Kognitivní psychologie:

1.    procesy, jejichž působením poznáváme věci a jevy svého prostředí nebo si je uvědomujeme;

2.    kategorizační pojem, odlišení poznávacích procesů od emocionálních a konativních procesů
stavů; kognitivní styl, kognitivní orientace;

3.    produkty poznávání, vědění, informace;

4.    vyhraněný přístup, příp. systém, tedy spíše kognitivistický než kognitivní (piaget:
kognitivní teorie emocí, terapie) ;

 Americká psychologická asociace – R.G. Kinkade;potřeba metodologické integrace, interfunkční
princip;

 antropický princip – ústředním tématem člověk jako KS – J.H.Flavell;

kognitivní věda: studium principů, pomocí nichž inteligentní entity interagují se svým prostředím
(Ruisel); Cognitive Science 1977 + časopis, Cognitive Development, Evropská společnost pro
kognitivní psychologii 1985, Cognitive Science in Europe Michel Imbert (trojdimenzionální
znázornění kognitivní vědy);


Ohniska zkoumání: vnímání, řeč, usuzování, činnost; směry implementace výsledků:


1.strojové optické vnímání,

2.rekognice a porozumění,

3.programová syntéza,

4.robotová technika;

 metakognice- vědomí vlastního vědomí, vědění, přemýšlení o vlastním myšlení; strukturně
organismické pojetí – jaké jsou vztahy jednotlivých složek kognitivního systému, interakce ve
struktuře osobnosti; ekosystém; systémové pojetí kognice;


Kognitivní systém tvoří množina poznávacích procesů a obsahů poznání, vztahy mezi těmito proměnnými
a vlastnostmi; funkční okruh – Jacob J. von Ucxkuell – org. žije v jedinečném životním prostředí
(Umwelt) a že jednotlivé orgány urč. co se stane podnětem nebo znakem pro jedince;

 znakový svět – bohatý, proměnlivý, chronogenně lokalizovaný, hierarchicky usp.; oblasti
skutečnosti – Karl R. Popper – oblasti skutečnosti – 1.svět=reálný, 2.svět=svět našeho osobního já,
3.svět=obraz světa; obje. skutečnost, subj.-prožívání

M. Rostohar – Psychologie jako věda o subj. skut.; lidské pozn – aktivní proces; char. kogn.
systému: fční, strukturní, evoluční, chronogenní, organizační;


kognitivní scénář – sled pozorovatelných projevů, verb i neverb., pohyby a změny soc. interakce –
dospějeme k obecným závěrům (Norbert Wiener – kybernetika); pozn. procesy – dílčí fční systém
osobnosti(J. P. Guilford, G. W. Allport); pozn. procesy – integrovaná i integrující složka os.






R. Adams-vodopád(vizuální vnímání);

H.Aebli-redukce laboratorních podm. počitky, myšlení-vnést řád do činnosti;

G.W.Allport-deset dílčích systémů osobnosti;

T. Akvinský-rozum nadřezen vůli;

J.M.Baldwin-asimilace(perc.schémata);

A.L.Blumenthal;Bobrow+Norman-kapacita pozor.matrice+pátrání po písmenu;

Bourdon-test poz.-text;

Ramón y Cajal+Golgi-1906 Nob cena-polarizace mozku-pozornost;

R.Carnap-explikandum-podobnostexplikantu,přesnost,plodnost,jednoduchost

René Descartes-racionalismus, oko býka;

Dixon-percepční. obrana-snížená schopnost vnímat emočně sycené podněty ve srov. s neutr.;

Hermann Ebinghaus-asociace;

G.T. Fechner-psychofyzika vnitřní a vnější-1.vnější fyz podnět 2.změny, pohyb 3.počitky;

J.H.Flavell-navazuje na Piageta konvergence přístupů k pozn. proc.;

Th. Flournoy-Ženeva-dvojitá pozornost;

P.J.Galperin-pozornost-zvláštní forma duš činnosti;

F.Galton-asociační experiment;

D.Gentner-vývoj mentálních metafor-animované, neutrální, prostorové, systémové;

James J. Gibson-mikrostrukturní analýza, vnímání, optické usp.(optic array);

Eleanor J. Gibsonová-selektivní výběr u vnímání úloha pozornosti, zkoumání vývoje vnímání;

H.Head-fantomový úd, parestezie-představa odňaté končetiny;

D.O.Hebb- princip centrace vnímání-různé buň soubory, fantomový úd, parestezie, organizace
chování-pozoornost jako autonomní proces, představy-sdružování neuronů)cell asemblies);

H. Helmholtz-konstany velikosti, tvarů, barev-vyrovnávací mechanismy vnímání;

Herbart-vysvětloval obsahy apercepce (změna pasivního čití k aktivnímu pozorování)obsahy,
představy-dynamické jednotky;

David Hume-teorie odrazu;

V.Chmelař-vybavení předmětu na základě znaku, parsing paradox-současně vnímání zdola i shora;

Michel Imbert-Cognitive Science in Europe, trojdimenzionální model kogn. vědy;

E.R.Jaensch-eidetické vlohy.typologie;

William James-Principles of Psychology-pozornost, teorie filtru, dvojitá pozornost-dvouohniskové
pozornostní pole;

Pierre Janet-1890 idea integrace od prvků k celku;

K.Jaspers-pareidolie(interpretace vizuálních podň., slovo je víc než jazyk;

Johnson+Raye-zajištění uchov percepčních a předst. aktů v paměti;

Immanuel Kant-koperníkovský obrat v pokusu řešit problém pozn. empiricky jako příčinnou souvislost;

R.G.Kinkade-slovník ps. termínů Am. ps. asociace;

J.Kerner-básník, ztráta zraku;

Roberta L.Klatzky-vnímání automatizované složky, instruktivní model-propojení paměti s pozn a mot
procesy;

F.Klein-typ zaostřující(sharpener), rozostřující(leveller);

S.M.Kosslyn-velké blízké předměty-rychlejší detaily;

D.Kováč-reaktometrické pokusy;

O.Kuelpe-Wuerzburg-systematické zk.myšlení;

V.Laufberg-reaktometrické pokusy-vnímání, ignoroval fenomén předčasných reakcí;

John Lock-empirismus teorie odrazu;

Miller-chunks(uzly)-zhuštění dřívějších oddělených prvků zkuš a vědění;

Ernst Mach-kritik Fechnera, Machovy pruhy-stínování-retikulárně laterální útlum;

Ulric Neisser-k počitkům skrze vnímání, opozice k Gibsonovi-co se děje v hlavě, cyklus
vnímání-cyklický tok mezi schématem a příjmem inform., chápáno v čase, kognitivní mapy, anticipační
sch. připr. subj., aby se vnímání otevíralo více jednomu druhu inf. než jinému, těsně spjato
s činností, blízké a velké proti malému a vzdálenému, kritik teorie filtru(pozorn);

Jean Piaget-asimilace-prostředí se připodobňuje subj, akomodace-jedinec prostředí,
rovnováha-dynamická podoba hoemostázy;

S.E.Palmer-vztah mezi částí a celkem;

Jan Patočka-strukturalismus;

Henri Pieron-opatrné hodnocení podílu počitků na pozn., test pozorn.-čtverečky;

J.A.F.Plateau-spirály;

Karl. R. Popper-tři světy 1.reálný 2.svět našeho osobního já 3.obraz světa;

M. Posner-vnímání písmen, vizuální kód-pasivní faktor v procesu pátrání;

J.E.Purkyně-psychofyziologie smysl.org, Purkyňův fenomén-soumrak barvy jinak, eidetické jevy;

Theodule Ribot-svalová teorie pozornosti;

Hermann Rorschach-standardizovaná forma, metoda projektivní;

M. Rostohar-Psychologie jako věda o subj. skutečnosti, zdůraznění jedinečnosti
vjemů-apercepce-zařazení do dřívější vzpomínky, +Kratina+Chmelař-teorie pozornosti, metody
zkoumání, aplikace v ped praxi, tři typy předst.-obrys, komb.elementy, vůdčí motiv;

Edgar Rubin-reverzibilní fig., relativní nezávislost na senzor. vstupu;

Sante de Sanctis-rozlišil poruchy poz.-Hyper, hypoprosexie;

O. Selz-vizualizace-důelžitá etapa při řeš probl. situace;

Smith+Magee-dešifrování slov-interference automatizace;

H. Spencer-Syntetická filozofie;

Spearman-g faktor-faktor obec. inteligence;

Stroop-Stroopův pokus-interference čtení s barvou;

E.Tolman-kognitivní mapa-orientační schéma;

Jacob J. von Ucxkuell-organismus jedinečné prostř. (Umwelt) vzájemné ovlivňování;

V.Urbančič-hodinky-pokus-pozornost, eidetické jevy 1907;

Wellek-fotismus(barevné slyšení);

Norbert Wiener-kybernetika;

H.Witkin-závislost/nezávislost na poli, Rod and Frame test;

Woodwordt-preparatory set(zaměřenost);

W.Wundt-poprvé pojem anticipace, princip tvořivé syntézy-pozornost, osobní časová
rovnice-pozornost;

Alexander V. Zaporožec-fční soustava;

Zinčenko+Vergiles-trajektorie pohybů oka při řešení různých perc. úloh;






čití-proces, při němž jsou smyslové orgány ve funkci detektorů podnětů,energie podnětu se mění na E
nervovou, která vede do mozkového kmene;

vnímání-organizace a interpretace smyslové zkušenosti-uvědomujeme si význam předmětů a jevů,
vnímání složitá syntéza a integrace (předsudky, zkušenosti, anticipace), vede zpracování podnětů
přímo k vjemu x zprostředkující úlohu má naše vědomí, anticipace-každému vjemu mnoho předchází a
následuje, konstanty velikosti, tvaru, barev;

vnímání barev-světlo-vlnové délky 400-500 nm-modrá, 500-570-zelená, 620-700-červená,
světlost-intenzita světla, barevný tó-název, sytost-obsah barvy(albert Munsell-trojrozměrný model
barev), adaptace na jasnější světlo je rychlejší, nejmenší pozorovatelný rozdíl-2 nm, 150
odlišitelných barev, míšení  barev-aditivní-světlo,

subtraktivní-pigmenty, barvy, poruchy-protanopie-č, deuteronapie-z, tritanopie-m(parciální
barvoslepost),anopie-úplná, daltonismus-č+z,Young-Helmholtzova trichromatická teorie-tři typy
receptorů-kvalita je vzorcem aktivity recept., Ewald Herring-teorie protikladných barev, Jameson,
Hurvich-dvoustupňová;

synestézie-na vnímání se podílejí jiné senzorické systémy než receptory, které adekvátně zprac.
působící podnět, fonismu-ak. dopr. zr. vn., fotismus-Wellek-barevné slyš, G.T.Fechner, F.Galton,
E.Bleur, Rostohar, jeden souběžný vjem jiné modality, dva vjemy se synopticky slévají,
idiosynkrazie-získ./vrozená přec. na urč. smyl. podněty;

Ernst Weber-1834-hodnota nejmenšího pozorovatelného rozdílu se zvyšuje s intenzitou standardního
podnětu. –Weberova konstanta-k=dI:I;

 Gustav Fechner-1860-velikost vjemu je poměrná k logaritmu jeho intenzity.-P=clogI;

paobraz-dozvuk vjemu, bezprostředně po ukončení. podnětu, čím intenzivnější. a delší podnět, tím
silnější paobraz, Emmertův zákon-ĺ=(l.á):a, čárka –paobraz. l-vel, a-vzd;

Purkyňův fenomén-změna jasnosti vnímání barev v závislosti na osvětlení-adaptace na světlo-větší
citlivost. k delším vln délkám, adaptace na tmu-kratší;

osobní časová rovnice-reakční čas potřebný k odpovědi na podnět-Wundt-komplikační pokusy;

cyklus vnímání-Ulric Neisser-cyklický tok mezi schématem a příjmem informací-vnímání těsně spjato
s činností-aktivita pozorovatele, schéma-soubor představ, které máme o předmětu než vstupuje do
vnímání;

percepční obrana-snížená schopnost vnímat emočně sycené podněty ve srovnání s neutr.
podněty-Dixon(tabu slova);

gestalt-tvar, útvar, osobnost-psych. jevy vykládá celostními rysy mozk. dějů, Ch. von
Ehrenfels-útvary, Wertheimer-celek není suma částí, fce určovány strukturami, W.Koehler, K.Koffka,
Metzger, experimentální fenomenologie, epistemologický dualismus-fenomenální(psych
svět)-transfenomenální(ostatní);

tvarové.faktory.blízkosti,stejnosti,uzavřenosti,zkušenosti,pregnantnosti,společného osudu, dobrého
tvaru;


klas. zkoumání představ-chybí charakteristika . skutečnosti, není ohraničeno. trvání, kontinuitu
dějů, nestálé méně zřetelné  dynamické jednotky, zvnitřnění periferních podnětů-paměťové ,
fantazijní,Rostohar-aktuální geneze-obrys, konzistence elementů, vůdčí motiv,

asociační experiment-F.Galton, Jung,frekvenční tab. asociací-Kent, Rosanoff; eidetické
představy-Urbančič1907, Purkyně, ohraničená, jako vnímání-promítání jako v prostoru-zkoumat jako
přít. předmět-nemění pozici s pohybem očí, Kroh-výsky jed, E.R.Jaensch, F.Kratina-Haber-Haber;

funkce paměti-uchov a vybav inform, ketré jedinec potřebuje pro svůj život, reprezentace zákl. fce,
jež činí individuu život v jeho živ prostř možným;

paměť-druhová,individuální(reproduktivní-pro vědění(úmysl, neúmysl,ultrakrátká, krátkodobá,
dlouhodobá),empirická-pro psychiku;epizodická(ikonická)-sémantická verbální-podle smyslu,
doslovná;komplex vlastností a dějů, které se podílejí na vštěpování, uchovávání. a vybavování
zkušeností;

selektivní pozornost-optická-žlutá skvrna.detaily,akustická-točení hlavy coctail party-podněty, na
které není zaměřena pozornost se na nižší úrovni odfiltrovávají, zeslabení;

Stroopův efekt-Roberta Klatzky 1935-analýza procesů obs.automatizované složky, automatizace-vůlí
neovlivnitelná-při dešifrování předmětů a slov-barva slova- tento jev při souběhu pomal a rychlého
procesu;

mentální reprezentace-+.řádu-svět, 2.řádu-vlastní kognitivní svět,3.ř-reflexe o obs. kogn. procesu
jiných, názorné, nenázorné,

definice myšlení-kogn.cílesměrná manipulace vnitřních názorných případů abstraktních reprezentací,
proces může probíhat vědomě i nevědomě a neodpovídá vždy zákonitostem logiky, pojem –definovaný
termín;

inteligence-(Stern)-jedinečná schopnost jedince zaměřit myšlení vědomě na nové požadavky, je
všeobecnou duš. schopností přizpůsobit se novým úkolům a podmínkám života;

zákl. charakteristiky myšlení-1.kognitivní.proces,2.kognitivní proces s cílovým zaměření,
3.manipulace s vnitřními reprezentacemi,4.probíhá vědomě i nevědomě;

různé teorie myšlení-G.E.Mueller-konstelační teorie-úkol, který má být vyřešen zesiluje urč.
asociační tendence a tlumí jiné-asociační spojení pojmů, O. Selz-anticipační teorie-idea
předjímání,E.Claparédé-rezonace-problém navozuje stav vnitřní rezonance oživující minulé zkušenosti
vhodné k řešení, gestalt-přestrukturování-strukturní dynamika,nevyřešený
problém-přestrukturování-ujasnění problému-lepší přiměřenější
struktura,R.Meilli-uspořádanost-kritériadobrého usp.-shoda, analogie, nad/podřazenost;

Piagetovo pojetí inteligence-Myšlení-činnost, jíž se subjektivně. vyrovnává se svým prostředím,
dualistické pojetí jednoty myšlení a řeči-senzomotorické stádium-pojem trvalého
objektu,předoperační.-jazyk.ego, třídění, konkrétní. operace.-logika, formální.operace.-abstrakce,
testování hypotézy, asimilace, akomodace, kognitivní mapy, anticipační schémata-připravují
subjekt., aby jeho vnímání se otevíralo více určitému druhu informací-regulace vnímání;

Guilforův model intel.-vícedimenzionální-operace(hodnocení, divergentní myšlení, konvergentní,
paměť, poznávání), produkty myšlení(jednotky, třídy, vztahy, systémy, transformace, implikace),
obsah(obrazy, symboly, znaky, chování);

produktivní(divergentní,levoruké, intuitivní)-platnost, flexibilita,
originalita,spontánnost,O.Selz, J.P.Guilford(konv, div),

reproduktivní(pravouké-Bruner,diskurzivní)-konvenční postupy, známé algoritmy, IQ;

typy problémů-Duncker-subj. není sch. adekvátně jednat pomocí svých momentálně použitelných
operací, s rozpory, mezerami, nadměrná složitost, složky:1.existence nežádoucího stenu, 2.žádaný
konečný sten, 3.překážky;

chyby při řešení-prob.-jednostrannost inf., selektivní percepce, stereotypizace, úroveň abstrakce,
stres, zákl. etapy při řeš. prob.-urč. problému, pozorování faktů-analýza sit-utváření nápadu,
tvořivé myšlení-formulace hypotéz, verifikace-řešení,kontrola, podm. řeš. probl.-vázanost na obj.,
subj., aktivita subj., využití inf., metody;

funkce fantazie-vystupuje při nových problémech-předsudky a pojmy se seskupují do nových komplexů,
tvořivá- úniková, Stern-synkretizace(spojování do nových celků), symbolizace, animismus, magismus,
Viewegh-primární-subj, sekund.-tvořivá oblast člověka nesouhlasí s obj. světem