Poznámky ke gramatice kurzu Středověká latina pro historiky Tyto materiály obsahují poznámky k nej důležitějším probíraným gramatickým jevům, u těch, jejichž osvojení spočívá v naučení se vzorům skloňování a časování, je poznámka - viz gramatický přehled. 1. Deklinace nom. sg. -a gen. sg.-ae substantiva rodu ženského (výjimky označení bytostí mužských poeta, incola, agricola) vzor femina 2. Deklinace nom. sg. -us/-er, -um gen. sg. -í + vir, in, m. muž - rod substantiv 2. deklinace: až na výjimky maskulina (-us, -er) a neutra (-um) - vzory: servus, puer (m.), exemplum (n.) - poznámky ke skloňování: servus se liší od puer v 1. sg. (-us) a 5. sg. (-e) kromě vzoru puer existuje ještě typ ager, gri, m. s pohyblivým -e-, toto e je kromě 1. a 5. sg. vypouštěno: 2. sg. agr-I pro neutra (všech deklinací) platí, že v 1., 4. a 5. pádě mají vždy stejný tvar, v pl. pak zakončení -a 1. deklinace 2. deklinace femina, -ae, f. servus, -T, m. puer, -T, m. exemglum, -í, n. žena otrok chlapec príklad sg. nom. fěmin - a serv - us puer exempl - um gen. fěrnin - ae serv - T puer- í exempl - í dal. femin - ae serv - ô puer - ô exempl - ô ak. fěmin - am serv - um puer - um exempl - um vok. femin - a! serv - e! puer! exempl - um! abl. fěmin - ä serv - ô puer - 5 exempl - ô pl nom. fěmin - ae serv - T puer- í exempl - a gen. fěmin - ärum serv - ôrum puer - ôrum exempl - ôrum dal. fěmin - ís serv - ís puer - Ts exempl - Ts ak. fěmin - äs serv - 5s puer - ôs exempl - a vok. fěmin - ae! serv - T! puer - T! exempl - a! abl. fěmin - is serv - ís puer - ís exempl - Ts Adjektiva 1. a 2. deklinace - mají tři tvary pro tři rody: rod zakončení skloňuje se jako střední -um verbum mužský ženský -us/-er -a servus/ ager (puer) femina - z těchto tvarů vybíráme pro substantivum ten, který odpovídá jeho rodu (proto se koncovka substantiva a adjektiva nemusí shodovat!) nsepí. femina maesta smutná žena nauta laetus veselý námořník laurus formdsa krásný vavřín - adjektiva v latině se nacházejí většinou za substantivem, k němuž patří - od adjektiv 1. a 2. deklinace se pomocí přípony -ě tvoří adverbia: alt-ě vysoko (výjimky: bene, male) Zájmena přivlastňovací sg- l.os. meus, mea, meum 2. os. tuus, tua, tuum muj, ma, me tvůj, tvá, tvé pl. 1. os. noster, nostra, nostrum 2. os. ve ster, ves tra, vestrum 1 nas, nase váš, vaše 3. os. je-li v podmětu(!): sg. i pl. suus, sua, suum - svůj, svá, své není-Ii v podmětu: sg. eius jeho, její pl. eórum (m., n.) eárum (f.) jejich Slovesa - aktivum (vzorové tabulky časování viz gramatický přehled) Aktivní osobní přípony v prézentním systému: indikativ, konjunktiv singulár plurál 1. -5/ -m -mus 2. -s -tis 3. -t -nt infinitiv: -re 1. konjugace (aktivum): indikativ prézentu: laudä + přípony indikativ imperfekta: laudä + bä/ba +přípony indikativ futura I.: laudä + b/bi/bu +přípony konjunktiv imperfekta: laudä + rě/re +přípony imperativ singulár plurál 0 (pouze kmen) -te! laudä-s chválíš (ale laud-5 chválím!) laudä-bä-s chválil jsi laudä-bi-s budeš chválit, pochválíš laudá-rě-s chválil bys, pochválil bys 2. Konjugace zakončena na -eo, -ěre (děleó, dělěre), časuje se stejně jako 1. konjugace (viz tabulky) Slovesa 3. a 4. konjugace slovesa 3. konjugace jsou zakončena na: -o, -ere, slovesa 4. konjugace na: -id, -ire indikativ prézentu: mezi kmen a os. příponu se vkládá ještě samohláska: u 3. konjugace -i-l-e-l-u- (všude s výjimkou 1. os. sg.): leg-i-mus, u 4. konjugace jen -u- ve 3. os. pl.: audi-u-nt indikativ imperfekta: vkládají -ě- před příznak -ba-: leg-ě-bá-s, audi-ě-bá-s konjunktiv imperfekta: 3. konj. vkládá -e- před -re-: leg-e-rem; 4. konj. jako 1. a 2.: audi-re-m indikativ futura I.: tvoří odlišně od 1. a 2. konjugace pomocí -a- v 1. os. sg., pomocí -ě-l-e- v ostatních osobách: leg-ě-mus budeme žádat, požádáme; audi-a-m uslyším, budu slyšet Slovesa - pasívum (vzorové tabulky časování viz gramatický přehled) Pasivní osobní přípony v prézentním systému: indikativ, konjunktiv singulár plurál 1. -r -mur 2. -ris -mini 3. -tur -ntur infinitiv: -n (-T 3. konjugace) 1. konjugace (pasivum): indikativ prézentu: laudä + přípony indikativ imperfekta: laudä + bä/ba +přípony indikativ futura I.: laudä + bo/be/bi/bu +přípony konjunktiv imperfekta: laudä + rě/re +přípony imperativ - pouze deponentní slovesa! singulár plurál -re! -mini TI laudd-ris jsi chválen (ale laud-o-r jsem chválen!) laudá-bá-ris byl jsi chválen (laudá-ba-r byl jsem chválen) laudá-be-ris budeš (po-)chválen laudá-bo-r budu (po-)chválen laudá-rě-ris byl bys (po-)chválen laudá-re-r byl bych (po-)chválen 2 Ill, konjugace: Ieg6,-ere,legi, tectum Aktivum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium člu leg -leg - i -leg - i leg - i leg - i leg - u - nt o s t mus tis ill čtu leg - a - in leg - ä - s leg - a - t leg - ä - inus leg - ä - üs leg - a - nt leg - e leg - i - te leg ■ e - re čta. čtouc, čtoucí leg - ě - ns gen (leg - e - ntis) cell jsem leg - ě - ba - m leg - ě - bä - s leg - ě - ba - t leg - ě - bä - mus leg - ě - bä - tis leg - ě - ba - nt četl bych leg - e - re - in leg - e - rě - s leg - e - re - t leg - e - rě - mus leg - e - rě - tis leg - e - re - nt budu číst leg - a - m leg - ě - s leg - e - t leg - ě - mus leg - ě - tis leg - e - nt (říkám) že bude číst lěct- ürum (-am, -um) esse chtěje, -íc číst lěct - ürus (-a, -um) IV. konjugace: audio, -ire, -ivi, -Hum Aktivum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium slyším audi - 6 audi - s audi - t audi - mus audi - tis audi - u - nt at slyším audl - a - m audi - á - s audi - a - t audi - á - mus audi - á - tis audi- a - nt slyš audi audi - te slyšel audl - re slyše, -íc, slyšící audi-ě - ns gen (audi - e -- ntis) slyšel jsem audi - ě • ba - m audi -ě - bá - s audi - ě - ba - t audi - ě - bá - mus audi - ě - bá - tis audi - ě - ba - nt slyšel bych audl - re - m audl - rě - s audl - re - t audí - rě - mus audi - rě - tis audl - re - ii t budu slvšet audi - a - in audi - ě - s audi - e - t audi - ě - mus audi - ě - tis audi - e - nt (říkám) že budu slyšet audit - Qrum (-am, -um) esse chtěje, -íc slyšet audit - urus (-a, -um) LIJ, konjugace: lego, -ere, legi, lěctnin Pasivum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium jsem čten ať jsem čten hýl člen leg - or leg - a - r leg - e - ris leg - ä - ris leg - i - tur leg - á - tur leg-I leg - i - mur leg - á - mur leg - i - mini leg - á - mini leg - u - ntur leg - ä - ntur bvl |sem člen byl bych člen ---~--- leg - é - ba - r leg - e - re - r leg - é - bá - ris leg - e - rě - ris leg - ě - bä - tur leg - e - rě - tur leg - ě - bä - mur leg - e - rě - mur leg - ě - bä - mini leg - e - rě - mini leg - ě - ba - ntur leg - e - re - ntur budu čten (říkám) že leg - a - r bude čten leg - ě - ris leg - ě - tur leg - ě - mur lěct - um leg - ě - mini iri leg - e - ntur IV. konjugace: audio, -Ire, -lvi, -Ituml Pasivum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium jsem slyšen at jsem slyšen audi - or audi- a - r A audi - ris audi - á - ris V audi- tur audi - á - tur audi - ri audi - mur audi - á - mur audi - mini audi - á - mini audi - u - ntur audi - a - ntur byl jsem slyšen byl bych slyšen = audi - ě - ba - r audl - re - r audi - ě - bá - ris audl - rě - ris audi - ě - bá - tur audl - rě - tur audi - ě - bá - mur audl - rě - mur E audi - ě - bá - mini audl - rě - mini audi - ě - ba - ntur audl - re - ntur budu slyšen (říkám) že _ audi - a - r bude slyšen E audi - ě - ris audi - ě - tur audi - ě - mur audit - um u. audi - ě - mini iri audi - e - ntur Futurum 1. Imperfektum Prézens si toi toi toi toi toi — šl n't ni toÍ toi toi Jr- - E E E E g; 5. a. a. o. a. o. a. = rfti i toi TO] TO] TOj o< toi toi r&i toi toi toi — CT CT w" C" C O" ra O Ui U! CS Mi O 3 TO- 2 G. a 2J děl — i-ďi r&i roi rs> i "i -J -I ft 5 trt" (IUI r&i řpi rpi f5i fDi it^j re r^i ret ro m ft ™* = =r. g - « o. 2. TOJ tlel děl re n 65i 0 - 3 2J = Futurum I. Imperfektum Prézens 65 ET 65 bt E C c El CL CL EL Mi 631 631 Kl 631 ch — er 3" CT CT CT — —* ■"■ Ol — — — — l/i O C 3 a b3i B ET » £~ B b e c EL a. c »1 Bl B B C" CT — 3" CT B Bl »1 b »1 B 5" ST o B ST ET lau 5. EL 5. E. 5. »1 ESI E re rtu "1 n -1 CT i i TOi to to TO X ;mi 3 ~ 3 65 65 63 85 Ei 651 65 651 ti*1 a. — -- o o p _j- 65 e < -— e; ^ o>< (lau gen laud C Ol B r.' 3 ns .SS". ■o '8 .W. "i .of ; tat i c Futurum I. I m perfektum Prézens Futurum 1. I mperfektum Prézens CL ^_ c a q. El EL El 2J rsi — roj rei HI ÍŤTÍ rei fťl rči er w" 1- — CT CT er CT er C r.< £3 651 651 65i 651 1 1 1 1 1 X 3 3 e < a. 3 = 35 3. a. o. c c o. c er m m ni m ni m rti TO i toi to' toi to' _ —J —Í —5 —I —1 —I to to' toi toi toi to —i 5, 3 3 TO' TOi toi to' toi toi TO TO' TOi toi toi to = 33 = 1? dě! děl děl děl děl — TO TO TO 6: 651 65i - ; 3 = : 1 1 ET i- c Ť w — — 1 , . _ _ _ — „ — _ i_. ~*. 65 65 65 65 65 65 ^ 65 65 63 65 63 65 65 65 65 65 '/, Oi —i tZ C C = — el El £l El Cl CL ~ CL El El El El 1— c E- Cl El El El O 651 651 651 651 651 851 Ol 651 Ol 651 651 651 65 631 631 65< 651 S- :-Zt ■« er CT C er er er < er er er er er 3 5 — C ZT. » rp o eí: 1 1 ^ o 631 Ol 651 65i 63 C So" "1 T" 65 i ' i ' 1 I 1 1 < —i -1 — nti IUI [11X1 in 3 3 c -i i "i -i dl "1 ej -1 C Si E" 6*r ďT 63* ěT éT S" S" 6T ST ET =*. c z C zz c c e :- . a. El el CL El r-y CL CL a. El el Cl v. r: 7". 631 Bi 651 631 631 631 i i i i i i o • ' 1 1 ' roi rsi rsi rs iř. TOi 3 ni e ni n r. • iitur ■ mini 2. Link tř Pf -i a -i -' ■i LT n -i 51 ^~ ' s s. TT c ft — n 3 3-< 65i 1 < e — i er. 3 re "O 65 n "§! V. 3' < 3 e; Překlad latinského pasiva: lavantur 1. pasivem: jsou umývaní 2. zvratným pasivem: umývají se 3. aktivem: umývají je Původce pasivního děje: životný se vyjadřuje pomocí předložky á/ab, neživotný ablativem filia á magistra (ab amicá) ěducátur dcera je vychovávána učitelkou (přítelkyní) učitelka (přítelkyně) vychovává dceru dcera je vychovávána bajkou filia ä magistra (ab amicä) educätur filia fabula educätur DeponentnÍ slovesa (vzorové tabulky časování viz gramatický přehled) - mají pasivní tvary, ale s činným nebo zvratným významem: läment-or, lämentä-ri naříkám, naříkat arbitr-or, arbiträ-rľ myslím si, myslet si - mají imperativní tvar}' (s činným nebo zvratným významem): lämentä-re! naříkej! lämentä-mini! naříkejte! sloveso ESSE (být) Konjugace slovesa sum: sum, csse, fui Indikatb Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium jsem ať jsem buď být su - m s - i - m - sěns e - s s - í - s es gen. es - t s-i-t es - se - sen tis su - mus s - T - mus jen ve es - tis s - í - tis es - te složeninách su - nt s - i - nt byl jsem byl bych er - a - m es - se - m er - ä - s es - sě - s er - a - t es - se - t er - ä - mus es - sě - mus er - ä - tis es - sě - tis er - a - nt es - se - nt budu budiž (říkám) budoucí er - 6 že bude er - i - s es - to fut - ůrum fut - Qrus er - i - t es - tô (-am, -um) (-a, -um) er - i - mus esse er - i - tis es - tóte nebo er - u - nt su - ntô fore Složeniny slovesa esse - vznikly spojením předložky či adjektiva se slovesem esse - ve slovesechposse apródesse má předpona dvojí tvar: possum můžeš, potes můžeš, posse moci prosům prospívám, prôdes prospíváš Složeniny slovesa esse absum abesse áfuí jsem nepřítomen, vzdálen adsum a d esse adfuT (afful) jsem přítomen, pomáhám děsům děesse děfuT scházím, chybím intersum interesse interful účastním se obsum obesse obfuí (offuT) překážím, škodím praesum praeesse praefuT stojím v čele supersum superesse superfuí zbývám,jsem na živu Odchylky: possum, posse, potuí mohu prósum, pródesse, prôfuí prospívám ♦ possum: Tvary prézentního kmene se tvoří ze základu pot- nebo pos- podle toho, jestli tvar základního slova esse (sum) začíná na e- nebo s- (possum, potes, potest, possumus ) ♦ prósum: Platí totéž, základ je bud'prôd- nebo prô- (prôstím, prôdes, pródest, prósumus ) 3 Osobní zájmena Přehled skloňování já tu 'y zvratr.r zájmeno nom. ego tú - gen. meí tui sul dat. mi h i tibi sibi ak. mě tě sě abl. mě tě sě nos my : vos vy zvratné zájmeno nom. nos vos • gen nostri nás vestri vás sul nostrum z nás vestrum z vás dat. nobis vóbís sibi ak. nós věs sě abl. nobis vóbís sě 3. Deklinace (vzorové skloňování viz gramatický přehled) nom. sg. různý (např. -or, -is, -5, -es, -er, -men, -us) gen. sg. -is - jejich kmen se v 1. a 2. sg. mnohdy trochu liší, koncovky se připojují k podobě kmene ve 2. sg., např.: 1. sg. homô (člověk), 2. sg. homin-is, 3. sg. homin-í, 4. sg. homin-em atd. - rod: maskulina, feminina i neutra - vzory: pro m. a f. vietor (vítěz), pro n. nomen (jméno) odlišnosti ve skloňování mají (až na výjimky): o typ civis (občan), urbs (město): ■ náleží sem: • substantiva zakončená v 1. sg. na -is nebo -ěs, která mají v 1. a 2. sg. stejný počet slabik, např. 1. sg. civis, 2. sg. cTv-is • substantiva, která mají na konci kmene (tj. např. v 2. sg. před -is) dvě a více souhlásek, např. 1. sg. urbs, 2. sg. urb-is ■ mají v gen. pl.: -ium (civ-ium, urb-ium) o typ mar e (moře): ■ náleží sem neutra zakončená v 1. sg. na -e, -al, -ar ■ mají v 6. sg. -ľ, v 1., 4. a 5. pl. -ia, v 2. pl. -ium Adjektiva 3. deklinace (vzorové skloňování viz gramatický přehled) - podle podoby v 1. (5.) pádě sg. se dělí na tři typy: o troj východná: tři tvary pro tři rody - celer, celer is, celere o dvojvýchodná: jeden tvar společný pro m. a f., druhý pro neutra - brevis, breve o jedno východná: jeden tvar pro všechny tři rody - felix - při skloňování mají všechny tři typy v ostatních pádech: o 2., 3., 6. sg. i pl.: jeden tvar pro všechny tři rody o 4. sg. i pl., 1. pl.: jeden tvar společný pro m. a f., druhý pro neutra - koncovky přibírají podle substantiv 3. deklinace s tím, že mají vždy: o 6. sg. -T o 2. pl. -ium o 1., 4., 5. pl. neuter: -ia - výjimky z předchozího pravidla mají: pauper, dives, memor (viz skriptum) Participium prézentu aktiva - je to slovesné adjektivum, tvoří se: slovesný kmen + -ns u 1. a 2. konjugace genitiv: -ntis -ens u 3. a 4. konjugace laudá-ns, délě-ns, pet-ěns, audi-ěns 4 3. deklinace Victor, victöris, m. vítěz cívis, clvis, m. občan nömen, nomin is n.jméno mare, maris, n. moře sg.nom. gen. dat. ak. vok. abl. victor victör - is victör - i victör - em victor! victör - e CIV - is civ - is civ -1 civ - em civ - is! civ - e nomen nömin - is nömin - i nömen nömen! nömin - e mar - e mar - is mar -1 mar - e mar - e! mar - i pi. nom. gen. dat. ak. vok, abl. victör - ěs victör - um victör - ibus victör - ěs victör - ěs! victor - ibus civ - ěs civ - ium civ - ibus civ - ěs civ - ěs! civ - ibus nömin - a nömin - um nömin - ibus nömin - a nömin - a! nömin - ibus ! mar - ia mar - ium j mar - ibus mar - ia mar - ia! mar - ibus 3. deklinaci tt celer celeris celere brevis breve rychlý rychlá rychlé krátký krátká krátké m. f. n. m. + f. n. sg nom celer celer - is celer - e brev - is brev - e gen. celer - is brev - is dat. celer -i brev - i ak. celer - em celer - em celer - e brev - em brev - e vok. celer! celer - is! celer - c! brev - is! brev - e! abl. celer - T brev - í pl nom celer - ěs celer - ěs celer - ia brev - ěs brev - ia gen. celer - ium brev ■ ium dat. celer - ibus brev - ibus ak. celer - ěs celer - ěs celer - ia brev - ěs brev - ia vok. celer - ěs! celer - ěs! celer • ia! brev - ěs! brev - ia! abl. celer - ibus brev - ibus Komparativ lělix clarior clarius šťastný šťastná šťastné slavnější slavnější m f. n. m. + f. n. sg. nom. fěKx clarior clärius gen. fěBc - is clarior - is dat. fětíc - i cläriör - í ak. fětíc - em fěEx cläriör • em clarius vok. fěllx! clärior clärius! abl. fěBc - í cläriör - e pl. nom. lelíc - ěs fěBc - ia cläriör - es clarior - a gen. felic - ium clarior - um dat. fěBc - ibus cläriör - ibus ak. fělíc - ěs fěBc - ia cläriör - ěs cläriör - a vok. lelíc - ěs! fěBc - ia! cläriör - ěs! cläriör - a! abl. fětíc - ibus clarior - ibus V/OKY KONJUGACÍ DIÍPONIÍNTNICM SLOVES \. konjugace: liortor. -äri, hortňtus sum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium povzbuzuji il pov/.buzuji Kivzbu/Aij xivzbuzovai povzbuzuje. hort- or liort - e - r -íc, -ící hortá - ris hort - e - ris hortä - rc hortä - ns hortá - tur hört - e - tur liortä - ri gen hortá - mur hort - e - mur (horta - ntis) hortá - mini hort - e - mint hortä - mini horta - ntur hort - e - ntur povzbuzoval jsem pcwzbuzoval bych horta - ba - r hortä - re - r horta - bá - ris hortä - re - ris horta - ba - tur hortä - re - tur horta - bá - mur hortä - re - mur hortá - bá - mim hortä - re - mini hortá - ba - ntur hortä - re - ntur budu povzbuzovat (říkám) že chtěje. -íc hortá - bo • r povzbudí povzbuzovat hortá - be- ris hortat - ti t ti in li or tat - ürus hortá - bi - tur (-am, -um) (-a, -um) hortá - bi - mur esse hortá - bi - mini hortá - bu - ntur lit, konjugace: sequor, -i, secuhis sum | lnclikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participium následuji ať následuji lásledii] íásledovai následnic -íc, sequ - or sequ - a - r -ící sequ - c - ris sequ - á - ris sequ - e - re sequ - ě - ns sequ - i - tur sequ - ä - tur sequ - i gen sequ - i - mur sequ - ä - mur (sequ - e - sequ - i - mini sequ - á - mini sequ - i - - nlis) sequ - >' - ntur sequ - a - ntur - mini následoval jsem následoval bych sequ - ě - ba - r sequ - e -re-r sequ - ě - bá - ris sequ - e -rě-ris sequ - é - bá - tur sequ - e -rě-tur sequ - é - bá - mur sequ - e -rě-mur sequ - ě - bá - mini sequ - e -ré-ininí i sequ - ě - ba - ntur sequ - e -re-ntur budu následovat (říkám) že chtěje, -íc sequ - a - r bude následovat sequ - ě - ris následovat sequ - ě - tur secut • Oram secüt - ürus sequ - ě - mur (-am,-um) (•a,-um) sequ - ě - mini esse sequ - e - ntur ........... .....;. II. konjugace: vereor,-ěri, verltussum Indikativ hojím se vere - or verě - ris verě - tu r veré - mur veré - mini vere - ntur Konjunktiv .il sc hojím vere - a - r vere - ä - ris vere - ä - tur vere - ä - mur vere - á - mini vere - a - ntur bál jsem se verě - ba - r verě - bá - ris verě - bá - tur verě - bá - mur verě - bä - mini verě - ba - ntur I mperativ lx>| se verě - re verě - mini Infinitiv bál se budu se bál verě - bo - r verě - be - ris verě - bi - tur verě - bi - mur verě - bi - mini verě - bu - ntur bál bych sc verě -re-r verě - rě - ris verě - rě - tur verě - rě - mur verě - rě - mini verě - re - ntur Paj^tjripjujm^ lx>|c se. -íc se ícc severe - ns gen (vere - ntis) (Tíkám) že se bude bát verit - ürum (-am, -um) esse chtěje, -íc se bát verit - ürus (-a, -um) IV. konjugace: blandíor, -iri, Manditus sum Indikativ Konjunktiv Imperativ Infinitiv Participiu m lichotím blandi - or blandi - ris blandi - tur blandi - mur blandi - mini blandi - untur ať lichotím blandi - a - r blandi - ä - ris blandi - ä - tur blandi - ä - mur blandi - á - mini blandi - a - ntur lichoť blandi - re blandi -- mini lichotit blandi - ri lichoto, -íc, -ící blandi -ě- ns gen. (blandi - e -- ntis) licholil jsem blandi-ě-ba-r blandi-ě- bá-ris blandi-ě-ba-tur blandi-ě-ba-mur blandi-ě-bá-mini blandi-ě-ba-ntur lichotil bych blandi- re - r blandi - rě - ris blandi - rě - tur blandi - rě - mur blandi - rě - mini blandi - rc - ntur budu lichotit blandi - a - r blandi - ě - ris blandi - ě - tur blandi - ě - mur blandi - ě - mini blandi - e - ntur (říkáni) že bude lichotil blandit-üram (-am, - um) esse chtěje, -íc lichottt blandlt-ürus (-a,-um) skloňuje se jako jednovýchodné adjektivum 3. deklinace, ale v 6. sg. má: -e (pokud už se nevžilo zcela jako adjektivum např. sapiěns má 6. sg. sapientí) překládá se - laudäns: o 1. přídavným jménem slovesným: chválící o 2. větou: který (když, protože, jestliže) chválí / chválí a... o přechodníkem přítomným: chvále (m.), chválíc (f. a n.), chválíce (pl.) vyjadřuje děj současný s dějem určitého slovesného tvaru: Canis läträns non mordet. Štěkající pes (Pes, který štěká/ štěkaje) nekouše. Canis läträns non morděbat. Štěkající pes (Pes, který štěkal/ štěkaje) nekousal. - ve středověké latině: může participium prézentu vyjadřovat i předčasnost před dějem určitého slovesa (v takové funkci se objevuje již ve Vulgátě), např.: Derelinquens ergo David vasa, quae adtulerat, sub manu custodis cucurrit ad locum certaminis. David tedy odevzdal zásoby, které přinesl, do rukou strážného a rozběhl se k místu boje. Participium prézentu ve vazbě ablativu absolutního ablativem se v latině často vyjadřují příslovečná určení různého druhu (času, způsobu, příčiny), častý je zejména ablativ časový: hoc anno tohoto roku, anno Domini léta Páně ablativ absolutní: je vazbou ablativu jména s participiem, která vyjadřuje dějovou okolnost k ději určitého slovesa; - je-li v této vazbě užito participia prézentu aktiva, vyjadřuje (v souladu s charakterem tohoto participia) děj aktivní a současný s dějem určitého slovesa: crescunt roste, rostou Crescentepericulo crescebant vires. Když nebezpečí rostlo, rostly síly. crescent bude růst, budou růst Měnící se časy v české větě (Když...) ukazují, jak je překlad participia závislý na čase určitého slovesa latinské věty! vazbu ablativu absolutního lze do češtiny překládat: a/ vedlejší větou (nejčastěji časovou): Když (protože, jestliže) nebezpečí roste... b/předložkovým výrazem: Se vzrůstajícím nebezpečím... cl hlavní větou: Nebezpečí roste a ... Ve středověké latině může participium prézentu ve vazbě ablativu absolutního vyjadřovat i předčasnost před dějem určitého slovesa. podobně (jako spojení subst. s partie, v abl.) může fungovat spojení substantiva a adjektiva v ablativu: patře vivo za otcova života; rege Wenceslao za krále Václava, za vlády krále Václava; me invito proti mé vůli Zájmena Hic, Iste, Ille, Ipse, Is, Idem_ hic haec hoc Iste " ístä IsUid itla ittud j tento tálo toto leah!c iŠMe tohl* onen ona ono i S Ľ nom. hic haec hoc iste isla istn d i le Hla illud gen h li in s istín s illlus dat. huic isti illi ak. h unc haue hne istn m istam istu (1 illum illam illud abl hôc h ä c hôc isto istä istň illô illá illô pl nom. lu h a e heac isti istae ista i II illae i lli gen. hörum h ä nim h oni m islômm istänim istörum illôrum illämm iilárum dat. his istíš illls ak h ös häs haec istos istäs ista illös illäs ilia , abl his istíš illls _ IS . ; ' ea Weill <íi(lein idem ipse ipsa ipsnm ten,ja. to, on. oaa. ono. tentv'l týř tat táž l.Héi sám sama samo c nom. is ea i(l Idem eadeín idem ipse ipsa ipsnm gen. eins eiusdeín ipslus dat. ei (ei) eid em ipsí ak. eum earn id eiiiidem eandem idem ipsum ipsam ipsnm abl efi eá eo e óde m eádeni eôdem ipsô ipsá ipsô Pl nom. if (ei, t) eae ea i íd c m eaed em eadem ipsí ipsae ipsa gen. eônim eänim eônim eômndem eärtmdem eönindem ipsonim ipsänim ipsônim dat. iís (eis. Is) iísdcm ipsís ak. eôs eäs ea eňsdem eásdem eadem ipsôs ipsäs ipsa abl. its (els, is) iisdem ipsís 5 Substantiva IV. deklinace (-u- kmeny) do 4. deklinace řadíme substantiva zakončená: nom. -US, ü gen. - ÜS substantiva zakončená v 1. sg. na -us (např. exercitus, ús vojsko) jsou většinou maskulina, na -u (např. cornu, us roh) neutra; mezi často užívaná feminina IV. deklinace patří: tribus (čtvrť), domus (dům), porticus (sloupořadí), quercus (dub), manus (ruka), acus (jehla); Substantiva 5. deklinace (-é- kmeny) do 5. deklinace náležejí substantiva zakončená: nom. -es gen, -ěl/el (e se krátí v gen. a dat. sg., je-li před ním souhláska) rodem jsou feminina, pouze dies (den) a meridiěs (poledne) se vyskytují často jako m., v ustálených spojeních ale jako f.: např. dies čerta, dies cönstitüta (určitý, stanovený den) 5. deklinace .nom. gen dal. ak v ok. abl nom. gen. dat. ak. vok abl 4. deklinace exercitus. -üs, m. vojsko exercit - us exercit - üs exercit - ul exercit - um exercit - us! exercit - fl exercit - üs exercit - uum exercit - ibus exercit - üs exercit - üs! exercit - ibus cornu, -us, n. roh corn - u corn - üs corn - ü corn - ü corn U! corn - ü corn - ua corn - uum corn - ibus corn - ua corn - ua! corn - ibus rěs, rei, f. věc res rei re! rem rěs! rě rěs rěrum rebus rěs rěs! rebus dies, diei, m. den di - ěs di - ěí d i - ěí di - em di- ěs! di - ě di - ěs di - ěrum di - ěbus di - ěs di - ěs! di - ěbus Vazba akuzativu s infinitivem se v latině objevuje po určitých typech sloves: 1. vnímání: audio (slyším), sentió (vnímám, cítím), video (vidím); 2. myšlení: puto (myslím), sció (vím), crědo (věřím); 3. ústního a písemného projevu: dľcó (říkám), narró (vypravuji), scribó (píšu); 4. citového hnutí: gaudeó (raduji se), doleó (rmoutím se); 5. neosobní výrazy typu: cónstat (je známo), nótum est (je známo), appáret (je zjevné) sdělení závislé na těchto slovesech bývá v latině vyjádřeno (místo vedlejší věty obvyklé v češtině) infinitivem (přísudek české věty VV) a akuzativem (podmět české věty VV): Putat tě stultum esse. Myslí, že jsi hloupý, při překladu vazby akuzativu s infinitivem postupujeme následovně: Př.: Amícus sciěbat mě hic adesse. - Dicô tibi mätrem iam veriire. 1. Přeložíme větu hlavní: Přítel věděl. Říkám ti. 2. Vsuneme spojku že. 3. Akuzativ polovětné konstrukce převedeme do nominativu: mě - ego - já; mätrem - mater - matka 4. Infinitiv převedeme v závislosti na podmetu do určitého slovesného tvaru: adesse - jsem zde; veriire -přichází. - Přítel věděl, že jsem zde. Říkám ti, že matka již přichází. u 3. os. sg. i pl. se ve vazbě akuzativu s infinitivem uplatňuje zájmeno sě, je-li podmět vazby shodný s podmětem určitého slovesa^* není-li shodný, stojí ve vazbě akuzativ zájmena is, ea, id; ve středověké latině je striktní užívání vazby akuzativu s infinitivem uvolněno, jako její ekvivalent jsou po vyjmenovaných typech sloves běžně užívány věty se spojkami quod, quia, quoniam (že) a ani pravidlo o užívání zájmen 3. osoby striktně neplatí, např.: Sciebam pro certo, quod opus Domini facerem negligenter. Věděl jsem jistě, že jsem dílo Páně konal nedbale. 6 Vazba místních jmen - u vlastních jmen měst, menších ostrovů a také u některých obecných jmen idomus dům, rus venkov apod.) se určení místa mnohdy vyjadřuje pomocí prostých (tedy nepředložkových) pádů: - akuzativ značí odpověď na otázku kam: Rómam do Říma, Athěnás do Athén; ablativ může značit: 1/ odpověď na otázku odkud: Roma z Říma, Athěnts z Athén; - 21 (u jmen 3. deklinace a pomnožných jmen 1. a 2. deklinace) odpověď na otázku kde: Alhěnís v Athénách - genitiv se užívá u jmen 1. a 2. deklinace (kromě pomnožných) pro vyjádření odpovědi na otázku kde: Römae v Římě Číslovky - viz gramatický přehled Stupňování adjektiv a adverbií 1. Pravidelné stupňování adjektiv - latinské adjektivum tvoří tři stupně vlastnosti: 1. stupeň (pozitiv) vyjadřuje základní míru vlastnosti -krásný (v této podobě je adj. uvedeno ve slovníku), 2. stupeň (komparativ) vyjadřuje vyšší míru vlastnosti - krásnější, 3. stupeň (superlativ) vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti - nejkrásnější; - komparativ je utvořen: od základu adjektiva (získáme odtržením koncovky 2. sg. od základního stupně adj.) + přípona -ior pro m. a f., -ius pro nom., ak. a vok. neuter; adjekt. v pozitivu 2. sg. kmen adj. + přípona komparativ longus long-i long- + ior longior (1 sg. m. a f.) ius longius (1 , 4., 5. sg. n.) komparativy se skloňují jako substantiva 3. deklinace, mají ve všech rodech v abl. sg. -e, gen. pl. -um a v nom., ak. a vok. pl. n. -a; - neutra mají v 1., 4., 5. sg. tvar na -ius, v ostatních pádech připojují koncovku k základu -ior: užívání komparativu: a/ při srovnávání (je větší než...) pomocí quam nebo abl. srovnávacího: Př. VTnum ešt suávius quam aqua (quam+1. sg.) = aquá (pouhý 6. sg.). Víno je sladčí než voda. b/ samostatně (bez srovnání): překládá se pomocí pozitivu s příslovci příliš, poněkud, trochu apod. Př. VTnum est suávius. Víno je příliš (poněkud) sladké. superlativ adjektiv se vyznačuje trojím možným zakončením (podle tvaru adj. v pozitivu): -rrimus, -rrima, -rrimum, např. ácerrimus; -llimus, -llima, -llimum, např. facillimus, difficillimus; -issimus, -issima, -issimum, např. cárissimus, subtílissimus (nejčastější způsob); skloňují se jako adjektiva 1. a 2. deklinace; - užívání superlativu: a/ při srovnání (vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti) pomocí předložek dě, ex (+ abl.), inter (+ akus.) nebo genitivu partitivního Př. Helena eratpulcherrima dé (ex) omnibus féminls/ inter omněs feminás/ omnium feminárum. Helena byla nejkrásnější ze všech žen / mezi všemi ženami. b/ samostatně (absolutně), pak se nazývá též elativ a překládá se příslovci velmi, zcela, nesmírně, předponami pře-, pra- etc. Př. Helena erat pulcherrima. Helena byla překrásná, velmi krásná. 2. Nepravidelné a opisné stupňování adjektiv - některá adjektiva se stupňují nepravidelně, tzn. že 2. či 3. (event. oba) stupně jsou utvořeny od jiného základu než pozitiv, např. bonus > melior, -ius > optimus, -a, -um; 7 opisné stupňovaní se uplatňovalo zprvu pouze u adj., která mají na konci kmene samohlásku (např. necessärius, idôneus), stupně se vyjadřovaly pomocí nepravidelně stupňovaného adverbia magnopere (velmi), např. magis necessärius, maximě necessärius; Pro středověkou latinu je typické, že jsou významy stupňů zaměňovány, např. melior de omnibus = nejlepší ze všech, a místo klasických vazeb komparativu a superlativu jsou užívány jiné, např. maior tibi či maior a te. Velmi časté je opisné stupňování pomocí plus, magis, maximě. Objevuje se pravidelné stupňování místo nepravidelného, např. bonissimus. Stupňuje se také pomocí předložek: praepulcher, permaximus. 3. Stupňování adverbií - 2. a 3. stupeň adverbií se odvozuje od podoby stupňovaných adjektiv: komparativ adverbií = akuz. (nom.) komparativu neutra příslušného adjektiva (tvar na -ius); superlativ adverbií = superlativ adjektiv v němž je -us, -a, -um nahrazeno koncovkou -ě; Zájmena tázací, vztažná, neurčitá, zájmenná adjektiva - viz gramatický přehled Indikatívni věty vztažné, důvodové, podmínkové, časové Indikatívni věty vedlejší konstatují skutečnost. Výskyt konkrétních časů v nich se řídí tím, zda věty vyjadřují děj současný s dějem věty hlavní, nebo děj předcházející ději věty hlavní. Tento obecný model se dá uplatnit na všechny typy indikativních vět vedlejších (bylo by zbytečné uvádět všechny možné varianty indikativních vět, následující příklady vycházejí ze svrchu uvedeného schématu a dají se podle něj libovolně obměňovat). 1. Vztažné věty - bývají uvozeny vztažným zájmenem (nejčastěji quí, quae, quod v jakémkoliv pádě); současnost VV s VH (v minulosti): Vir, qui veniěbat, cantábat. Muž, který přicházel, zpíval, předčasnost VV před VH (v minulosti): Vir, quí věnerat (plpf.), praemiô affectus est (pf.). Muž, který přišel, byl odměněn. 2. Důvodové věty bývají uvozeny spojkami quod, quia, quoniam, překládáme je obvykle „protože": současnost VV: Amäbam eam, quoniam pulchra erat. Miloval jsem ji, protože byla krásná, předčasnost VV: Affuí (pf.), quoniam ab eó pefítus eram (plpf.). Pomohl jsem, protože mě (o to) požádal. ve středtršku se věty uvozené těmito spojkami často užívají jako ekvivalent infinitivních vazeb, tedy jako věty předmětné, spojky pak mají význam „že": Ex hoc perpendo, quod quecunque scripta sunt, ad nostram doctrinam scripta sunt. Na základě toho usuzuji, že cokoli bylo napsáno, bylo napsáno pro naše poučení. 3. Podmínkové věty bývají uvozeny spojkou sT/nisi, která se překládá jako jestliže/jestliže ne; indikatívni věty podmínkové vyjadřují podmínku skutečnou, tj. reálnou, která může být jako u ostatních typů indikativních vět bud' aJ současná s dějem VH, nebo b/ předčasná před dějem VH; a/ současnost VV: 51formôsa erit, amäbó eam. Bude-li dobrá, buduji milovat. b/ předčasnost VV: Slad mě epistulam scripserit (fut. II.), responděbo. Napíše-li mi dopis, odpovím. VV současná VH VV předčasná plusquamperfektum perfektum futurum II. minulost imperfektum přítomnost prézens budoucnost futurum I. perfektum, imperfektum prézens futurum I. 8 NUMERALE ČÍSLOVKA Číslice Čklice Číslice I Číslice arabské římské jyíkladnt 'adové ....... 1 I Qnus,-a,-um |cden, -a. o irlmus, -a, -um první ~) II duo, -ae, -o jecundus nebo alter 3 III trěs,tria tertius 4 • mu iv quattuor quärtus 5 ; ' v q unique qulntus 6 l VI sex sextus 7 :: VIL septem septimus 8 í Vlil octó octävus 9 : ■Villi; IX novem nônus 10 . X decern decimus 11 : XI unclecim undecimus 12 Xlí duodecim duodecimus 13 XIII trědecim tertius decimus 14 (XIIIIJ XIV quattuordecim quärtus decimus 15 XV qulndecim qulntus decimus 16 XVI sědecim sextus decimus 17 XVII septendecim septimus decimus 18 (XIIXj Will duoděvígintí duoděvlcěsimus 19 ŕxvuiij XIX unděvíginfí Qnděvlcěsimus 20 XX víginťí vlcěsimus 21 XXI Gnus et vígiiití Onus et vlcěsimus vlgintl unus vlcěsimus primus TO XXII duo et vlginti alter et vlcěsimus víginťí duo vlcěsimus alter 28 ixxHX)Xxvin duodětrlgintá duodětrlcěsimus 29 (XXVII1L XXIX úndětrígintá undětrlcěsiinus 30 XXX tríginta tricěsimus 40 (XXXX; XL quadráginta quadragěsimus 50 L qulnquágintá qulnquagěsimus 60 l.X sexágintá sexagěsimus 70 ■ LXX septuáginta septuagěsimus 80 I.XXX octoginta octogěsimus 90 (LXXXX) XC nónágintá nónágěsimus 100 c centum centěsiinus 101 Cl centum (et) unus centěsimus prímus 102 Cil centum (et) duo centěsimus alter 200 cc ducenti, -ae, -a ducentěsimus 3 (XI ccc trecenti, -ae, -a trecentěsimus 4CX) CCCC (CD) quadringentl, -ae, -a quadringentěsimus 5(X D (ID) quTngentT,-ae,-a qulngentěsimus 6(X DC sescentT, -ae, -a sescentěsimus 7(X DCC scptingentT,-ae,-a septingentěsimus 8(X DCCC octingenti, -ae, -a octingentěsimus 9(X DCCCC (CM nongentl, -ae, -a nongentěsim us 1 (XX ) M (CID mílie mHlěsimus 2 (XX ) MM (UM duo mília bis mlllěsimus 3 (XX ) MMM.I11M tria mília ter mlllěsimus 10 (XX ) CCDD decern mília deciěs mlllěsimus 100 OÍX ) CCC13DD (C }\ centum mília centiěs mlllěsimus 1 (XXHXX ) CCCC1D3DD 1) • I deciěs centěna mília deciěs centiěs mlllěsimus Římské číslice Tisícové hodnoty se vy/juičovaly lak, že se nati římskou číslici napsala vodorovná čárka (hasla) X = IQOOO; XC1I = 92 (XX) Orámované cifry /.načily stotisíce IXIlll = I 300 000 Pro označení vyšších hodnot se užívalo také některých řeckých písmen ch značilo 1 000 (CO) a z toho vzniklo M (mílie) Polovina ď ve tvaru D je 500 Polovina znaku T v tvaru L značila 50. Číslovky základní (cardinalia) i, 89 se tvoří odčítá- >- Dvě poslední číslovky v desítce: 18, 19, 28, 29... až ! ním od příští desítky: duoděvigintí 18 (2 od 20) ale. nónägintä octě 98 nônägintä novem 99 >- Při tvoření ostatních složených číslovek od 21 do 99 se bud kladou jednotky před desítky a spojují se spojkou et, nebo se kladou za desítky beze spojky: duo et trígintä nebo trígintä duo 32 >- Od 101 se tvoří číslovky obyčejně sestupné, beze spojky, s jednotkami na posledním místě: centům sexägintä trěs 163 mílie centům vígintí sex 1 126 «r Skloňují sejen číslovky Qnus, -a,-um jeden, duo, duae, duo dva, trěs, tria tři. >■ Výrazy pro desítky a číslovka centům (100) se neskloňuj] >■ Výrazy pro sta (od 200) se skloňují jako adjektiva I. a 2. deklinace v plurálu >■ Číslovka mílie ( KXX)) je nesklonná, ale množné číslo mília (tisíce) se skloňuje jako substantiva 3. deklinace podle vzoru mare. Přehled skloňování číslovek m. f. it. m i. n. m. í n noni. Qnus una íl n u 111 duo duae duo trěs trěs tria gen iiníus duörum duärum duörum triům dat Qui duöbus duäbus duöbus tribus ak ií n u m ňu a m Q nu m d u ôs d u äs duô t res trěs tria abl. ünö ünä ünö duöbus duäbus duöbus tribus >- Plurál Dni, Quae una se dade hlavné u jmen pomnožných: una castra jeden tábor, fmae litterac jeden dopis 16 ► Jako duo se skloňuje také ambô, ambae, ambo oba dva Základní číslovky se chovají v latině jako syntaktická adjektiva, pnto substantiva označující počítané předměty i číslovky vyjadřující jejich počet jsou ve stejném pádě, a to v lakovém, jaký vyžaduje jejich funkce ve větě: finus liomô venit jeden člověk přichází quattuor puerí veniunt čtyři chlapci přicházejí qulnque puellae veniěbant pěl dívek přicházelo ducentae fěminae aderant dvěstě žen bylo přítomno >■ Číslovka mília má platnost syntaktického substantiva, substantiva označující počítané předměty jsou v genitivu.ať je mília v kterémkoli pádě noni. duo mília mílituin 2 000 vojáků gen duôrum míliům mílitum > Určení času na otázku jak dlouho? se vyjadřuje akuzativem Decem annôs Trčia oppugnäbätur. Deset let byla Trója obléhána 17 ZA j M eN/v/a' A5>j e^T iV Ar Zájmena tázací (prönömina interrogätiva) Pl quis? quid? kdo? co? qui? quae? quod? který'' která? které? jaký? jaká? jaké? qui? quae? quae? kteří'' které'' která? jací? jaké? jaká? nom, gen dat ak abl quis quid cuius cuius rei cui cui rei quem quid quo qua re qui quae quod cuius cui quem quam quod J quo qua quo qui quae quae quorum quárum quorum quibus quos quás quae quibus Zájmeno quis? quid? má syntaktickou platnost substantívni, týká se osoby nebo věci: Quis venit? Kdo přišel? Zájmeno qui? quae? quod? má syntaktickou platnost adjektiv ní. týká se určitějšího označení nebo vlastnosti osoby nebo věci Qui poeta est optimus? Který básník je nejlepsf V ablativu s předložkou cum se spojuje; quöcum? quäcum? quibuscum? s kým. s kterým'' s kterou9 s kterými'' Zájmena vztažná (prônômina relativa) qui, quae, quod který, která, které, jenž, jež, jež «• Skloňují se stejně jako zájmena tázací, (aké v abl au v u ve spojení s předložkou cum mají stejné tvary Zájmena neurčitě vztažná s významem zevšeobecňovacím: quisquis, quidquid kdokol i, cokoli quícumque, quaecumque v syntaktické platnosti substantívni quodcumque kdokol i, cokoli, v syntaktické platnosti adjckuvni kterýkoli. jakýkoli Skloňuje se jen první část. tj qui-, quae-, quod- Poinámka: is, qui ten, kdo (který) il, qui ea.quae la. která eae.quae id.quod lo. co (které) ea.quae 14 n. kteří ly. které ty věci, které. lo. co Zájmena neurčitá (prônômina milčfimla) Seskupuji se clo dvojic, v nichž jeden člen má vždy syntaktickou platnost substan-livní. druhý adjektivni (srov zájmena tázací) ♦ quis, quid (ně)kdo. (ně)co quis, qua, quod qui, quae, quod (ně)klcrý, (nč)která, (ně)klerč Těchto zájmen se užívá po spojkách si, nisi, ně.jxi částici nu m a po vztažných quô, quantô, např si quis jestliže kdo. někdo ♦ aliquis, aliquid někdo, něco aliqui, aliqua, aliquod některý, -á, -é. nějaký, -á, -é Skloňuje se jen druhá část. tj, -qui(s) (gen. alicuius. dat. alicui aid ) ♦ quidam, quiddam kdosi,cosi quldam, quaedam, quoddam kterýsi,jakýsi Skloňuje se jen první cast, ij qui (gen. cuiusdam aid.) ♦ quisque, quidque quisque, quaeque, quodque každý, -á, -é Skloňuje se jen první část, tj, quis.Toto zájmeno stojí hlavně po řadové číslovce, superlativu a po zájmenu vztažném nebo zvratném, ♦ quisquam, quidquam (quicquam) někdo, něco ullus, ulla, úllum některý, -á, -é. nějaký, -á. -é Quisquam - skloňuje se první část Quidquam (quicquam) má skloňování gen ullius reí, dat úlli rei, ak = nom , abl ullä rě Jako adjeklivní zájmeno slouží ke quidquam zájmenné adjektivum ullus, -a, -um. Těchto zájmen se používá jen ve větách záporného smyslu Numquam věnit quisquam. Nikdy nikdo nepřišel ♦ Méně běžná zájmena neurčitá jsou např quivis, quodvis kdokoli, cokoli quilibet, quidlibet leckdo, leccos aj Zájmena záporná (prônômina negativa) němo nikdo nihil nic nom němě nihil gen. nullius nullius rei dat. n é m i ni nülll rei ak neminem nihil abl nüllö nulla rě Zájmenná adjektiva (adiectiva pronominália) Jsou tvořena od zájmenuých kmenů nebo jsou významem zájmenům blízká Skloňují nom. sg. gen.sg. dät sg.. alius alia aliud alterius alii jiný alter altera alterum alterius alter! druhý uter utra u tru m utrius utri který z obou neuter neutra neutrum neutrius neutri žádný z obou nüllus nulla nullum nullius nülll žádný üllus Qlla üllum ullius QUI některý o<:n po líporu) sôlus sola solum sôlius soll sám. samojedmý tötus töta tôtum tôtlus tötl celý ün us dna ú n u m ünius üni jeden uterque utraque utrumque 1 utriusque j utrlquc 1 jeden i druhý,oba 15 4. Časové věty se spojkou cum cum temporale (v záporu cum nórí) je typem indikativní časové věty, která se pojí zpravidla s budoucím časem, spojku překládáme jako když/až: současnost VV: Cum dormiam, jelix eró. Když/až budu spát, budu šťasten, předčasnost VV: Cum věneris (fut. II.), cenábimus. Když/až přijdeš, najíme se. cum iterativum (v záporu cum nórí) vyjadřuje, že se nějaký děj (předčasný nebo současný s dějem VH) opakoval, spojku překládáme jako kdykoliv: současnost VV: Cum labórábó, cantábó. Kdykoliv budu pracovat, budu zpívat, předčasnost VV: Cum věneris (fut. II.), cúrábó tě. Kdykoliv přijdeš, vyléčím tě. Spojení cum iterativum s perfektem ve VV a prézentem ve VH se užívá k vyjádření skutečnosti obecně platné v přítomnosti, minulosti, budoucnosti (tzv. gnómické vyjádření), v takovémto výjimečném případě překládáme perfektum do češtiny časem budoucím: Gnómické vyjádření: Cum tě vidi (pf), doleó. Kdykoliv tě spatřím, cítím bolest. Ale: opakování v minulosti: Cum tě videram (plpf), dolui. Kdykoliv jsem tě spatřil, pocítil jsem bolest, opakování v budoucnosti: Cum tě videró (fut. II.), dolěbó. Kdykoliv tě spatřím, pocítím bolest. Konjunktiv prézentu a imperfekta sloves 1.-4. konjugace a slovesa esse Konjunktiv v nezávislém postavení (ve větě hlavní) vyjadřuje děj odchylný od skutečnosti. Tyto odchylky mohou být různého druhu a významu, nejčastěji jde o možnost, neskutečnost, přání, vůli. (Přehled tvorby konjunktivních tvarů byl součástí tabulek o časování sloves v prézentu, imperfektu a futuru I.) konjunktiv prézentu: se tvoří: u 1. konjugace příznakem -e stojícím na místě kmenového a: lauděs ať chválíš u 2., 3. a 4. konjugace příznakem -a vkládaným mezi slovesný kmen a osobní příponu: děleás ať ničíš (v 1. os. 3. a 4. konj. tak vypadá stejně jako fut. I. audiam ať slyším i uslyším) sloveso esse má tvary nepravidelné: sim, sis, sit... v hlavních větách značí: 1/ možnost (potencialitu) nedokonavou, záporka je nón: (nón) děleam snad bych (ne)ničil 21 přání splnitelné v přítomnosti, uvozuje jej částice utinam, záporka je ně: Utinam (ně) děleam! Kéž (ne)ničím! 3/ rozkaz/zákaz/pobídku (vůli), záporka je ně: (Ně) děleátis! (Ne)ničte! Ať (ne)ničíte! 4/ rozvažování, záporka nón: Quidfaciam? Co mám dělat? konjunktiv imperfekta sloves všech konjugací: se tvoří od infinitivu (préz. slovesný kmen + re) připojením osobních přípon, např.: lauda + rě/re +přípony laudá-rě-s chválil bys, pochválil bys esse + přípony esse-m byl bych v hlavních větách značí: 1/ irealitu v přítomnosti, záporka je nón: cantárěs zpíval bys nón cantárěs nezpíval bys 21 přání nesplnitelné v přítomnosti, uvozuje jej částice utinam, záporka je ně: Utinam cantárěs! Kéž bys zpíval! (Utinam) ně cantárěsl Kéž bys nezpíval! 3/ rozvažování v minulosti: Quidfacereml Co jsem měl dělat? 9 VĚTY vedlejší s konjunktivem prézentu a imperfekta, účelové a obsahové: uvozeny spojnou ut I ně (aby / aby ne) konj. prézentu stojí ve VV, která je závislá na VH v přítomném či budoucím čase: Optó, ut sánus sis. Přeji si, abys byl zdráv. Amícum cônsóläbor, ně lámentětur. Budu utěšovat přítele, aby nenaříkal. - konj. imperfekta stojí ve VV, která je závislá na VH v minulém čase Optůbam, ut sänus essěs. Přál jsem si, abys byl zdráv. Amicum cônsôläbar, ně lámentárětur. Utěšoval jsem přítele, aby nenaříkal, účinkové a způsobovací: jsou uvozeny spojkou ut I ut non (že, že ne)1 Tam maesta sum, ut cantäre non possim. Jsem tak smutná, že nemohu zpívat. Sol efjecit, ut omnia Jlórerent. Slunce způsobilo, že všechno kvetlo, časové, typ cum historicum: uvozeny spojkou cum I cum nón (když/ když ne), jsou závislé na větě hlavní v minulém čase (imperfektu, perfektu) konj. imperfekta ve VV vyjadřuje současnost s dějem VH, překládá se indikativem nedokonavých sloves Cum dormírem, fráter patri aderat. Když jsem spal, bratr pomáhal otci, podmínkové, uvozeny spojkou siI nisi (kdyby / kdyby ne) - konj. prézentu vystupuje v podm. větě potenciální nedokonavé, překládá se do češtiny nedokon.: 57 vincat,Jelix sim. Kdyby (snad) vítězil, byla bych šťastná. konj. imperfekta vystupuje v podmínkové větě ireálné přítomné: Si vinceret, fělix essem. Kdyby zvítězil, byla bych šťastná, (dále existují ještě ireálné minulé s konj. plusquamperfekta a potenciální dokonavé s konj. perfekta) přípustkové, bývají uvozeny spojkami quamvis, licet, ut, cum, etiamsi ačkoliv, třebaže, i když Ut děsint virěs, tamen est laudanda voluntás. I když se nedostávají síly, přece je třeba chválit vůli. nepravidelná slovesa 1. FlÓ, erí > . Fíô, fíerí, factus sum stávám se Časuje se v prézenlním systému podle 4. konjugace, kmenové -i- zůstává vždy dlouhé před samohláskou, kromě inf. préz. a konj. impf. Význam všech časuje pasivní. Tvary perfektního systému se tvoří z participia perľ. pas. factus, -a, -um a pomocného slovesa sum. Ind, préz.: fiô, fis, fit, fímus, fítis, fiunt Ind. pqupf.: factus eram ... Imp. préz.: fi! fíte! Ind, fut. II.: factus erö ... Inf préz.: fieri Konj. perf',: factus sim ... Ind. impf.: fiěbam, fiěbas ... Konj. pqupl',: factus essem ... Ind. lul. I fiam, fiěs ... Inf. perf.: factum, -am, -um Konj. préz.: fíám, fíäs ... esse Konj. impf.: fierem, fierěs ... Inf. fut.: futurum, -am,-um Ind. perľ: factus sum ... esse nebo fore i factum Tri Tvary slovesa fí6, fíerí nahrazují pasivní tvary slovesa faciô, facere. Obdobně i ve složeninách, kde -fació zůstalo nezměněno: assuěfacio zvykám assuěfió zvykám si patefaciřj otvírám patefío jsemolvírán Složeniny, ve kterých se změnilo fació ve -ficio, mají pasivum - ficior. affició působím (na někoho) afficior, afficí, affectus sum conficio zhotovuji cónficior, cónficí, cónfectus sum interflcio zabíjím interficior, interficí, interfectus sum Další Slovesa Ferö, volö, nölö, ed - viz gramatický přehled 1 Je-li věta vedlejší i hlavní záporná, uvozuje vedlejší větu spojka quin a význam souvětí je kladný: Nihil es! lam diffwile, quin investigaripossit. Nic není tak nesnadné, aby to nemohlo být vypátráno. 10 Aki 2. Fcrö, ferre, tiitT, latum ncsn fasuje sc pravidelně pudle 3. konjugace.ale v některých tvarech prézenlní-ho systému se nevkládá mezi základ a příponu -e- nebo -i-: Indikativ próz fcrö, fers, fert, ferimus, fertis, ferunt Imperativ pre/. fer! ferte! Konj impf ferrem, ferrěs, ferret, ferrěmus, ferrčtis, ferrent Pas Ind préz.' feror, ferris, fertur, ferimur, feriinim, feruntur Konj impf ferrer, ferréris, ferrětur, ferrěmur, ferréminí, ferre n tu r Tvary od kmene perfektního tul- a supinového lál- jsou pravidelné. Složeninv slovesa ferö afferô a ff err e attull allätum přináším auferô auferre abstull ablätum odnáším cönferö cönferre cöntull collätum snáším, srovnávám děferó děferre tt c tu IT dělátuin donáším differö d iff er re distull dílätum odkládám efferö efferre ex tu 11 ělátum vynáším Inferö In ferre TntuIT illátum vnáším offerö off err e obtuli oblätum prodávám, nabízím perferö perferre pertuli perlätum snáším, trpím pröferö pröferre prôtull prôlátum vynáším, ukazuji referó referre rettull relätum nesu lpěl, oznamuji, vypravuji 3. Voló, velle, volul chci Nôlô, nôlle, nôlul nechci Malo, mälle, mälul raději chci Sloveso volô se řadí ke 3. konjugaci. Tvary v indikativu ze základu vol-, v konjunktivu a prézenlního systému se tvoří infinitivu Z vel-. Způíobv a časy Volu Nulo Málo Vozn- Ind. fréz vol- ("l ví- s vili- t VOl-U-ITUIS vul- lis vul-H-nt nölö n fm \ls nôn vil It no hi mu s nôn mi His llÖlllllt inälö i11ä VIS mävnlf ináluimis mäviillis mftliint 1 Nóló (imperativ): préz fut. nolí nóliló nolíle nólilote nólunló Impf volěbam volěbas aid. núlčbam iiôlčhäs aid. mälehain inälébas aid. 2, Voló a nóló part. préz.: volčns, -entis ndlens. -entis 3 Voló. nulo, inaló nemají ani gerundium ani supinum 4. Tvary systému perfektního sc tvoři pravidelně ze základů volu-, notu-, málu-. Ful. 1 volaní volěs volet aid. uólani nóICs nölcl aid. inSlam mäles inälcl aid. Konj. Préz. vel-im vel-Is aid. nOl-iiii iiôl-Is aid. inál-iin inál-ís aid. Impf. veličin vcllěs aid. nöllem iiňllěs aid. mallem mállěs aid Inf préz. velíc nolle in á lie 4. Eó, ire, u, itum jdu Radí se ke 4. konjugaci Tvary prézenlního systému se tvoří z. kmene i-, který se před -a, -o, -u mění v e-. Ind prez : cö, Is, it, Imus.Itis, eunt jdu pas . Itur jde se Imp. préz • I! ite i jdi! jděte! Inf, préz : Ire pas.: In (že) sejde Ind. impf'.: íbam,Ibäs,íbat,íbamus,Ibätis,íbant šel jsem pas.: íbätur šlo se Ind. fut I: Ibô,Ibis,Tbit,Tbimus,íbitis, ibunt půjdu pas.: ibitur půjde se Konj. préz.: earn , eäs, eat, eämus, eatis, eant aťjdu pas.. eätur ať sejde Konj. impf.: irem,Irěs,Iret,Irěmus, iretis.írent šel bych pas.: Iretur šlo by se Ind. perl v. íí, Isti, iit, iimus,Istis, iěrunt přišel jsem pas.: itum est (při)šlo se Inf. perl".: (mě ) Isse (že) jsem šel pas.: itum esse (že) se šlo Ind. pqupl.: ierain... (pravidelně) (dříve) jsem šel Ind. fut. 11: ierö... (pravidelně) (dříve) půjdu Konj. perf.: ierim... (pravidelně) ať jsem šel Konj. pqupl Issem... (pravidelně) byl bych šel Supinum: itum Part. préz.: iěns (gen. euntis) jdoucí Part. fut.: itörus, a, um hodlající jít Gerundivum: pas.: rundum (est) (je) třeba jít Inf. fut.: (mě) itürum, -am, -um esse že půjdu Složeniny slovesa ire abeč abire abii abituin odcházím adeô adlre adil aditum přicházím (k),obracím (+ 4. p.) se s prosbou (na) circumeö circuimre circumil circumitum obcházím coeö colre coil coitum scházím se exeô exlre exil exitům vycházím ineö inlre inil initum vcházím intereö interire intern interitum zacházím, hynu obeö oblre obii obitum obcházím pereö perire peril peritum hynu.jsem huben prödeö prödlre p röd íl proditum předstupuji.objevuji st red e ô red ire ředil ředit um vracím se subeö sublre su bil subitum podstupuji tränseö tränsire tränsil transitům přecházím veneö venire věníí věnitum jsem na prodej, isern prodáván přímé otázky Přímé otázky dělíme na doplňovací (očekává se, že odpověď na ně bude obsahovat doplnění nějaké skutečnosti, novou informaci) a zjišťovací (očekává se, že odpověď na ně přinese kladné či záporné stanovisko dotazovaného). doplňovací otázky bývají uvozovány (v latině stejně jako v češtině) tázacími zájmeny nebo příslovci typu: quandô (kdy), quis (kdo), quid (co), quot (kolik), curi quä de causa (proč), quômodô (jak), ubí (kde), quócum (s kým) apod. zjišťovací otázky bývají uvozovány zvláštními částicemi a slovy, které mohou naznačovat, zda tazatel očekává odpověď kladnou či zápornou: o částice -ne stojí za slovem, na němž spočívá důraz, nenaznačuje, zda tazatel očekává odpověď kladnou či zápornou: Cantábatne pater hodiě? Zpíval dnes otec? o, slovo nónne uvozuje otázku, na niž se očekává kladná odpověď, v české otázce v takových případech stojí: což ne-?, zdaž ne-? ne-? Nónne pater hodiě cantábat? (Což) dnes otec nezpíval? o slovo num uvozuje otázku, na niž se očekává záporná odpověď, v české otázce v takových případech stojí: zda? což? copak? Num pater hodiě cantábat? Copak dnes otec zpíval? zvláštním typem zjišťovacích otázek jsou otázky rozlučovací, které dávají tázanému na vybranou, aby přisvědčil k jedné z naznačovaných možností: o uvozuje je v latině slovo utrum nebo částice -ne, druhá možnost je uváděna slovem an; při překladu do češtiny se utrumAne zpravidla nevyjadřuje, místo an dáváme slovo či: o Utrum pater /Paterne hodiě cantábat an mater? Zpíval dnes otec či matka? indikativ perfekta, plusquamperfekta, futura II. aktiva časy, které jsme zatím poznali (prézens, imperfektum, futurum I.), se tvořily od prézentního kmene; další tři jiné časy (perfektum, plusquamperfektum, futurum II.) se v latině vytvářejí od perfektního kmene: perfektní kmen: o =3. tvar ve slovesné řadě: slovesná řada: prézens, infinitiv, perf. akt. supinum laudô, laudäre, laudävl, laudátum o u velké části sloves se perf. kmen tvoří od prézentního kmene „pravidelně" příznakem: -v- laudá-v-i (pochválil jsem) o u dalších se však uplatňují jiné způsoby tvoření, např. příznakem: ■ -u- mon-u-i (napomenul jsem), timu-T (lekl jsem se) ■ -s- díx-í (řekl jsem), scrips-í (napsal jsem), mísí (poslal jsem) ■ prodloužením kmenové samohlásky: lěg-i (přečetl jsem), fec-T (udělal jsem) o perfektní kmen slovesa esse je fu-, od tohoto základu tvoří perfektum také složeniny slovesa esse: fui, interfuí, děfúi, praefuí, obfuT, áfui, affui; ale: potuí perfektum: vyjadřuje minulý děj, který skončil a již netrvá, děj ukončený, do češtiny se překládá minulým časem dokonavých sloves (narozdíl od imperfekta, které se překládá pokud možno minulý časem nedokonavých sloves) o indikativ perfekta aktiva: se tvoří od perfektního kmene pomocí osobních koncovek: singulár plurál 1. -I -imus 2. -istl -istis 3. -it -ěrunt plusquamperfektum: vyjadřuje minulý děj, který se odehrál před jiným dějem minulým; o indikativ plusquamperfekta aktiva: se skládají z perfektního kmene slovesa a osobních koncovek: singulár plurál 1. -eram -erämus 2. -eräs -erätis 3. -erat -erant 11 o v češtině se forma plusquamperfekta zachovala, avšak pouze jako archaizační stylový prostředek, např. Stalo se, jak byl král přikázal. V dnešní češtině odlišnost latinského plusquamperfekta od perfekta vyjadřujeme pouze při překladu cvičných tvarů pomocným slůvkem dříve, např. laudäveram (dříve) jsem pochválil nikoliv však při překladu vět a textů (zde vyplývá předčasnost děje vyjadřovaného plusquamperfektem ze souvislosti). - futurum II.: vyjadřuje budoucí děj, který se odehraje před jiným dějem budoucím; o, indikativ futura II. aktiva: se tvoří od perfektního kmene slovesa pomocí osobních koncovek: singulár plurál 1. -ero -erimus 2. -eris -eritis 3. -erit -erint o odlišnost futura II. od futura I. se v češtině explicitně vyjadřuje pouze při překladu cvičných tvarů pomocnými slůvky dříve, až, např. laudáveró (dříve, až) pochválím; při překladu vět a textů vyplývá předčasnost děje vyjadřovaného futurem II. ze souvislosti. užití plusquamperfekta a futura II. oba časy se objevují především ve větách vedlejších, v nichž se vypráví o ději, který předcházel jinému ději minulému (plusquamperfektum) nebo budoucímu (futurum II.) do češtiny se oba časy překládají tvary dokonavých sloves, jinak se předčasnost jimi vyjadřovaného děje nijak zvlášť nezdůrazňuje; - oba časy se objevují nejčastěji v následujících druzích vedlejších vět: o důvodové: bývají uvozovány spojkami quod, quia, quoniam (protože) Věrii, quoniam hoc matrí prómiseram. Přišel jsem, protože jsem to slíbil matce, o podmínkové reálné: bývají uvozovány spojkami silnisi (jestliže / jestliže ne) ST hoc matri prômiserô, veniam. Jestliže to matce slíbím, přijdu, c časové se spojkou cum: ■ vyjadřující budoucí děj předčasný před jiným (tzv. cum temporäle) - když/až: Cum věneris, biběmus. Když/až přijdeš, napijeme se. ■ vyjadřující opakování v minulosti, přítomnosti i budoucnosti (tzv. cum iterativum) - kdykoliv: Cum věneras, biběbámus. Kdykoliv jsi přišel, pili jsme. Cum věnisti, bibimus. Kdykoliv přijdeš, pijeme. (Jedná se o zvláštní druh vyjádření obecně platného za všech okolností v budoucnosti, minulosti i přítomnosti, proto je zde perfektum přeloženo budoucím časem dokonavého slovesa.) Cum věneris, biběmus. Kdykoliv přijdeš, napijeme se (budeme pít). Supinový kmen, participium perfekta pasiva Čtvrtý tvar ve slovesné řadě latinských sloves je tzv. supinum, ustrnulý akuzativ sg. slovesného substantiva. Supinum je tvar sám o sobě nesklonný, užívaný po slovesech pohybu k označení cíle nebo účelu pohybu, např. eó cubitum jdu ležet. Mnohem důležitější však je, že se od něj tvoří několik frekventovaných latinských participií. Participium perfekta pasiva: získáme záměnou koncového -um supina za -us, -a, -um: slovesná řadu. prézens infinitiv perf. akt. supinum participium perfekta pasiva laudô, laudäre, laudävi, laudät-um —* laudät-us, laudä-ta, laudä-tum - jedná se o slovesné adjektivum, které vyjadřuje stav vzniklý z děje předcházejícího před dějem určitého slovesa, jeho základní charakteristikou je tedy pasivnost a předčasnost; - překládáme jej: o přídavným jménem slovesným laudátus pochválený o vedlejší větou vztažnou nebo spojkovou ten, který byl pochválen o přechodníkem minulým byv pochválen 12 participium perfekta pasiva deponentních sloves má však zpravidla význam aktivní: hortatus 1. povzbudivší, 2. ten, který povzbudil, 3. povzbudiv Participium perfekta pasiva ve vazbě ablativu absolutního (k vazbě ablativu absolutního viz výklad na s. 5) je-li ve vazbě ablativu absolutního užito participia perfekta pasiva, vyjadřuje (v souladu s charakterem tohoto participia) děj pasivní a předčasný před dějem určitého slovesa: Mílitibus convocätTs dux ôrätiônem fecit. Když byli vojáci svoláni, vojevůdce pronesl řeč. faciet. budou pronese Měnící se časy v české větě (Když...) ukazují, jak je překlad participia závislý na čase určitého slovesa latinské v Sty! indikativ perfekta, plusquamperfekta, futura II. pasiva Pasivní tvary indikativu časů perfektního systému se skládají z určitého tvaru slovesa esse a participia perfekta pasiva: indikativ perfekta pasiva: indikativ prézentu slov. esse + participium perf. pas. laudátus sum byl jsem pochválen laudätus es byl jsi pochválen laudátí sunt byli pochváleni N.B. Je třeba mít na paměti, že tvary indikativu prézentu slovesa esse tvořící spolu s participiem perf. pas. indikativ perfekta pasiva se do češtiny překládají minulým časem. Pouze výjimečně, je-li to zjevné z kontextu věty, se může jednat o tzv. perfektum stavové: Domus haec iam diú aedificáta est. Tento dům je již dlouho postavený. indikativ plusquamperfekta pasiva: indikativ imperfekta slov. esse + participium perf. pas. laudátus eram. (dříve) jsem byl pochválen indikativ futura II. pasiva: indikativ futura I. slov. esse + participium perf. pas. laudátus eró (dříve, až) budu pochválen Pasivní tvary perf., plpf. a futura II. deponentních sloves mají aktivní (zvratný) význam: ind. perf. pas.: locútus sum promluvil jsem ind. plpf. pas.: locútus eram (dříve) jsem promluvil ind. fut. II. pas.: locútus eró (dříve, až) promluvím Participium futura aktiva - jeho základem je, stejně jako tomu bylo u participia perfekta pasiva, supinum - 4. tvar slovesné řady: laudô, laudäre, laudävi, laudätum participium futura aktiva se tvoří od supina zakončením -úrus, -úra, -úrum (v pl. -úrí, -úrae, -úrá): laudát-um —> laudát-úrus, -a, -um, -z, -ae, -a vyjadřuje aktivnost a přání či úmysl, překládáme jej: laudátúrus chtějící chválit; ten, který hodlá chválit sloveso esse má part. fut. akt.: futúrus, futura, futurum, v pl. futuri, futúrae, futura Participium futura pasiva - Gerundivum tvoří se od prézentního kmene (jako part. préz. akt.) připojením: -ndus, -nda, -ndum u sloves 1. a 2. konj.: lauda-ndus, -a, -um; děle-ndus, -a, -um, v pl. -i, -ae, -a -endus, -enda, -endum u sloves 3. a 4. konj.: leg-endus, -a, -um; audi-endus, -a, -um; v pl. -I, -ae, -a - vyjadiuje pasivnost a nutnost či povinnost v budoucnosti (že se něco má či musí konat), překládáme jej: laudandus mající být chválen; ten, jenž má/musí být chválen 13 Opisné časování: participia v prísudku Participium futura aktiva i gerundivum se v latinských větách velmi často užívají v prísudku, tj. ve spojení s tvary slovesa esse. Jedná se o tzv. opisné časování, pomocí něhož lze vyjádřit: indikativ prézentu, imperfekta, futura a perfekta, konjunktiv prézentu a imperfekta: Konkrétní čas a způsob slovesa tedy poznáváme podle tvaru slovesa esse, podle participia překládáme význam slovesa a vyjádření vůle (pomocí hodlat) či nutnosti (pomocí mít, muset). Participium i tvar slovesa esse se samozřejmě mění v závislosti na rodu a čísle podmětu přísudkové vazby. Gerundivní vazba gerundivní vazba má vždy pasivní charakter (i v případě deponentních sloves) - její podmět vyjadřuje, kdo má na sobě zakoušet nějakou činnost: hic homó necandus est tento člověk má/musí být zabit pokud je vyjádřen původce této činnosti, děje se tak dativem: hic homó necandus est mílitibus tento člověk má být zabit vojáky / vojáci mají zabít tohoto člověka není-li podmět vyjádřen, překládáme gerundivní vazbu neosobně: vivendum est je třeba žít i v takovém případě může být vyjádřen původce děje: nôbis vivendum est musíme žít u slovce, která se pojí s dativem, je někdy původce děje vyjadřován pomocí předložky ab + 6.p. kvůli zamezení věcné nejasnosti: nôbis obtemperandum est lěgibus musíme poslouchat zákony ä nôbis obtemperandum est lěgibus Infinitivy futura a perfekta kromě infinitivů přítomných existují v latině také infinitivy budoucí a minulé, které se užívají v infmitivních vazbách (akuzativ, nominativ s infinitivem) - umožňují zde vyjádřit jiný než přítomný čas infinitiv futura se tvoří pomocí participia futura aktiva (v aktivu) a supina (v pasivu): infinitiv futura aktiva: part. fut. akt. -i- esse laudätúrum {-am, -um, -ôs, -ás, -a) esse Sciô eum (eam, id, eós, eäs, ea) ělěcturum (-am, -um, -ôs, -äs, -a) esse. Vím, že on (ona, ono, oni, ony, ona) bude (budou) volit. (podoba infinitivu fut. aktiva se mění v závislosti na rodu a čísle substantiva, které jej řídí) infinitiv futura pasiva: supinum + iri laudátum iri Sciô eum (eam, id, eôs, eäs, ea) ělěctum iri. Vím, že on (ona, ono, oni, ony, ona) bude (budou) zvolen (-a, -o, -i, -y, -a). (podoba inf. fut. pasiva se nemění: supinum je tvar nesklonný, rovněž tvar iri - je to inf. préz. pas. od eó, ire jít) sloveso esse má pouze infinitiv futura aktiva: eum (eam, id, eôs, eäs, ea) futurum (-am, -um, -ôs, -äs, -a) esse = fore že bude (budou) infinitivy perfekta se tvoří: inf. pf. akt.: od perfektního kmene příponou -isse laudäv-isse Sciô eum (eam, id, eôs, eäs, ea) ělěgisse. Vím, že on (ona, ono, oni, ony, ona) (z)volili. ind. préz. dělětúrus sum hodlám ničit ind. ipf. dělětúrus eram hodlal jsem ničit ind. fut. dělětúrus erô budu hodlat ničit ind. perf. dělětúrus fui odhodlal jsem se chválit konj. préz. dělětúrus sim ať hodlám ničit konj. ipf. dělětúrus essem hodlal bych ničit infinitiv: mě dělětúrum esse že hodlám ničit dělendus sum mám být ničen dělendus eramměl jsem být ničen dělendus eró budu muset být (z)ničen dělendus fui měl jsem být zničen dělendus sim ať mám být ničen dělendus essem měl bych být ničen mě dělendum esse že mám být ničen Quipopulo imperaturus est, ä populö est eligendus. Kdo chce lidu vládnout, má být lidem volen. 14 Futurum II. Pqupf. Perfektum Futurum II. lllllll Pqupf. lil U! i Perfektum lllllll t ä' S" ä » » ST llllllf r* é s:;.» "£'1 llflllli lllllll; II i á i í. f lipy j fí i. Í Í11 i. I 1 3,11 3,2 1 = = S ~ 3 -7 fi-ľ1! lllllll! Iljiil i II Hilf lllllll i 1 C, íllllllf < ■ .-<: < *s -í í-n c. íifilľ! II ílII! «1 c - tu Bl Ol ji < -». « t '< ' - nimi = ? 2 = 3 & & Si i f ?' f. I 11 š- » sr r t B T Hi 1 ■ í í a. TT a =. 00 ■ - Si 2- §1 S--S" f 3 š í" s & = ir li i :,s ; 3 2 r4 t) o 5 f c 3 Futurum II PcjUpf. Perfektum Futurum II. Pqupf. Perfektum Perfektní systém slovesa esse by! j sem ať j sem byl že byl ; - f ú - í fu - erim ä fu - istí fu - eris fu - tt fu - erit fn - isse -i. fu - imns fu - erimus z. fu - istis fu - eritis f u - érunt fu - erint byl jsem (.dříve) ■ by] by eh by f Gerundium Supinum f n - cram f u - isscm "EĽ fu - eŕas fu - issés — fn ♦ erat fu - isset není není fu - erämus f u - issémus fu - erätis fu - issčtis fu - erant fu - issent (až) budu /^■■■;:-,;:,>;'VÍ:'-":;:::'^ — tu - erö f u - eris ■ ■ ■ = L. fu - erit :.; . fu - erimus fu - eritis fu - erint 1 Perfektní systém deponentního slovesa hortor, ári, hortátus sum -X pi >vzbudil |5i m horumis sum (-a,-utni es est liortáťi sumus (-;u',-a) e.stis sunt a', j sem po\ /.budil hortátus situ i-a, -umj sis sit h or ta li símos (-ae.-a'i silis silit: hortát - um (-am, -um) esse hortát - us (-a, -um) povžbuíii! jsem byľbych í býval) Gerundium Supinum (dříve) povzbuzování povzbudit hortátus eram hortatns essem g horta - udí hortát - um ír í-a, -um) eras (-a, -uni) esses d horta - ndö k povzbuzen.í:: ^~ ■ erat esset ak. ad horta - hortát - ü liortáťT erám us hortätl essěmus - n d u m (-ac,-a) erátís {-ae,-a) essěos abl horta - erant essent - ndö (a?) povzbudím hortátus ei o i-a. -um) oris erit hortátí erimus i-ae,-a) ieritis erunt Gerundivum ten, který má být povzbuzován horta - ndus (-a, -um) (podoba infinitivu perfekta aktiva se nemění) inf. pf. pas.: participium perfekta pasiva + esse laudätum (-am, -um, -ôs, -äs, -a) esse Sciô eum (eam, id, eôs, eäs, ea) ělěct-um (-am, -um, -ôs, -äs, -a) esse. Vím. že (ona, ono, oni, ony, ona) byl (-a, -o, -i, -y, -a) zvolen (-a, -o, -i, -y, -a). sloveso esse má pouze infinitiv perfekta aktiva: eum (eam, id, eôs, eäs, ea) fuisse že byl (byla. bylo) Vazbu akuzativu s infinitivem zopakovat podle s. 6. Nominativ s infinitivem - jde o infmitivní vazbu, která funguje na podobném principu jako již známý akuzativ s infinitivem; vyskytuje se po pasivních tvarech sloves: 1. smyslového vnímání, 2. myšlení, 3. ústního a písemného projevu, 4. některých sloves přikazování a zakazování, např. dicor říká se o mně (ve vazbě nom. s inf: říká se, že já / já prý), putor myslí se o mně (ve vazbě nom. s inf.: myslí se, že já/ panuje domněnka, že já), crědor věří se o mně (ve vazbě nom. s. inf: věří se, že já), iubeor přikazuje se mi (ve vazbě nom. s inf: přikazuje se mi, abych...); vetor zakazuje se mi (ve vazbě nom. s inf: zakazuje se mi, abych...) v (klasické) latině je sdělení závislé na těchto slovesech vyjádřeno (místo vedlejší věty obvyklé v češtině) infinitivem (pří sudek české věty V V) a nominativem (podmět české věty VV): Homěrus clärus poeta fuisse traditur. Militěs pontem facere iussí sunt. při překladu do češtiny postupujeme následovně: 1. přeložíme určité sloveso, na němž vazba nominativu s infinitivem závisí; vzhledem k tomu, že jde česká slovesa s ekvivalentním významem jsou často nepřechodná, užíváme při překladu neosobní vazby typu: träditur vypravuje se (rozumí se o Homérovi) iussí sunt bylo rozkázáno (rozumí se vojákům) (dícěbatur říkalo se/ prý, crědětur bude se věřit, putätur myslí se, vetitum est bylo zakázáno, iussum est bylo přikázáno, vidětur zdá se apod.) 2. Infmitivní vazbu překládáme vedlejší větou, proto si doplníme spojku: zpravidla že (po slovesech poroučení však aby): Vypravuje se, že... Bylo rozkázáno, aby... 3. Přeložíme nominativ, který je podmětem vedlejší věty: Vypravuje se, že Homér... Bylo rozkázáno, aby vojáci... (nebo: Bylo rozkázáno vojákům, aby...) 4. Infinitiv přeložíme určitým slovesným tvarem, přičemž číslo a rod určuje podmět, čas a slovesný rod druh infinitivu (vid užíváme podle významu). Vypravuje se, že Homér byl... Bylo rozkázáno, aby vojáci postavili... (nebo: Bylo rozkázáno vojákům, aby postavili...) 5. Nakonec přeložíme ostatní větné členy: Vypravuje se, že Homér byl slavný básník. Bylo rozkázáno, aby vojáci postavili most. (Nebo: Vojákům bylo rozkázáno, aby postavili most.) v této nominativní vazbě mají infinitivy složené vždy koncovky nominativní: Romulus et Remus ä pästôre ěducatí esse dicěbantur. Říkalo se, že R. a R. byli vychováni pastýřem. / R. a R. prý byli vychováni pastýřem. Puellae eam laudätúrae esse exístimantur. Soudí se, že ji dívky budou chválit, někdy je podmět vyjádřen pouze v tvaru určitého slovesa: Dě vitá tuä narrävisse dícebäris. Říkalo se (= o tobě), že jsi vyprávěl o svém životě. / Prý jsi vyprávěl o svém životě. Mortuus esse existimabor. Bude se soudit (= o mně), že jsem zemřel. 15 Zatímco latina má vždy vazbu osobní (její určité slovesné tvary rozeznávají osoby a čísla), čeština užívá zpravidla vazbu neosobní (zdá se, říká se pro všechny osoby), u pasivních tvarů slovesa dicere v přítomném čase můžeme užít i osobní vazbu s prý. Přehled latinských infinitivů ve vazbách akuzativu a nominativu s infinitivem Perfektum Prézens Futurum Aktivní jen ve vazbách nom. a ak. s inf.: nom. (is dicitur) delevisse ak. (dicunt eum) delevisse že (z)ničil delere ničit nom. (is dicitur) delere ak, (dicunt eum) delere že ničí jen ve vazbách nom. a ak. s inf.: nom. (is dicitur) deleturus esse že bude ak. (dicunt eum) deleturum esse ničit/ zničí Pasivní nom. (is dicitur) deletus esse že byl ak. (dicunt eum) deletum esse (z)ničen deleri být ničen nom. (is dicitur) deleri že je ak. (dicunt eum) deleri ničen nom. (is dicitur) deletum iri že bude ak. (dicunt eum) deletum iri (z)ničen Konjunktiv perfekta a plusquamperfekta Tvoření: aktivní tvary obou konjunktivů se tvoří od perfektního kmene pomocí přípon: o konjunktiv pf. akt.: -erim, -eris, -erit, -erimus, -eritis, -erint (s výjimkou 1. sg. tedy vypadá jako fut. II.). např. laudáverit ať pochválil o konjunktiv plpf. akt.: -issem, -issěs, -isset, -issěmus, -issětis, -issent, např. laudávisset byl by pochválil pasivní tvary obou konjunktivů jsou opět složené, tvoří je: o konjunktiv pf. pas: participium perfekta pasiva + konjunktiv prézentu slovesa esse, např.: laudátus sít ať byl pochválen o konjunktiv plpf. pas.: participium perfekta pasiva + konjunktiv imperfekta slovesa esse, např.: laudátus esset byl by býval pochválen Použití ve větách hlavních: ve větách hlavních (nezávislých na ničem) může konjunktiv perfekta vyjadřovat: o přání splnitelné v minulosti, např.: utinam (ně) laudáveris! kéž/ať jsi (ne)pochválil! o možnost (potencialitu) dokonavou, např.: (nôn) laudáveris snad bys (ne)pochválil o zákaz 2. os., zejména dokonavý ně laudáveris! ne(po)chval! ve větách hlavních (nezávislých na ničem) může konjunktiv plusquamperfekta vyjadřovat: o přání nesplnitelné v minulosti utinam (ně) laudávissěsl kéž bys (ne)byl (po)chválil o neskutečnost v minulosti (nôn) laudávissěs (ne)byl bys (po)chválil Použití ve větách vedlejších: podmínkové: jsou uvozovány spojkou silnisi (jestliže, kdyby/ jestliže ne, kdyby ne); dělíme je na tři skupiny podle toho, zda vyjadřují skutečnost, možnost nebo neskutečnost o reálné (skutečné): vyskytují se v nich indikativy různých časů Si vincit (yincěbat I vinceť),fělix sum (eram I ero). Jestliže vítězí (vítězil / zvítězí), jsem (byla jsem / budu) šťastná. o potenciální: vyskytuje se v nich konjunktiv prézentu a perfekta, konjunktiv prézentu se překládá nedokonavě, konjunktiv perfekta dokonavě, spojka si/nisi = kdyby, někdy doprovázené slůvkem snad Si vincat,felix sim. Kdyby (snad) vítězil, byla bych šťastná. Si vicerit, fělix fuerim. Kdyby (snad) zvítězil, byla bych šťastná. o ireálné: vyskytuje se v nich konjunktiv imperfekta a plusquamperfekta, první značí neskutečnost v přítomnosti, druhý neskutečnost v minulosti; si/nisi = kdyby / kdyby ne Si vinceret, fělix essem. Kdyby zvítězil, byla bych šťastná. Sí vicisset, fělix fuissem. Kdyby byl zvítězil, byla bych bývala šťastná. cum historicum: vyjadřuje časovou okolnost k minulému ději, popsanému ve větě hlavní; je uvozeno spojkou cum I cum nôn s významem když / když ne; uplatňují se zde: o konjunktiv imperfekta: vyjadřuje současnost s dějem VH Cum venirem, fráter patriaderat. Když jsem přicházel, bratr pomáhal otci. 16 o konjunktiv plusquamperfekta: vyjadřuje předčasnost před dějem VH Cum věnissem, patří affuí. Když jsem přišel, pomohl jsem otci. konjunktivní souslednost časů = zákonitost latinského jazyka, podle níž čas věty hlavní řídí užívání konjunktivů ve větě vedlejší, důležité přitom je, zda děj věty vedlejší vyjadřuje současnost, předčasnost nebo následnost ve vztahu k ději věty hlavní. Konjunktivy jsou užívány podle následujícího schématu: VV současná VV předčasná VV následná VH s časem hlavním konj. préz. konj. perf. konj. préz. opis. čas. -úrus sim (préz., fut. L, fut. II.) VH s časem vedlejším konj. impf. konj. plpf. konj. ipf. opis. čas.-urus essem (impf., pf., plpf.) Jedním z ^jčastějších případů, kdy se se sousledností časů setkáváme, jsou tzv. nepřímé otázky. Jedná se o otázky, které nestojí samostatně, ale jsou závislé na nějakém uvozujícím slovese, ocitají se tedy v úloze vět vedlejších a jejich závislost na větě hlavní latina vyjadřuje mj. konjunktivem. Stejně jako v případě samostatných otázek jsou uvozovány tázacími zájmeny, příslovci nebo zvláštními částicemi, např. eur proč, quis kdo, quando kdy, num zda, utrum - an zda - či, utrum - necnôn zda - či ne apod., ve středověké latině se často objevuje také si ve významu zda. Interrogó/interrogábó tě, quid facias Ptám se/zeptám se tě, co děláš Interrogábam/interrogávi tě, quidfacerěs Ptal j sem/zeptal j sem se tě, co děláš quid fěcěris co jsi dělal/udělal quid ßcisses co jsi dělal/udělal quid facturus sis. co budeš dělat/uděláš. quid facturus essěs. co budeš dělat/uděláš. Při překladu do češtiny je třeba pamatovat na to, že konjunktiv v nepřímých otázkách je pouze znakem jejich závislosti na uvozovací větě, nikoliv vyjádřením stavu odchylného od reality, proto se překládá indikativem. Na základě pravidla o souslednosti časů z užití příslušného konjunktivu v latinské nepřímé otázce odvodíme, zda ve vztahu k řídící větě vyjadřuje současnost, předčasnost či následnost. Na rozdíl od latiny u češtiny nerozhoduje, zda je otázka závislá na čase přít./budouc. nebo závislá na čase min., v obou případech překládáme stejně. věty s QnjN Užívají se po negaci sloves: s implicitním záporným obsahem, např. nôn negô (nepopírám), non dubitô (nepochybuji), další možné způsoby negace jsou pomocí částic haud, vix; o ve větě vedlejší s quin se nacházejí konjunktivy podle souslednosti časů, quín se překládá jako že: Non dubitô, quín věrum sit. Nepochybuji, že je to pravda, s implicitním významem záporné snahy, např. non impedió (nebráním), nôn recúsó (neodmítám), nihil abest (nic nebrání), núlla causa est (není žádný důvod), facere nôn possum (nemohu nic dělat, rozumí se proti tomu), další možné způsoby negace jsou pomocí částic haud, vix; o ve větě vedlejší s quin se nacházejí konjunktivy, quín se překládá jako aby ne: Ego vix teneor, quin aceurram. Stěží se udržím, abych nepřiběhl. quín (spolu qui nôn slouží také jako záporka ve vztažných větách konjunktivních, které následují po (zpravidla negovaných) slovesech typu non desunt, sunt, quis est, nemo est apod. Nůllafuit civitäs, quin imperátoripárěret. Nebylo obce, která by císaře neposlouchala. Quis est, quin hoc intellegat? Je někdo, kdo by tomu nerozuměl? Při překladu vět s quin je vhodné vyhýbat se napodobování latinské struktury vět a využívat modálni ch sloves vyjadřujících nutnost/možnost, např.: Ego vix teneor, quin aceurram. Musím přiběhnout. Nůllafuit civitäs, quin imperátoriparěret. Všechny obce byly nuceny poslouchat císaře. Quis est, quin hoc intellegat? Copak je možné, aby tomu někdo nerozuměl? 17 GERUNDIVNÍ VAZBA - doplnění - o gerundivu a jeho užívání ve vztahu k podmetu (v opis. časování trpném) viz výše na s. 14: - gerundivum může být užíváno také ve vztahu k předmětu věty a v takovém případě znamená účel a cíl děje vyjádřeného hlavním slovesem; děje se tak zpravidla po slovesech - dávání: dô dávám, trädô odevzdávám, předávám, concědó postupuji, relinquó zanechávám přijímání: suscipio beru na sebe obstarávání: cíirô pečuji, starám se Např. Wenceslaus civibus Pragensibus pro tempore custodiendus traditur. Václav byl odevzdán pražským měšťanům, aby jej načas střežili (dosl. aby byl - rozumí se jimi - načas střežen). velmi často se gerundivní vazba tohoto typu objevuje v listinách: Dônämus dictis frätribus ciiriam in perpetuum possidendam. Darujeme řečeným bratřím dvůr, aby jej vlastnili na věky. Gerundium vedle gerundiva, které je slovesné adjektivum, existuje podobně vypadající gerundium: jedná se o slovesné substantivum s činným významem, jež nemá l.p.. jinak se skloňuje jako neutrum 2. dekl: gen. sg. laudandi apod. - překládá se jako „chválení" nebo „chválit" - je blízké činnému infinitivu; užívá se ho v různých vazbách: v genitivu jako neshodný přívlastek: ar s seribendí umění psát, discendi cupidus chtivý učení v dativu ve vazbě (non) esse + dat. = být schopen něčeho: non sum amandô nejstem s to milovat; v akuzativu po předložkách, zvláště po ad: accědimus ad legendum přistupujeme ke čtení; locus idoneus ad aciem ínstruendam místo vhodné k sestavení šiku v ablativu buď po předložkách, nebo v instrumentálu: loquimur de seribendó mluvíme o psaní; legendo discimus učíme se čtením ve středověké latině se abl. gerundia velmi často vyskytuje ve funkci participia prézentu aktiva: hostes populando iisque ad moenia pervenerunt. Nepřátelé pustošíce/ za pustošení došli až k hradbám, pokud u gerundia stojí předmět, mohou se vyskytnout dvě situace: 1. accědimus adpersuädendum civibus přistoupili jsme k přesvědčování občanů Je-li gerundium utvořeno od slovesa, které se pojí s předmětem v jiném pádu než čtvrtém (= tzv. předmět nepřímý), zůstává předmět u gerundia vpádě stejném, v jakém by byl u určitého slovesného tvaru. l.potestäs belli'gerendí (místopotestäs gerendi beílimi) možnost vést válku Je-li gerundium utvořeno od slovesa pojícího se se 4. pádem (= předmět přímý), přizpůsobí se tento předmět pádu gerundia a gerundium se začne chovat jako adjektivum - gerundivum, dochází tedy ke změně vazby gerundijní v gerundivní. Při překladu takové vazby pak postupujeme následovně: přeložíme vždy substantivum v 1. p., pak gerund., pak substantivum, které se s gerund. shoduje. 18 Také nesklonný výraz pro tisíc mllle mívá často platnost substantiva středního rodu a pojí se s genitivem: mílie kominum ,1000 lidí', ale užívá se ho též, jako všech číslovek základních (vyjma mília), adjektivně: nom. ak. mílie hominěs, g. mílie hominum, d., abl. mílie hominibus. Je-li sčítaný předmět odděl -n od mília a připojen k číslovce adj.ekti.vni, shoduje se v páde s touto číslovkou: quattuor mília (cl) ducenll hominěs ,4200 lidí', ale ovšem quatluor mília hominum cl ducenll. 99 K číslovkám řadovým. Číslovky řadové se končí v -as, -a, -um (od 18. počínajíc, v -ěsiinus, -ěsiina, -ésimum) a skloňují se podle bonus, -a, -um. V radových číslovkách od 13. do 17. kladou se jednotky vždy před desítku, a to beze spojky: lerlius decimus ,13.' atd. Nemění se ani ve složení s vyššími čísly: annus centěsimus quärtus decimus ,rok 114'. Odchylně od češtiny se užívá v latine číslovek řadových při udání počtu hodin: Quota hóra est? - Tertia ,Kolik je hodin? - Tři'. Quota hora? -Terliä ,V kolik hodin? — Ve tři'. Řadovými číslovkami se. vyjadřují v latině i zlomky: tertia pars,1/^, quarta pars atd. Je-li čitatelem číslo větší než 1, vypouští se plurál slova pars: duae quintae (roz. parlčs) ,2/B', quattuor nônae ,4/8'. Je-li jmenovatel právě o jednu větší než čitatel, udává se zpravidla jenom čitatel, kdežto jmenovatel je nahrazen slovem partes: trěs partes ,%*, novem partes >9/io'« Polovina' = dímidiurn, -i n. anebo dimidi-a pars. 100 K číslovkám podílným. Podílné číslovky jsou trojvýchodná plurální adjektiva; skloňují se podle boní, boriae, bona, mají však (vyjma singuli) v g. -um: bínum, liinurnald. V češtině není pro tyto číslovky zvláštních tvarů; zpravidla se vyjadřují předložkou. ,po' s lokálem číslovek základních: consulibus quaterna mília mílitum data šunt ,konsulům bylo dáno po čtyřech tisících vojínů'. Někdy se však překládají do češtiny číslovkou základní: a) je-li podílnost naznačena již jiným slovem: Rumac quolamús bitú cónsulěs creUbanlur ,v Římě. byli každoročné voleni dva konsulove'; b) při t. ř. plurália íantum, kterými sc označují pojmy singulární; latina užívá při nich číslovek podílných1): binae litlerae ,dva dopisy' (naproti duae litlerae ,dvč písmena'), ale místo singuli se klade u ni a místo leml táni: una caslra .jcclett tábor', trinae liUerae ,th dopisy'; !) Srv. v češtině užívání číslovek druhových při t. ř. plundra tantum: ,dvoje, hodinky', ,troje dveře.'. 58 c) při násobení, při němž se v latino násobenec vyjadřuje číslovkou podílnou: bis bína sani quatluor ,2x2 = 4', quinquiěs terna sunt quindecim ,5x3 = 15'. K číslovkám poměrným. 101 Častěji se vyskytují jenom: simplus, -a, -um Jednoduchý', duplus dvojnásobný', triplus ,trojnásobný', quadruplus, qulncuplus,sescuplus, septuplus, octuplus. K číslovkám násobným. Častěji se vyskytují jenom: simplex (g. -icis), jednoduchý', duplex ,dvo-jitý', triplex, quadruplex, qulnquiplex, septemplex, decemplex. K číselným příslovcím násobným. Číselná příslovce násobná mají pro 1 x — 1 X zvláštní tvar: semel, bis, ter, qualer, od 5 X počínajíc mají koncovku -iis (někdy též -iěns): quinquiě(n)s, sexiě(n)s atd. Jako číselných příslovcí se užívá v latině též neutra singuláru číslovek řadových na otázku ,po kolikáté?': primům ,po prvé', tertium, quärtnm atd.; ,po druhé' = iterum. vedle nich se objevují i příslovce v -o: přímo ,nejprve', ,s počátku', tertiô, quärtô atd. Při výčtu se užívá postupně těchto adverbií: primům ,přednč', deinde ,za druhé (dále)', turn ,za třetí (potom)', postrlmô (děnique) ,konečně'. 102 ŘÍMSKÝ KALENDÁŘ V římském kalendáři (f asii Romani) dělil se rok na dvanáct měsíců, jejichž jména jsou: Iänuäritis ,leden' Mäius1) .květen' September ,záŕľ Februärius ,únoť Junius .červen' Odober .říjen' Märtius ,březen' /alius .červenec' November .listopad' Aprilis .duben' Auguslus .srpen' December .prosinec'. Měsíc Iulius byl nazván na poctu C. Iulia Caesara, měsíc Auguslus na poctu Augusta, prvního římského císaře. Předtím sluly Qulntllis a Sextllis. Jména těchto dvou a jména posledních čtyi měsíců jsou z doby, kdy se římský rok začínal březnem, takže Quintilis byl 5. měsíc, Sexlilis 6. atd." Jednotlivé dny nepočítali Římané od prvního cíne měsíce do posledního, nýbrž podle tří hlavních dní každého měsíce. Pyly to: Kalendae(zkratka K., Kal.) první den v měsíci, Nônae (zkratka Non.) = pátý nebo sedmý den v měsíci, Idus (zkratka Id.) -•• třináctý nebo patnáctý den v měsíci. l)" Vyslovuj: maj-jus (v. § 3). 103 59 Nónae připadaly na 7., Idus na 15. den v měsících: Martius, Mlius, ftíaius, O dober (pamatuj MILMO), v ostatních na 5. a 13. IM Datum 1. 2. 3. 4. 5. ('». 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. .18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. III. V. VII. X. (31 dní) I. VIII. XII. (31 dní) IV. VI. IX. XI. (30 dní) II. (28 dní) Kalendu (téhož měsíce) a. d. VI. a. d. V. a. d. IV. a. d. III. prldíě Nônís (t. m.) a. d. VIII a. d. VII a. d. a. d. a. d. a. d. pri die Idibus(t.m.) VI. g V. . J J IV. CO III. •« a.d. XIX. a.d.XVIII. a. d. XVII. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. XVI. XV. XIV. XIII. XII. XI. x. IX. VIII. VIL VI. V. IV. III. a.d. IV.) a.d. III. prldiě Nönls VIII. VII. VI. v. IV. III. prldiě a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. prldiě Idibus(t. m.) a. d. XVIII. a. d. XVII. 'a 'a "a . d. d. d. d. d. d. d. d. d. d. d. d. d. d. XVI. XV. XIV. XIII. XII. XI. X. IX. VIII. VII. VI. V. IV. III. prldiě a. d. XVI. a.d. XV. a.d. XIV. a. d.XIII. a.d. XII. a. d. a. d. a. d. a. d. a. d. a.d. a. d. a. d. a. d. XI. X. IX. VIII. VII. VI. v. IV. III. prldiě l<3 60 K těmto třem jménům se připojovala jména měsíců jakožto adjek-tívní přívlastky a datum vyjadřováno ablativem: Kalendis Iänuärils ,1. ledna', Nônls Februäriľs ,5. února', Idibus Mártils ,15. března'. Ostatní dny určovali ftfmarié tak, že odčítali od nej bližšího z těchto tří hlavních dní. Len před nimi přímo předcházející byl označován slovem prldiě spojeným s ak. jména hlavního dne a adjektiva označujícího měsíc: prldiě Kalendäs Aprilěs (prld. Kal. Apr.) ,31. března', prldiě Nunäs luniäs (prld. NOn. lun.) ,4. června', prldiě Idus Oclobrěs (prld. Id. Od.) ,14. října'. Dny zbývající byly označovány výrazem ante diem (a. d.) spojeným s ak. číslovky řadové, ak. hlavního dne a ak. adjektiva označujícího měsíc. Při odčítání od nejbližšího dne hlavního byl započítáván i tento den i den, který měl byli určen (terminus ä quä i terminus ad quem): 25. ledna je 8. den před Kalendami únorovými = unie diem. oclcwum Kalendäs Febru-äriäs (a. d. VIII. Kal. Febr.). ' Praktický návod k výpočtu zpaměti. a) Převádíme-li římské datum na naše, připočteme a) k Nonárn a k Idám j eden den fl) při Kalendách k počtu dní předcházejícího měsíce dva dny a od získaného čísla odečteme počet dní římského data: a. d. VI. NOn. Maiäs: (7 + 1) - 6 = 8 - 6: 2. května, a.d. IV. Id. Aug.: (13 + 1.) - 4 = 14 - 4: 10. srpna, a. d. IV. Id. Mart.: (15 + 1) - 4 = 16 - 4: 12. března, (30 + 2) - 7 = 32 - 7: 25. listopadu, (31 + 2) - 7 = 33 - 7: 26. prosince. b) Převádíme-li naše datum na římské, připočteme a) k N on á m nebo Idám jeden den, (í) při Kalendách k počtu dní udaného měsíce dva dny a od získaného čísla odečteme počet dní našeho data: 3. dubna: (5 + 1) - 3 = 6 - 3: a. d. III. Nón. Apr. 10. července: (15 + 1) - 10 = 16 - 10: a. d. VI. Id. hli. 28. září: (30 -|- 2) - 28 = 32 - 28: a. d. IV. Kal. Ocl. a. d. VII. Kal. Dec: a. d. VIL Kal. Iän.: 105 SLOVESA FLEXE SLOVESNÁ Flexe slovesná se nazývá (§ 24) časovaní (coniugätiô) a projevuje se fog schopností rozlišovali slovesný rod, čas, způsob, osobu a číslo. a) Itoil (gemis) jest dvojí: 1. činný (äctlvum): laudô ,chválim', 2. trpný (passluum): laudor ,jsem chválen'. 61