„Když už byla tato mezera odhalena, bylo ji třeba zaplnit. Ostatně, co můžeme dát do
dvojice k formě nezbytné pro myšlenku, když ne sám její obsah, a co k pravopisu, který pracuje se
slovy, když ne styl pojednávající o dané věci?“


            Larousse byl v tomto ohledu převratným reformátorem a jeho iniciativa musela pohoršovat
mnoho školských inspektorů jeho doby stejně tak jako pohoršují naše současníky návrhy o[P1]
školském vzdělávání z roku 1990[P2] . Jeho metoda totiž už nestaví do centra pedagogického systému
obecnou normu, jejíž pravidla pravopisu značně kodifikují označení, [P3] nýbrž jasně a úmyslně[P4]
vyjádření, [P5] které je pro něj stylem. [P6] Celkem vzato se proti diktátu – imitační karikatuře
[P7] – prosazuje slohová práce jakožto vynalézavé cvičení, [P8] které nemůže být kvalitní bez dobré
znalosti slovní zásoby, a tedy pravopisu. Slohová práce je školou jazyka a vybraný jazyk se pak
nazývá styl.


kromě pozn. P3 celkem dobře
________________________________

 [P1]na

 [P2]zde jsou to 90. léta 20. stol.

 [P3]ne, jejíž « meze » jsou kodifikovány pravidly pravopisu

 [P4]záměrně

 [P5]není dost jasné, lépe aspoň « vyjadřování »

 [P6]se rovná stylu/ znamená styl

 [P7]ano, dobře

 [P8]lépe : cvičení vynalézavosti