7
iZKUE BIBLIOTÉK EUSKÄLXZAÍNDíŔ í BiL-BO
jfegfaí,.- Vlas í Ba íikix /?juaiialerri& nebo 3uzkaái/ zaujímá na Pyrencj skéea
oloostrově t z v. Baskické provincie /—? / a Havarru   /—ŕ /$ j ako Ž i ap.čáat franc. 'aepartersaíitu Basses-Py rénées /býv,  k^S&je Labourá,- Bas-
3 1 ENE, 1983
* :e-KoVfí.rre a Soule/ v celkové rozloze 30« 700 kmtí.
f7
Ogy^^telotvo a v poctu asi i^-S-mil •, je povětšině baskicKe rasy, po b In d ního zbytku praobyvatelů pyrenejská obla.atif- . ■.
Baskičtina /euskere/, jíž ajluví asi 700.000 osob - ostatní mluví, šps-nalsky nebo fjancousáky - je jadiný n e indo <wro p aký jszyk v sip, Evropa Postrádá jednotné liteitarní formy a vykazuje iadu dialektů. V současné době sílí úsilí o jazykovou rebaskisaci národa.a
bJ^EžLä, -   Ka úsvitu dějin obývalj baskické kaeny /^aoconea, Varduli, Oari&tiij, AutrigoneSf Berones, Veacetanis  Ilora.etes» Aquitani/ ú^ainí od i eky Ga.ro.nne až k povodí řekj "3b r a. Ve 3« stol. pí, lír, priali do jejich sousedství K.arta&inci, s nimiž Baskové táhli proti f;ímu. Pro jejich houževnatý odpor spokojili se Římané ae zajiStěním vojenské silníce z Burdigale /Bordeaux/ v Galii do Aeturicy /Astoi^a/ v Hispánii. Babkové sluuaíli v rímské:s vajaku a chránili říši pioti -dům barbarských náxoďu, Ubr-iiiili svou nezávislost i proti frankům /;:Orážka. aarla Velkého r, 773 u ľíoncesvallec /, Visigotům a Arabům. JSa severu vznikl v 7.  atol,  ataaní útvar Vaaconla a v jižmí části v 8. etol, f^avariaké království, Baskové na Pyrenejském poloostrova byli po dlouholetém, tuhé:n boji nuceni u sna t kast il^kého krále aa a-váh suveréna, podrželi však vis. a tni demokrat ickou statní oraaniaaci s k do karliatických válek v 19, atol. Kraje na sever od Pyrenrsj í bj'ly r.1789 pojaty do franč,depaitaaentu Basses-Py rónées*
B a    i aký lid ůe same svtnávsl odpradávna c no vem., dobytka, zemetíllstvísi, ry-bolovem, plavbou     hornictvím. Zemědělství vznítilo vřelou l*sku k těžce vzdělávatelné rodné hroudě, Baiaaíaou plodinou je kuku£ic-e» privezená v 13. atol. z Ameriky, Pastování jabloní umožňuje rozsáhlou
výrobu jablečného vína /sa&,artíoa/. Venkované v hornaté části země žijí ¥ osamělých statcích /b&setxeak/, vyznačujících se malebnou polohou a svéráznou stavbou. Tyto usedlosti se stély základním pilířem baskické politické s tjoeiální or&anisace. Jméno, které ste ven í dostalo při založení, obyčej nô podle polohy nebo rasu okolí,, stalo se příjmením r o ~ diny, v něm bydlící. His-vní úsilí hospocářo\'0 směruje k udržení ce -listvosti usedlosti a tím i dalšího trvání rodu. V tom mu napomáhaj í i děti, které se v25dávaj í svých podílů, a pokud nena.cha.3ej í ob^ifu doma, odcházej í do p rumyšlových oblastí e do zanoří, kde vznikl} početné baskické kolonie, především v Ar g en t in š a zip.  státech II Sil, nebo se věnují kněžskému povolání /baskičtí misionáři/,
fteta k tradici,  stálost v přáteství a v daném slove,  čilost v podnikaní, ale zvláště láska ke svobodě s vrozený odpor ke každému otroctY; a násilí j sou hlavmímx povahovými rysy baskického lidu, přes všechny politické a sociální zrniny moderní doby a ztrátu statní svobody ipějí i nedále na své národní  tradici, Bask zůstává bez ohledu na vnucenou mu státní příslušnost především Baskem s na otázku po národnosti hrdě odpovídá s B eu-e kal duna na i z* /jsem Bask/, Podnikavý, dobrodružný duch lákal Backy na širé asoře, takže vyspěli v nej odvážnej ší evropské pfliv--ce, podnikající dalek^plavby za lovem velryb a tresek, jakož i obchodnice sty do vl-iraských a hanso vních pří stavů. Proslavili se v námořních bitvách a v kolenisaci zámorských krajin.
Y Baskicku se těžila odedávna výborná železná ruda, která sloužila k výrobě svě to žnutých baskických zbraní, zemědělského nářa-..í a ke stav-De lodi. Jiz v lá, stol. se pripomína velice množství z^saixe«r*7olak/, využívaj ící ch vodní sílu prudkých horských toků, V současné době jsou baskické země ho sp d irsky nejbohatší částí španělského státu.
Základem politické., sociální s hospodářské organisaee baskických zemí byly t z v, 8raeross /z lat, slova " fórum"/, které upravovaly veškerý veřejný i soukromý život. Po dlouhou řadu věků se uchovávaly
..jako p x. i v j zvukové, teprve v pozdním středověku byly cis tečně kodi-fikovány. y přenp-eeaia.        3 u se rozumí '^ajfeoznačením '« f ueros* baskické statní zrázení s doby pred jeho anulováním / ve Francii r, 1739 a ve Španělsku r.1839/.
Baskické státní zří zení presne oddělovalo moc zákonodárnou, vý konnou a soudní. Bylo politicky i sociálně demokratické, všichni občané byli si před zákonem rovni a měli původně pxístup ke vseta funkcím Základní jednotkou byla rodina, kterou otec, hospodář /etxeko jauna/ zastupoval v obecní radě* Zástupci obcí celino kraje scházeli se na generálním shromáždění,, V krs j i vizcaya shromažďovalo se v městě Guernice / —J, u posvátného stromu, který se atal symbolem baskické svobody. Vyjímaje poměrně krátkou dobu národního sjednocení pod. žezlem králů navarrskych v 10.-a 11» stol, byli Baskové politicky organizováni v několika s tu. tni vh útvarech, ktexé během doby byly zapojeny do z .í, j nové sféry španělského nebo francouzského státu společný® panovníkem. Hlasatelem baskického nacionalismu v moderní době a iniciátorem národního ^obrození a boje za baskickou svobodu se stal na začátku tohoto století Sabino de Ar s na Goirí /l a 65-190 3/. 1A te r a tura folklorní fo-fru stavaj p x s n ícď, &íržsÍQYí ch a pohádkách, y r; ich ž se objevují fantastické bytQstj: jako Basa Jauna /divý mu a/% Ma r i /divý žena/. Lata inak   skřítkové/, ®?®hsuge. /Vi-eehlavý drak/ aj» Zvláštním zj evem j® lidový ver-, wv.l-.c /bertsoiari/, který n,-., známý napěv iroproviôuje verěe obsahující l-.chotky, kritiky nebo lícení sou-ca sny cn uaaiosti./
*imm<   -, < - -  . , ,
.Literatura ^a%iua«a zacina   oasnickyrn dnem jiernarta Dechepare IfLm^uas Vasconura Iximitiae,!/?xvotiny baskického jazyka/ z r» 1545 a překladem Nového zákona /1571/. Většině spisů 17. s 18. stol je naho ženské terna. -tiky, ^eiSýsiDažsěŠspikli, prozaici : liian Auipnio Eo&uel /l745-1804/,kter. napjal spis Beru Abarca z venkovského života, Juan Ignacio de Iztueta /l 7 67-1845/, autor spj ednání o baskických tancích a dějin provincie
Guipúzeoa, a "básníci.. Pierre Top e t "^tchahun* /1736-18Ô2/, José Karia de Iparr&guirre /182G-1881/, skladatel národní hymny "Gernikako Arbolí /Strom v G-uernice/, Jean-Baptisté ^lissamburu /1323-1391/ a Indalecio Bizcairondo »'Vilinch." /18 31-18? ô/. V Msledku harodního ob r o zení po-číitiíem 20. stol. dochází í k v&estrariuSmu roavoji mrodní literatury, Z romanopisců   lícících život venkovského lidu vynikli lámuel de TSche: Scheita /l842-1915/, Doiaiingo Aguirre Badiola /1864-1920/ a Jean Barbier /187&-1931/. Historické romány uvedl Juan Bchaide /n. 1920/, realistické ^Susebio F.rquiaga /n. 1912/, detektivní José Antonio Loid.i /n,3 91 ô/. Předíií«b'ásníci našeho století byli José Maria de Aguirre "Xavier de Lizardi" /l896-1932/ a Ni co lás Ořme ch e a "Qrixe" /1388 -1961/,autor eposu "Euskaláunak" /Baskove/. ?omčrnč bohatí j e i literatura, divadelní a překladová. V Bilbau byla i. 1918 založena Aka -■ demie baskického jazyka /Ácadetaia de la I-engua vssca - 7mv,kaltzaindiy' a v San Sebastiánu r. 1956 Seminář baskické filologie"Julio de Urquij* /Seminário de Filológia vasca wJulio de Uro,uijoH/» jehož ředitelem je Lui> iáichelena llissait /n,1915/, profesor na universitě v Salamance, nej vý'značnej ší baskolog.
Stavitelství,-    Stavba venkovských obydlí vykazuje určité společné znaky, které chart Kteří zuj í tsv% baskický sloh. Jednopatrové stavení, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, s okny zpravidla, na jih a východ, pojímající obytné místnosti, stáje, stodolu i kůlnu, je po -kryto sedlovou střechou přečnívající pečlivě obílené doracumí zdi , zbudované s drevených tramu a lámaného kamene,  .1 církevní arwíiitek~ tura se vyznačuje něktexýiai zvláštnostmij tak nt?př« venkovské kostely v kraj i Labourd maj í uvnitř ně kol ikt-.po s cho do vé galerie a v Soule jsou opatřeny střechou, která vpředu vybíhá do tří věžiček* Malířství.-V moderní dobe vzniklo svérázné baskické malířství. Vedle Ignacia. de Zul o aga /1870-1946/, umělce světového v vzňatu   /—t2 /, z& sluhu jí zmínku bratří Valentín /1831-1963/ a Raraón Zubiaurr e/n# 1332/
zachycující s; oblibou výjevy 3 patriarchálního áivota baskického venkova, Aurelio Arteta /1S80-1940/, v j eho2 plátnech se aračí poezie v?snic, si" tří Jose /1S85-        /, Alberto /1888-1914/y "i'*uiro Arrue /riflBGG/s kterí malty í lidové typy a baskického venkovu- na v jeho po-^plíNb&2p^|^;ar Jul i in de Telia echo /1634 - /, proslulý typy
a scénami z nánioxnického áivo ta,
Ysoj&aiľgtví zaujal přední ssíato Leon B^ri enechea /3802-1947/, jehož práce představují "baskické typické po > tavy^\^M^-j sou s !í txi stulari*' t vrh a Č tyeí /p.-.lankari/, zdvihle kosenu aj.
Hudba a zpěv.-   IBask vyniká vrelou láskou ke zpěvu, do ž clo s v?-'dřu j e velké množství lícových písní, která v našem století sbírali Maria Resurreccicn de Aakae /ld68»195l/ a José Ik/ätonío de Dono h tia /136G-1956/, nej prednej ší baskický rausikolog,  llypickýra hudebním nástrojem je txi £:-tu, druh pí staly velmi starého původu. Hudebník /txístulari// drzí txistu v levé ruce a pravou tluče na bubínek /dnmbolina/. Hu -debnínj nástrojem pastýřů je alboka, vyrocena z rohu,
Y e stredoveku se proslavili na královských dvorech navsrrsicéffi a k&stilském baskičtí trubadúri. Varhaník es a ředitelem kůru -dvorní kaple Katolických kral m&naeiů byl Bask Juan de Anchieta /l4ó0?-1523/« Jako hudební skladatelé v novější době vynikli Juan Crisostoino de Airiaga /180o-189u/f nazývaný "baskickým Mo2ar tea" , ¥iguel Hilarión oslaví /l 30 7-13$?/, dvorní kapelník Isabely II. ř ředitel král,konservatoře v Medrida a skladatel význačných církevních děl, Jbsé Morís. de Usandiaaga /18$£-1915/, autor oper^ "Mendi-Hsmdis-n" ze života baak, horalů, s Jeaúá Guiidi /I386 - /*>*/» skladatel opery *A!MpXe Ka -var skytni rodáky byli slavný tenor Julian Sebastián de Gayarre/1344-
1890/ a proslulý houslista íwllanS^rasate /1844-1908/, % vynikající
proslavený
labouréské rodiny pocházel vyni-kaj í oí zpěvák Dominique Pierre Garat /l?82-lS-?,3/.
Eámety pastorálních her, které se zachovaly v kraji Soule, jsou oxtkny z Písma nebo středověkých bohatýrských epopej í, trvaj í několik
-  b -
"brány z písma nebo středověkých bohatýrských epopejí* trvaj í několik hodin a konci doslovem, v němž je vyjádřeno mravní ponaučení» vyplývající 2 děje.
Tance* sport a- hry,   Haškové "bylí odpradávna oddáni tanci, nebo t již Str&bo uvádíř že v dobé úplnku tančili před svými obydlími k poctě neznámého boha, Franc, básník Boileatt se pozastavuje nad tím, že "baskické děti dovedou dříve tančit nejáŕ žva tlat, a Vol taire nazývá Basky "finalým národem akákajíeím v Pyresej í chM. Mají velké množství tancu pro všechny piíležitost i 4. slavnost ní tanec m^úcvý / ezpa ta- dan t za/, jinošsky-tanec /mutil-dantza/, jablkový tanec /sagar-dantza/, nad sklenicí /&oáf.:-l e t- dan t za/ a Kinoho j iných. Tanečníci jsou obyčejné oděni v bílých košilích a kalhotách,a mají červené barety a opasky, tenečnice oblékají Červené sukně a černé živůtky.
Kej oblí beně j zím sportem je hra sučem /pel o ta/, pro níž jsou ve všech obcích zřízena hřížtě /fronton/. Vynikající hráči /pelotariak/ těíí se velké sláve a dosud jsou v 1;      ti lidu pcrká in, 6<vskoina, Sara .ketaf Garatchet?, & Otharre, nej slavnější "pelotariak" minulého století. Oblíbené jsou též různé závody v síle, jako řezání kmenů, zvedání balvanů, vrhání t^če, sekání trávys  skousky síly spřežení aj e Príležitostí k zábs vata j sou pouti poíádané k oslavě místního patrons s kdy shromážděný lid po bohoslužbách se oddává tanci a veselí, Etnograf ie».-
Oblečení.- Lidové kroje skoro vyaizely. Typickou pokrývkou hlavy je baskický baret /txapeli,šp»boins/, jehož užívání se rozšířilo za první kaxlistická války. Je barvy tmavomodré, při smutku černé. Zajímavé jsou hůl /makilla/, v níž je ukryta dýka, bílé látkové stíevíce s červenými tkanicemi /alpargata/ a koženáobuv /abarka/. Předměty doraácí ai hospodářská.-   Ke gky prování půdy as používala odpradávna ruční ctyřzubá vidlice s dieverl^ia držadlem /laia/. Používá se vozů s plnými dřevenými koly, spojenými e osou ▼ pevný
- 7 -
celek, které třením, o spodek vosu y$£a^4;ákřípot /gurdiaren irrántzia/, příjemný domácím lidem. Pozoruhodné je i dřevené j ho /uztarria/ poutající dobytčata za rohy, K dojení se používá nádoby vydlabané v lipovém dřevě s uchem dovnitř /kaikua/. K vaření mléka používají pastevci rozžhavených kamenů* které kleštěmi vpraví do která má pak
připálené dno a mléko dostane zvláštní p.-íehut, lahodnéu horalům. Hřbitovy mají v některých místech pozoruhodné okrouhlé /diskoidní/ náhrobky, zdobené geometrickými ornamenty, vyobrazením nástrojů zemřelého nebo baskickou, zakřivenou svastikou /lauburua/, která slouží i k ozdobe j iných předmětu, jako jsou např. dřevěné truhly /kutxa/ a dřevené podložky /argizaiola/, na kterých se odvinuje voskový sloupek, který se zapaluje na hrobních místech v kostelíeh. Bu-tno se ještě zmínit o hrdelním pokřiku «Irrintzia".
f\í < i & ■•./ :&-