Priápos a Lótis Drsnému polností strážci se za oběť zabíjí osel; důvod je hanebný sic, tomuto bohu však vhod. Každého třetího roku, když zimní slunovrat nastal, Bakchus, zdobený révou, v Řecku měl sváteční den. Bohové přišli tam též, ti ctitelé Bakchova vína, každý, kdo v oblibě měl veselí, šprýmy a žert: satyrská mládež i Pán, vždy náchylní k požitkům lásky, přišly i bohyně vod, bohyně lesů a hor. Na svém prohnutém oslu i stařičký Sílénos přijel, jakož i Priápos chlípný, ptákům jenž nahání strach. Když pak i vhodný háj si našli k lahodným hodům, všichni si ulehli s chutí na měkkou podušku trav. Každý se ozdobil věncem a Bakchos jim podával víno, potůček k míšení vína štědře jim skýtal svůj proud. Nymfy s volnými vlasy a nečesanými tam byly, jiné si dovedně rukou sčesaly ladně svůj vlas. Jedny tu posluhují, šat přes lýtka vyhrnujíce, jiné si rozhalí šat, obnaží ukrytou hrud; jedna si odhalí šíji, ta po trávě vleče své roucho, obuv ty půvabné nohy nesvírá jediné z nich. Sladký milostný žár zas jiné v satyrech budí, jiné zas v tobě, jenž zdobíš smrkovým věncem svou skráň. Siléne, planeš i ty v své chlípnosti nezkojitelné — bujnost, ta vlastnost tvá, nesvolí, abys byl stár. Avšak Priápos rudý, ten strážce a ozdoba zahrad, po Lótidě jen plál ze všech těch bohyň a nymf. Po ní jen touží, tu žádá, jen po ní jediné vzdychá, pokynem znamení dává, posunky svádí jen ji. Krásky však bývají pyšné a ke kráse druží se hrdost: Lótis má ve tváři výsměch, zhrdá jím, přehlíží ho. Nastala noc a oni již leželi, uspáni vínem, majíce zmožená těla porůznu tady i tam. Lótis nejdále od nich si na zem pod javor lehla do trávy, tak, jak byla, znavená žerty a hrou. 21 Milenec vstane, zatají dech a potichu kráčí, tají a zlehčuje krok, po špičkách prstů jde k ní. Jakmile v ústraní k lůžku té bělostné nymfy se dostal, dbá, aby proudící dech nešířil nejmenší šum. Těsně už v trávě nad ní se Priápos pozvolna skláněl; ale tu bohyni spánek pohroužil v nejhlubší sen. Raduje se a z nohou jí stáhl oděv a již se přichystal sladkou cestou za cílem touhy své jít, náhle však hýkavý osel, jenž vozil Sílena, začal chraplavě řičet a z hrdla dral se mu nevhodný ryk. Nymfa zděšena vstane a Priápa odstrčí rukou, kvapivě prchá a tak probudí celý ten háj. Bůh, jenž hanebný úd měl příliš už připraven k činu, všem tam ve světle Lůny posměchu terčem se stal. Původce toho ryku byl potrestán smrtí — a proto v oblibě tuto oběť dodnes má plodnosti bůh. Ptaä oběti Ptáčkové, rolníků radost, jen vy jste netknuti byli, vy, ten uvyklý hájům, docela neškodný rod, vy, již stavíte hnízda a vajíčka hřejete peřím, vy, jimž z hrdélek něžných line se lahodný zpěv. Tohle však neplatí nic, neb máte jazýčky hříšné, též prý záměry bohů šíříte štěbetem svým. To však je pravda, neb z vás čím blíž kdo k bohům se vznese, hned svými křídly, hned zpěvem věštíte pravdivou zvěst. Dlouho bezpečný byl rod ptačí, ted zabíjen též jest, z vnitřností zrádců svých těší se bohové již. Bělostnou holubici, již odňali jejímu choti, často Venuši v počest spaluje posvátný krb. Záchrana Kapitólia nic neplatí, Isido bílá, abys ty nedostávala na misce játra těch hus. Za noci bohyni Noci se zabíjí s hřebenem kohout, za to, že bdělým hlasem probouzí teplounký den. HRA O JABLKO: KAREL ŠKRÉTA A FILOSTRATOS 1; „(1) Jen pohleď, jak Kupidové sbírají jablka, a nediv se, že je jich ta, mnoho; vždyť to jsou děti nymfa vládnou všem smrtelníkům a ti mnoho mi lují, a říká se, že je to nebeská láska, která řídí záležitosti bohů na Olympu Cítíš tu vůni, která se vznáší nad zahradou nebo jsou Tvé smysly otupělé Dávej pozor, neboť spolu s mými slovy k Tobě přijde také vůně těchto jablek. (2) Rostou zde řady stromů, mezi nimiž se můžeš volně procházet a hebká tráva lemuje pěšinu mezi nimi, tak měkká, že v ní můžeš klidni spočinout. Zlatá, rudá a žlutá jablka na konci větví zvou ke sklizni bezpo čet Kupidů. Jejich toulce jsou vykládány zlatem a zlaté jsou také jejich ší py. Poletují však beze zbroje, neboť tu rozvěsili po jabloních a jejich vyší vané pláštíky nesčíslných barev jsou pohozeny v trávě. Jejich hlaví nezdobí korunky, stačí jim vlasy. Jejich křídla, temně modrá, purpurové a někdy zlatá, čeří vzduch a vyluzují harmonické tóny. A ty koše, do nich: ukládají jablka! Jaká to hojnost sardonyxu a smaragdů je zdobí; a ty per ly jsou pravé, práce však musí být dílem samého Hefaista! Ti Kupidovt však nepotřebují jím zhotovené žebříky, aby se dostali do korun stromů poletují dokonce až tam, kde rostou jablka. (3) Nemluvme o těch Kupidech, kteří spí nebo tančí a pobíhají kolem, jak se těší z pojídání jablek, ale podívejme se, co znamenají ti další. Čtyň nejkrásnější se poněkud oddělili od ostatních; dva z nich si navzájem házejí jablky, sem a tam; druhý pár holduje lukostřelbě, střílejí jeden na druhého. Na jejich tvářích však není ani stopy po nepřátelství; nastavují si vzájemně hruď, bezpochyby proto, aby střely mohly snáze zasáhnout svůj cíl. Je to krásná hádanka; pojď, podívejme se, zda neuhodneme, co to znamená. Je to přátelství, můj chlapče, a vzájemná touha. Poněvadž v Kupidech, kteří si házejí jablky začíná klíčit láska, tak ten, který jablko hází je předtím políbí, zatímco ten druhý, který vztahuje ruce, aby je chytil, je políbí až potom a hodí zpět. Párek lučištníků pak znamená lásku, která se již rozhořela. První párek hrajících si Kupidů zkrátka ukazuje úmysl zamilovat se, zatímco ti druzí vystřelují šípy, aby je touha neopustila. (4) Co se týká Kupidů dále vzadu, obklopených mnoha přihlížejícími, tak ti se pustili do sebe a oddávají se jakémusi druhu zápasení. Ten zápas Ti popíšu, poněvadž si to opravdu zasloužíš: Jeden se rázně zmocnil svého soupeře zezadu, drží ho za hrdlo, aby ho udusil, a svírá ho svýma nohama; ten se však nevzdává, zůstává stát a pokouší se uvolnit ruku, která ho dusí: ohýbá jeden z jejích prstů dokud také ostatní nepovolí svůj stisk. Kupido, kterému jsou takto lámány prsty kouše svého soupeře do ucha. Ti, co přihlížejí to však shledávají nefér a proti pravidlům zápasu, a rozzlobeně na něj házejí jablka. existujících překladů do angličtiny, němčiny, italštiny, latiny a francouzštiny: Philostratus & Cal-listratus (cit. v pozn. 24), s. 21-29; Philostratus, Die Bilder / Eikones (ed. Otto Schönberger). München 1968, s. 99-103; M. J. Marek 1985 (cit. v pozn. 14), s. 133-135 (italský překlad Deme-tria Mosca z ca. 1511); P. P. Fehl 1987 (cit. v pozn. 16), s. 125-128 (latinský překlad Stephana Nigera [Milán 1521] podle pařížského vydání Filostratových opera quae extant z roku 1608). Pro francouzský překlad viz vydání z roku 1614, citované v pozn. 44 infra, s. 43-45 6. 2. Ariadne fl, 151 (1) Asi jsi od své chůvy slyšel, že Théseus jednal nečestně - ačkoliv někteří říkají, že to neučinil ze zlého úmyslu, ale z Dionýsova popudu -protože zanechal spící Ariadnu na ostrůvku Dia164. Chůvy se totiž vyznají ve vyprávění takovýchto příběhů a roní nad nimi slzy, kdykoliv chtějí. Nemusím tedy říkat, že Théseus je ten na lodi a Dionýsos ten na souši, ani tě nebudu jako nevědoucího upozorňovat na dívku na skalách, která tam sladce spí. (2) Nestačí jen chválit malíře za věci, za které by i někdo jiný byl chválen, protože je pro každého snadné namalovat Ariadnu půvabnou a Thésea krásného. Existuje i bezpočet Dionýsových symbolů pro ty, kteří jej chtějí namalovat nebo vytesat, a když je dotyčný jen málo vystihne, získá boha. Dionýsovým symbolem je totiž věnec z trsů brečtanu, i kdyby bylo provedení špatné. I roh vyrážející ze skrání ukazuje na Dionýsa a také leopard, byť je vidět jen trochu, je symbolem boha. Avšak jediným znakem tohoto Dionýsa je láska. Květované roucho, thyrsy a jelení kůže jsou odhozeny jako nepatřičné, dokonce ani bakchantky nehřmotí na činely a satyrové nehrají na flétnu. Také Pan zanechal divokého tance, aby nerušil dívčin spánek. Oblečený v nachovém plášti a s vlasy ozdobenými růžemi jde Dionýsos k Ariadně „opilý láskou", jak říká Téjský155 básník bezhlavě zamilovaným. (3) Také Théseus je zamilovaný, ale pro kouř stoupající z Athén už Ariadnu nezná a ani ji nikdy neznal. Tvrdím, že již zapomněl i na labyrint a nemohl by říci, proč plul na Krétu, pouze hledí na to, co je před přídí. Podívej se na Ariadnu, spíše však na to, jak spí. Její hruď je obnažena až k pasu, její šíje zvrácena nazad a odhaluje něžné hrdlo, je vidět celá pravá paže. Druhá ruka ale leží na plášti, aby ji vítr nezahanbil. Dionýse, jak líbezný a sladký je její dech. Jestli voní po jablkách nebo hroznech poznáš, až ji políbíš. Starověký název ostrova Naxu. Anakreón, Frag. 21, in: Edmonds, Lyra Graeca II, L. C. L. 50 Ů Vi ß f Kí 8) jak se chovat u stolu 525 EXKURS: Ariadne a Dionysos 530 535 Ať není na omdlení z dechu, táhnoucího ti z úst, nos druhých ať nekoření pach kozla, jenž má královský vzrůst! (A další kroky ať dělá holka, jež svádí k laskání, či muž, jejž touha zatvrzelá k jinému muži pohání.) Vida, sám Bakchos volá na svého pěvce: i on přeje milencům, rád rozplápolá plamen, jímž hořet má sklon... Bloudila jako bez rozumu po cizí pláži Ariadně, tam, kde moře bičuje v šumu vln břehy Naxu nenápadné; a jak tak byla rozespalá, tuniku volně, bez vkusu, bosá a pramálo dbalá svých vlasů v barvě krokusů, křičela vstříc těm hluchým vodám jméno Thésea tyrana a při tom vláda slzorodá jí smáčela líčka bezbranná... S výkřiky mísila vzlyky; a oboje jí slušelo -ty uslzené okamžiky jí rozhodně byly na tělo. Znova a znova se bijíc do hebkých prsou, se ptá: „ Ten zrádce! V dáli mě míjí... Co se má ale se mnou stát? Co bude se mnou?"ptá se. Vtom rozezvučel se celý břeh hrou cimbálu a doléhá sem i víření prstů po tympánech. - Odmlčela se vprostřed slova a klesne v hrůzné předtuše: 540 bezkrevná barva mramorová zachvátí tělo bez duše... Hle, bakchantky sem si cestu razí s rozpuštěnými hřívami, hle, předvoj Satyrů, jenž brzy Bakchovu blízkost oznámí. Opilý děda Silén tuje na křivém hřbetě oslíka, a oslích žíní se přidržuje, s rovnováhou se potýká. 545 Jak tak jede bakchantkám v patách a ony ho škádlí v útěku, jak ušatého čtvernožce přetáh prutem, sám cloumán a ve vleku, se svého osla se zřítil na zem a přímo na hlavu... Volali Satyři jankovití: „ Vstaň, taťko, vstaň - to chce opravu/ A nyní už se na svém voze věnčeném hrozny a révovím 550 zjevil sám bůh, své tygry brzdě uzdou a postrojem zlatavým. Opustily pobledlé děvče jak hlas, tak Thésea obrazy; třikrát váhá, zda neuteče, třikrát ji hrůza přimrazí. Chvěla se, jako když vláni vichru dotírá na prázdný klas, jak rákos, jenž se bez přestání v mokřině blat musí třást... 555 Tu řekne jí bůh: „ Tvůj osud jsem já, tvůj ctitel a věčná stráž -přestaň se bát, dcero Knóssu, za Dionýsa se vdáš! Za svatební dar pňjmi nebe: na nebe vstoupíš v souhvězdí a mnohá bludná lod si z tebe, Koruno Kréty, vyčte návěstí!" Skončil svou řeč, a aby strach z tygrů nevkročil mezi ně, 560 seskočil s vozu (dva žlaby rozčísly písek masivně), uchvátil dívku do náruče — neměla síly k obraně-a nesl ji pryč (jen krůček má k cíli bůh: všeho dosáhne). Svatební píseň jedni pějí, druzí velebí Hyména; a v posvátném loži k sobě spějí bůh vín a nevěsta zhrzená... hostina a víno jako prostředky k sblížení 565 Nuže, když Bakchových statků před tebou začne defilé, i žena až na lehátku (kumpánovi) spočine - hle, to je chvíle k vzývání Otce Dionýsa a nočních slavností, ať způsobí, že jen krotce se víno v tvé hlavě rozhostí. Právě tady máš povolení promluvou plnou nápověd 570 jí spoustu (jen a jen pro ni) důvěrných věcí povědět. Tvůj prst v moku namočený smí psát něžné komplimenty, aby stůl sdělil zrakům slečny, jen jí že jsi k službám - jen ty; smíš očima do očí hledět, jen stěží v nich tlumit žár: víc němá líc umí vypovědět než verbální repertoár. 575 Jsi to ty, kdo musí hned po ní sáhnout po číši, jíž se rty tkla ona; kde ona se skloní, tam k obrubě skloň se i ty. I po jídle, z něhož si brala tvá dívka (ať je to cokoli), sáhni, a sahajíc ať dbalá tvá dlaň lup dotyku si dovolí. Měl bys chtít také partnerovi své dívky padnout do noty: 580 nebude coby opravdový přítel působit trampoty. Budete-li pít podle losu, přenech mu lepší pozici; věnce, jenž patřil tvému vlasu, se v jeho prospěch zkus odříci; i kdyby v nižším postavení, vždy ať je první na řadě; také mu říkej bez váhání vše, co jej pozvedne v náladě. získej si sympatie dívčina partnera 56 \ 57 Ona vzdálenou loď tam marně stíhajíc zrakem, ' strádala přívalem strasti, jenž dral se jí v raněné nitro . . . Již však z protějška letem se kvetoucí Iakchos blížil -c v průvodu Satyrů bujný\h a Sílénů zrozených v Nýse, tebe hledaje, Ariadno, k níž zahořel láskou. Vzrušených žen též zástup tu v bouřlivém nadšení třeštil, výskaje hejsa! mu vstříc a zmítaje divoce hlavou. Jedny z nich mávaly thyrsy, jimž na hrotu trčela šiška, z rozsápaného býka zas jiné třímaly údy, jiné se pásaly hady, jež skrývaly v tajemných koších, svátosti nesly si jiné, jež skrývaly v tajemných koších, 87 p svátosti, o nichž slyšet se odpírá nezasvěcencům; dlaněmi pozdviženými tu některé v bubínky doukly anebo z kovových trubic zas loudily zvonivý řinkot, dunivě drsný zvuk zas jiným vyrážel z rohů i hlas píšťaly fryžské v to strašlivým ječením vřískal. 329 k. 10 15 20 tou Sktkov dvexovTOS" e^aAAd^avTa rr\v KEcp Kai dßpw tw e!8ei, Kai aT^avov (pEpei TfdvTcov dvSEWV, uiKpöv 6e üoTEpov Kai xfiv OdKivSov ] canrols euttAe^ei. 25. "Av8ptoi (1) Tö toü oTvou pEÜpa tö ev "Av8pw ttj vr|aw Kai ol ueSvov-tes toü TroTaiJioö "AvSpioi Aöyos Eial ttjs ypaqjfis. 'AvSpiois ydp 8f) ek AiovOaou f) yfi üttoivos pqyvuTai Kai iroTauöv aü-Tols dvaSiSwcnv e! uev EvSu|iTiS£(ris OScop, oüttw jiEya, ei 8e olvov, HEyas ö TTOTauös Kai SeTos* eoti ydp toütou dpu-CTanEVW NeiAou te üttepiSeiv Kai "Icnrpou Ka( ttou 9avat Trspl aÜTWv, OTi kokeTvoi PeAtIous dv eSökouv öAlyoi uev, dAAd TOtOÜTOl pEOVTES. (2) Kai dSouaiv ol\xm toOto yuvatois d|ia Kai iraiSiois EaT£9avconEVoi kittcö te Kai cthiAoki, Kai ol \xkv x°Pevovtes ecj>' EKOTEpas öx9ris, oi 8s KOTaKEiHEVOi. eIkös 8e ttou kcckeivo 25 l Si'okov Jacobs SiaKou w 2 töctov FP toctoötov X 5 Kai) X 6 tö > FP 12 es P°X ws FP 12 rrapEfs FP ETracpsis X 150 I 25 mitschwingen muß. Die Haltung dessen, der den Diskos hält er muß den Kopf nach rechts drehen und sich so weit biege daß er an seiner Seite hinabsehen kann; dann muß er den Dis kos werfen, wie wenn er etwas hochzöge und die ganze Kr seiner rechten Seite in den Wurf legen. (3) So mag auch Apol Ion den Diskos geschleudert haben, denn anders hätte er ihn nicht werfen können. Weil aber die Scheibe den Jüngling traf, liegt dieser gerade auf dem Diskos. Es ist ein lakonische Jüngling mit geraden und im Laufe wohlgeübten Beinen un mit Armen, die schon Muskeln ansetzen und den schöne Knochenbau darunter offenbaren. Apollon aber steht no auf der Schwelle, hat sich abgewandt und den Blick zur Erd gesenkt. Du wirst sagen, er sei versteinert, so bleiches Ent setzen hat ihn befallen. (4) Ein Rohling ist Zephyros, der au Zorn auf ihn die Scheibe auf den Jüngling lenkte, und dieses Unheil scheint dem Winddämon nur ein Spaß, und er lach höhnisch, wie er darüber hinsieht. Du siehst ihn wohl mit seiner geflügelten Schläfe und der zarten Gestalt: er trägt einen Kranz aus allen Blumen, und gar bald wird er auch die Hyazinthe dareinflechten. 25. Die Leute von Andros (1) Der Weinstrom auf der Insel Andros und die vom Fluss trunknen Andrier sind Gegenstand des Bildes. Denn durch di Macht des Dionysos spaltet sich für die Leute von Andros di weinträchtige Erde und sendet ihnen einen Strom herauf Wenn du an Wasser denkst, ist er gar nicht groß, wenn ab an Wein, so ist der Fluß gewaltig und göttlich. Denn wer aus ihm geschöpft, mag auf Nil und Istros herabsehen und wohl von ihnen sagen, auch sie wären besser angesehen, wenn sie zwar klein wären, aber solche Wogen führten. (2) Das singen sie wohl den Frauen und Kindern zugleich vor, bekränzt mit Efeu und Eibe, teils auf beiden Ufern tanzend, teils hingelagert. Vermutlich ist auch dies Inhalt ihres Ge- 25 151 SEMINAR PRO KUSTOfFIt 25 eTvoci ttj; wSfjs, C05 Sövcckoc |iev 'Ax£Aöi)05, rTr|VEiös 8e T^pnrr) (pepei, TTaKTcoAös 5g * * * dvSri Aorrröv, oÜToai 8e 6 ttotcc|ji6s TrAouafou; t' d-rrocpafvEi Kai SuvaTOÜs to ev dyopä Kai ettihe-AeTs töSv cpiAcov Kai KaAoös Kai t£TpaTrr|X£iS ek piKpcöv ectti 30 yäp Kop£cr3EVTi aÜTOÜ auAAEyEO'Sai TaÖTa Kai EaayEaSai ej 330 k. TT|v yVcb|iT|V. a50UCTl 8i ttou, OTl HÖVOS TtOTaUCÖV OÖTOS ht^te ßouKoAtois ectI ßaTÖs [xr\§' ittttois, dAA' oivoxoEiTai hev £k AlOVUCTOU, TrlvETal Se OKTlpOTOS, UOVOIS dvSpWTTOIJ pECOV. 5 töutI |i£v &KOÜE1V r)yoö Kai dSövToov aÜTa ivicov, KaTEysAAi- CT|iEVCOV tt)v 9COvf)V otto TOU OlVOU. j» (3) Tä uev(toi) öpcbpieva Tfjs ypacpfis" 6 uev TtOTanos ev ßOTpÖCOV eüvtj KEITOI tt)v TrnyflV EK8180O5 ÖKpaTOS te Ka! öpycöv t6 eTSos, Supaoi 5' aÖTW TrEpiTrEcpuKacn KaSd-rrep oi 10 KaAanoi tois ü5acn. TrapauEiiyavTi Se ttiv yfjv Kai tö ev aörfj TaÖTa auniTÖcna TpnxovES f|8r| irepl Tas EKßoAds octtovtcovtes 15 dpöovTai KÖxAois toO oivou. Kai tö uev tti'vouctiv ocötoö, t6 8' dvatpuacocnv, eIctI 8' 01 Kai ue3öoucti tgov Tprrcövoov Kai 6pxoövTai. ttAei Kai Aiövuaos ettI kcöhov ttjs "AvSpou Kai 15 KaScbpuiCTTai \xiv f] vaös f|8r|, laTupous Se dva|j.l£ Kai Arjväs dy£i Kai ZeiAt}vo0s öaoi. töv ["sAcoTd te dysi Kai tov Kcö|iov 20 lAapcoTÖTW Kai ^uy-rroTiKCOTdTGo 8a!|jiovE, cbsfiSicnra 6 iroTa-UÖs aÜTW TpuycpTO. 26. 'Eppoö Fovai 20 (1) 'O kouuStj Trais 6 Iti ev orrapydvois, 6 t&s ßoüs e!s tö pfiyua Tfjs yfjs eAoövcov, eti KdKEivos 6 ouAwv tö ߣAr| toö 25 'AttöAAcovos 'Epufjs oÖTOs. lidAa f|8£Tai ai KAoiral toö 9eoö" cpacrl ydp töv 'Epixfjv, öte ttj Mafa EyEVETO, ipäv toö kAIttteiv Kai eISevoi toöto outi ttco TaÖTa TTEvia Spcöv 6 3eös, dAA' 11 PEVT01 Schenkl uev FP (ausradiert) Se X 13 TrapaTT£v Kai KaAovs Kai TETpa-rrriXEis ek uiKpcov e'ctti 30 ydp KopECTÄEVTi aÜTOÜ avAAEyEO'Sai TaÖTa Kai EffdyEcrSai e; . 330 k. ttjv yvcb|jr|v. aSouai 8e ttou, oti hövos ttotohcov oüto; iii^te ßouKoAi'ois IcttI ßaTos [xr\3' hrrrois, dAA' oivoxoErrai pgv £K Atovüaou, -rrlvETai 8e dKipaTOS, novoig dv9pc£>Trois pEcov, 5 tco/t! \xh ökoöeiv fjyoü Kai dSövToov aÜTd evi'cov, KaTevysAXi- a|JlEVCOV Tf)V (pCOvf)v ÜTTÖ TOÖ o'lVOU. 10 (3) Td hev(toi) opcoMEva ttjs ypaq>fjs- 6 uev rroTapiös ev ßoTpücov eCrvrj KEirai tt\v irriyfiv IkSiSoös &KpaTÖs te Kai öpycöv tö eISos, 9öpaoi 8' aÜTW TTEpiTrEcpuKao'i KaSdiTEp ol 10 KdAapioi Tois öSacn. TrapaiiEiyavTi 8e tt}v yfjv Kai Td ev aörrj TaÖTa aup.TTÖaia TpiTcoves r\Sr\ iTEpl täs EKßoAds dTravTcovTEs 15 dpi/ovrai köxAois toö oivou. Kai tö uev Tri'vovcnv oütoö, tö 8' dvacpuacocnv, sial 8' 01 Kai ue3vouot twv TpiTwvoov Kai öpxoövTai. ttAei Kai Aiövuaos ettI kcohov Tfjs "AvSpou Kai 15 KaSwpniCTTai hev f\ vaös r\Sr\, ZaTupouj 8e dvaul£ Kai Anvds dy£i Kai ZeiAtivous öaoi. töv TEAcoTd te dyEi Kai töv Kwuov 20 lAapcoTaTCO Kai ^vjjnroTiKCöTdTCO 8ai|aovE, co;fi8icrra 6 TroTa-\xbs aÜTW TpuycÖTO. 26. 'Epnoü Tovaf 20 (1) '0 kouiStj irats 6 eti ev OTrapydvois, 6 Td$ ßoös eis tö pfjypa ttjs yfjs EAaüvcov, eti KdKEivog 6 auAwv Td ßisAn toO 25 'AttoAAcovos 'Epufls oÖTOs. udAa fiSsiai ai kAottoI toö Seoö" cpaor ydp töv 'Epufjv, öte ttj Mat'a syEVETO, ipäv toö kAettteiv Kai siSsvai toöto oöti ttco toöto ttevio: Spwv 6 3eös, dAA' 11 ijievtoi Schenkl pisv FP (ausradiert) Se X 13 Traparr£(pvKao-i X 19 Anvds Paris. 1761 Arjvaious co 28 ttco FPV2 ttou X 152 I 26 sanges: daß der Acheloos Schilf hervorbringt, derPeneios das Tempetal, der Paktolos ... Blumen, daß aber dieser ihr Fluß sie bereichert und in der Volksversammlung zu großen Männern, besorgt um die Freunde und aus kleinen Leuten zu Vierellenmännern macht. Denn hat sich einer aus ihm sattgetrunken, so kann er sich all diese Herrlichkeit auf einmal einbilden. Sie singen wohl auch, daß er allein von allen Strömen weder von Rinderherden durchwatet wird, noch von Pferden, sondern auf Geheiß das Dionysos als Wein sich ergießt, ungemischt getrunken wird und nur für Menschen strömt. Dergleichen glaube auch wirklich einige singen zu hören, deren Stimme vom Weingenuß schon schwankt. (3) Was man aber sieht im Bilde, ist dies: Der Flußgott ruht auf einem Lager von Trauben und gießt ungemischt seine Quelle aus; seine Gestalt ist von schwellender Fülle;Thyrsos-stäbe sind rings um ihn wie Röhricht am Wasser aufgeschossen. Verläßt man aber das Land mit seinen Trinkgelagen, begegnen uns schon an der Mündung Tritonen, die mit Muscheln Wein schöpfen. Und teils trinken sie ihn, teils sprudeln sie ihn empor, und manche Tritonen sind schon trunken und tanzen. Auch Dionysos segelt zum Trinkfest auf Andros; sein Schiff liegt bereits im Hafen und führt in bunter Fülle Satyrn, Bakchantinnen und Silene, soviel es ihrer gibt. Auch den Gott des Gelächters und den des Schwärmens, beide voll Heiterkeit und Lust am Zechen, bringt er mit, um sich den Fluß recht köstlich schmecken zu lassen. 26. Geburt des Hermes (1) Das kleine Bübchen, noch in Windeln, das die Rinder in den Erdspalt treibt, dann auch jener, der Apollons Geschosse stiehlt, das ist Hermes. Allerliebst sind die Diebereien des Gottes. Hermes soll nämlich, als ihn Maia gebar, am Stehlen Freude gehabt und mit viel Geschick gestohlen haben; doch tat er, der Gott, es nicht etwa aus Armut, sondern aus Laune I 26 153