260
EURIPIDES
Odveďte ho a zabte. Mŕtvolu hoďte psům, sluhove. Aby nedoufal, že přece zpět se vrátí a mě z rodné země vyžene.
SBOR
To je i moje rada. Vzhůru, sluhové!
Co na nás záleží —
nás královský dvůr bude bez viny.
EURIPIDES
IÓN
Takí u tragédie Ión nám chybí zpráva o dobé vzniká a prvního uvedení. Moderní filologické a literárněvědní zkoumání dospělo k záveru. Se dílo vzniklo přibližní ve stejní dobí jako tragédie tfígeneia v Tauridě a Helena, o které víme, že byla uvedena 412 pí. n. I. S těmito díly I6na spojuje řada příznaéných syžetových motivů a nový iánr dramatu, který Euripides v rámci oboru tragédie vypracoval v posledním období své tvorby, totiž romanesknl drama, blížící se tragikomedii (je to žánrová obdoba Shakespearových pozdních romanci) se složitou zápletkou, umožňující několikerý prudký zvrat děje. Ale je možné, že Ión vtnikl o něco dříve, totii již před rokem 415 př, n. I. (uvedení Trójanek^). Pro toto raníjií vrozeni do let mírového intermezza mluví jakýsi optimismus a rozliv athénskopatriotického vyzařování hry. — / když je pravdepodobné, že námět nijakým způsobem zpracoval před Eurípidem už Sofoklés v nezachované tragédii Kreúsa, je dij hry z vítši íásti Euripidovým vlastním výtvorem, stylizovaným podle obrysu tradičních mythů o jiných hérójích. Ión je totiž hérós dosti pozdí a jaksi umele vytvořený jako praotec Iónů, který však postrádal jakýkoliv místní kult a tedy i mýthos. Pro athénskou „iónskou" politiku se stal ovšem postavou propagandisticky velmi žádoucí. — Dílo bylo už ve starověku velmi oblíbeni a slavné, především pro mistrné vedení zápletky, pro dojemnou tragiku Kreůsy, pro půvabní a věrojatní utvářený charakter mladičkého delfského chovance I6na a pro bohaté, až virtuózni odstiňování nálad. Nechybí v něm ani — ovšem zde jemní tlumená a elegantní — přiznaíní euripidovská kritická ironie vůli otcovským bohům. Dílo je slavné mimo jiné i proto, že v ním Euripides jako první použil řady syžetových motivů, které pozdíji bohatí využívala nová attická komedie  (Menandros)  a řecký  román.  Památné je
rovnU Iónovo vzývání bohyně Tychf („Štěstěny"), které odkazuje již k následujícím staletím, kdy toto božstvo ovládh tak nápadní řeckou slovesnost i kult.
Ji
OSOBY
HERMES, bůh IÓN, syn Apollóna a Kreúsy KREÚSA, dcera athénského krále Erechthea (Erichthonia) XÚTHOS, Kreúsin manžel VYCHOVATEL, starý vychovatel Erechtheův SLUHA, služebník Kreúsin PYTHIE, věštkyně v Delfách PALLAS ATHÉNA, bohyně SBOR Kreúsiných služek
Sluhové v chrámu, ozbrojeni Delfané Odehrává se v Delfách před chrámem boha Apollóna
IÓN
265
HERMES
Bůh Atlas, který na svých plecích kovových nebeskou klenbu vzpírá, dávné sídlo bohů, spojil se s bohyní a zplodil dceru Maiu. Ta porodila mě, Herma, božského posla. Já přišel do Delf teď, kde Foibos ve středu vší země trůní, pozemšťanům přítomnost i věci budoucí objasňuje svou věštbou. Je jedno město, věru ne bezvýznamné, má jméno po Athéně s kopím ze zlata. Tam Foibos násilně se spojil s Kreúsou, Erechtheovou dcerou. Stalo se to u skal, jimž vládci Attiky říkají Veliké, jsou na sever od Falladina pahorku. A bez vědomí otce — tak tomu chtěl bůh — své břímě donosila. Přišel její ěas a porodila chlapce. Z domu odnesla ho do jeskyně, kde se s bohem spojila. Do pěkně spleteného košíku ho dala jak zasvěcence smrti. Přitom ctila zvyk svých předků, Erichthonia, jenž ze země se zrodil. Jemu dala dcera Diova dva hady k ochraně a svěřila ho pak panenským Aglaurovnám do péče. A tak se ujal obyěej u Erechtheovců, že jejich děti vyrůstají mezi hady ze zlata tepanými. Dala Kreúsa svůj klenot k dítěti jako pohřební dar.
266
EURIPIDES
IÓN
Mě požádal můj bratr Foibos o toto:
Jdi, bratře, k lidu, který sídlí v Athénách.
Vždyť znáš to slavné město, patří Palladě.
Tam leží nemluvně ve skalní jeskyni.
Vem novorozence i s jeho košíkem
a plenkami. Do Delf k mé věštírně ho odnes
a polož ho u mého chrámu, před vchodem.
To ostatní obstarám já. Je to můj syn,
ať pravdu znáš. Já abych bratru Foibovi
se zavděčil, vzal jsem ten košík s dítětem
a tady položil na stupně chrámové.
A nadzvedl jsem víko hustě spletené,
aby byl chlapec vidět. Sotva po ránu
Hélios vyjel vzhůru se svým spřežením,
hned z věšteckého chrámu vyšla Pýthie.
Když padl její zrak na novorozeně,
užasla, že by snad některá dívka z Delf
plod tajné lásky pohodila k svatyni.
A chystala se dítě z chrámu odstranit.
Však přísnost ustoupila soucitu — též bůh
stál při tom chlapci, aby z chrámu nemusel.
I ujala se ho, aniž by tušila,
že Apollón ho zplodil. Matku neznala.
A také dítě neznalo své rodiče.
Co malý chlapec běhal kolem oltářů
a hrál si. Když pak dospěl v muže, zvolili
ho Delfští za strážce božího pokladu
a správce ve všem spolehlivého. Podnes
svůj život tráví zbožně v této svatyni.
Kreúea, která ho zrodila, se vdala
mezitím za Xútha, a to se stalo takto:
Vzňala se krutá válka mezi Athéňany
a Chalkedonci, kteří sídlí na Euboi.
V té válce Xúthos dopomohl k vítězství
a dostal Kreúsu za odměnu, ač byl
cizinec z Achaie. (Aiolos, Diův syn,
ho zplodil.) Dlouhá léta žili v manželství,
vsak bezdětném. A proto oba putují
k Foibově věštírně si děti vyprosit.
Sám Apollón sem asi řídil jejich krok,
nezdá se, věru, že by o tom nevěděl.
Až Xúthos vstoupí sem do této věštírny,
on dá mu svého syna se slovy: Xúthe,
tys jeho otec. Tak se chlapec dostane
do domu matčina, která ho pozná též.
A Foibův sňatek tajný zůstane, však hoch
získá své dědictví. A bude nazván Ión.
Osídlí Asii. Tak ustanovil bůh.
Já nyní ukryji se v stínu vavřínů.
Chci vidět, jak se chlapcův osud naplní.
Ted* právě vychází ten Apollónův syn,
větvemi vavřínu chce očistit vchod chrámu.
A já ho první ze všech bohů Iónem
ted nazvu, jménem, které je mu určeno.
OJcháxí
IÓN vychází t chrámu následován sluhy, v ruce má koitótko x vavřínových a myrtových vitvl, na sobi tavHený luk a toulec, sluha nese konev
Už je tu Hélios se svým jasným vozem, čtyřspřeží září na celou zemi. Nebeský oheň zahání hvězdy ke svaté noci.
A hle! Neschudne vrcholky Parnasu v denním světle se třpytí a nesou zářící paprsky smrtelným lidem. Ze suché myrhy vznáší se dým vzhůru k příbytku Foiba.
268
EURIPIDES
IÓN
269
V posvátné troj nožce vznešeně trůní delfská žena. Vyzpívává ftekům Apollónovy věštby.
Vy teď, delfští sluhové Foiba, vstupte do stříbra kastalských vírů. Krůpěje čisté zkropí vaše tělo, čistí pak vejděte do chrámu boha. Hleďte, aby vaše ústa vždy věštila dobro, aby váš jazyk dobré zvěsti hlásal těm, kteří přišli je slyšet. Já se ted" pustím do své práce, kterou jsem dělal jíž jako chlapec. Větví vavřínu, zdobenou vínky, vymetu schodiště Foibova chrámu. Potom je čerstvou krůpějí zkropím. Hejna ptáků, kteří tu hanobí posvátné dary, zaženu lukem. Nemám matku a nemám ani otce. Tomu chrámu, který mě odchoval, sloužím.
Ty svěží ratolesti, vavříne, můj věrný sluho, k obětem čistíš nádvoří Foibovy svatyně.
V zahradách nesmrtelných věčný pramen prýští a svatou krůpějí zavlažuje
loubí posvátné myrhy. Tebou chrámovou dlažbu < zametám denně, jakmile perutný Hélios vyjede bujným svým letem.
Tak tu sloužím den po dni. Paiáne, Paiáne, přízniv bud, přízniv buď, Foibe, ty synu Létin.
Je krásná ta moje práce,
sloužit v tvém chrámu, ó Foibe,
v úctě mít věštecké sídlo.
Slávu mi přináší.
Jsem tady služebník bohů,
a ne smrtelných lidí.
Tuto zbožnou práci
budu snaživě konat.
Foibos je můj rodný otec.
Svého živitele velebím.
Jeho jen nazývám otcem,
ochránce svého,
Foiba, zde v tomto chrámě.
Paiáne, Paiáne,
přízniv buď, přízniv buď,
Foibe, ty synu Létin.
Už té haluzi vavřínu dopřeji klid.
Ze zlatých nádob teď budu lít vodu země, která tu vyvěrá z kastalských pramenů. Sám po ránu svěží, kropit chci svěží vodou. Kéž takto ti, Foibe, sloužím stále, a kdybych přestal, ať je to jen pro mé dobro. Hola, hola!
270
EURIPIDES
IÓN
Už sem letí hejna ptáků	Nejenom v Athénách slavných
ze svých parnáských hnízdišť.	chrámy jsou s krásnými sloupy,
To vám říkám, nevrážejte	při cestách svatyně stojí
do říms a do zlatých stěn!	k ochraně cestujících.
Že tě zasáhnu lukem,	Ale i tady u Apollóna,
Diův posle, jenž vítězíš	syna Létina, štíty s dvojí tváří
silou svého zobáku!	blyští se, překrásný pohled.
Tu zase vylétá jiný pták: labuť.	
Pročpak nechceš	Pohleď, pozoruj dobře
obrátit jinam nachovou nohu?	Diova syna, jak zabíjí
Neochrání tě před mými šípy	zlatým srpem leraejskou saň.
tvůj hlas znící jak Foibova lyra.	Vidíš, má milá družko?
Obrať své perutě.	
K délskému jezeru zaleť.	Vidím. Vedle zas jiný
Neposlechneš-li mě, utonou	mává hořící pochodní,
v krvi tvé překrásné zpěvy.	známe ho z našich přástek.
	Pobočník Héraklův je to
Hola, hola!	Ioláos, který většinu prací
Zas se blíží sem nové ptáče.	společně sdílel s tím Diovým synem
Chceš si snad pod římsou stavět	
ze stébel dětem hnízdo?	Pohleď na toho tady,
Svist mého luku tě sklátí.	jak na křídlatém koni
Slyšíš? Odleť k alfejským	zabíjí třítělou stvůru
vírům stavět hnízdečko.	z nozder oheň sršící.
či do údolí Isthmu.	Všude sleduji tvůj pohled.
Aby snad chrámové dary a oltáře	Pohleď na ten boj Gigantů
nebyly poskvrněny.	tady na kamenných zdech.
Zdráhám se vás zabíjet.	Hledíme na to, mé milé družky.
Vás, kteří lidem zvěstujete	Vidíš, kdo Enkeladovi
božské věštby. Budu ale	hrozí gorgonským štítem?
plnit Foibovy úkoly.	Ano, to je Pallada, bohyně má.
On mě živí. Jemu sloužím.	Což ten obrovský ohnivý blesk
	planoucí v Diových rukou
SBOR přichází, Umy obdivují chrám a ttřídaoí hovoří	dalekostřelných ?
272
EURIPIDES
IÓN
273
Vidím ho, na popel
sžíhá šílícího Mixnanta.
A tady Bromios neválečnou zbraní,
holí z brečtanu, k zemi sráží
jednoho z Gigantů.
K Iónoví
Hej, hej! Ty tam u chrámu. Smíme sem k oltářům vstoupit jen tak, bosou nohou?
IÓN
Cizinky, to možné není.
SBOR Zda však
můžeme se něco zeptat? IÓN
Co chcete vědět? SBOR
Zda je střed světa
vskutku ve Foibově chrámu.
IÓN
Je ozdoben vínky a kolem jsou Gorgony.
SBOR Tak to říká i pověst. IÓN
Jestliže před chrámem oběť jste konaly a chcete zvědět ApoIIónovu věštbu,
k oltáři vstupte. Bez oběti ale nesmíte vejít dovnitř do chrámu.
SBOR
Ted vím všechno. A božský zákon
přestoupit nechceme.
I to, co je venku, nám potěší zrak.
IÓN
Prohlédněte si to, co je vidět. SBOR
Naši páni nám dovolili dívat se na božské klenby.
IÓN
A v kterém domě jste službou? SBOR
Mých živitelů krov je také současně
domovem Pallady.
Tu však jsou ti, na něž se ptáš.
Kreúia přicháxl IÓN
Jsi, paní, urozená a tvé vzezření svědčí o šlechetnosti, ať jsi kdokoliv. Vždyť většinou lze poznat podle zevnějšku, zda je kdo šlechetného rodu, nebo ne. Ach!
Tys mě však vyděsila. Když jsi spatřila posvátný Foibův chrám, své oči sevřelas a slzy zalily tvou ušlechtilou líc. Snad vybavila se ti špatná vzpomínka.
274 EURIPIDES
Kde jiní radují se při tom pohledu ! na božský chrám, ty svůj zrak v slzách utápíš.
KREÚSA
Tvůj údiv, cizince, nad mými slzami, {
ten věru nepochází z nevědomosti. !
Opravdu dávná vzpomínka mě napadla,
když zhlédla jsem ten Apollónův příbytek.
V té chvíli v mysli byla jsem kdes doma, ne zde.
My ženy ubohé. Vy bozi svévolní!
Co počneme si, kde své právo získáme,
když od mocných jsme sužovány bezprávím?
IÓN ,
Co, paní, znamená ten tvůj tajemný žal? ,
KREÚSA
To nic. Jen tak jsem vystřelila šíp. Co dál, o tom už pomlčím, a ty si starost nečiň.
IÓN
Kdo jsi a odkud přišlas? Kde je tvoje vlast? A jakým jménem mám tě, paní, nazývat?
KREÚSA
Kreúsa je mé jméno. A Erechtheus můj otec. Athény jsou moje otčina.
IÓN
Je slavné tvoje město, urozený rod.
Já, ženo, shlížím k tobě s velkým obdivem.
KREÚSA
Potud jsem šťastna, chlapče, ale více ne.
IÓN
Při bozích, je pravda, co lidé říkají... KREÚSA
Na co se, hochu, ptáš, co se chceš dozvědět? IÓN
Děd tvého otce byl prý zrozen ze země. KREÚSA
Erichthonios. Co je mi platný můj rod. 1ÓN
A Athéna ho ze země ven vyzdvihla. KREÚSA
Panenskou rukou, ne že by ho zrodila. IÓN
A dala ho, jak bývá to na obrazech... KREÚSA
Do péče Kekropovnám, v koši skrytého. IÓN
Však slyšel jsem, že prý to víko nadzvedly. KREÚSA
A proto vlastní krví skálu zbarvily. IÓN
Budiž.
Co ale dál. Je pravdivá či klamná zvěst...
276
EURIPIDES
IÓN
277
KREÚSA
Co chceš víc vědět? Ptej se! Mám pro tebe čas. IÓN
Tvůj otec obětoval tvoje sestřičky. KREÚSA
Bylo to pro vlast. Proto k tomu přivolil. IÓN
A jak ty jediná ses z dívek zachránila? KREÚSA
Byla jsem nemluvně v matčině náručí. IÓN
A tvého otce vskutku pohltila zem? KREÚSA
To Poseidon ho trojzubcem svým zahubil. IÓN
Tam, kde se skály nazývají „Veliké". KREÚSA
Proč na tohle se ptáš? Něcos mi připomněl. IÓN
Sám Apollón je ctí a blesky pýthijské. KREÚSA
Ať ctí či nectí. Kéž bych nespatřila je!
IÓN
Ty nenávidíš to, co náš bůh v úctě má? KREÚSA
Ne. Vím však o hanbě, jež tam se právě stala. IÓN
Kdo se ti, paní, z Athéůanů chotěm stal? KREÚSA
Ne občan athénský, on přisel z ciziny. IÓN
Kdo je to? Musel jistě urozený být. KREÚSA
Xúthos, syn Diův. Z Aiolie pochází. IÓN
Jak tebe, urozenou, získal cizinec? KREÚSA
Je město Euboia v sousedství Attiky. IÓN
Je od ní odděleno mořskou úžinou. KREÚSA
To mečem společným on dobyl Kekropovcům. IÓN
Byl spojenec a pak se s tebou zasnoubil? KREÚSA
On za boj dostal mě jako válečný dar.
278
EURIPIDES
IÓN
279
IÓN
Přicházíš do věštírny sama, nebo 8 ním? KREÚSA
S mužem. On navštívil však Trofóniův chrám. IÓN
Jen jako divák, nebo věštby vyslechnout? KREÚSA
Chce od něho i od Foiba znát jednu věštbu. IÓN
Prosí o úrodu anebo o děti? KREÚSA
Jsme ještě bezdětní, ač dlouho manželé. IÓN
Ty bezdětná jsi, nikdy matkou nebylas? KREÚSA
Mou bezdětnost zná nejlépe sám Apollón. IÓN
Máš ve všem štěstí, v tom jsi, běda, nešťastná. KREÚSA
A kdo jsi ty? Jak tvoji matku velebím! IÓN
Jsem sluhou božím nazýván, jim také jsem.
KREÚSA
Jsi darem obce, nebo tě někdo prodal? IÓN
Já vím jen jedno. Patřím Apollónovi. KREÚSA
Teď zas já tebe, milý hochu, lituji. IÓN
Vždyť neznám matku, neznám ani svého otce. KREÚSA
Zde v chrámě bydlíš, nebo jinde u lidí? IÓN
Zde v chrámě, všude, kde mě spánek přepadne. KREÚSA
Již jako dítě přišels sem, či jako mladík? IÓN
Podle těch, kdo to vědí, jako nemluvně. KREÚSA
A která z delfských žen tě mlékem kojila? IÓN
Prs matčin nepoznal jsem. Vychovala mě... KREÚSA
Kdo, ubohý? Jak naše trýzeň stejná je!
280
EURIPIDES
IÓN
281
IÓN
Foibova věštkyně. Tu já mám za matku. KREÚSA
Jak v muže dospěl jsi? Kde našels obživu? IÓN
Mě poutníci živili jdoucí k oltářům. KREÚSA
Ubohá tvoje matka. Kdo to asi byl? IÓN
Já asi zrodil se z násilí na ženě. KREÚSA
Máš z Čeho žít. Vidím, žes pěkně oblečen. IÓN
Mé šaty patří přece bohu, jemuž sloužím. KREÚSA
Tys nikdy po svých rodičích sám nepátral? IÓN
Vždyť nemám pro pátrání žádnou oporu. KREÚSA
Ach!
I jiná žena vytrpěla, co tvá matka. IÓN
Kdo? Její účast by mi byla útěchou.
KREÚSA
Kvůli ní jsem sem přišla dříve než můj choť. IÓN
A co si přeješ, paní? Chci ti pomoci. KREÚSA
Chci se od Foiba skrytou věštbu dozvědět. IÓN
Tak mluv! To ostatní už zařídím já sám. KREÚSA
Poslyš ten příběh, já se ale ostýchám. IÓN
Tak nedosáhneš nic. Je stud lenivý bůh. KREÚSA
Má družka řekla mi, že Foibos svedl ji. IÓN
Co? Zenu Foibos? To, cizinko, neříkej. KREÚSA
Syna mu dala bez otcova vědomí. IÓN
Ne. Ona stydí se, že svedl ji jen muž.
KREÚSA Co říká, také vytrpěla, nešťastná.
282
EURIPIDES
IÓN
283
IÓN
C© mohla zakusit, když s bohem vešla v styk?
KREÚSA Musela dítě odložit, jež zrodila.
IÓN
Ten odložený syn, kde je? Zda ještě žije? KREÚSA
To neví nikdo. Na to se chci právě ptát. IÓN
A nežije-li, jakpak asi zahynul? KREÚSA
Bojí se, že ho roztrhala divá zvěř. IÓN
A co j i k tomu vede? Jaké důkazy? KREÚSA
Tam, kde ho odložila, už ho nenašla. IÓN
A byly na cestě snad stopy po krvi? KREÚSA
ftíká, že ne, ač vše důkladně prohlédla. IÓN
Jak starý byl by hoch, jenž tohle zakusil?
KREÚSA
Tvůj věk by asi měl, kdyby byl naživu. IÓN
Bůh ukřivdil mu. A matka je ubohá.
KREÚSA A ona už pak další děti neměla.
IÓN
Což když ho Foibos potají sám vychoval? KREÚSA
Pak neprávem má radost z věci společné. IÓN
Ach, jak se jeho osud mému podobá. KREÚSA
I ty, můj hochu, asi toužíš po matce. IÓN
Nevzbuzuj lítost, kterou už jsem zapomněl. KREÚSA
Už mlčím. Ty však hleď mé prosby vyplnit. IÓN
Víš, co je při tvém přání nejvíc na obtíž?
KREÚSA Co není na obtíž u ženy trpící?
284
EURIPIDES
IÓN
285
IÓN
Jak ti bůh zjeví to, co chtěl by utajit? KREÚSA
Když vládne trojnožkou společnou Helladě! IÓN
Je to proň trapná věc. Tak neusvědčuj ho. KREÚSA
A pro ni bolestná. Pro tu, již postihla. IÓN
Nikdo se neodváží ti tu věštbu říct. Kdyby se ve svém vlastním domě Apollón odhalil jako špatný, právem potrestal by toho, kdo tu věštbu vyslovil. Upusť od toho. Nelze věštit, co je proti bohu. Byla by velká pošetilost vymáhat od bohů, aby řekli to, co nechtějí, ať už při oltáři z beránků zabitých či z letu ptáků. Co si proti vůli boha snad vynutíme, to nám vůbec nebude po vůli, paní. Jenom to, co poskytne bůh dobrovolně, může nám být k prospěchu.
SBOR
Kolik je lidí, tolik různých osudů, tak odlišných. Těžko bys věru nalezl člověka, jenž má stále štěstí v životě.
KREÚSA
Jsi, Foibe, tam i tady nespravedlivý, k té nepřítomné, jež je slovy přítomna.
Tys nezachránil svého syna, ač jsi měl, a nyní jako věštec nechceš matce dát odpověď. Aby, pokud není naživu, hrob navršila, žíje-li však její syn, má matka spatřit ho. Raději ustoupím, když nelze ptát se boha na to, co chci znát. Však pohleď, cizince, můj urozený muž Xúthos sem přichází z Trofóniovy sluje. 0 čem jsme tady mluvili, se nezmiňuj. Snad vytkl by mi, že mám tajné záměry. A hovor by se mohl jinam svést, než my ho chtěli mít. Je pro nás ženy obtížné před muži obstát. Dobré ženy natolik jsou se špatnými smíšeny, že nenávist nás všechny stíhá. Tak jsme na tom uboze.
XÚTHOS pficháit
Můj první pozdrav tobě, bože, náleží.
Buď zdráv! A ty, má ženo, též. Snad nemělas
strach o mě, když jsem tak dlouho nepřicházel?
KREÚSA
Ne. Ale starost už jsem začínala mít. Však řekni, co ti Trofónios zvěstoval, bude náš svazek přece dětmi požehnán?
XÚTHOS
On nechtěl věštit dřív než Foibos. Řekl mi jen jedno. Prý se nevrátíme z věštírny bezdětní domů, ani já a ani ty.
KREÚSA Ó ušlechtilá matko Apollónova!
286
EURÍPIDÉS
IÓN
Kéž dobře pořídíme a kéž se naše styky s tvým synem stanou lepšími než doposud!
XÚTHOS
To staň se. Kdo nám ale sdělí božskou věštbu? IÓN
Já obstarávám vnějšek chrámu, uvnitř však jsou jiní, cizince. Nejlepší z celých Delf tam u trojnožky sedí, losem vybraní.
XÚTHOS
Výborně! Vím už všechno, co jsem vědět chtěl. Ted půjdu dovnitř. Neboť jsem se doslechl, že oběť společná pro všechny poutníky již před chrámem se konala. Já ještě dnes chci dostat boží věštbu. Den je příznivý. Ty s větévkami vavřínu jdi k oltářům, má ženo, modli se, abych si přinesl od Foiba věštbu, jež nás dětmi obšťastní.
Odchází do chrámu KREÚSA
To udělám. Bude-li Foibos ochoten
své viny minulé aspoň téd1 napravit,
nebude sice zcela naším přítelem,
však přijmu to. Pokud to chce. Je přece bůh.
Odchátt IÓN
Cože ta žena stále osočuje boha tajuplnými slovy, mluví v hádankách? Zda z lásky k přítelkyni, pro niž žádá věštbu, či něco zamlčuje, co je třeba skrýt.
Co je mi však do dcery Erechtheovy?
To se mě netýká. Půjdu teď vodu lít
ze zlatých konví do posvátné nádoby.
Foiba však musím pokárat za to, co tropí.
On dívky svádí, ale pak je nechá v hanbě.
A děti, které tajně zplodí, nechá zemřít.
To nejde. Když jsi mocný pán, tím musíš spíš
dbát o ctnosti. Vždyť bozi přece trestají
každého smrtelníka, jenž se špatně chová.
Jak přijdou k tomu smrtelní, aby jim bozi
zákony dávali, sami jich nedbali.
Kdybyste určili — to říkám jako příklad —
pokuty pro lidi za smilstvo násilné,
pak byste 8 Poseidonem, b Diem, vládcem nebes,
na tuto pokutu své chrámy vyprázdnili.
Nesprávně jednáte, když rozkoš je vám víc
než rozvaha. A nelze vinit smrtelné,
když „ctnostné" skutky bohů napodobují.
Vinni jsou ti, kteří je učí příkladem.
Odchází
SBOR
Já tebe vzývám, Athéno,
jež nikdy nepoznalas
bolest při zrození.
Tebe, kterou přivedl na svět
kdys Titán Prométheus
z čela Diova, bohyně vítězná.
Ze zlatých olympských hradů
sleť sem, na tuhle cestu,
kde vyznačuje Foibův krb
střed celé země.
On udílí věštby
u trojnožky slavené reji.
288
EURIPIDES
IÓN
289
Přijď s Artemidou, dcerou Léty,
dvě bohyně, dvě panny,
sestry Foibovy, vznesená božstva.
Proste, proste, ó dívky,
ať dávnému Erechtheovu
rodu potomstvo pozdní přiřkne
nezvratná věštba.
Je vrchol Štěstí pro lidi
a pevný základ žití,
když se jim v rodných komnatách
skví nové potomstvo mladé,
které je schopno již samo
dále rozmnožit rod.
Aby přijali od otců
své dědičné statky a sami
předali je zas dětem.
To v neštěstí útěchu nese
a ve štěstí zas lásku.
Pro vlast to může znamenat
v boji záchranu spásnou.
Pro mě je to víc nežli zlato, víc než paláce královské cením
péči o děti hodné té péče.
Život bezdětný nenávidím.
Komu líbí se, toho kárám.
Třeba při skrovném živobytí,
však děti chci mít.
0 Pánovo posvátné sídlo,
které jsi blízko sluje
ve Velikých skalách.
Tam se dcery Aglauřiny,
tři dívky, k reji sdružují
před chrámem Pallady na loukách zelených.
Pastýřská píšťala
k pestrému zpěvu zvučí.
To ve své stinné sluji
hraješ ty, 6 Páne.
Tam novorozeně
panna ubohá zrodila
Foibovi. Ptákům napospas
vydala a divé zvěři
k ukrutným hodům neblahého sňatku
hořký plod. Nikdy při hovorech na přástkách
jsem neslyšela, že by potomek
bohů a člověka byl šťastný.
IÓN »6 vrací
Řekněte mi, ženy, které na svou paní čekáte na chrámových stupních, myrhou vonících, jak bdělá stráž, opustil již Xúthos věštírnu s posvátnou trojnožkou, nebo ještě v chrámu dlí a ptá se na evou bezdětnost?
SROR
Ještě z chrámu nevyšel, je ještě uvnitř, cizince. Ale snad už vychází, už slyším vrzat veřeje. Ano, už ho můžeš vidět. Už opravdu vychází.
XÚTHOS vycháxí % chrámu, ipatH lina a ipichá k nimu t otevřenou n&ruH
Zdráv buď, synu. Tenhle začátek mé řeči přísluší. IÓN ustupuje
Zdráv jsem. Ty buď rozumný a oba budem v pořádku. XÚTHOS
Chci ti ruku políbit a celého tě obejmout.
290
EURIPIDES
IÓN
IÓN
Jsi ty při smyslech, či tě bůh poznamenal šílenstvím? XÚTHOS
Při smyslech jsem. Políbit chci to, co je mi nejdražší. IÓN
Zadrž, nedotýkej se mě! Boží vínky roztrháš. XÚTHOS
Nechci trhat vínky, chci vzít to, co je mi nejdražší. IÓN
Jestli toho nenecháš, tak ti šíp vbodnu do srdce. XÚTHOS
Neutíkej přede mnou, i ty ses shledal s nejdražším. IÓN
Nerad napravuji hlavu lidem hrubým, bláznivým. XÚTHOS
Zab mě, znič mě. Po té vraždě budeš ale otcovrah. IÓN
Cože! Ty že jsi mým otcem. Tomuhle se mám snad smát? XÚTHOS
Zanech smíchu. Brzy moje řeč tě přesvědčí, kdo jsem. IÓN
Co mi vlastně chceš říct? XÚTHOS
Že já jsem tvůj otec, ty můj syn.
IÓN Kdo to tvrdí?
XÚTHOS
Apollón, který tě pro mne vychoval.
IÓN
Svědkem toho jsi ty sám? XÚTHOS
Boží věštbu výslech jsem.
IÓN
Špatně sis ji vyložil. XÚTHOS
Pak asi dobře neslyším.
IÓN
Jaká slova Foibos řekl? XÚTHOS
Koho potkám prvního...
1ÓN
Kde to má být?
XÚTHOS
Při východu tady z chrámu Foibova.
IÓN
Jaký osud má ho potkat?
292
EURIPIDES
IÓN
293
XÚTHOS
IÓN
Bude to můj vlastní syn.
Tys Lo zplodil, nebo je to dar? XÚTHOS
IÓN
Mě jsi tedy spatřil nejdřív? XÚTHOS
Dar, ale z krve mé.
Jiného ne, synu můj.
IÓN
Odkud přišla ta náhoda? XÚTHOS
IÓN
Divíme se oba dva.
Z které matky jsem však zrozen? XÚTHOS
IÓN
Foibos ti to nerek? XÚTHOS
To ti, synu, nepovím.
Já se pro radost na to neptal.
IÓN
Pak jsem tedy synem země. XÚTHOS
Půda děti nerodí.
IÓN
Jakže tedy jsem tvůj ? XÚTHOS
Nevím, nechám to na bohovi.
IÓN
Začnem tedy odjinud. XÚTHOS
To bude lepší, můj synu.
IÓN
Vstoupils do cizího lože? XÚTHOS
V mladé nerozvážnosti.
IÓN
Než sis dceru Erechthea vzal ? XÚTHOS
A potom nikdy už.
IÓN
Tehdy jsi mě tedy zplodil?
294
EURIPIDES
IÓN
295
XÚTHOS
Časem se to shoduje.
IÓN
Jak jsem se však dostal sem? XÚTHOS
V tom opravdu jsem bezradný.
IÓN
Do takové vzdálenosti. XÚTHOS
To je mi též záhadou.
IÓN
Už jsi někdy přišel do Delf? XÚTHOS
Při Bakchových oslavách.
IÓN
Bydlels tehdy u přítele ? XÚTHOS
On s delfskými dívkami...
IÓN
Vtáh tě do bujného reje? XÚTHOS
S Bakchovými družkami.
IÓN
Byl jsi střízlivý či zpitý? XÚTHOS
Bakchickými radostmi.
IÓN
Tehdy jsem byl tedy počat. XÚTHOS
Osud tomu, synu, chtěl.
IÓN
Jak jsem přišel do chrámu? XÚTHOS
Byls asi dívkou odložen.
IÓN
Tak jsem unik otroctví. XÚTHOS
Ted jako otce přijmi mě.
IÓN
Bohu třeba důvěřovat. XÚTHOS
Tos řek správně, můj synu.
IÓN
Co si více mohu přát...
296
IÓN
297
XÚTHOS
Ted konečně jsi pochopil.
IÓN
... než být vnukem Diovým. XÚTHOS
Tím opravdu ses nyní stal.
IÓN
Nuže, zdráv bud, milý otče... XÚTHOS
To mi krásně zaznělo.
IÓN
Pozdraven bud dnešní den! XÚTHOS
Ten, jenž mě štěstím obdařil.
IÓN
Milá matko, zdali někdy spatřím také tvoji tvář. Toužím po tom víc než dřív tě poznat, ať jsi kdokoliv. Možná že jsi však už mrtva, a v tom my nic nezmůžem. SBOR
My spolu s pánem domu radost cítíme. Přály bychom si však, aby i naše paní a Erechtheův rod byl dětmi požehnán.
XÚTHOS
Můj synu, to bůh dobře zařídil, že jsem tě našel a že jsme se my dva shledali.
I tys to nejdražší, cos neznal, nalezl. Též mám stejnou touhu, jaks ji vyslovil, abys, můj synu, ty svou matku nalezl a já zas ženu, z které ses mi narodil. Dopřejme věci čas, a nalezneme ji. Ty opusť boží dům a život v cizině a odjed spolu se svým otcem do Athén! Tam pyšný otcův trůn a velké bohatství tě čeká. Nebudeš už chudý, bez rodu, tím dvojím strádat, nýbrž urozeností se budeš pyšnit, navíc budeš zámožný. Ty mlčíš? Klopíš svoje oči k zemi? Proč? Trápí tě starosti? Od naší radosti ses odvrátil. Co je? Naháníš mi tím strach.
IÓN
Věc odlišnou má podobu, když zpovzdálí
ji vidíš, než když zblízka na ni pohlédneš.
Já vítám svoje štěstí, že jsem v tobě otce
nalezl. Poslyš ale, o čem přemýšlím.
Vždyť slavné Athény lid mají původní,
ne přistěhovalce. A tam ted vpadnu já
hned s dvojí poskvrnou. Otec je cizinec
a já sám nemanželský syn. S tou pohanou
když budu bez moci, budu jim pouhé nic
a dítě nikoho. Když se však pohrnu
na první místo v státě, v touze někým být,
pak budu nenáviděn od těch, kteří moc
nemají. Mocní jsou vždy přísně souzeni.
Však řádným lidem, schopným dospět moudrosti,
co žijí tiše, nehoní se za mocí,
tem bych byl k smíchu, považován za blázna,
že v obci plné strachu nejsem v ústraní.
A kdybych mezi řečníky a státníky
EURIPIDES
IÓN
299
vymknout hleděl, musel bych se obávat,
že při hlasování mě mohou odsoudit.
Vždyť tak to, otče, bývá. Kdo má v obci vliv,
ten nejvíc budí nepřátelství soupeřů.
A přijdu do cizího domu, vetřelec,
k bezdětné ženě, která s tebou sdílela
společnou bolest. Ta teď hořce ponese
svůj osud, odstrčena ve své samotě.
Jak jen by nenávist v ní ke mně nevznikla,
když stále se ti budu držet u boku,
nevrazit bude na tvou lásku, bezdětná.
Pak mě bud s ohledem na ženu opustíš,
anebo, věrný mně, si rozvrátíš svůj dům.
Kolik žen dýkou nebo jedem smrtícím
své muže zahubilo. Nadto, otče, já
tvou ženu lituji, když stárne bezdětná.
Ne, ta si toho nezaslouží, vznešená
svým rodem, aby tak bez dětí strádala.
Moc vládce, tolik bezdůvodně chválená,
se zvnějšku leskne, uvnitř ale sídlí strach.
Což je snad blažený a šťastný ten, kdo žije
jen v bázni, v ustavičném strachu o život?
Já chtěl bych raději být šťastný prostý muž
než král, jenž s oblibou se druží s darebáky
a řádné lidi nenávidí z bázně o život.
Snad řekneš, zlato že to všechno vyváží,
že je věc příjemná žít v samém bohatství.
Nelíbí se mi držet v ruce poklady
a každý šramot $ bázní poslouchat, starost
jen mít. Kéž mám jen skrovné jmění, v klidu však.
Poslouchej, otče, jaké jsem měl blaho tady.
Především volný čas, věc lidem nej dražší,
jen málo starostí. Zde žádný ničema
mě z cesty nesrážel. Je nesnesitelné,
když musíš ustoupit před mnohem horšími.
Při bohoslužbách a při hovorech s lidmi
jsem k žalu nepřispíval, ne, jen k radosti.
Jednomu jsem dal sbohem, další zase přišli,
stále jsem milý byl těm novým příchozím.
Co třeba proti vůli lidé sledují,
je spravedlnost. Tu jsem v službě bohu rád
i veden řádem dodržoval. To, otče,
když zvážím, je mi tady lépe nežli tam.
Nech mě zde žít. Vždyť přece stejný půvab má
mít radost z velikých anebo z malých věcí.
SBOR
Tos řekl krásně. Jenom jestli, co máš rád, obšťastní také ty, které mám ráda já.
XÚTHOS
Těch řečí zanech, synu! Uč se dobře žít! Chci nyní tam, kde jsem tě našel, hostinu vystrojit, s tebou společně k ní zasednout. Dřív jsem tvé narození slavit nemohl. Chci ale zatím jenom jako hosta zvát tě k hodům. Do Athén tě odsud povedu jen jako návštěvníka, ne jak svého syna. Opravdu nechci svoji ženu zarmoutit. Zůstala bezdětná, a já jsem získal syna. Časem si poradím a ženu přesvědčím, aby tě uznala za mého nástupce. Nazvu tě jménem „Jdoucí" — ,,Ión", protože byls první, kdo mně ze svatyně vyšel vstříc. Teď ale shromáždi všechny své přátele, pozvi je k bujaré obětní hostině, když se máš nyní loučit s delfským domovem.
Ke sboru
Vy mlčte, služebné. Jestliže řeknete něco mé manželce, smrtí vás potrestám.
IÓN
Jdu tedy. Jedno však mi chybí ke štěstí. Jestliže nenajdu tu, jež mě zrodila, je pro mne těžké žít. Smím-li si něco přát, ať je má matka z Athén, potom mohl bych alespoň po matce mít volnost projevu. Když do ryzího města vpadne cizinec, i když je podle jména občanem, tak má ústa jen otrocká, ne volnost projevu.
Xúthos a I6n odcháxtji
SBOR
Již vidím slzy,
již slyším stony a vzlyky.
Až se má paní dozví tu zprávu,
že její muž má syna,
jí bezdětné jsou dítky odepřeny.
Synu Létin, věštče budoucnosti,
jakou věštbu jsi zapěl!
Ten hoch, jehož jsi živil ve svém chrámu,
odkud pochází, z jaké je matky?
Ta věštba se mi příčí.
Tuším v ní lstivý záměr.
Bojím se neštěstí,
bojím se špatného konce.
Je to podivná věštba,
podivné boží slovo.
Podvod se skrývá v osudu toho hocha, jenž pochází z cizí krve.
Kdo by mi nepřisvědčil.
Zda řekneme to, družky,
zda uslyší od nás paní,
že její muž, v nějž všechnu naději
vždy vkládala, je nyní šťasten,
ona však dále je stíhána hořem.
Zatímco on je obklopen láskou,
ji čeká šedivé stáří.
Bídný! Vetřel se do cizího domu.
Bohatství přijal, neštěstí sdílet nechce.
Ať zhyne, ať zhyne,
kdo naši paní zklamal!
Kéž mu bohové nepřejí zdaru,
až se přiblíží k ohni
s obětním koláčem.
Nyní pozná má paní
mou oddanost věrnou.
Tam právě sedají k hodům,
nový syn s novým otcem
kteří se právě našli.
ó vy skalnaté štíty Parnasu,
čnící až k nebeským výškám.
Tam kde Bakchos mává ohnivou pochodní.
V nočním divokém reji
s bakchantkami tančí.
Kéž ten hoch neuzří naše město.
Kéž ho smrt sklátí v jinošském věku.
Je vpád cizinců přece důvodem,
že město zapláče.
Náš pravý vládce byl
král Erechtheus.
KREÚSA k starému vychovateli, jenž ji provést
302
EURIPIDES
IÓN
303
Ty, milý starce, mého otce Erechthea
jsi vychovával, když byl ještě naživu.
Vystup teď se mnou vzhůru k božské věštírně.
Jestliže Apollón mi dítky přislíbil
svou věštbou, ať se se mnou nad tím raduješ.
Je dobré těšit se nad štěstím s přáteli.
Postihne-li nás zlo — což ať se nestane —
je sladké pohlédnout příteli do očí.
Já teď, ač jsem tvá paní, tě chci sama vést,
a splatit ti tak dluh, když vodils mého otce.
VYCHOVATEL
Ctíš, dcero, dobrý mrav svých dobrých rodičů. A nezneuctíváš svůj starobylý rod. Své předky, které země zrodila. Teď pojď a veď mě, doprovoď mě vzhůru ke chrámu. Ta cesta k věštírně je strmá. Proto buď mým starým údům oporou a pomoz mi.
KREÚSA
Tak pojď a dávej pozor, kam kladeš svou nohu.
VYCHOVATEL Jen pohleď.
Můj krok je pomalý, mysl však hbitá dost. KREÚSA
Tvá hůl ti pomůže jít po té pěšině.
VYCHOVATEL Když vidím nakrátko, je také má hůl slepá.
KREÚSA
Tos řekl dobře. Ale síly neztrácej.
VYCHOVATEL Nerad bych, ale nevládnu tím, co už nemám. KREÚSA
Vy ženy, věrné služebnice u stavu i u mých člunků. S jakou věštbou přišel choť, pokud jde o děti, jež jsme si žádali? Oznamte mi to. Dáte-li mi dobrou zvěst, paní ne nevděčné tím uděláte radost.
SBOR
Ó, bože můj.
KREÚSA
Tvé zvolám mi nehlásí nic šťastného.
SBOR Ó, ubohá.
Proč mám tak trpět pro věštbu mých pánů? Už dost! Co mohu dělat, když mi hrozí smrt?
KREÚSA
Co znamená tvá řeč? Čeho se vlastně bojíš? SBOR
Máme to říct, či zamlčet? Co udělat? KREÚSA
Máš pro mě asi špatnou zprávu. Řekni to. SBOR
Musím to říct, i kdybych měla zemřít dvakrát. Nebudeš nikdy, paní, ve svém náručí držet své dítě ani je mít u prsu.
304
EURIPIDES
IÓN
305
VYCHOVATEL Ach běda, dcero. Zahynu!
KREÚSA Já ubohá.
Mě stihlo neštěstí, mě stihl krutý žal. Dál nemohu už žít.
VYCHOVATEL
Jsme, dítě, zničeni,
KREÚSA
Ach běda, běda.
Zlá bolest do srdce pronikla.
Zlá bolest srdce mi svírá.
VYCHOVATEL
Jen neplač ještě.
KREÚSA
Přece k pláči důvod mám. VYCHOVATEL Než dozvíme se... KREÚSA
Co mám čekat za zprávu? VYCHOVATEL
To neštěstí zda má pán s tebou společné a s tebou trpí, či jen ty jsi nešťastna.
SBOR
Jemu dal, starce, Foibos syna. Sám tedy se může těšit štěstím. Bez své manželky.
KREÚSA
Má bolest, má trýzeň je ted dovršena. Jen nářek zbývá mi.
VYCHOVATEL
Má teprve se matce narodit ten hoch,
0 němž jsi mluvila, nebo má být už živ?
SBOR
Už zrozeného, dospělého jinocha mu dává Apollón. Já viděla jsem ho.
KREÚSA
Ta neslýchaná slova! A neuvěřitelná. Mně ta zvěst divně zní.
VYCHOVATEL
1 mně je podivná. Vylož mi podrobně, jak se ta věštba splnila, kdo je ten hoch.
SBOR
První, s kým setká se, až vyjde z věštírny, tvůj manžel, ten je mu za syna přisouzen.
KREÚSA
Ach běda, běda, běda mi. Já jsem bezdětná, bezdětný život mi určil osud. Jen v samotě budu dům pustý obývat.
VYCHOVATEL
Kdo mu byl věštbou určen, kdo mu vyšel vstříc, muži té ubohé? A jak se setkali?
306
EURIPIDES
IÓN
307
SBOR
Snad pamatuješ, paní, toho mladíka,
jenž v chrámu zametal. To tedy je ten hoch.
KREÚSA
Kéž mohla bych uletět! A vlahým éterem přes Řecko přenést se až k hvězdám západním. Takový, milé družky, takový mám žal.
VYCHOVATEL
A jakým jménem otec pojmenoval ho? Víš to, ěi je to dosud nerozhodnuto?
SBOR
Iónem nazval toho, kdo mu vyšel vstříc.
VYCHOVATEL A z které matky je?
SBOR To ti říct nemohu.
Teď je však na cestě — ať všechno, starce, víš — ke stanům posvátným. Tam chystá potají obětní slavnost ke chlapcovu zrození. Tam k hodům zasedne i se svým novým synem.
VYCHOVATEL
Jsme, paní, zrazeni. Tvou bolest cítím též. Tvůj muž nás potupil, lstivě se zachoval, z Erechtheova domu nás chce vypudit. A neříkám to proto, že bych tvého chotě snad nenáviděl. Tebe mám však raději. On přišel do Athén jak pouhý cizinec
a dostal tebe, tvůj dům i tvé dědictví.
Teď ukázalo se, že získal potají
— jak, to ti vysvětlím, dítě od jiné ženy.
Shledal, žes bezdětná, a nechtělo se mu
snášet tvůj osud s tebou, stejné neštěstí.
Do lože otrockého vstoupil a syna,
kterého tajně zplodil, poslal ze země,
dal vychovat ho do Delf. Bohu zasvětil
vlastního syna, aby tak sám zůstal skryt.
Když dozvěděl se, že už výrost v mladíka,
jít sem tě přesvědčil, děti si vyprosit.
Pak ovšem ne bůh, ale on hanebně lhal.
To dítě živil dávno, v mysli osnoval
si tento lstivý plán. Kdyby byl odhalen,
pak na boha to svede, čas ho očistí
a on synovi předá vládu nad zemí.
To jméno Ión vymyslel si na místě,
že prý mu jeho syn sám vyšel první vstříc.
SBOR
Běda, jak nenávidím strůjce úkladů! Když činí bezpráví, zakrývají je lstí. Prostého muže, ale řádného chci mít radši než bystrého a přitom ničemu.
VYCHOVATEL
Nejhorší na tom zlu, které tě potkalo, je, že ti dítě bez matky a beze cti, z nějaké otrokyne přijde do domu jak pán. Zlo menší bylo by, kdyby ti přived domů, s tvým souhlasem, urozeného syna, když samas bezdětná. Kdybys to odmítla, mohl by hledat sňatek s ženou aiolskou. Teď by ses měla pomstít ženským způsobem.
308
EURIPIDES
IÓN
309
Buď mečem nebo lstí či jedem manžela i jeho syna musíš z cesty odstranit. Dřív nežli tebe stihne z jejich rukou smrt. V tom nesmíš váhat, nebo přijdeš o život. Když se dva nepřátelé pod jednou střechou octnou, pak jeden nebo druhý zahyne. Já chci ti pomoci. Vplížím se do domu, kde nyní hostina se slaví, a tam zabijú sám toho mladíka. Svým pánům odvděčím se tím, ať přitom zemřu či zůstanu živ. Jen jméno samo dělá hanbu otrokům. Vždyť v ničem není otrok, když je šlechetný, horší než lidi na svobodě zrození.
SBOR
I já, má milá paní, chci tvůj osud sdílet, buď s tebou čestně zemřít, nebo čestně žít.
KREÚSA
Ó srdce, mám dále mlčet?
Mám tajné lůžko vyzradit?
Mám odložit svůj stud?
Co mi v tom ještě brání?
Když mě můj manžel zradil.
Jsem bez domu, jsem bez dětí!
Pryč jsou mé naděje, pryč jsou mé cíle,
po nichž jsem nadarmo prahla.
Já dosud mlčela, já dosud skrývala
svůj tajný sňatek a neblahý plod.
Diovo hvězdnaté sídlo,
bohyně tam u mé skály,
posvátný břehu, tritónská tůni
s hlubokou vodou.
Ne, nebudu dále to lůžko skrývat.
Chci svoje srdce břemene zbavit, úlevu pocítit.
Mé zornice zalily slzy.
Mé srdce zalila lítost.
Jak ohavně jednali se mnou
lidé i bozi.
Ty já teď usvědčím,
ty nevděčné zrádce mé lásky.
Ty hráči na sedmihlasou lyru.
Ty loudíš libé nápěvy
i z divokých, bezduchých rohů.
Své písně milé Múzám.
Já tobě, Létin synu,
chci před sluncem udělit výtku.
Tys přišel tenkrát ke mně,
tvé vlasy zářily zlatem.
Já do záhybů svých šatů
jsem trhala z šafránu listy,
jež také zlatem zářily.
Vzal jsi mě za bílé zápěstí,
vlek jsi mě do temné sluje.
Já křičela. Běda, má matko!
Ty božský snoubence,
svou nestoudností
ses kyperské bohyni oddal.
Já zrodila jsem ti chlapce.
Já ubohá, ze strachu z matky
ho odnesla na ono lůžko,
tak neblahé neblahým sňatkem.
Kde jsi mě, nešťastnou, svedl.
Ach běda! Po něm je veta.
Byl za kořist uchvácen ptáky.
Můj ubohý chlapec. A tvůj!
Ty dál jen hraješ na lyru,
své pajány zpíváš.
310
EURIPIDES
IÓN
311
Hej!
Tebe volám, Létin synu.
Tebe, který udílíš věštby.
U zlatého trůnu,
ve středu vší země.
Poslyš má slova!
Ty hanebný svůdce,
a nevděěný k tomu.
Ted mému choti dáváš syna,
aby ho do domu uved.
A mé i tvé dítě je mrtvo.
Rozsápali ho ptáci.
Vyrvali z matčiných plenek.
Nenávidí tě Délos,
i vavřín a košatá palma.
Tam Léto tě zrodila, skvostného syna,
plod Diovy lásky.
SBOR
Ach, jaký otevírá se poklad plný běd! Snad každý člověk by tu slzu uronil.
VYCHOVATEL
Já do tvé tváře jako u vytržení, má dcero, zírám. A jsem z toho bez sebe. Sotva má mysl zdolala tu vlnu zla, už jiná od zádi se zvedá ze tvých slov. Od zla, jež přítomná chvíle ti přinesla, zas odbočila jsi na jinou cestu útrap. Co říkáš? Z čeho že to obviňuješ Foiba? Tys dítě zrodila? Kam odložilas ho k potěše zvěře? Znovu mi to vysvětli.
KREÚSA
Ostýchám se tě, starce, ale řeknu to.
VYCHOVATEL Dovedu s přáteli prožívat jejich žal.
KREÚSA
Tak poslyš. Znáš severní část kekropských skal, jež nazýváme Velké? A tu sluj tam v nich?
VYCHOVATEL
Znám. Je tam blízko Pánův stánek s oltářem.
KREÚSA
Tam zažila jsem jednou strašný zážitek.
VYCHOVATEL A jaký? Při tvých slovech tryskají mi slzy. KREÚSA
Neblahý sňatek s Foibem. Proti mé vůli.
VYCHOVATEL Tak jsem měl, dcero, tenkrát správné tušení?
KREÚSA
To nevím. Ale asi ano, když to říkáš.
VYCHOVATEL Když vskrytu tajnou bolestí jsi sténala?
KREÚSA
Ted ti tu bolest otevřeně doznávám.
312
EURIPIDES
IÓN
313
VYCHOVATEL Jak ten styk s Foibem udrželas v tajnosti? KREÚSA
Já porodila, starče, vydrž tuto zprávu.
VYCHOVATEL Kde? Kdo ti poraoh? Nebo sama rodilas?
KREÚSA
Já sama, v jeskyni, v které jsem podlehla.
VYCHOVATEL A kde je dítě? Ať už nejsi bezdětná.
KREÚSA
Je, starče, mrtvo. Divá zvěř ho rozsápala.
VYCHOVATEL Je mrtvo? To mu bídný Foibos nepomoh?
KREÚSA
Ne. V domě Hadově ho vychovávají.
VYCHOVATEL Kdo ho dal napospas? Ty sama přece ne?
KREÚSA
Já sama v noci. Plenkami byl přikrytý.
VYCHOVATEL Nikdo to nevěděl, žes dítě odložila?
KREÚSA
Byla se mnou jen bolest, krutá samota.
VYCHOVATEL Jak sneslas to, své dítě nechat v jeskyni? KREÚSA
Jen s hořkým nářkem, slovy strastiplnými. VYCHOVATEL
Ach!
Jednalas krutě. Bůh však ještě mnohem víc. KREÚSA
Ó, kdybys viděl jen, jak ručky vztahovalo.
VYCHOVATEL Snad k prsu, nebo chtělo do tvé náruče.
KREÚSA
Tam, odkud křivda přišla, než se narodilo.
VYCHOVATEL A v co jsi doufala, když odložilas je?
KREÚSA
Že je bůh zachrání, když je to jeho dítě.
VYCHOVATEL Běda, jak zmítá bouře štěstím tvého domu.
KREÚSA
Co, starče, tvář si zakrýváš a roníš slzy?
VYCHOVATEL To pláči nad neštěstím tvým i tvého otce.
314
EURIPIDES
IÓN
KREÚSA Tak je to u lidí. Nic není trvalé.
VYCHOVATEL Teď ale, dceruško, už nářků zanechme,
KREÚSA
Co ale dělat, co si poóít v neštěstí?
VYCHOVATEL Pomstít se bohu, jenž ti první ukřivdil.
KREÚSA
Jak mám já, smrtelná, překonat božskou moc?
VYCHOVATEL Spal Apollónovi posvátnou věštírnu.
KREÚSA
Bojím se. Vždyť už teď mám strastí nadbytek.
VYCHOVATEL Učiň, co je v tvých silách! Zabij manžela!
KREÚSA
Ctím naše styky, když byl ještě řádný muž.
VYCHOVATEL Zab tedy hocha, z kterého je teď tvůj sok.
KREÚSA
Ach! Kdyby to šlo. Jak bych po tom toužila.
VYCHOVATEL Stačí, když vyzbrojíš své služebníky meči.
KREÚSA
Jdu tedy. Ale kde se to má odehrát?
VYCHOVATEL
V posvátných stanech, kde hostí své přátele.
KREÚSA
Vražda je nápadná. Otroci neschopní.
VYCHOVATEL Běda, jsi váhavá. Vymysli sama plán.
KREÚSA
Vím o něčem, v čem spojuje se lest i čin.
VYCHOVATEL
V tom obojím ti rád přispěji pomocí.
KREÚSA
Poslouchej tedy. Znáš bitvu synů Země?
VYCHOVATEL Znám. Giganti ji svedli s bohy u flegry.
KREÚSA
Tam Země zrodila příšeru Gorgonu.
VYCHOVATEL Svým dětem na pomoc a bohům k záhubě.
316
EURÍPIDÉS
IÓN
317
KREÚSA Tu zahubila Pallas, dcera Diova.
VYCHOVATEL A jakou podobu měla ta příšera?
KREÚSA
Byla jak pancíř, celý obtoěený hady.
VYCHOVATEL To tedy je ta pověst, kterou dávno znám.
KREÚSA Athéna nosí její kůži na prsou.
VYCHOVATEL A nazývá se aigis, ten štít Palladin?
KREÚSA
Má tento název, chrání přece bohyni.
VYCHOVATEL Jak ale tohle ublíží tvým nepřátelům? KREÚSA
Znáš, starce, Eríchtbonia? A jak by ne.
VYCHOVATEL Váš předek, který první vystoup ze země.
KREÚSA
Jak ten se narodil, dala mu Athéna...
VYCHOVATEL Co? Nějak zaváhalas, kdyžs to měla říct.
KREÚSA
Krev Gorgoninu dala mu. Dvě krůpěje.
VYCHOVATEL A jaký mají na člověka účinek?
KREÚSA Jedna je smrtící a druhá léčivá.
VYCHOVATEL A v jaké podobě je tomu chlapci dala?
KREÚSA
Ve zlatém náramku — můj otec zdědil jej.
VYCHOVATEL Když zemřel, tobě připadl ten náramek?
KREÚSA
Ano. A nosím jej zde na zápěstí ruky.
VYCHOVATEL A jak to vlastně je s tím dvojím účinkem? KREÚSA
Ta, která při smrti vytryskla ze žíly...
VYCHOVATEL K čemu je určena, jaká je její moc?
318
EURIPIDES
IÓN
319
KREÚSA
Ta brání nemocem a posiluje život.
VYCHOVATEL A druhá z obou kapek, jak ta působí?
KREÚSA
Zabíjí. Z Gorgoniných hadů je to jed.
VYCHOVATEL Jsou spolu smíšeny, nebo je každá zvlášť? KREÚSA
Jsou každá zvlášť. Nesmí se mísit dobro se zlem.
VYCHOVATEL Máš, milé dítě, všechno, co je potřeba.
KREÚSA
Tak ten hoch zahyne. A ty ho zabiješ.
VYCHOVATEL Kde a co udělám? Ty mluv, já budu jednat.
KREÚSA
V Athénách, jen co vejde ke mně do domu.
VYCHOVATEL To není dobrý plán. I tys kárala můj.
KREÚSA
Což snad jsi vytušil, co i mě napadlo?
VYCHOVATEL I když ji nespácháš, tu vraždu přičtou ti.
KREÚSA
Správně. Vždyť známa je nenávist macech k dětem.
VYCHOVATEL Zde když ho zabiješ, tak vraždu snadno popřeš.
KREÚSA
A rozkoš z pomsty ještě dříve okusím.
VYCHOVATEL Když ho chce manžel skrýt, skryješ ho důkladně. KREÚSA
Víš, jak to uděláš? Vezmeš si ode mě
ten zlatý náramek, prastarý skvost, a půjdeš
tam, kde můj choť teď tajně koná oběti.
Jak vstanou od jídla a budou k úlitbě
se chystat, vem ze svého pláště tento jed
a vkápni jej do číše toho jinocha.
Ale jen jemu, ne všem. Dobrý pozor dej!
Jen tomu, kdo chce u mě v domě panovat.
Až hrdlem projde mu, už nikdy nevejde
do slavných Athén. Zemře a zde zůstane.
VYCHOVATEL
Ty nyní odejdi do domu, kde jsi hostem. Já zatím vykonám, co jsi mi uložila.
Kreúsa odchází
Teď, moje staré nohy, buďte mladé činy,
320
EURIPIDES
IÓN
když věkem omládnout už nemůžete. Vzhůru společně se svým pánem proti nepříteli! Zavraždit pomozte ho, z domu vypudit. Zbožnost je krásná pro šťastného člověka. Kdo ale zatouží zničit dva nepřátele, tomu v tom nezabrání zákon pražádný.
Odejde
SBOR
Bohyně střežící cesty, Démétry dcero.
Ty vládneš nočním i denním poutím.
Doprav ten jeduplný pohár
tam, kam ho posílá má paní.
Ty krůpěje krve, jež tekly
z Gorgonina hrdla,
z té příšerné stvůry Země.
Tomu je určen, kdo míří
do domu Erechtheova.
To nikdy nesmí být, aby kdos cizí,
neurozený měl v našem městě
vládu. Ta patří Erechtheovcům.
Jestli se nezdaří vražda,
plán naší paní.
Jestli se promarní vhodná doba, naděje, která se dnes skýtá. Pak zbývá, paní, jediný osud. Vzít ostrý meč anebo smyčku. Protknout si hrdlo. Bolestí vyléčit bolest. Sestoupit v podsvětní život. Nemůže zaživa snést, nemůže zaživa zřít
za denní záře svým vlastním zrakem, jak v domě vládne privandrovalec.
Ona, jež pochází z urozených předků.
Ostych mě jímá před bohem
slaveným zpěvy.
U studně za bujných rejů,
za svitu pochodní
bez spánku, v noci
přihlíží Bakchos,
jak všechno tančí:
sám Diův hvězdnatý éter,
Selené, padesát panen,
dcer Néreových,
tam v moři
i ve věčném toku řek.
Dvě bohyně slaví:
Velebí dívku se zlatým věncem
i její vznešenou matku.
A tam by chtěl vládnout
na cizím panství
ten Foibův potulný sluha.
Pohleďte, pěvci, pohleďte,
sluhové Múzy.
Vy, kteří tepáte zpěvy
naše nemravná lůžka
a hříšné styky.
Oč předčíme muže
svou ctností v lásce.
To jejich bezbožné sémě.
Ať zase na oplátku zazní
ty posměšné písně
0 jejich láskách.
1 sám ten Diův vnuk nevděčnost ukázal.
322
EURIPIDES
IÓN
323
Když nechte! doma společně s pani potomstvo založit! Jinde si hledal Afroditinu rozkoš. A zplodil levobočka.
SLUHA spěšně přichází
Kde, milé ženy, najdu vaši i svou paní, Erechtheovu dceru? Už jsem celé město proslídil, ale nalézt jsem ji nemohl.
SBOR
Co je, náš příteli? Jakápak dychtivost pohání tvoje kroky? Jakou neseš zprávu?
SLUHA
Zdejšími úřady jsme stíháni. Prý zemřít má naše paní, svržena být ze skály.
SBOR
Běda, co říkáš? Vyšlo tedy najevo,
že chystali jsme tajně chlapci krutou smrt?
SLUHA
Ano. A svůj trest za to i ty odpykáš. SBOR
Jak prozradily se ty naše úklady? SLUHA
Že bezpráví tu ustoupilo před právem, to bůh sám způsobil, nechtěl se poskvrnit.
SBOR
A jak? To vylož nám. Snažně tě prosíme.
Kdybychom věděly, je-li nám souzeno zemřít, Či dále žít, zemřely bychom snáz.
SLUHA
Když manžel Kreúsin společně se svým synem
opustil věštírnu, odebrali se potom
tam, kde chtěl chystat hostinu a oběť bohům.
Xúthos šel tam, kde Bakchův oheň vyvěrá,
chtěl krví zkropit obě skály Bakchovy
za to, že našel syna. Jemu řekl toto:
„Ty, hochu, zůstaň zde a zručným tesařům
stan poruč postavit, pevný kol dokola.
Kdybych se při obětech za tvé zrození
snad zdržel, započni s přáteli hostinu."
Šel s býčky k oběti. Hoch stavěl mezitím
vznešený stan. Na dobře vztyčených sloupech
zbudoval příkrov, pečlivě jej ochránil
před vpádem paprsků, aby sluneční žár
tam nevnik od jihu a ani od západu.
On rozkázal do čtverce sto stop naměřit,
takže ta prostora, jak znalci říkají,
měřila deset tisíc stop. Chtěl totiž hoch
zvát k tomu hodokvasu všechny lidi z Delf.
Vzal z chrámu Foibova posvátné závěsy,
překrásné na pohled, a zakryl jimi stan.
Nejprve střechu zakryl skvostným kobercem.
Syn Diův Héraklés ho kdysi věnoval
Foibovi, když ho ukořistil Amazonkám.
Na střešním závěsu byl vetkán tento obraz:
Úranos shromažďuje hvězdy v klenbě nebes.
Hélios zahnal koně na poslední zásvit
a dovolil už večernici zazářit.
Noc v černém rouše pohání bez oprati
své spřežení. A za bohyní letí hvězdy:
324
EURÍPIDÉS
IÓN
325
Plejády postupují středem éteru,
Orión mečem opásaný, nad ním Medvěd
svým zlatým ohonem míří k zemskému pólu.
Seléné v úplňku svou záři vysílá
a dělí měsíc v půli. Jsou tam Hyady,
pro plavce nejjistější znamení. A Éós,
jež nese denní světlo, hvězdy zahání.
Na stěny zavěsil tkaniny z cizích krajin:
Tam byly rychlé lodě v boji proti Řekům,
též muži napůl lidé, napůl zvířata,
hon jezdců na jeleny, divoký lov lvů.
A závěs u vchodu byl darovaný z Athén.
Na něm se vinul Kekrops v hadích závitech
kolem svých dcer. Doprostřed hodovní síně
postavil zlatá měsidla. A hlasatel
pak vystoup na špičky a všechny, kdo šli kolem,
vyzýval k hostině. Když se stan naplnil,
ozdobili se věnci, duši těšili
hojnými pokrmy. Když měli jídla dost,
uprostřed jídelny se stařec objevil
a u všech hodovníků budil velký smích
tím, jak byl horlivý. Lil z nádob na ruce
jim vodu k očistě, zapálil vonnou myrhu,
pak začal rozdávat všem zlaté poháry.
A všechnu tuhle práci si sám uložil.
Když flétny zazněly a byl čas slavnostně
číš zvednout, zavolal: „Je třeba odložit
ty malé pohárky a přinést veliké.
Aby se naše mysl dříve rozjarila."
Začali přinášet stříbrné poháry
i zlaté. Stařec vybral jeden z nejhezčích,
a jako by se chtěl novému pánovi
snad zavděčit, nalil ho po okraj. Vsak předtím
doň vkápl ten účinný jed, jejž paní prý
mu dala, aby nový syn hned zahynul.
To nikdo nevěděl. Když spolu s druhými
ten nalezený syn zvedl číš k úlitbě,
tu někdo z otroků řek slovo nevhodné.
On, zbožně mezi věštci vychován, to vzal
za špatné znamení, hned kázal měsidlo
naplnit znovu. A původní úlitbu
sám vylil na zem, ostatní též k tomu měl.
Nastalo ticho. Zas posvátná měsidla
jsme vodou plnili a vínem by hlinským.
Mezitím opeřené hejno vletělo
do stanu, holubi, kteří ten Foibův dům
bez bázně obývají. Ve vylitém víně
hned lačně smáčejí žíznivé zobáčky,
chtivě ho srkají do opeřených krčků.
Vsem byl ten nápoj neškodný, jenom holoubek,
co used tam, kde pohár vylil nový syn,
jak ochutnal, hned divoce se roztřáslo
pernaté tělo, z hrdla vyšel divý skřek,
žalostný. Všichni stolovníci hleděli
na utrpení toho ptáka s údivem.
Nachové drápky jeho nožek ochably
a v křečích umíral. Věštbou seslaný syn
odhodil plášť a vztyčil nad stůl nahou paži.
Vykřikl: „Kdopak z lidí mě chtěl zahubit?
fiekni to, starce, tys byl tolik horlivý,
z tvé ruky já jsem přijal pohár k úlitbě."
Chytil ho za loket a hned ho vyslýchá,
aby ho přistih při činu a usvědčil.
Tak přistižen, jen neochotně přiznal vše,
Kreúsin smělý plán, nástrahy s nápojem.
Hned spolu s hosty ze stanu se vyřítil
ten mladík, věštbou odhalený syn.
Předstoupil před pýthijské věštce. Řekl jim:
326
EURIPIDES
IÓN
327
„Hled, velebená zemi, já měl zahynout jedem od cizí ženy, dcery Erechtheovy." A delfští věštci určili většinou hlasů mé paní smrt. Má svržena být ze skály. Protože posvátnou osobu chtěla zabít v posvátném místě. Celé město hledá teď tu ženu neblahou, neblahou poutnici. Přišla si k Foibovi vyprosit rodinu, teď spolu s rodinou i život ztratila.
Odejde SBOR
Och, není, není pro mě ubohou.
Och, není, není únik před smrtí.
Už je to zjevné, tak zjevné,
že víno z Bakchových hroznů
se úkladně smísilo s jedem
hbité a zákeřné zmije.
Už podsvětní oběť se chystá,
už hrozí nám pohroma,
už chystá se hrozná smrt
mé paní — ze skály pád.
Mám vzduchem snad na křídlech prchat?
Či utéci podzemní chodbou?
Bych unikla smrti,
záhubě jisté, či snad
mám svěřit se kopytům koní
čtyřspřežných? Nebo
se uchýlit na lodní příď?
Je nemožné se ukrýt, ledaže samotný bůh
nás odtud vyvede.
Co, ubohá paní, co na tebe čeká
za ukrutnou bolest? Což opravdu budem,
když chtěly jsme bližnímu způsobit zlo, teď samy trpět, jak právo si žádá?
KREÚSA vpadne v roziilení
Družky. Pomoc! Stíhají mě. Smrt mi hrozí. Běda mií Delfský sněm mě odsoudil. Smrti všanc jsem vydána.
SBOR
Běda, paní! Už to víme, co tě nyní potkalo. KREÚSA
Kam jen prchnout? Před smrtí jsem jenom stěží unikla. K vám jsem přišla tajně na útěku před nepřáteli.
SBOR
K oltáři se musíš utéct. KREÚSA
A co mi to pomůže?
SBOR
Prosebník se nesmí zabít. KREÚSA
Zákon mě však zabíjí.
SBOR
Ale jenom, když tě zajmou.
Přibíhá Ión s ozbrojenými Delfany KREÚSA
Hle, mí krutí stíhači,
s meči v ruce se sem řítí.
328
EURIPIDES
SBOR
Na Hranici usedni. Ten, kdo by tě přesto zabil na tom místě posvátném, toho poskvrní tvá krev. Svůj osud ale musíš nést.
Kreúsa přistupuje k oltáři IÓN
Kéfise s býčí podobou, tys její otec,
tys zplodil zmiji, či snad spíše divou saň,
která svým smrtonosným zrakem všechno spaluje.
Je nejhoršího schopna, rovna Gorgoně,
jejíž krev chystala mi jako zhoubný jed.
Chopte se jí, ať její bujné kadeře
jí servou z hlavy skalní stěny Parnasu,
až jako disk z nich bude dolů svržena.
Byla to dobrá boží ochrana, že jsem
do Athén nešel, do osidel macechy.
Zde mezi přáteli jsem poznal tvoji zášť
a v plné síle. Až bys pod moc dostala
mě ve svém domě, pak bys mě v Hadovu říš
uvrhla rázem a beze vší ochrany.
Ted ani oltář, ani Apollónův chrám
tě nespasí. On větší soucit nežli s tebou
má se mnou a s mou matkou. I když tělesně
je vzdálena, já myslím na svou matku stále.
Jen pohleďte, jak ona úskočné lest na lest
vrší. Což nesedí teď zase u oltáře,
aby svůj zločin trestem nemusela splácet?
KREUSA
Já varuji tě jménem svým i toho boha, v jehož jsme svatyni. Ne, nezabíjej mě.
IÓN
Co měla bys mít s Apollónem společné? KREÚSA
Já zasvěcuji se Foibovi v ochranu. IÓN
A jeho služebníka chtělas otrávit. KREÚSA
Tehdy už nebyls Foibův, ale svého otce. IÓN
Ten jenom zplodil mě, však náležel jsem bohu. KREÚSA
Teď už mu nepatříš. Já patřím mu. Ne ty. IÓN
Ty zbožně nejednáš. Já ale zbožný byl. KREÚSA
Já v tobě chtěla zabít nepřítele domu. IÓN
Vždyť nepřišel jsem do tvé země sc zbraní. KREÚSA
Tys chystal požár domu Erechtheovu. IÓN
A jakou pochodní, ohněm či plamenem? KREÚSA
Chtěls můj dům vlastnit. Násilím jsi do něj vnik.
330
EURÍPIDÉS
IÓN
331
IÓN
Tu zemi daroval mi otec. On ji získal. KREÚSA
Jak Aiol moh by vlastnit zemi athénskou? IÓN
On zachránil ji mečem. Ne snad pouhým slovem. KREÚSA
Spojenec neznamená ještě usedlík. IÓN
Pro pouhý úmysl mě chtělas zavraždit. KREÚSA
Kdybys jej provedl, byla bych zemřela. IÓN
Ty, bezdětná, máš zlost, že otec našel mě. KREÚSA
Chceš tedy bezdětným se vedrat do domu? IÓN
Což podíl nemám mít na jmění otcově? KREÚSA
Jen štít a kopí. To je tvoje dědictví. IÓN
Opusť ten oltář zasvěcený bohovi!
KREÚSA
Tak poučuj svou matku, až ji nalezneš. IÓN
Chtělas mě zabít, trest však nechceš podstoupit? KREÚSA
Jen když mě zabiješ zde uvnitř svatyně. IÓN
Proč tě tak těší smrt mezi božími vínky? KREÚSA
Ublížím tomu, kdo mně také ublížil. IÓN
Je strašné pro lidi, že bůh jim nedal vždy
zákony spravedlivě, s dobrým rozmyslem.
Zločinec neměl by si sedat k oltářům,
měl by být vypuzen. Svou ruku bezbožnou
by neměl vztáhnout k bohu. Jen kdo v právu je,
ať sedá k oltáři, ne ten, kdo spáchal křivdu.
Neměl by stejnou milost nalézt u boha
jak ten, kdo žije řádně, tak i darebák.
Jde k oltáři, aby od nlho Kreúsu odtrhl
PÝTHIE vychází x chrámu
Ne! Zadrž, chlapče! Já, věštkyně Foibova, jsem opustila svou věšteckou trojnožku, práh chrámu přešla. Já, z Delfanek vybraná k prastarým obřadům posvátné troj nožky.
IÓN
Bud zdráva, matko má, i když ne rodičko.
332
EURÍPIDÉS
IÓN
333
PÝTHIE
Tak nazývají mě a nevadí mi to. IÓN
Slyšelas, jak mi ukládala o život? PÝTHIE
Slyšela. Ty však chybuješ, když krutý jsi. IÓN
Což nesmím zabít toho, kdo mi chystal smrt? PÝTHIE
Macechy vždycky nenávidí pastorky. IÓN
A my zas macechy, když nám dělají zlo. PÝTHIE
Tak nemluv. Opusť svatyni, jdi do své vlasti. IÓN
A co mám udělat, abych tě poslechl? PÝTHIE
Jdi do Athén, však ěist od Špatných znamení. IÓN
Je čistý, kdo své nepřátele zabije. PÝTHIE
To nedělej. A poslouchej, co ti chci říct. IÓN
Jen mluv. Tvá slova jsou vždy dobře míněna.
PÝTHIE
Vidíš ten košík, který držím v náručí? IÓN
Vidím ho. Je už starý. Propletený vínky. PÝTHIE
V tom jsem tě našla jako novorozence. IÓN
Co říkáš? To je pro mne zcela nová zvěst. PÝTHIE
Dosud jsem o tom mlčela, teď chci to říct. IÓN
Proč po tu celou dobu jsi to tajila? PÝTHIE
Bůh potají tě chtěl mít ve své svatyni. IÓN
A teď už nechce? Z čeho to jen poznat mám? PÝTHIE
Otce ti přiřkl. Posílá tě ze země. IÓN
A tys ten košík uchovala na příkaz? PÝTHIE
To tehdy Apollón mi vnukl do mysli... IÓN
Co, jakou myšlenku? Řekni to. Pokračuj.
334
EURIPIDES
IÓN
335
PÝTHIE
Ten nález uchovat, až přijde vhodný čas. IÓN
A je mi k užitku? Nebo spíš ke škodě? PÝTHIE
Ukrývá plenky, do nichž jsi byl zavinut. IÓN
Přinášíš mi tak možnost pátrat po matce. PÝTHIE
Když to bůh nyní chce. Dříve jsem nemohla. IÓN
Šťastný den, který mi tohleto odhalil. PÝTHIE
Ted vezmi to a začni hledat svoji matku! IÓN
Kdybych měl prochodit Evropu s Asií! PÝTHIE
To už sám uvidíš. Já kvůli bohu jsem
tě vychovávala. Teď odevzdávám ti
zde toto, co jsem vzala božím vnuknutím
a zachovala. Proč to bůh chtěl, to nevím.
Však ze smrtelných lidí nikdo nevěděl,
že mám ty věci ani kde je ukrývám.
Buď zdráv, já objímám tě jako matka syna.
Svou matku začni hledat tam, kde může být.
Nejprve tady, zda nějaká dívka z Delf
tě nezrodila a nedala ke chrámu.
Pak hledej v Řecku. Ode mne máš teď už vše
i od Foiba, jenž řídí tvoje osudy.
Obejme Ióna a vrací se do chrámu
IÓN drií v ruce košík, který Kreúsa vzrušení pozoruje
Ach, ach! Jak hořké slzy derou se mi z očí,
když představím si, jak mě moje vlastní matka
potají počala a tajně odložila,
prsu mi nepodala. A tak beze jména
jsem vedl život služebníka v božím chrámu.
Bůh sám byl ke mně šlechetný, však osud těžký
jsem prožil. V době, kdy matčino náručí
mě mělo hýčkat v dětské bezstarostnosti,
jsem já žil život bez matky a její péče.
Já ubohý, i matka, která podobně
trpěla, zbavena radosti z dítěte.
Nyní ten košík bohu zasvětím jak dar,
abych v něm nic z toho, co nechci, nenašel.
Jestliže by má matka byla otrokyni,
bylo by horší nalézt ji než nenalézt.
Hleď, Foibe, to je oběť pro tvou svatyni...
"Vsak co to dělám, přízeň boha odmítám,
který mi zachoval památky po matce.
Otevřít košík musím. Musím se odvážit.
Vždyť nikdo nemůže se vyhnout osudu.
Co jen mi skrýváte, mé vínky posvátné
a stuhy, které střežíte, co je mi milé!
Hle, víko toho okrouhlého košíčku,
jak nezpuchřelo věkem božím řízením
a pletiva se plíseň nedotkla. Ač dlouho
je tomu, co je tento poklad tady chován.
336
EURIPIDES
IÓN
337
KREÚSA
C© vidím? To, v co už jsem vůbec nedoufala. IÓN
Ty mlč! Již toho vím z dřívějška dostatek. KREÚSA
Nemohu mlčet. Ty mě proto nekárej. Košík, v němž jsem tě odložila, vidím zde. Kdysi, mé dítě, jako novorozeně, v kekropské sluji, v skalách zvaných Veliké. Ten oltář opustím, ať třeba zahynu.
Opustí oltáf
IÓN
Chopte se jí! V šílenství dolů skočila od sochy oltáře! A ruce svažte jí!
KREÚSA vxtahuje ruce ke košíku a k Iónoví Jen pojďte, zabte mě. Já ale nevzdám se tebe a kosíku, tvých věcí, jež jsou v něm.
IÓN
Není to strašlivé, že prý mě nepustí. KREÚSA
To ne. Však našla jsem v tobě to nej milejší. IÓN
Já — nejmilejší, kdyžs mě chtěla zavraždit? KREÚSA
Jsi můj syn. To je nejmilejší rodičům.
IÓN
Zanech těch uskoků. Snadno tě usvědčím. KREÚSA
Proto jsem zde. O to mi právě jde. IÓN
Je košík prázdný, nebo něco ukrývá? KREÚSA
To ukrývá, v čem jsem tě tehdy odložila. IÓN
Můžeš to popsat, dřív nežli to uvidíš? KREÚSA
Jestli to nesvedu, tak smrt chci podstoupit. IÓN
Tak mluv! Je podivná ta tvoje odvaha. KREÚSA
Vidíte tkaninu, již tkala jsem jak dítě. IÓN
A jakou? Dívky toho mnoho utkají. KREÚSA
Je to jen cvičná práce, nedokonalá. IÓN
Co znázorňuje? V tom mě klamat nemůžeš.
338
EURIPIDES
IÓN
339
KREÚSA
Corgoňa je tam vprostřed látky vetkaná. IÓN
Ó Die. Jaký osud mě tu sleduje! KREÚSA
Na způsob aigidy je obroubena hady.
IÓN Hle vizte!
To je ta tkanina, již bůh mi uchoval. KREÚSA
Ach, dílo, jež jsem jako panna utkala. IÓN
Co je tam dál? Či jenom tohle uhodl as? KREÚSA
Pár hadů. Celý ze zlata, prastarý šperk. Je to dar Athény, určený pro děti. Má připomínat strážce Erichthoniovy.
IÓN
A co s tím zlatým šperkem, jak se užívá? KREÚSA
Nemluvně má ho, synu, nosit na krku. IÓN
Ti hadi tady jsou. Znáš i tu třetí věc?
KREÚSA
Dala jsem ti tam tenkrát vínek z olivy, již do země nám vnesla sama Athéna. Jestli tam dosud je, je celý zelený ' jak čerstvý, pochází z posvátné olivy.
IÓN objímá Kreúsu
i Má nejmilejší matko! Jak tě vidím rád
a vinu se k tvým tvářím, také radostným.
KREÚSA
Mé dítě, dražší mi nad záři sluneční, — bůh odpustí mi — držím tebe v náručí jak nečekaný nález. Vždyť jsem myslela, že už dlíš v říši Persefony, v podsvětí.
i IÓN
Jsem tady u tebe, má matko, v náručí. A žiji, já, o němž jsi myslela, že zemřel.
KREÚSA
Ó nebe zářící, paprsky éteru.
Co mám teď vyslovit!
Co mám teď zavolat!
Odkud se vzala mi ta nečekaná radost?
Odkud přišlo to štěstí?
IÓN
Všechno jsem čekal spíš, má matko, nežli toto. Ze jsem tvým dítětem, bych nikdy nečekal.
KREÚSA Strachem se třesu dál...
340
EURIPIDES
IÓN
341
IÓN
Že nemáš mě, i když mě máš? KREÚSA
Své naděje
jsem dávno odvrhla.
Volá do chrámu
Ty, ženo, řekni mi, odkud jen, odkud jen jsi přijala mé dítě.
Kdo je sem přinesl, do chrámu Foibova. IÓN
To zařídil sám bůh. Kéž v budoucnosti my jsme stále šťastni tak, jak dosud nešťastni.
KREÚSA
Ó dítě, bez slz jsem tě nezrodila. Jen s nářkem jsem tě dala z náručí. Ted na tvých prsou znovu ožívám, nejvyŠŠí štěstí mě ted potkalo.
IÓN
To řeklas za sebe i za mne, za oba. KREÚSA
Už nejsem bez dítěte, nejsem bez syna. Dům pevně stojí, zem má vládce zas. Omládl Erechtheus. Rod vzešlý ze země už do tmy nehledí. Zas může vzhlédnout v záři sluneční.
IÓN
Kéž by zde, milá matko, byl též otec s námi.
Těšil se z radosti, již jsem vám udělal.
KREÚSA Cos jen to řekl, dítě.
Ach, z čeho, z čeho se zas musím zpovídat!
IÓN Co myslíš?
KREÚSA Z jiného, ach, z jiného ses zrodil.
IÓN
Běda, jsem tajné dítě dívčí lásky tvé!
KREÚSA
Ani zář pochodní, ani taneční rej mě tehdy neprovázel. Zrodil ses bez sňatku.
IÓN
Běda, mám nízký původ. Matko, kdo mě zplodil?
KREÚSA Znáš tu, jež zahubila Gorgonu...
IÓN
Co tím chceš říct? KREÚSA
V mých rodných skalách obývá olivový vrch.
IÓN
V hádankách mluvíš, matko, pro mě nejasně.
342
EURIPIDES
IÓN
343
KREÚSA J á u slavičí skály s Foibem... IÓN
Proč připomínáš Foiba?
KREÚSA Jsem vešla v tajné lože.
IÓN
Mluv. Ať mi řekneš vzácnou, šťastnou novinu.
KREÚSA
V oběhu desátého měsíce já tajně
jsem porodila tebe Foibovi. IÓN
Je-li to pravda, je to pro mě drahá zvěst.
KREÚSA
Jako plenky jsem ti dala
výtvory svých dětských rukou, člunku,
jenž ještě neposlouchal.
Neměl jsi matčino mléko,
prs jsem ti nepodala, ani tě nekoupala.
Do pusté sluje, ptačím zobákům
krvavou kořist,
jsem tě uvrhla, na pospas Hádu. IÓN
Ó matko, hrozný byl tvůj čin!
KREÚSA Bylo to ze strachu, dítě!
Spoutána strachem
jsem dala všanc tvůj život.
A proti své vůli.
IÓN
I já ti chystal hanebnou smrt. KREÚSA
To, co se tehdy stalo, bylo hrozné. A hrozné chvíle jsme prožili nyní. Ze štěstí do neštěstí, sem a tam nás osud krutě zmítal. Nyní je po bouři.
Kéž to tak zůstane! Dost zla jsme přestáli. Ať vane pro nás, dítě, vítr příznivý.
SBOR
Když tohle stalo se, nikdo ať netvrdí, pro lidskou naději že něco není možné.
IÓN
Ty osude, jenž lidské štěstí tisíckrát jsi zvrátil v neštěstí a zase naopak. Můj život dostal se do meze nejzazší. Být vrahem matky, či být zabit bez viny. Ach!
Je možné pod sluneční světlou oblohou během jednoho dne tohleto zakusit? Nasel jsem v tobě, matko, poklad nej dražší a nikdo nemůže můj původ pohanět. Něco bych ale chtěl říct k tobě samotné. Pojď sem, chci ti ta slova jenom pošeptat, ať zůstanou ty věci skryty v temnotě. Podívej, matko. Nebyl to snad poklesek
344
EURIPIDES
IÓN
345
tak častý u dívek, skrývaná láska tvá? Teď dodatečně dáváš vinu botoví, chceš odvrátit mou hanbu. Proto nazývaš mě synem Foiba, ale nejsem boží syn.
KREÚSA
Buď svědkem mi vítězná Athéna, jež kdysi svým vozem rozhodla Diův boj s Giganty. Tvým otcem není nikdo ze smrtelných lidí, však vládce Apollón, ten, jenž tě vychoval.
IÓN
Proč ale svého syna dává jinému?
Jak to, že prohlašuje, že jsem Xúthův syn?
KREÚSA
Pravý syn Xúthův nejsi, bůh tě daroval,
vlastního syna, jako přítel příteli
též syna může dát, ať vládne nad domem.
IÓN
Věstil bůh pravdivě, nebo dal klamnou věštbu? To, matko, přirozeně trápí moji duši.
KREÚSA
Teď poslyš, synu, co mne právě napadá.
V tvůj prospěch tě chce Foibos v urozený dům
dát. Kdyby rozneslo se, že tě zplodil bůh,
nikdy bys nezískal své plné dědictví,
otcovo jméno. Vždyť jsem sama skrývala
styk s bohem, tebe do záhuby vydala.
Jen tedy pro tvé dobro dal tě jinému.
IÓN
Tak lehkomyslně to přejít nemohu.
Do chrámu jdu a Foiba zeptám se,
zda jeho synem jsem, či z rodu lidského.
Nad chrámem se zjeví ve voze Athéna
Však hle, kdo z bohů s tváří slunci podobnou se vznáší nad chrámem vonícím kadidlem. Pryč, matko, abychom teď božské zjevení snad neviděli, není-li nám určeno.
ATHÉNA
Zůstaňte. Nejsem vaší nepřítelkyní.
Máte mou náklonnost jak v Athénách, tak zde.
Jsem Athéna, po mně má vaše město jméno.
Na přání Foibovo jsem přispěchala k vám.
Předstoupit před vás sám, to nemá za vhodné,
aby mu dřívější čin nebyl vyčítán.
Mě tedy posílá a mám vám tohle říct:
Tvůj otec Foibos je, tomu tě zrodila.
On tě dal jinému, který tě nezplodil,
aby ses dostal tak do vznešeného domu.
Když ale ten jeho plán vyšel najevo,
bál se, že vzájemně o život ukládat
si budete. A obratně vás zachránil.
Původně Apollón chtěl tohle zamlčet,
zjevit až v Athénách, že ona je tvou matkou,
ty jejím synem, a tvým otcem Apollón. c,
Teď splnit chci svůj úkol. A vy poslyšte
ty božské věštby, pro něž na vůz vsedla jsem.
Odejdi, Kreúso, do země kekropské
s tím hochem, na trůn vladařský ať usedne.
On přece pochází z Erechtheova rodu.
Je hodný toho, aby vládl nad mou zemí.
On proslaví se v celém Řecku. Čtyři syny
346
EURIPIDES
IÓN
347
mít bude, z jednoho kořene. Ti dají
svá jména čtyřem kmenům země, tomu lidu,
jenž pod mým skalním hradem má svá obydlí.
Geleón bude první. Následují dál
Hopleti, Argadití a po mé aigidě
nazvaní Aigikorové. A jejich děti,
které se narodí, až přijde vhodný čas,
zbudují v Kykladách ostrovní svoje města,
osadí mořský břeh, to všechno dodá sil
mé zemi. V protilehlých krajích obou pevnin
žít budou, v Evropě, stejně jak v Asii.
Po tomto mládenci se budou nazývat
Iónové, a velké slávy nabudou.
Vám s Xúthem také narodí se synové.
Bude to Doros, jehož jméno proslaví
stát dórský v zemi Pelopově. Druhý pak,
Achaios, bude vládnout blízko pobřeží
u Rhionu. A po něm bude označen
též celý národ, jménem, které on mu dá.
Apollón všechno dobře řídil. Bez obtíží
jsi rodila. Tvá rodina to nepoznala.
Když dítě po porodu v plenkách odložilas,
dal příkaz Hermovi, aby to nemluvně
sem přines k výchově. Nedal mu zahynout.
Ty nyní zamlč, že je to tvůj vlastní syn!
Tak bude Xúthos i nadále spokojen
a ty se domů navrátíš s tím, co je tvé.
A buďte zdrávi! Po tom, co jste prožili,
vám do budoucna šťastný osud slibuji.
IÓN
Já, Pallado, Diova dcero, věřím ti.
Věřím tvým slovům, že jsem Foibův syn a zde
je moje matka. Věřil jsem tomu i dřív.
KREÚSA
I já teď chválím Foiba, jemuž jsem dřív lála. Na syna nezapomněl, navrací mi ho. Milé jsou mi teď brány božské věštírny, dřív tolik protivné. Teď ráda vkládám ruku na jejich klepadlo, srdečně zdravím je.
ATHÉNA
Jsem ráda, že ses změnila a boha chválíš. Jsou bozi liknaví, však mají velkou moc.
KREÚSA
Pojď domů, synu!
ATHÉNA
Já vás budu provázet.
KREÚSA Tvůj průvod je nám ctí. ATHÉNA
Mám ráda vaše město.
KREÚSA Vstup na trůn předků svých! IÓN
To pro mne bude čest.
SBOR
Buď zdráv, ty synu Létin, z Dia zrozený! Když dům je v nesnázích, je třeba bohy ctít. Vždyť řádní nakonec dojdou své odměny a špatní se štěstím se spolu nesnesou.
SVAZEK ANTICKÉ KNIHOVNY NAKLADATELSTVÍ SVOBODA
t
I
Euripides, Héraklés a jiné tragédie. Z řeckého originálu podle vydání uvedených v ediční poznámce přeložili a poznámkami opatřili dr. Jaroslav Král (Héraklés, Andromaché), Jiří Klier a dr. Helena Kurzová, DrSc. (vše ostatní). Předmluvu a úvody k jednotlivým dramatům napsal dr, Jaroslav Král. Odborně recenzovala dr. Alena Frolíková, CSc. Přebal a vazbu s použitím písma Insignia Jana Solpery upravila Anna Kubů. Odpovědná redaktorka dr. Svatava Matoušková. Výtvarná redaktorka Jaroslava Lorenzová. Technická redaktorka Jitka Vostradovská. Vydání první. Praha 1988. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 5865.(6978.) publikaci. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 7500 výtisku. AA 17,28, VA 18,11. Tematická skupina 13/42. Cena hroz. výt. 27,80 Kčs, váz. výt. 33 Kčs. 73/605-22-8.5 25-049-88      Kčs 33,—