Thukydides
DĚJINY
PELOPONNÉSKÉ VÁLKY
ODEON
kdysi dávno, se ostatní řecký svět rozdělil a někteří pomáhali jedněm, někteří druhým.
16 Různé národy na různých místech se setkaly s různými překážkami, které bránily jejích rozvoji. Když už se Iónové dostali hodně nahoru, vytáhl proti ním Kyros a celá perská říše, která porazila Kroisa a všecliny zemč mezi řekou FJalys a mořem, a zotročil řecká města na asijské pevnině; později si Dareios díky převaze, kterou mu propůjčovalo foinické loďstvo, podrobil i ostrovy.
17 Vsichiu" tyrani, kolik jích jen bylo v řeckých městech, hleděli pouze na své vlastní zájmy, ni už sio o jejich osobní bezpečnost, nebo o zvětšení jejich rodinného majetku, řídili protu svůj stát s nej větší možnou obezřelostí a jinak nevykonali nic, co by stálo za zmínku, leda proti vlastním sousedům. Ovšem tyrani na Sicílii dospělí k velké moci. Tak bylo Řecko po dlouhý čas všestranně zdržováno, nedokázali uskutečnit něco významného společné a jednotlivá města byla příliš1 málo podnikavá.
18 Tyrani v Athénách a v ostatním Řecku, kde i dřív byla na mnoha místech tyranida, byli nakonec z velké části — s výjimkou tyranů na Sicílií — svrženi Lakedaímoňany. Sparta totiž po svém založení Dory, kteří v ní ted bydli, byla pr> většinu doby, kterou můžeme sledovat, zmítána vnitřními rozbroji, a přesto mela od nejsLaršíeh časů dobré zákony a nikdy nebyla ovládána tyrany; je to asi čtyři sta let nebo o málo víc, počítáme-li od konce této války, co mají Lakedaimoňané stejnou ústavu, a z toho pramení jejích moc, která jim umožnila zasáhnout do vnitřního uspořádání jiných států.
Nemnoho let po vyhnání tyrauů z Řecka došlo u Marathónu k bitvě Aihéiiahů s Persany. \2\ O deset let později přitáhl barbar znova s velkou výpravou na Řecko, aby je zotročil. Když hrozilo velké nebezpečí, Lakedaimoňané, nejmocnější ze všech Reků, kteří se spojili k buj i, postavili se v jejich čelo a Athéňané se při postupu Peršanň rozhodli opustit své město, sebrali svůj majetek, vstoupili na lodi a stali se námořníky. Krátce nato, co byl společným úsilím odražen barbar, přidali se jak ti, kteří odpadli od perského krále, tak i ti, kteří před-
30
tím bylí spojenci, bud k Athéňanům. nebo k Lakedaímoňa-nům. Tyto dva státy st totiž ukázaly nej mocnější: jedni byli silní na pevnině, druzí loďstvem.
f31 Společenství trvalo jen krátký čas, pak se Lakedaimoňané a Athéňané znepřátebli a válčili spolu podporováni svými spojenci. Od té doby kdykoli se někteří z ostatních Reků nepohodli, přidávali se k jedné z tčeh dvou stran, A tak se od perských válek až do této války neustále buď domlouvají, nebo válčí mezí sebou nebo se svými spojenci, kteří od nich odpadli, tím si dobře osvojili válečnické řemeslo, a protože se cvičili uprostřed nebezpečí, získali víc zkušeností.
19 Lakedaimoňané, kteří zaujímali mezi svými spojenci vůdčí místo, počínali si při tom tak, že jim neukládali žádné poplatky, jen hleděli na to, aby měli oligarchickon vládu jim naklonenou, kdežto Athéňané zabírali během doby pro sebe lodi jednotlivých měst s výjimkou Cliia a Lesbu a všem uložili placení daní. A tak jejich připravenost na tuto válku byla větší než v době jejieh největšího rozkvětu, když bylo spojenectví ještě nenarušené,
20 Tak se tedy jeví ony dávné doby na základě mých zkoumání; je těžké uvěřit každému svědectví u nich jen tak beze | všeho. Vždyť lidé přijímají jeden od druhého zprávy o tom, co se stalo, bez ověřování, i když se to týká jejich vlastní ! země. \2\ Například většina Athéňanů věří, že Hipparchos byl zabit Harmodiem a Aristogeltonem, když byl tyranem,
ti nevědí, že vládl Hippías, protože byl nej starší z Peísistra-lových synů, a Hipparchos a Thcssalos byli jeho bratři. Harmodios a Arjstogeiton si vsak toho dne právě v určený čas myslili, že je kdosi ze spoluúčastníků udal Hippíovi; I [ippiu ušetřili, protože se domnívali, že o tom ví, chtěli však, dřív než budou zatčeni, učinit něco odvážného, aby si nebezpečí zasloužili, a tak když se náhodou setkali u takzvaného Leókorcia S Hípparchem, který připravoval slavnostní průvod |ianathénajský, zabili ho.
\3\ 1 jiní Rekové maji nesprávnou představu o mnoha jiných věcech, a to nynějších, ne takových, které čas zavál zapomenutím, například že každý ze spartských králů má
31
2
dva hlasy, ne jen jeden, a že je u nich vojenský oddíl zvaný pitanský, jaký ve skutečnosti nikdy neexistoval. Tak málo práce si mnozí dávají s hledáním pravdy a raději se obracejí k tomu, co je na dosah ruky.
21 Nedopustil by se chyby ten, kdo by na základě uvedených svědectví stejně chápal události, jež jsem vyložil, a kdo by nevěřil víc básníkům, kteří je oslavují a přelmaně přikrašlují, ani dějepiscům, kteří o nich vypravují spíš tak, aby se zavděčili posluchačům, než aby řekli pravdu — vždyť ony události nelze dokázat a většina z nich se během doby stala součástí mýtu do té míry, že jim nelze věřit —, a kdo by uznal, že jsem o těch událostech zjistil pravdu na základě nej bezpečnějších údajů, pokud to je u něčeho tak dávného vůbec možné. j2j Abych se však vrátil k této válce: třebaže lidé považují za největší vždy tu válku, na níž mají účast, ale když se skonči, obdivují víc to, co je dávné, pouhý pohled na činy samé prozradí, že tato válka je větší než všechny předcházející.
22 Co se týče řečí, které proslovili jedni i druzí, jednak když se chystali do války, jednak během ní, bylo pro mne těžké zapamatovat si přesné znění těch, které jsem sám slyšel, a bylo to těžké i pro ty, kteří mi podávali zprávu o jiných, pronesených někde jinde; vyjádřil jsem to, co jsem si myslil, že nejspíš každý jednotlivec mluvil, aby se to v té které situaci hodilo, a držel jsem se při tom co nejvěrněji základního smyslu skutečně pronesených řečí.
\2\ O akcích, k nimž došlo během této války, jsem nepovažoval za vhodné psát to, co jsem se dověděl od prvního, s kým jsem se setkal, ani jak jsem si to já představoval, ale vypravoval jsem o těch, při nichž jsem sám byl, a o těch, o nichž jsem získal co nejpřesnější zprávy od jiných. \3\ Vyhledávání nebylo lehké, neboť ti, kteří se jednotlivých akcí zúčastnili, neříkali totéž o týchž věcech, ale mluvili podle toho, jak byli nakloněni jedné nebo druhé straně nebo jak jim sloužila paměť, j4j Možná žc se má práce postrádající bájivý prvek bude zdát na poslech méně líbivá, avšak jestliže ten, kdo bude chtít získat spolehlivé poznání událostí minulých i budoucích — a ty se, jako všechny lidské věci, s nimi
shodují nebo se jim podobají —, shledá moje dílo \yhovujícím, úplně to postačí. Bylo složeno víc proto, aby bylo majetkem na věčné časy, než krasořečnickým kouskem určeným k jednorázovému poslechu.
23   Z dřívějších událostí největší byla válka s Peršany, a přece i v této došlo k rychlému rozhodnutí ve dvou bitvách námořních a ve dvou pozemních. Naproti tomu trvání této války se značně protáhlo a v jejím průběhu postihly Řecko takové strasti jako nikdy jindy ve stejném časovém údobí. j2j Nikdy nebylo dobyto a zničeno tolik měst. ať už barbary, nebo ve vzájemných bojích (některá z nich po dobytí dokonce změnila obyvatelstvo), nikdy nebylo tolik lidí vyhnáno z vlasti nebo povražděno, a to jednak v důsledku válečných akcí, jednak v souvislosti s vmtřními rozbroji. j3j I takové úkazy, o nichž se dřív slýchalo vypravovat, které však jen zřídka byly pozorovány ve skutečnosti, tenkrát přestaly být nepravděpodobné: velmi silná zemětřesení, která postihla rozsáhlé oblasti, zatmění Slunce, k nimž docházelo častěji než v minulosti, pokud lidská paměť sahá, velká sucha v některých krajích a hlaď jako jejich důsledek a konečně mor, který způsobil nemalé škody a vyhubil velkou část lidstva. To všechno najednou postihlo Řecko současně s touto válkou.
j4j Začali ji Athéňané a Pcloponnésané zrušením smlouvy
0 třicetiletém míru, kterou uzavřeli po dobytí Euboje. j5j Před vylíčením jejího průběhu jsem se dal do psaní o příčinách této roztržky a o jejich sporech, aby nikdo nemusil jednou páLrat po tom, z čeho taková válka mezi Řeky vznikla. j6j Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji vzrůst athénské moci, který vyvolal u Lakedaimoúanů lakové obavy, že je dohnaly k válce. Důvody, které jedna
1 druhá strana veřejně uváděla pro zrušení smlouvy a započetí války, byly tyto.
24 Epidamnos je město, které má po pravé ruce ten, kdo vplouvá do Iónského moře. V jeho okolí sídlí Taulantiové, barbaři z kmene llyrů. f21 Toto město založili Kerkyřané, zakladatelem byl Falios, syn Eratoklcidův, rodem Korinťan, «KÍvozující svůj původ od Héraklea, podle starého zvyku povolaný z metropole. Spolu s Kerkyřany měli na založení
45 Po takových úvahách přijali Athéňané Kerkyřany a krátce po odchodu Korinťanů jim poslali na pomoc deset lodi, j2j Veleni nad nimi měl Lakcdaimonios, syn Kimónův, Diotimos, syn Strombichův, a Próteus, syn Epildeův. j3j Nařídili jim nepouštět se s Korinťany do boje, ledaže by pluli proti Kcrkyřc a chystali sc k vylodění bud tam nebo na některém jiném miste patřícím Kerky ránům. V takovém případě jim v tom měli bránit ze všech sil. Tento rozkaz vydali proto, aby neporušili smlouvu o přiměří.
46 A tak tyto lodi připlují na Kerkyru,
Korinťané po ukončení příprav pluli ke Kerkyře se sto padesáti loďmi. Deset z nich patřilo Elejcům, dvanáct Mega-řanům a deset Lcukaďauům, Ampračanům sedmadvacet a jedna Anaktorským, Korinťanům samým pak devadesát. j2j Velitelé byli ustanoveni vždy tou kterou obcí — velení nad korintskými lodmi mě! Xenokkidcs, syn Euthyklcův, se čtyřmi dalšími.
\3\ Když se na své plavbě od Leukady přiblížili k pevnině ležící proti Kcrkyřc, zakotví u Chcimcria v zemi thespiótské. j 4} Je to přístav a nad ním kousek od moře v té části Thespró-ridy, která má jméno Elaíatís, leží město Efyré. U něho se spojuje s mořem jezero Acherontské- Tyto jezero má jméno podle řeky Acherontu, která se do něho vlévá, když protekla Thesprotidou. Tére tam též řeka Thyamis tvořící Inanici mezi Thesprótidou a Kcstrinou. Mezi těmito dvěma řekami ční do moře Cheimerion. /J/, Na tomto místě pevniny tedy Korinťané zakotvili a postavili tábor.
47 Jakmile se Kerkyřané dověděli, že se přibližují, naplnili posádkou sto deset lodí, jimž velel Mikiades, Aisimides a Eury batos, a utábořili se na jednom z ostrovů, jimž se říká Sy-boty, a bylo tam i těch deset lodí atických. \2\ Jejich pěchota byla na mysu Leukimmé a také tisíc hoplitů zakynthských, kleří přispěchali na pomoc. \3\ Ale i Korinťané měli na pevnině mnoho pomocníků z řad barbarů, kteří k ním přispěchali, protože národy sídlící v oněch místech pevniny jsou stále jejich přáteli.
48 Když Korinťané ukončili svoje příprav)', zásobili se potravinami na tři dny a vypluli v noci od Chcimcria, aby
46
(vedli námořní bitvu. \2\ Při své plavbě spatřili za svítání na širém moři lodě Kerkyřanů, jak pluji směrem k nim. \3\ Když sc vzájemně uviděli, řadili se proti sobě, a to na I ivuvém křídle Kerkyřanů atické lodi, zatímco zbytek sestavy tvořili samotní Kerkyřané. kteří své lodi rozdělili do tří oddílů, % nichž každému velel jeden ze tří stratégů. Tak se seřadili Kerkyřané.
,' U Korinťanů pravé křídlo tvořily lodi megarské a amprac-ké, ve středu byli ostatní spojenci, každý zvlášť, levé křídlo proti Athéňanům a proti pravému křídlu Kerkyřanů zaujali Korinťané s loďmi, které pluly nejlépe. l'i Když bylo na obou stranách vztyčeno znamení k bitvě, dbě řady se srazily a. boj začal. Obě strany měly na palubách mnoho hoplitů i mnoho lučištníků a kopiníků: chyběla jim VÍtší zkušenost, proto se přidržovali starc bojové taktiky. \2\ Bitva byla urputná, ale umění při ní mělo malou úlohu — upíš byla podobná boji pěchoty. \3\ Když totiž došlo k srážce, li uli se jen těžko uvolňovaly, protožejich bylo mnoho a protože u.i sebe byly natlačené, víc také věřili, že by jim mohli k ví-lr/ství pomoci hopliti umístění na palubě, kteří bojovali v nevřených útvarech, zatímco se lodi nehýbaly z místa. Nezkoušelo se manévrování, ale při oné námořní bitvě se uplatňovala víc odvaha a síla než umění.
\4\ Na všech stranách bylo mnoho hluku a bitva byla plná Minutku; atické lodi v ní připlouvaly na pomoc Kerkyřanům, kdekoli byli tísněni, zastrasbvaly protivníky, avšak stratégové měli strach překročit rozkazy dané v Athénách a nepouštěli
10 do bitvy. j5f Nejvíc bylo v tísni pravé křídlo Korinťanů, lioboť Kerkyřané s dvaceti iodmijc zahnali na útěk, pro-
11 liledovali jc, jak byli rozptylem, až k pevnině, připlnb až L jejich táboru, vystoupili na zem, zapálili jejich opuštěné Ittmy a rozkradli jejich majetek.
; <>i Na této straně tedy Korinťané a jejich spojenci podléhali ji Kerkyřané vítězili. Avšak tam, kde byli jen Korinťané sami, ni levém křídle, tam měli jasnou převahu, protože Kerkyřa-iiňui z loďstva už tak slabšího chybělo dvacet lodí, které pro-h.itJedovaly nepřítele. j7j Když Athéňané viděli, jak jsou i orkyřané stále víc utiskováni, pomáhali jim už nezastřeně —
sbíráni mrtví k pochování. j4( Pohřebního průvodu se účastní, kdo chce, ať je z našeho města, nebo cizí, a jsou při tom ženy z příbuzenstva a naříkají, jak je při pohřbu zvykem.
[5] Rakve ukládají na obecni hřbitov, který jev nej krásnějším předměstí. Tam vždy pochovávají padlé ve válkách, jen padlí u Marathónu tam neleží- Jejich statečnost považovali za mimořádnou a uložili je v mohyle přímo na bojišti.
j6j Když je pokryjí prstí, muž vybraný městem pro své duševní schopnosti a pro vážnost u spoluobčanů pronáší nad nimi chvalořeč, jak se sluší a patří. Potom se vracejí domů.
j71 Takto je tedy pohřbívají.
A tento zvyk zachovávali po celou válku, kdykoli to bylo nutné.
"— j8j K prosloveni řeči nad prvními obětmi války byl tedy vybrán Períklcs, syn Xanthippův. A když přišla chvíle k tomu určená, odešel od místa pohřbu, vystoupil na vysokou tribunu postavenou proto, aby ho slyšelo co nejvíc shromážděných lidi, a mluvil takto.
35 ,,Mnozí z řečníků, kteří v minulosti z tohoto místa mluvili, chválili toho, kdo přidal ke zvyklostem tuto řeč, protože považovali za krásné mluvit nad spoluobčany pohřbívanými z válek. Mně by se však zdálo dostačující, aby se mužům, kteří se vyznamenali činem, prokazovala i úcta činem, jak to vidíte i dnes při tomto pohřbu vypraveném obcí, a víra v zásluhy mnohých by neměla záviset na tom, zda o nich někdo řekne něco dobrého nebo méně dobrého-\2\ Je přece těžké najít případná slova tenkrát, když člověk s obtížemi dokazuje druhým pravdu, o níž je přesvědčen. Vždyť posluchač, který události zná a je přátelsky nakloněn, snadno by se mohl domnívat, že ve vylíčeni mnoho chybí, srovná-li to s tím, co by chtěl slyšet a co zná, kdežto kdo o tom nic neví, ten by si ze závisti mohl myslit, že se tu přehání, když slyší o činech překračujících jeho síly. Lidé jsou totiž schopni snášet vychvalování druhých jen tak dlouho, dokud se domnívají, že by byli sami schopni vykonat něco z činů, o nichž slyší. Co je větší, tomu ze závisti nevěří. \3\ Protože však naši předkové usoudili, že to tak je v pořádku, musím
i já tím zvykem řídit a vynasnažit se, abych vyhověl co nejlíp vašim představám.
36 Začnu nejdřív od předků, neboť je spravedlivé a zároveň slušně, aby jím byla při takové příležitosti vzdána čest tím, že si na ně vzpomeneme. Vždyť oni v nepřetržitém sledu generací obývali tuto zemi a svou statečností ji až do této doby ucho vah svobodnou. ]2\ Jsou tedy hodni chvály, a ještě víc naši otcové, neboť říši, kterou mámenyni my, získali oni po těžkých bojích k tomu, co přijali, a zanechali ji nám, dnešnímu pokolení. j3f K jejímu zvětšení jsme ještě přispěli my, kteři jsme nyní v mužském věku, a zajistili jsme svému městu všechno, aby bylo zcela soběstačné jak pro válku, lak pro miř. j4j Nechám stranou válečné činy, které nám k tomu všemu dopomohly, i nadšení, s nímž jsme buď my nebo naši otcové odráželi nepřátelské útoky barbarů nebo Reků, protože o tom nechci široce a dlouze mluvit před Jidmi, kteří to znají. Rád bych však nejdřív ukázal, díky jakým snahám jsme k té velikosti došli, jaké státní zřízeni a jaký způsob života nám k ní pomohly, a teprve potom bych přistoupil k chvále těchto padlých. Soudím totiž, že není nevhodné promluvit o tom za těchto okolností a že je užitečné, aby to vyslechlo celé shromáždění, občané i cizinci.
37 My totiž máme státní zřízení, které nepotřebuje nic závidět zákonům sousedů, spíš jsme sami příkladem jiným, než abychom druhé napodobovali. Říká se mu demokracie, vláda lidu, protože se opírá a většinu, ne jen o několik málo jednotlivců; podle zákonů mají všichni stejná práva, když jde o soukromé zájmy, pokud však jde o společenský význam, má při vybíráni pro veřejné úřady každý přednost podle toho, v čem vyniká, podiu schopností, ne podle své příslušnosti k určité skupině. Když je naopak někdo chudý schopen vykonat pro obec něco dobrého, není mu v tom jeho nízké společenské postavení na překážku. j2j Ve vztahu ke společnosti žijeme svobodně a stejná svoboda panuje v každodenním vzájemném styku, kde neplatí žádné podezírání, kde se nehněváme na souseda, jestliže něco dělá podle své chuti, a nevyvoláváme mrzutostí, které sice nemusí být škodlivé, vyhlížejí však nepříjemné. j3j V soukromém životě
se chováme jeden k druhému bez vzájemného obtěžování a v živote" veřejném nepřekračujeme zákony, především ze studu, posloucháme své spoluobčany, kteří právě zastávají úřady, a zákony, především ty, které byly dány na ochranu lidí, jimž bylo ukřivděno, a ty, které jsou sice nepsané, ale jejich porušení přináší podle obecného soudu hanbu. 33 Také jsme poskytli duchu přečetné příležitosti k odpočinku od námah: pravidelně pořádáme hry a náboženskí slavnosti, které jdou za sebou po celý rok, a též jsou naše domy krásně zařízeny; potěšení, které z toho každý den máme, zahání smutnou náladu.
f2} Pro velikost naší obce přichází k nám všemožné zboží z celého světa a my užíváme toho, co dobrého se vyrábí u ostatních lidí, stejně jako toho, co má svůj původ u nás. 39 I způsobem přípravy na válku se lišíme od svých nepřátel. Do svého města dovolujeme vstoupit komukoliv a nestává se, že bychom někdy vyháněním cizinců někomu bránili v poučení nebo v podívané na něco, z čeho by nepřítel mohl mít prospěch, protože by to nebylo utajeno, neboť víc než na vojenské přípravy a uskoky spoléháme na odhodlanost k činům vyrůstající v našem srdci. Ve výchově se některé národy snaží dosáhnout mužnosti namáhavým cvičením hned od dětství, kdežto my trávíme život ve volnosti, a přesto nejsme o nic horší, když dojde k zápasu s rovnocenným soupeřem. \2\ Zde jc důkaz: Lakedaimoňané nikdy neútočí na naší zem sami, ak vždy se všemi svými spojenci, avšak kdykoli sc my vypravíme do sousední země a sami bojujeme s těmi, kteří brání svůj domov, obvykle je bez potíží porazíme. \3\ Ještě nikdy žádný nepřítel nestál proti celé naší branné moci, protože současně musíme pečovat o válečné lodstvo a posílat vojenské oddíly na mnoho míst na pevné zemi. Jestliže se dostanou do boje s nějakou částí našeho vojska a přemohou některé z nás, chlubí se, že nás odrazili všechny, a když jsou poraženi, říkají, žc byli poraženi všemi.
\4\ A tak jestliže jsme ochotni podstupovat nebezpečí raději po životě v pohodlí než po namáhavém výcviku a se statečností vycházející spíš z naší povahy než vynucenou
zákony, plyne z toho pro nás výhoda, že sc netrápíme předem nepříjemnostmi, které mohou přijít, když se však do nějakých dostaneme, neukážeme se méně odvážní než ti, kteří se stále lopotí. V tom si naše obec zaslouží obdiv, ale zaslouží si ho i jinak.
40 My totiž milujeme krásu, ale s mírou, a milujeme vědění, ale bez změkčilostí. Bohatství užíváme spíš proto, že nám umožňuje přiměřeně jednat, než proto, abychom se jím v řeči chlubili, a přiznat se k chudobě není pro nikoho hanba, ale spíš jc hanba nedělat nic, aby se z ní člověk dostal. \2\ Tíž lidé se dokáží starat jak o záležitosti veřejné, tak i o své vlastní, a věnují-li se jiní především svému zaměstnáni, nechybí ani jim znalost politického života. My jediní totiž člověka, který se nezajímá o politiku, považujeme ne za člověka držícího sc stranou, ale přímo neužitečného, sami rozhodujeme různé otázky nebo o nich aspoň patřičným ipůsobcm uvažujeme a nedomníváme se, že řeči činnosti Škodí, ale že je spíš chyba neujasnit si všechno řečí dřív, než se přikročí k vykonaní toho, co je třeba.
\3\ Od jiných národů se odlisujeme také tím, žc si počínáme velmi odvážně a přitom si dobře rozvažujeme to, co chceme podniknout, kdežto u ostatních nevědomost probouzí smělost a uvažování přináší nerozhodnost. Nejstatečnější duch by měl být právem přisouzen těm, kteří naprosto bezpečně poznávají, co jc hrozné i co je příjemné, a přesto se nedají odvrátit od podstupování nebezpečí.
\4\\ pokud jde o ušlechtilost duše, chováme se opačně než většina lidí. Získáváme si totiž přátele ne tím, že bychom od nich přijímali úsluhy, ale tím, žc jim je prokazujeme. Kdo prokázal laskavost, je jistější přítel — bude se snažit udržet si stálou náklonností k obdarovanému vděčnost, na niž má právo. Dlužník je méně horlivý, protože ví, že se mu bude VÍC, čím oplatí šlechetnost, počítat ne za laskavost, ale za splátku na dluh. j5f My jediní prokazujeme komukoliv lužby beze strachu, ne z prospěchářské vypočítavosti, ale důvěře ve svobodu,
41 Abych to shrnul, já tvrdím, že celá naše obec je pro Rccko školou, a zdá se mi, že u nás každý muž dokáže najít
^5ř)
v sobě dost. schopností k samostatnému, obratnému a současně půvabnému vykonávání jakékoli činnosti. j2j 2e to nejsou chlubná slova vymyšlená jen k této příležitosti, ale skutečná pravda, co dokazuje samotná moc našeho města, k níž nám tyto vlastnosti pomohly, j31 Vždyť jediné mezi nynějšími městy ukazuje ve chvíli zkoušky, že v něm je víc, než se mu přisuzovalo, jediné neprobotrzí nikdy v útočícím nepříteli roztrpčení, od jakých lidí musí snést porážku, jediné nevyvolává ve svých poddaných opovržení, že jsou ovládáni lidmi nehodnými. \4\ Pro naši moc jsou pádné důkazy a četná svědectví, takže si kvůli ní získáme obdiv lidstva nynějšího i budoucího a nepotřebujeme k tomu chválu nějakého Homéra nebo někoho jiného, kdo svými verši na chvíli |K>bavf, jehož chápání událostí však pravda usvědčí z omylu, nic donutili jsme celé moře i celou zemi, aby sc staly přístupnými naší odvaze, a všude jsme postavili věčné pomníky svých činů. špatných i dobrých,
j5j Za takovou obec tedy tito zemřeli se zbraní v ruce, prodchnuti ušlechtilým přesvědčením, že jim ji nikdo nesmí i vyrvat, a sluší se, aby každý z nás, kteří jsme je přežili, pro ni podstoupil každou námahu.
42 Proto jsem také tak obšírně mluvil o naší obci, abych vás poučil, že v tomto zápase jc náš cíl jiný než cíl těch, kteří nic podobného nemají, a abych současně opřel o zřejmé důkazy chválu těch, nad nimiž teď mluvím. p1 \2\ Ncjdůležitější část této chvalořeči už vlastně byla proslovena. Slávou, kterou jsem našemu městu ve své řeči přisoudil, je totiž ozdobily vynikající činy těchto a jim podobných, íi není mnoho Reků, u nichž by řeč tak odpovídala činům, jako u těchto. Zdá se mi, žc nám nyní jejich smrt ukazuje, karn až může dojít mužná zdatnost, ať už je u někoho jejím prvním dokladem, nebo posledním potvrzením. j3> Vždyť je pravedlivé vidět u lidi, kteří byli v jiném ohledu horší, ředevším jejich statečnost ve válkách za vlast, dobrem kryli totiž zlo a větší byl prospěch, který přinesli společnosti, ž škoda způsobená jejich jednáním v soukromém životě. j4j Nikdo z těchto mužů nepodlehl slabosti proto, že by ději dál užíval bohatství, ani se nesnažil oddálit osudovou
\4\ Tak tedy probíhala námořní bitva a skončila při západu slunce.
79 Kerkyřané ze strachu, aby vítězní nepřátelé nepřipluJi k jejich městu nebo nenalodili ty, které oni zajistili na ostrově, nebo nepodnikli nějaký jiný nepřátelský čin, přemístili všechny lidi 7. ostrova znova do Héřina chrámu a město střežili. \2\ Nepřátelé se však neodvážili zaútočit na město, třebaže námořní bitvu vyhráli, ale odpluli s třinácti zajatými kerkyr-skýrni loďmi k pevnině, odkud předtím vypluli. \3\ Ani příštího dne nepodnikli útok na město, ačkoliv mezi jeho obyvatelstvem vládl velký strach a zmatek a ačkoliv prý k tomu Bra-sidas Alkidovi radil, jeho hlas však neměl stejnou váhu. A tak se vylodili u mysu Leukimmé a pustošili pole.
80 Zatím kerkyrský lid pln obav, že lodi na ně podniknou útok, jednal s oněmi prosebníky i s ostatními, jak zachránit město, a některé z nich přemluvili, aby vstoupili na lodě. A tak v očekávání útoku z moře připravili k boji třicet lodí.
\2\ Peloponnésané až do poledne pustošili kraj a pak odpluli. V noci jim bylo ohňovými signály oznámeno, že se od Leukady blíží šedesát athénských lodí, které poslali Athcňané pod velením stratéga Eurymedonta, syna Thukleova, když se dověděli o nepokojích a o tom, že Alkidovy lodi pravděpodobně poplují na Kerkyru.
81 Peloponnésané se tedy okamžitě ještě té noci s velkým spěchem rozjeli podle pobřeží domů; přepravili lodi přes leukadskou šíji, aby je nikdo neviděl při obeplouvání, a vrátili se do vlasti,
\2\ Když Kerkyřané zjistili, že k nim míří athénské lodi a nepřátelské že jsou pryč, vzali do města Messéňany, kteří dřív tábořili venku, a lodím, které předtím připravili k boji, dali rozkaz, aby se přemístily do Hyllajského přístavu; posádka během plavby pobíjela protivníky, které zastihla. Nechali též vystoupit z lodí všechny, které předtím přemluvili, aby na ně nastoupili, a také je odpravili; vnikli i do Héřiny svatyně a přiměli asi padesát prosební ků, aby se zodpovídali před soudem, a všechny odsoudili k smrti. j3j Většina pro-sebníků se však nedala přimět k odchodu. Když tito lidé viděli, co se děje, usmrcovali se vzájemně uvnitř svatyně, jedni se
206
věšeli na stromy, druzí si brali život jinak, jak kdo mohl. \4\ Během sedmi dnů, co se tu zdržoval Ěurymedón, který připlul s šedesáti loďmi, vraždili Kerkyřané ty, které pokládali za své nepřátele, a obviňovali je, žc chtěli zrušit demokracii, někteří však hynuli i pro osobní nepřátelství, jiní nalézali smrt z rukou dlužníků, kteří si od nich vypůjčili peníze. \5\ Bylo tu vidět smrt v každé podobě, dálo se tu všechno, co se ob-vykle v takových dobách děje, ba víc. Vždyť i otec zabíjel syna, lidé byli odvlékáni ze svatyní a usmrcováni v jejich sousedství, někteří našli dokoner smrt v Dionýsově chrámu, _v něm/ byli zazděni.
82   K takovým hrůzám došlo v této občanské válce, a vypadalo to ještě hroznější, protože to byl první takový případ./ ' Později byl rozbouřen takřka celý řecký svět, protože všude docházelo k třenicím a předáci lidu volali na pomoc Athé-iany a oligarchové Lakcdaimoňany. V čas míru neměly strany záminku ani chuť zvát je, avšak když se tyto dvě mocnosti dostaly do války, poskytovala každá té straně, která chtěla provést převrat, ráda spojeneckou pomoc, aby protivníkovi uškodila a sebe posílila. j2j Za takových nepokojů dopadlo na obce mnoho ran, takových, s jakými se i dnes setkáváme a jaké se budou stále objevovat, dokud bude lidská povaha stejná, jen budou jednou silnější, jindy zase mírnější a budou se lišit svým vzhledem podle toho, jak se budou měnit okolnosti. V čas míru a štěstí obce i jednotliví občané přicházejí totiž na lepší myšlenky, protože žádná nutnost neomezuje jejich svobodnu u vůli. Naproti tomu válka, která připravuje o kaž-dodenní pohodlí, je násilnícka učitelka a přizpůsobuje vážné davu poměrům.
j3j Obce byly tedy zmítány bouřemi, a ty, které je prožívaly později, poučené znalostí toho, co se kde stalo dřív, učinily velký pokrok ve změně názorů k horšímu, ař už se to týká úskočnosti útoků, nebo nezvyklosti pomsty. \4\ Obvyklý význam, který měla slova vc vztahu k činnostem, měnili, jak se jim to hodilo. Nerozvážná smělost byla považována za statečnost oddanou přátelům, opatrné vyčkávání za zbabělost zakrytou krásným jménem, umírněnost za pláštík nemužnosti, rozvážný přístup ke všemu za netečnost ke všemu. Být šíleně
207
odvážny platilo za vlastnost hodnou muže a přemýšlet, jak bezpečné se do něčeho pustit, za rozumnou záminku k odmítnutí, j51 Kdo je horkokrevný, byl ve všem všudy spolehlivý, kdo mu odporoval, byl podezřelý. Kdo měl úspěch se záludným jednáním, byl pokládán za chytrého, a kdo takové jednání prohlédl, za ještě bystřejšího, kdežto kdo činil opatření, aby nic takového nepotřeboval, byl prohlašován za zrádce svých druhů a člověka, který se bojí nepřátel. Zkrátka byl chválen, kdo předstihl člověka, který chtčl provést něco špatného, i ten, kdo vybízel k špatnosti někoho, koho to ani nenapadlo. \6\ Pokrevní svazky nebyly tak pevné jako politické přátelství, protože při něm bylo víc ochoty bez vytáčky . se něčeho odvážit, i Takové spolky se netvořily pro získávání prospěchu v souladu s platnými zákony, ale proti nim na ukojení hrabivosti. Vzájemné závazky neupevňovali božským zákonem, ale spíš společným překračováním zákonů lidských. \7\ Čestné návrhy protivníků přijímali proto, aby se chránili před jejich jednáním, jestliže byli silnější, ne z pohnutek šlechetných. Pomstit se někomu za něco bylo považováno za cennější než vůbec nic neutrpět. Jestliže byly skládány přísahy na potvrzení smíru ve chvíli, kdy obě strany byly v nesnázích, platily jen tak dlouho, dokud jedni nebo druzí neměli odnikud posilu; avšak při nejbližší příležitosti ten, kdo první znova získal důvěru ve své síly, mstil se druhému, jestliže ho přistild v nestřežené chvíli, s větší chutí, když mohl využít jeho důvěřivosti, než kdyby jednal otevřené; jednak to považoval za bezpečné, jednak mu klam pomold k vítězství a navíc byl ještě odměněn tím, že ho považovali za chytrého. Většina lidí dává přednost označení ,,mazaný šibal" před označením „dobrácký prosťáček" — za toto se stydí, oním se honosí.
/ď/T?říčinou toho všeho byla panovačnost vycházející z hrabivosti a ctižádostivosti; v meh měla svůj původ i vášnivost, s níž byly vybojovávány spory. Vždyť muži, kteří se v obcích dostali do čela, ať patřili k jedné, nebo ke druhé straně, užívali krásná.slova — ať už raději mluvili o občanské rovnosti, nebo o umírněné vládě Šlechty — a ústy sloužili státu, ve skutečnosti si z něho učinili odměnu svých bojů. ~V zápase o prvenství vedeném všemi prostředky odvažovali se věcí
208
m iliroznéjších a pomstu stupňovali stále víc, nezastavovali sc iia hranici práva a obecného prospěchu, ale šli až tak daleko, jedněm nebo druhým bylo v té které chvíli milé, a byli in hotni ukojil svou okamžitou nesnášenlivost tím, že získávali luucnespravedlivým odsouzením nebo použitím násilí. A tak uiii jedni, ani druzí neměli žádné zábranyr náboženského rázu, lile lepší pověst měli ti, jimž se podařilo provést něco hanebného pod pláštíkem krásných řečí. Občané, kteří se nechtěli
^BŮat k žádné straně, byli hubeni obojími bud proto, že je 111 podporovali, nebo ze závisti, žc vyvázli životem. Hlt  Tak se vinou rozbrojů mezi Reky rozmohl každý druh mi emnosti a prostota, s níž je obvykle sdružena ušlechtilost,
^Kše terčem posměchu a zmizela, zatímco všude převládal
Ilcní druhého. }2f
N-bylo slovo dost pevné: ani přísaha dost strašná, aby dokázaly ^WByěřu rozptýlit, ale všichni, když byli silnější než protivníci, počítali s tím, jak málo lze doufat v něco jistého, a zajišťovali se před škodou v míře větší, než byla jejich možnost
I ulehnout se na někoho. j3\ V zápase vyhrávali obyčejné lidi   horšíj -i duševními schopnostmi, kteří se ze strachu před vlastní nedostatečností a před bystrostí protivníků měli vždy odvážně k dílu, aby nepodlehli jejich výmluvnosti nebo nebyli |jí < dstižcni intrikami ieiich vychytralé mysli. Ti druzí je pod-i eňovali, a to je ukolébávalo v názoru, že jim vždy včas na vile přijdou a že nemusí získávat násilím to, co získají chytrosti, měli se proto méně na pozoru a hynuli. QI   V Kerkyře byl tedy s většinou takových ukrutností učiněn pivní pokus. Všeho, co může provést jako odplatu národ, Jejž ovládají spíš násilím než umíruěností ti, kteří dali podnět I. léto odplatě, všech nespravedlivých rozhodnutí, k nimž mohou dospět lidé toužící osvobodit se z navyklé bídy a vášnivě dychtící zmocnit se majetku druhých, všech ukrutností, jimž se bez slitováni oddávají ti, kteří se pouštějí do zápasu ne z hrabivosti, ale zc snahy po spravedlnosti a nechají se unést nezkrotným hněvem — toho všeho se odvážili v Kerkyře. \2\ Tyto události převrátily naruby běžný způsob života ve městech a lidská povaha, která si navykla dopouštět ne nesprávného jednání i vůči zákonům, zlomila jejich sílu