Jon Fosse Někdo přijde Z norského originálu Nokon kjem til å komme přeložila Karolína Stehlíková (2000, revize překladu 2008). Osoby On Ona Muž I Na dvoře před starým, dosti sešlým domem. Olupuje se z něj barva, některé okenní tabulky jsou rozbité. Přesto má opuštěný, větrem ošlehaný dům, stojící na plošině v prudkém svahu s výhledem na moře, jisté kouzlo. Kolem pravého rohu stavení vcházejí na dvůr muž a žena. On je obtloustlý padesátník s delšími, šedivými vlasy, těkavým pohledem a pomalými pohyby. Jí může být kolem třiceti. Je poměrně vysoká, mohutná, s vlasy po ramena. Má velké oči a trochu dětská gesta. Muž a žena kráčejí kolem domu, drží se za ruce, dívají se stále směrem k domu Ona Vesele Už brzy budeme v našem domě On V našem domě Ona Starý krásný dům Daleko od ostatních domů a ostatních lidí On Sami – ty a já Ona Nejen sami ale spolu sami Podívá se mu do tváře Náš dům V tom domě budeme spolu ty a já spolu sami On A nikdo sem nepřijde Zastaví se, hledí k domu Ona Už jsme u našeho domu On Je to fakt pěkný dům Ona Už jsme u našeho domu u našeho domu kde budeme spolu Sami – ty a já u domu kde ty a já budeme spolu sami Daleko od všech ostatních U domu kde budeme spolu sami u sebe On Náš dům Ona Dům který je náš On Dům který je náš Dům kam nikdo nepřijde A už jsme u našeho domu U domu kde budeme spolu sami pro sebe Pokračují dál kolem domu Ona Trochu zneklidněná Ale je to trochu jiné nemyslela jsem si že to bude takové Náhle se strachem Protože někdo přijde je to tu tak pusté že někdo určitě přijde On se stále dívá směrem k domu, jakoby ponořen do vlastních myšlenek Ta dlouhá cesta sem nebylo vidět ani človíčka tak dlouho jsme jeli a neviděli jsme ani človíčka jenom cestu a teď stojíme tady před tím domem a Naléhavěji představ si až se setmí a představ si až bude ošklivo až vítr bude profukovat stěnami až uslyšíš burácet moře až se vlny budou tříštit až moře bude bílé a černé a představ si jaká bude v domě zima až bude vítr profukovat stěnami a představ si jak je to daleko k lidem jak temné to tu je jak ztichlé to tu bude a představ si jak se žene vítr jak vlny burácí představ si jaké to tu bude na podzim ve tmě za deště a ve tmě Bělající a černající moře a jenom ty a já tady v tom domě A tak daleko od lidí On Ano tak daleko od lidí Pauza Teď jsme konečně sami Ona Trochu zneklidněná Ale přece jenom jsme neodjeli od všech Nešlo přece o všechny Šlo přece jen o některé On se zastaví, pohlédne na ni On Odjíždíme pryč od všech pryč od všech ostatních Ona se zastaví se, pohlédne na něj Ona Tázavě Od všech ostatních Odjíždíme pryč od všech ostatních On Ano od všech ostatních Ona Ale může to člověk vůbec udělat Nebudou tu ti ostatní stejně s námi Může člověk odjet od všech ostatních Není to nebezpečné On Ale my přece chceme žít sami pro sebe To přece ti ostatní všichni ostatní nás od sebe rozdělují Všichni ostatní Důrazněji My přece jen chceme být spolu sami někde chceme přece jenom být sami někde kde můžeme bydlet Někde kde ty a já můžeme být spolu sami Sami pro sebe To jsme chtěli My jsme přece jenom chtěli být spolu sami Sami pro sebe Ona Jenže budeme tu sami Někdo tu prostě je Zoufale Někdo tu je Někdo přijde On Klidně Jsme tady sami Otočí se k ní zády, jde přes dvůr, vzdaluje se podél levého rohu domu, zastaví se a dívá se dolů k moři Nikdo tu přece není A tam Ukazuje je moře Nikdo sem nepřijde Ona přijde k němu, postaví se vedle něho. Také se dívá k moři. Veseleji A podívej jak krásné je moře Dům je starý a moře je krásné Jsme sami A nikdo sem nepřijde Nikdo A tam dole je moře tak krásné podívej – vlny podívej jak se převalují přes ty oblé kameny tam dole v odlivu vlna za vlnou a pak moře tam na obzoru Kam až oko dohlédne je vidět jenom moře a ještě pár ostrůvků tam v dálce pár černých ostrůvků proti modrému a bílému moři A tam Pauza Hm Pohlédne na ni. Ona se dívá do země, vypadá jako malá vyděšená holčička. Zamyšleně Ano Trochu zneklidněná Nikdo nepřijde Ona Já to ale moc dobře cítím že někdo přijde On Ne jsme sami nikoho tu neznáme Je tu jenom tenhle dům A pak moře Ona Někdo už je tu Důrazněji Ano někdo tu je Někdo přijde Já vím že někdo přijde On Ne jsme tu sami Pauza Konečně jsme sami Teď jsme sami spolu sami Rozhodně Nemohli jsme tam přece zůstat Museli jsme odjet Přece jsme chtěli někam odjet A tak jsme tady u tohohle domu Potěšeně A tady v tom domě teď budeme bydlet Dívá se znovu směrem k domu Rozhodli jsme se přijet sem Šťastně Rozhodli jsme se pro to A tak jsme to udělali A teď jsme tu To my teď budeme bydlet v tomhle domě Rozhodli jsme se přece že sem pojedeme V tomhle domě budeme bydlet To jsme si řekli Teď jsme tu V tom domě teď budeme bydlet Zadívá se znovu k moři A tam Ukazuje je moře Veliké a hezké Ona se dívá k moři Ona Ale nenapadlo mě že přijít sem bude tak Tak no jak to mám říct Dívá se do země. Pauza Moře je tak velké Nenapadlo mě že je takové Představovala jsem si ho úplně jinak On Ale my jsme prostě nedokázali být tam kde byli ostatní my jsme prostě nedokázali být s ostatními Chtěli jsme přece jenom být spolu Chtěli jsme přece být spolu sami Nechtěli jsme být tam kde jsou ostatní Musíme žít někde kde nikdo jiný není tam kde budeme jenom my Máme přece bydlet někde kde bychom ty a já Hlasitěji byli spolu sami Někde daleko Někde daleko pryč od všech ostatních tam někde daleko jsme přece tak moc chtěli žít Ona Ale tady je to svým způsobem tak opuštěné A navíc jako by tu někdo byl a přitom není Je to tu opuštěné a zároveň to tu není opuštěné Je to Zmlkne On Takové už jsou staré domy Ona ano možná že jsou On dojde ke staré ztrouchnivělé lavičce, která stojí u stěny domu, a posadí se. Ona ho sleduje Jenže teď je světlo představ si až bude tma až bude podzim a zima až bude tma a zima A navíc tu nejsme sami Protože tu pořád někdo je Vzrušeně Někdo tu je Já vím že tu někdo je A někdo přijde Já vím že někdo přijde On Budeme sami dva konečně budeme sami dva budeme spolu sami nebudeme tam kde jsou všichni ostatní ale budeme spolu spolu sami Teď budeme spolu sami Spolu pro sebe sami spolu Nebude tu nikdo jiný Jenom ty a já tu teď budeme spolu Mírně prosebně Pojď sem a posaď se vedle mě Tázavě Nechceš se posadit Ona přikývne Ona Přece jenom tu ještě někdo je Někdo přijde Zoufale Nikdy tu nebudeme spolu sami Nikdy nebudeme spolu On Pojď sem sedni si Vždyť jsme teprve přijeli Ona se posadí vedle něj na lavičku Ona Ale někdo přijde Já to vím Já to cítím že někdo jde někdo nechce abychom my dva byli sami Někdo přijde On Nikdo tu není Nikdo nepřijde Ona Nahlas Já vím že někdo přijde On Ne Ona Nikdy nás dva nenechají samotné On Takhle nesmíš uvažovat Ona Někdo fakt přijde já to cítím Vstane, postaví se před něj, shlíží k němu Zoufale Někdo přijde On Ale my jsme přece odjeli sem abychom mohli být spolu sami Nikdo nepřijde My jsme přece Odmlčí se, náhle na ni zoufale pohlédne. Pauza. Vyděšený, tázavě A kdo přijde Ona Já jenom vím že někdo přijde A ty taky chceš aby někdo přišel Raději bys byl s ostatními než se mnou Raději bys byl s ostatními Někdo přijde jestli půjdeme dovnitř někdo zaklepe na dveře Bude na ty dveře klepat a klepat Někdo na ty dveře zaklepe a bude na ně klepat a klepat a nevzdá to bude pořád klepat Jen co vejdeme do domu tak někdo přijde On Protestuje Ne Prosebně Nemůžeš se posadit tady vedle mě na lavičku Chlácholivě Nikdo nepřijde Ona Já vím že někdo přijde Já to dobře cítím Je to tu tak opuštěné že někdo přijde Někdo jde Já vím že někdo přijde On Ne nikdo nejde Nikdo nepřijde Ona Vždycky někdo přijde Někdo přijde Ona přijde Ona přijde a posadí se tam si sedne a bude se ti dívat do očí Já to vím Někdo přijde A ona si tam sedne s těma svýma očima Ona si tam sedne a bude se ti jakoby nic dívat do očí Já to vím Někdo přijde Ona přijde A to já nezvládnu Já to nezvládnu jestli někdo přijde A ona přijde On Nemůžeš se posadit tady na lavičku vedle mě Ona se posadí vedle něj. On jí položí ruku kolem ramen Nikdo nepřijde Ani ona Ani nikdo jiný Teď jsme sami teď jsme spolu Sami pro sebe Ona si opře hlavu o jeho rameno Jenom ty a já Ona Ty a já On Ty a já Ona Ale já za to nemůžu já to cítím že někdo přijde Anebo tu někde už je Tázavě Možná je někdo v domě Naléhavě A teď slyšels to Vyděšeně na něj pohlédne, narovná se. Tázavě Nebyly to kroky On se dívá na ni, poslouchá Něco to bylo Byly to kroky Něco jsem slyšela On přikývne. Ona tázavě Taky jsi to slyšel On přikývne Tys to taky slyšel On vypadá poněkud vyděšeně On Ano Ona Někdo tu je Někdo jde On Myslím že jsem zaslechl kroky Ona A teď něco slyšíš On zavrtí hlavou Ale před chvílí tu něco bylo Rozhlíží se, pak pohlédne na něj Teď zase On vstane, shlíží k ní On Někdo jde Jde znovu k levému rohu domu, podívá se za roh, obrátí se, pohlédne na ni, sedící na lavičce, zavrtí hlavou Ona Tázavě Nikdo On opět zavrtí hlavou. Otočí se zpátky, znovu se dívá za roh, pak se opět obrátí k ní On Půjdu se kouknout za roh Ona přikývne. On jde pomalu za roh, zmizí. Ona sedí dál na lavičce, rozhlíží se. Pak vstane, jde k rohu, za kterým on právě zmizel. Dívá se za ním Ona Hlasitěji, tázavě Nic Nevidíš nic Nic On Zpoza rohu Ne Ona se obrátí, vrací se zpátky na dvůr II Ona jde přes dvůr. Náhle spatří muže, který se objeví u pravého rohu domu. Je mu ke třiceti. Je to vcelku obyčejný muž. Ona na něj pohlédne, pak sklopí hlavu. Znovu vzhlédne, pokývne mu. Muž také pokývne. Pak pokračuje směrem k ní podél domu a pozoruje ji. Ona pozoruje jeho. Muž přijde až k ní, zastaví se před ní Muž Hrdě, trochu vychloubačně To vy jste koupila tenhle dům Ona se na něj dívá Slyšel jsem že někdo ten dům koupil Jen jsem si tak vyšel Dům byl tak dlouho prázdný že už se začal rozpadat A najednou se našel někdo kdo ho chtěl koupit To já jsem ten dům prodával Chtěl jsem jenom vědět kdo ho koupil Ona se dívá před sebe Já jsem ho zdědil moje rodina tu bydlela Ale před pár lety zemřela babička Ta byla poslední kdo v domě bydlel Od té doby je prázdný Stojí tak stranou a je dost starý Bylo celkem těžké ten dům prodat Ale nakonec se prodal Nemyslel jsem si že se mi podaří ho prodat Ona Tak to vy jste ten dům prodával Muž přikývne. Pauza. Tázavě A vy jste tu někdy bydlel Muž Ne jenom můj otec Rodiče mého otce tady bydleli Rozhodí rukama v tomhle domě Ona Je to pěkně starý dům Muž Ano Nevím přesně jak je starý Ale že je starý to je jasné Ona Hezký starý dům Muž Ale já bych v něm nikdy nebydlel Ona Ne Muž Ne ten dům je moc starý Ona Tázavě A bylo těžké ho prodat Muž Ano to bylo těžké Ona se posadí na lavičku. Muž ji pozoruje. Pak se posadí vedle ní. Ona na něj pohlédne Ona Bydlíte tady poblíž Muž Ano nedaleko Pauza. Dívá se na ni, tázavě A vy tu teď budete bydlet Ona přikývne Člověk se tu může cítit opuštěný Ona znovu přikývne Moc lidí tu kolem dokola není skoro nikdo Ona Je tu málo lidí to ano Muž Nebydlí tu skoro nikdo Pauza. Oba se dívají před sebe. Náhle on vyhlédne zpoza levého rohu, právě v okamžiku, kdy ona vzhlédne k muži. On se stáhne zpět, zůstane stát hned za rohem opřený o zeď. Dívá se do země, neposlouchá, ale slyší, co říkají Ale já tu každopádně bydlím není to odsud daleko Je to kousek Muž se směje Ona Ano Muž Bydlím tady poblíž to ano Muž na ni pohlédne. Trochu rošťácky Možná bychom si mohli navzájem dělat společnost Ona na něj pohlédne, zavrtí hlavou Ale to neříkejte Není tu moc jiných a já nejsem z nejhorších bych řekl Ona se dívá přímo před sebe. Pauza. On stojí neklidně za rohem, chce vyjít, zarazí se Ne já chtěl jenom vědět jestli už je někdo v domě Ona Ano Muž se na ni podívá. Ona k němu vzhlédne Muž Chtěl jsem zjistit kdo ten dům koupil Ona Tomu rozumím Muž Neprodávám domy každý den Vychloubačně A teď mám peníze Ona To jistě máte Muž Ano teď mám slušný peníze Ona Trochu vystrašeně Vy bydlíte nedaleko Pohlédne muži do očí Muž Ano není to daleko Flirtuje Tak co kdyby Ona Skočí mu do řeči Ne ne On stojí za rohem a je čím dál tím neklidnější, nakonec se jakoby proti své vůli odhodlá, vyjde zpoza rohu, kráčí přes dvůr a dívá se k lavičce, kde sedí ona a muž. Zastaví se, sklopí hlavu. Ona na něj pohlédne Ona Nervózně To jemu patřil ten dům Od něho jsme ho koupili Muž se zvedne, jde k němu. Rychle Říká že tu bydlel jeho dědeček Váhá, obrácená k muži Nebo ten ne Muž Ano můj dědeček taky Ale ten zemřel už dávno Dědečka si nepamatuju Ale moje babička tu žila ještě před pár lety než umřela Zastaví se před ním Chtěl jsem vás jenom pozdravit Stojí a dívá se do země On Právě jsme přijeli Muž To se tu určitě chcete trochu porozhlédnout Hledí na něho Ale já se můžu za chvíli vrátit A pak vám můžu ukázat dům Ona Rychle Bydlí tu ještě někdo jiný myslím tady v okolí Muž k ní přijde, zavrtí hlavou, stoupne si před lavičku Muž Přímo v okolí to ne Ale ano počkejte Váhá no já Jenom já Ona se dívá do země. Pauza. Muž je na odchodu Vrátím se teda za chvíli Mohl bych vás třeba večer pozvat na skleničku Protože teď mám přece peníze Muž se zasměje. On a ona pokývnou směrem k muži, který zdvihne ruku, zamává jim a poté zmizí za pravým rohem domu. On jde k lavičce, sedne si úplně na kraj, aby byl od ní co nejdále. Dívá se před sebe na zem. Ona po něm opatrně pokukuje. Dlouhá pauza On Trochu roztřeseným hlasem To tys mu nabídla aby si sednul vedle tebe na lavičku Ona Ne ne On Takže on jen tak přišel a posadil se Jakoby ironicky Jen tak z ničeho nic přišel a posadil se Ona hledí strnule před sebe Takže to bylo takové tajné přání které jsi vyslala No to se musíte posadit tady těsně vedle mně Ty jsi to prostě jak je tvým zvykem řekla aniž bys to vyslovila Ona Ne nech toho Mám hrozný strach On Ne ty jsi nedělala nic Ani do očí ses mu nepodívala Vztekle Dívala ses mu do očí celou dobu Nebo ses to zrovna chystala udělat zrovna když jsem přišel Zavrtí rezignovaně hlavou Ona Ne prosím tě Mám hrozný strach On Vzrušeně A nechtěla ses o něj zrovna tak nějak opřít akorát když jsem přišel Ona Neopřela jsem se o něj On Já jsem to přece viděl na vlastní oči Viděl jsem přece jak ses o něj opřela Smířlivěji Přece jsem to viděl Ona Rezignovaněji Neudělala jsem to On Líbil se ti Ona Ani líbil ani nelíbil On Líbil se ti Ona Tak dobře trochu se mi líbil On vstane, jde přes dvůr On Jasně jsem tě viděl jak tam sedíš s očima široce rozevřenýma Určitě si počkal až jsem zašel za dům aby mohl vejít na dvůr a mluvit s tebou o samotě Potřese zoufale hlavou A prý se ještě vrátí Vzdychne těžce a zoufale Už sem bude chodit pořád Jde zpět a sedne si znovu na lavičku, trochu blíž k ní Bydlí tady sám A nás dva nenechá nikdy o samotě Pohlédne na ni A navíc jsme ten dům koupili od něj Vstane Do hajzlu A jeho rodina prý bydlela v tomhle domě kde teď máme bydlet my Hledí na ni zoufale kde teď musíme bydlet my Klidněji A ty si tu sedíš a díváš se mu do očí dlouze se mu díváš do očí Vztekleji Lepíš se tu na něj na lavičce Dívá se před sebe. Pauza A on přijde zas Přijde zas Přijde Chodí sem a tam. Pauza. Klidněji Tys přece věděla že někdo přijde Já jsem to vlastně taky tak nějak věděl Jenže já jsem to nechtěl vědět Ale tys to věděla celou tu dobu Zastaví se, dívá se na ni. Vztekle Tys vlastně chtěla aby přišel Ty jenom tak říkáš že nechceš aby někdo přišel ale ve skutečnosti si nepřeješ nic jiného Vrtí rezignovaně hlavou Ona Tiše a klidně Uklidni se On stále přechází sem a tam Už toho nech tak se uklidni Pauza. S falešným optimismem Musíme jít dovnitř a prohlédnout si dům On jenom dál přechází sem a tam. Ona vstane. Prosebně Nepůjdeme do domu On Někdo přece přijít musel Ona jde k němu, vezme ho za ruku Ona Pojď půjdeme do domu On na ni pohlédne On Já tu nechci bydlet Zoufale Já tu nechci zůstat Ona Chlácholivě, má trochu strach Pojď půjdeme dovnitř On Musela ses mu dívat do očí Osvobodí se z jejího sevření, jde si sednout na lavičku, opře si lokty o kolena, bradu si podepře dlaněmi. Skutečně zoufalý Ne ne ne Ona jde k němu a posadí se vedle něj na lavičku Ona S falešným optimismem Bude dobře uvidíš On na ni pohlédne. Pauza On Úplně vážně a upřímně Mám tě tak rád Obejme ji, přitiskne ji k sobě, dívá se jí do očí. Ona ho obejme, opatrně ho začne kolébat Ona Ty a já Políbí ho na čelo On Ty a já Ona Ty a já On na ni rezignovaně pohlédne On Vždycky musí někdo přijít Ona Chlácholivě Jen buď klidný Ty a já to přece víš On Ano jenom být klidný Ona A teď můžeme jít do našeho domu On se narovná On Půjdeme dovnitř Zvedne se z lavičky. Ona vstane. Berou se za ruce a jdou směrem ke dveřím Ona Pohlédne na něj Ty máš klíč že ano On se zastaví, prohmatá si kapsu, přikývne. Vytáhne klíč z kapsy. Jdou směrem ke dveřím. On odemkne, podrží jí dveře. Ona vejde dovnitř. On ji následuje, zavře za sebou dveře, je slyšet, jak zamyká a ověřuje si, zda jsou dveře zamčené, cloumá dveřmi III Ona přichází z chodby, vchází do starobylé, velké, podlouhlé kuchyně. On vejde za ní, zavře za sebou dveře Ona Pohlédne na něj nadšeně Podívej na ten pěkný kuchyňský stůl Ukazuje na dlouhý, neopracovaný, častým používáním opotřebovaný stůl, který stojí podél vzdálenější krátké stěny tady můžeme sedávat a jíst přímo naproti sobě můžeme sedávat a jíst Pohlédne na něj Posadíme se Posadí se na jednu z neopracovaných rozvrzaných židlí, které stojí v řadě podél jedné strany stolu. On ji následuje, posadí se přímo naproti ní na neopracovanou rozvrzanou lavici, která stojí u stěny podél druhé strany Takhle můžeme sedávat každé ráno Protože teď jsme v našem domě A budeme tu spolu jen my dva tady budeme spolu spolu sami Sami pro sebe A nikdo sem nepřijde On Ano jenom my dva spolu Ona Ty a já On Ty a já Vstane, jde ke kuchyňskému oknu, které je uprostřed stěny a z něhož je vidět na dvůr, dívá se ven, rozhlíží se na všechny strany. Pauza Ona Vidíš něco On Ne Otočí se k ní Myslím že Odmlčí se Ona Co On Ale ne nic Ona Veseleji Podívej se na ten starý sporák Ukazuje na sporák. On přikývne A na tu starou ledničku Ukazuje na ledničku Myslím že jsem tak starou ledničku ještě nikdy neviděla Zvláštní že funguje A tady ty záclony A je to tu zatuchlé Rozhlíží se po pokoji A tady budeme bydlet Koupili jsme tenhle dům Koupili jsme tady to všechno A teď tu budeme spolu sami sami pro sebe A nikdo sem nepřijde On se znovu zadívá z okna. Ona se dívá na něj. Ne zcela přesvědčivě Budeme spolu Přesvědčivěji Jenom ty a já Se stále větší jistotou Nikdo jiný S jistotou Nikdo nepřijde On stále hledí z okna On tiše Už je tam zase Ona Ne ty si děláš legraci On energicky vyhlíží z okna On Já myslím že jsem ho zahlédl Ona Vždyť sotva odešel On na ni pohlédne On Jo ale já jsem si skoro jistý že jsem ho zahlédl Venku na dvoře Tam vedle Zmlkne Ona To ale jistě nemohl být on On znovu vyhlíží z okna On Ale já myslím že to byl on Ona jde k oknu, stoupne si vedle něj, položí mu ruku kolem ramen, dívá se ven Něco jsem zahlédl to musel být on Ona na něj kradmo pohlédne Ona Chceš abych šla ven a porozhlédla se Podívala se jestli tam je On na ni zoufale hledí, v očích má strach On Ne Ona skloní hlavu. Rezignovaně Ty ho snad chceš potkat Ty tu nechceš být se mnou ty ho snad chceš potkat Ona Trochu vyděšeně Nedělej si legraci Pauza Vždyť víš že to tak není Pauza Můžeš jít klidně ven sám Pauza. S falešným optimismem Anebo si to tu můžeme projít a prohlédnout si ty staré věci které tady v tom našem domě jsou To bychom mohli On Ale já jsem si jistý že jsem ho zahlédl Pst Poslouchá. Podívá se na ni. Tlumeně, tázavě Slyšelas něco Ona zavrtí hlavou. Hlasitěji Nic Ona znovu zavrtí hlavou. On opět vyhlíží z okna. Náhle se ozve zaklepání. On na ni zděšeně pohlédne. Ona pohlédne na něj. Má velké, vyděšené oči. On zavrtí hlavou, pak jde zpátky k lavici, posadí se. Ona se posadí na židli. Znovu se ozve klepání, tentokrát silněji. Oba tiše sedí, dívají se na sebe. Ona Tlumeně Neotevřeme On zavrtí hlavou. Nadšeně Necháme ho tam prostě stát On přikývne. Znovu se ozve zaklepání Ať si tam klidně stojí a klepe Nemusíme otevírat Ten dům je přece náš otevřeme jenom tomu komu chceme On se opře lokty o stůl, skryje tvář v dlaních Nemusíme přece otevírat Pauza Otevřeme přece jenom tomu komu chceme On zvedne hlavu, položí ruce na stůl, dívá se na ni On Nikdy nebudeme sami dva A tys věděla že prostě někdo přijde Znovu se ozve zaklepání Ona Tázavě Musíme otevřít On Stejně bys nejradši abychom otevřeli Tak ráda bys Zmlkne Ona Nemusíme otevírat Sedí a vzájemně se na sebe dívají Myslíš že už je pryč On Možná Pauza Nebo tam možná stojí a čeká Stojí na dvoře možná stojí přede dveřmi Ona Já myslím že už je pryč Nadšeně A už nepřijde Už znovu nepřijde a jestli ano tak až za několik dní a pak už nikdy nepřijde On Šťastně Myslíš Ona přikývne Ona Trochu veseleji Pojď půjdeme do pokoje Teď už je určitě pryč Klepal na dveře ale my jsme mu neotevřeli A už je pryč Je pryč On Snad je pryč Ona Já vím že je pryč Takže můžeme jít do pokoje Vezme ho za ruku. On vstane. Ona ho vede ke dveřím do pokoje IV Ona ho vede za ruku do starobyle zařízeného pokoje se zažloutlým dřevěným obložením na stěnách Ona Teď si to tu projdeme a prohlédneme si všechno co v pokoji je On Poněkud rezignovaně Ale on tam stojí přede dveřmi stojí tam a čeká a za chvíli zase zaklepe Ona Já myslím že je pryč On Nebojácně Jen ať si tam klidně stojí Dveře jsou stejně zamčené Ona Ať si tam klidně stojí Rozhlíží se po pokoji Ale tady je to moc hezké Ten pokoj je pěkný A všechny ty fotografie co visí na stěnách Oba se rozhlížejí po pokoji Všechno tu zůstalo jak to tu asi bylo po celá ta léta Se zájmem se rozhlíží, všimne si portrétu mladé ženy, který visí na dlouhé stěně přímo naproti Ta fotografie tam na zdi Ukazuje to je určitě ta co tu bydlela před námi babička Odmlčí se, pohlédne na něho, rychle Támhle vzadu Ukazuje tam vzadu ta co ji vidíš tam na zdi ta mladá žena tam na té fotografii to je určitě ona babička zamlada Pustí jeho ruku, jde k portrétu, stoupne si před něj. On zůstane stát. Ona se dívá na portrét. Pauza Musela být krásná On Poněkud rezignovaně A on teď určitě stojí před dveřmi Určitě zaklepe na dveře Zoufale Proč jsi neřekla dřív že prostě někdo přijde Ona se k němu obrátí Ona Ať si tam klidně stojí On se dívá do země On Navíc se ti jistě zdá hezký docela je babičce podobný Ona Nijak zvlášť jí tedy podobný není On se směje. Ona se znovu obrátí k portrétu On Že ty si tak dobře pamatuješ jak vypadá Jde k portrétu, dívá se na něj. Pohlédne na ni. Ironicky Mně se zdá že se trochu podobá své babičce když byla mladá Pauza A teď tam venku obchází Ona přechází po pokoji. On se za ní otáčí Co myslíš Podobá se jí Ona Nevím On Dívala ses mu do tváře tak pozorně Ona dělá, že neslyší, dál se rozhlíží po pokoji Ona Tam Hledí na svatební fotografii, která visí vlevo na krátké stěně to je svatební fotografie Ukazuje tam to musí být svatební fotografie Spontánně Ale ten muž byl taky krásný Jde ke svatební fotografii blíž, podrobně si ji prohlíží. Obrátí se k němu. Konstatuje jen tak mimochodem Oba dva byli krásní On přikývne, jde k ní, postaví se vedle ní Byl to pěkný pár A byli dost mladí když se brali On S výraznějším zájmem Já myslím že se trochu podobá jak babičce tak dědečkovi Ale na téhle fotografii jsou oba mladší Ona Ano jsou dost mladí Trochu váhá Tak nejvýš dvacet On Ona je možná ještě mladší Ona Nejsou na tom jako my On Ty přece nejsi tak stará Ona Úplně mladá už taky ne Položí mu ruku kolem pasu, přitiskne se mu k boku. Pauza. Vzhlédne k němu Ale já jsem tak ráda že jsme se my dva potkali Ale trvalo to než jsem potkala někoho s kým jsem si mohla odpočinout Pauza U koho jsem si mohla odpočinout Spolu sami pro sebe To je přesně to To je přesně to co chceme Chceme si přece odpočinout společně On Ale přece odpočíváme společně Ona přikývne. Pauza. On se vymaní z jejího sevření, jde k dlouhé stěně, kde vedle portrétu visí chlapcova fotografie z konfirmace. Zastaví se před ní. Pohlédne na ženu. Trochu ironicky Tady je jeho fotografie v obleku a s kravatou Pauza. Váhavě To je divné že tady ty fotky nedal pryč než dům prodal aspoň ty na kterých je on sám Ona Je to dost divné On otevírá dveře, které jsou v pravé krátké stěně pokoje, nakukuje do ložnice On Pohlédne na ni A tady je ložnice kde Váhá kde spala stará Smrdí to tu starobou Smrdí tu staré chcanky nevětrané a špinavé to tu je A malba je oprýskaná Postel neustlaná Vejde do ložnice. Ona jde k fotografii z konfirmace, stoupne si před ni. On volá z ložnice A pod postelí je hrnec do půlky plný starých plesnivých chcanků To snad není možný Ona si stále prohlíží fotografii z konfirmace.Vyděšeně No představ si že tam pod postelí stojí hrnec do půlky plný starých chcanků To snad není možný Ona Duchem nepřítomná do půlky plný starých chcanků On Z ložnice Musíme to vylít Ona Tady se toho musí tolik udělat v tomhle domě On Z ložnice Neměli jsme tenhle dům nikdy kupovat Ona To není tak jistý On se vrátí zpět do pokoje, zavře za sebou dveře, dívá se na ni. Ona si stále prohlíží fotografii z konfirmace. Vzhlédne od fotografie, podívá se na něj. Opět se zahledí na fotografii. Zamyšleně. Hrnec se starýma chcankama pod postelí On kýve, jde ke kanapi, které stojí podél levé kratší stěny pod svatební fotografií. Lehne si na pohovku, leží na zádech, dívá se přímo před sebe. Ona jde ke dveřím do ložnice, otevře je, vejde dovnitř. Z ložnice No teda Ne to snad není možný A smrdí to tu zatuchlou starobou A postel je neustlaná Vypadá to že ani nevyměnili povlečení potom co Váhá ona tady spala On Určitě tam umřela v tý posteli v tom povlečení Ona se vrátí zpět do pokoje, zavře za sebou dveře Ona Myslíš On Tys věděla že prostě někdo přijde Tys to věděla Ona jde k oknu, které je trochu napravo v dlouhé stěně a napravo od portrétu a fotografie z konfirmace. Stoupne si k oknu a dívá se ven směrem k moři Ona Skoro jako by se nudila A támhle máme moře Jenom moře A nikdo tu není Jediné co vidím je moře Nic jiného On Nevidíš nikoho Ona Jenom moře On Jenom moře – dobře Trochu radostněji To je tak fajn vidět jenom moře To se člověk může cítit bezpečně Ty a já a tam venku je moře Je to tak jak má být Ty a já a moře A nikdo jiný tu nebude Jenom ty a já a moře Nikdo jiný Ona Ale moře je tak veliké A není vidět ani živáčka Jediný dům Jenom moře On se obrátí na kanapi, zůstane ležet zády k ní, dívá se do zdi. Pauza Ale nebuď smutný Já tě utěším Jde ke kanapi, lehne si za něj, obejme ho, přitiskne se k jeho zádům. Chlácholivě Jenom ty a já A pak moře ty a já a moře Nesmíš být smutný Já tě budu opatrovat Nesmíš mít strach Uvidíš že všechno půjde dobře Nic zlého se nestane Ty a já budeme spolu Teď už budeme spolu pořád Ty a já budeme spolu Nikdo jiný tu nebude Jenom ty a já A dům je starý a pěkný A my jsme ujeli od všech A teď budeme spolu budeme spolu sami ty a já spolu sami budeme společně odpočívat teď budeme spolu jenom ty a já Ty a já sami spolu Pauza. On se k ní obrátí, dívá se na ni On Ustrašeně Slyšíš Slyším někoho venku On je venku Je tam pod oknem Ona Klidně Já nic neslyším Slyším jenom jak ti bije srdce Slyším že máš strach On Slyším tak zřetelně kroky Slyším že někdo je venku On neodešel ne je venku a obchází kolem domu Oba leží a poslouchají Ona Poněkud rezignovaně Opravdu tam někdo je Tak on teda neodešel A teď chodí kolem domu obchází kolem domu Pauza Ale to nám přece nemusí vadit To přece není tak hrozné že je tam venku že obchází kolem domu Přesvědčivě To přece není tak hrozné Jemně Protože teď jsme ty a já spolu sami Zoufale Teď jsme spolu sami společně On Ustrašeně On obchází kolem domu Slyším jak tam obchází A za chvíli se zastaví na dvoře Neodejde znovu a znovu se bude vracet Posadí se na kraj pohovky. Ona se posadí vedle něj. Vyděšeně na něj pohlédne Ona Zoufale Bude se pořád vracet Že se bude pořád vracet Jak můžeš něco takového říct On Řekl že odejde ale nešel nikam Prostě tu zůstal Pořád se bude vracet Ona Ale to přece nejde Řekl přece že nás nechá abychom se tu sami porozhlédli Chtěl odejít Chtěl se vrátit až později Měli jsme se tu porozhlédnout On Jenže teď je tu zas Trochu odvážněji Ale dveře jsou zamčené Ona Jsi si jistý že je někdo před domem On přikývne Ona Odvážněji Můžu jít ven a podívat se On vstane, jde do kuchyně, vrátí se zpátky, dívá se na ni rezignovaně On Slabě Stojí venku na dvoře Viděl jsem ho kuchyňským oknem Ona Řekl přece že odchází Hledí na něj se strachem. Pauza Jsi si jistý že tam někdo je On přikývne. Jde ke kanapi, posadí se vedle ní, pohlédne na ni On Obviňujícím tónem Teď je tam zase Tak ty sis tu našla přítele sotva jsme přišli To se ti povedlo Já jsem tě viděl Zoufale Viděl jsem dobře jak ses mu dívala do očí Když sis myslela že tě nevidím tak ses mu dívala do očí A já jsem dobře slyšel jak ses ptala jestli bydlí daleko Já jsem to dobře slyšel Ona Kde je On Řekl jsem že stojí na dvoře Ona Rychle Tak ať si tam stojí Vždyť tam klidně může stát Ať si tam klidně stojí On To tys ho pozvala aby k nám zase přišel Ona Ne Sám řekl že se chce vrátit já jsem neřekla nic Sám řekl že se chce za chvíli vrátit to řekl On A teď už je tu Ozve se zaklepání. On vstane, pohlédne na ni ustrašeně. Ona pohlédne na něj. Zoufale Nemám na to se s ním vidět Jdu pryč Zadívá se ke dveřím do ložnice Jdu do ložnice Ukáže na dveře do ložnice Nedokážu se na něj dívat Dívá se na ni prosebně Jestli má někdo otevřít musíš to udělat ty Ona Váhavě Jsi si tím jistý Jsi si jistý že bychom měli otevřít a že to mám udělat já On přikývne On Já na to teď nemám Nemám na to dívat se na lidi Já nesnesu aby sem někdo chodil Krátká pauza Ale musíme mu otevřít Ty mu otevřeš dveře Ona Tázavě Mám otevřít Znovu se ozve zaklepání On Jestli má někdo otevřít musíš to být ty kdo otevře dveře Já nemám na to abych otevřel Nemám na to abych se s ním viděl Já jsem to věděl že někdo přijde Znovu se ozve klepání, tentokrát silněji Ona Tázavě Musíme otevřít On pokrčí rameny. Klepání je ještě silnější. Ona na něj pohlédne Myslíš to vážně Že musíme otevřít Musíme otevřít Znovu klepání On On nepřestane klepat Takže musíme otevřít Ona Tázavě A já mu mám otevřít Znovu klepání. Ona jde do kuchyně, dveře nechá otevřené. On jde do ložnice, zavře za sebou dveře, pak je znovu otevře, vrátí se do pokoje. Lehne si na pohovku s obličejem obráceným ke stěně, s rukama složenýma za hlavou, kolena pokrčená směrem ke stěně V Ona přidržuje dveře z kuchyně do chodby muži, který stojí na prahu a rozhlíží se po kuchyni Muž Říkal jsem si že vám ten dům vlastně můžu stejně dobře ukázat hned A přinesl jsem s sebou Zvedne před sebe tašku, kterou drží v ruce, cinkají v ní lahve něco Víte přece že teď mám peníze Zasměje se, usmívá se Nikdy před tím jsem neměl tolik peněz Směje se To až teď mám peníze A vaší zásluhou Vejde do kuchyně, pohlédne na ni. Ona za sebou zavře dveře. Muž projde kolem ní a posadí se na lavici. Pauza To víte já tenhle dům znám dobře vyznám se tu znám tu každou skulinku Pauza. Postaví tašku na stůl. Ona si stoupne ke kuchyňskému oknu, přenese váhu na pravou nohu, takže se jí bok jemně vyboulí směrem k němu. Dívá se z okna. Muž zírá na její bok. Když jsem byl malý býval jsem často v tomhle domě Poměrně často jsem tu býval Pauza Nemohla byste mi podat skleničku Ona na něj pohlédne Ona Já nevím kde jsou skleničky Muž ukáže na skříňku s posuvnými dvířky, která visí na zdi za řadou židlí. Ona na něj hledí Kde Muž Tam ve skříni Pořád ukazuje. Ona odsune dvířka, za nimi spatří pěkně vyrovnané sklenice, hrnky a další nádobí Prodal jsem dům se vším co v něm bylo Nevěděl jsem stejně co bych s tím dělal Jí by se to tak jako tak nelíbilo staré babičce Směje se Ale takový už je holt život člověk si schovává věci pak umře a jiní mají zase svoje věci pro ně jsou tyhle věci skoro bezcenné Tak to prostě je Ona Tázavě Skleničku Muž přikývne Muž A jednu pro vás protože vy si přece taky dáte něco k pití Ona zavrtí hlavou Takže vy nechcete nic pít Vytáhne z tašky lahvové pivo a postaví ho před sebe na stůl. Dívá se na ni rošťácky Nic k pití Ona zavrtí hlavou. Muž odzátkuje lahev a postaví ji opět na stůl. Ona vytáhne ze skříňky jednu skleničku, postaví ji před něj na stůl. Jde zpátky k oknu, kde zůstane stát. Opět se dívá ven. Muž na ni hledí Vám tedy nic Ona se k němu pootočí, zavrtí hlavou. Muž si nalije trochu do sklenice, pěna přeteče přes okraj. Zírá na ni Musíte se posadit Nemůžete se posadit a trochu si se mnou povídat Lokne si, má pěnu kolem úst, pořád na ni hledí Nechcete nic Nechcete se posadit Postaví sklenici na stůl. Pauza. Cituplně Ano tady sedávala moje babička ráno co ráno Nebývala často z domu A skoro vždycky byla sama A teď už tu není Pauza Tak tak Pauza. Zírá na její bok. Ona se dívá z okna Byla sama babička tady v tom domě spoustu let Můj dědeček umřel už dávno Musela být dost osamělá Ale že by si někdy stěžovala to ne Určitě byla osamělá protože tady v okolí není zrovna moc lidí Zachechtá se. Pauza Co jste provedla se svým mužem Ona na něj pohlédne Ona Co jsem provedla se svým mužem Muž Teď se tady posaďte dejte si skleničku Trochu si se mnou povídejte Ona si sedne přímo naproti němu na židli. Muž před ni postaví lahev piva. Ona zavrtí hlavou. On se zamyslí. Tlumeně Jo babička Sentimentálně Ta byla hodná Vždycky na mě byla hodná Lokne si Jo moje babička Pauza. Hledí na ni Dostali jste ten dům lacino Fakt lacino Všechno co v životě měla byl tenhle dům a to co bylo v něm A já jsem ten dům zdědil Máte mi vážně za co děkovat Směje se. Pauza Ale možná jste za ten dům zaplatili moc Stojí na tak opuštěném místě A je tak zchátralý Možná jste za ten dům zaplatili až moc Zachechtá se Ne dostali jste ho lacino příliš lacino Měla byste mi za to být vděčná Jak říkám měla byste mi za to být vděčná Ona vstane Nemůžete si sednout a chvíli si se mnou povídat Jenom chvilku Ona stojí u kuchyňského stolu a shlíží na něj Teď ne Tak třeba někdy jindy Třeba se můžeme sejít někde jinde Já přece bydlím tady kousek Můžeme se klidně sejít Anebo Směje se stejně se potkáme Není tady moc jiných lidí které byste tu mohla potkat ale mě tu potkat můžete Takže až si budete přát společnost Lokne si Takže až si budete přát společnost tak stačí prostě přijít můžete přijít kdykoli ke mně domů A taky mi můžete zavolat Protože v tomhle domě je telefon a já mám telefon Tady Vytáhne z kapsy kabátu pero a kus papíru Tady teď napíšu na které číslo můžete volat Stačí prostě zavolat Když budete chtít zavolejte kdykoli Položí papír na stůl, sehne se, pečlivě píše číslo. Ona stojí na druhé straně stolu a dívá se na něj. Muž vzhlédne, vezme papír, podá jí ho. Ona si ho vezme. Vytáhne z kapsy kabátu peněženku, otevře ji, uloží papír do ní. Muž se na ni usmívá, kýve Stačí prostě zavolat Teď už máte číslo A máte ho dobře schované tam kde ho teď máte Usměje se na ni, pak sklopí pohled na stůl. Ona jde zpátky ke kuchyňskému oknu, postaví se zpříma, opře se rukama o okenní rám, dívá se ven. Muž uchopí sklenici, dopije, postaví sklenici na stůl. Vezme lahev, zazátkuje ji, vrátí ji do tašky. Vstane Stačí prostě zavolat kdykoli zavolejte A to vám řeknu já nejsem nejhorší Jde k oknu, stoupne si vedle ní, ona se stále dívá z okna. Hledí z okna přímo před sebe. Pauza Ne já jsem se chtěl jenom zastavit Určitě máte hodně práce Můžu přijít později nebo můžu přijít někdy jindy Stačí prostě zavolat Teď už víte kde mě najdete A vy mi určitě zavoláte Jde ke dveřím do chodby. Ona se obrátí, dívá se za ním. Muž se ohlédne, dívá se na ni Tak já jdu a vrátím se někdy jindy Ona přikývne. Muž otevře dveře, vyjde ven, dveře za sebou zavře. Ona zůstane stát u okna, dívá se ven VI Ona jde do pokoje. On leží na kanapi s obličejem stále obráceným ke zdi a koleny pokrčenými. Ona se posadí na kraj pohovky. On stále leží a dívá se do zdi. Dlouhá pauza Ona Klidně Už je pryč Pauza. Hlasitěji Slyšíš Už je pryč Pauza. Tišeji Spíš Položí mu ruku na rameno, třese s ním Už šel Už je pryč On na ni pohlédne, jeho pohled ztěžkne. Má strach Co je to s tebou On se znovu zahledí do stěny Co je to s tebou Už je pryč Už jsme tu zase sami ty a já Znovu s ním zatřese Tak řekni něco Co je Sehne se nad ním, obejme ho Co je to s tebou Miláčku Co je to s tebou On Mluví do zdi Tak jsi spokojená Jsi spokojená Ona Zoufale Co tím myslíš Mám hrozný strach On Teď máš cos chtěla Pauza. Ona se od něj odtáhne, vstane, přejde po pokoji. On se na ni dívá. Ironicky Jsi šikovná Ty jsi vážně šikovná Samozřejmě je to tu až moc opuštěné a osamocené To chápu Já tomu rozumím Ona Nebuď takový Mám hrozný strach On Já tomu rozumím Moc dobře to chápu Ona Co jako On Musela jsi Ona Trochu vztekle Co On Kdy mu zavoláš Ona Nebudu mu volat On Tak proč sis vzala jeho telefonní číslo Ona To jsem přece musela Co jsem asi měla dělat když mi ho dával On Aha A jak ráda sis ho vzala Já to chápu Ona Co tím myslíš On Proč sis dala ten papírek s číslem do peněženky Ona To jsem neudělala On Aha tak ne Ona Jak můžeš vědět že jsem to udělala On Prostě to vím Poznám ti to na hlase Prostě to vím Ona jde do kuchyně, dveře nechá otevřené. Pauza. On se posadí na kraj pohovky, hledí do země. Úplně klidný Já jsem věděl že někdo přijde Vstane, jde k oknu, dívá se dolů k moři A tam dole máme moře se všemi těmi vlnami moře je bílé a černé s těmi vlnami se všemi těmi měkkými a černými hlubinami Sám pro sebe se směje Vždyť my jsme jenom chtěli být spolu sami Směje se nahlas. Pauza. Jde do kuchyně VII On vyjde z hlavního vchodu, jde k pravému rohu domu, hledá ji, jde k levému rohu domu, hledá ji. Chodí po dvoře sem a tam On Ne ona mu nezavolá Určitě se brzy vrátí A pak budeme spolu sami Budeme spolu sami napořád budeme žít sami pro sebe Jde k lavičce, posadí se. Opře si lokty o kolena, hlavu složí do dlaní. Hledí přímo před sebe Spolu sami sami pro sebe Hrubě se zasměje. Dlouhá pauza. Ona přichází zpoza levého rohu domu, něžně se na něj dívá. On na ni pohlédne, sklopí hlavu. Ona se posadí vedle něj na lavičku, zvedne ruku, pohladí ho po tváři. Dlouhá pauza. Opona Právo k provozování této hry uděluje agentura Aura-pont, Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4 Podolí, www.aura-pont.cz.