...,sie tU1Jsi nf/chy! fR~ JB~1RB$~ "prosim, odnes ty veci!", /w6...,pa q...,phi1Jsiti7lsuCik~, ni pi€ keD-,jen suo/ ~te~1F!~]j{~~, ~}JlllmAm "dam ti tuto lahvicku VOIlavky,neiikej (to vsak) nikomu". Pfedmet nemUle bjt pomod /pal polo!en pred sloveso, kt~ neznamena skutc610u annost, jako je napE.. "vedet, mit, dtit" apod. V takovjch pnpadech mUle predmet scat jen za slovesem nebo v ~ele vety: /wo...,&tau ~...,Can n.1 ~m~#. "vim 0 teto ved", /~...,Jrwq je:.,6tau/ ~/j'a&" m:,,0 tomto vim take". Take ve vecach s modifikovanjm slovesem v potenc.iaInim zplisobu se neuZivli vazby predmetu s Ipa/j prcdmet i zde stojf bud za slovesem, nebo v ~e vety: /WQ ~bl-pu1ip.1nama...,tuo tii71~il ~Dt~"1j}f5.z.*~r~ "nesnim tolik ved", loqma...•tUO tii71~iI wo t'ipu~u/ 1Jf5.z. :$*e§'~Dt~J "tolik ved nesnim". 3. V zapornych verach klademe zaporku pfed pfedlozku Ipa!, nikoli az pied sloveso (stejne jako je tomu i v jinych vetach s pfedlozkovjmi vazbami, srov. § 19,5): Iwo x.ai...,m~ipa....c~J~ s!n sie-winl ~f5&:te~Mfit1ii~ "jeste jsem nedopsal tento dopis"; 1m p~pa aJ~sin sie-w:in, Ciou p~...•n:f1J chijchyl f~~ 1e~!ffit~7e, ~~B~ I£:!? ,,(dokud) nenapiSes tento dopis, nesmis jft ven". Podobne mohou suit pEed predloZkou Ipal i jinYmi predloZkami take nektera pnslovce (oapi'. ICiou/$t"hned; jenom", /ji!'r-H1"take", /tb/R "jenom" aj.), jez jinak stoji vzdy bezprostfedne pred sIovesem (popi'. prid. jmenem), napr. /wo...,!uo me1...,tbi4'nI tha....Cio~pa d,tf Ui...,ta..... ....,thian kei...,wo,Jol/ ~~i5i.~, ftk~re§c.*~~~~"1 ,,(kdyi) jsem reId, ~e nemam penize, hned mi dal penize, ktere si sam vzal s sebou" (fc?bc!/13 c. "sam", /iai/ iff "vzit s sebou, mit s sebou"); /w~_je...,c:1i...,~r~hl,....wiif~nl ~-&tE~ JLDt.q:.,tti "take zde obi:dv:im (= obedviv:im)" (/~nl "obed"); /wt ~t'...,ken w.f1__tbU7jCn! uololcS__fun ....Jbl :ft.,gmEEFPl ii!7:1Jt7 its:flF$ "mluvil jsem 0 teto zaleiitosti jen se soudruhem Wangem". Ve slove /muthou/:*~ "dfevo" se setlciv:ime s dalsi Castou pi'iponou, ktera vytvili podstatrui jmeoa, tow s at6nickou piiponou /thou/ ~, jejii ptiv. vjznam je "hlava". Spojenim jistjch vyznamorych morf~mu s touto pi'iponou vznikaji Wavne ruizvy pi'r.:dmeui ve forme jednoho kusu, hroudy. Jak vsak ukazuje nas priklad Im~thou/ "dfevo", bYva Casto puvodni ryznam teto pripony uz znacne setren. Slovo *"1' "velikost" je tvoreno spojenim morfemti pr.Jtikladneho vYznamu. Pokud ve sIovech tohoto typu zachovavaji oba morfemy v povedomi mluvoch svuj ptivodni v)'znam, ztisravaj~ take oba pIne t6nickYnll; takova slova musiIne do ~estiny Casto prekladat dvema slovy, spojujice je spoikou "a". V nasem pripade vsak slovo *,,~spise nei pojmy dva oznaeuje uz jen poiem jeden, a tim si take \')'svetlime i pi'izvukov:ini itqsiauj (ovsem vedle Itasiqu/). (Srovnej tei, co jsme rekli uz 0 pi'izvukovaru slova It~Saul ~ ~ ve Vvkladech lexilciloich a fonetickYch str. 9U JistY pOCetslov v anStine zakoncenych na ItaI(j{J , ;ako napr. Ik hanm(nt" I ~rr~~ ..Vl'litny" (dos!. pliv.•• hlidajici dvere"; podst. jmeno, k nemuz se vfraz !khinm(nta I jako pnvlastek vlastne vztahuje, je zamleeno), je ustrnutim syntakticke vazby. Modifikovami slovesa tvorena dvojslabienymi smerovymi modifikatory V potenciaIoim zpusobu (kdy vznikaji cryrslabiene vfrazy) mivaji pIne [6nickou slabiku prvou a slabiku posledni (tj. mor· ferny Ilail *,IchYi ~ ), siabika predposJedni b)'v3.oslabene t6nic:ka, srOV.napr. IsitfrlChilail:t!JJ!g * "vzpomenout si", ale Isi'lr,pvChil~il "nemohu si vzpomenout"; Inqehulail $:ill *= vyjmout, vyndat (odnekud sem)", In4chuChYI $:tH~ "vyjmout, vyndat (odnekud prye)", ale ln4tvchWiiI ,,mohu vyjmout (odnekud sem)", ln4t"chuchyj ,,mohu vy;mout (odsud pryc)", ln4Pachiil~il ,,nemohu vyjmout (odnekud sem)", In€pvchjjchy~ "nemohu vyjmout (odsud pryc)" aped. Srov. tez, co bylo receno 0 zesilovaru jc:dnoslabifuych at6nickYch modifikatorti v potenciMnim zplisobu v § 33,3. 1. Pro vyjadiovani deje trvajiciho delSi dobu nebo souCasneho s dejem jinjm ma Cinstina ru.zne formaIni prosrredky; jednim z nich je at6nicka slovesna piipona jeajfl . Sloveso zakoncene touto priponou ma do jiste miry vYznam obdobny s vyznamem slovesa bez pripony, proto u nekterych sloves tato pripona trvani deje nekdy spiSe zdilraziiuje, nd proste vyjadiuje: 1mmanmir'ta eh-j;.....pa, WQ t~"1Jea.....ni1 f~'fIiI)l1&ptDE, ~~ftf~ i 1m m!lD.m~rta ehi .....pa, wo t~1 {~tliI)li&lItDE, ~~{~ ,,(jen) pomalu jez, ja na tebe poekam (= ja na tebe eekam)". 2. Pokud se ve vete za slovesem s !eaj vyskytuje jeSte i iine sloveso Casove urcene, znamena pfipona leaj soueasnost s dejem tohoto slovesa: jm w~i.....sima ehieaJ~n khan.....sV?1 f~.:'-1ft~JJt.ii;V~ "proe pri jidle ctes ?". v tech to pfipadech se sloveso s piiponou leaj da Casto pielont nasim prechodnikem pfitomnym. 3. Pravidelne se pfipona leaj vyskytuje u sloves jednoslabicnych, oznaeujicich stay: IWQ cuqcaj ~~ft "sedim". New-Ii ve vete obsahujid sloveso s priponou I~I tas ureen jako tas jiny nef pritomny (napt. celkov)'m kontextem apod.), znamena sloveso s priponou I~I dej trvajid v piitomnosti. 4. Pfipona leaj mliZe take naznacovat, ze dej slovesa, k nemuZ je piipojena, preSel ve stav; do eestiny tu pfekladame sloveso s pfiponou lea I pneestim minulym trpnym se sponou. Je to ve vetach, kde podmet neni puvodcem deje, napi. jm~nsa7) sieea I cl,...kata c\1 "na dvefich je napsano nekolik velkych znaku" (v. 24). 5. Sloveso s pfiponou jeal nemiva u sebe zaporku Ipul7:f., nybd, pokud se vubec v zapornych vetach vyskytuje, miva u sebe zaporku Imei/ & (pro minuly i pro pfitomnY· Cas!): IWD m~i.....cuoeaj(fWQ mei.....cuQeaj)~j~~."nesedim", "nesedel jsem". 6. Podobnou funkci jako leal ma slovce ldil/:fE., kladene pied sloveso, jez take naznaeuje dej prave trvajici v piitomnosti nebo souCasny s dejem jinym: jwo ....dli....sie jU~ sinj a.:tE.7i-Mffl' "prave pisi dopis". Tohoto Iwl se vSak nemme pou!it Ie vyjadfenf deje souasnCho s dejem jinfm ve vazbe, pop sane ryie v § 40,2VedIe jaij se tez uZlva vYrazu j~...,caij1E.tE , v jistjch pfipadech tef jednoslab. jc~/1E ; tyto vjrazy ve srovnam se slovem /clij jeSte vice zdliraziiuji, ze dej probiha nebo probihal (probehl) prave v dane chvili: /tha ~cai sie:., ...,sln/ ftklE:tE1i1it "prave pise dopis". o funkd slova Iclil pled slovesem ji! byl v'Yklad take v § 15,5. 1e-r,1 Ie mMe spojovat i se slovesy opatfenYmi sm&ovYmi modifikatory, zejmena tehdy, ma-li bjt nazna~, !e jde 0 dij souasny s dejem jinVrn (i kd~ jde 0 dej trvajid jen velmi kr.itkou dobut): Iwoman ~byaqu...,tha, tba.....~~hijlail a flJ3t-PJl-ftB, 'ftklEffBJe "prave vych3zel (prave ~el), kd~ jsme ho ili zavolat". 7. Dej, trvajici v pfitomnosti nebo souCasny s dejem jinjm, mU1e bit krome uvedenych prostfedkti (nebo ve spojeni s nimi!) vyjadren tez vetnou castid Ina/ PJE: /laus~ cli...,nqr? tba kenJttbu"I)C'D SuO...,X.U~a/ ~!JiIj:tEl!BJL? itklm ~jpJ~N;16!YE "kde je uotel? Mluvi pdve se soudruhem Lice; /wo sie..., J!n...,na/ a:Iiffl'~, jwo...,cai sie:..,s'\n...,naj ate ~1a~, jwo...,~ sie....s}n....na/ ~lE.1ifft~ , /wo ~cai sic:...s\n...;na/ ~lE:tEjjmlYE "pfSi pdve dopis". Vema Cistice InaI se take pfipojuje k vecam obsahujidm zaporku Im~1& ,ma-Ii btt naznateno, le stMe trva stay nebo situace, vznikajid tim. ie se doposud neuskutetnil urotj dej (tyto vety zpravidla obsahuji take jeSte pfulovce Ix~il i:E"jeStE"): Iwo x~ci ~!Il.Jin...,na I ~i:E &IJttilYE· "jeSte jsem nejedl". VidCli jsme, 1e v BnStine vmikaji gramatick': pfipony vetsinou ze slov plnovYznamorych, kteri ryznamove postupoe klesaji a oslabuji se popr. i ve ryslovoosti, talde tYi znak se jako samostatne slovo nebo mod.ifilcitor vyslovuje jinak nez jako pnpona. Poznali jsme to u~ u zrukuJ , ktery jako samostatne slovo a modi1ilcitor ma ryslovnost IIiau!. jako pnpona se pak vyslovuje IlaI (viz § 33,5 a § 23, 2). Stejne je tomu napr. i se znakemtf, kterY se vyslovuje ltau/. je-Ii samostatny-m slovem oebo modifi.lcitorem, a ItaI, je-Ii slovesnou pnponou./~1 jako modifikator se v oekterYch pnpadech vyslovuje t6nicky. v jinych oslabene t6nicity az at6nicky; v potencialnim zpusobu se ovsem rldy vyslovuje pIne t6nicity. Morfem Imnl JJ "muz, muzskY" ve vjrazu Inin-x.aica I "chlapec" ma v tomta v)T.lZU a ve vjrazech obdoboych tutez Ulohu jako morfem InY/'* "iena, zensIty" ve vjrazu In:;'-x.aiC"1"dev~e" (viz Vyklady lex.ik:ilni a foneticke, sir. 95, a take YD 152). Sloveso I~ta Ijt~ "cltit", jehoz druhJ'm morfemem je It"! ti(puvodni vYznam "dosahnout (oecehcf), je puvodne tvoreno stejne jako slovesa modifikovaoa. Doposud je bHny zaporny potenci:i1nizpusob tohoto puvodne modifikovaneho slovesa: /~pUt~/1t~~ . VYznam tohoto ryr:izu muze podle smyslu vety. ve ktere je ho pouZito. byr dvoji: 1. "nemohu pocitit", tj. puvodni ryznam zaporneho potencialniho zplisobu modifikovaneho slovesa; 2. nekdy tef "necitim", tj. proste uz totez co Ipu....tri~/~1t~ .Jest jdte nekolik maIo jinych sloves s druhym morfemem It"/~' kreni se chovaji obdobne jako Ity?t"/. Ar6nicke siovesne pripony 11"/. W·I. Ikol piseme dohromady s predduizejicim slovesem. ke I...teremu se ve ryslovnosti prikl:inejij z hlediska Cinske mluvnice ie ovsem povazujeme spiSe za samostatIui slova. byi i jen s gramatickYm ryznamem(,,marlay"'). 1. Urceni Casu mliZe bjt dvojiho druhu: a) uddvd dobu, v niz se dlj uddl (nebose uskuteenil stav) b) uddvd dobu, po kterou dlj (stav) trval. Urceni, ktere udava dobu (popf. Casovj bod), v niz se de; (jednou nebo i vfcekrate) udal nebo uda - popfipade, kdy zaCal nebo skonCil nebo kdy nastane ci skona - stoji v clnsnne bud' na zac~itku very, nebo mezi podmetem a pfisudkem, ale nikdy nestoji za pnsudkovjm slovesem (pndavnY'm jmenem), srov. napr. Imf7JthianWQ pUJml p}E;~a~*"zitra nepfijdu"; Ichr7JJllm!"t)thian w¥-.tian J311 ~f~IYE~3i:8:* ,,(prosim) pfijd zitra v 5 hodin". Obsahuje-li veta jine urceni okolnosti deje (mista, zpusobu apod.) pied pHsudkem, stoji urceni Casu pred timto jinym urcenim, napr. Itha_:so chi~nthian CbU7J~S~Xail~tal i&k'RiJ7(JA~m*~ "piedevcirem piijel ze Sanghaje". Stojl za pov!imnutf, ie pti ptevadeni ~skYch pnslovemych urO:ni wu: ~ nedlli, II pond/Ii ard., fJt 3 Jwdiny, ~ 5 hodin atd., fJ tito dobl. II oni dobl apod., teska ptedlofta t1 zUstiva v CioStine nevyjadrena: 1S!l'ltllif\f.WJ a..(v)nedeIi",./SIl)tllijil 111~-,,(v)pondell" atd.; Isin-,tian Qil)1 =E:~ ,,(ve)m hodiny", lwif,...tiin.~/3i8:jt1 ,,(v)per hodin", I~Jixoul j!ltt~ ,,(v)teto dobe", I~{,xoul WIJt-flJg ,,(v)te dohe, tehdy" atd. Slova oznafujld urctou dobu, popr. blsovy-bod. jako napE. Iqnthian/4'-Je "cines". Im{l)thianl ~ 7C "zitra", Iwin§alllBkJ: "v~. vecXrem", 1~i3n~i/~:tE "nynf, ted" apod .• dale yYrazy jako Ijlchi{nl ~ JiiJ "dfive, ptedtim", Iflx.~ul£:I. S"potom. pozdeji" (viz dale!) se v Cn!tine svYmi vlastnostmi podobaji spise podstatnrm jmen\im ne~ pnslovcim. a proto je take nazVvame Jmeny Casu (srejne jako ceska prislovce misra jmeny mista). Srov. take jejich poufitf v ptivlastkovem postavem: Imf'7)thian.....t" xu¥1 P)}Je(J(J~ ,,zittejSf schlize", /C~thian nCl..CanJ1>1 !I1i7(mftf$ "ta vterej§f zaIcZitost", I~iinc¥-..t" ch{'7)~il)1 ~:tE a9 M'~,,nynej§f okolnosti, souwna situace" (ft;bp.,Si'7)1 ~~ "situace, okolnosti"). Srov. vy-klad 0 vfrazech, jei jsou omatenfm mista, § 19,1. Vy!c uvedena siova, omafujicl uratou dobu (blsovy-bod) a siova, jei jsou geografickYmin3zvy (vtetne slav a vYrazU jako IclliinmianlJlirifii "vptedu", /'t(thou/..m.~"uvnitt", Ip~ifall/~tjf "sever, na severo" apod.) se vyznatujl tim, ~ mohou ve vete samostatne tvotit urceni blsu nebo mista pied pnsudkovjm slovesem. Jina jmena, jd jsou jen obecnym oznacenim blsu (misra) (srov. napt. Isil)tllI/lIJm "ryden", Ij~1JJ ,,mesic", loialll iU!:i.1~,mistoJJ)' nemohou ve vete samosta01e tvotit urteni blsu (mista), ale spojuji se jesre s ukaz. slovy {~/, loa/. loaI, l'!imaf), s tadovYmi ~slovkami nebo se slovy s obdobnYmi gramatickYmi Vlastnostmi (napt. Imei/. "kddy<., Is~/.l: "minuIy", Isia!r "ptguu , Ip~/* "tento, pntomny, nas" aj., omacovanYmi rovnez jako deikticka (ukazovaci) slova, popr. se zaloikami (viz § 42,2) apod., a teprve tato spojeni vystupuji ve vete jako urceni casu (mista). 2. Stejne jako urceni mista, mohou mit i urceni Casu tohoto typu zaIo!ky, napi. Ic~..)K;)j~IiI !K1'"JJJJl "v tomto m!sici", "behem tohoto mesice",jjl.nian chiin I-$~ "pied rokem", /li~~thiin jrn~i/ *x~~ "v sesti dnech, behem sesti dnu". V hovorovc reCi krome zaIofty /Ii/1Il jsou tyto z3lofty zpravidla dvojslabietc a jejich prvni slabikoubjva fj'l/J;}.: /ji~hi{n/w-mr "pred", /jixqul J;}.J6' "po", Iji~il £l.R ••v, behem". ]ednoslabicneho /~hi2n/ #iI misto ]jiChi{n/.£{$J se jako ztIofky uZlva i v hovorove reCi. hlavne po yYrazech obsahujioch slovo /ruan/$ ,,rok", srov. vjSe uvedene fj~nia'n ~hi(nl "pred rokem" (avsak /~ ~i7Jthrji~hi{nl --1'" &.wJ.£{3fI "pred (jednim) tYdnem", /sin.., y j~ ji~hi(nl =-tJJ £l.lltr ••pied tfemi mesio"). VYz'aZliIjithi(n/, IjiXqul se uZiva i jako samostatnych urceni Casu: Iji~hi;{nl "diive. predtim" Iji;{~u/.;potom, pozdeji", srov. very, Ijichi:[n wo p~....,xueicu7jwenl J;}.mr~::F~~3t ••drive jsem neumel Cinsky", Ijix~u th5 mfl....,oi lail '£{.6ft:E&~* ••potom ui vice nepnse1". 3. Urceni casu vyjadiujid dobu, po kterou dej trVal nebo bude trvat (casovy llsek), odpovida na otazku "jak dlouho ?". Takove urceni casu se klade za pfisudkove sloveso: Jwo ~la plm....,thiin/~~J .• 7i: "cekal jsem pUl dne (= drahnou dobu)"; 1m n~1J....,pu....,nS1JinCi1Jji....,xuer?j ~ mi~B~ 1i:~ -~ JL "nemuzeS bjt chvili v klidu?"; jwO....,ph€r,joujau c3i.,wg",,~r eu s~n....,ka....,j~/ ~JIJJ~~:a:~~JLtt=1'" JJ "muj pfitel bude u mne bydler tfi mesice". v posledni vete je pouiito jako ukazatele budouoho Casu modalniho slovesa Ijau! a mysIi se tim, ie prite! bud uz u mne bydli, nebo se ke mne teprve nastc:huje; bez mlU.! by se rozumc:la jen jedna z techto moinosti, totii z: ui u mne bydli a dile po dobu uved:nou u mne bude bydlet. Pozn3mka. V jisrych pripadech prekladame urceni casu, nasledujici za prisudkovym slovesem (oznacujicim jednor:izory dej), rytazy jako "je jii tomu ... ", "jii pred ... ": two 14il~ plln...., ....,th~nJ"/ ~*"1 ~~"1 "prisel jsem jii pred drahnou chvili (= jsem tu jii drahnou chvili)"; It hii s~P sin....,niin....,!"I -{fg~ 7 =~"1 "jsou tomu tri leta, co zemiel", "zemrel jii pred tremi lecy". 4. Toto urceni casu nemuze byt od slovesa oddeleno jinym vernym clenem. Je-li ve vete predmet, je mozna dvoji vazba: a) sIaveso se na konci apakuje a za nl se paIati urceni casu: jwo t~r,~ni t;s'r,l UPailiouJal lYj~£J1Ln*j ,,zftra je zase sobota" (fq'plilli~ul iL1f* "sobota")j Itha m{'1)thian;9u---pll..)ai1 i&lYj7C.3~)f~* "zitra zase nepfijde". 2. Prislovce Ic'ai/ prekladame take "zase", "opet" 1 v tomto vYznamu se ho vsak pouZiva toliko pro budoucnost a zpravidla jen v kladnych vetach. Napr. /chl1JJll mf'YJthianc¥Jclij ~f~lYj7C:M* , 1m!1Jthianch1'YJ..;llc¥Ja'i/ I9-lx~ f,FW* "prijd' zitra zas!"; 1mjgus'b c¥ ~ja"l] suo, wO",CioupUJaiJa/ ~~:;I; :M~n;Jt)=ft~::F*7 "Neprijdu jiz, budes-li zas tak mluvit". V zapornych vetach v budoucim ease ve vYznamu "zase" se nejeasteji pouiiva pfislovce /'1.31/ iE(plne pfuvueneho!): /woJehan thaJnf'1)thian x€i,...pu..,xuei JaIl ~;fi-1&l!.n~iE:::F~* "myslim. Ze zitra zase nepfijdeU ; /x5.il je v tomto pfipade tfeba vyslovit opravdu pfuvuene. aby nedoslo k zamene smyslu: Iwo.."khan thiiJn!'1)thian xai,...pu",xuei J4i/ ,,myslim, ze zitra jdte neprijde". (Srov. vSak take nize § 43.3,) Prislovce /c'aij v kladnych vet:ich v budoucim case se jeste uZiva ve vjznamu "zase az" nebo proste "az" (nemusi totiz jit nutne 0 opakovani nejakeho deje); v tomto vYznamu /cail je oslabene t6nicke az at6nicke (stoji bezprosrredne za zdliraznenym urcenim casu). Napr.: jchf)Jli mf1Jthian-,caiJail mflFl!J.I.JC.jij:* "prijd' zase az zitra!", popr. tez "prijd' az zitra!" (kdybychom prislovce /d.il ve ryslovnosti zdliraznili, zmeni! by se smysl a veta by znamenala "pfijd' zitra I" .w I)zas. , srov. vyse .. Urcenf ClSU, za nimZ n3~leduje /eai/ ve ryznamu ,,az" (= "ai potom, potom"), muze by! vyjadreno vetou: /t';;1Jkh~ren cgula c3i__clnchy! ~~A*7~i1t=k "pojd dovniti', az hoste odejdou" (ft'SrJ v cele vedlejsi vety Casove je zde vice mene formilnim prvkem a do cestiny je nemusime prekladat slovesem "cekat", ale napr. pnive spojkou "az"). Vsimnete sf, ze v souvetich casoV'{ch i podminkoV'{ch veta vedlejsl stojl pred vetou hlavni. PHslovce /cai/ v kladnych vetcich v budoucim case a ve vetach vybizecich muze mir koneene ryznam "jdte" (= "navic jdre", "nadale jesre"): /c~i ell et.,thian-- pal ~~)l.~aB "zustaii jdre nekolik dni". 3. PHslovce /cai/ je vsak bezne i v zapornych vetcich, a to ve vsech casech; v tomro pripade je nejlepe prekladame "uz vice", "dal", nebo proste "uz". Je rreba poznamenat, ze /c3.i/ v tomto pripade predchazi vzdy bezprosrredne pred slovesem, ktere blize urcuje, tj. sroji az za zaporkou (nebo vyrazem, obsahujicim zaporku). Pfiklady: /pu.....nSYJc¥--chb__Iaj ::f'1i~1f}ot:7 "nemohu jist dal", two p~cai Ch-bJaj ~::f'.jij:1Jt7 "nebudu uz (vice) jisr", /mft;thian WQ P~;)"Yj cai,JaUa; PJ3~~~1i~1f}*7 "zitra uz nebudu mod prijir", /mftJthian wo pi-,dli laua; P}j3C~~.jij:*7 "zitra U:Z (vice) neprijdu", /jr;(~U thli mei__ .....c3.Uaij .£:;l.sf&&1f}* "potom uz (vic) nepriSel". Vsimnete si dobre posuveni pnslovci !{ou/3/.."zase" a /c3i/~"uz vice" v zaporn}'ch vet:ich: /th(i cU~thian jqu.....m~i! 1m1JF.3C3/..&* "vcera zase nepriSel" a /tha cUcfthian m~Cdi __ ..;ai! 1tk1JF.x i5i,1f}* "vcera uz (vie) neprisel"! Vyjimecne se uiiva prislovce /c3i! ve vecich zapornych (v budoucim C:1se)i ve ryznamu "zase" j v tomto v)-znamu stojl ovsem pied zaporkou: /th(j ml'lthian ~puJai. wOman cou Pu.....~.... .....thaJa/ 1&l!J}.3C~~*, ~fl'!I~~~1&J "jestlife zftra zase nepfijde. nebudeme u! OS nello cekat" . Vyklady lexikalni a foneticke XIII. Ve slove /kh~h./"I::1k ,,ale" m'LiZemeat6nickou slabiku /51,/-11:: povaZovat za pfiponu. je! se objevuje i v fade dalsfch spojek a pHslovcl. Prvt morfem /kh'S/"Ive slove /kh~sr/ "Ifff "k politovam" • .,bohu!e1" je jisrym druhem predpony, jef se objevuje zejmena v pndavnych jmenech (drubjm morfemem takorych pndavnych jmen b)'v3. puvodnf sloveso) j ryznam predpony !kh'S/ odpovida asi naSemu "je moino, lze, stojl za" nebo pnpone ,,-horloy" (napr. ve slove "politov:in.ihorloY") a ,,-te1ny" (napr. ve slove .,po- chopitelnY")· 1. Cinstina nema zvhiStni 510\'a,jeZ by odpovidala ceskym neurcirym zajmenum a z:ijmennym pfislovcim. K jejich vyjadrovani uziva bud substantiv se sirok);m a neurCitym vyznamem ("clovek", "vec" apod., viz dale odst. 2-4), nebo slav razacich a vyrazu obsahuiicich tato siava, vysloven)rCh zpravidla maIo prizvucne, temer at6nicky: /wom~ sa'Y)...,narkh:m....tianj!'Y)....chy/ ~ ff"L~l!I )~E@.~:k- "pujdeme se nekam powvat do kina" (/tianj!'Y)/~~ "film, filmove predstaveni"); /s~ma....si'zou lcli kh~n....woman/ ft~Bf1** ;fi"~1M "ptijd nas nekdy navstivit". Srov. \'sak uvederui slova ve v)·slrwnosti pIne prizvucne: !wom~n sa·lj~n.Jr khan~tianjrr. .... ....ehy?/ "kam pujdeme do kina ?", 1m sima J·r./ou Iii kllan....wom~n?/ "kdy ruis prijdes na\'sth'it?"; nicmene se tato slova i ve flUlkci slov neurCit)'ch mohou vyslovovat t6nicky, je-li kontext zcela jednoznacny a nepfipouSti-li chapani techto slov ve funkci slov tazacich. Poznimka. Tizaci slova (take tazaci slova /tU~sau/ $-~ , le1/ JL) maii vjznam neurCilj i ve zvlastnich vazbach, v nieM se opakuji ve dvou po sobe idoucich verach: lrU:.,iqu suo....~ma Ciou su~....~mal {~~IDtft1.~~ft2. ,.chcd-li neco fici, tak to fekni", ,.fekni, cokoH chcei", "co chces nci, to fekni". (Jale z' uvedeneho pfikladu patrno, muzeme take prve zajmeno prekladat zajmenem vztainym, druhe zajmenem ukazovacim; stoji eWe za povsimnuti, !e i zde zajmena zaujimaji ve vete to misto, je! jim podle jejich syntakticke funkce pnsIuii.) DalSi piiklady: Isei sian.....l~'isei s;,an.....m~il ift?t*~?t~ ,,kdo dfive pnjde, ten drive kupuje", 101 jtlu-..,d'm3•••• j~, Ci~u....Qma....j~/{~~~2.~, ~~2.*'"ja1c (to) chcd, tak at (tomu) je" apod. Nejsou-li obe very v uvedenych vazbach zcela jednoduche a analogicky staveny, obsahuje druha veta zpravidla pnslovce ICiou/"f1r.(viz uvedene pfiklady). 2. Zajmeno "nekdo, kdosi" prekladame Casto /ren/ A "Clovek", /jUaJ(n! -.Ii" A ,,(nejaky) clovek": /mw~n....wenr(nl/ {~fDJr•., A zeptej se nekohoI", /l@1ajlka....Jtfn/ *7--1" A /l:fila kaJ(nl *7-1" A "nekdo prisel", "pnse! nejakY clovek". Vyrazu fjouJ{n/ (dosl. "je Clovek, existuje clovek") uiivame na zacatku vety: fjouJen chiou~m~n, nl..,chy kb~n....kb~pa!/ "nekdo klepa na dvere, bez se powvat (, kdo to je) I" (y.26). 3. NeurCite zajmeno "neco" se vyjadiuje zhusta substantivem /tV'Y)si/*29 "vec" (pro veci spiSe konkretni) a /s~/", IS~Cbi'Y)/"fff1 (pro veci spiSe abstraktni): Itba m3i..,tij.'Y)§Cchyla/1tk~*29~T ,,5el neco koupit"~ /wo kei.... ....nUb~ jl,sie ....tij'Y)si/,Iwo kei....nt.kh~n..Jie...tV'Y)si/"ukazi ti neco" (y.27), jwo kqusUJU I j(,Cian 51>/"reknu ti neco" (Y. 28). Substantiva 1tiJ.'Y)si/*29 se uZiva buc:rbez numerativu vilbec, nebo misto numerativu klademe /jl,sie/ -~, (jsiej8), /jl,riir/ -lilL ,(/tiar/ lilL), nekdy tez fj(,f'l"fj/ -fit (spojeni fji....jlz'Y)/ si ovsem castecne zachovava svilj puvodni vjznam "jednoho druhu", "jisteho druhu"); /s"i/ $:stoji vetsinou s numerativem /oan/ ftf·. . V otizIcich a nekterych jinych pnpadech se slovo ItGTJsil ve vy.znamu ,,neco" spojuje s at6nickYm nebo temer at6nickYm slovem Is5ma1ft 2. , jez ma tady vy.znam deiktickeho slova "nejakj": InI:.jau khan s:S'ma.•••~7jsi....ma?1{~~;fi-ft~ "*2§'l!jj? "chceS se na neco podivat?" Rozlisui i zde orave uvedenou VeN od podobne very se slovem ft 2. vyslovenym pnzvuene: In("jau .... khan s(ma....tU1]si?1••nae (= na jakou vec, pnp. na jake veci) se chc:s podivat?" 4. NeurCite z:ijmeno "nejaky"se nejcasteji vyjadiuje numerativem s Cislovkou Iji! (kter:i, neni...;licely vjraz na samem zacatku vety, mliZe casto i chybet); cislovka i numerativ jsou tu maIo tenicke, temer atenicke: Itha ~'Y)~cai_khan,., ....;Lpen sij./ ft&.iE1£~-*~ "prave cte jednu (= nejakou) knihu", It~ jt... ""pen,.,siicbY".,kb~n,.,pal*-*~~;gUE (jt3.l-pen,.,su cby~l1~pal 'ffl*~ ~;fi'lIf!) "vezmi si s sebou nejakou etu) knihu na cteni!" Na zacatku very pred spojenim: (cislovka Iji/ +)numerativ +podstatne jmeno stoji zpravidla sloveso Ijou:'~, napr. fjo~jl.,kil k~'Y)renI Iii kh~u..,ni/, Ijovil ki}'Y)renI tai kh~IlJliI "nejaky delnik te prisel navstivit", "nejaky delnik k tobe pfise!" (v. 29), Vynech.3.me-li v tomto pripade oslovku Iji! s numerativem: Ijou...JciJ7JrenIai...,kh~/, funkci ceskeho neurCiceho za;mena cu zcela prebiri sloveso /joul a podstatne jmeno muzeme chapac bue! v jednotnem osle, nebo v comco pripade tez v mnoznem: "nejakY deBnik te pose! navstivit" nebo "nejaci delnici te priSli navstivit" (ma-li byt podst. jmeno jednoznaene urceno v mnoznem CisIe, je ti'eba rid: Ijo~ji--sie ki}1]ren I Iii kh~n.....nil ~-J!!:..IA*;fi'f~ ,/jo~sie kG7Jren Ilai kh~1 ~J!!:..IA*;fff~). PozruUnka. Cislovku Iii! ve spojeni s numerativem, pokud toto spojeni prekladame do ceStiny neurcirym zajmenem "nejaky", je mozno, jak byIo uvedeno vyse, nekdy vynechat. Ve vYzeamu vazby s oslovkou Iii! a bez ni je vsak jisry rozdil, srov. Iwo,-"chy m~i--jl,pen s~i ~:k-~-* ~ "jdu koupit nejakou knihu (= jednu knihu, jistou knihu)", avsak Iwo....clly m4i.....pen s~ / ~:t-~*~ "jdu (si) koupit nejakou knihu (= nejakou tu knihu, jednu Ci dye knihy apod.)." NeurCite zajmeno "nektefi" ("nekterj") vyjadfujeme vjrazem IjCf~[31 ~a...,y,.a,ica lian....c\ to~xuei sieJa...,ma?/ ~~.:r ~"P ~~.1i7~? "toto dite uZ umi dokonce psat (znaky)?"; llian WO...,pb~YJjouto~couJ;)/ ~~JlJ:J 2t:ms:iE7 "dokonce i muj pfite1 odesel" (v uvedenych prikladech nllsto piislovce /tou/~ je moino uZit take piislovce /je/ -&). Srov. nakonec uvedeuou VeN (ovsem bez siova /Iianf) s pfislovcem jtou!, popfipade jje;, vyslovenYm plne pfuvuene: Iwo...,ph{7)jou t~u...,couJ"l "vsichni moji pritde oddU", popr. Iwo~phrr,jou j(~d)u.YI ,,muj prite! take odeSeI". Pomoci vazby s /touj je moino zdliraznit i pHsudkove sloveso; sloveso se tu opakuje (modifikator, piipona apod. se pripojuji k opakovanemu slovesu) a /tou/ stoji uprostfed: /tb{i ni~n tou...,nian-chu'OJ;),c~ma....Xuei si{fr'Xa'u/1&~~~ fi7 ,;G2. ~jdff~j(f /tb{i Iian...,ni~n tOu...,IDan-chUoJ;),c;)m;)....xuei si~taxau/ 1& iiE~:ms~ fJ7 ,;G~ ~ 1i~j(f ,,(Vidyf to) dokonce i spatne precetl, jak by (to) mohl spravne napsat!?" (fnianj ~ "cist nahlas", /nian-chugj ~f: "chybne preCist", modif. slov.) Vetu 5 uvedenou vazbou prevadime v jisrjch pnpadech do ~eStiny vetou vedlejsf, uvedenou vjrazem ,,kdyi jif": /e....~ie su I n4 tou...,nalail", Ciou...,P¥j~ eavu;-~uJ"l ~J!!;:.:#$;31) **7 ,It ~~ -Pi$JE7 ,,kdyi jif jsi ty knihy prines), tak je zas neod.n.aSej"(/ni-~ul .,odoest" modif. sloveso). § 46. PHslovce Itoul~ v zapornych vetach 1. V ceStine existuji zaporne vety, v nicM vedle zaporky "ne-" u pnsudkoveho slovesa jsou zaporna zajmena ,,nikdo, nie, zadny" apod., zaporna zajmenna prislovce "nikdy, nikde, nijak" apod. nebo nekolikanasobne vetne Cleny, obsahujid spojku "ani". Smysl vet ziIsuva (pn dvojim zaporu!) zaporny. V CinStinevsem temto vazbam odpovida vazba s jedinYm zaporem u slovesa, popr. pfidavileho jmena, jemuZ predch:izi budto pnslovce Itou/IIS v zevseobeciiujid funkci, nebo prislovce Itou/III, pripadne !ief'&' ve funkci zdliraziiujid. Jinak pravidla o.stavbe techto vet jsou i zde stejna jako pravidla 0 stavbe obdobnych vet kladnych. 2. Prislovce Itoul v zapornych· vecich ve funkci ze'lJleobecnujfd: lnita.....ph~_ jou I t9u mSJai/ i$~JLlJ6i:mSi!l* "nepfisel zadny z tvjch pratel"; tC?J .•.•.sie c\ I WQ tqu.....pu...xueisfe/ j;[JH:~lIS~~~ ,,~adny z techto znakli neumfm napsat", "neumim napsat ani jeden z techto znakli"; two ml7jthiaIi x~uthian I tI sif~ta xe~chI'Yjchu/ "piSe velmi zreteln~" (v. 32); jtha suo~Xuqsuo~ta I tqCi£i to~mfr;pai/ ftl!JJt;M~ft~*~WI!fJ 8 "mluvi tak, ze mu vsichni rozumeji". Nekdy vsak, obzvlciste v casto uzivanych vjrazech (zejmena take pri spojeni slovesa s formilnim predmetem),muze komplement stupne stat primo za ofedmetem (sloveso se tu neopakuje a pHpona jr/ odpad:i): jm suo~xug tha~m~n.r fJF~~idl "mluviS prilis pomalu", Itha suo...,xuqtaCi£i tOUJTI!1Jpaij1m ~ it **111) f:t}J 8 "mluvi tak, ze mu vsichni rozumeji". Predmet muze ovsem take predchazet pnsudkovemu slovesu: !tlta pa:..,xu~ I suo~ta xen..., "",Ch!r,ChU!"rekl to velmi jasne (tme nemuze by! pochybnosti, co chtel rid, co tim minil apod.)" j !nfn cij"l)kuoxuasu~...,~ xen.....P~cItU~! ,,mluvite Cinsky bezvadne" (v. 33) (v teto vet! vsak slovo !c~r,kuoxua/, kten: stoji pred pnsudkem bez predloiky /pa!, je moino popr. chapat i jinak nez jako predmet, viz d:ile § 63, Pom. III.I). Poznamka I. V uvedenych vetach /tha suo...,Xu~suo...,~ I ~cia to~m{'7/pai/t /tha ~uo~Xuq ca6a tou...,m[r,pai! ,,mluvi tak, ze mu vSichni rozumeji" nelze vynechat formalni predm!t !xua/. anii se tim smysl very zmeru; fekneme-Ii /tha su~...,~ ~&i tou...-mi"l)pai/ fmlfta "mooho" a jsGU j.? "malo" se mohou pfipojovat ke slovesUm ve funkci urceni zpusobu, anii je sloveso opaueno pnponou /ta,' t*j na konci very v techto pnpadech stoji vema castice /laI J(uvedena pndavrui jmena zde vsechna v jistem smyslu pnpominaji svou funkci mod.ifik.:itory). PHklady: Itha j~u lal..., ~w?fn...Y! 1d!. ~*!!iT "zase pnse! pozde", jchian cai...,squl~ : 60u ~puC4U s~m~ xa~~r,si! ~*~7, ~~~W-ft 2'..tif*1!3 "budd-Ii mit ~ sebou maIo penez, nesdend ke koupi iadnou dobrou vec." 4. Stejne jako u sloves muze b;"t pomoci vazby s /til / vyjadren kompl. stupne i u pridavnych jmen a v jisrych pfipadech i u slov /tuQ:' ~ aIsau! ~:P, jsou-Ii prisudky. PHklady: /WD l~Cta I coupatV.1JJaj ft~U~ :iE~~7 "jsem tak unaven, ze se nemohu ani hybat (ze nemohu jit)", jthianchi t~...,ta....:x.en/ 7Ck(~~fl{ "poCasi je (velmi) horke", "je (velmi) horko", /x.u4-'l...,jans~squ..... ....ta ken....m~Cjou jt,jti-tJ/~ mej? ~ ~!~If -# "zlute barvy je (tu) tak maIo, jako by (zde Vlibec) nebyla", /thata....s~ I tug....ta....xen/ ~ (J{J ~ ~ ffl:{l{ "ma (velmi) mnoho knih". Komplement stupne, jak vidno z pi'ikladu) muze b}1 v techto pi'ipadech vyjadi'en i pi'islovcem !xen/~l{, je! se vsak i zde suva vetSinou pouhYm form.31nim prvkem, stejne jako v posravenf pIed pfisudkem, vyjadfenYm pndavnYm jmenem nebo tislovkami !tUo/-$ ,/sau!~. §49. Predmet u modifikovanych sloves 1. Je-li piisudek ve vete vyjadien modifikovanjm slovesem, stoji primy predmet nejcasteji pled nim (v cele vety nebo mezi podmetem a slovesem) nebo tez za nim, mliZe vsak by! vlozen i mezi zakladni sloveso a modifikator; tu ovSem zaIdi na tom, jakeho druhu je modifikace slovesa. 2. U sloves s modifikatory vjsledkovjmi se predmc!t klade bud aZ za modifikovane sloveso jako celek, nebo pied modifikovane sloveso. popf. na zacatek vety. Napr.: /m kh~n-wan pquJa...-ma?j "pioecetl JSI uz noviny?"; /qnthian...-ta pqu I wo khan-wWa/ 4-3C(J(]~~.w~7 "piecetl Jsem m dnesni noviny"; /wo....pa Cfnthian...-t3pqu I tou...,khan-w(nJa / :a 1e &r~(J(]1tl ItS tf~7 "pi'ecetl jsem (m) vsechny dnesni noviny". 3. U sloves s modifikaci smerovou rnuze predmet zaujimat stejne postaveni jako u sloves s modifikaci vjsledkovou, ale krome toho muze by! take vlozen mezi z3kladni sloveso a modifikator; muze tedy mit troji postaveni: a) pred slovesem, nebo Vlibec na zacatku vety; b) mezi zakladnim slovesem (popr. z3.k1adnim slovesem s prvou slabikou dvojslabieneho modifikeitoru) a modifikatorem(popr. morfemy /chy/-:k, flmj *) (prizvuk byva na predmetu a modifikator se k nemu ve vjslovnosti prikhini); c) za slovesem Pfiklady: /wo...,pa n~...,pen sij I nqlaUaj "ponesl jsem onu knihu" (vo 34); fna...,pen sv I wojrCi"tJ nqlaUaj ms*~;fte.~**7 "onu knihu jsem jiz prinesl" (JjTCi"tJ/e.~"jiz"); jWQ nqld jl.,pen sijJaii "prinesl jsem (jednu) knihu" a v temz v)rznamu /w?1 nalai .iLp~n sy/~ /wt1 n&la jLp~n sgu ~chulai' ~$: T-*~ili* a v te~ vjznamu !wo nq'cbur jl.,pen slJJai/ ~~tfj-* ~* ,jWQ ngchulai R.,pen sij,.' ~~ili*-*~ "vyrahl jsem (jednu) knihu". 4. Jak vime, mtize u nekterych sloves stat urceni mista primo za slovesem a tu se synrakticky nicim nelisi od predmem eviz § 19,3). l\hji-li takova slovesa smerovy modifikator flail *, jchy/:Ji:, klade se urceni misra vzdycky mezi zeikladni sloveso a modifikatory /15.i/, /cby/, napr. jtha xueCCiq~chy...,PI 1& 1m~:Ji:7 "vratil se domti". Ie-Ii (jednoslabicny) smerovy modifi.lcitor jiny nei jlaii, /e-hyt, stoji uri:eni mista za modifikovan~om slovesem jako celkem, napt'o (wo jtc~ucln Y,~C-l, Ciou kh~ncian.....thaJ,)! ~-5EJtt~ .:rtot;Jf Ji!f& T nuvida jsem he. jakmile jsem vstoupil do svetnio:u (/ji/-ve vedIejsi vetc Qsove zde prekLidamc .,;akmile"). 5_ Ie-Ii ve vete urceni mista i peedmet, sto;i urceni mista peed sIovesem a predmet mliZe stat bud' take pfed sIovesem, nebo aZ za sIovesem; pokud stoji pied slovesem, musi mit pfedlozku !pa/re. Napr. Jehu-I)sUku;ili I nacllu jt-pen siiJaij b'~m.!L~ffi-*~* "vyndej z knihovny nejakou knihu", jpa nq",pen s~ I ehu1] siiku~ili I ~chuIai!/ "vyndej onu knihu z knihovny", popfipade, chceme-li zvhiSt'zdiiraznit urceni mista, take 1c"U1) siiku~ili I p~ nbv~n suI n6chuIaii JA~ m..m.1e!l!*~.$tB *. §50. Modifik3tor Jchnai/ il'g* Z hlediska vjznamu zasluhuje zvIaStnf pozornost modifilcitor jchuai/ ~*.U sloves pohybu znamena smer vzhtiru: J~nchiIaiJ ~~*"vstat". Odtud se vsak prenasi i k jinjm sIovesUm (i k prid. jmenUm) a u nieh znamena pocatek deje: fkhijcbiIai/~.tr:.*"dat se do place", hquchiIaij :Rf~* "zIepsit se, zacit se zIepsovat". V teto funkci se uZvIasme srava priponou "poCinaveho vidu". Obdobny pokIes na pouhou pfiponu pozorujeme i u nekterych jinych dvojslab. smerovjeh modifilcitoni. §51. Urceni prosuedku Poznali jsme uz dUleiitou Ulohu predloiek pii vyjadfovani nlznych okolnosti deje. Take urceni prosrredku, v cdone zpravidIa vyjadfu'.ane 7. padem, se vyjadfuje pomod predloiek, ktere, jako i jine predlozky, jsou puvodem slovesa. Z techto predlozek bjva jju:IJ!.m nejeastejsi (vyskytuje se doposud i jako samostatne sIoveso s vjznamem "pouZivatiU ). PhkIad: /q~Cu1] e\ I 51.•.. ,jU1] mgupI sie~r:a/ "takove znaky jsou psany stetcem" (dos!. u••• za pouZiti stetce napsanY"). Jako jim.~ predlozkove vazby stoji i vazby s /jul)/ pred slovesem. V nel"terych pripadech ve funkd predIoZk-y, u\-:idejid prisloveen2. urceni prostfedku, se vedIe {iln;/ muze uiit i slova /oa/$:. (puv. sloveso"vzit, br:ie"). Vytvai'eni modifikovanych sloves je v cinstine velmi produktivni zpusob vytvareni slov. Tato slo= vSak nebjvaji ve slovnicich uvadena. Tak napi'. /n~sialai/ Jit-r* .,sundat fa dat smerem k mluvCimu)", /nejsiac"y/ $r:i;;- "sundat (a dat pryc od mluvciho)", /slaolJl ~J:: .,napsat" apod. ve slovnicich nenajdeme. Bjva ovsem uvedeno, ktera slovesa a adjektiva se ~skytuji ijako modifikatory a v jakem ryznamu. §52. Trpny rod 1. Onske sloveso mliZe vyjadrovat bud' rod Cinnj, tj. dej, kterj od podmeru vyehazi, nebo rod trpnj, tj. dej, kterjm je podmet zasden. Ve vete se rozelil men sIovesem v rode Cnnem a v rode trpnem form3ln.e vctSmou Vlibec neprojevf. Do ceStiny prekIadame tedy &s1ci sIovesa rodem Cinnjm nebo ttpnjm podIe smyslu vety: je-Ii podmet takovj, fe nemuze vyvinout Cnnost vyj:idienou slovesem Qe-Ii to napr. jmeno veci a.pod.), musi sloveso mit vjznam ttpneho rodu. Napr.: jwo pa aJie q I sie-chuQJaj are~~1ii.T ,,napsal jsem tyto znaky spame", avSak /C?Jie c} I sie-chuqJaj ~*1i.T "tyto znaky jsou (byly) napsany spamecc • Podobne ;e tomu v a:stinc u ZV'tatnych sioves: ,,oni se myji" je rod enny, uokna se myji" je rod trpny, vyj3.d.feny zvratnYm slovesem. (Srov. take S 3,2.) Poznamb, Abychom zde ~u ~ pribliZili vfklad, mluvime 0 ,,5nnCm rode" a nttpnem rode'· &skala sIoves&j ve skuteC10sti cmCtn v &Stin! rod u sIovesa. jak jej chapemc v a:sttne, neexistuje. 2. Rod sIovesa je jednoznaene urcen take tehdy, je-Ii ve vete vedIe podmetu vyjadien tef pUf)o~e dije. V ceStine je puvodce deje vyjadien nejeasteji 7. padem nebo predlofkovou vazbou: "dopis byl napsan pnte1em" = "dopis byl napsan od pnte1eu • v CinStine stojr pled slovem, oznaeujicim puvodce deje, predIofky jtiauj J.lt Cnekdy psano tef znakem.lt), jrlrtjtkJ:, /peij it (mene hovorove) aj. (VSeehny tyro predIoZky jsou jako ijine predIoZky puvodne slovesa.) Podstatne jmeno nebo zajmeno uvedene nekterou z teehto predIofe.lt se ovSem klade men podm!t a pnsudkove sIoveso, napr. /~n c~laisueipI I Ciau..,woJ\1chin m'iiJaj "ono plnici pero byIo koupeno mjm oteem", "muj otee koupil one plnid pero" (v. 35). Ve vazbach prav! pops:mych muze slovesu predchazet sIove:: fkE.!~jako dalSi u1clz:1telrrpneho rodu, viz i dale § 52, 4. Puvodce deje u ne.' any)", Iwom"n th4sukurn l~il" xen....t~ s~sijl ~ 1I"Jm ~ t1l' *7 ~£{*~~ ..do nasi knihovny pi'islo mnoho novych knih" (fsin'tJT "nory"). Srov. dale napi'. :~ ....•Cian iIfu SD""sfm",)iauc" cuo....•t••?1 ~#~~ll :£tt1..~':;'fM(J{J? C~~Cian jffu sl,~sfm· liaue",..p?j tt#"t(J311·Ndt1..Q':;'fi{)?) ,,z jake lat1.-yje (zhotovena) tato cast odevu?" (f;tful ~E .,odev", s numerativem Ician! #: "Oist odevu"; lliauc"! .1:f".:r ,,latka"), 1~ ....•c"'Qco sl,~pu~h erne" c"'o~t"?1 ~ ~.:r:£~:£~ .:r1&tfi{)(!~""cuc?c" s;'""Pu....h qn....t·?1 ~t;.:r:£~:£~(J(] '? ) .,je tento naramek ze zlata (= je tento naramek zlatY?)", I~",,~ tuoc· p~h m~thou cuO~~, s;'~thi¥.;:uo~t·! ~5*;«T ~:£*~1&t(J(],:£ ~1&t(J(] (J~~Ca7j cuoe" p~....•h muthou....t·, sl,....•thi~__~! ~~,(.:;.~ :£*~(J{J , :& ~a jit, protote prSi". (K vet:im deIsim a sloZitejsim se yYraz It"....•.jy5.nku/ zpr:1vidla nepripojuje.) 2. Vedlejsi veta pricinna muze byt tez nekdy beze spojky (v cd tine tu bjva spojka "ze"); pricinna veta beze spojky stoji nejcasteji pred vetou hlavni: /m liip I wo.....Zen kaus!'Ij/ f:F*7~1!t?li~ "jsem rad, ze jsi prise!". 3. Vedle spojky /jfnwei/ "protoze", uvadejici vetu vedlejsi pfiCinnou, je v cinstine jdte ryraz /su§ji/ fix.t;l., uvadejici vetu vyjadfujici nasledek: /cuc$thian sia.....jx.....la,suoji......,woPR-,nS'l) 1;#/ IYFJCrm7 ,wrg~~~* "vcera prselo, proto jsem nemohl prijit". Vyraz isu9Ji/odpovida spojovacim ryrazUm "proto", "tedy", "a uk" aj. v cesk)ich souiadnych souvetich dusledkorych. Casto ovsem (casteji nei v cdtine) scoji vedIe sebe jednotlive very takorych souveti bez jak~hokoli spojovadho vyrazu, srov. /cll9thian sia.....j~y, wo p~.....n:lr, 14i! IJ1:;JC rmJ' ,~~~*(vedle ryse uvedeneho tCU~thianSia.-;L!o».s"9';i,...woP~£'7J Iii)· Rovna spo;ovaci ryrazy v ~eskych soubdnych souvetich duvodorych ("nebot'"• "vfdyt••• utow") se v anstine wtO nijak nevyjadiuji: two p'Ldi ~i~..JO».w:?_sie..•..t" ••••c\ pu..•..xau-khln! ~::F-M:1;rl, ~~~ *~Jif3fi unebudu ncpiSi pekoe". §56. Vyjadrovam stejne miry vlastnosti nebo stejne intenzity Cinnosti u ruznych osob a veci 1. Chceme-li v cestine vyjadfit, ze nekolik osob nebo vea ma urCitou vlastnost ve stejne m.ire, pripadne stejne intenzivne provadi urCitou Cinnost, uiivame pnslovce "stejne" (nebo "tak") a spojky "jako": "je stejne silny jako ja" (= "je tak silny jako ja"); "mam ho stejne rlida jako ty" (= "mam ho uk cida jako ty''). Ptislovce "stejne" ("tak") tu muze by! i vynech:ino: "je silny jako ja"; "mam ho rada jako ty". V cinstine musi by! prislovce "stejne" ("tak") nutne vyj:idreno, a to ryrazem Ijlj~/-". Ten Clen srovn:ini, pred nim stoji v ccitine spojka "jako", je v Cinstine uveden predlozkou /ken/lm, /siaTj/~, /xS/lrI nebo jthuTjI fpJ (predlozky /XSI, a zejmena /thu"tj/tady nejsou prills hovorove) a klade se, stejne jako ostatni predloZkove vazby, mezi podmet (prvni Clenpnrovn:ini) a oznaceni vlastnosti nebo Cinnosti, tj. ptisudek, jemuZ bezprostFedne predchazi ryraz Ijr.....j~1 "stejne" : !that" nfdr I ken.....thajr.....jqTjxau-kh~n/ "jeji dcera je (tak) hezk:i jako ona" (doslova ,jeji deera s ni stejne je hezlca"); /wl1 kenvru j(vj~1) sIxuanv. . ....thal ~~!H~-~:g~1& "mam ji rad (stejne) jako ty" Csfzuanf *~"IDit rad").· 2. Srovnavana vlastnost nemusi b)~ vyjadrovana a srovn:ini mUie by! povsechne ("on je jako ja"). Pro tento pripad plati v cmstine pra\idla prav! uvedena, jen tu ovsem chybi vyjadreni vlastnosti, jez je porovnavana: /tha k;n..... Jll jlj~/ ft{::~IH~-#"on je (stejny) jako tyee. V tomto ptipade je vjraz /jl.j?FI'I!prisudkem s ryznamem "b}'! stejnY". 3. Pnrovnavana vlastnost se mUie vztahovat na cinnost osob nebo zviiac. V tom pfipade v)'Iaz /jlj~/ spolu S oznacenim srovnavane vlastnosti nasleduje za slovesem (oparrenym popripadepiiponou /t~i:m.) jako kompl. srupne: clen srovn:ini, uvedeny predlozkou, mUie b)':t uveden jak pred pnsudkovjm slovesem, uk i pred slovesem, popt. pnd. jmenem, jd je jadrem komplemenru. PHktady: /thanian-:sij I ken.....tha.Je~k~ji-j~ jU:1(-kijTj/ ftE~~H!fmif~ -#m~ , /tha ken.....tba....k~k~I nian-si} j{j~ jUTj-k¥Tj/f&~lHmlf~~~ -nm:;-; "uCi se stejne pilne jako jeho stacii bratr" (/k~kdl if-if "starsi bratr", /nian-sij/ ~~ "studovat", /ju"tj-klj.Tj/m~ "pilny"); /tha JP'lwen suo....t" ken...,thatOJ thUTjsyf jf....j~ Xau/ ftf!~Jt~~ IHHf:k'~FP1!!ft-~j(f, /tha ken..... that" thUTjsri I jfl'lwen suO.....t" j{....;lzTj xlfu/ 1tl!~lHtk~OO~ ~Jt~1i-~jf "mluvi uk dobre anglicky jako jeho spoluiaci". 4. Popirame-li totoznost, klademe zaporku /pu/ obycejne pred CIenuvedeny predloZkou: two p~si~ thi jLj~ xC[u/~:F ~ fig -*,j(f "nejsem uk dobrj jako on". V tom pfipade, kd~ je fj(.J?:rJ1 pnsudkem (srovnavami vlastnost neni vyjadiena), je momo zaporku klcist i pfed Ben uvedeny pfedloZkou, i pEed prisudek /jLj~/: /c~,"..siecbap~i I ke~..Jie p\l--jLj~1 ~~J:~mms~~ -fJ i /q~sie Chap~ I p~en na~sie jLj~/ ~J!b~~=-I'Im ~JIt; # "tyto a ony eajove scilky nejsou stejne". 5.. Je-Ii pfirovncini vyjadieno pfirovnavaci vetou, v cestine zpravidlauvedenou spojkou "jakoby", odpovidaji teto spojce v CInStine spojovad vjrazy /si~/. nebo !xausi'rrJ/t.rfA :/tha kh~~~WO p~thiin, si~ pO~ns'b...,woJ~1 ftUf7~~7(,~=-I'~~~J' Itha kh~nl~~wOpan...,thiin, xausi~ pUJ;nS'b~ ~woJ~/ U7~*~,ftf~ =-I'fAm~J "dival se na mne dlouhou chvili, jako by mne jiZ neznal"; /si~/, Ix.ausi~/ muze bjt pnpadne doplneno jeSte vjrazem /s\-.;t~/fJ:.{~, stojidm na konci vety (u jednoslabieneho /si?rr)/to bjva pravidlem): jtha khinl~...,wopan...thi~, si~ piiJ~nS'b...,wo S'b...,t~/ ~7~ ~~, ~~l\jj&~1f1~ jtha kh~nl~...,WOpan...,thi~n,xausiPi p0~ns'b .....wo s'b...,~1 f&~7~~7( ,jf~~fAif&~ff.t~ Pozruimka. Sroji-li vYraz /'JJiusi~"fJ/pied pnsudkem very, ktecl stoji samostattle, prek1adame jej ,,zda se, ~e", ,,zda se, jako by" apod.: !xausiq"fJjau sia..,j}O ~~~r ffl ,,zda se, ze bude prier". 6. Vjraz Ij(j'PJ/ muze stat take pfed podstatnjm jmenem jako jeho pfivlastek ve ryznamu "stejnj", "jednoho (= stejneho) druhu" (ve spojeni s priponou Ita/{¥] r: IK.JtPJ...,til tU:l)sij-n~r*P3 "stejna vec" ("stejne veciCC ), fjLjq7)...,til sui -#~~ "stejna kniha" ("stejne knihy"). Ve spojeni 5 nekterjrni podstarn;;mi jmeny sirokeho vyzrumu /t"/ mUle chybet a ryraz /iCja-r,/ (s obema slabikami oslabene t6nickYmi az at6nickYmi) pak ma spiSe ryznam "nejaky": /jCj~ ruor,si!-;f9t*P3 "oejaka vec, neco".. . PomamkaL Vcvetlich, obsahujicichsrovmini miry urCite vlastnosti (nebo intenziry urCite Cinnosti) rlizn)·ch osob oebo veci, mUieme misto vYr:lZUliCjq-r;/ "stejne" uzir take vYrazu' /~~ja"rJ i.!~ "tak (timto zpusobem)", /n'c:--ja7J1 ms~ "tak (orum zplisobem)", nejde-li ruim 0 vyjadfeni uplne totoznosti, ale jen podobnosti; Cleo srovnani uvedeny v ~eStine sP9jkou "jako" b)ovav tomto pripade zpravidla uvaden jen predlozkou /si'O.-r,/(pu••..odni slovesny vYznam: "podobal se" !). PCiklady: /nl jauSb je~sia-r; th~~ja-/j jtl"/j-kuo/j,Ciou Xqu.Y/ f~~::&-&~ ftMJ!5~ JTP;fJ~ "iff J "budd-li take tak pilny jako on, bude dobre"; /si~ wl?~c~~ja7j suo t Ciou tu'c;i~IJ/ ~~~~~~~J "kdyi se to iekne jako (jsem to rekl> j:i, pak je to spravne"; /wo pu~si~ th~~ja7J I slXuan X~3h4! =ft=-l'~ftMjf5#*;¢:~~ "nem:im tak rad eaj jako on" (dos!. "nepiji tak cid ~aj jako on"). Pozruimka II. L:len uvedeny predlozkou, za nim! nasleduje ryraz /jCj~/ nebo /c'Ljar.!, /n,:,", j'O.-r,/(a pripadne dale jdte pndavne jmeno nebo sloveso), mUie ovsem stat i v privlastku, srov. napro: /ken~th~ jCjG7)....,tdJen'qupuchii tl-?r...,k·)~lai/ IllHm-.fF~Att=-l' tfUfl-=-t-* "nenajdd jineho takoveho Cloveka,jako je on"; /siar. ~~thU7)C1, na~jtT1JjU1j-k~7jt"~ren pu~tU~J ~*FPJ;E;»I5#m:&'J~A =-1':$ "neni mnoho tak pilnych lidi, jako je soudruh L:ang". § 57. Dve slova pro cislovku "dva" 1. Pro cislovku "dva" ma Cinstina dve! slova: j~r/=a/IiliT)r~. Cislovky /~rl uZivame: a) pri abstraktnim pocitani, kdy u cislovky nestoji nazev pocitaneho predmetu (ani Dumerativ, nebo merovci jednotka): Iff, ~r, s~n, s'\ ... j -==29 ... "jednci, dye, tfi, ctyri ... "; b) v pfipadeeh, kdy je soucasri cislovek slozenyeh :/~rs~1 =+,,20"; Is{,~r/ += 1 " j' v , / - - 22" I - " ..../- +- 32" x I"'" " ...I -h+-" 2, drSO~r _+_ " , sanso:}r,.=. _" a", C1ousb~r /... _ ,,92"; I~r,",pailiouso~r I '::'13:*+'::' ,,262" atd. e) spojeni s predponou /tl/: Irl-~r/.= "druhy" (samozrejme, podle bodu b, i u ryrazu jako !rl-si~rl .*+= "dvanacrY" atd.). Oslovky jIia-r;! uzivame, mluvime-li ryslovne .0 dvou osobach nebo veeeeh: /liP1-.-ka r(nl Wi"'r A "dva Iide", Ili;"I)~pen sijl Wi*~ "dve knihy", /litil).... ~an/ Wi~ "dva roky" Ge-Ii vsak pocet vyjadien slozenou cislovkou, ktera je zakoncena dvojkou - 12, 22, 32 az 92, srov. ryse -, musime samozrejme uZit Cislovky I~r!, napr. lwiiso~r-..-karenl ~+'::''''rA ,,52 Iidi"). o pouiiv:ini oslovek /~r/ a /~/ ve spojeni s aslovkami, oznafujicimi vySsf rady (/p'ii/ B ,,100", /chian/=f,,1 000" atd.), viz dale § 62, 4Ve spojeni s nekterymi mex-ovYmijednotkami se vedle oslovky /lilTr,/ take mUie uiit oslovky !~r!., napr./!if7;JIlaUl~~ i /~rJIlaU/=~,,2 mao"; ve spojenis merovou jednotkou /lii1rjJ ~ "liang" (= "dvoulot") se pak uZiva jen oslo\'ky !3r/; /~r~i07;l =i:W ,,2 liangy". Ceska oslovka iadova "druby" se vy;oidi'i,jak vime, vYx'azem/ii-~r/j ve spojeni se slovem /th6u/ ~ "prvj" se vsak samoziejme uiiVli Cislovky /liirrJ/, srov. /cl-~r..)t,} ftn/ jfl-.If" A "druhy Clovek", avSak /thgu..JUfrly fen/ ~~"'r A "pm dva tide". § 58. Vetne castice 1. Vetne castiee maj! v cmstine velmi dUlezitou· wohu. Zakoneuji mnohe vety a.dodavaji jim urCiteho ryznamoveho odstinu nebo citoveho zabarveni. Dosudjsrne poznali castici /rno/llJij (§ 3,4), /po/IIB (§ 30,3) a dale castici /0/ ~ (srov. § 58,3), pak castici /Ia/, /10/ J(§ 23,3-4) a casticI /na/ ~ (§ 40,7). 2. Nektere castiee mohou stat na konci rliznyeh vet (tazacieh, oznamovacieh, zadacieh apod.) a vyjadiovat nekolik ryznamoryeh odstinu, popf. fadu odstinu citoveho zabarveni. Oistiee /pa/ lIB je eharakteristieka pro Zeidacivety, ale mliZe stat i na konci vety tazaci nebo oznamovaci. Rozkaz zmiriiuje, dodava mu raz zdvorileho vybidnuri (viz § 30, 3); v oznamovacieh vetach naznaeuje subjektivni nejistotu, s mz je ryrok pronasen, v otazkaeh naznaeuje ocekavam mluviciho, ze je tomu tak, jak je naznaceno v otazee. Pokud ji lze vlibee prelozit, mliZeme ji ve vetaeh tazacieh a oznamovacieh jeste nejspiS pre10zit slovy "snad", "asi": Ic?>r jo~ ~f~~pa? j9~pa/ "je tu snad nekdo? Asi je" (v. 42). VD 2240 YD 2250 3. astice la/PM(pfipadne Iwalf§$., fjalgf, lna!lfJI podle zakonceni pfedchcizejid slabiky) stoji Casto na konci vet tcizacich (pokud nejsou zakonceny nekterou jinou tcizad castid), jez ruzne emocionaIne zabarvuje (vyjadfuje zvjseny zajem, zvedavost apod.): 1m Ch~P11-.,chY•..ja?1 ~ :k~:kgf? "pujdeS, Ci nikoli?"; dale jsou uvedene castice typickjm zakoncenim Vet zyolacicn: /s~ nta!/ £{~~! ,,(tak) to jsi ty!", fS{oan kUo...t3 tUo kh~ja!1 "jak ten Cas utika" (v. 43), 1x~11-.,wa!jjf~!"nuZe dobra!" /c':J..,tu?!xuqrltU~ xau-kh~!/ ~ ~1t:JL*~lflfi! "Jak je krasna tate kvetina!" (ftUo/~numerativ pro kvetiny). 4. C:istice ImajPli stojf, jak je nam znamo, predevsim na konci vet tcizacich (viz §3,4); na konci vet oznamovacich (v tomto pfipade se vsak zpravidla pise znakem., nekdy tez 2.) naznaeuje presvedceni mluviciho, ze jeho vjpoved je samozrejma: /th~ 0011-.,5'bc~JauS'b ..•t3 €rca....,ma!/"to :je piece syn uCitele Canga!" (v. 44). . 5. Nejcastejsi funkci castice /na/TlJEje oznaceni trvani deje v pritomnosti nebo soucasnosti s dejem jinym (viz §40, 7). Krome toho se vyskytuje i na konci vet tazacich, zejmena takovyeh, kde nam jde 0 zjisteni stavu, chovani apod. prave jen jedne, zce1a urcite osoby nebo veci: Iwg pu_chY., n'Lna? / ~~:k, ~1Ye? "ja (tam) nepujdu; (a co) ty?" Castice Ina I (03 rozdil od tazaci Cistice lma/llltj !) se vyskytuje i 03 konci otizek doplilovadch, tj. otizek obsahujidch tizad slovo (ti.z3ci z:ijmeno, tazaci ~is!ovku apod.). Pokud zdc neoznacuje· trvani deje v piitomnosti nebo dej souCasny s dejem jinjm (napi. /nl:...eu~ $fma na?/ {~~ 1t1..~? "co (prave ted) deIas?"; vetu /nt.cuq !ima?/ bychom pielozili spiSe "co budes deIat ?"), propujcuje temto otazIcim jiste emocion.ilni zabarveni (vyjadfuje pochybnost, netrpelivost, nevoli apod.), jd pii piekladani do cdtiny mliieme vhodne vyjadi'it pripojenim morfemu " ..pak" k tlizacim z:ijmenlim (srov. "copak"? ,,kdepak?" atd.), uZitim piislovci "vlastne", "tedy« apod.Ptiklady: /tiau...,wQ xfi--§uQ S:Sma....,na?/ P.Jf-~jf~tt1..~? "copak bych me! (tedy) jdte nci?" (dos!. asi: ,~o mne vybizis (vybizite apod.), abych jeste rekl ?"); IjauSn ~..,jG7J ta..... ,-,xua J jou !fmd ~p~nfaJla ?/ ~.)li[;fFa zejrnen:l ve vecich s dliraznfm za- porern. 5. Nekalikamisobny privlastek, jehoz jednotlive casti obsahuji sloveso, se vyjadruje nejeasteji tak, ze jednotlive slozky staji praste vedle sebe (pfipona /ta/f1{J se klade jen jednou, aZ na konec nekolikanasobneho privlastku): /ni'man pa_ Ci~chy xaiJnei kh~ln-win..,ta su I xuin..,kei thusuku~n..,pa/ i~1r'Hefff* lIi~Vff7e~~i£~m~ trrPE "knihy, ktere jste si vypujcili a jeste nedocetli, vraite do knihovny". Nekolikanasobny privlastek vyjadieny pfidavnymi jmeny se zpravidla vyjadiuje pomoci prislovce /fau/3/.., jez se opakuje pred kazdym pfidavnym jmenem (privlastek jako celek je zakoncen priponou Ital f1{J): /tha keJ1a,",X~caIs~n . ...,ka jau t~"jou......xlj'"1)ta ph{"1)kuol -fm~j1Ji-r =~3/..* 3/..tr~$~ "dal diteti tii velka, cervena jablka". Proste vedIe sebe se kladou pridavrui jmena i v nekolikaruisobnem pnvlastku jen v nekterych, vicemene ustilen~'ch spojenich. Nekolikanasobny pfivlastek vyjadieny zajmeny nebo podstatnymi jmeny se Viiadruje zpravidla pomoci spojky /kenl (pfipona /ta/a9 , pokud je tieba ji pouiit, se i zde klade jen jednou, na konec nekolikanasobneho pfivlastku): /wCfken siau wPi til penca I Sie:~tilcu~i....kanCi'Y)/"mtij sesit a sesit maleho Wanga je psan nejcisteji" ~m/~:Ef1{J*T~~M:T"" • Je-li blife urcovany Clen, k nemuf se nekolikaruisobny privlastek vztahuje, ve vete predmetem, je take moino vazbu nekolikaruisobneho pnvlastku prevest na vazbu nekolikaruisobneho _predmetu s opakov:inim slovesa a pouzitim pi'islovce jjel-& :!w~m.>n...,$r I meCjo c~r,wen ken..•.. ~wen suI ~1M~JLij£~I=f:r"3tfill 8 3t.:g i !wgm~n...,$r mei jo c~r,wen sii, jCmeCjo r1wen su.' ftfillH3:JLij£~I=f:r3t.:g,-&ij£~83t-=B "nemame zde ani anske, ani japonske knihy". 6. Spojuji-li se souradne cele vety (s rtiznymi podmety), tu nasi konstrukci se spojkou "a" odpovida v cinstine nejspiSe vazba, kdy klademe vety beze spojky vedle sebe: IWQ khan..,pqu, illsie c~1 ~.tfm f:F~* "ja ctu noviny a ty piSeS". Pi'islovce 'rei ,&"take" je v tomto pripade o\'sem m:>Znopouzit jen tam, kde i v ceStine poufivame pi'islovce "take" nebo kde uzivame spojky "i": jW0 sy;Cc!j-r;wen, tha jf sy5 c~r.we'nl ~#I=f:r3t, ft£-&~*3t "j:i se uCim ansky a on take", "j:i i on se uCirne Cinsky". 1. V ceStine vety vedlejsi zastupujici pfedmer jsou vetsinou uvedeny spojkou "ze" (nekdy spojkou "aby"). V cinSrine nejsou takove vety uvedeny zadnou spojkou a veta vedlejsi stoji proste za vetou hlavni: Iwo,-,c~tau I thq cli.....sy4 cg"1)wenl ~iiifk..tE*= 1=f:r3t"vim, ze se (pnive ted) uci cinsky". Vedlejsi vety predmetne, uvedene v cestine vztaznymi zajmeny a prislovci, se v cinstine vyjadiuji obdobne jako v cestine; ve funkci vztaznych zajmen tu vystupuji slova tazad (vyslovemi t6nicky), jd ovsem v cinstine nestoji nutne na zacatku vedlejsi vety, ale zaujimaji postaveni, jez jim podle jejich syntakticke funkce prislusi: Im~i......joJenc~tau J thg:3lJ sfma s-bxOu cinlai...ta/ i5i;ffA ~ii1&-kft !2:.at~iH:*~ "nikdo nevi, kdy (sem) vstoupil", Iwi je C-htau I YD 236 a) VYznamovj rozdil, ktery u nekterych sloves v ~tine vyjadfujeme uZitim spojek "feu a ,,aby", je v anstine vyjadien uZitim rUzoych pfisudkorych sloves. Talc napf. vYzoamory rozdil teskYch vet "rekni mu, ie hoed ~fijdu" a .,rekni. mu. aby pfisel" vyjadiime tim, Ze v prvnf vete uZijeme slovesa fkilusuf fri'F ,,lid, ozn3mit" (f~u....tba I WQtiqu....Iiif fri'F1tfL:a ~*),v druhe pak vazbyse slovesem1~/1IJf- "vybidnout~ pozadat" (Joqu••.tba !{ill 1IJf-i&*! ; vizniZePom. II). PovSimneme si take, Ze v ~tine mliZeme v nekterych pfipadech nahradit vetu predmetnou, ktera je uvedena spojkou ,,aby", infinitivem: ,,za1ci.zaljsem (nedovolil jsem) mu, aby tam chodil" = ,,zakazaJ jsem (nedovolil jsem) mu tam jit" (&sky: Iwo p~eau_tba.....thYJ a~pJf-ftlL~); tu je vbk deba upozornit, Ze pfipadne slovesne pfipony se kladou nikoli ke slovesu prvemu (ozos01jidmu zpravidla popud, prosbu, zadost apod. a jemuz v cestinC odpovidli sloveso v urctem tvaru), nybd prave ke slovesu druhemu Gemuz v cdtine popfipade mliZe odpovidat infinitiv!): /wo f~'-Jtba ~la ....iCxuer I cbii &iu,,-tba tby3uec~1 atHtkJ.1CJL J~ JL;tPJf--fIk ~lIIjt "necha1 jsem ho chvili si brit, tau.....~r tacta .....six.ou I ~a tha~ .....phi'T,jouf1&Jfi=~jjl~)L *a/-T~11Y je ,,2004" !), ,,10800" je /jCw~ 117] pq..,p3i./-7i!ft i\.13(fjCw~ 117]p~/ -7.f~ i\ je ,,10 008!) atd. Uvedli jsme prakticke pravidlo, ze nula popf. nuly, pokud nestoji na kono CisIa, se vyjadiuji slovem /1111!;nulu na p:item miste od konce &la (oZDaeu;ici fad /wan/ ,,10000"), popf. celou souvislou radu nul od pateho mista yYse, vSak nevyjadfujeme (slovo /wan! tom nemuzeme vynechat); napf. ,,405 800" /s\h. ...•.wan w~chian p~! 29+7i3i.::ri\ , ,,7 003 205" /chf...•.pllCwan s~n.....chian~r~p'ai 11'" w\i/~ 137i=.::r=13~3i . (Srov. vsak napf. ,,300 211" /sinS1>....wan 1[1)~r...•.pai siif/ =+7i~=13;-- ;tady tUr./ stoji ovsem na miste ~tvrte nuly od koncc, tj. na miste chybejiciho fadu !chian/ "tisk".) Nulu na 5. miste od konce ~isIa, popf. souvislou radu nul od 5. mista ryse nicmene vyjadiujeme, sto;i-Ii na zacatku slozene Cislovky cislovka /;~! "stomiliomi" (muze by! vyjadrena tef ryrazem /w~n.....wanJ),fad Iwan/ "eieset tisk" vlibec chybi, avsak fad Ichiin/ ),tisk" (pfipadne ;iny fad nUsi) ;e uveden (jen v tomto pfipade rad /wan/ toW vynech:ivame a na jeho miste, popf. na ;ebo miste a souCasne na miste vynechanych radii niisich, stojl pcive slovo JJ.1."/), napf. ,,100 006 000" Jj~fi Ill] li9ll...,chiin/, /j~w~wan 11." li~ll...,chian/· 4. ,,10"-,,19" se cinsky vyjadii Isth/;-, Isi,ij'/;-- az /s1.oQu/ +iL ; stoji-li tyto cislovky na konci vysskh cislovek, rika se bud take IS1,/, /sf,jf/ aZ Is1.oQu/, nebo casteji /jiSf/ -+ ,Ij!S1>jff-+- az /jiS1>oQu/-;-iL , napr. ,,218" /~r~pai s1.p?1 =13;-i\ , nebo casteji /~r,""paijiS1>pQ/=a-;-j\ ; "I 015" Ijt.,chiin 111) siwij/ -.::r~;-3i , nebo Casteji Ijt.,chiin 11"1) w'bwi!1 -T~-+3i apod. Oslovky Ijil "jeden" pouZiv:ime take vzdy ve spojeni s nizvy vsech radu, poCinaje fadem Ipai/13 "sto" aZ Ijl/fL"sto mili6nu"; tak napf. ,,(jedno) sto", ,,(jeden) tisk" atd. nemiiZeme nci pouze '*/pai/, *'!chi'in/ atd., nybd jen Ijt.,pfJ./ -13 , /jLchi~i -=f atd. Vime jiZ, ~e oslovku "dva", je-Ii soucasti Cislovky slozene, vyjadiuje Cinstina pomod slova I~rl=', nikoIi slovem lIi2i7j/V1l(viz § 57); fadova oznaceni Ip3.i1 "sto", Ichian/"risk", Iwan/ "deset risk" a Ijl/ "sto mili6nu" se vSak spojuji s obema uvedenjmi oslovkami, tedy ,,200" mo~no fici l~r.....p3i/ =.13 i /1i~P'ai/ Wl13 , ,,2 000" l~r,""chiin/:::T i llilfrJ-,Cbiinl WiT atd. Toto pravidlo pIan ov§em jen v tom pfipade, ~e jde pclvc 0'200, 2000) 20 000 atd., tedy 0 eel': stovIty) tisice, desetitislce aped.; ,,205" lze vSak fici jen l~r...•.pa1 11." viiil -a~3i , ,,12 020" jen I;C~ ir....,chiin J1."~ri;! -7i=T.#-+ aped. 5. Zopakujeme si nyni vsechny nase poznatky 0 tom, jak se Cfslovky tvon, na praktickjch pfikladech. (Pn vyjadiov:ini velkych csel v &Stine je vjhodne oznacit teckou, popr. mezerou, 4. fad Iwan/7i, popf. tez 8. fad lfil 1l.. , napf. 1.0000, 1.2308.0000 apod. - podle naseho zpusobu oznacov:in.i 10000; 123080000 apod.) 1 2 9 :1L 10 + 15 +:li 62 :*+.= lii/ /~rl /oou! I"" f51>.· /"" v' 51>WUI •. /IiQus'b~r! 100 104 150 152 200 230 610 906 1000 1050 5.0905 8.0001 -e -8$29 -e3L -e3L+.= -e-'";1;'= -=- :*e+ lLe:#* -T -=f~3i+ 3L7i~iLe~:1i i\7i~- jjl•..,pii/ /jLpii .11"1) s\/ /j'tpti wlJ/ (rei -e:iL+ jjl•..P~wVSif) /jlpii wUSo~r/ /~r_pii!(rei VIle f1Ufr1-p3ij) /~r...,pai sinj (rei '=8=+ /~r....pai s~si/) /liqu--pai S}/ (rei *e-+/li9U-...pai j!Si/) /oQU--p3i 11"1) liqu/ !fLchl~/ ;;Lcbiin 11"1) wVS-bj /wi!- wan 117) oQU-...pai 11"1) wiSl /pq....wan 11"1) jfj (rei /~7i:#~~- jplf-., __wan I{1lJiV"1) ill') /s~nsowij:.,win liQlI...,cbiin ~r_pai p~sosin!35.6283 =+3L7it\=f =aA+~ 40.5600a+7J3LT* /s\so ...wan wi}...,chiin liQul (rei R9-f-7J3L;=:*8 /s\so ...w"an wij.,chian liQU-...pai/) /jLpai..,w~1 /sin..,pii.., wan 111J wljSo~r I /pq...chiin .mJ...pai...w~ s\ chiin wlJ/ (rei /~;=-:1ie7J(Zg;=-3La /p~ Chiin ~pii... ....w~ s\ ....chiin w¥...p3i/) 6.0320.oo30t\fz:.=e -+7J#- -t·/liqU-...;~ sin-pal ~rSo....w:ln I11l sins-b/ (rei IliqU-...wan U7j sin....pai ~rSo....w~n 117) s~nsi/ * 7i~=e=+7J ~=+ ) 100.0000 - e7i 300.0052 =e7i.w:1i+= 8500.4500 I~ =r3ie7i29;=-3i Uvedeme si take jeSt! nCkter.i obecna pravidla pOzvukov:ini sloknych Cislovek: /~r/ ••dve" ai /Ci'Ou!••devet" jsou ddy pIne t6Dicke, at jsou xu kterCmkoli miste slozene ~slovky; /p'ai/ ••sto", !th{in! "risic", /wanl "desettiSic" a Ij1/ ••stomili6nu" jsou ve spojeni s !~r! aZ !Ciou/ osIabene tonidee nebo alonickc, avsak ve spojenJ s Iji! ,jeden" jsou pine tonickc (oslabene tonickou jc v tomto pfipade 1ji7)j/li"7J/ •• nula" zachovari svtij ton, i kdy:! nCkdy jen oslabeny (ve zdvojenf je druM - popi'. i tied - fl{7j!at6Dicke) j t6n slabiky fl{7J/se osIabuje zejmena tc:hdy, je-Ii tempo reCi rychlejSi a v tom pnpade se take slabika fl{7j/primyka ponek-old tesneji Ii: nasledujid t6nicke sIabice: /~r..•.p3i li"7js~/, /Wii..•.thian 117jliQu/, Ipq•..chiin 117j~;:I atd. vrychlejsi reCi vyslovujemc tedy spiSc I~r•..pai I17J....s~/,lMj...,thiin li"7J....li~u/,/p~thiin 1{7j•.•wifs-b'/ atd. 6. Dnes se v Cinskych textech setlciv:ime uz i s arabskjmi aslicemi. pn oznacovam srranek, ve statistickych tabullcich apod. V souvislem Cinskem textu to ovsem byv:i jdte pomerne zHelka. V nejnove;si dobe se ujim:i v CinStine evropsky zpusob psani velkych asel i tehdy, jsou-li ps:ina cinslrymi aslicemi, totiZ vynech:iv:i se vjslovne oznacovam r:idu. ,,2984" /ir...,chian o9"U-...pai pqS1>S)/, ,,904" jo9'U-...pai Il1J....s~/ se tedy rnuze napsat bud' starsim zpusobem =Tit.13 /\'+29 , it.9~l!9 nebo novejsim zplisobem =.1t.J\.(Zg, it. 0 (Zg. V letopocrech se n:izvy Ciselnych i:idu zpravidla jiz ani nevyslovuji; tedy -it.3i.:tt:iF creme IIT-oQ'u-wtf-w1j:nianl ,,roku 1955" (" v roce 1955"), -it.0 3i iF /jr-Ci~U-If7J-wi01ianl ,,roku 1905" ("v roce 1905"). § 63. Podstatna jmena trvale pHslusnosti (jrnenny clen zretelove vyrnezovaci) V cestine se Casto podst. jmena, ktera oznaeuji casti tela ZivoCisneho nebo rostlinneho Gako "ako", "noha", "kofen", "list") nebo nejak charakterizuji osoby Civeci ("postava", "povaha", "vek", "smysl") , pfipojuji spolu se svjm pfivlastkem k podmetu pomod slovesa "mit", pomod spony apod. ("divka ma dlauhe vlasy", "on je velike postavy" apod.). V CinStine nem'liZeme v techto pfipadech pouZit slovesa Ijoul "mit" ani slovesa jineho; substantivum "trvale pfislusnosticc, jak vjse zminena podst. jmena m'liZeme nazYvat, klademe proste mezi podmet a ryraz (nejeasteji pfidavne jmeno), jeZ je v ceStine pfivlastkem substantiva trVale pfislusnosti, (v cinstine je na konci vety jako pfisudek): !x~thUYjCl> I k~ca xen..,t~j • Jiil~/j"7-.fH* "soudruh Chuang ma velikou postavu", "soudruh Chuang je velike postavycc, "soudruh Chuang je velikj"; !xUf!1J.....th uYjCl>I k~ca ken..,wO j!-.j~ rqj J'ifPl~/j" f- n~ - *'* "soudruh Chuang ma stejnou postavu jako jt", "soudruh Chuang je stejne veliky jako jt"; lxuiiJ~thUYjCD I k~captWQ t~1 JifPl~ ~ j:f:~* "soudruh Chuang ma vetsi postavu nez jt", "soudruh Chuang je vets! nez jt"; /tba nifnCi xen..,tq./ f&~ ·.fta*"je (velmi) starCC (dos!. asi: "je vekem veliky"); /th~ niino ptw(f t~/ fm1f:ja.H:~ "je starS! nez jt". Pfidavne jmeno, jeZ zpravidla stojl na konci vety jako pfuudek, muze nekdy i v &Stine stat pied substantivem trvale pfulusnosti jako jeho pnvlastek; je to hlavne tehdy, kdyZ cely vYraz (tj. substantivum trvale pfulusnosti s pfedchizejicim adjektivem) je sam pnvlastkem jineho podstatneho jmena, srov.: InO.....,k~ ~tl1oufa.....ta ny-xi1~ J s~s€i? ~j~? thaman t9u-...h. tuan....thoufa.....taI ,,kdo je ona dIvka s kritkjmi vlasy (kdo je ona divka, co ma kritke vlasy) ? Ktecl ? Ony jsou vsechny s kcltkjmi vlasy (ony vsechny majl kcltke vlasy)" (v. 45). Pozruimka I. V neIcterych piipadech je momo mezi podmet a subst. trvale pnslusnosti vlozit /~/. Pod st. jmeno nebo zajmeno, jez bylo puvodne podmetem, se tu stava jakoby blifsUn urtenim podstatneho jmena trvale pnsluSnosti. Srov. vety: Itha pr~ xen,..tq/ ftB-'f-1R:k "ma velkY nos", avSak /tl1.ita",pr~ xe~i'a/ ftB~"'f-{f{* "jeho nos je velkY" Cjp[c"/ J!'f.f-"nos"); I~....kakij1jCha7) cl1uq"zu x~~t~/ ~-"r.Iriip{R* "tato tovirna ma vel1cl okna", aVSak I~Y klf1jChcl7j ta~chu~;(U xe~~1 ~-"r.Ir~m-p ~N.* "okna teto tovarny jsou vellci". Pozruimka II. V nekterych pnpadech je spojeni substanriva trVale prislusnosti a pnsudkoveho slovesa (pridavneho jrnena) jiz tak tesne, ze pnslovce (napf. take zaporka), jet jinak stoji jen pfed slovesern nebo pndavn)"lIl jmenem, muie scat pred substantivem trVale pfislusnosti: /WQ n:~pu~thf'1j: =ftJJ±=f-~ ~ "neboli me bncho" Utl:~/ R±-=f "bncho", /th5r.l % "boJel"), avsak /wo p~ tho~thir,/ ~~~ ~ ,,neboli me hlava". Poznimka III. Nekdy se setlciv:ime s vazbami, jei nelze dobfe charakterizovat jako vazby s podst. jmenem trvale piislusnosti, jde vsak 0 vazby obdobne: /tl1a c1;. sie:.Y ;(en~ChrIJChU,' ftB*1ij:m11U~t~C=/tha siiCe\> ;(e~Chr1jChu/ ftJ!.~*1R~!f , /th(i si~~c1;. sie~td ;(e~ .....Ch!1JChU/ fl:g1ij*~f~Hilm~ ) "piSe zi'etelne" (tyro vazby jsou vsak dobfe vystizeny terminem: vazba s jmennym clenem zfetelove vymezovacim). § 64. Zdvojovam slov Setkali jsme se jiZ s jednotlivjmi pnpady zdvojov:ini slov; zde promluvime o zdvojov:ini I1iznych druhu slov souhrnne. 1. Zdvojenim merorych jmen (a take jmena /fl3n/ "clovek") se vyjadfi vetsi mnozstvi jevii (ph pfekladu do cestiny tu uzijeme neurCite cislovky "vsichni" nebo z:ijmena "mdt"): jf;n...Jenj AA "tide", "vsichni tide", Jth~thianj 3E3E ,,kaidy den", "kaideho dne" (fthianl "den" i jina slova oznaeujici dobu nebo misto ve zdvojeni vystupuji nejcasteji ve funkci urceni o5unebo misra pred slovesem). 2. Castejsi je zdvojorini pfid. jmen (adiekt£v), ktera zdvojenim vyjadfuji vetSi intenzitu vIastnosti (popr. emocion.3lni zabarvem'). Zpravidla jsou takova zdvojen:i adjektiva urcenimi zplisobu, nekdy vsak moholl bit i privlastky i pfi- sudky. Jednoslabiena zdvojena adjektiva jsme uZ pozna1i (viz § 29). Dvojslabiena adjektiva (pokud se ovsem viibec mohou zdvojovat) se zdvojuji tak, ze se kaid:i sIabika zdvoji zvlasi: /Ch!7JChi1jChucbl}'t"jm~ ~ ~ "veImi zretelne". Zdvojen:i adjektiva pribiraji zpravidla pnponu It" I ~ ; nl:Iete:a jednoslabiena zdvojena adje.'etiva ve funkci ur~eni zpUsobu mohou vSak stit i bez pnpony 1t"/:1~t"/**~/raiqr** "ve veIke mire", "ve1ice"; eWe je-Ii dvojslabifue zdvojene adjektivum pnpojeno Z3 sloveso pomoC£ It"I1fJ., It"f~ se Z3 zdvojenYm adj':ktivem mille take nekdy vynechat: Itha ¢:.,s~chi"l] p~ ChFiChi7)thut"y~1 lfkre.~#J.~mm-~~a. Itau: L>.~ Idiwani0 0, '§'jt Idib~iI Jihozapadni Cina (iffiffl IxinS ., , ~[ukdeni-'L Ishenyang! b) ,"'- Iy& ~ •... /chongqmg! Cchung-cchingf~U ,9": -,. v --.'tt Inftlgbol ;\ing-po m /yong/ T~~' Pomamb [ \!esto ~X0 /h~nk~u1 ..Chan-kchou" byto \ roce 1949 spojeno s mesty ftt ~ /w'lfchangl \\' . h '-rzs h" ' ..1 Ch' 'dn dm" ", d t. • .:;l'- '7"t "h' f.. 'u-ec ang" a fX~\ i an~ Jngt.. an-j,mg" \' jC U J IOlstrall\m jC not,.;u - mesto ,l.C.\.;~;'\. Iwu an ..\\\I-chan··. Poznamli.;!-.lL \lCsta ~t::"rm'liish~lv' ,.Pon Art,!JU(· a -fr.;~,!d~li{ll! ..DJlllij" b~la \' roce 19:'0 spojcna \ jcdnu administr:ni\ ni jcdnotku - ~R.*mesto Hida! ..Lu-[J" (3) PNklo«(r ::kratkOl:vch jmell ::emi (jSOl/ tv ('OSLO i ::krcllky pro mi::\y pNslll.\l7.vch jo::ykuj: rfiJ Ia; rfiJ:f118 t'alab6; arab sky' ,- /miIfnI ,- aij /mi~ndi'Uru B;:U1lla~Ifll ~Ifllai tt ,bYI t!~fIJHi ,bYllshC Bdgie ~ /b?fol ~;tr[J:fIJJI /b~ojiailya,.' Bulharsko t~ Ijie/ ~R: r'k" Ceska republibJle 'e: q:r /zhonl!/ q:r~ /ZhOll!!l!u6/ Cina ~ b /,~ r:tt$ :zhon~htt& cinsk\:i U3J IT Idan/ ft~ /dr'mm1i: Dansko'.~ tail. IfenJ Ifa; /hel Iv~nJ -\ IYI/ Irt/ Ichaol /hW Ixiong! Idll Inu61 /b-t 0, laol Ilubl ill Ixil IsiJ Im~i/ IsiiJ hill Ithi/ 1t6J lying! Iyu~/ laij(1 lrenlallJ IfIgu61 lheI,w Iy~nd~ Iv1d~1I l~b~nJ Ich~oxian; Ih"0'. !&flJ 1/.h11~/ Chile {:;itt /l1l'0\\01 Laos 1f=bLR: 1~'il5k~/ Irak ~E~fJt IIfban~n! Libanon~j":' :i' A fPtm Iy'ilj'ng! Iran flJh:JI. /I~-r;1' Lybie ~~" ,ti:r ;'1IJ l);Ys~Ii~1 I/.racl rr.*;:ml[ /m'61ti:\~'W' \(a!ajsie __••. '-.l/ -J.-"-~ 1t!,i"l i,~m!n/ f§ ...~~ /malll~k~: \'(arol...o Jcmcn ·r6".~ ~i!!f~ Im~xigel Mexiko Je.~8~ /ntb&;;'rl Nepal Je.B~ Inf;}'lrl Niger ~~i!!f.:..t. 1:00 XiI,w N. lCiand'J) ..=. E¥Jtfit8 /bajjsii~n1 Pakistan EilrWTi8 1b1il~sitanl Palestina E:f1~ lbalagui7 Paraguai lJ2;-89 /b}11t' Pcru. "''E§f 1m~3f IpJtloy:O Portugalsko ~3t IXijffiJ Sikkim (-I) ZkratkVVf! ncby svetadilii: *jfjJIT~ Ixinjiapol Singapur Jtfi~ "--F Isil1Mll-:~ Sri Lanka ~:ft Isudanl Sudan ~fIJ]I IxMylt Syrie ~$. lru~ditnl Sn:dsko f~± lru~shlt SV:"'carsko ~Je.WT ItUnf'si7 Tunisko ~t!~ Iwuiagt.iil Uruguai Wr*if*t! Iwtin~iru~Ia7 Venezuela ~~ Ire-v ~~~ lIeizhoui ~ Im~iJ ~·ntl Im~izhoul -'-']I Iy~ ]I ~:1t1 Iyhhoul m I~ol mtftj l