Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
1
(6) Taoismus I
 Lăozĭ 老子 – Dàodéjīng 道德經/ 道德经
Zhuāngzĭ 莊子/ 庄子
 tradiční obraz taoismu
Konfuciovy Hovory:
Zhangju a Jieni pracovali spolu u pluhu. Mistr Kong [tj. Konfucius], který šel
náhodou mimo, řekl Ziluovi, aby se jich otázal, kde lze přebrodit řeku. Zhangju
pravil: Kdo je ten muž, jehož vůz řídíš? Zilu pravil: Kong Qiu. Pravil: Cože,
Kong Qiu z Lu? Zilu pravil: Ano, ten. Zhangju pravil: Tak ten už bude vědět, kde
je brod. Zilu se pak tázal Jienia. [...] Jieni pravil: Všichni pod nebem jsou
unášeni týmž proudem. Takový je svět a kdo jej může změnit? A ty bys učinil
lépe, kdybys místo abys následoval člověka, jenž prchá před tím a tím mužem,
následoval člověka, jenž se straní celé této generace. A pak dále zasýpal osev.
-- taoismus vykládán jako protipól politicky a společensky angažovaných směrů
čínského myšlení (zejména konfucianismu)
 „odchod do ústraní“
Konfuciovy Hovory:
Mistr řekl: [...] Nevstupujte do státu, jenž je v nebezpečí a nesídlete ve státě, kde
vládne chaos. Pokud je svět [spravován] v souladu s pravou cestou, objevte se,
pokud není, skryjte se. Pokud je stát [spravován] v souladu s pravou cestou,
chudoba a nízké postavení jsou hanbou. Pokud stát není [spravován] v souladu
s pravou cestou, bohatství a hodnosti jsou hanbou.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
2
 definice taoismu v „klasifikaci šesti filozofických škol“ v Zápisech
historika:
Velký komentář ke Knize Proměn praví: „Vše v Podnebesí sdílí společný cíl,
avšak uvažuje o něm tisíci různými způsoby. Vše se společně navrací [k
jednomu počátku], avšak cesty se liší.” Proto platí, že yinyangová škola,
konfuciáni, mohisté, škola jmen, legisté a taoisté bez rozdílu usilují o nastolení
řádu [ve světě] a pouze kvůli tomu, že ve svých přístupech sledují různé cesty,
jsou některé [z těchto přístupů] pronikavější než jiné. [...]
Konfuciáni mají rozsáhlé znalosti, avšak nedostává se jim [schopnosti rozlišit]
podstatné. Namáhají se a dosahují mála. Proto je obtížné držet se jejich
přístupu v úplnosti. Přesto však nelze nic vytknout způsobu, jakým pořádají
rituálně korektní jednání ve vztazích mezi vládcem a poddaným, otcem a
synem, a upravují rozdíl mezi mužem a ženou, starším a mladším. [...]
Taoisté dosahují toho, že životní esence (jingshen) lidí se koncentruje a
sjednocuje. Jednají v harmonii s beztvarým a plně zaopatřují všechny bytosti.
Když volí metodu [vládnutí], následují proměny yinu a yangu, vybírají to
nejlepší z [metod] konfuciánů a mohistů, extrahují podstatné z [metod] školy
jmen a legistů. Mění [metodu] podle střídání ročních období a odpovídají na
proměny věcí. V tom, jak stanovují zvyky a provádějí [státní] záležitosti, není
nic nepřiměřeného [situaci]. Jejich zásady jsou koncizní a snadno uchopitelné.
Prosazují málo a získávají mnoho. [...]
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
3
 道 Dào
1) cesta; mluvit
 2) metoda, způsob, jak jednat
Mencius:
Peng Meng se učil lučištnictví u Yia, a když obsáhl celé Yiovo dao, pomyslel si,
že v celém podnebesí je Yi jediným lučištníkem, který je lepší než on sám. Proto
Yia zabil.
Mencius řekl: „Byla to i Yiova vina.“
Gongming Yi namítl: „Zdálo by se, že ten v tom byl bez viny.“
Mencius řekl: „Jeho vina byla nepatrná, ale jak by mohl být úplně bez viny?
[Kdysi] poslal vládce státu Zheng Zizhuo Ruzia, aby napadl stát Wei, a vládce
státu Wei poslal Yu Gong zhi Sia, aby ho pronásledoval. Zizhuo Ruzi řekl: „Dnes
se ozývá stará choroba, neudržím luk, [v nadcházejícím střetnutí] zemřu.‟
Otázal se svého vozataje: „Kdo nás pronásleduje?‟ Vozataj řekl: „Yu Gong zhi
Si.„ Zizhuo Ruzi řekl: „Tak to nezemřu.‟ Jeho vozataj se zeptal: „Yu Gong zhi Si
je nejlepším lučištníkem ve státě Wei. Proč tedy říkáte, že nezemřete?‟ Zizhuo
Ruzi odpověděl: „Yu Gong zhi Si se učil lučištnictví u Yin Gong zhi Tuoa, který
se zase učil lučištnictví u mě. Yin Gong zhi Tuo je čestný muž a nepochybně si
rovněž vybírá čestné přátele.‟ Když Yu Gong zhi Si dorazil, řekl: „Proč se, pane,
nechopíte luku?‟ Zizhuo Ruzi řekl: „Trápí mě stará choroba a neudržím luk.‟ Yu
Gong zhi Si odpověděl: „Učil jsem se lučištnictví u Yin Gong zhi Tuoa, který se
zase učil u vás, pane. Nesnesu, abych dao svého mistra (夫子之道 fuzi zhi dao)
obrátil proti němu samotnému. Jsem zde nicméně v záležitosti svého pána, a
nemohu to nechat jen tak být.‟ Vytáhl šípy, udeřil s nimi o kolo vozu a zbavil je
tak hrotů. Nato vystřelil pár šípů a vrátil se zpět.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
4
Zhuāngzĭ 19.2
Konfucius na cestě do Chu potkal v lesích hrbáče, který svou berličkou chytal
cikády.
Konfucius pravil: „Jaká to obratnost! Jak to vůbec dokážeš?“
„Mám dao (有道 you dao). Pět šest měsíců jsem balancoval dvěma koulemi na
špičce hole, dokud mi nepřestaly padat; pak jsem už zřídka něco minul. Potom
jsem balancoval třemi koulemi tak dlouho, dokud mi nepřestaly padat; pak už
jsem minul sotva jednu cikádu z deseti. Potom jsem balancoval pěti koulemi tak
dlouho, dokud mi nepřestaly padat; a to už jsem cikády chytal jako bych je
rukou sbíral. Postavil jsem své tělo vztyčené jako tesaný kmen; paže jsem
podržel jako větve suchého stromu. A jakkoli velké je nebe a zem, jakkoli jsou
početné deseti tisíce věcí, já vnímám jen a jen křídla cikád. Neobrátím se,
neotočím hlavu, nevyměním deset tisíc věcí za jediné křídlo cikády. Co by se
muselo stát, abych neuspěl?“
Konfucius se obrátil ke svým žákům se slovy: „Užívejte své vůle, aniž byste ji
sebeméně mezi cokoli dělili, váš duch zůstane soustředěný; to je to, co nám tu
říká tento hrbatý muž.“
-- zde je „metoda“ založena na specifické vnitřní kultivaci („soustředěnost
ducha“), dovednost plyne z této vnitřní kvality
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
5
 3) dào jako něco, co lze rozvinout (nebo co se „usídlí“) uvnitř lidské
osobnosti, nebo v čem lze „spočinout“
Guănzĭ, kap. Nèi yè:
Dào je tím, co naplňuje tělo, avšak lidé nejsou schopni je v sobě udržet; když
odejde, nevrátí se, když přichází, nezůstane. […] S dàem se to má tak, že nemá
stálé místo, ale v dobré mysli (xīn) se usadí. Když je mysl tichá a qì řádně
spravovaná, dào v ní lze podržet.
Zhuāngzĭ 20.1:
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevybral si jej.
Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec a Mistr
pravil: „Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený věk jen proto, že
nemá žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich mám
zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich zpívá, ta druhá nějak zpívat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nezpívá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách mohl
ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou hodnotu, tady
zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota chybí. Mistře, čí
místo byste zaujal?“
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou a
nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou a
nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě. Pouze pro
toho, kdo si sedlá dào a charizmatickou sílu (dé 德) a na nich pluje a putuje, to
neplatí. Nevelebený, nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách s časem,
neochotný cokoli činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou mírou
všeho: harmonie. Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak by mohl přijít
k újmě, zachází-li s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí mezi věcmi? […]
Pamatujte si, mí žáci, vaším domovem je jen dào a dé.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
6
 4) dào jako kosmický zdroj, počátek všech věcí
Lăozĭ 25:
Je věc, která se vytvořila z chaosu, zrodila se dříve než nebesa a země.
Ó jak odlehlá, jak rozsáhlá,
stojí osamoceně a nemění se k lepšímu.
Pohybuje se v kruhu a nepolevuje,
dá se považovat za matku podnebesí.
Neznám její jméno,
z donucení jsem jí dal dospělé jméno dào a
z donucení pro ni vytvořil rodné jméno Veliké.
-- dào je chápáno jako zdroj a matka všech věcí, je nepostižitelné slovy,
nedostupné lidskému poznání
Laozi 37:
Dào je věčné a zůstává bez konání (wúwéi 無為/ 无为), a přece není nic, co by
nebylo vykonáno. Kdyby je knížata a králové dovedli zachovávat, všechno
tvorstvo by se samo od sebe utvářelo
Laozi 30
Kdo pomocí správné cesty (dào) pomáhá vládci,
neznásilňuje podnebesí pomocí zbraní.
[…]
Vyniká v tom, že věci dotáhne do konce a to je vše.
neopovažuje se znásilňovat, aby něco uchvátil.
[Dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechlubí,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechvástá,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě není namyšlený,
[dotáhne věci do] konce s tím, že nemá na vybranou,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě neznásilňuje.
Když jsou věci silné a robustní, jsou zchátralé; tomu se říká „nebýt v souladu s
dào„.
Kdo není v souladu s dáo, brzy skončí.
-- úkolem člověka / vládce je tedy modelovat vlastní jednání podle vzoru dào
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
7
 5) dào jako společenský nebo kosmický řád
Mengzi 4A.7
Když je v podnebesí dao ( 天 下 有 道 tiān xià yŏu dào) ， ti s malou
charizmatickou silou (dé 德) slouží těm s velkou a ti s malou moudrostí slouží
těm s velkou. Když v podnebesí není dào, malí slouží velkým a slabí slouží
silným.
Laozi 18:
Když byla veliká správná cesta (dào) opuštěna,
objevily se [pojmy] lidskost (rén 仁) a smysl pro náležité (yì 義/义).
Když se šestero příbuzenských vztahů dostalo do nesouladu,
objevily se [pojmy] synovská oddanost a rodičovská laskavost.
Když ve státech došlo k chaosu,
objevila se [představa] loajálních ministrů.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
8
 德 dé = charizmatická síla, ctnost
Lúnyŭ 2.1:
Mistr řekl: „Toho, kdo vládne charizmatickou silou (dé), lze přirovnat k Polárce
– spočívá na jednom místě a všechny hvězdy se jí klaní.“
Mencius 1.A.6:
Na celém světě není ani jeden vládce lidí, který by neměl zálibu v zabíjení lidí.
Pokud by byl takový, který by neměl zálibu v zabíjení lidí, lidé z celého světa by
natahovali krky a zdaleka ho vyhlíželi. Pokud by to tak opravdu bylo, lidé by se
kolem něj shromáždili jako voda, která se nezadržitelně valí dolů – kdo by to
mohl zastavit?
Nápis na bronzu:
„V souladu s dávnými vzory byl král Wen! Nejprve zajistil harmonickou vládu.
Nejvyšší bůh (Shangdi) seslal dolů de a [král Wen] ji rozšířil nahoru [k
předkům?] a dolů a spojil tak deset tisíc států.“
Kniha písní:
„Bůh (di) řekl králi Wenovi: Jsem potěšen tvou jasnou de, nikoliv hlasitě
vyhlašovanou a demonstrovanou, bez přehnanosti a proměnlivosti, bez
vědomého usilování, v souladu s božskými vzory. Bůh řekl králi Wenovi: Učiň
opatření proti svým nepřátelům, spolu s bratry připrav obléhací žebříky a další
útočné stroje, a udeř na hradby státu Chong.“
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
9
 1) laskavost, projevit laskavost:
Konfuciovy Hovory:
Kdosi řekl: Oplácet zášť laskavostí (dé), co si o tom myslíte?
Konfucius odpověděl: Jak pak ale oplácet laskavost? Oplácejte zášť přímostí a
laskavost laskavostí.
 2) zásluha:
Zhàn guó cè (Plány a intriky válčících států):
Pokud někdo nenávidí mě, nemohu si dovolit o tom nevědět. Pokud však já
nenávidím někoho druhého, není možné dovolit, aby o tom věděl.
Pokud mají druzí zásluhy vůči mně (有德於我 yŏu dé yú wŏ, doslova: mají dé
ve vztahu ke mně), nemohu si dovolit na to zapomenout. Pokud však já mám
zásluhy vůči druhým, je třeba se tvářit, jako bych o tom nevěděl.
Hánfēizĭ:
Když byl v minulosti jinský princ Chong‟er v exilu, projížděl státem Zheng. Pán
z Zheng k němu byl nezdvořilý. Zhengský velmož Shu Zhan namítal: „Je to
moudrý princ, zacházejte s ním, pane, pěkně, můžete si tak nastřádat zásluhy
(dé).“ Vládce státu Zheng ho neposlechl. Su Zhan jej znovu kritizoval, pravě:
„Když se k němu nechováte pěkně, bude lepší ho nechat zabít, aby z toho později
nevzešla pohroma.“ Ani tentokrát jej pán z Zheng neuposlechl. Když se princ
navrátil do státu Jin, sebral vojsko, zaútočil na Zheng a rozdrtil je, odňav mu
osm opevněných měst.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
10
 3) charakteristický projev věci/bytosti navenek:
Lüshi chunqiu 16:
Shangský král je naprosto zpustlý a propadlý moci alkoholu (jiŭ dé 酒德).
Zápisy historika:
První svrchovaný císař […] se domníval, že dynastie Zhōu disponovala silou
ohně (huǒ dé 火德). Když sílu dynastie Zhōu (zhōu dé 周德) vystřídala dynastie
Qín, řídila se tím, co [síla ohně] nepřemůže. Proto byl vyhlášen počátek síly
vody (shuǐ dé 水德) […].
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
11
 4) charizmatická síla, přirozená autorita (odtud nepříliš šťastný překlad
„ctnost“)
Zuŏzhuàn:
Ve státě Qí se objevila kometa a vládce státu Qí nechal provést vymítací obřad.
Yànzĭ řekl: „To není k ničemu. […] Cesta Nebes je nestranná a její projevy jsou
konzistentní, nedají se ovlivnit – k čemu provádět vymítací obřad? Kromě toho
fakt, že se na Nebi objevila hvězda-koště (huìxīng 彗星 = „kometa“) značí, že je
třeba vymést špínu (huì 穢). Pokud, pane, nemáte žádnou „špinavou dé (huìdé
穢德)“, co by se mělo vymítat? Pokud ano, copak to lze napravit vymítacím
obřadem? […] Nedělejte, pane, nic proti pravé charizmatické síle (ctnosti?) (dé)
a ostatní státy se k vám všechny připojí – proč byste se staral o kometu?
Zuŏzhuàn:
Vévoda [z malého státu Yú] řekl: „Moje oběti jsou hojné a čisté; božstva mě
určitě podpoří.“ [Gong Zhiqi] odpověděl: „Slyšel jsem, že to není tak, že by
duchové a božstva opravdu milovali lidi, [jejich jednání] se řídí pouze
charizmatickou silou dé [lidí]. Proto se v Zhouských dokumentech říká: „Božská
Nebesa jsou bez osobních citů, pomáhají pouze síle dé.“ A dále se tam říká:
„Není to obětní proso, jež voní, voní pouze jasná dé.“ A také se tam říká: „Lid
nenabízí malé oběti, ale je to síla dé, kterou [božstva] přijímají.” Pokud je to
takto, pak když vládce nemá dé, lid není v harmonii a božstva nepřijímají [jeho]
oběti. To, na čem se zakládá [jednání] božstev, je pouze dé. Pokud stát Jìn
obsadí stát Yú a bude [nadále] s jasnou dé nabízet vonné oběti, což je božstva
vyplivnou?”
Konfuciovy Hovory:
Mistr řekl: Pokud někdo vládne pomocí dé, podobá se Polárce: zůstává na svém
místě a všechny hvězdy se jí koří.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
12
 5) v díle Lăozĭ je dé někdy chápána jako příslušející dàu, nikoliv člověku:
Laozi 51:
Dào je zrodila, dé je vyživila, věci je zformovaly, okolnosti je dotvořily.
A tak mezi všemi věcmi není žádná, která by si nevážila dào a necenila si dé.
Dào je vážená a dé je ceněná, to přece nikdo nenařídil, a je to tak běžně samo
od sebe.
Proto [světci, moudří muži] v souladu s dao něco zrodili, [pomocí] dé něco
vypěstovali, vedli a vychovávali, tišili a léčili, krmili a přikrývali.
Vyráběli, ale nepřivlastňovali si, vyvíjeli činnost, ale nebyli na tom závislí,
vedli, ale neovládali. Tomu říkám záhadná dé.
Laozi 22:
Obrovské charisma dé vypadá tak, že [dotyčný] následuje výlučně správnou
cestou dào.
Guănzĭ, kap. Xīnshù shāng 心術上:
[Výrok 7]: Co je prázdné a bez tvaru se nazývá dào. Co přivádí k pořádku a
vyživuje všechny věci, se nazývá dé 德.
[Vysvětlení 7]: Dào přírody (tiān dào 天道) je prázdné a bez tvaru. Jelikož je
prázdné, nedá se ohnout. Jelikož je bez tvaru, nic mu nemůže čelit. Díky tomu, že
mu nic nemůže čelit, se šíří volně do všech věcí a nemění se. Síla (dé 德) je
příbytkem dàa. Věci ji získávají (dé 得), aby se zrodily/žily. Živé [věci musí]
vědět, jak ji získat, aby uchopily esenci dàa. Proto platí, že ‚síla„ (dé 德) je
‚dosažení„ (dé 得). ‚Dosažení„ znamená, že věci dosahují toho, skrze co jsou
tím, čím jsou. Když se nijak neprojevuje (wúwéi 無為), nazývá se to dào. Když
přebývá ve věcech, nazývá se to dé 德. Z toho důvodu dào a dé nelze oddělit.
[…] Důvod, proč se mezi nimi rozlišuje spočívá pouze v tom, ukázat, v čem
[dào] přebývá.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
13
 莊子/ 庄子 Zhuāngzǐ (dílo i osoba; doba života tradičně 4. stol. př. n. l.)
Osoba:
Mistr Zhuang rybařil na řece Pu. Král země Chu za ním poslal dva hodnostáře.
Předstoupili před něj a pravili mu: „Náš pán si přeje, abyste zaujal odpovědné
místo ve státním úřadě!“
Mistr Zhuang dál držel prut, ani se neohlédl, a řekl: „Slyšel jsem, že máte ve
Chu posvátnou želvu, která je už tři tisíce let mrtva. Král ji chová pečlivě
zabalenu rouškou, v pouzdře v hlavní síni chrámu předků. Ta želva, čemu by asi
dala přednost, býti mrtva s ostatky, jež tu uctívají, anebo se živá jen tak v blátě
mrcasit?“
Oba hodnostáři pravili: „Nepochybně by chtěla živá se mrcasit v blátě?"
Mistr Čuang řekl:"Jděte pryč! Já se budu mrcasit v blátě!“
Zdálo se jednou Zhuang Zhouovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil
motýlem, sám sebou spokojený, dělal co se mu zlíbilo, nevěděl, že je Zhou. Náhle
procitne a ustrne, je Zhou! Neví, zdálo se Zhouovi, že je motýlem, nebo se zdá
motýlu, že je Zhou? Zhou a motýl, přece tu musí být rozdíl! Tomu se říká
proměnlivost věcí!“
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
14
Dílo Zhuāngzǐ:
3 díly:
1) Vnitřní kapitoly (1-7)
2) Vnější kapitoly (8-22)
3) Různé kapitoly (23-33)
Textové vrstvy: (dle A. C. Grahama)
1) „Zhuang“ – 1-7, „Zhuangovi následovníci“ – 17-22 (autentické jádro díla)
2) „primitivista“ – 8-10
3) „eklektici – zbytek
„Primitivista“:
Kůň má kopyta, kterými našlapuje na jinovatce nebo na sněhu, má srst, která ho
chrání před větrem a chladem, spásá trávu, pije vodu, zvedá nohy a cválá po
stepi – to vše je pravá přirozenost koně. Nejhonosnější paláce s prostornými
komnatami mu nejsou k ničemu.
Až přišel Bole a prohlásil: „Já umím zacházet s koňmi.“ Opálil jim hřívy, ořezal
kopyta, ryl jim do kůže a cejchoval je; na hlavu jim nasadil chomout, za nohy je
přikoval ke sloupům koníren; a tak z každé desítky koní dva až tři uhynuli. Držel
je o hladu a žízni, nutil je do klusu či cvalu, jeho drezúra jim přinášela jen
samou trýzeň, jak je škrtily ozdobné otěže, jak je poháněl strach z jezdeckého
bičíku; víc než polovina koní uhynula.
[…]
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
15
V dobách, kdy jim byla ještě vlastní společná síla, lidé žili pospolu se zvěří, byli
jedna rodina s deseti tisícem věcí; koho by vůbec napadlo, že se lidé dělí na
vznešené a nízké. Všichni si byli rovní ve své nevědomosti a tak se
nezpronevěřovali společné síle, prostí sobeckých zájmů sdíleli, čemu se říká
prostá nerozdělenost! V této prosté nerozdělenosti se prosazovala přirozenost
lidu!
Načež dorazili mudřeci, pinožili se za humanitou a klopýtali za spravedlivostí;
tehdy podnebesí prvně upadlo do nejistoty. Všechny zahltili hudbou a zahrnuli
obřady; tehdy se podnebesí začalo rozdělovat. Kdyby nechali prostý kmen
nedotčený, vznikly by obětní poháry? Kdyby nechali nedotčený surový nefrit, kde
by se vzaly šperky? Kdyby nerozkotali cestu a její sílu, kde by se vzala jaká
humanita a spravedlivost? Kdyby se lidé neodcizili svým přirozeným cítěním, k
čemu by jim byla hudba a obřady? Kdyby se nemíchalo patero barev, kdo by
měl potřebu nosit ornament? Kdyby se nemíchalo patero tónů, kdo by dal na
šest hudebních pravidel? Zničení surového kmene kvůli zhotovení nějakého
náčiní, to je tesařova vina. Rozkotání cesty a zničení síly kvůli nějaké humanitě
a spravedlivosti, to je vina mudřeců.
Kapitola 33:
Přehled soudobého myšlení; Lao Dan a Zhuang Zhou zvlášť.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
16
„užitečnost neužitečného“:
Mrzák Shu měl bradu zarytou až někam k pupku, jeho ramena převyšovala
temeno hlavy, kostrč mu trčela do nebe, patero vnitřních orgánů měl vyhřezlých,
žebra tvořily dvě podivně zbytnělé kosti. Přesto si tento mrzák stačil na sebe
šitím a praním vydělat tolik, aby mohl vyžít, a čištěním plev stačil dokonce uživit
ještě deset jiných. Zato když vrchnost povolávala vojáky, mrzák Shu jim mohl jen
zamávat z davu, a když vrchnost vyhlašovala veřejné práce, mrzáka pro jeho
zjevnou nemohoucnost nevzali. Ale když vrchnost posílala příděly zrna
nemocným a postiženým, mrzák Shu dostal celé tři zhongy a deset otepí dřeva
nádavkem. Jestli se ten, kdo mrzák po těle, takhle dokázal o sebe postarat, aby
se dožil přirozeného počtu let, oč lépe je na tom ten, kdo pravým mrzákem je po
své síle mravní!“
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
17
天 tiān = Nebe; příroda
Zhuangzi 4:
Stalo se, že onemocněl mistr Yu, a mistr Si se za ním vypravil, aby se ho přeptal,
jak se mu vede. „Velkolepé! Stvořitel mě vzal do ruky tak, že jsem jako svázaný,
sevřel mě v dlani, že vypadám jako hrbatý trpaslík, který má všechny vnitřní
orgány vyhřezlé někam nahoru, bradu zapíchnutou do pupku, ramena výš než
temeno hlavy, kostrč mi trčí k nebi. Něco se nejspíš zadrhlo v poměru yin a
yang. [...] Mistr Si řekl: „Máte snad něco proti tomu?“ – „Ale vůbec nic. Co
bych měl namítat? Půjde-li to tak dál, udělá z mého levého ramene za čas
kohouta a já skrze něj budu držet noční hlídku; [...] z mých hýždí udělá časem
kola a já s duší koně se sám zapřáhnu do kočáru, rozjedu se a už nikdy nebudu
potřebovat žádné spřežení. Tak přicházíme ve svůj čas a odcházíme, jak věci
plynou. [...] Staří tomu říkali zbavit se pout! Někdo se ovšem osvobodit
nedokáže, věci ho příliš svazují. Žádná věc nemůže přemoci Nebe; tak tomu bylo
odjakživa, takže proč bych měl něco namítat!“
Zhuangzi 17:
Jednonožec oslovil stonožku: Skáči po jedné noze, v tom nemám rovného, ale ty
se pohybuješ na tolika nohou, jak to vůbec děláš? Stonožka pravila: Ale tak to
není. Neviděl jsi plivat člověka? Když plive, ty větší kapky jsou jako perly, menší
jsou jako rosa, padají v tak podivuhodné směsici, že ji nikdo nikdy nerozpočítá.
A tak i já spouštím svůj nebeský mechanismus (tianji), aniž bych věděla, čím
k tomu dochází.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
18
至人 zhìrén = dokonalý člověk; 神人 shénrén = božský člověk
Zhuangzi 1:
Dokonalý člověk má božskou povahu (zhiren shen yi). Močály mohou hořet a on
se nespálí, velké řeky zamrznou a on nepocítí chladu, hromobití budou štípat
skály, vichřice vzduje hladinu moře, jím to nezatřese. Takový člověk jezdí na
mracích a na mlhách, sedlá si slunce a měsíc a na nich putuje za břehy čtyř
oceánů. Na tomto člověku nezmění nic ani smrt, ani život, o to méně se ho
dotknou pravidla prospěchu a škody.
Zhuangzi 19:
Mistr Lie se ptal strážce soutěsek Yina: „Dokonalý muž (zhiren) putuje pod
hladinou, aniž se zalkne, prochází ohněm, aniž se spálí, putuje nad deseti tisíci
věcí a nelekne se. Smím se vás zeptat, jak to vše dokáže?“ Strážce Yin pravil:
„Je to tím, že stráží čistotu qi. Není to ani věcí vědění, ani obratnosti, nadání či
odvahy. [...] Věci vznikají tam, kde ještě neexistuje tvar, a dospívají až tam, kde
se nic nemění. Tomu, kdo tohle pochopí hluboce a úplně, nebudou věci překážet.
Zůstane stát ve sféře bez výstřelků, skryje se v kraji bez krajností, proputuje
koncem i počátkem deseti tisíce věcí, sjednotí svou přirozenost (xing), živí svou
qi, sjednocuje svou charizmatickou sílu (de), aby pochopil, z čeho se rodí věci.
Takový je to člověk, jeho nebe střeží svou celost, jeho qi je bez kazu. Věci do něj
neproniknou. Vypadne-li opilec z vozu, zraní se, ale nezabije. I když má kosti a
klouby jako ostatní lidé, přece si neuškodí jako oni, protože jeho duch (shen)
zůstává celý a nedotčený. Neví, že jel, neví, že vypadl. Smrt a život, leknutí a
strach nevstoupily do jeho hrudi a on tak čelí věcem bez vědomí jakéhokoli
nebezpečí. Jestliže tedy on dosáhl takové celistvosti toliko alkoholem, co teprve
celost dosažená nebem! Světec se skrývá v nebeském, a proto mu nikdo neublíží.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
19
Zhuangzi 20.1
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevybral si jej.
Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec a Mistr
pravil: „Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený věk jen proto, že
nemá žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich mám
zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich zpívá, ta druhá nějak zpívat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nezpívá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách mohl
ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou hodnotu, tady
zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota chybí. Mistře, čí
místo byste zaujal?“
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou a
nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou a
nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě. Pouze pro
toho, kdo si sedlá dao a de a na nich pluje a putuje, to neplatí. Nevelebený,
nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách s časem, neochotný cokoli
činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou mírou všeho: harmonie.
Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak by mohl přijít k újmě, zachází-li
s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí mezi věcmi? […] Pamatujte si, mí žáci,
vaším domovem je jen dao a de.
Handout VI – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
20
Zhuangzi 7:
Ve státě Zheng žil božský šaman (神巫 shen wu / šen wu), řečený Ji Xian, a ten
pokaždé poznal, kdo z lidí na zemi má zemřít a kdo bude žít, komu hrozí neštěstí
a na koho čeká štěstí, kdo se dožije dlouhého věku a kdo zemře mlád, všechno
předurčil na rok, měsíc a den, jakoby byl sám božstvem (shen).
Obyvatelé státu Zheng při jeho spatření nechávali všeho a v posvátné hrůze před
ním prchali. Viděl jej také mistr Lie a byl jeho osobností zmámený. Vrátil se, aby
o něm pověděl svému učiteli Huovi: „Až dosud jsem považoval vaši cestu (夫子
之道 fuzi zhi dao) za vrchol dokonalosti, teď jsem seznal, že může být ještě něco
dokonalejšího.“
Mistr Hu řekl: „Do této chvíle jsme se spolu nedostali dál než k liteře mého
učení (文 wén), ještě jsme se nedobrali k jeho podstatě (實 shí), a ty sis už jistý,
že znáš moji cestu. Můžeš mít třeba celé hejno slepic, ale bez kohouta vejce
nepořídíš. Ty svou cestu vystavuješ na odiv světu, aby sis získal důvěru lidí,
proto tě takový člověk snadno dokáže odhadnout podle tvé fyziognomie. Zkus s
ním přijít za mnou a já mu ukážu.“
[…] – mistr Lie, mistr Hu a šaman
Po této zkušenosti se šamanem mistr Lie uznal, že on sám ještě ani zdaleka
nezačal s opravdovým studiem, a navrátiv se domů, tři roky odtamtud nevyšel.
Vařil na kamnech místo své ženy, krmil prasata tak, jako by hostil lidi, ničemu
ve svém konání nedával přednost před druhým, od broušení a řezání drahých
kamenů se vrátil k surové prostotě (復樸 fù pú). Až posléze stál sám jak
navršený kopec hlíny, uprostřed všech zmatků zůstávaje svůj a v jednotě se vším
setrval do konce.