www.moderni-dejiny.cz
Politická anekdota jako historický pramen
Doc. PhDr. Blažena Gracová, CSc.
Vtip, anekdota, fór je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce.
Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje
k výrazné a úderné pointě. Šíří se zejména ústním podáním, výstupy komiků,
časopisy, knižními sbírkami, v poslední době i pomocí internetu. Původně se slovem
anekdota označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze
v ústní podobě.1 Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém
století. Vtipy lze členit podle tématu i podle použitých prostředků. Nás bude zajímat
jedna kategorie anekdot, a to politické vtipy vzniklé na našem území v obdobích
totalitních režimů.
Třebaže si Češi připisují jako nejpříznačnější „národní“ vlastnost smysl pro
humor,2 politické anekdotě jako specifickému prostředku vyjádření odporu proti
útlaku a zhodnocení tohoto žánru jako historického pramene byla doposud
věnována poměrně malá pozornost. Vesměs se zájem o politickou anekdotu omezil
na vydání jejich výběru, často bezprostředně po pádu ironizovaného režimu.
Připomeňme si Hajšmanův soubor z první světové války,3 početné sbírky anekdot
z doby nacistické okupace,4 dokumentaci lidové tvořivosti období Pražského jara5 a
1
Slovo anekdota v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Prokopiův spis ze 6. století s tímto názvem
obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justinina. Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam
byly vkládány jako exemplum. Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i
v satirách. V renesanci tvořily anekdoty z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela. S rozvojem tisku
se staly oblíbenou součástí periodik a kalendářů. Viz wikipedie, vtip
2
Vedle závistivosti
3
HAJŠMAN, J.: Z fronty i zázemí. Humor českého lidu za války. Praha 1935.
4
BALÁŠ, M.: Válečná ironie Čechů. Valašské Meziříčí 1945. - CENEK, E. - ZIEGNER, V.: Válečné anekdoty
1939-1945. Smích v bodláčí. Hořovice 1945. - GRUS, J.: Jedna paní povídala. Praha 1945. - HLUŠIČKOVÁ, R.
- ŠŤOVÍČEK, I. - PEKÁREK, B.: V boj. Edice ilegálního časopisu, III. díl. Praha 1995. HOŘEJŠ, J.: Člověk
člověku. Kladno 1946. - KHÁS, L.: Nové pověsti české. 200 válečných vtipů. Praha 1946. - KMONÍČEK, J.:
Život v zatemnění. Hradec Králové 1980. - KREJČÍ, O.: Země úsměvů. Praha 1945. - MARYNČÁK, R.: Mějte
nás rádi. Protifašistické anekdoty z Těšínska i odjinud. Ostrava 1965. - VOJTĚCH, J.: Hlas lidu. Světlé chvilky
temných dob 1938-1945. Práce 1945.
5
PECKA, J.: Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969. Praha - Brno 1993. - RAMPA, M. - RODR, J.: Jdi
domů, Ivane! Hradec Králové 1990. - Sedm pražských dnů. 21.-27. srpen 1968. Dokumentace. Praha 1990. MARCO,
J.: Soudruh agresor. Praha 1990. - JANÁČ, M.: Srpen 68 (CD), Praha 2008.
www.moderni-dejiny.cz
pochopitelně normalizační anekdoty.6 Podchycen je rovněž humor sametové
revoluce.7 V úvodu k vydání některých z jmenovaných edic se můžeme setkat i
s komentářem, kterým je objasňována chronologie vzniku anekdot, životnost, bývá
naznačeno i jejich tematické zaměření, ale až na výjimky8 chybí odborný popis a
zhodnocení tohoto mimořádného jevu. O zamyšlení nad protektorátní anekdotou se
v letech normalizace z literárněvědného aspektu pokusil Oldřich Sirovátka.9
V tehdejší době nebylo v legálních publikacích možné hledat paralely mezi
protektorátní a normalizační anekdotou. Na ty už upozorňují ve svých úvahách z 90.
let minulého století historikové Vladimír Lesák a Bedřich Loewenstein.10 Je třeba
připomenout také teprve nedávno vydanou práci Františka Červinky Česká kultura za
okupace,11 v níž autor vyhradil zmínku i dobové politické anekdotě. Zhruba před
rokem jsme se mohli na stránkách časopisu Dějiny a současnost setkat s tematickou
přílohou nazvanou Humorem proti totalitě.12
Vzhledem k příslovečnému českému smyslu pro humor by jistě stálo za to se
zamyslet nad místem politické anekdoty v mentalitě Čechů a v českém národním
životě vůbec. Výzkum tohoto typu by se však nemohl omezit pouze na české
prostředí, předpokladem by bylo shromáždění bohatého komparativního materiálu
z jiných zemí, ať už z těch, v jejichž heterostereotypu vnímáme sledovanou vlastnost
jako typickou, či naopak ji pokládáme za nepříznačnou pro příslušníky některého
národa. Anekdota má hodnotu pramene pro psychologii, sociologii, politologii i
historii. Vladimír Lesák soudil, že „smysl pro humor a legraci je dar, ale jen v tom případě,
že se člověk dokáže vysmát sám sobě, že dokáže žertovat na svůj vlastní účet. S národy je
6
BUDINSKÝ, V.: Anekdoty z trezoru. Praha 1990. - TÝŽ: Humor sbližuje. Praha 2008. - HRADIL, J.: Jak jsme
se smáli, abychom se nebáli aneb Lidová tradice z období stagnace. Praha 1991. - ŠTĚPÁNKOVÁ, L.: Člověk
v době, kdy si blbost přišla na svý. Lidové nakladatelství 1991.
7
BOR, V.: Recese. Praha 1993. - BUDINSKÝ, V.: Anekdoty z trezoru. Praha 1999. - HOŘEC, J.: Občanské
fóry. Praha 1990.
8
MARYNČÁK, R.: c.d.
9
SIROVÁTKA, O.: Nad lidovou protektorátní anekdotou. Národopisné aktuality, roč. XII, 1975, č. 3, s. 189-
196.
10
LESÁK, V.: Politická anekdota jako historický pramen a svědectví o totalitním režimu. (Teze studie, kterou
nikdy nenapíšu). In: Procházka staletími. Dissertationes historicae 1/1993, s. 113-121. - LOEWENSTEIN, B.
W.: O dějinách a smíchu. Sociálně psychologická úvaha, zvláště o vypravování vtipů v diktaturách. In: My a ti
druzí. Doplněk 1997, s. 330-344. Oba shodně připomínají nutnost zpracování studie o významu vtipu jako
dokumentu, za předpokladu co nejúplnějšího vydání vtipů i z 50. a 60. let.
11
Torst 2000, s. 99-100.
12
Dějiny a současnost 10/2008, s. 29-43. Humor protektorátní každodennosti zde charakterizoval Petr Koura,
tuto specifickou reakci na srpnovou okupaci 1968 pak Pavlína Formánková.
www.moderni-dejiny.cz
tomu nejinak. Postihy za anekdoty svědčí naopak o patologickém stavu společnosti, protože
vtipy se nedají vymýtit.“13 V totalitních režimech politická anekdota přispívala
k udržení psychické rovnováhy v bezvýchodné situaci, šlo o zástupnou formu boje
těch, kdo neměli jinou možnost, nebo se neodhodlali otevřeně projevit svůj nesouhlas.
Značný význam vtipům připisovali i nejvyšší představitelé protinacistického odboje
žijící v ilegalitě. Právě anekdoty tvoří významnou součást ilegálních tiskovin, ale také
kurýrních zásilek předávaných představitelům zahraničního odboje, kteří je pak
využívali v rozhlasové propagandě. Za výrobu, distribuci i pouhé držení ilegálních
tiskovin hrozily vysoké tresty.14 Šíření anekdot však bylo stíháno i komunistickým
režimem. Dokládají to dobové anekdoty.15
• Federální ministerstvo vnitra vyhlásilo soutěž o nejlepší anekdotu. První cena 15 let..
• Gustáv Husák sbírá anekdoty o sobě. I s těmi, kteří je vykládají.
• Soutěž o Zlatou mříž ministerstva vnitra byla uzavřena. Vyhrál ji ředitel pankrácké
věznice, který nechal na hlavní bránu vyvěsit transparent s nápisem. Vítáme delegáty
XVII.sjezdu KSČ.
Politických anekdot je nespočet a není pravděpodobné, že by se někomu
podařilo je v úplnosti podchytit. Pravděpodobně nejpříhodnější klima pro jejich
vznik vytvářejí krizová období, za která je možno považovat i fáze totalitních
systémů. Všechny odrážejí určité skutečnosti reálného života a reflektují mentalitu
národa a jeho reakci na násilí. Staly se aktuálním výsměchem proti projevům tuposti,
nekulturnosti, surovosti a také ohlašovatelkami brzkého konce této abnormality.16
Anekdoty neposkytují možnost poznat jevovou stránku skutečnosti, ale za to dávají
příležitost pro „ponor“ do myšlení doby a lidí, pro poznání jejich reakcí na
nejrůznější stránky dobové reality. A právě ve spojení s „klasickými“ prameny
umožňují vytvořit plastičtější a barvitější obraz historického vývoje.17 Síla anekdoty
spočívá v její lapidární výstižnosti, anonymitě, nepostižitelnosti a rychlosti jejího
13
LESÁK, V.: c.d., s. 114.
14
KOURA, P.: Kdo se směje, ukazuje zuby. Humor v každodenní protektorátní realitě. Dějiny a současnost,
10/2008, s. 32.
15
Tamtéž.
16
ČERVINKA, F.: c.d., s. 99.
17
LESÁK, V.: c.d., s. 116.
www.moderni-dejiny.cz
šíření. „Dobrá anekdota vyslovuje hlubší společenskou diagnózu než třeba obsáhlé
ekonomické rozbory,“ usoudil John Steinbeck.18
Soubory protektorátních anekdot představují solidní východisko
k odbornému výkladu, pozoruhodný dokument myšlení a postojů lidí. Ústní
cirkulace a folklórní podstata protektorátní anekdoty se promítly do variability
jednotlivých vtipů, podobně jako u jiných folklórních projevů. Téměř ode všech
výraznějších typů by se daly uvést jejich více či méně odlišné varianty a verze.19
• V Praze na zdi domu se objevil nápis: Hitler je vůl. Zavolali k tomu Háchu, co tomu
říká. Ten přišel, nasadil brejle, podíval se na to a povídá:„A říkám jim to pořád, že to
má bejt nejdřív německy a pak česky.“
• Šel K.H. Frank na Hradě na záchod. Najednou se zarazí, zbledne. Na zdi je totiž nápis:
Hitler je padouch a vrah. Zavolá si Frank Háchu a rezolutně žádá, aby mu to Hácha
vysvětlil a aby se zároveň ospravedlnil. Hácha je celý ustrašený, omlouvá se: „Nezlob
se, prosím, ale ten náš národ je nepolepšitelný! Co já se jim už navykládal, že každý
nápis musí být nejdříve německy a pak teprve česky.“
• Jde gestapák po ulici a pojednou vidí na baráku křídou napsáno „Hitler je vůl“. Zavolá
nedaleko stojícího strážníka a ptá se ho výhružně, co tomu říká? - „No, že to má být
napřed německy a pak česky,“ odpovídá strážník.20
V protektorátních anekdotách jsou patrné i jisté regionální rozdíly. Markantní je to na
sbírkách vtipů z východní Moravy,21 ale především na humoru z Ostravska a
Těšínska, kde se mísily vlivy protektorátní, polské, slovenské i německé.22
• Protektorátu se říkalo protentokrát i protektorkrad. Poláci měli gouvernement a říkali
mu gównowert.
• Wielka Rzesza dzieli się na dwie części: Generalgouvernement i Generalbombardement.
Některé anekdoty reflektovaly odlišné podmínky za okupace a často využívaly i
zdejších specifických výrazů.23
18
MARYNČÁK, R.: c.d., s. 15.
19
SIROVÁTKA, O.: c.d., s. 190.
20
První verze viz VOJTĚCH, J.: c.d., s. 69, druhá MARYNČÁK,R.: c.d., s. 59-60, třetí SIROVÁTKA, O.: c.d.,
s. 130.
21
BALÁŠ, M.: c.d. Vystupují zde specifické figurky jako Jozéfek Melhoba a stréček Křópal z Břochovan.
22
Viz MARYNČÁK, R.: c.d. Většina území Těšínska se po předchozím polském záboru stala součástí německé
říše.
www.moderni-dejiny.cz
• Žádné dřisty bez volkslisty.24
Protektorátní anekdota nebyla novým fenoménem, neboť mnohé vtipy
aktualizují tradiční schémata z 19. století. Četné obdoby by bylo možno doložit
komparací s válečnou anekdotou let 1914-1918.25 Protinacistické vtipy se posléze
transponovaly do následujícího období, v nejrůznějších obměnách se objevují už
v padesátých letech, jen adresáti výsměchu změnili jména a hákový kříž nahradila
pěticípá hvězda.26 Vedle vlastní domácí tradice má česká protektorátní anekdota ještě
jeden zdroj a paralelu, a to v anekdotách jiných národů žijících pod nacistickým
režimem. Polskou reakci jsme si už připomněli, významné bylo sepětí s politickou
anekdotou německých antifašistů. Přímé kontakty s Němci v protektorátu a statisíce
totálně nasazených prostředkovaly migraci vtipů z jednoho národního prostředí do
jiného a jejich výměnu. Někdy šlo o přímé převzetí cizího vtipu.27
• Vůdce onemocněl. Zavolal si doktora. Ten mu strčil teploměr pod paži, za chvilku ho
vytáhl a kouká, teploměr ukazuje jen 35 stupňů. „Es ist unglaublich, mein Führer,
aber es fehlen ihnen zwei Grad.“ „Das weiss ich auch, du Schwein: LeninGRAD und
StalinGRAD.“
Většinou však české podání, když převzalo cizí anekdotu, její schéma volně obměnilo,
přizpůsobilo je domácím poměrům, změnilo kulisy, vyměnilo postavy, krátilo či
naopak rozvíjelo německou verzi. Autor studie v Kritickém měsíčníku konstatoval, že
nejlepší válečné anekdoty byly internacionální. K tomuto zjištění dospěl komparací
souboru českých vtipů s podobnými sbírkami francouzskými, belgickými,
holandskými, norskými, polskými a židovskými.28
Protinacistická satira vytvářela jisté námětové celky, kolující vtipy se
shlukovaly do tematických okruhů. Vydavatelé souborů anekdot se pokoušeli o
23
MARYNČÁK, R.: c.d., s. 48 a 51. Polská anekdota viz STRASZEWICZ, L.: Śmiech w kajdanach. Kawały
warszawskie w czasie okupacji. Wrocław 1946, s. 21. Vtip vznikl po prvních anglických náletech na Německo
roku 1940.
24
MARYNČÁK, R.: c.d., s. 51. Výraz „dřisty“ lze přeložit jako kecání. Volkslista - obyvatelstvo Těšínska
okupovaného nacistickým Německem se mělo možnost přihlásit k tzv. slezské národnosti, což na jedné straně
přinášelo pocit většího bezpečí, na straně druhé pro muže znamenalo povinnost sloužit ve wehrmachtu.
25
HAJŠMAN, J.: c.d.
26
ČERVINKA, F.: c.d., s. 99.
27
Viz VOJTĚCH, J.: c.d., s. 124.
28
ČERVINKA, F.: c.d., s. 100.
www.moderni-dejiny.cz
jejich utřídění. Uplatňoval se chronologický princip, protože vtipy pohotově
provázely politický a válečný vývoj doma i v zahraničí. Poměr k některým jevům se
měnil, korigoval, dostával nový obsah. Jaroslav Vojtěch to dokumentuje na
anekdotách o Háchovi a o Slovensku.29 Oldřich Sirovátka vymezil čtyři základní
námětová pásma protektorátní anekdoty:
systém, ideologie a instituce nacismu
kronika válečných a politických událostí - šeptané noviny
každodenní život za protektorátu
postavy nacistického Německa, jeho spojenců a protektorátu (Hitler, Göring,
Goebbels, Mussolini, Moravec, Hácha, Neurath, Frank, Heydrich)
Galerie postav není příliš rozsáhlá, neboť mají v anekdotě funkci symbolu,
reprezentují celý systém nebo situaci. Proto figurují v české anekdotě po celou dobu
trvání protektorátu.
• Jak má vypadat správný Němec? - Má být plavý jako Adolf Hitler, štíhlý jako
Hermann Göring, urostlý jako Joseph Goebbels, věrný jako Rudolf Hess a má mít
pravé germánské jménoasi jako Alfred Rosenberg.
Konkrétní události umístily dočasně do vtipů i jiné postavy (Hess, Rommel, Dönitz).
Jejich „protihráči“ bývali nejčastěji Stalin, Roosevelt, Churchill a Beneš.30 Časový
princip však prochází všemi tematickými skupinami, takže vymezené hranice jsou
spíše pomyslné. Mnohé anekdoty se napojovaly na postavy známých herců,
divadelních nebo literárních postav (Spejbl a Hurvínek, Švejk). Václav Černý vytýkal
editorům sbírek válečných anekdot, že vědomě vypouštěli některé slavné vtipy na
spojenecké státníky a zejména J.V. Stalina. „Má-li směr anekdot dokumentovat skutečný
hlas a myšlení lidu, nesmí obcházet a zamlčovat ani povrchnost a slabiny myšlení národů.“31
V protektorátní anekdotě - a ostatně nejen v protektorátní - lze identifikovat dvě její
základní formy. Dějové, situační anekdoty, které uvádějí na scénu figury a
rozehrávají mezi nimi fingovaný výjev. Bývají vesměs stručné, jen výjimečně se
29
VOJTĚCH, J.: c.d., s. 14-15.
30
SIROVÁTKA, O.: c.d., s. 194-195. - Příklad viz KOURA, J.: c.d., s. 31.
31
ČERVINKA, F.: c.d., s. 100.
www.moderni-dejiny.cz
vyskytují vtipy s rozvinutějším dějem. Druhým typem jsou nedějové, jazykové vtipy,
které stavějí výhradně na slovní hříčce.32
• Když malé děti kradou, říká se tomu manie. Když kradou velcí, je to nemoc a říká se
tomu kleptomanie. A když někdo krade na co přijde, a nic se mu nemůže stát, říká se
tomu Germanie.
• Němci prý budou platit ohromnou pokutu, asi sto tisíc. A proč, prosím vás? - Za
zatajenou porážku.
• Víš, kdy bude konec války? - To bych teda rád věděl. Až budou SA a SS volat do USA:
SOS , SSSR je v ČSR..
• Jaký je rozdíl mezi Husovou a Husákovou dobou?- Jen gramatický. Za Husa upalovali
lidi na hranici a za Husáka upalovali lidi za hranici.
• Jaký je rozdíl mezi Švédskem a ČSSR - Žádný. Oni mají korunu a i my máme korunu,
oni mají Gustava a my též, oni mají všeho dost a my už máme také všeho dost.
• Jakeše prý klepla pepka. - Šel k holiči a ptali se ho, jestli nechce ostříhat na havla.
Anekdoty - jak už bylo řečeno - vypovídají též o patologii doby, proto ne
náhodou tytéž vtipy pouze s jinými jmény a někdy jen v pozměněných historických
kulisách se uplatňovaly jak v období nacistické okupace, tak komunistické totality.
Vladimír Lesák však upozornil na jeden podstatný rozdíl. Válečné anekdoty byly
podle jeho mínění vyhraněně a jednostranně zaměřeny protiněmecky. Šířily se také
vtipy o kolaborantech a šmelinářích, ale představovaly výraznou menšinu. Nenávist
transformovaná do vtipu se orientovala především proti Němcům. Domnívá se, že
škála anekdot z období normalizace je pestřejší a obsažnější. Pokusil se to také
naznačit tematickým utříděním normalizačních anekdot.33
ve znamení pevných a nerozborných bratrských svazků aneb Se Sovětským
svazem na věčné časy
o rodné straně
osobnosti
prověrky a prověřování
32
SIROVÁTKA, O.: c.d., s. 194-195. - Následující příklady viz VOJTĚCH, J.: c.d., s. 31, 101, 116. - HRADIL,
J.: c.d., s. 9, 14, 32.
33
LESÁK, V.: c.d., s. 117-118.
www.moderni-dejiny.cz
o Slovensku a Slovácích
ke 100. výročí narození V.I. Lenina
strážci pořádku
o socialismu u nás a jinde
sami o sobě
ostatní
Převzaté anekdoty pak pojal jako specifickou skupinu dokumentující společnou
podstatu totalitních režimů.34
• „Potkají se dva známí v Buchenwaldu: Za co jsi tady? - Ale já jsem 5. května řekl, že
je Rudolf Hess blázen. - A já jsem 15. května řekl, že Hess není blázen.“ (Hess uletěl
10.5. 1941 do Anglie, kde ho jeden lord přivítal slovy: Tak Vy jste ten blázen?
Ne, odpověděl prý Hess, jen jeho náměstek.)
• „Na Pankráci si šeptají tři muklové: Já jsem nadával na Slánského. - Já jsem chválil
Slánského. - Já jsem Slánský.“
• Nastal čas, kdy se nacistické lívance začaly ztrácet z klop a kdy Němci začali opět
mluvit česky. V té době se rozhodli v Berlíně, že musí opět zahájit nábor členů do
NSDAP a byly vypsány i ceny pro ty, kteří získají nové stoupence. Kdo přivede 10
nových členů, dostane 1000 RM. Kdo přivede 20 nových členů, bude sám škrtnut ze
strany. Kdo přivede 50 nových členů, dostane potvrzení, že v NSDAP nikdy nebyl.
• V MLR ubylo k 29.6. 1989 ze 700 000 členů 100 000. Byla tu proto přijata opatření:
Členu, který získá dalšího člena, se sníží příspěvky o 50%, člen, který získá dva členy,
nemusí platit vůbec, a který získá tři členy, ten může ze strany vystoupit.
Bedřich Loewenstein je skeptický vůči možnosti charakterizovat mentální
posuny obyvatelstva na základě anekdot z komunistické éry. Soudí, že je třeba
diferencovat nejen časově, ale i sociálně, dělnické prostředí dávalo přednost jinému
druhu vtipů než intelektuálské, české vtipy se lišily od těch z bývalé NDR. Obdobně
krotkost či agresivita vtipu může signalizovat nejen politický postoj vyprávějících,
ale i dobu vyprávění. Relativní úspěchy režimu zřejmě v obou případech vedly
k určité identifikaci obyvatelstva a k spíše „imanentní“ kritice, zatímco postupný
34
Následující příklady viz LOEWENSTEIN, B.: c.d., s. 340. - LESÁK, V.: c.d., s. 118. - HRADIL, J.: c.d., s. 17.
www.moderni-dejiny.cz
rozklad zostřoval i tón vtipu. Spatřuje paralely mezi nepříliš agresivními vtipy o
lidských slabostech vůdčích komunistických činitelů a typem anekdot o záletném
Goebbelsovi nebo metálomilovném Göringovi. Nebyly politicky podvratné a režim
dokonce trošku zlidšťovaly. Neškodné a všudypřítomné byly narážky na nedostatky
v zásobování. Podobně krotké byly vtipy o nepříliš inteligentních strážcích
socialistické zákonnosti.35
• Co by se stalo, kdyby místo Kennedyho zastřelili Chruščova? - Nevíme to přesně, ale
určitě by si Onassis nevzal paní Chruščovovou.
• Soudruh Biľak směl již v páté třídě pít a kouřit. Dosáhl totiž plnoletosti.
• Je možné nastolit v USA socialismus? - Není, protože bychom to hospodářsky
neutáhli.
• Paní přijde do obchodu a požaduje spodní prádlo. „Nemáme, jsou zde jen poslední
kalhotky, ale musíte přinést potvrzení, že pracujete na štaflích.“
• Po Praze jde Mrtvička a koho se dotkne, ten upadne a je po něm. Tu se dotkne
esenbáka,ten jde dál, jakoby nic. Vtom jí dojde: vždyť jsem m o z k o v á.36
Vtipy jsou něco jako seismograf, který měří vlny náhražkového veřejného mínění,
neshodu mezi manipulovanou ideologickou fasádou a skutečnými „regulativními
idejemi“ obyvatelstva, soudí Bedřich Loewenstein a rovněž zdůrazňuje potřebnost
podrobnější sociálně psychologické analýzy na reprezentativním vzorku
anekdotických příkladů. Tam, kde tajná policie nahradila průzkum veřejného mínění,
vtip pomáhá odreagovávat stresy, udržovat optimismus a naději. Právě smíchem je
překlenuta propast mezi mocnými a bezmocnými. „Lidé prohlédli falešnost či
pochybenost oficiálního nároku, brání se mu posměchem a ironií; uleví se jim psychicky,
třebaže nejsou s to danou situaci změnit.“37
35
LOEWENSTEIN, B.: c.d., s. 339-340.
36
Tamtéž, s. 340. - HRADIL, J.: c.d., s. 13, 18, 30.
37
LOEWENSTEIN, B.: c.d., s. 343 a 335.