13 Skladba jednoduché věty v němčině Jednoduchá věta obsahuje jen jedno spojení podmet + přisudek, vyjadřuje tedy obvykle jednu ucelenou myšlenku. Může mit formu sdělení, otázky nebo rozkazu: Robert raucht zwanzig Zigaretien täglich. Robert kouři dvacet cigaret denně. Ist Brigitte heute gut gelaunť.' Má Brigita dneska dobrou náladu? Verlassen Sie sofort den Saal! Okamiitě opusťte sál! Uspořádání slov ve větě se řídi určitými zákonitostmi. Má-li věta charakter neutrálního sdělení, tzn. neklade-li se na žádný větný člen zvláštní důraz, je pořadí slov ve větě poměrně přesně stanoveno. Přisuzujeme-li však některému z větných členů ve sdělení větší důležitost (např. jde-li o novou informaci), projeví se to na jeho postaveni ve větě (tzv, aktuální členěni větné). 13.1 Základní slovosledné typy německé věty Jádrem německé věty je určitý slovesný tvar (tj. sloveso v určité osobě a určitém čase). Určitý slovesný tvar je základní částí větného prísudku a závisí na něm ostatní větné členy. Jako jediné slovo ve větě má pevně danou pozici a podle ní rozlišujeme v němčině dva základní typy slovosledu jednoduché věty: 1. typ slovosledu, kdy určitý slovesný tvar zaujímá druhé místo ve větě 2. typ slovosledu, kdy určitý slovesný tvar zaujímá prvni misto ve větě 13.1.1 1. typ slovosledu (sloveso na 2. místě) 1. vétný urc, sl. tvar ostatní větné členy člen (pfisurJek) leh fahre morgen mit Helga nach Bonn. Morgen fahre ich mit Helga nach Bonn. Mit Helga fahre ich morgen nach Bonn. Nach Bonn fahre ich morgen mit Helga. Odpovídající věty by v češtině zněly: Pojedu zilra s Helgou do Bonnu. Zítra pojedu s Helgou do Bonnu. S Helgou pojedu zitra do Bonnu. Do Bonnu pojedu zítra s Helgou. Na základě tohoto slovosledného typu je možno jednoduše definovat větný člen v němčině jako spojeni slov, které může zaujmout prvni misto ve větě před určitým slovesným tvarem. Větný člen může obsahovat jedno i někotik slov. Určitý slovesný tvar stojí na 2. místě: v hlavní oznamovací větě; na 1. místě může být kterýkoli větný člen Mcin Bruder kom m t heute Abend zu uns. Můj bratr přijde dnes večer k nám. v doplňovací otázce; na 1. místě je tázací slovo Wann koním st du bei uns vorbei? Kdy se u nás zastavíš? v utvrzovaci otázce (může být i výrazem překvapeni'}; na 1. místě je podmět Dli hist mIkhi verhciralelľ Ty ui jsi ienatý / vdaná? ve zvolací větě; na 1. místě může být kterýkoli větný člen Das is( aber einc Dberrasehung! To je ale překvapeni! 13.1.2 2. typ slovosledu (sloveso na 1. místě) urč, sloves, tvar ostatní větné členy Warten Sie hier auf mich? Warten Sie hier auf mich! Odpovídající věty v češtině by zněly: Čekáte tady na mě? Počkejte tady na mě! Určitý slovesný tvar stojí na 1. místě: ve zjišťovací otázce (je možno na ni odpovědět ano / ne) Hal Helga einen testen Freund'.' Má Helga váznou známost.' 202 v prací větě vyjadřující nesplnitelné práni Hätte ich ihn doch friiher kennen gelcmt. Kdybych ho byl jen poznal dřív. 13.2 Základní pravidla slovosledu jednoduché věty Kromě neporušitelného pravidla o postavení určitého slovesného tvaru (viz 13.1) platí v německé větě i další pravidla o postaveni jednotlivých větných členů, která však už obvykle platí jen v jistých situacích. Sem patří napr. pravidla o vytvářeni rámcových konstrukci (viz 13.4), postaveni záporky nicht (viz 12.3.2) apod. Postaveni podmětu, předmětů a příslovečných určeni se do značné miry podřizuje pravidlům aktuálního členění větného (viz 13.3). 13.2.1 Vzájemné postavení předmětů Předmět je větný člen řízený slovesem a může být vyjádřen podstatným jménem nebo zájmenem, případné infinitivní vazbou. Sloveso rozhoduje o tom, zda je předmět v pádě 2., 3., 4., nebo v pádě předložkovém. Na jednom slovese mohou být současně závislé dva předměty. Pro jejich vzájemné postaveni platí: předmět vyjádřený osobním zájmenem stoji před předmětem vyjádřeným podstatným jménem. Jsou-li oba předměty vyjádřeny osobním zájmenem, stoji na rozdíl od češtiny 4. pád před 3. pádem. Jsou-li oba vyjádřeny podstatným jménem, stoji předmět s neurčitým členem za předmětem s určitým členem nebo zájmenem (hledisko aktuálního členění větného): Ich schenke meiner Freundin einen Ring. Daruji přítelkyni prsten. Ich schenke ihr einen Ring. Daruji ji prsten. Ich schenke ihn meiner Freundin. Daruji ho přítelkyni. Ich schenke ihn ihr. Daruji j' ho. Rozdíl mezi češtinou a němčinou je jen u zájmenného vyjádření. 13.2.2 Vzájemné postavení příslovečných určení Příslovečné určeni je větný člen rozvíjející sloveso. Vyjadřuje místo, čas, způsob nebo příčinu (kde, kdy, jak a proč probíhá děj vyjádřený slovesem). 0 pořadí příslovečných určeni ve věté do značné míry rozhoduje hledisko aktuálního členění větného (viz 13.3). Ne-uplatňuje-li se toto hledisko, obvykle platí pro jednotlivé druhy příslovečného určení toto poradí: čas příčina způsob misto Er fuhr gestem aus Zeitmangel mit dem Auto zur Arbeit. Jä viera z nedostatku času autem do práce. Poznámka: Lepšímu zapamatování může posloužit i mnemotechnická pomůcka („Zauberformel") tekamolo (te=temporal, ka=kau-sal, mo=modal, lo=lokal), která zachycuje pořadi příslovečných určeni na základě odpovídajících latinských termínů. 13.2.3 Postavení zvratného zájmena sich Zvratné zájmeno sich a jeho tvary pro jednotlivé osoby (mich, dich ...; mir, dir...) stojí: těsně za určitým slovesem, je-li na 1. místě podmět Ich treue mich sehr auť die Ferien. Velmi se těším na prázdniny. Ich wasche mir vor dem Essen die Hände. Myji si před jídlem ruce. 203 těsné za určitým slovesným tvarem, jestliže je podmet za slovesem a není vyjádřen osobním zájmenem Schon jetzt freut sich Karl aut" die Ferien. Vi led se Karet těší na prázdniny. Warum wäscht sich Karl vor dem Essen nicht die Hände? Proč si Karel nemyje před jídlem ruce? těsné za podmětem, je-li podmet za slovesem vyjádřen osobním zájmenem Schon jetzt freut er sich auf die Ferien. Ul led se těší na prázdniny. Warum wäscht er sich vor dem Essen nicht die Hände? /Vi«" si nemyje přeci jídlem ruce? 13.3 Aktuální členění větné a slovosled Jediným slovem ve větě, jehož pozice je pevně dána, je určitý slovesný tvar (viz 13.1). Pozice ostatních větných členů je dána jednak gramatickými pravidly, jednak pravidly tzv. aktuálního Členění větného. Aktuální členění větné se uplatňuje v němčině podobně jako v češtině: výpověď se děti na východisko výpovědi (to, co je již více méně známo ze situace nebo z dřívější výpovědi) a jádro výpovědi (nová informace, kterou chceme sdělit). V souvislém textu je obvykle jádro výpovědi (J) východiskem výpovědi (V) následující věty: Gegen Abend kam zu uns ein Fremder