Umění jako zboží – slovníkové heslo


Pojem umění v širším slova smyslu, z vnějšího pohledu, můžeme chápat jako zručnost a dovednost,
nebo ve významu krásné umění (sochařství, malířství, tanec, hudba atd.) V praxi může být složité
tyto dva kategorie rozlišit a od sebe oddělit. V antickém Řecku bylo řemeslo, na rozdíl od dnešní
společnosti, postaveno společensky i filozoficky výšen než např. výtvarné umění. Pojem umění ve
smyslu krásné umění se proměňuje v průběhu času i prostoru. Umění privilegované ustupují do pozadí,
nebo postupně přechází od produkování uměleckých děl k většímu množství děl mimouměleckých
(architektura, malířství, sochařství). Do popředí mohou nastupovat nové, do té doby mající
postavení řemesla, nebo nastupují nové technologie (např. film, fotografie). Každé umělecké dílo má
při svém vzniku předpoklad stát se hodnotným. Uměleckou hodnotu netvoří jen estetická hodnota, ale
soubor dalších vlastností, mimo jiné pozadí vzniku nebo sociální kontext. Umělecká díla se za
určitých podmínek stávají součástí trhu s uměním. Dostávají finanční hodnotu, která vzniká diskuzí
expertů pohybujících se na trhu s uměním. Finanční hodnota uměleckých děl je tvořena různými
způsoby a pohledy. V celé historii bylo umění hodnoceno především pro jeho estetickou hodnotu a
umělci se vymezovali vůči obchodování s uměním. Umělci ve druhé polovině dvacátého století se
začali více orientovat na efekt a často s úmyslem šokovat diváka. Hodnota vyjádřená v nominální
ceně a umělecká hodnota díla jsou na sobě nezávislé. Současné moderní umění reprezentuje umění jako
zboží nezřetelněji. Moderní umělci produkují velkou část svých děl stylem manufakturní výroby
(výroba desítek či stovek děl stejnou myšlenkou a totožnou technikou) a manažeři aukčních domů a
galeristi jsou schopni v potenciálních kupcích vyvolat poptávku po této tvorbě a prodávat tyto díla
s poměrně malou estetickou hodnotou za vysoké částky. V přímém kontrastu jsou díla tvořená na konci
předminulého století. Umělci, jejichž díla jsou z dnešního pohledu ceněna pro vysokou estetickou
hodnotu, nedosahují při prodeji zdaleka takových finančních ohodnocení, jako díla moderního umění
tvůrců jako je například Damien Hirst.  Umění a umělecké díla se stále více stávají zbožím, které
je zajímavou investiční příležitostí a majitelům těchto děl slouží jako artikl pro další
obchodování více, než pro potěšení se zvládnutí tvůrčích technik umělcem a estetického zážitku.