“Jinak bysme ani nemohli chtít umřít. A my snad chceme? Musíme chtít, jinak budeme muset. ... Chvíle,
kdy odpouštíš i to, co ti neudělali, kdy je odpuštěno i to, co jsi nezavinil.”
Jan Balabán: Zeptej se táty.
“Nejautentičtějším prostředkem z podstaty obrozujícím divadlo je očistný rituál a tou nejadekvátnější
divadelní formou, v níž se katarze realizuje, je nepochybně tragédie. (...) v divadelní formě tragédie (se) znovu
obnovuje hierarchie hodnot, schopnost poznávat a rozlišovat. Teprve tragédie je vždy znova klíčem ke každé
době a teprve v ní se může vždy znovu uskutečnit spojení dvou krajních poloh ­ zážitku vlastní identity s
prožitkem nadosobního lidství.”
Jiří Kratochvil: Vyznání příběhovosti
“Tragedie je záležitost kultury, kdežto civilizace zná jen havárie; v kultuře tragedie je niterná katarse, z které
člověk získává svou bytostnou hodnotu, přesahující smrt, i když při tom fyzicky hyne; v kultuře smrt člověka
v něho sama proměňuje; v civilizaci havarovaný stroj končí ve šrotu.”
Josef Šafařík: Cestou k poslednímu
Jan Skácel:
Teiresiás čtě zprávu o králi Oidipovi
napsanou Braillovým slepeckým písmem
jsme vydluženi půjčil si nás čas
komu nás jednou vrátí nevíme
tak jako nikdo neví
kdo splatí úrok z našich životů
Jan Skácel:
Přísloví
(...)
Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké.
A nepřijde­li trest hned vzápětí,
musíš si vinu odžít životem.
Neumírat smrtí
Životem umřít
František Halas
A jen, kde jsou hroby, je také zmrtvýchvstání.
Fridrich Nietzsche
– Budete někdy znát klíč k té záhadě?
– Pane… Já vám nerozumím… Klíč k záhadě?… Copak jste nevěděl, že záhada nemá dveře?…
Michel de Ghelderode: Odchod herce
“Žal je nejsilnější identifikací sebe sama. Nikdy jindy není takové příležitosti. Je to nejlepší způsob, jak
pochopit sebe a svět. Sebe ve světě a svět v sobě. To je ostatně jedno a totéž.
Člověk, který absolvoval školu žalu, je schopen všeho lepšího.”
Václav Navrátil: O smutku, lásce a jiných věcech