Lekce 1
Gramatická látka
Odkaz na gramatiku
Deklinace:
o-kmeny, maskulina a neutra
§§ 119-122
Konjugace
Aktivní prézens: indikativ, infinitiv, imperativ
Mediopasivní prézens: 3. sg. apl. ind.
§ 256, § 262
§263
Syntax:
Sloveso v sg. u subjektu v pl. n. Vazba akuzativu s infinitivem Atributivní a predikativní pozice větného členu
§ 337 § 455 (i) §347
o avxoc,
§ 226
1. Xaípexe, cb cpíAoi.
' O Aí'at07io<; AoyoTioioV éoxiv. Aéyei ôe tôôé 7ito<;2 Tiepióvou kou íttttou- «"Avůpt07ió<;xi<; ěxei ítitiov Kai óvov. ôôeúouoi ôe ôôôv3 Kai xôv pěv óvov ôeí tpépeiv xôv tpópxov, ô ôe innoQ éAaúvei éA.ei)ôepo<; tpopxíou4. xáxa5 ôe xá oaKÍa6 7iié(ei7 xô xoú óvou vtôxov8. íkc-xeúei ôŕ] xôv ítitiov «'Q cpíAe, Koútpi(e9 xoú tpopxíou pe- ei ôe prj10, áTioôvfíoKco.» ô ôe innoc, oúk éôéAei áprjyeiv11 xtô óvtp- oú tppovxí(ei xtôv xoú éxaípou Aóytov. pexá piKpôv apa ô óvo<; aupTiÍTixei. Kai ôŕ] ô ävôpt07io<; xó xe cpopxíov Kai xŕ]v xoú óvou ôopáv12 eTiipaAAei xtô ÍTiTitp. ô ô' innoc, Aéyei- «Oľpoi13, xí14 poi aupPaívei; vúv yáp xô óAov cpépto Kai ôopáv.»Tí vopí(exe xôv Aí'ocotiov xtô Aóytp áTiocpaíveiv; (AeSop. corp. 286)
2a. "AvÔptOTIOg piKpÔg KÓOpO<;15. (Democr. B 34, Diels)
2b. Bía<; ô ootpô<; vopí(ei 7iA.eíoxou<; ávôptÓ7iou<; KaKoú<;. (Bias í.Dieis 1,65,2) 2c. 0vnxá ôvr|xoí<; TipéTiei. (Pind. 1,5.16)
1 ó AoYOTioióg 'bajkář'
2 úôé Ticog 'asi takto, takto nějak'
3 óôeúouai ôe óôôv tzv. figura etymologica, oblíbená v antické rétorice, dosl. „cestují cestou", lépe volněji: jdou tak svou cestou, jdou tak po cestě'
4 xô (popuíov totéž jako cpóptog
5 tkx« adv. 'zanedlouho, brzy'
6 xô OKKÍov 'pytel'
7 7Tié£co 'tlačiť
8 xô vóôtov 'záda'
9 KOU(pí£co (gen.) 'zbavit něčeho'
10 doplňte: ei ôe |j,fj Koucpí^eig |j,e
11 Kpfjyw (dat.) 'pomáhat někomu'
12 TT)v ôopáv ak. sg. a-kmenového substantiva ŕ| ôop« 'kůže'
13 oí|j,oi interj. 'běda!', běda mi!', 'hrůza!'
14 TÍ 'co?'
15 doplňte: ěoTÍv
39
Lekce 1
3. ' OÔr|yÔ(; äpiOTOC, 01)% Ô TVq>XÓC,. (Clem. AI. Paedag. 1,3)
4. ' HpctKAeixcx; ô (piAóocxpcx; Aéyev noxapoic; xoic; aúxoic; épPaívopév xe kou oúk épPoU-VOpeV. (Heracl. B 49a, Diels)
5. Oi cžvôpcoTioi peiá tôv ôóčvoctov Kpívovxou. oi pěv ôíkouoi kou óoioi ei<; pocKOcpícov vrjoouc; áTioTiépTiovxou, oi ôe ixôikoi kou áôeoť6 ei<; xô ôeopwcrjpiov, ô17 ôŕ]18 Tápxocpoc;
OVOpCíCeTOU. SKCi Ôe KoA.CC£oVT0U. (podle Plat. Gorg. 523a ssq.)
6. Oúk ék póvcov T(ôv ěpycov, álAčt Kai ék Aóycov ävôpcoTioc; Kpívexou. (p0die ciem. ai. Paedag 2,7)
Slovní zásoba
J(KÍp(0, xaipfjocj, —, ke%ápr|Ka, —, é%ápr|v (dal)	radovat se	gaudere
%aipe, %aípe-ce	buď zdráv,	salve, salvete
ô qríAoc;, -ou	přítel	amicus
éoxiv	je	est
AsyCO, Épô), EITtOV, EÍpT|Ka, EÍpT||iai, ÉppfíŮT|v	říkat	dicere
	1. ale, však,	sed, autem
ÔÉ	2. a, pak (zpravidla se nepřekládá)	et, -que, turn
Tiepí (gen.)	0 něčem	de
Ô ÓVOQ, -01)	osel	asinus
kou	a, i	et
Ô í7t7to<;, -01)	kůň	equus
ô ävôpcoTiog, -01)	člověk	homo
xi<;	nějaký	qui(dam)
SJ(CĹ), o^tíocj, so^ov, Ěo%T|Ka, Ěo%t||iai, —	mít	habere
r| ôôóc;, -oú	cesta	via
pév - ôé	sice - ale	
Ôei (ak. s inf.)	je třeba	opportet
(pspCĹ), oi'ocj, ťjveykov, evfjvoxa, eviiveyncii, rivÉ^ůriv	nést	ferre
Ô (pÓpTOQ, -01)	náklad	
éAttÚVk), eXú, ř\Xaaa, ÉAfjAaKa, ÉXŕ\Xa\ia\., r|Aáůr|v	hnát (se), táhnout	agitare, ferri
éAeÚÔepoc;, -a, -ov (gen.)	svobodný, zbavený	liber
IKSTSÚk), -EÚocj, -Euoa, -evxa, -ev\iai, -eúůt|v	prosit	orare
16 KÔeoQ 'bezbožný'
17 ô nom./ak. sg. n. vztažného zájmena 'které'
18 ôfj částice upozorňující na to, že jde o skutečnost už zmíněnou nebo obecně známou: 'právě', 'jak víte', 'jak známo'; do češtiny se obvykle nepřekládá
40
Lekce 1
ôrj	tedy, pak (často se nepřekládá)	demum, igitur
pe	mě	me
ei	jestliže	si
prj	(modálni záporka)	ne
ei ôe |_irj	jestliže ne, jinak	nisi (autem)
KTlOUvrjOKGi), -ůavoú|iai, -sůavov, --céůvr|Ka, —, —	umřít	moriri
Ol) (oÚK, 0Ú%)	(záporka)	non
(é)ŮeA,(0, (é)ůeAtíocj, r|ůÉAr|oa, r|ůéA,r|Ka, —, —	chtít	velle
(ppOVTÍ^CO, -lú, -loa, -iKa, -iO|iai, -íoůr|v (gen.)	starat se	cogitare, curare
ô éxaipo<;, -ou	druh, přítel	socius
ô Xóyoq, -ou	slovo, vyprávění, řeč	verbum, fabula, sermo
|ieiá (ak.)	po	post
|ilKpÓ<;, -á, -óv	malý	parvus
[1E1& |ilKpÓV	zanedlouho	post paulum
apa	a tak, tedy	ergo, igitur
TIÍTITCO, 7teaoú|iai, ĚTteaov, TtÉTt-CGJKa, —, —	padat	cadere
Ol) p Tlí 71 TCO, -7teaoú|iai, -étieoov, -TtÉTt-CGJKa, —, —	zhroutit se	corruere
xe - Kať	i - i	et - et
ßaA,A,(0, ßaAcj, EßaAov, ßeßA,r|Ka, ßeßA,r||iai, EßAfjUTIV	házet	iacere
e7TlßaA,A,Gi), -ßaAcj, -EßaAov, -ßeßAr|Ka, -ßeßA,r||iai, -EßAtjüriv (dat., ak.)	přihodit něco na někoho	inicere, addere
|iOl	mi	mihi
öl)|ißßivei, ouußiioETCii, ouveßri, oi)|ißeßr|ke, —, —	přihodit se	accidit
vßv	nyní	nunc
yáp	totiž	enim
öA.o<;, -t|, -ov	celý	cunctus
VO|ií£(ji), -iw, -loa, -ixet, -io|iai, -íoůr|v (ak. s inf.)	myslet si, považovat	putare
(pOCÍVCO, ipavü, Ě(pr|va, 7té(paYKa> 7té(pao|iai, É(pávŮT|V	ukazovat	monstrare
KTIOCpocíVCO, -(pávu, -é(pr|va, -7iÉ(paYKa> -7ié(pao|iai, -e(pávŮT|v	ukazovat, vysvětlovat	demonstrare, osten dere
ô kóo|ío<;, -ou	svět, řád, ozdoba	mundus, ordo, ornamentům
OOipÓQ, -rj, -óv	moudrý	sapiens
oi TlAeiöTOl, -uv	většina	plurimi
KaKÓQ, -rj, -óv	špatný	malus
ŮVT|T(5(;, -rj, -óv	smrtelný	mortalis
TipéTiei	sluší se	decet
ô ôôriyóg, -oú	průvodce	dux viae
Ô äpiOTOQ, -Ol)	přední, nejlepší (muž)	optimatus, princeps
XVípXÓQ, -rj, -óv	slepý	caecus
Lekce 1
4. ô q>iXóooq>OQ, -ou ô TioTa|ió<;, -oú
ô aVTÓQ, -rj, -óv (dat.)
Pttívci), Pfjao|i<n, ě(3r|v, (3ÉPr|Ka, —, —
é|iPaíV(0, -Prjoo|iai, -ÉPr|v, -PePtikcí, —, —
5. ô tiávaioc,, -ou
Kpívd), Kpívú, ĚKpíva, KÉKpka, KÉKpijiai, £Kpíůr|v
ôíkouoc;, -ťa, -iov
ÓOIOQ, -ící, -lov
ei<; (ak.)
|iocKápio<;, -ící, -iov r| vťjacx;, -ou
tt 710 71S |i 71 (O, -7ié|ii);cj, -É7tE|ii|;c!, -7t£7tO|i(pc!,
-7lÉ7lE|i|iai, -E7lÉ|i(pŮT|V
(XOlKOg, -ov
to ôeo|i(OTrjpiov, -ou
ovo|itt^(0, -áocj, -kok, -axa, -ao|iai, -áoůr|v
KoAtt^CO, -áocj, -kok, -axa, -ao|iai, -áaůr|v
6. ék, éE, (gen.)
|ióvo<;, -ti, -ov to ěpyov, -ou äXXá äXXä kočí
filosof	philosophus
řeka	fluvius
tentýž	idem
jít, kráčet	gradi
vstoupit	ingredi
smrt	mors
soudit	iudicare
spravedlivý	iustus
zbožný	pius
do	in
blažený	beatus
ostrov	insula
posílat, odesílat	(di)mittere
nespravedlivý	iniustus
vězení	career
jmenovat, nazývat	nominare
tam	ibi
trestat	punire
z	ex
jediný, sám	solus
práce, dílo	actum
ale	sed
ale i	sed etiam
Doplnění gramatiky
Morfologie jmen Deklinace o-kmenů
Deklinace řeckých substantiv s kmenem zkončeným na -o zahrnuje maskulina, feminina i neutra.
Rozdíl v deklinaci maskulin a feminin není žádný; jsou zakončena v nom. sg. na -o<;, v gen. sg. na -ou. Nelze proto bezpečně stanovit podle podoby nom. sg. rod, avšak lze říci, že feminina jsou výjimečná: patří k nim především19 výslovné označení bytostí ženského pohlaví (r| 7iápůevo<; 'panna'), a dále označování zemí (f| AíyuTi-uog), měst (f| Kópivůog),
Viz § 114, pozn. lb, v gramatice.
42
Lekce 1
ostrovů (tí 'Póóo<;) a stromů (r| <pr\yóc, 'dub', r| fiífiXoc, 'papyrus', odtud později'papír, spis, kniha').
Pro neutra platí několik zvláštností, a to ve všech deklinacích, protože jde o obecnou zákonitost indoevropských jazyků:
1) tvar nom., ak. a vok. všech čísel j e u neuter vždy stejný (u o-kmenů v sg. s koncovkou -ov);
2) v pl. má u všech deklinací koncovka těchto pádů podobu -a (viz dále výklad o shodě slovesného predikátu se subjektem v nom. pl. n.).
Struktura tvaruj e zřejmá z §§ 119-123 gramatiky. Jednotlivé uvedené vzory se mezi sebou liší j en přízvukovým typem. Přitom k obecným přízvukovým pravidlům, uvedeným v lekci B, přistupuj e dílčí pravidlo deklinační:
Oxytona o-kmenové i a-kmenové deklinace se mění v tzv. nepřímých pádech (tj. v gen. a dat. všech čísel) na perispómena.
Morfologie sloves
Struktura řeckých slovesných časů
Řecký systém časů lze jen obtížně srovnat s českým. Zhruba řečeno platí, že podobně jako v jiných neslovan-ských jazycích odpovídá řecká kategorie slovesného času tomu, co čeština řeší součinností slovesného času a vidu.
A. Vyjádření přítomnosti
Pokud jde o predikáty v přítomnosti, nepřichází jiný vid než nedokonavý v úvahu, a to ani v češtině. Řečtina přesto rozlišuje 2 typy:
1. Probíhající děje, události a stavy jsou v řečtině vyjadřovány prézentem: tioiú 'dělám', ěp%0|iai jdu', kk-ůeúogj 'spím', yTipáoKCJ 'stárnu'.
2. Trvající stavy, které jsou zřejmým výsledkem ukončené události minulé pojmenovává řečtina perfektem20: 7iapEOKEÚao|iai jsem připraven (neboť jsem se přichystal)', 7t£7toír|Ka 'mám uděláno (neboť jsem dokončil)', ÉYpiÍY°Pa jsem vzhůru (neboť jsem se probudil)', nÉcpavcai je zřejmé (neboť bylo vysvětleno)'.
Oba dva tyto časy vztahující se k přítomnosti jsou v řečtině označovány jako časy hlavní. V ostatních časových rovinách přistupuje možnost rozlišovat vid, a lze proto rozlišovat 3 typy predikátů.
B. Vyjádření minulosti
Predikáty v minulosti jsou vyjadřovány tzv. vedlejšími časy, a zmíněné 3 typy lze popsat takto: 1. Minulé děje a stavy povahy dokonavé (nebo takové, u nichž průběh není pro mluvčího předmětem zájmu) vyjadřuje řečtina aoristem2'. V češtině je tato kategorie vyjadřována převážně minulými časy dokonavých sloves:
20 Řecké perfektum jako způsob vyjádření přítomnosti nelze proto srovnávat např. s perfektem latinským nebo s perfekty románských a germánských jazyků. Poučení o perfektu je obsahem lekce 22. a lekcí následujících.
21 Aorist je probírán počínaje 6. lekcí.
43
Lekce 1
postavil, přišel, usnul.
2. Děje a stavy, které jsou zaj ímavé nikoli pro svůj výsledek, nýbrž právě pro svůj průběh (případně opakování), vyjadřuje řečtina imperfektem22. V češtině pokrývá většinu těchto případů minulý čas nedokonavých sloves: kráčel, usmíval se, vyprávěl.
3. Stavy, které v minulosti trvaly jako důsledky ukončených předchozích událostí, vyjadřuje řečtina plusquamperfektem23: č. predikáty typu měl připraveno (neboť si předtím připravil), byl vzhůru (neboť se předtím probudil), bylo zřejmé (neboť bylo předtím vysvětleno).
C. Vyjádření budoucnosti
Pokud jde o predikáty budoucího času, je v řečtině jejich struktura podobná jako struktura časů minulých: dějům vyjadřovaným v minulosti pomocí ipf. (v češtině jde o nedok. fut. typu bude dokončováno) odpovídá v budoucí rovině futurum I (z futurálního kmene),24 dějům vyjadřovaným pomocí aor. (č. dokonavé fut. typu bude dokončeno) odpovídá futurum II (z aoristního kmene)25 a dějům vyjadřovaným pomocí plpf. (vč. typ bude hotovo/-vé) odpovídá futurum III (z perfektního kmene).26 Zásadní anomálii však představuje skutečnost, že tuto škálu má řečtina ve futuru k dispozici pouze v pasivu. V akt. a med. se užívá bez ohledu na vid futura I.
Prézens tematické konjugace
Pokudjde o význam prézentních tvarů, vyplývá z předcházejícího výkladu, že je vřečtině o něco užší než je prézens český, neboť se k popisu přítomnosti používá také perfekta. Přesto lze ve většině případů řeckému prézentu český prézens přiřadit.
Zvláštní poznámku zasluhuje prézens historický, tj. případy, kdy se užívá prézentních tvarů k líčení minulých událostí. Čeština má ve vyprávěcím stylu podobný prostředek: Vtom k němu přistoupí neznámí muži a chopí se ho... Existují však uzuální rozdíly, které stylisticky brání přiřazovat řeckým historickým prézentům mechanicky historické prézenty české. Především jde v češtině o jev, který je ve formálnějším spisovném stylu mnohem méně běžný než v řečtině a upoutává zvláštní pozornost; souvisí to s tím, že jde o typický prostředek vyprávění lidového: Von ti za mnou takhle včera normálně zajde a normálně ti si mně rovnou řekne, že mu to jako mám dát... Kromě toho je třeba mít na zřeteli, že v češtině je základním prostředkem v tomto případě formální prézens dokonavých sloves, tedy významově futurum; nedokonavé predikáty typu nese, stojí nelze v češtině vůbec spojit s příslovečným určením minulosti (včera, před týdnem), nejsou li doplněny lidovými vyprávěcími signály typu: takhle, jednou. Velmi často je proto stylisticky mnohem adekvátnější přiřazovat řeckému historickému prézentu v češtině minulý čas.
Z hlediska formálního lze ve struktuře řeckých prézentních tvarů rozeznávat 2-3 skladebné prvky. Tvoří se z prézentního kmene, který je často totožný s kmenem slovesným27 a lze jej snadno určit odpojením koncovky -co od 1. sg. préz. akt. (tj. od slovníkového tvaru). K tomuto tvaru se připojují, stejně jako u ostatních hlavních časů, tzv. primární osobní přípony (na rozdíl od sekundárních přípon v časech vedlejších).28 Obecně mohou tyto přípony přistupovat ke kmeni buď a) bezprostředně, anebo b) prostřednictvím tzv. tematického vokálu. Podle toho se řecká slovesa rozdělují do dvou základních konjugací: a) atematické (např. éo-|iev 'jsme', áyá-|ieůa 'obdivujeme') a b) tematické (např. A.éy-o-|iev 'říkáme',
Výklad o imperfektu následuje v lekci 2.
23 Plusquamperfektum je probíráno počínaje 23. lekcí.
24 Futurum I je probíráno počínaje 7. lekcí.
25 Futurum II (futurum pasivní) je probíráno spolu s aoristem pasivním počínaje 12. lekcí.
26 Futurum III (futurum perfektní) je probíráno spolu s perfektem počínaje 24. lekcí.
27 Jak bylo uvedeno v lekci A, §§ 244-246 řecké mluvnice definují časový kmen odlišně, a to tak, že do něj zahrnují i tematický vokál. Z tohoto pojetí vyplývají formulace o tom, že prézentní kmen je odlišný od kmene slovesného: rozdílem je při takovém pojetí právě tematický vokál.
44
Lekce 1
7iopeu-ó-|ieôa 'vypravujeme se'). V lekcích 1-29 této učebnice jsou probírána a procvičována pouze slovesa konjugace tematické.
Řada osobních přípon je dvojí: 1. pro aktivum; 2. pro medium a pasivum. Osobní přípony pro medium a pasivum jsou totožné, takže v celém prézentním systému splývají tyto dva slovesné rody do jediného, označovaného jako mediopasivum (medpas.) Tento tvar ovšem pokrývá všechny sémantické odstíny mediální i pasivní, takže škála možných významů je bohatá a často připouští více interpretací. Podrobný popis těchto možných významů je obsažen v §§ 404-411 řecké gramatiky.
Koncovky přistupující ke kmeni jsou tedy v tematické konjugaci tyto29:
Indikativ:
akt. sg.	1.	- CO	Pí-	1.	- o - |iev
	2.	- ei<;		2.	- e - xe
	3.	- ei		3.	- OUOl
medpas. sg.	1.	- 0 - |i(u	pl.	1.	- ó - |ieůa
	2.	-H(<-e-	-OKl)	2.	- e - oůe
	3.	- e - tcu		3.	- 0 - vtcu
Imperativ:					
akt. sg.	2.	- £ — 0	Pl.	2.	- e - xe
	3.	- e - Tco		3.	- Ó - VTtOV
medpas. sg.	2.	- OU (<-e-	■co) pl.	2.	- e - oůe
	3.	- é - oůto		3.	- é - oůtov
Infinitiv:					
akt.	-	ElV (<-e-ev)			
medpas.	-	e - oôcu			
Kromě těchto tvarů zahrnuje řecký prézentní systém dále konjuntiv, optativ a participium; tyto tvary budou souhrnně probrány a procvičovány později.
Při spojování koncovek s prézentním kmenem připadají obecně v úvahu 3 možnosti: a) slovesa s kmenem konsonantickým; b) slovesa s kmenem vokalickým monoftongickým; c) slovesa s kmenem vokalickým diftongickým. V případech (a) a (c) nedochází ke změnám a utváření konjugačních tvarů se jeví jako pravidelné; tato slovesa jsou postupně probírána až do lekce 13. U sloves s monoftongickým kmenem docházelo v předklasickém období důsledně ke kontrakci kmenového vokálu a vokálu tematického; tento konjugační typ je probírán v lekcích 14-17.
Přípona je vyznačena odděleně od tematického vokálu tam, kde hláskovým vývojem nebyla pozměněna natolik, že rozlišení není možné. Přízvuk je vyznačen tehdy, když připadá na koncovku, v ostatních případech koncovce předchází, v souladu s přízvukovými pravidly uvedenými dříve.
45
Lekce 1
Přísuvné -v
V prézentu stejně jako v jiných časech řeckého systému se objevuje se tzv. přísuvné -v (ř. vú é(peA.KuoTiKÓv). Jde o hlásku -v, která přistupuje za osobní příponu končící na -e nebo -i. K této modifikaci dochází pouze ve 3. sg. nebo pl. ind., a to jen tehdy, když následuje slovo začínající vokálem anebo větný předěl. Následuje-li za touto koncovkou slovo začínající na konsonant, je uplatnění přísuvného -v nezávazné. Např.: ÍKexei)ouoi(v) xov (píAov 'prosí přítele'; ale jen: ÍKexeúouoiv aúuóv 'prosí ho'.
Syntax
Užívání členu v řečtině
Řecký člen ó, r|, xó je v zásadě členem určitým, jaký užívají např. jazyky románské nebo germánské. Slouží k vyjádření gramatické kategorie určenosti, která nemá ve spisovné češtině obdobu: užívá se ho u substantiv k tzv. individualizaci, tj. tehdy, když substantivum označuje nikoli jev nebo objekt obecný, nýbrž známý, v hovoru právě nebo už dříve zmíněný. V hovorové a obecné češtině se k tomu účelu používá ukazovací zájmeno (a řecký člen ostatně svým původem ukazovacím zájmenem je): áTioqxuvei |íoi íttttov, kou, ô innoc, äpioxóc, é o x iv 'ukazuje mi koně a ten kůň je skvělý'.
Členu se proto neužívá jednak tam, kde právě substantivum individualizováno být nemá, a zásadně všude tam, kde individualizace z obecně sémantických důvodů nemá smysl (při označování přírodních jevů, živlů, u abstrakt apod.): KaKÓgéoxiv ůóvaioc;'smrtjezlá', ávůpcÓTioix; |íoi áTiocpouvei 'ukazuje mi (nějaké) lidi'. Pokud se v těchto případech přesto uplatní člen, získává význam 'každý' (nepřesně to bývá označováno jako generalizace): ô ävôpcoTiog ôvr|t(5(; éoxiv '(každý) člověk je smrtelný', kockó<; éoxiv ô \5ávaxoQ '(každá) smrt je zlá'.
Atributivní a predikativní pozice větných členů
Přívlastek (atribut) má jako větný člen v řečtině primární pozici mezi členem substantiva (je-li substantivum určené) a substantivem, nezávisle na tom, zdaje o přívlastek shodný nebo neshodný, a na tom, jak dlouhý a složitý přívlastek je:
ô äpioTog XóyoQ 'skvělá řeč'
ô tou éxaípou XóyoQ 'přítelova řeč'
ô tou ápíoxou éxaípou XóyoQ 'řeč skvělého přítele'
Méně často lze přívlastek umístit i za substantivum (tzv. postpozice přívlastku), ale i v tom případě před ním závazně stojí člen (před samotným substantivem v těchto případech člen stát může i nemusí). Tato varianta slouží ke zdůraznění přívlastku:
(ó) XóyoQ ô äpioTog
(ô) XóyoQ ô tou éxaípou
(ô) XóyoQ ô tou éxaípou tou ápíoxou anebo k vyjadřování přístavku, tj. substantivního přívlastku: Bía<; ô (piXóooipoc, 'filosof Biás', Aioíúnoc, ô AoyoTioióť; 'bajkař Aisópos (Ezop)' (u přístavku tedy nejde o zdůraznění).
46
Lekce 1
Tato pozice atributu za substantivním členem se označuje jako pozice přívlastková (atributivní).
Tentýž větný člen, který může plnit funkci přívlastku (tj. adjektivum, substantivum, genitiv substantiva apod.), stává v řecké větě i jinde než za substantivním členem. Znamená to, že se nevztahuje bezprostředně k substantivu, nýbrž tvoří jmenou část prísudku (predikátu). Tato pozice větného členu se označuje jako přísudková30 (predikativní). Rozlišování mezi atributivní a predikátovou pozicí je v řečtině mimořádně důležité proto, že sponové sloveso být je často vynecháváno (jeho prézentních tvarů se používá jen ve speciálních případech): ô ůccvaxo<; kockó<; 'smrt je zlá', äpioioc, ô tou éxaípou Xóyoq 'přítelova řeč je skvělá'.
Není-li substantivum určené, nelze mezi oběma pozicemi rozlišit a konstrukce má více interpretací: dávaxoc, kclkóc, 'zlá smrť (atributivně) i 'smrt bývá zlá' (predikativně).
Popsaný rozdíl v poloze jmenného slovního druhu (substantivum, adjektivum, zájmeno) vůči členu má výrazný vliv na význam i v jiných případech, pro které se tradičně užívá stejných termínů (atributivní, resp. predikativní pozice), přestože syntakticky jde o situaci jinou. Jedná se především o některá zájmena a adjektiva, z nichž nejvýraznější je zájmeno avxóc,:
a) konstrukce ô avxóc, deóc, („atributivní pozice") má význam 'tentýž bůh' (srov. č. hovor, ten samý bůh, něm. derselbe Gott, fr. le měme dieu, angl. the same god atd.);
b) konstrukce aúxčx; ô \5zóq („predikativní pozice") má význam 'samotný bůh', 'dokonce i bůh' (srov. č. bůh sám, něm. Gott selbst, fr. dieu měme aj.);
c) Úplně bez členu se tohoto zájmena užívá jen v pádech jiných než nom., a to s významem opět odlišným: '(je)mu, (Je)h°' atd.
Shoda neutrálního subjektu s predikátem
Neutra v plurálu se pojí v řečtině důsledně se slovesným predikátem v singuláru:
xá aocKÍa 7iié(ei 'pytle tlačí'. Tato nápadná zvláštnost souvisí se starobylým pojetím plurálových neuter jako kolektivních označení pro realitu, u níž individuálnost není podstatná (srov. č. listoví, stromoví, kamení).31
Vazba akuzativu s infinitivem
Čeština využívá po slovesech smyslového vnímání vazby akuzativu s infinitivem, která je synonymní s konstrukcí pomocí vedlejší věty: Vidím, že přichází. — Vidím ho přicházet. Slyším, že zpívá. — Slyším ho zpívat.
Řečtina využívá zcela shodnou dvojici konstrukcí nikoli u sloves smyslového vnímání, nýbržusloves intelektuální činnosti (vo|ií(co, ůau|icc((o), sloves vyjadřování (A. é y co, ě(pr|v):
30 Ve starších gramatikách se ve shodě s odlišným pojetím větných členů označuje tato pozice také jako doplňková. Jako doplněk se v těcho případek označuje právě jmenná část prísudku. 31 Viz § 113 gramatiky.
47
Lekce 1
No|ií(co óti ô (píXoc, x«ípei. — No|ií(co x«ípeiv tôv (píAov.
Myslím, že přítel má radost.
Aéyco óti i|jei)ôeTou ô ävôpcoTiog. — Aéyco tôv cžvôpcoTiov i|jei)ôeaôou.
Říkám, že ten člověk lže. Pro překlad do češtiny připadá v úvahu pouze vedlejší věta, v níž podmět je tvořen akuzativem řecké vazby a pří sudek jejím infinitivem.
Stejné vazby se objevují u některých výrazů vyjadřujících náležitost a závazek (ôeí, TipÉTiei), např.:
Aeí to v (píAov áprjyeiv tw (píAcp. V těchto případech připadá v úvahu buď překlad pomocí neosobního modálního výrazu uvozujícího vedlejší větu se spojkou aby:
Je třeba, aby přítel pomáhal příteli. anebo (lépe) pomocí osobního modálního slovesa s infinitivní konstrukcí:
Přítel musí příteli pomáhat. U vět, v nichž není výslovně vyjádřen subjekt, na něhož se tento závazek vztahuje, se nabízí pro překlad kromě uvedených dvou konstrukcí ještě i neosobní modálního výraz s infinitivní vazbou:32
Aeí toíx; ůeoíx; ůepocTieúeiv.
Je třeba vzdávat bohům úctu.
Je třeba, aby bohům byla vzdávána úcta (abychom bohům vzdávali úctu). Bohové musí být uctíváni (bohy musíme ctít).
Cvičení
1. Doplňte věty tak, že vyberete z ní že uvedených přísudků ten, který odpovídá kontextu, a přeložte je:
• ô ÍTITIOg TOU éiaípOU ...» ô óvo<; to v Í7T7T0V ...» ô llľKOQ TCO ovo) ... • (b ŘVŮpCOTie, tô óa.ov ...» tôv Í7T7TOV to óa.ov ... • tí TOV AlOCOTTOV OTTOVOU VEIV ...; • oí ŘVŮpCOTTOl
ůvnToi ...
• vo|ií(ei<; • oúk áprjyei (pomáhat) • |_irj |íoi &iií$aXXz (nakládat) • óvo|ící(ovt(u • oú (ppovTÍ(ei • íkstsúsi • ôeí (pépeiv.
2. Doplňte věty tak, že vyberete z níže uvedených spojení to, které odpovídá kontextu, a věty přeložte:
• cb ŘvůpcoTTOi, ... áprjyeTe (pomáhat). • toíx; ávůpcÓTioix; ... KpíveTe. • to ôeo|i(OTrjpiov ... óvo|iá(eT(u. • oi cžůeoi (bezbožný) cžvůpcoTioi ... á:ioTié|iTiovTai. • ô ävôpcoTiog ... KpíveTou.
• iíetčc tov ůccvoctov • toí<; (píAoig • ei<; tôv TápTocpov • TápTapog • ék twv ěpycov Kai ék t(ôv Aóycov.
Na rozdíl od latiny není nutno přecházet v těchto případech na pasivní konstrukci.
48
Lekce 1
3. Určete pád a číslo, vytvořte nom. sg., a ten přeložte!
• to ôeo|i(OTrjpiov • xä ěpya • xoú kóo|íou • túv ápíoxcov • zobe, Xóyovc, • xoi<; íttttok; • Tep éxaípcp.
4. Přeložte a vytvořte 1. sg. ind. préz. akt.:
• A.éyo|iev • zizxz • (pépouoiv • éůéA.ei<; • (paívexai • Kpívovxai • óvo|iá(eiv.
5. Přeložte slovní dvojice:
• ôík(uo<; - äôiKog • óoioQ - ävóoioQ • ô A.óyo<; - <xA.oyo<; • ô ôeô<; - <xôeo<; • éA.evjôepo<; - áveA.evjôepo<; • ô tiávaioc, - ätiávaioc,.
6. Vyložte etymologii slov:
• teologie • antropologie • mikrokosmos • monolog • kosmetika • ateista
7. Doplňte odpovídající slovesný tvar:
• xčt (popxía xcp ÍTiTicp (étiiPáXXovtou - émfiáXXEiai - émfiáXXEi) • xä xcbv ávôpcÓTicov čpya (Kpívexai - Kpívovxai -Kpívouoiv) »0! cžôeoi ävôpcoTioi (KoA.cc(ei -KoA.á(exai - KoA.á(ovxai)
8. Figura etymologica, uplatněná v 1. oddíle ve formě konstrukce óôevjovjoi óôó v spočívá ve spojení 2 slov (obvykle slovesa a jeho předmětu) s týmž slovním základem, tedy stejného etymologického původu. Vyhledejte v textu 1 jiný případ této figury.
9. Rozlišujte význam:
• ô ôík(uo<; (píA.o<; - ô (píA.o<; ôíkouó<; éoxiv • xä řoikoc ěpya - za ěpya cžoikó éoxiv
• ô ôvľ|tô<; ävôpcoTiog - ô ävôpcoTiog ôvr|i;ó<; éoxiv • ô oo(pô<; éxaipo<; - xôv éxaipov oocpôv vo|ií(co - ô éxaipo<; oocpčx; vo|ií(exai
10. Rozlišujte význam:
• ô AľocoTiog A.oyo7ioió<; éonv. - ô AoyoTioičx; Aiocotióc; éonv. • ô (píXoq (piXóocxpóc, éoxív. - ô (piA.óoo(po<; (píXoq éoxív. • Tápxapoc; xô ôeo|icoTrjpiov óvo|iá(exai. - ô Tápxapoc; ôeo|icoTrjpióv éoxív.
11. Přívlastek oi xoí éxca'pou Aóyot lze formulovat i oi Aóyot oi xoí éxca'pou (tzv. postpozice přívlastku), a tak ho zdůraznit. Zdůrazněte postpozicí:
lá Tcbv ávôpcÓTicov ěpya, ô oo(pô<; (piA.óoo(po<;, oi aúxoi 7ioxa|ioí.
49
Lekce 1
12. Přeložte do řečtiny:
1. Máš osla? Osla nemám, ale mám koně. Chceš jet na koni33? 2. Nechceme soudit přátele. 3. Co se děje? Myslím, že přítel pomáhá oslovi nést náklad. 4. Je třeba přátelům pomáhat. Je třeba, aby přítel pomáhal příteli. 5. Podle činů se ukáže spravedlivý člověk. 6. Je tento filozof moudrý? 7. Co si myslíte, že říkají filozofové o smrti? Říkají, že smrt je zlá? 8. Slova zbožných lidí jsou spravedlivá a moudrá.
33 jet na něčem přeložte pomocí éAkúvco s ak.
50