RLB153 Četba latinských náboženských textů I

Poznámka

Tyto ukázky i veškeré soubory ve složce Studijní materiály jsou určeny výhradně studentům kurzu
RLB153 Četba latinských náboženských textů I na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně
pro soukromé studijní účely.

Niquintova listina (1223?, jižní Francie)

<42v:20> Charte de Niquinta, antipape des <42v:21> heretiques surnommés d’Albigeois, laquelle[1]
<42v:22> m’a esté[2] communiquée par feu M. Caseneuve.[3]


<41r:1> Anno M.C.LX.VII.[4] Incarnationis Dominice[5] in <41r:2> mense madii. In diebus illis
ecclesia[6] Tolosana adduxit <41r:3> Papa Niquinta in Castro Sancti Felicii[7] et magna <41r:4>
multitudo hominum et mulierum ecclesie[8] Tolosane[9] <41r:5> aliarumque ecclesiarum[10] vicine
congregaverunt[11] se ibi <41r:6> ut acciperent[12] consolamentum. Et[13] dominus Papa Niquinta
<41r:7> cepit[14] consolare. Postea[15] vero Robertus de Spernone[16], <41r:8> episcopus[17]
ecclesie[18] Francigenarum, venit cum consilio suo, et[19] <41r:9> Marchus Lombardie venit cum
consilio suo similiter[20], et <41r:10> Sicardus Cellarerius, ecclesie[21] Albiensis[22]
episcopus[23], venit cum consilio <41r:11> suo, et Bernardus[24] Catalani venit cum consilio
ecclesie[25] Carcassensis[26], <41r:12> et consilium ecclesie[27] Aranensis fuit ibi. Et[28]
omnes[29] sic <41r:13> innumerabiliter congregati, homines[30] Tolosanae[31] ecclesie[32] voluerunt
<41r:14> habere episcopum[33] et elegerunt Bernardum Raimundum. <41r:15> Similiter[34] vero et
Bernardus Catalanus et consilium <41r:16> ecclesie[35] Carcasensis[36] rogatus ac mandatus ab
ecclesia[37] <41r:17> Tolosana et cum consilio et voluntate et[38] solucione <41r:18> domini[39]
Sicardi Cellarerii elegerunt Guiraldum Mercerium, <41r:19> et homines[40] Aranensis elegerunt
Raimundum[41] de <41r:20> Casalis. Postea[42] vero Robertus d’Espernone[43] accepit[44] <41r:21>
consolamentum et ordinem episcopi[45] a[46] domino[47] Papa Niquinta <41r:22> ut esset
episcopus[48] ecclesie Francigenarum. Similiter[49] et Sicardus Cellarerius <41v:1> accepit[50]
consolamentum et ordinem episcopi[51] ut esset episcopus[52] ecclesie[53] <41v:2> Albiensis.
Similiter[54] vero Marchus accepit[55] consolamentum et <41v:3> ordinem episcopi[56] ut esset
episcopus[57] ecclesie[58] Lombardie[59].[60] Similiter[61] vero <41v:4> Bernardus Raimundus[62]
accepit[63] consolamentum et <41v:5> ordinem episcopi[64] ut esset episcopus[65] ecclesie[66]
Tolosanae[67].[68] Similiter[69] et <41v:6> Guiraldus Mercerius accepit[70] consolamentum et
ordinem <41v:7> episcopi[71] ut esset episcopus[72] ecclesie[73] Carcasensis[74]. Similiter[75] et
Raimundus[76] <41v:8> de Casalis accepit[77] consolamentum et ordinem episcopi[78] ut <41v:9> esset
episcopus[79] ecclesie[80] Aranensis. Post[81] haec[82] vero Papa Niquinta <41v:10> dixit[83]
ecclesie Tolosane[84]: Vos dixistis mihi ut[85] ego dicam <41v:11> vobis consuetudines
primitivarum[86] ecclesiarum[87] sint[88] leves <41v:12> aut graves et ego dicam vobis: Septem
ecclesie Asiae <41v:13> fuerunt divisas et terminatas[89] inter illas et nulla[90] <41v:14> illarum
faciebat ad aliam aliquam[91] rem ad suam contradicionem. <41v:15> Et ecclesia Romanae[92] et
Drogometie[93] et Melenguie[94] et <41v:16> Bulgarie[95] et Dalmaciae[96] sunt divisas et
terminatas[97] <41v:17> et una ad altera[98] non facit[99] aliquam[100] rem ad suam <41v:18>
contradicionem, et ita pacem habent inter se.[101] Similiter[102] et <41v:19> vos facite[103].
Ecclesia[104] vero[105] Tolosana elegit[106] Bernardum <41v:20> Raymundum[107] et Guillermum
Garsias et Ermengaudum <41v:21> de Forest et Raimundum[108] de Beruniaco[109] et Guilabertum
<41v:22> de Bono[110] Vilario et Bernardum Contor[111] et Bernardum[112] <40r:1> Guillermum Bone
Ville et Bertrandum[113] de Avinione[114] ut <40r:2> essent divisores ecclesiarum[115].[116]
Ecclesia[117] vero[118] Carcasensis elegit <40r:3> Guiraldum Mercerium[119] et Bernardum[120]
Catalanum et <40r:4> Gregorium[121] et Petrum Calidas manus et Raimundum <40r:5> Poncium[122] et
Bertrandum de Molino et Martinum de <40r:6> Ipsa Sala et Raimundum Guibertum ut essent divisores
<40r:7> ecclesiarum[123].[124] Et[125] isti congregati[126] et bene consiliati dixerunt[127]
<40r:8> quod[128] ecclesia Tolosana[129] et ecclesia Carcacensis[130] sint divisas <40r:9> propter
episcopatos et[131] sicut[132] episcopatum Tolose[133] dividitur <40r:10> cum archiepiscopato
Narbone[134] in duobus locis et cum <40r:11> episcopato Carcasensis:[135] a[136] Sancto Poncio
sicut[137] montana <40r:12> pergit inter Castrum[138] Cabarecii et Castrum[139] Altipulh <40r:13>
et usque[140] ad divisionem Castri Saxiaci et Castri Verduni <40r:14> et pergit inter
Montemregalem[141] et Fanumjovem[142] et[143] <40r:15> sicut[144] alii episcopati dividuntur ab
exitu Redensis <40r:16> usque ad Leridam sicut[145] pergit apud Tolosam, ita ecclesia <40r:17>
Tolosana[146] habet[147] in sua potestate et in suo gubernamento. <40r:18> Similiter[148] et
ecclesia[149] Carcasensis, sicut dividitur et terminatur[150], <40r:19> habet[151] in sua potestate
et in suo gubernamento omnem <40r:20> episcopatum[152] Carcasensis[153] et archiepiscopatum[154]
Narbonensis[155] <40r:21> et aliam terram sicut[156] divisum est[157] et dictum usque ad <40r:22>
Leridam, sicut[158] vergit apud mare. Et[159] ita ecclesie sunt <40v:1> divisas[160], sicut[161]
dictum est[162],[163] ut abeant[164] pacem et concordiam <40v:2> adinvicem et iura[165] ad
altera[166] non faciat aliquid[167] ad suam <40v:3> contradicionem.[168] Huius sunt[169] testes rei
et defensores: Bernardus <40v:4> Raimundus et Guillermus Garsias et Ermengaudus[170] de Forest
<40v:5> et Raymundus[171] de Bauniaco[172] et Guilabertus de Bone[173] <40v:6> Vilario et Bernardus
Guillermi Contor et Bernardus Guillermi[174] de[175] <40v:7> Bone Ville et Bertrandus[176] de
Avinone et[177] ecclesie <40v:8> Carcasensis Guiraldus[178] Mercerii et Bernardus Catalani <40v:9>
et Gregorius[179] et Petrus[180] Calidas manus et Raimundus[181] Poncii <40v:10> et Bertrandus[182]
de[183] Molino et Martinus de Ipsa Sala <40v:11> et Raymundus[184] Guiberti[185]. Et[186] omnes
isti mandaverunt <40v:12> et dixerunt[187] Ermengaudo[188] de Forest ut faceret[189] dictatum et
<40v:13> cartam Tolosane[190] ecclesie. Similiter[191] et Petro Bernardo <40v:14> mandaverunt[192]
et dixerunt ut faceret[193] dictatum et cartam <40v:15> ecclesie Carcasensis. Et ita fuit[194]
factum[195] et impletum.

<40v:16> Hoc translatum fecit translatare dominus[196] Petrus Isarn[197] <40v:17> de antiqua carta
in potestate supradictorum facta <40v:18> qui[198] ecclesias sicut superius scriptum est[199]
diviserunt. Feria[200] <40v:19> II. in mense augusti XIIII.[201] die in[202] introitu[203]
mensis[204], <40v:20> anno[205] M.CC.XXIII[206] ab Incarnatione Domini[207]. <40v:21> Petrus
Pollanus translatavit haec[208] omnia rogatus <40v:22> ac mandatus.


David Zbíral (ed.), „La Charte de Niquinta: un faux moderne?“, Heresis: Revue semestrielle
d’histoire des dissidences médiévales 2005, č. 42-43, s. 142-152; David Zbíral (ed.), „Niquintova
listina a historiografie katarství v 17. století“, Religio: Revue pro religionistiku 13/2, 2005, s.
311-315.

    Inkviziční registr Jakuba Fourniera

Interim autem dum ista fiebant Iacoba, filia ipsius loquentis, que adhuc non habebat annum unum
fuit graviter infirma, et dictus maritus eius voluit omnino quod hereticaretur. Et ipsa loquens
concensit [sic] dicto marito suo, et fecerunt venire de domo dicti Ramundi Maulen dictum Andream
hereticum, qui morabatur in dicta domo, expectando mortem dicte Galharde, ut si forte contingeret
quod in aliquo peccaret secundum modum hereticorum, iterum ipsam hereticaret. Et dum dictus
hereticus venisset quadam nocte, dictus hereticus dictam puellam existentem in ances hereticavit
faciendo multas inclinationes et elevationes, et ponendo librum super capud [sic] dicte puelle, et
post hereticationem dixit quod de cetero non daret dicte puelle comedere vel bibere lac nec aliquid
quod natum esset de carne, et quod si viveret, nutriret de cetero cum cibis quadragesimalibus. Et
fuerunt presentes in dicta hereticatione ipsa loquens, dictus maritus eius, Bernardus Vitalis de
Archas, et non recordatur si aliqui alii erant presentes. Et dictus maritus multum fuit gavisus de
dicta hereticatione filie sue, dicendo quod si moreretur dicta filia eius in tali statu, esset
angelus Dei, et quod ipse et ipsa loquens non poterant tantum dare dicte filie sue sicut dictus
hereticus hereticando ipsam dederat.

Et hiis factis et dictis, dictus hereticus cum dicto marito eius et Bernardo Vitalis exiverunt de
dicta domo. Ipsa tamen loquens postquam exiverant de domo lactavit dictam filiam suam, quia non
potuit videre, ut dixit, quod sic dicta filia eius moreretur. Et quando fuit reversus maritus eius,
dixit ipsi loquenti quod bene custodiret se quod de cetero non daret lac dicte puelle, ex quo
recepta erat, quia dicta puella quoad dictum perdita esset, si post hereticationem comederet vel
biberet lac. Cui ipsa respondit quod iam post dictam hereticationem dictam puellam lactaverat, de
quo dictus maritus eius multum doluit et turbatus fuit. Et Petrus Maurini consolabatur eum, dicens
quod non erat culpa eius, et etiam quia illi qui debebant esse adhuc de dictis bonis christianis
non poterant esse. Et dictus Petrus Maurini dicebat dicte puelle: „Malam matrem habuisti!“ Dicebat
etiam ipsi loquenti quod mala mater erat, et dicebat quod mulieres erant demones. Et dictus maritus
eius plorabat et multa vituperia dicebat ipsi loquenti et cominabatur ei. Et ex tunc non dilexit
dictus maritus eius dictam puellam nec ipsam loquentem postea per longum tempus, et quousque
recognovit errorem suum.

Dicta tamen puella supervixit quasi per annum, et postea decessit. Non tamen fuit rehereticata. Et
cum dicta Galharda Scauneria audivisset illa que ipsa fecerat dicte filie sue, scilicet quod post
hereticationem eam lactaverat, fuit facta magna amica eius, et voluit reverti ad comedendum carnes,
quas ipsa loquens etiam dedit ei, de quo tam dictus maritus eius quam alii credentes fuerunt multum
turbati, et specialiter Petrus Maurini predictus, qui dicebat: „A de la vilhassa! Adhuc vult
vivere, et non est atediata de seculo isto, adhuc vult comedere carnes. De cetero non poterit
facere bonum!“ Non tamen dicebant dicta verba audiente dicta Galharda.

Dictus etiam maritus eius dicebat ipsi loquenti quod custodiret se ne consuleret dicte Galharde
aliquid mali, „Et de te ipsa fac que vis, et ne inducas alium ad malum, quia qui habet malum
vicinum habet malum mane, et quia, nisi dicta Galharda fuisset vicina nostra, forte fecisset omne
bonum“, dicens predicta quia dicta Galharda non fuerat mortua en la endura.


Jean Duvernoy (ed.), Le registre d’inquisition de Jacques Fournier, évêque de Pamiers (1318-1325)
II, Toulouse: Privat 1965, s. 414-415.

Rainer Sacconi, Suma o katarech a leonistech čili Lyonských chudých (1250)

De sacramentis Catharorum

Cathari namque ad instar simiarum que hominis actus imitari conantur, quatuor habent sacramenta,
falsa tamen, inania, illicita et sacrilega, quae sunt impositio manus, panis benedictio,
paenitentia et ordo, de quibus per ordinem est dicendum.


De manus impositione

Manus impositio vocatur ab eis consolamentum et spirituale baptismum, sive baptismum spiritus
sancti, sine quo secundum eos nec peccatum mortale remittitur, nec spiritus sanctus aliqui datur,
sed per eam factam solummodo ab eis utrumque confertur. Differunt tamen aliquantulum in hoc
Albanenses a ceteris. Albanenses enim dicunt quod manus ibi nihil operatur, quia a diabolo sit ipsa
creata secundum eos, ut infra dicetur, sed sola Dominica oratio quam ipsi tunc dicunt, qui manus
imponunt. Ceteri vero omnes Cathari dicunt quod utrumque est ibi necessarium et requiritur,
scilicet manus impositio et Dominica oratio. Est etiam communis opinio omnium Catharorum quod per
illam impositionem manus non fit aliqua remissio pecatorum si illi qui manus imponunt sunt tunc in
aliquo peccato mortali. Fit autem haec manus impositio a duobus ad minus, et non solum a praelatis
eorum sed etiam a subditis, et in necessitate a Catharabus.


De fractione panis

Panis benedictio Catharorum est quaedam fractio panis quam ipsi quotidie faciunt, tam in prantio
quam in cena. Fit autem huiusmodi fractio panis hoc modo. Cum ingressi sunt ad mensa Cathari sive
catharae, stantes omnes dicunt: "Pater noster". Interim qui prior est professione vel ordine tenet
panem unum, vel plures si necesse est ad multitudinem quae ibi forte esset, et, dicendo: "Gratia
Domini nostri Iesu Christi sit semper cum omnibus nobis", frangit panem, sive panes, et distribuit
omnibus discumbentibus, non solum Catharis sed etiam credentibus suis, latronibus, adulteris et
homicidis. Verumtamen Albanenses dicunt quod panis ille corporalis non benedicitur nec potest
accipere aliquam benedictionem, cum ipse panis sit creatura diaboli secundum eos, et hoc differunt
a ceteris omnibus, qui dicunt quod ille panis vere benedicitur. Nemo tamen ex eis credit quod ex
illo pane conficiatur corpus Christi.


De falsa paenitentia Catharorum

Nunc dicendum est qualis est paenitentia Catharorum. Paenitentia Catharorum omnino falsa est et
vana, deceptoria et venenosa sicut subsequenter ostenditur. […]


Nunc de confessione Catharorum dicendum est, quae et qualis sit, et quando faciunt eam, et quibus
confitentur. Confessio eorum fit hoc modo: "Ego sum hic coram deo et vobis ad faciendum
confessionem et ponendum me in culpam de omnibus peccatis meis quae sunt in me usque modo, et ad
recipiendum de omnibus veniam a deo et a vobis". Fit etiam ista confessio coram omnibus et publice
qui sunt ibi congregati, ubi multotiens sunt centum vel plures viri et mulieres Cathari et
credentes eorum. Et dictam confessionem facit unusquisque eorum quando recepit supradictam manus
impositionem; et eam facit principaliter praelato eorum tenenti codicem evangeliorum vel totius
novi testamenti ante pectus suum, qui, facta absolutione, ponit librum super caput eius, et alii
Cathari qui adsunt manum dextram, incipientes consequenter suas orationes.

Quando autem quis eorum cadit in peccatum carnis, vel in aliud quod sit secundum opinionem eorum
mortale, post receptam manus impositionem, oportet eum confiteri illud peccatum tantum et non alia,
et recipere iterum manus impositionem secreto a praelato suo et ab uno alio ad minus cum eo.

Item de venialibus fit confessio hoc modo. Unus pro omnibus, loquens alta voce, omnibus inclinatis
in terra coram praelato tenente librum ante pectus suum, dicit: "Nos venimus coram deo et vobis ad
confitendum peccata nostra quia multum peccavimus in verbo, opere, in visione et cogitatione" et
cetera huiusmodi. Unde apparet manifeste quod omnes Cathari sine confessione moriuntur in peccatis
suis. Et hoc modo confitentur semel in mense si commode possunt.

[…]


De ordinibus Catharorum et officiis eorum

Ordines Catharorum sunt quatuor. Ille qui est in primo et maximo ordine constitutus vocatur
episcopus. Ille qui in secundo, filius maior. Ille qui in tertio, filius minor. Et qui in quarto et
ultimo, dicitur diaconus. Ceteri qui sunt inter eos sine ordinibus vocantur Christiani et
Christianae.


De officiis episcoporum

Officium episcopi est tenere semper prioratum in omnibus quae faciunt, scilicet in impositione
manus, in fractione panis et incipiendo oratione. Idem servat filius maior absente episcopo;
similiter facit filius minor absente episcopo et filio maiore. Praeterea isti duo filii simul vel
separatim discurrunt visitando Catharos et Catharas omnes qui sunt sub episcopo et omnes tenentur
obedire eis. Similiter in omnibus servant et faciunt diacones unusquisque in suis subditis
absentibus episcopo et filiis. Et est notandum quod episcopi et filii habent in singulis
civitatibus, maxime in quibus morantur Cathari, singulos diacones.


De officio diaconorum

Item officium diaconorum est audire confessionem peccatorum venialium a subditis suis quae fit
semel in mense de qua supra dictum est, et facere eis absolutionem iniungendo eis tribus diebus
ieiunum sive centum inclinationes flexis genibus; et appellatur istud servitium, ut ita loquar,
caregare servitium.


Zdroj: http://digilander.libero.it/eresiemedievali/fonti.htm s některými opravami.

Walter z Châtillonu, Licet eger cum aegrotis (kolem 1170

1.

Licet eger cum egrotis

et ignotus cum ignotis

fungar tamen vice cotis,

ius usurpans sacerdotis.

flete, Sion filie!

presides ecclesie

imitantur hodie

Christum a remotis.


2.

Si privata degens vita

vel sacerdos vel levita

sibi dari vult petita,

hac incedit via trita:

previa fit pactio

Simonis auspicio,

cui succedit datio:

sic fit Giezita.


3.

Iacet ordo clericalis

in respectu laicalis,

sponsa Christi fit mercalis,

generosa generalis;

veneunt altaria,

venit eucharistia,

cum sit nugatoria

gratia venalis.


4.

Donum Dei non donatur,

nisi gratis conferatur;

quod qui vendit vel mercatur,

lepra Syri vulneratur.

quem sic ambit ambitus,

idolorum servitus,

templo sancti Spiritus

non compaginatur.


5.

Si quis tenet hunc tenorem,

frustra dicit se pastorem

nec se regit ut rectorem,

renum mersus in ardorem.

hec est enim alia

sanguisuge filia,

quam venalis curia

duxit in uxorem.


6.

In diebus iuventutis

timent annos senectutis,

ne fortuna destitutis

desit eis splendor cutis.

et dum querunt medium,

vergunt in contrarium;

fallit enim vitium

specie virtutis.


7.

Ut iam loquar inamenum:

sanctum chrisma datur venum,

iuvenantur corda senum

nec refrenant motus renum.

senes et decrepiti

quasi modo geniti

nectaris illiciti

hauriunt venenum.


8.

Ergo nemo vivit purus,

castitatis perit murus,

commendatur Epicurus

nec spectatur moriturus.

grata sunt convivia;

auro vel pecunia

cuncta facit pervia

pontifex futurus.

Bibliotheca Augustana,
http://www.fh-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost13/CarminaBurana/bur_cmo1.html.

Ekbert z Schönau, Pozdravení dětství našeho Spasitele (úryvek)

Salve, per quam salvamur, per quam deo vivimus, per quam ipsi in vinculo pacis unimur, redemptoris
nostri sincerissima humanitas. Gaude mundi domina, que huius purissime humanitatis templum esse
meruisti. Gaude et letare virgo virginum, in cuius virginea carne beata deitas huic alme humanitati
se voluit sociare. Iocundare celorum regina in cuius sacratissimo utero hec felix humanitas
iocundum habitaculum invenit. Gaude et exulta summi patriarche nobilissima proles, que hanc
sacrosanctam humanitatem fovere et tuis virgineis uberibus lactare meruisti. Salve in eternum
benedicta fecundissima virginitas, per quam fructum vite et gaudium salutis eterne percepimus.
Salve, que verbum ineffabile a patre eternaliter procedens sancti spiritus operante virtute in te
suscipere meruisti. Salve inpregnata a spiritu sancto castissima virginitas. Salve, que sola digna
inventa es a seculis, nobis promissum dei filium huic mundo proferre. Salve, que pre cunctis
mortalibus gustare meruisti, quam dulcis, quam suavis est dominus excellentissima virginitas. Salve
angelicos choros transcendens. Salve supra omnes virgineas acies sublimata, intemerata virginitas.
Exurge iam tandem rutilans aurora, felicis diei prenuntia, veri solis splendorem seculo tenebris
infidelitatis depresso productura.

Emerge florida virguncula, profer nobis unici patris unicum [sic], cuius vultum desiderat universa
tera. Veni iam et noli tardare promisse nobis a prophetis puer illustrissime, puer splendide, veni
visitare nos in pace. Egredere per auream portam virginalis aule, rex noster, rex fortis et potens,
rex regum et dominus dominantium, egredere ut gygas, ad expugnandos ferocissimos impetus sevientis
inimici.


F. W. E. Roth (ed.), Die Visionen der hl. Elisabeth und die Schriften der Aebte Ekbert und Emecho
von Schönau, Brünn: Verlag der Studien aus dem Benedictiner- und Cistercienser-Orden 1884, s. 321.
________________________________

[1] laquelle] „laqlle.“ ms., „lle“ supra lin.

[2] esté] sic A („eté“ Zerner). Písmeno s je napsáno nedbale, což M. Zernerovou ke čtení „eté“
přivedlo, skupinu -et- však Besse píše jinak (nespouští e na základní linku, nýbrž na ně napojuje
t).

[3] Charte … Caseneuve.] „Charte de l’antipape Niquinta, et de l’ordination des evesques de sa
secte; à moy communiquée par feu M. Caseneuve, prebendier de sainct Estienne de Tolose.“ B „CHARTE
DE NIQUINTA, Antipape des Heretiques Albigeois, contenant les Ordinations des Evesques de sa secte,
par luy faites en Languedoc, à moy communiquée par feu M. Caseneuve, Prebendier au Chapitre de
l’Eglise de Sainct Estienne de Tolose, en l’an 1652.“ C.

[4] „1167.“ in marg. sin. add. A.

[5] Dominice] „Dominicae“ B.

[6] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „ecclesia“ BC.

[7] Felicii] sic ABC.

[8] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[9] Tolosane] „Tolosanae“ BC.

[10] ecclesiarum] „ecclarum“ cum signo abbreviationis A „ecclesiarum“ BC.

[11] congregaverunt] cum abbreviatura pro „con“ A „congregaverunt“ BC.

[12] acciperent] „accipet“ cum signo abbreviationis A („acciper‹en›t“ Zerner) „acciperent“ BC.
Besse někdy píše skupinu er tak, že vypadá jako jedno písmeno (např. „mulierum“ 41^r, ř. 4). Avšak
všechny skupiny ert v obou verzích Listiny se od tohoto předpokládaného ert poměrně dost odlišují:
před napsáním t je r spuštěno až na základní linku. Proto se zde dává přednost tomuto čtení.

[13] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC.

[14] cepit] „t“ supra lin. A; „cepit“ B „coepit“ C.

[15] Postea] „Pea“ cum signo abbreviationis A „Postea“ BC. M. Zernerová („Copie de la Charte de
Niquinta…“, s. 275, pozn. 10) čte A naprosto nepochopitelně „P^er. ea“. Očividně předpokládá, že
jde o znaménko se zcela konstantním významem er. Dost podobná značka skutečně zastupuje er ve slově
Bernardus v Baluze 7, 41^r, ř. 11, nelze jí nicméně připisovat neměnný význam, tím méně až do té
míry, aby se zde četlo „P^er. ea“. Zkracovací znaménko tohoto tvaru se ostatně pro skupinu ost
běžně užívalo, viz Lyonský obřadní spis, reprodukce v Léon Clédat (ed.), Le Nouveau Testament
traduit au XIII^e siècle en langue provençale, suivi d’un Rituel cathare…, Paris: Ernest Lerroux
1887 (přetisk Genève: Slatkine Reprints 1968), několikrát např. na s. 471. Stejná značka jako zde
je užita i na 41^r, ř. 20 a 41^v, ř. 9, v obou případech pro „ost“ (ve slovech postea a post).

[16] de Spernone] sic procul dubio ABC, non potest legi „d’Espernone“; cf. infra.

[17] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[18] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[19] et] ligatura specialis pro „et“ AB „q.“ C (!).

[20] similiter] sine abbreviatione ABC; cf. infra.

[21] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[22] Albiensis] „Albiens.“ B „Abbiens.“ C (err.).

[23] episcopus] „e.“ sine signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[24] Bernardus] „B.“ cum signo abbreviationis A („B^er.“ Zerner) „B.“ BC.

[25] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[26] Carcassensis] sic ABC. Zde jsou v A dvě s, avšak mínění Moniky Zernerové, že je toto slovo
„v opisu poslaném Baluzovi vždy psáno se dvěma ‚s‘“ („Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 274), je
mylné. Naopak výrazně převažuje varianta s jedním s (osm výskytů s jedním s proti tomuto jedinému
se dvěma s).

[27] ecclesie] „e.“ A „ecclesiae“ B „Eccl.“ C.

[28] Et] ligatura specialis pro „et“ A „Quod“ BC.

[29] omnes] „os“ cum signo abbreviationis A „omnes“ BC.

[30] homines] „hos“ cum signo abbreviationis A „homines“ BC.

[31] Tolosanae] sic A „Tolos.“ BC.

[32] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[33] episcopum] „epm“ cum signo abbreviationis A „epm.“ cum signo abbreviationis B „Episcopum“ C.

[34] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[35] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[36] Carcasensis] „Carcacensis“ B „Carcassensis“ C.

[37] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

[38] et] ligatura A „et“ BC. V A je užit znak, kterým se obvykle značí per, jde však očividně o
přepis ligatury et.

[39] domini] „dni“ cum signo abbreviationis A „domini“ BC.

[40] homines] „hos“ cum signo abbreviationis A „homines“ BC. M. Zerner, „Copie de la Charte de
Niquinta…“, s. 275, pozn. 23 čte „ho‹min›es“, podobnost s „hos“ na 41^r, ř. 13 je ale velká; „hos“
představuje pravděpodobně správnější čtení, třebaže Besse někdy skutečně píše „e“ dosti nezřetelně
(viz např. „elegerunt“ 41^r, ř. 14).

[41] Raimundum] sic A („Raimondum“ Zerner) sic C „Raymundum“ B. Přepočítání vlnek v A odhalí, že
ta, která následuje za prvním m, není úzkým o, nýbrž součástí písmene u. Besse někdy skutečně o
pořádně nedovíral, viz např. „vero“ 41r, ř. 7, avšak tato nedovřená o mají tvar pořád dost odlišný
od písmene, které se nachází zde.

[42] Postea] „Pea“ cum signo abbreviationis A „Postea“ BC. M. Zerner, „Copie de la Charte de
Niquinta…“, s. 276, pozn. 25 odkazuje na pozn. 10, čte tedy i zde A jako „P^er. ea“.

[43] d’Espernone] „d Espernone“ procul dubio AB, non potest legi „de Spernone“; „d’Espernone“ C;
cf. supra.

[44] accepit] „accep.“ cum signo abbreviationis A „accepit“ BC.

[45] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

[46] a] „à“ BC.

[47] domino] „dno“ cum signo abbreviationis A „domino“ BC.

[48] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „episcopus“ B „Ep.“ C.

[49] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[50] accepit] „accep.“ AC „accepit“ B.

[51] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

[52] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „episcopus“ B „Ep.“ C.

[53] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[54] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „Similiter“ BC.

[55] accepit] „accep.“ A om. BC.

[56] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

[57] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[58] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ B „E.“ C.

[59] Lombardie] „Lombardiae“ C.

[60] .] punctum ms.

[61] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[62] Raimundus] sic A („Raimondus“ Zerner) sic C „Raymundus“ B.

[63] accepit] sic ABC.

[64] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

[65] episcopus] „eps.“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[66] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[67] Tolosanae] sic ABC.

[68] .] punctum ms.

[69] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[70] accepit] „accep.“ A „accepit“ BC.

[71] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

[72] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[73] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

[74] Carcasensis] „Carcacensis“ B „Carcassensis“ C.

[75] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[76] Raimundus] sic quasi certe A („Raimondus“ Zerner) sic C „Raymundus“ B. Je pravda, že tady v A
skutečně o jednu vlnku méně je (narozdíl od 41^r, ř. 19 a 41^v, ř. 4, kde se jedná o chybná čtení
Zernerové), jde ale spíše o běžnou chybu v počtu vlnek tam, kde je jich hodně za sebou, než o
skutečnou variantu „Raimondus“; ostatně tu v ničem nelze vidět o.

[77] accepit] „accep.“ AC „accepit“ B.

[78] episcopi] „ep.“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ B „Ep.“ C.

[79] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

[80] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ B om. C.

[81] Post] „p“ cum signo abbreviationis A „Post“ BC.

[82] haec] „hęc“ cum e caudato C.

[83] dixit] „dix.“ ABC.

[84] Tolosane] „Tolosanae“ BC.

[85] ut] „ut“ ex „et“ corr. A „ut“ BC. Srv. „et ego“ 41^v, ř. 12, které mohlo být příčinou tohoto
posléze opraveného omylu. Stejně čte M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 276, pozn.
37.

[86] primitivarum] „primitivar.“ BC.

[87] ecclesiarum] „ecclarum“ cum signo abbreviationis A „ecclesiarum“ BC.

[88] sint] „sit“ cum signo abbreviationis A „sint“ BC.

[89] divisas et terminatas] sic ABC. Podle M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 276,
pozn. 40 by bylo možné číst i divisae et terminatae. Bessovo e je většinou od jeho obvyklého
koncového s rozlišitelné: koncové s (příležitostně se vyskytuje i uvnitř slov, viz „Forest“ 41^v,
ř. 21) mívá mezi dvěma výstupky zřetelně patrnou kolébku (která je na tomto místě velmi dobře
rozpoznatelná, stejně dobře jako např. na konci slova „consuetudines“ 41^v, ř. 11). U e naopak
nebývá. Existují četné výjimky (v rámci rukopisných verzí Listiny Baluze 7, 41^r, ř. 7;
Dissertation, 38^r, ř. 14; 38^v, ř. 18), avšak ve srovnání s celkovým počtem takto vypadajících
koncových s je počet e s kolébkou přece jen nízký; čtení ae, které předpokládá, že se toto špatně
čitelné e vyskytuje v obou rukopisných verzích zrovna v těchto souslovích, kdežto jinde spíše
příležitostně, je tedy nepravděpodobné. Je lepší zde číst s (s se vyskytuje i v Narbonne), byť jde
o chybu ve skloňování (lze ji vyložit jako okcitanismus).

[90] nulla] „nlla“ cum signo abbreviationis A „nulla“ BC.

[91] aliquam] „aliq.“ A „aliquam“ BC.

[92] Romanae] sic ABC.

[93] Drogometie] sic A „Brogometiae“ B (sic manifeste ms.; „Drogometiae“ Zerner) „Drogometiae“ C.
Různočtení „Brogometiae“ tu nevzniklo až při přepisování Listiny do Dissertation, protože se
vyskytuje i v Dissertation, 18^r. Varianty tohoto názvu začínající písmenem B se v pramenech
objevují, viz Brevis summula, Célestin Douais (ed.), La Somme des autorités à l’usage des
prédicateurs méridionaux au XIII^e siècle, Paris: Picard 1896, s. 121 (Brugucia). Zajímavé je, že
v citaci Rainera Sacconiho v Dissertation, 56^v stojí v obou výskytech „Dugraniciae“, takže Besse
musel k této variantě dospět buď nezávisle, nebo díky nějakému jinému prameni, než je verze
Rainerovy sumy, s níž Besse pracoval.

[94] Melenguie] „Melenguiae“ C.

[95] Bulgarie] „Bulgariae“ BC.

[96] Dalmaciae] sic A „Dalmatiae“ BC.

[97] terminatas] „termina.“ A „termin.“ BC.

[98] altera] „alra“ cum uno signo abbreviationis A „altera“ BC.

[99] facit] „faciat“ A „facit“ BC; correxi.

[100] aliquam] „aliq.“ ABC.

[101] .] punctum ms.

[102] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „Similiter“ BC.

[103] facite] „facie“ B.

[104] Ecclesia] „eccla.“ A „eccl.“ BC.

[105] vero] „vo“ cum signo abbreviationis communi A „vero“ BC.

[106] elegit] „eligit“ C.

[107] Raymundum] „Raimundum“ C.

[108] Raimundum] „Raimund.“ C.

[109] Beruniaco] sic ABC; cf. infra „Bauniaco“.

[110] Bono] forsan sic A sic BC; cf. infra „Bone“. Koncové písmeno se i zde v rukopise A docela
podobá e, v B a C je o.

[111] Bernardum Contor] sic A „Bernardum Guillermum Contor“ BC. Níže A u téže osoby jméno
„Guillermus“ (v genitivu) uvádí.

[112] Bernardum] „Bernard.“ BC.

[113] Bertrandum] „Bertrand.“ BC.

[114] Avinione] „Avinone“ C; cf. infra „Avinone“.

[115] ecclesiarum] „ecclar“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ B om. C.

[116] .] punctum ms.

[117] Ecclesia] „Eccla“ cum signo abbreviationis A „Eccl.“ BC.

[118] vero] „vo“ cum signo abbreviationis communi A „vero“ BC.

[119] Mercerium] „Merce-||lium“ C. J. Dalarun – D. Muzerelle et al., „La ‚Charte de Niquinta‘,
analyse formelle…“, s. 193 poukázali ještě před publikováním rukopisných verzí na to, že jde
pravděpodobně o chybu tisku; typy v rozích stran jsou mimořádně ohrožené: často vypadnou či
nevydrží a musejí být ve spěchu a bez kontroly nahrazeny.

[120] Bernardum] „Bernard.“ BC.

[121] Gregorium] „Gregor.“ BC.

[122] Poncium] „Pontium“ BC.

[123] ecclesiarum] „ecclar“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

[124] .] punctum ms.

[125] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ B „q.“ C.

[126] congregati] cum abbreviatura pro „con“ A „congregati“ BC.

[127] dixerunt] „dixer.“ B.

[128] quod] „qd“ A „quod“ BC.

[129] Tolosana] „Tolosanae“ BC.

[130] Carcacensis] „Carcasensis“ BC.

[131] et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC.

[132] sicut] „sic.“ BC.

[133] Tolose] „Tolosae“ BC.

[134] Narbone] „Narbon.“ BC.

[135] Z mapy je jasné, že to, co předchází, je třeba chápat nikoli jako první údaje o hranici,
nýbrž jako obecnou zásadu rozhraničení (proto „na dvou místech“: toulouská diecéze nejdřív hraničí
s narbonskou arcidiecézí, pak s carcassonskou diecézí a pak poblíž Montréalu znovu s narbonskou
arcidiecézí), jež je poté zpřesněna vyjmenováním konkrétních míst (od Saint-Pons podle hornatiny
atd.). Proto sem byla doplněna dvojtečka.

[136] a] „à“ BC.

[137] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

[138] Castrum] „Castr.“ B.

[139] Castrum] „Cast.“ AC „Castr.“ B.

[140] usque] „usq.“ BC.

[141] Montemregalem] „Montem regalem“ A „Montem Regalem“ B „Montem-regalem“ C.

[142] Fanumjovem] „Fanum Jovem“ AB „Fanumjovem“ C.

[143] et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ B „Quod“ C. Ligatura zde má trochu odlišný tvar;
vypadá jako široké, nahoře špatně uzavřené q s příčně škrtnutým dříkem. Množství inkoustu a zřejmě
i mírné zaškrtání části znaku v dolním prostoru ukazuje, že Besse znak kreslil, nebyl na něj
zvyklý. Dosti podobná, ale již dovřená a q s přeškrtnutým dříkem ještě podobnější ligatura se
nachází v Dissertation, 38^r, ř. 23.

[144] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

[145] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

[146] Tolosana] „Tolos.“ BC.

[147] habet] „hab.“ BC.

[148] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

[149] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

[150] terminatur] „terminat“ A „terminatur“ BC.

[151] habet] sic A „habeat“ BC.

[152] episcopatum] sic ABC. M. Zernerová („Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 277, pozn. 73) píše
v kritickém aparátu „episopatum“ (zřejmě omylem).

[153] Carcasensis] „Carcasens.“ B.

[154] archiepiscopatum] sic A „archiepiscop.“ BC. M. Zernerová („Copie de la Charte de Niquinta…“,
s. 277, pozn. 74) píše „archiepisopatum“ (zřejmě omylem).

[155] Narbonensis] „Narbonens.“ BC.

[156] sicut] „sic.“ cum signo abbreviationis A „sic“ B „sic.“ C.

[157] est] „e.“ cum signo abbreviationis communi AB „est“ C.

[158] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

[159] Et] ligatura specialis pro „et“ A „Quod“ BC.

[160] divisas] sic ABC. M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 277, pozn. 79 se opět ptá,
zda nečíst spíše „divisae“. Zde se čte „divisas“, ze stejného důvodu jako výše.

[161] sicut] „sicum“ A „sic.“ BC; correxi.

[162] Konec slova je jen naznačen; stejně v B.

[163] „sicut dictum est“ je patrně třeba chápat jako vloženou větu, která se nevztahuje k ita.
Proto byly dodány čárky.

[164] abeant] sic A „habeant“ BC.

[165] iura] sic ABC. Chybné čtení pro „una“.

[166] altera] „alra“ cum uno signo abbreviationis A „altera“ BC.

[167] aliquid] cf. supra „aliq. rem“.

[168] .] punctum ms.

[169] sunt] „s.“ ABC.

[170] Ermengaudus] „Ermengaud.“ A „Ermengaudus“ BC.

[171] Raymundus] „Raimundus“ BC.

[172] Bauniaco] sic ABC; cf. supra „Beruniaco“.

[173] Bone] sic ABC; cf. supra.

[174] Guillermi] „Guill.“ BC.

[175] de] om. BC.

[176] Bertrandus] „B.“ B „Bertrand“ C.

[177] et] ligatura specialis pro „et“ A „et“ BC (!).

[178] Guiraldus] „Guirald.“ B.

[179] Gregorius] „Grego.“ A „Gregor“ B „Gregor.“ C. Čtení je jasné.

[180] Petrus] „Petr.“ AB „Petrus“ C.

[181] Raimundus] „Raimund“ cum signo abbreviationis A „Raim.“ BC. M. Zernerová („Copie de la Charte
de Niquinta…“, s. 278, pozn. 84) čte v A chybně „Raimondus“. Jednak jde o u, jednak tu konec slova
napsán není; od d je jen protažena tlustá čárka dolů (která zde očividně značí zkratku za us; jinde
se v přepise Listiny v Baluze 7 nevyskytuje).

[182] Bertrandus] „Bertrand.“ AC „B.“ B.

[183] „de“ je tu v A napsáno nedbale.

[184] Raymundus] „Raimundus“ B „Raimund.“ C.

[185] Guiberti] „Guitberti“ A „Guiberti“ BC (cf. etiam A supra); correxi.

[186] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC. Pravý horní konec ligatury je zde vyzdoben
rozštěpením (jediný výskyt).

[187] dixerunt] „dix.“ B „dixer.“ C.

[188] Ermengaudo] „Ermengaud.“ A „Ermengaudo“ BC.

[189] faceret] „facet“ cum signo abbreviationis A „faceret“ BC.

[190] Tolosane] „Tolosan.“ A „Tolosanae“ BC.

[191] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „simil.“ B „similiter“ C.

[192] mandaverunt] „mandavert“ cum signo abbreviationis A „mandaverunt“ BC.

[193] faceret] „facerent“ A „faceret“ BC; correxi.

[194] fuit] „fu“ cum signo abbreviationis A „fu.“ B „fuit“ C.

[195] factum] „fact.“ BC.

[196] dominus] „dnus“ cum signo abbreviationis A „dus“ cum signo abbreviationis B „Dominus“ C.
Koncové s je zde v A i B psáno jinak, než má Besse ve zvyku, nicméně tento typ vůbec není
ojedinělý: viz např. 41^r, ř. 11; Dissertation, 41^r, ř. 1.

[197] Isarn] sic A „Isarn.“ BC.

[198] qui] „q“ cum signo abbreviationis A „q.“ BC.

[199] Konec slova je jen naznačen, stejným způsobem jako v „est“ 40^v, ř. 1. B zde píše „est“
normálně.

[200] Feria] „fra“ cum signo abbreviationis A „feria“ BC.

[201] XIIII.] „XIV.“ C.

[202] in] „i“ cum signo abbreviationis A „in“ BC.

[203] introitu] „intrto“ cum signo abbreviationis A (!) „introitu“ BC; correxi, non tamen sine
haesitatione.

[204] mensis] „msis“ cum signo abbreviationis A „mensis“ BC.

[205] Post „anno“ A scrips. et del. {..} (quasi certe „ab“); etiam B scrips. et del. {..} (!). Za
mezerou zde následují dvě přeškrtnutá písmena. Velmi zajímavé je, že zaškrtaná písmena, s největší
pravděpodobností rovněž dvě a nanejvýš tři, se na tomto místě nacházejí i ve verzi obsažené
v Dissertation. Zernerová hodnotí písmena jako v obou rukopisech nečitelná („Copie de la Charte de
Niquinta…“, s. 278, pozn. 90). V B to platí, ale v A rozhodně nikoli. Zpod přeškrtnutí nahoře i
dole vyčnívají linie, které dovolují s takřka naprostou jistotou usuzovat, že šlo o „Ab“ s velkým
nedovřeným písmenem A, podobně jako v Baluze 7, 42^v, ř. 12; 41^v, ř. 9; 40^r, ř. 10.20.21 a
Dissertation, 38^v, ř. 6.16.19.22, méně výrazně také Baluze 7, 41^r, ř. 1 a Dissertation, 39^r, ř.
5.

[206] M.CC.XXIII] sic A „M.CC XXXIII“ B „M.CC.XXXII“ C. Číslo je v obou rukopisných verzích jasně
čitelné.

[207] Domini] „Dni“ cum signo abbreviationis A „Domini“ BC.

[208] haec] sic A („has ou hac?“ Zerner) sic BC. Konec slova vypadá v A jako jediné písmeno, ale
jde očividně o nedbale napsanou skupinu ec, srv. dosti podobné „haec“ v Dissertation, 41^r, ř. 8 a
zejm. „secta“ v Dissertation, 21^v, ř. 12. Je jednoznačně třeba číst „haec“.