ťf t o d e in . Část Basků, . k jejichž vlasti patří na. Pyrenej ském .polo -ostrově tav. Baskické provincie /Alava, Guipuzcoa, Vizcaya/ a /Hor--ni^ Navarra, ve 'Francii pak býv, kraje Labourd, Br,sse-Unvarre /Dolní Favarra/ a Soule, zapadni to polovina nynějšího departementu Basses-Pyréaées, mluví podnes vlastním národním j t sykem. Baskičtina /euskera/ j© jediným prajazykom v západní Evropě, který prežil invasi indoeurópskych národů, říši ...imékoUy visigotskou i franckou, jakož i vpád Ar^feu. Obklopen románskými národy udržel se až do současné doby, kdy se nachází ve veliai kritické situaci a baskičtí vlastenci vedou zoufalý boj o jeli o záchranu* Jako pravda podobné důvody uchování baskického jazyka se uvádějí značná odlehlo st od středisek latinské kultury zvláště v období tzv« pozdní románi sace v dobe visitotské, kdy Baskicko zůstavělo misio rámec této říše, poměrně ^ozdě provedeme pokřesíanětění a v neposlední řadě % mimořádná schopnost k přé j ímásí"* asimilování cizích jazykových prvku. Vliv latiny byl ovsem sins-šaý'^nejprve v době příchodu Římanů' do sousedství Basků, a .pák' i pozdejii zvláště při pronikání - křesian-ské kultury. Baskičtina .'převzala velký počet latinských slov, která asimilovala foneticky do té míry, že slova dostala baskický ráz a jej leh latinský vzhled byl značně setřen, Ha první pohled sotva tušíme v baskických výrazech % b&ke, borondate, eleiza, gela, gelde, gurutze, lan datu, raendekatu,. ssgaxa, žeru, latinská slova i. pax, vo-luntas-, ecclesia, cella, cul.ter, crux, plaiafe tum, vindicatum, saera, -saelum. Tento latinský i p o zdě j ší románský přínos dostupuje v baskické slovní zásobě značné iřýše /přes 50 n.x Ví5ř.H.tr5na trpce stěžuje, že, ač byla první řečí, kterou se mluvilo ve Španělísku, je nyní v opovržení a její místo zaujímá cizí jazyk, z&títs os se o ni tvrdí, že se nehodí k literárním pracem, ač se jí dá psát stejně vzletně jako jinými jazyky. Týž ucel sledovala i baskická mluvnice 5.%nuela de Larramendi ''51 itnpossible vencido / ITemo ž&é překonáno, Salamanea 17^9/, nazv&na tak jako odpověd na názor mezi Španěly tehdy všeobecně rozšířený, že baskičtina nemůže být po způsobu j iných ja -zyků gramaticky zpracována. strana 4 2á jesa o baskický jazyk uvedl »a evropské fórum "Filhelm von Jíum-boldt /l 767-1335/, který, jda ve slepěji cli baskických badatelů, vyslovil na. počátku XIX. stol, domněnku, že Baskové jsou posledním a byt-kem Iberů, a snažil se pomocí baskičtiny objasnit etymologii geografických názvů. Rozhodným iberistou byl i Hugo Schucha.rdt /184S>19"7/S který vynikl jako velký znalec a milovník baskického jazjka. Byl j ed-ním Ke zakladatelů Baskické společností /B&sklsche Gesellschaft / v Berlíně, která vydávala časopis Euskara /13S7- 1S96/. ll iberistům náležel i Arturo G&mpion /1854-1937/| oproti tomu jiní baskologové jako Kolandan Jan Yiúi lííyg /13Q5-1914/ a Francouz Julien Vinson /184 5-1920/ byli vysmavaci keltské teorie. Srovnávací jazykověda neustávi ve svém úsilí aařadít baskičtinu do některé jazykové skupiny a sn&ií se nalézt společné znaky s rušnými jazyky evropskými, africkými,americkými i sibiřskými. Jdouce ve stopech Rusa KikuláSe íferra/L865-1934/ a Molancfena Chrietiana Coxnolia Uhlenbecka /185Ô-1950/, někteří badatelé / Kemec Karl Bouda, Francouz René Lafon aj./ se věnují studiu příbuznosti baskičtiny s kavkazakými jazyky. O starobylosti baskíc -kého jazyka a jafto existenci již v době kamenné svědčila by snad i ta okolnost, že pojmenovaní n.isvrojů jsou utvořena pomocí slova axt.s /f.;iz, skála, kámen/jako aizto /nůž/, aizturrek /nůžky/, Ritsur /rýč/, aizkor*? /sekera/, aizkon /S&p/ aj. Roztříštěnost baskického území na řadu • autonomních krájů,posdní a celkem .skrovná literami tvorba, skoro výhradní užívání latiny,pozdě j i španělštiny /popí. frančo uz š tiny/ v písemnostech všeho druhu, v-to neblahé okolnosti způsobily, že -se nevytvořil jednotný literární jazyk pro celé B^skicto, .'B&skietina zůstává rozdělena na řadu día -lektů, subdialektů a variací. Podle klasifikace provedené Louisem Lueienem de Bonaparte a upravené později R.M. de Azkuem se rozeznává celkem sedm dialektů, totiž* biskajský, guipuzkojský, hornonavarský, labourdšký, dolnonavarský,- soulský a ronkalský. Dialekty biskajský, strana 5 guipuzkojský, labourdský a soulský se pokládají z& .literitní. .Snaha q vytvorení jednotného spisovného jazyka nevedla dosud k pé;sltitmísnivý sledku. přední baskickou jazykovou institucí je Akademie baskického jazyka /?iuskalt3aindia» Academia de la, Lengua W. sca, Academie de la Langue Basque/ se sídlem t Biifeau,. která byla aaloiena 'r.lS'19, Jejím předsedou, tretím od z&losení, j e José Max í a .Lojendio. Má dvacet clenu řádných ze všech baskických krajů, jednoho cestného a asi oamdesát dopisujících, z nichž sedia nebaskieké národnosti* Vydává v- s tni k '-:us~ kera. Španělska akademie /Keal Academia 3spanbla / t Madridě n ■■ oů r. 1025 zvláštní baskickou sekci /Geccion de la lengua V&scuence / o dvou řádných a dvou dopisujících členech. V San Sebastiánu existuje od r.1951 Seminárío de Filológia Vasca Julio de Urquij o /Seminář "baskické filologie Julia de Urquijo/, jehož ředitelem j® předaí baskický filolog Luis Michelerm. Katedry baskického jazyka jsôu ve Spa-nělaku na universitách v Salsmanee /cátedra Larra«iendi/ a .Patnploně, ve JíraBcii v Bordeaux . V Buenos Airea byl r. 1.941 založen. 13 s tav baskických studií /Inatituto Americpno de Bstudios Vsscos/. První baskická slova /glosj?/ nacházíme v tzv, Maňase?:!to er-ii-lianense 2 kláštera San Jáillán de la Gogolla /prov. LogroSo/z X.stol, Ualý baskický slovníček obsahuje průvodce pro poutníky do Kompostély, který napsal v XII.stol. francouzský poutník Aitnery Picaud* nej starší baskické texty jsou v tragikomedii L-a Tercera Celestína /l53ô/ a * íí&belaise /l542/« při posuzováni baskické literární tvorby je nutno mí ti na zřeteli různé okolnosti, které brzdí její rozvoj* Je to nejen malý počet osob baskického jazyka a jeho roztříštěnost na řadu dialektů* ale španělštiny hlavně dominující postavení lĚSm^S^^^KÉS^^t ktťesrá stále více zatlačuj e via stní národní jazyk a stává še obcovaci a .-culturní • řečí agkw Sasků, Pěstování baskické literatury sevéšují nadšení vlas - tenči pouze ve volných, chvílícfa, které Jim ponechává jejich povolání. Baskická literatura postrádá jakékoli podpory úředních kruhů, naopak jsou jí kladeny mnohé překážky* zvláště při vydávání časopisů. Hic-méně i při stále trvajícím ústupu mluvené "baskičtiny rozvíjí se v sou časné době" baskická literatura kvantitativně i kvalitativně. Přibývá mladých literátů, kteří po vaoru cizích literatur uvádějí nové literární směry, 2 pěstitelé babické literatury ze řad ducho ven s tva, k t e* H stála mají převahu, opouštějí výhradně náboženskou terne.tiku a věnují se i jiným literárním oborům. strana 7 3 t a r S í d o 'b a "baskické literatury, AŽ do XV. století není raožno ailuvit o "baskické literatura, nebo í domnelé starobylé zpěvy, totiž G&nto de Lelo, líčící boje Bas-ků se Římany, a C&.nto de Alt&biscar, vztahující se na porážku K&rlk Velikého u Koncesvfelles /778/, jsou nesporné padělky. ¥ejstarší bas* kické literárni památky, které ném sazn&nieaali španělsky píšící baskičtí dějepisci XVI. a XVII. stol., jsou zlomky zpěvů /eresiak/ o ud* lostech, povětšině tragických, z bojů vzniklých z rivality mezi předními baskickými rody & jejich stoupenci, které se v XIV. a XV, &t$i. odehrávaly v baskických zemích. K nim se druží další zpěvy rodx-íiného r.-isu, skládaná u příležitosti sňatků, pohřbů apo-d. Teprve sájem o klasické jazyky v renesanční době probudil v Bas-cích, zvláště v osobách duchovního stavu, pocházejících vet.sinán £ velí kovbkých lidových vrstev, také lásku k rodnému, starobylému jazyku, S prvními pěstiteli národního jazyka ee setkáváme v předpyrenej ©ké /francouzské/ části Baskická. R. 1343 byla v BO'räesttx vytištěna první známá baskická kniha,; mající latinský název Lingu&e V&aconum Primi-tiae prvotiny baskického jezyka/, jej íž autorem byl Bernort De cli e » p&re, farář v obci 3&int-iílchel-le-Vieux /Dolní JSfevarra/. Je to sbírka náboženských a milostných básní, jejíž předmluva e. dv; po slední chvalozpěvy projevují vroucí' lásku k baskické řeči. E podpoře snahy navsx&ké královny Juany d*Albret, matky J indii cha IV., krále francouzského, ro-zsířit kalvínskou víru mezi Baeky, byly z jejího příkazu r. 1571 vytištěny v La Rochelle baskické překlady Nového zákona /Iesus Christ Gure launaren Testamentu TS^rria/ a kalvínskeho ke techisjau /Abc edo Christinoen instructionea/, které pořídil Joan- 1 nes ůb Leizarraga, pastor v obci Laba s tide-Olairence /Dolní Savarra/ li obraně katolické víry byla v následujícím století vydána ř&fa bas- G "-/Tana 8 kických spisu náboženského obsahu, skoro vesměs prekladu nebo uprav cizích předloh. Mnohé z nich. jsou veršované. Tato for»?-; se nám dnes zdá pro tento literami obor neobvyklá, *ysv'.tluje se vsak, jak podotýka sám autor jedné z těchto veršovaných skladeb, velkou zálibou Br-: aku ve verších, Z to ch to veršovaných prací vynikají po stránce bis-nické i jazykové spisy hum& n isti okého teologa Joannese TStcheberri z obce Oiboure /L&bourä/nazvané Manuál "Devotionezcoa /Modlitební príručka, 162V» &oels,c / Vánoční zpěvy, 1531/ a ^lic&ra erabiltceco Ii-burua / Kostelní kniha, 16'áô/ a dále dílo ä vane 7§gttia Gatholicac /Katolické pravdy, ld3o/, které napsal Bernard GoztelU2ar, clen jesuitského kláštera v Pau, Z prozaických prací tohoto.druhu nejvýznačněji je spi» GueŕO /potom, 1642/, který vzletným slohem lící škody, které vznikaj í hříšníku stálým odklade© nápravy. Jeho autor Pedro ďe Aasslar /1556-1S44/, í'frár v obci Sare /Lfibourd/, protežuje častým používa -níra citátů nej'en z Písrna ale i a latinských klasiku svá rozsáhlé vzdelaní. Jeho klasická jazyková forma se stala vzorem pro další literární tvorbu v labourdskéra dialektu, v cemž tkví hlavní význaa toho to clila. K těmto předním spisovatelům XVI, a XVII, stol., vcsaes ducho v-ního stavu, druží se první laický literát Arnaud d'oihetqart /159-g-loo?/, který, nabyv právnického vzdělání v Bordeaux, byl zprvu poslancem třetího stavu v kraj i Soule a pozděj i clené® parlamentu v Ss.int-Pelais /Dolní Havarra/, Zanechal nám b?: ski oké milostné básně Oihen&rten G&zt&roa neurhitzet&n /Oihenartovo taládí ve versích,X6í)7/ř sbírku baskických prísloví Les proverbes. basques /165?/ a latinsky psaný historický spis Notitia utriusque Vasconiae, tum ibericae,tum squitanicae / Zpráva o obojím Baskicku, iberském i akvitánském/1 053/ prozaických} Jen několik ráaloMčl této doby se vymyká z rámce náboženské tematiky. Je to překlad francouzské skladby Les voyages aventuřeux du capitaine Martin de Ho^&rsabal /Dobrodružné cesty kapitána Tfertinss % Hoyarsabal/ zvaný Liburu h&u ds ixasoco Fabigacionecoa / Tato knih je o plavbe morské, 167?/, který pro baskické mořeplavce pořídil Pi- a rr e s ď* Qtchever ry» a veterinárska příručka., kterou sepsal r. 159:3 t^gadáj líongongo Itessanca, Do oboru jazy ko vedyHři jazyčná kniha Treeora hi- rour lengu&ietaqua francesa, espagnola eta hasquara /Poklad tří jazyků, francouzský, španělský a baskický, 1642/» jehož autorem byl Valtoire, Tento spis vyšel již r. 1620 v Lyonu s názvem LInterprect /Tlumočník/ a později v několika vydáních jako Tresor des t-rois lan-gues / Poklad tří jazyků/. Obsahuj e gramatické pojednání, slovník a rozhovory. Baskickou gramatiku, zachovanou zl osiko vi tě /vydal Julien Vinson r.1881/ a dosud nevydaný baskieko-francouzský slovník sestaví. Si lva in Pouvr eau ,/l'ranco uz z Bourges, který se ve službách baskickéh janaenisty 8aint-Cyrana naučil baskický a byl v letech 1040-44 farářem v obcí Bidart /Labourá/. Zetírxi co v předpyrenej ské /francouzské / části Baskická dochází k literárnym uplatnění baskičtiny, baskičtí spisovatelé projevují vřelou I-.igKU k rodnému jazyku a vysmívají se B&skům, kteří, píší v ci zím jazyku, v zapyrepejské ,/spanělské/ částí země zůstává 44>to úsilí 0 povznesení národního jasyka téměř nepovšimnuto, Ttamí literáti píe 1 nadále španělsky i když vystupuj £ jako obhájci baskického jazyka. Spenělsky psali v té době baskičtí dějepisci /José Iíoret y Mendía, Lope de Issstij, äíste-ban. de Garibay, který vynikl též jako sběratel baskických přísloví/, mystičtí klasici /iDiego de 13 s tel la a Pedro de Chaide/, filosof Juan de Huarte, básník Alonso de "^rcilla y Zuniga a jiní. Latinsky psal dominikán Frsncisco de Vitoria, profesor mezinárodního práva na universitě v 8'-l-mance. Kromě skrovných "bás -nických pokusů, k nimž daly podnět slavnosti Božího těla /1309 & 1610/ a pohřební pocty na parně lí krále Filipa IV, /1Ô85/ v Pamploně, přichází baskičtina k uplatnení pouze v dvojjazyčných kat ech i sme en, vydávaných v intencí cli tridentského koncilu, a ve spise Mb do b reve de aprender la lengua viae&yiaa / Krátký zp&e^b k naučení se biskaj-* aké baskičtine, z r.1653, •eyá.r.ISSO/ doktora Rafaela de Mtooleta» • kněze- v Bilbau. Vedle částí mluvnické v© španělštině obsahuj e i dvoj-jazyčné rozhovory mezi šlechticem a jeho sluhou, jakož i několik básní. Teprve v XVIII. stol. snaží se jezuita Manuel de Larrgmendi /150Q-17ÔÔ/, nadšený obhájce a propagátor isárodního jazyka,roznítit svými historickými, jazykovednými a apologetickými spisy lásku k rodnému jazyku-v srdcích svých řádových spolubratrů i ostatního duchovenstva r. nabádat je k jeho hlubšímu studiu. Ještě za jeho života vyšli sse samotného jezuitského řádu dva významní baskičtí vlastenci a spisovatelé, totiž -AgustiK de Qardaberais a Sebastián de Meadiburtu Agustín de Gaŕdaberas /i 703-1770/, jeho š četné baskické spisy jsou asketického rázu mimo poj ednání zvsné ^usoiuers.ren Berri Onač eta ondo escri^itzeco e ta onde iracurtceco ta ondo itseguiteco ^rreglac /Poučení o baskičtine a pravidla jak dobře psát, dobře číst a dobře mluvit, 1701/» jakýsi druh baskické rétoriky, byl horlivým misionářem v baskických obcích| od neho pocházej í okřídlená slova *5askerak burua jasotzea Jaungoikoak na i duM /Bůh chce, aby baskičtina pozvedla, hlavu/. Sebastián de Kendiburu /l 706.178^/, autor třídí mého spisu Jesusen &aore*HequeeÍ áagostea cembait otoitz-gai /Hškolik meditací ú lásce• a utrpení Ježíšově, 1759/, je pro svůj vytříbený sloh pokládán za asejlepšíh® prozaika starší doby baskického písemnictví jpro svou výřeoaost byl nazýván baskickým Cieeronem. X nim se druží další členové jezuitského řádu Baaiel g&tricio Meagher /l7l5»177%/,irgkého původu, který se proslavil svými verši na oslavu vína, a Aguatín de .Basterreohea /l700-1761/* autor básnického díla Jesu-Eristo gure jaz-naren Pasioa /1777/, krásně veršovaných pašijí, velmi oblíbených u baskického lidu a převedených i do jiných dialektů. V téže době .píše baskický, lékař Jo&nnes ďlgteheberri /l653-1749/, rodem z obce Sare strana 11 /Labourd/, provozájxéí praksi v provincii Guipuzcoa, Jeho nej saj i -mavé j ši spisy, vydané teprve r, 1907, jsou rázu didaktického, totiž ISscuarareň H&tsapenac / základy baskičtiny/ a Sscual Herri e ta Dscual-dun gustiei escuar&zco hats.apenak latin ieasteco / Baskické základy k studiu 1 stíny/* Kromě soulského lidového divadla, jehož nám S ty byly brány z Bible, pohanské doby, středověkých legend a francouzské historie, setkáváme se s dramatickou tvorbou v baskičtine teprve na konci XIX. stol. Vy -j imku tvoří vánoční hra /Acto para la no ch e buena/, kterou napsal Pedro Ignácio de Barrutis y Ba&agoitia /l 53^-1759/, písař obce tfon-dragon /Uuipu2coa/, vánoční pastýřská opereta Savan-Sariak /1762 /od L>»ásy d® la Misericordia a konečně divadelní kus isi Borracho Burlado /Oklaaiaaý opilec/, jehož spevy a některé jiné části jsou baskické. Složil jej graticisco Xavier Meria de Bunibe e Idiaquez, hrabě z Pene-floridy /l723-1735/, nakladatel kulturní instituce Sooledad Baseon-gada de los Amigos del Peís /Baskická společnost přátel země/. Mezi spisovateli XVII1. stol. vynikli v předpyrenejském Baskicku Pierre á"TJrte, kapucín, který přestoupil na protestantskou víru a uprchl do Anglie; zanechal nás tři díla, totiž překlad části Bible, francouzsky psanou mluvnici Grasmaire Cantabrique /Baskická mluvnice, vjd, r. 1000/ a slovník Diction&rium La t ino -Oan tabr icun /Slovník ia-tinsko-baskický, nevyd,/g ijlefao-I Gaourioa farář v Saint-Je&n-de-X.us /Labourd/, překladatel SL* sledování páně od Kempénskéh© /Jesus-Christo-ren 2mit&cionea,173Q/, dále ..Martin de Harriet, královský notář v obci 'Larressore /Labourd/, který sepsal příručku ke studiu francouzštiny /Graaatisa escuaraz^eta f ran c e s e z, 1741/, Joannes de Haran&der ,knez v Sain t-J ean-de-Luz /Labourd/, jeho i prozaické spisy, vesměs překlady, totiž Pllotea /1749/* Guôa izpiri.tuala /Duchovní bo j, 1750/ a Bový zákon /nevjd#/ jsou nepsány skvelým slohem, a konečně Bernard L ar r e -guy, farář v Ust&ritz /Labourd/, který preložil Royaumontovu biblickou strana 12 děj epravu Testaraen caharredo e ta "berrioo Historioa /Dějiny starého i líového zákona, 177 5-1777/, k čemuž připojil několik životopisů svatých. Francouzská revoluce připravila francouzské Basky o jejich autonomní postavení zapojením baskických krajin spolu s Bearnem do departementu Basses-Pyrénées a dala podnět k baskickým vydáním politických spisů, deter,e:tfl, instrukcí a proklamací, nezměnila však podstatně jejich mentalitu ani způsob života, Bsskové lpěli i nadále houževnatě na svých tradicí eh a pokračovali ve své pasivitě vůči asiisilaČním pokusům svých sousedů, Mimořádný význam badatelské činnosti Manuela de Larraraendí tkví i v tom, ze vzbudil aájem o baskický jazyk. Pruský učenec Wilh^lia von Httfflbolät /1767-1855/ podnikl dvě studijní cesty /.1301 a 1802/ do Baskická, kde jeho informátory byli dva tehdejší vynikající badatelé Pte.blo gsdro de Astarloa /I75g-13"6/ a Juan Antonio Hoguel-/1745-1 504rý s nimiž sdílel tzv, baskoiberskou teorii, podle níž h?. skičtina ty is pokládána za původní a kdysi všeobecnou řeč iberského polooétroma, IJoguel, farář v obci Jem e in /Yizcsya/ napsal pozoruhodný spis Peru Abaťca, j akýsi druh ronánu, obsahuj í cí rozhovory mezi venkovanem a místskýra lazebníkem e v závěru dialog dvou duchovních uplatňujících autorovu snahu e zdokonalení literárního jazyka pomocí nezkažené mluvy- venkovského lidu. Toto dílo ná$ seznamuj e se způsobem života- na baskickém venkově a pracovními postupy zejména ve výrobě železa v současné době| v konečné kapitole projevuje autor zájem o utužení při -tel s tví mezi .Basky na obôu svazích P;renejí. Svůj idealismus vštípil svému synovci Juanu Jo sámu a neteři Yicentě, kteří u něho získali klasické vzdělání. Juan José Moguel /1731-1849/, po svém strýci rovněž farář v obci Jemein, napsal vedle několika spisů náboženského obsahu zajímavé pojednání Baserritar nequezaleentzaco escolia /Škola pro zemi? děl c e, 1 SI 6/. Hájení baskických svobod mu způsobilo několika- stiana 13 lete vyhnánství. Y první polovině .XIX. stol* se projevuje zájem o hajky ve versích i próze. Byly to především španělsky napsané veršované bajky Baska Felixe Maria de Samaniego /l 7? 4-13Q6/, zvané Fábulas en verso CEStsll3.no /Bajky ve španělském verši, 1731/, které le hodným jazykem přebásnil Agustía Pascual de Iturriaga /l774-1851/, pokrokový kně.z, velký znalec klasických i moderních li textur e zakladatel vyučovacího ústavu ve své rodné obci Hernani /Guipuzcoa/j napsal téz didaktické dílo Diálogos ba sco-ca stel lano s para las esauelas de priate ras 1 e tras de Guipuzcoa / Ba ski oko- španělské rozhovory pro základní skoty v provincii Guipuzcoa, 1848/, "V próze psané bajky podle Isopa Ipui Onao /'Dobré bajky, 1804/uveřej-nila již jmenovaná Vicenta Moguelová /l782-1854/, Ij&m&nisticky vzdělaná díky svému strýci, vynikla i jako básnířka svými vánočními zpěvy /Gabon-Ifent&k/, Několik bej ek Lafon-ts. i nových převedl ve verších do soulského dialektu Jean-Baptiste Ardiu .... /1811-1831/, školní inspektor, s názvem Ohoix de řablee de La -Stontg-ine, traáuites en ver s b&sques /Vybdr l&fon %t,í nových bajek přeložených vba*---kiěkýcfe verších, 1848/1 vynikl též jako překladatel francouzaicýéh- vlasteneckých písní, mezi nimi i líarseillaisy. Tyt é Ž bajky, rovněž «e verších, přeložil do labousdského dialektu Léonce Goyetche / - /, farář v Urrugne /Laboúrd/, s názvem Fableac edo aleguiac /1852, Konečně máme bajky františkána Juana Mateo de Zabala /l777-1840/ zvané Busko-Alegíak /Baskické bajky/, vydané teprve 1.1934, které vynikají spíše svou jazykovou formou než uměleckou hodnotou. Poesie, teato nejvíce pěstovaný literární obor, je zastoupen Y I, polovině XIX, stol. v předpyrenej skám Baskicku především církevními zpěvy a skladbami lidových veršovou /bertsolariák/, z nichž v té dobe nej znám| li byl Plerre Tapet, zvaný Btchghuu• /l786-1062/, *' obce Barcus /Soule/, těžkými ranami osudu stíhaný zemědělec, který ve svých /» cis. 13, str. 194. 2. nim přidružuje se Jeste TSusebio Maria de Azkue /l813*1873/, profesor na u tiky v Lequeítíu /Vizc&ya/* autor veršovaných bajek a parafrází, básní mythologických, satirických a historických i epigramů, které byly jeho synem, R.M. de Azkuem, vydány v knize Parnase rako b idea /Gesta na Parnas, 1896/, Medostatek literárních památek z dávnověkosti baskického národa nabádal baskické spisovatele k romantickému lícení minulosti, obranných bejů se Símany i pozdějŠími sousedy a k literárnímu opracování lidových tradic. Ze. španělsky psaných publikací tohoto druhu zasluhují zmínku především Tradicíones vaseo-cántabras / Tradice baskieao-kantabrické, 1866/, které napsal Juan -Víoente Araquistain / strane. 17 Leyenáas vaiscongadas /Baskické legendy, 1366/., j ej iohž autorem byl José Karia' de Goizueta / /, Prancisc© Savarro Yilloslada i /l318-1895 /se proslavil trojdílným románem Ata^ya o los vascos en el siglo Tilů / Ara&ya'nebo- Babkové v Tlil*stol., 1379/ a konečně spis l*oa ultiraos íheros? lej^íásE clí; Sustería / Poslední Ibejeo,vé-, legendy z Baskická* 18:i2/9 který složil T i cente de Arana' / -1890 /-. T äruhé polovině XXX. století se konci starší období baskické literatury, jejíž představiteli bylí z prevažné většiny kneží, kteří m- ni pohlíželi především Jako Ha nástroj náboŽensko~aor4l -nich akcí taesi venkovským, Čisté baskickým lidesa* Pouze v poesii, ktsrá ss svýia obsahem částečné vyiayká a ráaiee náboženské tematiky, je silný j i zastoupen l&ieký živel, který představují % valné 'části venkovští, lidoví veraovci* strana 18 li o v ě j g í é o "b a b a s k i e k é 1 Podobne jako ve Francii r, 1739 byly i baskické země na Pyrenejském poloostrově po ukončení karíistiokých vílek /1832- 1839 a 1873-1376/ zbaveny svého autonomního státního zřízení a staly se pouhými provinciemi španělského státu, čímž byly otevřeny volnému pronikání španělského vlivu, lenávist španělských vládních kruhů ke všemu baskickému vyvolala záhy silnou reakci v řadách baskické inteligence i v -širokých vrstvách lidových, V této dosbeš, kdy dochází k se sílenému ústupu baskického jazyka před mocným náporem Španel Štiny, začíná se v 3askicku probouzet vřelá láska k národnímu jazyku a snaha o jeho zvelebení, 'Baskičtí buditelé se snažili heslem 55?-.zpiak ba t /tj, sedm baskických zemí tvoří jednotu/ utužovat vědomí národní so u-náležitosti všech Baskň po obou svazích Pyrenejí, V hlavním nava riskem městě Pamploně vznikla r,1378 kulturní instituce Asociácien Uuskara /Baskické sdružení/. Její časopis H^vista ^uskara přinášel jednak články poučné, psané povětšině spenšlsky, týkající se baskické historie a kultury, jednak 'baskicky psané práce literární, prozaické i básnické. V cele těchto vědeckých a literárních akcí st:*li zejména Juan. Iturralde y Suit /l840-1900/, autor historických a národopisných poj edn iní a Ar tu r q Oatapion /1851 -1936/, pokračovatel díla Bonapartova, •tvorce vědecké baskické mluvnice /Gramática de los cuátro dia-lectos literarios de la lengua euskara. ? 1384/, která tím, že pojednávala o čtyřech baskických literárních dialektech, připravovala pudu k sjednocení jazyka. Bohužel i tato čistě vědecká a literární práce baskických intelektuálů byla trnem v oku madridských vládců, kteíí tehdy měli vojensky obsazeno celé Baskicko, Již r.1833 bylo zas ta -\ veno vydávání časopisu. Tím však nebylo udušeno nadšení baskických vlastenců. Těžiště iteratury. strana 19 baskického kulturního úsilí se presunulo do San Sebastiánu, kde po -četná literární družina se soustředila kolem časopisu Suskal-Brria /.Baskická ,1330-1910/» Založil jej a až do své smrti redigoval za^Á Ľanterola y Beldarrain /1849 -1384/, zanícený propagátor baskické kultury. Byl ředitelem deníku Mario de San Sebastián, druhým ředitelem r. 1374 založené mestské knihovny sansebs-stiánské a profesorem na místní střední škole, suspendovaným pro nesouhlas s protibasklckýta zákonem b r. 1373. Zájem o baskickou literaturu se snažil probouzet shromažďováním dosavadní básnické tvorby, kterou uveřejnil, v troj -dílné antologii Cancionero Vasco /Baskický zpěvník, 1377-1380/. Byl jedním z iniciátorů tzv. Consistorio de Juegos Florales /Ľonzistorium květinových her/, které si vytklo za ukol záchranu národního jazyka a hudby pořádáním literárních a hudebních soutěží. Hezi b.isníky patřícími k tzv. san seba s t lán ské básnické okol e, která ve své tvorbě do -sáhla dokonalej sích forem lyrického i epického básnictví, vynikli Antonio Arzae Alderdi /1855-1904/, projevující ve svých skiadb tch hlubokou lísku k rodné zemi, jazyku a přírodě, Francisco -LÓpea Alen _^.858 * 1910/, malíř a kronikář san seba st ián ský, kteří po předčasné smrti Manterolově postupn/íě redigovali časopis Kuskal-"Srria, cUls Kaiaón Artola /1831 - 1906/, povoláním lampář, z rodiny lidových veršovou, jehož hlavním básnickým díleta je historie provincie Guipuzcoa /Gipuzkoa'ko Kondaira labur bat, 1909/, a konečně. Seraf in Ba roj a/1840-1912/, otec romanopisce Pia Barojy, humorista, skladatel libret a divadelních kusů. V literárních soutěžích vynikl biskajský básník Felipe Arrese y Beitia /l841-1906/, výrobce kostelních soch v obci Ochandiarw, který se představil na baskické slavnosti,konané r. 1379 v obci Kli-zondo /Kavarra/, vlasteneckou básní Araa euskerari azken agurrak /poslední pozdravy matce baskičtine/. Svými básněmi rázu vlasteneckého, -ošlavného a náboženského, odcrai, bajkami a překlady ze španělskách básníkm přispíval do "Suskal-Brria i jiných po zdě j ších časopisů. Soubor st jana 20 jeho díla vy Šel r.1956. Iniciátorem literárních soutěží ve francouzském "Baskicku byl nadšený propagátor národního j azyka Antoine d/Abbadie / 1310 -139?/» který z vlastních prostředku odmeňoval vítěze* Odměny, jež pozôetá -valy v baskické holi /laakhila/ a zlatých mincích, přilákaly velký počet básníků* Účastnilo se jich nmoho lidových veršovců. & nichž-nejvíce se pro slavili Juan "ISchamendi /Bordel% / i79£*1879/ř zemědělec v obci yVicarlo s /ffavarra/, Pier re Dibarrart /-flettiri i838-1391/, obuvník v obci Jatsu /IX) lni Kavarra/, Jo anne s O t cha 1 d f, /1S14-1897/, výrobce sandálů v obci Bidarray /'Dolní lavarra/* s .Augustin Etcheberri /1845-X890/, obuvník v obci Sí,re /Labourd/% který vyučoval baskičtine německého romanistu Hu£&\ Schucharáta. Skládali většinou básně satirické a nástinem melancholie. li"r =, těchto soutěžích byl několikrát odměněn i tehdejší nejpo-pul4m;':jš£ básník Jean-Baptište fflissamburu /1838-1891/ý pocházející z obce S'-..ze, odchovanec střední školy v Larressore /i,abaard/« v> fraa-oauKské armádě dosáhl hodnosti kapitána. Po porážce r. 1S70 se vrátil do rôdnéha místa, kd.;-r/$ idealisty ící živerc n© ta skické s strnete., a Urrundik ikaaten dut- / Yiůím z dali/, lícící dojetí vracejícího se do rodné obci ps dlouholeté;'! pobytu ¥ cizině, znárodněly. Yedle básní napsal i pro -zaické dílo, kretkou novelu Pia r re s Adame, jejíž protagonistou je stejnojmenný žertovný obuvník s jeho rodiště. Byla míi přičítána í mistrná, tragická básefi Solferinoko itsua /Slepec od Solferína/| nej-aovejšíta bádáním bylo vsak prokázáno, že jejím autorem je Sala- -berria. vojín osleply v bitvě u Solferina, který v ní naříká na svůj vlastní osud. Jeah-Baptistův bratranec Micfcél ^lissasaburu /l825-1895/. strana 21 bratr Inoeencius, saiešián, napsal za j ímavý spis Lenenagoko eskual -dunak zer zirea /Jací bylí dřívější Baskové, 1839/, obraz života Basků předchozí generace* 'R, 1370 vysel v Bavonau první baskický román Atheka Gsitzeko 0ihart2unak / Ozvěny Eolandova p iů smyku/, příběh se života baskicisáio pašeráka Ganiche* jako autor byl uveden J«B» Basconaguerre, V roce 1887 počal v Bayonna vycházet týdeník "Sseualduna /Bask/, který byl zpočátku dvojjazyčný, francouzsko-baskický, během doby se vsak stal zcela baskickým. Jako vedoucí redaktoři se vystřídali Jean Ilíriart -Urruty /1859-1915/, kanovník v BsyonKtu, jeden z nej plodnějších baskických prozaiků a tvůrce baskického novinářského slohu, a .Gratien Adéma /1828-1907/, rovněž kanovník v Bayonnu, známý pod pseudonymem Salduby, vynikající baskický básník, z jehož- prací zasluhují zmínku bajky podle Lafontaina. a vlastenecké píanf, h niohž Sfezpi ^skual Her riek /Sedm zemí baskických/ byla zpívána na baskických kongresech. Byl též předsedou baskické literární federace, která vznikli na počátku XX*stol. za účelem navázání styků mezi Basky z obou stran Pyrenejí a sjednocení literárního jazyka. Mezi pozdějěími Vedoucími redaktory zmíněného týdeníku vynikl biskup Jean Saint-Pierre /1834 -1951/» který se osvědčil jako obratný stylísta v reportážích s první s v o tové války. Byl jedním se zakladatelů b a sk i ck©-fra n co usské revue Gure Herria /JShäe země/, která vychází od r„192l. Spoluzakladatelem táto revue byl Jeas B&rbier /l8?5-1931/, posléze farář v obci Saint-Pée-sur-Mvelle /Labourá/,prozaik, básník, dramatik folklorista, a dalšími spolupracovníky bsdi m Al&udes /Dolní H&v&rrs/, který přispíval do týdenníku luskalduna články o vnitřní a mezinárodní politice, hospodárskych o tázkách a zdravotnictví, j ej ichž výbor vydal pod názvsm Buruehkak ./Klasy, 1910/, aJPierre Lhande /1377-1957/. jezuita, profesor baskičtiny na universitě v Toulo-use, autor baskicko-francouzského slovníku /Bictidnnaire Basque—Frangais, 1926/1 2 jeho beletristických prací je nej zajímavější Yolanda /l931/» román z doby baskicko-flámských obchodních styků. Sa přelomu XIX. a XX.stol. se projevují první příznaky ponenáhlé zeiěny dosavadního rázu baskické literatury. Začíná mizet naprostá převaha děl náboženského charakteru» ač í nadále je b&skická literatura ovládána smýšlením i cí tě ním přísně katolickým* přistupuje se k pěstování nových literárních druliů a ve sns.se o tříbení formální obrat -no sti a otevření nových obzorů i k pžekladum z.cizích literatur.Před-ními představiteli literární tvorby si! stávaj í i nadále osoby duchovního stavu, kteří svým původem i pastorační činností mají nejužSí styk s lidovými vrstveni, ale stále více se vyskytují světští lite -ráti, vedle intelektuálů často i drobní řemeslníci a zemědělci* tito pe&tují především poezii. Do 'osmdesátých let XIX. stol. spadají též začátky novodobého divadla, fraška Anton Caícu, /Hloupý Honza,188g/ byla první veselohra napsaná baskický. Jejím autorem byl Marcelino Soroa L&aa /184.S -1902/ jenž povzbuzen mimořádným úspěchem, který právě pro své baskické dialogy dosáhla jeho dřívej sí veselohra předvádějící sansebastiánské zvyky Iriysrena /1378/, jal se psát lidové divadelní kusy zcela baskické, které na soutěžích dosáhly řadu ce» j -z nich nej oblíbenější byly A» o s ta tuba /To je hospoda, 138Aizeak ekarri, í^izeak erstt&n /Vítr přinesl, vítr odnesl, 1335/ a Urrutiko intx&urrak / .Daleké oře- strana 23 chy, 1887/. 2 baskických lidových herců té doby vynikl jpgoe Artola /1364-19S9/, syn již míněného básníka Rámo na j napsal též několik veseloher a proslavil se jako dobrý prozaik a skladatel oslavných veršů* ífepsai též baskické libreto k opeře Mendi-M'ndiya.n/ V srdci hor/, kterou slonil José Maria de Usandizaga /l887-1915/, Význačným autorem divadelních her byl Toribio AI a aga Aneb i ta rte. /1S61-1941/, který napsal asi. 50 Jprací původních, překladů, úprav a operních libret, Mezi jeho překlady vyniká Shakespearův Hacbeth, kterého uv^gl ma jeviětě s nizvem Irritza /Ctižádost* 19^8/. Dramaticky zpracoval též romár: francausského spisovatele Pierre Lotiho Ramuntcho /1920/. Byl posledním vedoucím redaktorem časopisu Suskal-Srria a prvním ředitelem Akadémie baskické řeci a recitačního. uraěaí /Academia de la. Lengua y Declamaeión fuškára, 3u ska1-Iz tundea/, založené r, 1915 v San Sebastiánu. Významnou postavou baskického divadla na - počátku XX.. stol. byl Avelino Barrioia Aizpurua /1876-1944/^/jehož divadelních kusů, rea - iistického směru, tesil se největší oblibě Lagun tzar bet /Špatná, ka- ^na scéně. ; laarádka 1912/* Účast žen V*T~i!utorgky -zahájila Gatalina »?leicegui/l889-196/3. ., z jejichž prací vyniká historické drama ze římské doby Loreti /1913/. Hový směr baskické literatury je patrný na literárním úsilí, které koncem XIX. stol. uvedl v život Resurreoción ífería de Azkue /l864-1951/ pomocí časopisů luskaltzals a Ibaizabal. Azkue do sáhl r.1333 katedry baskického jazyka na. ©třední škole v Bilbau, stal se prvním, do ž i vo tni tň. ©EÄÉísedou Akademie baskického jazyka a byl re ~ doučí osobou v baskickém jazykozpytu. Jeho spolupracovníky v u-se děných časopisech byli tehdejší přední představitelé baskické literatury biskaj ského dialektu Domingo Aguirre Badiola /1864-1930/,bá®ník a autor románů z lidového prostředí, Jžvaristo Bustinza /1865-1930/, známý pod pseudonymem Kirikino /Ježek/* který vynikl jako skvělý vypravěč svými krátkými, často fantastickými a humoristickými povídfeami, strana 24 velmi oblíbenými v širokých lidových vrstvách^ později.byly shrnuty do sbírek Abarrak /1S13/ a Bigarrengo Abarrak /193Q/e Bale _ iái&uel tJrruzuno Salegui /1844-1923/, který psal rovněž lidové po - vídky povětšině humoristické, cas-tp;, s .morální tendencí| konečně Pablo 3r.marripa y tira&s, /1377-1950/j který • vedl é psaní-satixietických " * .v několika sbÍTká_ch j príbehu/, -Akteřé po zdej i vydala, věnoval se táž j a zy kozpy tu*j ak -dosvědčuj í Stúi:j práce uľ::.íuiíc;í vaaca, dial e c to bizcaíno /B^ ická gramatika, bi^kajský dia-lekt, 1928/ a Manuál del Yasoofilo /příručka pro baskofila^L913/, J .j ich příkl&dem byl povzbuzen k literární práci Sose Manuel ce '.Scheita /l342-191 &/» kapitán obchodního locíatva, žijící mnoho let m Filipínách, kde se stal staros&ou města Kanily* Osvědčil se jako dobrý stylista a básník, Saínku s.-;, sluhu j í jeho lehkým sloh en psané ro-saány JoBecho /? ep í c ek, 1909/, lícící život baskického hocha ukrade-, ného cikány a Jayoterri iíaitia /Milovaná otčina, 1910/, obraz živote. ,venkově^ Beaku na baskickémTá 'v zllmoří, Své b a, sně, opěvující moře, baskičtinu a rodnou zemi shrnul ?e sbííce Au, Qri ta Bestia / To, ono a j iné, 1913/, Sírmost bufe i tel e Rabína de Arana Goiri /1665-19U3/', propagátora baskického nacionalismu a zakladatele baskické národní s taseny, byla především r-£zu politického a sociálního, v kterémžto směru vynikl jako zastánce baskického lidu, zvláště dělnického stavu, v boji b kap ital i atickou třídou pro tiba skického smýšlení, Ac jeho mateřskou řee£ byla španělština,, osvojil si v jínoěském veku národní jazyk, v němž psal články a básně, Mnohem významnější než jeho vlastní literární tvorba byl vliv, 'který měl na svá následovatele, z nichž hlavní bylí Luis de J&ei salde y Brenosa' /l873-1923/, profesor matematiky na střední Skol s ve Yitorii, autor spisu Morfológia de laoun-jugacion Tasea Sintética /ííorřologie syntetického baskického časování, 1913/, l-feiiuel Arrandiaga /1876-1947/ a Josá Zábale- Arana /LBft^ ' strana 25 1936/, skladatelé naučných příruček pro mládež,_.Juan de Egu^nniy-- Meabe /1375-1930/, pilný spolupracovník mnoha baskických časopisů, a Ramón de Rentería /1361-1916/, proslulý svými lyrickými, vlasteneckými a náboženskými písněmi. Sabino a hlavně jeho přívrženci, ve snaze o zvelebení jazyka, Šli za ideálem j eho čistoty, které podle jej ich názoru ra-Šlo být dosaženo ©dstir^nb ván í m jazykových prvků cizího původu, i když byly v řeci odedávna _ustáleny. Ješ to osudnej ší byl zásah do morfologie, zvláště zaváděním < tzv. syntetického časování. • Ačkoli tato puristická tendence zachvátila značný počet zviáätě bis-kajských spisovatelů a je znatelná v literárních dílech prvních desetiletí XX, stol., nutný #ej í ' důsledek, totiž odpoutání od literární tradice a lidové mluvy se neuskutečnil, především díky vědecky li -roce založeným pojednaním potírajícím tento jazykový purismus, které uverejňoval v orgánu Baskické akademie nuskera Severo AI tube y Ler-qhun d i /l 37 7-196 5/ g politický přívrženec S&binův, ale odpůrce jeho puristických snah. Do jisté míry se přidružuj e k stoupencům jazykového purismu i Raimundo Ol&.bide Garrera /l369-1942/, překladatel Písma /Itun Zař e ta Berria, 1958/, zvláště pokud se .týče tvoření neobvyklých syntetických slovesných tvarů# po stránce výrazové se však vyznačuje zaváděním ř;.r cha isti ckých, z různých dialektů vzatých slov. Pravým opakem je užíváni jazyka zcela lidového se všemi Rerderismy* /výrazy převzatými ze současné španělštiny/. Hlavním propagátorem to-■ v současná á ob e ; ho to směru je^ŠIaňuel fférřiatua /n. 1.914/, františkán v Bermett /Viz-caya/, ředitel časopiau Ane.itasuna /3rt- trstvo/, který své sociální cítění projevuje orgahisováním výprav baskických rybářů do afrických vod. Zapřísáhlým odpůrcem purismu byl Julio de TJrquijo e Ibarra /|37l-1950/, který r. 1907 založil vedeckou revue Revista Internacionál če Sstudios Vascos / Mezinárodní revue baskických studií ,1907-1936 /, jež se stala pevným základem baskického jazykozpytu. Urquije v ní struna 25 uveřejňoval staré, dosud ne vytištěné baskické texty. Ač sám nepsal baskický, miloval baskický jazyk, podporoval baskické' spisovatele a shromáždil ohromnou baskickou knihovnu, která je'dnes majetkem gui-puzkoj sne provincie. Koncem první světové války,po d vlivem proklamace sebeurSeňí aa -lých národů, -počali se i Baskové domáhat národních a jazykových práv. Ha kongresu, který se konal v září 1918 v městě Onate /Guipuzcoa/,kde se projednával aávxán autonomního statutu pro španělské baskické země, podle něhož se baskičtina mela stát rovnoprávným jazykem se španěl -štinou, byla založena Společnost baskických studií /3usko»IkB.8kuntza -Sociedad de "^studios Yascos/ a Akademie baskického jazyka / ISuskal-tzaindia - Academia de la Lengua Vasca /. V rámci Společnosti se stala, llnc.l$0$iú0&Ěboratoř /Laboratoři© de :staolog£a / ve Vitorii za ve -děni jošého Miguela de Barandiarán / a,1889 / střediskem bádání na poli lidové literatury baskické, jehož výsledky byly uveřejňovány v časopise 3usko*Folklor© a v ročenkách Anuarios de ^.usko-Polko r e. V r. 1910 zaniklý časopis suskal-Hrria byl r. 1911 nahrazen novou revuí Uuskal err iar en AI de / Pro Baskicko, 1911» 31/ se v zcela ba-ski c -kou přílohou luskal Ksnalea /Baskický buditel/, který^Tbyl°orglnm stejnojmenné společnosti založené r. 190? za účelem rozněcování lásky k rodnému jazyku. Tato společnost věnovala se též činnosti přednáškové, divadelní a publicistické. Prvním ředitel časopisu Ruskalerriaren Alde bvl jSragorio de Mujica/ISS2-19äyTa-;:iRQvoláaia inženýr, obratný žurnalista, básník a autor velmi oblíbené knihy Fernand© Ameaketarra /l93?/» vypravující žertovné kousky tohoto baskického eašpíglajspolupracoval též v deníku Buzkadi, orgánu Baskické národní strany /2al. r.1910/ . R. 1921 založil acela baskický týdeník Argia /Světlo/,jehož prvním ředitelem byl Victor de Garitaoňandia /137&.19S9/, novinář a autor čívadelních kusů^po aěm vedl tento týdeník graacifeco Biehé" -verria /a. 19Q lékař v San Sebastiánu, je autore® knihy luskalerriko Jpuinak /pohádky Baskická, 195.7/ a Jullána de AZpeitia /n. 1888/, učitelka v obci l)n -rango /Vizcaya/ vydala sbírku pohádek Araandriaren Altzoan /v babi ~ čině klínu, 1961/. Konečně v nej novější době se objevují v baskických časopisech lidové pohádky a fcáje. jb litnUrnjfr* které dětem vypravuje Teri Ibarrola* Vydávají se i na gramodeskách. Me j větší zásluhu o oživení baskického jazyka v dětské generací mají kapucíni, kteří od roku 1960 vydávají dětský obrázkový měsíčník Paa-Pia v několika dialektech a časopis Umeen Deya / Dětský věstník/, který uveřejňuje dopisy dětí se všech končin země. pozornost baskických literátů se obrací dále k vytvoření jed -notného literárního jazyka pro celé Baskické. Tímto problémem, od jehož vyřešení závisí- • sama existence baskického jazyka a možnost jeho kulturního uplatnění, zabývá se Akademie baskického jazyka od svého založení, nedošla vlak dosud k positivnímu výsledku, nebol názory na tuto otázku nejsou jednotné. Zatím co návrh literárního jazyka vy -pracovaný Akademií je založen na tsv. Gipuzkera o-satua guipuzkojsk^m ^iäplagaéfc' jaásykovýai prvky'z jiných nářeci^ někteK spí so ~ •ijj^é' '-*é"prikláné jí 'ke klaaieké labourdštině* Heehybí ahi índiTi* '•duální řešení* jak dosvědčuje jazyková fomaa Jpšého Basterrechea /pseudonym Oskillado* *u 1913/* profesora na universitě v jpamplône, ©utora povídek a románu Eurloiak /Vrabci, 1963/, ze života b Ískaj-skýcb chlapci, jehož jasyk se výslednicí směsi viech dialektů* Velký význesa pro uplatnění baskičtiny a její literární záokonal ea í má ustanovení posledního koncilu o zavedení lidových jaayků do liturgie* Chrám, který baskickým apěvea a kakáním byl často jediným útulkem národního jazyka* stává -se nyní důležitý® činitelem k jeho posílení zvláště v místech, kde je ohrožován výbojným postupem španělštiny nebo francouzštiny. Je proto pochopitelné, že baskické vlastenecké kněžstvo přijalo & velkým nadšení© tuto' reformu a přikročilo neprodleně k jejímu uskutečňování, 1 když naráží na odpor svých představených, věrných přisluhovačů režimu, kteří se snaží zavádět španělštinu do bohoslužeb i v obcích, ležídídi uvnitř baskického jazykového ássemí. Vedle literátů věkově starších, kteří pokračují v tradiciích předchozího období, začínají se objevovat stále více osoby mladé, mezi nimi i tzv* noví Batikové* Rozvoj poezie je podporován časopisem Olerti /Básnictví/, který cd r*1959 vydává Santiago Ona india ./n.1909/, představený karmelitského kláštera Lsrrea/Vizcaya/* Tento klášter, podobně jako františkánské poutní místo Aranzazu /Gřuipuzcoa/ a. benediktinské opatství Belice /Labourd/, je důležitý® střediskem baskické kul -tury. Předními představiteli mladé básnické generace, uvádějící moderní seisry, zvláště poezii sociální* .1 sou ..Gabriel Aresti Be£?u -r ala /n.1933/, který ve svém díle Earrl et& Herri /Kasa en a lid, 1984/ používá volné verše, a S.bbm Hiraade /a. 1928/* který m ©svedouje též jako tlumočník básnictví světových literatur* vyniká- strana 35 jící povídkář a esejIsta. Jeho vliv je patrný na nejsladšxch has -řiícíchs z nichž nejvýx&znější jsou José Azurmeadi /n. 1941/ a MigaeX Lasa./a. 19 3S/, který též přispívá národohospodářskými a jinými statěmi do baskického týdenníku Zeruko Argia. Za nej většího současného básníka francouzského. Baskieks je praven pokládán Jean _ pjharee /Iratzeder.»n«192Q/, benediktin kláštera Belloe, jehož mystické, vlssteíĚeké & priradia opěvující básně byly shrnuty do několika selkám 3ivýssi se Írkami Orfeelak /Spadlé listí, 1958/ a Bitargi /Soumrak, 1960/ zaujíaá významne esísto mezi lyriky již zmíněný Jaime de .QUereateta* který vyniká i jako překladatel biblických textů, a autor pojednání o baskické heraldice* Františkánské chápání přírody pro -jevu j e ve svém díle í&Lorri /Kloeh, 1962/ františkán Tictoriana (-■>»-diaga Arteche /a. 19S8/ z kláštera Ar&nz&zu. Jako skvělý tlumočník španělských mystických básníku se projevil Juan Ignáci® Goicoeehea /Gaztelu, aj.908 / ve své knize Hussilce, ixille, /Tichá hudb?<,"L96.y» V roce 1950 vysel epos Kusk&ldunak /Buškové/, líčící život na baskickém venkově během celého roku. Složil jej v letech 1931-1936 přední představitel feaskieké mQénx&í literatury Síeolas Grsa* echea /Grixe/* ¥ popředí improvisujících lidových básníku /bertsoiariak/* tzv* školených stojí Janáci* Bizmeadí /Basarrl* n*l'913/» po dlouhá léta přeborník v soutěží en, jehož verše tvoří sbírky Basarri* r en bertso sorta /Sbírka veršů Besarriových, 1950/ a ICaatari n&tsr /Přícháaía zpívat, 1960/» E. němu se druží Tel entí n aribelta Gorla /n.1906/, poházej íeí z rodiny Makaj skyeh veršovcô z obee Xbglea* Jeho © t eé :Kepa ./Peáro, 1878-1945/ získal si svými vlasteneckými verši velkou lásku biskajského lidu, který ho vyznamenal přídomkem Jmxikako Urretxindorra /slavík a MUgiky/. Z tzv* neškolených jsou nej známej ší Ifenuel Qlaiaole /Uztsplde. n*1909/f Fěrnando Aire /Xalbador, n*1920/ a Joaé Miguel Iztueta /Lazkao-Txiki, n*1925/. strana 36 Zajímavým z j evem je i lidový básník Martin ugarte /n»1916 /f venkovan z obce Bŕincola-/Guipuzeoa/, samouk, opěvující ve svých básních baskický venkov a život jeho lidu. afeaye&., který nejnověji napsal dvojdílné pojednání o baskickém divadle /Teatra eu.skera,1965-6/. K. svým dřívějším divadelním kusům, které jsou stále na repertoáru divadelních společností, připojil řadu dalších sociálního a historického zaměření. Ve francouzském Baskicku nej plodnějším drama tic&ým spisovatelem je Píerre Laxzabal /n, 1915/, farář v obci So-coa /La-bourd/, jehož divadelní kusy, jichž dej je povetsi&é 'brata z běžného života, získaly si velkou oblibu u baskického obecenstva a ®ají velký výsnam pro posílení národního vědomí. Ze života baskických rybářů čerpá látku pro své divadlo Agustis Zubisařay ./n«1914/. Moderní dramatickou tvorbu, převážně: sociálního ráz»t representují z mladé generace Gabriel Aresti, Juan 13 cha i de a nejnověji Salva.dor Gaxmendia /n# autor dramatu Ixtoria třiďte bat /Smutná historie,1964/. $&:;m>?@W$>. baskického divadla po literární,, scénické a orgsnisaení stránce pečuje již zmíněná Akademie baskické řeci a reeitacniho umění /Academia de la Lengua y Declamaeíón euskaras/» jejíž činnost byla obnovena r„ 1948. Její ředitelka Maria Dolores Aguirre de Lasheras /n. 1904 /, která vyniká jako skvělá organ isátorlca baskického divadla a- vzorná překladatelka cizích divadelních kusů, jak dosvědčuje její nedávný převod A* .Oasonovy hryu La Bar ca sin Pes es dor /Tgaltt-pak jaberik ez, 1.96^/* V oboru výpravné prózy přistupují v současné době k již dříve-' pěstovaným romanům ze života venkovského lidu i sociální,, historické a detektivní romány,- Busebio Srquíaga /n* 1-912/ napsal vedle románu < Arranegui/1958/ z rybářského prostředí svého rodného Léqueitia /Viz- s tratia 37 " c*y&/ i sociálni romány Batetik bestera /Od jedného k druhému,1962/ e Araibar zalduna /Kavalír Araibar, 1962/* Historický román uvedl do "baskické literatury Juan Echaide. O detektivní román se pokusil josé Antonio 1,0idi /n, 1916 yt lekárnik v Irunu /Guipuzcoa/svou knihou Amahost egun Urgain'ea /Straáct dní v Brg&inu, 1955/« Tak! Mariano leeta /n. 1915/ hodinář a starosta obce Slizondo /Eavarrs/, cilý novinář, napsal detektivní román Birua Galgarri /Zhoubné peníze, 1963/* Y exilu v Belgií žijící José Luis Alvárez Snp&rantza /Txillardegi, n. 1929/ obohatil baskickou literaturu dvěma romány exis teneiali etického směru Leturia'ren egunkari ezkutua /Tajný deník Leturiův, 1957/ a Peru leartz&'k© , 19 60/. Hlavními představiteli literární historie a kritiky jsou Luis Miehelena, Antonio de Láb¥, Angel Xrigaray a Luis Yilla -sante Oortabitarte /n.'19S0/, františkán , profesor baskické řeci na řadové škole v Aranz&zu, skvělý stylista, který napsal i několik spisů náboženského obsahu. Baskické bibliografii se věnuje Hicolas Alaolt Gusrediaga /Y til en t in Berríochoa, »• 1922 /, salesián v Irunu, a literárnímu folkloru svého rodného Sav&rska José If. Satrástegui /ni930 /, farář v Ordisinu, nadšený národní buditel v této Části Baskická. Sběratelem prostonárodních literárních projevů z okolí Táboru /Guipuzcoa/ je Juan San lísrtín /n. 1922/9 který přispívá do ' baskických časopisů skvělými kulturními a cestopisnými reportážemi. Cestopisná literatura je zastoupena i knihou Aprikako Bassmortuan /V africké poušti, 1961/,. kterou napsal Agustín Anabitarte. Z tei-kických novinářů zasluhují ještě zmínku José de Arteehe /n»Í906 /t káí&ávník provinciálního výboru sanseba st lánského, vedoucí baskického rozhlasu a autor řady španělsky psaných publikací baskické ..-terna matiky, Ricardo Arregui /n, 1941/, píšící předavším ó zahraniční politice, a ÍTemesio Schániz /n, 1899/, nadšený bojovník za práva národ ního jazyka, který vyniká též jako básník a dramatik. strana 38 Vycházejí dvě literární revue, totiž Egan v San Sebastiánu 8 Gure Herria v Bayonnu, jakož i dvě knižní sbírky Auspoa a Euliska Sorta. Auspoa, kterou od r.1961 vydává v měsíčních svazcích Antonio Zabala /n. 1928 /, který je i aoutorem většiny literárních úvodů, přináší díla převážně lidového rázu, za tŕní co druhá sbírka, Kuliska Sorta, uveřejňuje /od r, 1952/ původní i přeložené spisy vyšší úrovně. Baskickému novinářství byl dán pevný základ týdeníkem Zeruko Argia, který od r,1963 vychází v San Sebastiánu. Y Bayonnu se tiskne i nadále týdeník Herria, jehož ředitelem je Pierre Lafitte /n.1901/, profesor baskické řeci na střední škole v Ustaritz / Labourd/ a přední představitel baskického kulturního života ve Prancii. několik dalších baskických nebo dvojjazyčných časopisů vydávají různé církevní řády. K rozvoji domácí literatury a k zdokonalení formální obratnosti přispívá i překladatelská činnost*/Juan. Echaide přeložil ze španěl-štiny Barojův roman Las Inquietudes de Shanti Anfiia /Itsasoa lano dago, 1959/, Santiago Onaindia s Linem Aquesolo převedl do baskičtiny spis sv. Terezie Camino de Perfección / On-bidea, 1963/ a knížku Platero y yo Juana Ramona Jimeneze zbaskiětil s názvem Pla-tero ta biok /1955/ Vicente de Amézaga /n. 1901/, který pořídil i. skvělý- překlad Shakespearova Hamleta /.1952/« Z klasických jazyků překládá Salvador Bsrandiarán /n. 1916/, profesor na střední škole v Tudele /Bavarr-a/, který z tlumočil Homérovu Iliadu / Ilias-ena, 1952/ í Vergilia uvádí Andiraa de Ibinagabeitia /n. 190? /, v Gara-casu žijící baskický spisovatel. Juan Angel Echevarria /n. 1934/ seznamuje baskické čtenáře s Marciálovými satirami a Phaedrovými bajkami, řFicolas Orraaechea přeložil římský misál /Urte Gusiko Iffeza -Bezperak /1943/ a Vyznání sv, Augustýna /Aitorkizunak, 1955/. Santiago Onaindia převedl do baskičtiny Korácovy Ódy a připravuje k vydání Danteovu Božskou komedii. Benito Larreooechea / n.1894 / strana 39 pracuje na překladu Sh^kěspearovýoh dramat, a nichž vydal již dva" /Maebeth* 1957 a Lear Srrěgé, 1938/«' Angel Goenaga Gorriti /n.1915/ provedl překlad Hemingwayovy knihy staře©' a moře /Agurea -Jfea Itscasoa,