Václav Havel: Zahradní slavnost. Text 1 Pludek: Milý synu, kdoví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké! Když se řekne Jaroš, ozve se Jaroš, a o to jde. Základem života je názor na život. Myslíš, že si ho někdo udělá za tebe? Hugo: Ano, tati. Jaroš. (Táhne) Šach! (Přejde) Pludek: Slyšíš to, Boženo? Pludková: Oldo, klid! Milý Hugo! Bez topůrka ani věrtel nezakopeš! Proto tvůj otec na dnešek pozval – no, zeptej se otce, koho na dnešek pozval! Hugo: Tati, koho jsi na dnešek pozval? Pludková: Kolegu Kalabise! No – zeptej se matky, kdo je to kolega Kalabis! Hugo: Mami, kdo je to kolega Kalabis? Pludková: Bývalý spolužák tvého otce! No zeptej se otce, co s kolegou Kalabisem jako kluk dělal! Hugo: Tati, co jsi s kolegou Kalabisem jako kluk dělal? Pludek: Rozbíjeli jsme okna! Pludková: Bohatým sedlákům! Pludek: Ano, zeptej se matky, čím je kolega Kalabis teď! Hugo: Mami, čím je kolega Kalabis teď? Pludková: Náměstkem! A tvůj otec ho pozval – Pludek: Aby si s tebou zahrál šach – Pludková: A při té příležitosti – Pludek: Ti poradil – Pludková: Čistě informativně – Pludek: Jak bys to – Pludková: Něco – Pludek: V životě – Pludková: Rozumíš, ani klekánice nechodí do lesa bez obojku! Pludek: Nebo jsi někdy viděl, že by kolínští husaři nosili semenec na půdu sami? Text 2 Přichází Petr. Pludková: Petře, do špajzu, Kalabis je tady! Petr odejde, vstoupí Amálka. Pludková: Co tady děláte? Amálka: Paní, nesu vám - Všichni: Psaní! Amálka: Ne, telegram! Pludek: Tak čtěte! Amálka: (čte) MILY SOUDRUHU, NEMUZU K TOBE PRIJIT, MUSIM DNES VECER NA ZAHRADNI SLAVNOST LIKVIDACNIHO URADU. Máte to, Aničko? Není vám zima? Proč? Aha. V půl osmé, ale určitě! Můžu dál? MRZI ME TO A DOUFAM, ZE SE SEJDEME JINDY. Moc! Dělají vám krásnou postavu! Jak vždycky vystupovala paní Kantůrková, na tom rohu. Věčně zpívají lesy. A v neděli bychom mohli do Nespek na borůvky, co říkáte? ZDRAVI TE TVUJ – No tak! Přece nejste z porculánu! - FRANTA KALABIS. Pludek: Neprijde! To je nas konec! Bozka, nikdo nas nemá rad! Pludková: Nebuď hned hysterický, Oldřichu! Neprijde on za Hugem, prijde vraj Hugo za nim! Pludek: Kam? Pludková: Na zahradní slavnost! Pludek: Na zagradní slavnost! Hugo! Kravatu – sako - Text 3 Plzák: Mám dlouholetou zahajovačskou praxi a zahradní slavnosti jsou mojí specializací! Zahajuju ovšem tak nějak z lidské potřeby, ne proto, že je to mé zaměstnání! Tajemnice: A to jsou všichni zahajovači takoví jako vy? Plzák: Bohužel ne, jsou mezi námi na zahajovačské službě dva tábory: staří dogmatičtí frázisté a my mladí, kteří máme smysl pro humor. Vidíte, že i my máme své interní problémy! Abyste je pak neměli mít vy! Ne, ne, ještě zdaleka není každý zahajovač na té výši, na které bychom ho chtěli mít! Tajemník: Vy jste na té výši, na které byste vás chtěl mít! Plzák: Snažím se slabším kolegům pomoct, ukázat jim cestu. Ostatně hlavní je, že přes to všechno je Zahajovačská služba jako celek dnes tak nějak na čele boje za nový přístup k člověku! Tajemnice: Musíme se od vás ještě moc a moc učit. Tajemník: Moc. Plzák: Moc! Četli jste mou brožuru Za lidový charakter zahradních slavností, pořádaných našimi úřady? Tajemnice: Chystám se na ni – Tajemník: Já také – Plzák: No jo, hoši, to se potom nedivte – tyhle věci je fakt nutný tak nějak sledovat – to není žádná buzerace. Ve svý knize jsem rozvinul tezi, že každá zahradní slavnost by měla být především platformou zdravé, lidové a přitom ukázněné zábavy všech úředníků. Ostatně vaše slavnost má všechny předpoklady, aby se takovou platformou stala!