Miroslav Holub: Denní služba (1958)


V mikroskopu


I tady jsou krajiny snící,

měsíční, opuštěné.

I tady jsou zástupy

polem pracující.

A buňky, bojovníci,

pro všecko na světě

životy kladou.


I tady jsou hřbitovy

sláva a sníh.

A slyším hukot, bouření stavů nesmírných.




Patologie


Zde v pánu leží

jazyky chudáků,

plíce generálů,

oči udavačů,

kůže mučednic,


v absolutnu

sklíček mikroskopických



Listují v starozákonních lupíncích jater,

v bílých pomníčcích mozku čtu

hieroglyfy

rozkladu.


Hle, křesťané,

nebe, peklo, ráj

ve flaštičkách.

A není kvílení,

ba ani pobzdechnutí.

Jen prach sténá,

mlčí historie

vlásečnicemi procezená.


Rovnost němá. Bratrství němé.

A z trikolor trápení smrtelných

nitky moudření

den za dnem

vytahujeme.


Slabikář (1961)


Óda na radost

Milovat, když už není naděje:

jenom toto je láska.

Vypustit novou radiosondu,

když jich deset spadlo,

vzít dvě stě králíků,

když jich sto uhynulo:

jenom toto je věda.


Ptáte se na tajemství,

má jen jedno jméno:

znovu.


Nakonec

pes nese v zubech

svůj obraz na vodě,

lidi nýtují novou lunu,

miluji tě.


Jako karyatidy

na vztyčených rukou

vzpíráme žulový čas


a poraženi

vždycky zvítězíme.