Antonín Bartoněk … Indoevropské laryngály a jejich řecké a latinské střídnice V historickém nástinu vokalismu indoevropských jazyků, zejména staré řečtiny a latiny, se vycházelo až zhruba do poloviny 20. stol. ze základního souboru předpokládaných indoevropských vokalických fonémů, tj. v podstatě jednak krátkých monoftongů a, e, i, o, u, jednak dlouhých monoftongů ā, ē, ī, ō, ū, a příp. i krátkých diftongů ai, ei, oi, au, eu, ou, pokládaných nezřídka za monofonémické (zatímco tzv. dlouhé diftongy āi, ēi, ōi, āu, ēu, ōu bývaly např. v klasické řečtině zpravidla hodnoceny jakožto bifonémické ā+i, ē+i, ō+i, ā+u, ē+u, ō+u). Navíc se počítalo s existencí redukované samohlásky ǝ, takzvaného „šva“ (nazvaného takto podle hebrejštiny), např. v ie. slově pǝtēr „otec“; přitom příslušné historicko-gramatické úvahy bývaly doprovázeny výklady o pravidlech ve „střídání“ této základní řady monoftongů a diftongů ve světle teorie o tzv. indoevropském „ablautu“, závislém na slovním přízvuku (viz NIEDERLE-GROH-VARCL, Mluvnice řeckého jazyka, 3. vyd., Praha 1974, § 81-87). Ve staré řečtině se přitom rozlišoval a) „ablaut“ kvantitativní: plný stupeň: λείπω, λέλοιπα φέρω, φωσ-φόρος εἰδέναι, οἶδα redukovaný/nulový stupeň: ἔλιπον δί-φρος ἰσμέν, ἰστέον zdloužený stupeň: φώρ b) „ablaut“ kvalitativní: e-ový stupeň λείπω φέρω εἰδέναι o-ový stupeň λέλοιπα φώρ, φωσ-φόρος οἶδα V latině jsou stopy tohoto rozlišování méně výrazné (např. tegō, tēxī; fīdus < feid-, foedus < foid-, fidēs; maiestās < mag-ies-stās, maius < mag-ios, maiōris < mag-iōsis, magis; dōnum, datus; sēmen, satus. Méně nápadné jsou v češtině (nesu, nosím; jsem, jsou); nápadnější jsou však u germánských silných, příp. modálních sloves (něm. singen, sang, gesungen; wissen, weiss; angl. sing, sang, sung). Místo teorie indoevropského ablautu se od 2. pol. 20. stol. (ale přitom v návaznosti již na myšlenky FERDINANDA de SAUSSURA, Mémoire sur le systѐme primitif des voyelles dans les langues indo-européennes, Leipzig 1879) začala zejména z iniciativy polského jazykovědce JERZYHO KURYŁOWICZE, Les effets du ǝ en indo-iranien, Prace filologiczne II, 1927, 201-243), prosazovat tzv. laryngální teorie. V grecistice se o to zasadil zvl. HELMUT RIX, Historische Grammatik des Griechischen, 2. vyd., Darmstadt 1992, 36-40, a pro latinu tuto teorii v omezené míře uplatnil např. GERHARD MEISER, Historische Laut- und Formenlehre der lateinischen Sprache, Darmstadt 1998, 105-110. Pokud jde přímo o ie. prajazyk, srov. v tomto směru v posledních desítiletích hlavně práce indoevropeistů vídeňské školy MANFREDA MEYRHOFERA , HEINERA EICHNERA a MARTINA PETERSE, a zejména sborník statí Die Laryngaltheorie, vydaný A. BAMMESBERGEREM, Heidelberg 1988 (i s několika kritickými statěmi); v poslední době si tu zaslouží zvláštní zmínku JAMES CLACKSON, Indo-European Linguistics. An Introduction, Cambridge 2007, zvl. str. 53-63, a MICHAEL MEYER-BRÜGGER, Indogermanische Sprachwissenschaft, 9. vyd., Berlin 2010, 236-255, a u nás pak PETR VAVROUŠEK v monografii O rekonstrukci praindoevropštiny, Praha 2009, str. 62-72, příp. nejnověji JAN BIČOVSKYBIČOVSKÝ, Stručná mluvnice praindoevropštiny, Praha 2012, zvl. str. 30-32, 38-42 (u „praindoevropských“ výrazů se tu vesměs užívá laryngálního“ způsobu přepisu). V obou těchto pracích nalezne český čtenář potřebné informace jak o desaussurovském zrodu teorie a jejím definitivním oživení o sto let později, tak i stručný výklad o utváření raně indoevropských laryngál a přesvědčivou argumentaci ve prospěch významu laryngální teorie pro současnou indoevropeistiku; tato teorie se dnes jeví - přes určitou počáteční rezervovanost odborných kruhů – jako metodologická inovace, jež toho času úspěšně proniká do širšího jazykovědného povědomí. Na teorii je pozoruhodné především to, že se v ní prostřednictvím analýzy konsonantických souhlásek H[1,] H[2, ]H[3] (viz níže) otevírá cesta k novým pohledům na raně indoevropský vokalismus, a tím se vlastně do jisté míry oslabuje tradiční protiklad mezi konsonantickou a vokalickou stránkou hláskosloví. Tématem našeho skromného časopiseckého příspěvku bude ovšem především určitá, poměrně dosti omezená aplikace laryngální teorie pro účely jazykové výuky vysokoškolských studentů klasických jazyků. Měla by jim posloužit k teoretickému prohloubení jejich lingvistické studijní přípravy v podobě dostatečného počtu odkazů na konkrétní znění vybraných „laryngálních“ výrazů, s kterými by se mohli setkat při sledování jazykového vývoje na cestě z indoevropského prajazyka k jazykovým střídnicím v okruhu hlavně starořeckého, ale příležitostně i latinského vokalismu. Mnohé dílčí otázky nejsou ovšem v této oblasti ještě zdaleka dořešeny - a zřejmě se leckteré z nich nejevily jako dostatečně jasné ani průkopníku laryngální teorie v oblasti klasických jazyků HELMUTU RIXOVI (1926-2004 ). Jeho publikací a argumentace v nich obsažené se budeme v naší stati držet poměrně často; pokud bude zapotřebí, odkážeme na Rixovy závěry uvedením jeho iniciálek HR v závorce, výklady obsažené v Bammelsbergerově souboru označíme zkratkou BAM, náš vlastní názor budeme doprovázet iniciálkami AB, stanovisko P. Vavrouška jako PV a J. Bičovského jako JB, kdežto mínění prof. Václava Blažka, profesora jazykovědy v Brně , který celý můj text laskavě prohlédl, jako VB. I. Základy ie. laryngální teorie - v naší úpravě, zaměřené k užití v grecistice a latinistice - jsou tyto: A) V indoevropském prajazyku, jak jsme již naznačili, pravděpodobně existovala skupina nejméně tří zvláštních nevokalických, navzájem odlišných fonémů, totiž tří souhláskových glotálních (tj. „jazyčných či hlasivkových“) frikativ (srov. řec. γλῶττα „ jazyk“ nebo řec.-lat. glóttis „hlasivková štěrbina“), to znamená třených souhlásek artikulovaných až v hrtanu, a označovaných dnes po semitologickém způsobu řeckým slovem „laryngály“ (z řec. λάρυγξ „hrtan“). Tyto fonémy většinou později z indoevropského fonémického inventáře zmizely (až na chetitštinu a luvijštinu, kde jsou doloženy laryngály H[2], [ ]resp. H[3][ ]), [ ]a určité jejich stopy zůstaly snad i v indoíránštině a arménštině). Více než jednu laryngálu, ale zřejmě poněkud jiného typu, mají i současné semitské jazyky. Čeština i mnohé dnešní indoevropské jazyky mají většinou jedinou laryngálu, totiž h). Prajazykové ie. laryngály značíme různými způsoby, zde z typografických důvodů volíme nejraději přepis H, event. s hvězdičkou, a dále s indexem, tj. nejčastěji jako H[1] (lar. 1), H[2] (lar. 2), H[3] (lar.3). - První z laryngál (H[1]) byla neznělá, fonémicky asi nepříznaková glotální frikativa, obdobná náslovnému „rázu“ (angl. „glottal stop“), vyskytujícímu se v angličtině, češtině aj. na začátku vokalicky začínajícího jména typu Adam - příp. frikativa obdobná anglickému náslovnému h- ve slově home, jež je neznělé (!), kdežto české h- např. ve slově hotový je znělé. Druhá laryngála (H[2]) byla z ie. laryngál nejčastější a měla asi fonémicky zřetelný charakter neznělé frikativy glotální či postvelární (tj. artikulované až „za měkkým patrem“, srov. lat. velum „měkké, zadní patro“). Přitom opačný posun této frikativy dopředu ve směru k měkkému patru, tj. do polohy velární, tak jak se to např. obráží ve vývoji prajazykového *péH[2]wr̥ v chetitské paḫḫur „oheň“ (srov. řec. πῦρ), koresponduje s níže uvedenou tezí o a-ovém vokalickém zabarvení hláskového prostředí laryngály H[2]); v chetitštině byla totiž zachovaná střídnice za tuto laryngálu již plně velární frikativou - tj. frikativou „orální/ústní“, nikoli „postvelární“ /viz JB 31/. Naproti tomu třetí laryngála (H[3]) byla podle některých badatelů glotální frikativou znělou (její případný znělý ráz není však zcela jistý), a přitom asi zaokrouhlenou (labializovanou), což by mohlo vysvětlovat její výsledné o-ové zabarvení; ale počítá se např. i s možností, že mohlo naopak jít o hlásku zadnější, než byla laryngála H[2, ]snad tedy o frikativu faryngální (srov. řec. φάρυγξ „jícen“ /JB 31/). - Dodejme, že laryngály neměly chararakter okluziv, tj. souhlásek závěrových. – Pozn.: Tam, kde se tyto tři laryngály nedají mezi sebou rozlišit, používáme indiferentního značení H (např. ve slově *(H)jugóm = řec. ζυγóν „jho“, viz HR 1992, § 80e). B) V subsystému budoucích krátkých vokálů se v pokročilejším prajazykovém stadiu a) hláskové spojení H[ ][1 ]+[ ]e (v podobě dosud ne zcela jednoznačně vyložené asimilace) realizovalo jako krátké e: *dhH[1]tos = řec. θετός, b) hláskové spojení e +H se naproti tomu začalo zabarvovat (asimilovat) do podoby „a-ového“ odstínu a časem se realizovalo jako krátké a: *stH[2]tόs = řec. στατός, c) kdežto hláskové spojení H[3 ]+[ ]e se naopak „zaoblilo“ v krátké o: *dH[3]tόs = řec. δοτός. Ze spojení H[.2..3][ ]+[ ]e (podle některých i z H[3]+o /viz BAM 445/) se tedy již v prajazyce vydělilo i zabarvení a-ové, příp. o-ové. C) V subsystému budoucích dlouhých vokálů se potom a) stávající hláskové spojení e + H[1] realizovalo jako dlouhé ē: *d^hid^heH[1]mi > řec. τίθημι, b) hláskové spojení e + H[2] jako dlouhé ā: *sisteH[2]mi > protořec. ἵσταμι, att. ἵστημι, zatímco c) hláskové spojení e + H[3 ]jako dlouhé ō: *didoH[3]mi > řec. δίδωμι. Tím se vokalické zabarvení e-ové, a-ové i o-ové rozšířilo rovněž do systému dlouhých vokálů. V pozdních fázích prajazyka se mohla uplatňovat i ablautová dloužení, zvláště v sufixech. D) Mezi vokály se laryngály realizovaly jako j/w, příp. kontrakcí mizely; viz např. *bhoráH[2]s(i) > φορᾶς, resp. φορᾶς (2. os. sg.), takto např. vznikal řecký tzv. průtažný přízvuk. E) V nepřízvučných slabikách se diftongická spojení ei/ou redukovala na monoftongické i/u. Hlásková spojení i + H nebo u + H se dloužila v ī, resp. ū. F) Okluzíva se často před mizející laryngálou H[2] aspiruje, před mizející laryngálou H[3 ] se sonorizuje. G) Náslovné laryngály se v řečtině a arménštině zachovaly jako tzv. prothetické vokály: viz ie. výraz *H[2]nér, z něhož jednak vzniklo řec. ἀνήρ „muž“, jednak se toto slovo nalézá v sabellsko-latinském cognominu Nero „Muž“, známém jako rodinné jméno římského císaře Nerona; srov. i ie. výraz *H[2]stér „hvězda“ jednak s řec. ἀστήρ „hvězda“ (vedle lat. stella < stēr-lā), jednak s chet. ḫastērza „hvězda“. Naopak v případě řeckého ὀφρύς (viz i níže na str. 6 a 21) existuje též alternativní řešení, že tu nejde na začátku slova o tematický vokál, ale o složeninu *op(i)-p^hru-, podobně jako v českém obrví < *ob-brv^o (VB). II. Některá další pozorování a závěry, ne vždy zcela obecně přijímané: 1. Podle laryngální teorie byl tedy asi raně prajazykový indoevropský vokalismus značně chudý. Jeho „základní“ samohláskou byl vokál e; zejména výskyt samohlásky a byl snad omezen jen na malý počet slov, zvláště na výrazy onomatopoické, domácké či převzaté z cizích jazyků, např. „ταῦρος býk“ /HR 37/, anebo podle některých badatelů i na specifická slova spojená s kultem, kdežto ̣o vokálu o se má za to, že se již v prajazyku nacházel v ablautovém vztahu k vokálu e, zvl. v sufixech a koncovkách. Nicméně tento bod (a nejenom ten) zůstává zatím slabým místem teorie. - Někdy se naopak počítá již „v předpraindoevropském období“ s trojprvkovým systémem i, u, a /JB 39/). 2. Výchozím vokálem v rané fázi ie. prajazyka byla tedy podle převládající verze laryngální teorie samohláska e, z níž vznikl klasický prajazykový indoevropský systém pěti dlouhých a pěti krátkých vokálů /s případnými monofonémickými diftongy/ „kvantitativní a kvalitativní asimilací“ laryngál k vokalickému okolí /JB 30/. Takovouto sekundární transformaci někdejších laryngál lze např. předpokládat v pozdně prajazykových formacích s jejich vývojovou přeměnou v pozdější starořecké kořeny o různých vokálech, jako byly bhā- ve φησὶ, či dhē- v τίθησι, nebo stā- v ἵστασι, či dō- v δίδωσι v 3. os. sg. ind. préz. akt. Tyto kořeny měly původně v prajazyce rovnocennou e-ovou vokalickou podobu bheH[2]-, dheH[1]-, steH[2]-, deH[3]-, a analogicky zněla i jejich prajazyková redukovaná forma bhH[2]-, dhH[1]-, stH[2]-, deH[3]-, reprezentovaná poté v klas. řečtině vokalicky rozlišenými tvary φαμὲν (1. os. pl.), φατός (subst. verb.) x τίθεμεν, θετός x ἵσταμεν, στατός x anebo δίδομεν, δοτός. Řečtina tu tedy měla tři různé střídnice podle vokalického vlivu té či oné laryngály na samohlásku e (v latině však byla ve všech třech případech jedinou střídnicí samohláska a /viz níže sub II 4/). 3. Dlouhé vokály, jak vidno, tedy v prajazyce v podstatě vznikaly asimilací krátkého vokálu k následující laryngále, ale zejména později, v období „postprajazykovém“, se vytvářely i různými dalšími hláskovými změnami (stahováním, náhradním dloužením, ztrátou koncového polosamohláskového j/w v dlouhých dvojhláskách). Jen výjimečně se dlouhé vokály nacházejí i v některých izolovaných výrazech, které zatím postrádají přesvědčivý výklad. 4. I krátké vokály i/u vznikaly zpravidla druhotně, často eliminací, resp. redukcí první složky krátkých diftongů (hlavně ei či ou), ale i jinými cestami, ne vždy snadno postižitelnými. Krátké i/u se naopak dloužilo v ī/ū v rámci asimilace vokálu k následující laryngále. Takto byl nakonec hlavně za pomoci laryngál přeměněn a de facto doplněn hláskový inventář pokročilého ie. vokalického systému do pozdně prajazykového stavu o pěti krátkých a pěti dlouhých monoftonzích (poté co se prajazykové laryngály změnily v staré řečtině na e, a, o (θετός, στατός, δοτός; πατήρ), kdežto v latině byla výsledná samohláska bez výjimky transformována do podoby a (factus, status, datus; pater). III.Slova začínající na laryngály H[1, ]H[2, ]H[3 ](výběr proveden podle JB, 159n., 172n. a 174n.; lat. a řec. slovesa jsou v 1. os. sing.; předpokládané ie. a prařec. tvary jsou bez hvězdiček, románské tvary lze vyvodit z latiny): H[1] (být) H[1]es- řec. εἰμὶ, lat. sum „jsem“, čes. být, angl. to be, něm. sein (dobrý) H[1]sú(s) chet . aššuš dobře“, stind. vásuḥ „dobře“, řec. ἐύς „dobrý“, εὖ „dobře“ (jeden) H[1]óino- řec. (zříd. fem.) οἴνη, lat.ūnus, čes. jiný?, angl. one, něm. eins (ježek) H[1]ég´^hi- řec. ἔχινος , lat. echīnus, čes. ježek, něm. Igel (jíst) H[1]ed- řec. ἐσθίω, lat.edō „jím“, čes. jíst, angl. to eat, něm. essen (jít) H[1]ei- řec. εἶμι, lat. eō „jdu“, čes. jít, stangl. eōde „šel“ (kůň) H[1]ék^wo- řec. ἵππος, stind. áśvaḥ, lat. equus, stangl. eoh „kůň“ (srov. Éo-wer a Éo-wyn u Tolkiena, viz JB 15) (jméno) H[1]néH[3]mn̥ řec. ὄνομα, lat. nōmen, čes. jméno, angl. name, něm. Name (ocas, zadek) H[1]orso- chet. arrašš „zadek“, řec. ὄρρος „zadek¨, ουρα „ocas, ohon“, angl. arse, něm. Arsch „zadek“ (rdít se) H[1]réud^ho- řec. ἐρεύθω “zabarvuji červeně“, lat. rubeō, čes. rdím se (rudý, červený) H[1]rud^hró- řec. ἐρυθρός, lat. ruber „rudý, červený“, rūfus „ryšavý“, čes. rudý, rusý, angl. red, něm. rot (svobodný, lid) H[1]leud^h- řec. ἐλεύθερος, lat. līber „svobodný“, līberī „děti“, čes. lidé, něm. Leute „lidé“ (vdova) H[1]wid^h (^ e)wéH[2] stind. vidhávā, lat. vidua, čes. vdova, angl. widow,něm.Witwe, vedle řec. ἠΐθεος, ἠϊθέη "neženatý mladík, neprovdaná dívka“ (viz i níže sub H[2]) (zub) H[1]dónt- řec. ὀδoύς, lat. dēns, čes. „dá-seň?“, angl. tooth, něm. Zahn H[2] (bílý) H[2]elb^h o- lat. albus „bílý“, řec. ἀλφός „bílý“ (zř.); srov. sthněm. albiz „labuť“ i čes. labuť, viz rovněž keltská toponyma Albion, Labe (bílý): H[2]erg´- chet. ḫarki „bílý“, stind. árjuna- „stříbro“, řec.ἄργυρον „stříbro“, lat. argentum „stříbro“, toch. ārki „bílý“ (duch, vítr) Η[2]énH[1]mo- řec. ἄνεμος „vítr“, lat. animus „duch“, anima „duše“, oskické anams (?) (hvězda) H[2]stér chet. ḫastērza, řec. ἀστήρ, staroind. stár-, armén. astł, lat. stella< ster-lā, angl. star, něm. Stern (srov. VII. A 3, str. 21) (jablko) H[2]ébol lat. Abella „(město) jablek“ v jihoit. Kampanii, kelt. Avalon „(země) jablek“ (JB 172), čes. jablko, angl. apple, něm. Apfel (jehně) H[2]ég ^wn řec. ἀμνός „jehně“, lat. agnus „jehně, beránek“, čes. jehně, angl. yeanling „jehňátko“ (jiný, druhý) H[2]éljo- řec. ἄλλος „jiný“, alter „druhý“, čes. loni (tj. „jiný“ rok) (jitro, jitřenka) H[2]éusōs > (h)āusōs řec. (lesb.) αυως, (hom.) ἠώς, (att.) ἕως, lat. aurōra „zora“, sthněm. Óst(a)ra „východ“, angl. East „východ“ (loket) H[23?]el-Hl-(en-/-(e)k-)? řec. ωλενη „loket“, lat. ulna, stsl. λακъτъ, čes. loket, angl. ell, něm. Ellbogen (medvěd) H[2]r̥tk´o- chet. ḫartaga, řec. ἄρκτος, lat. ursus (míjet, měnit) H[2]méiH[1]- řec. ἀμείβω „měním, lat. meō „chodím“ (muž) H[2]nér stind. nár, řec . ἀνήρ, lat. Nerō (rodinné jméno císaře: „Muž“ /asi sabellského původu/), osk. niir, armén. ayr (srov. VII.A 3, str. 21) (ob-) H[2]mb^h í řec. ἀμφί-, lat. ambi-, čes. ob- [srov. i „oba“ b^boH[1 ?? ][ ]řec. ἄμφω, lat. ambō „oba“, čes. oba, angl. both, něm. beide „oba“] (osa) H[2]ék´si- lat. axis, čes. osa, angl. axis i axle, něm. Achse (ostrý) H[2]ek´- řec. ἄκρος, lat. acūtus, čes. ostrý (ovce) H[2/3]ówi-/ H[3 ]éwi- chet.-luv. ḫāu̮i-, stind. ávi-, řec. ὄϊς, lat. ovis, čes. ovce, angl. ewe (pole) H[2]eg´ró- řec. ἀγρός, lat. ager, angl. acre „jitro (zemědělská míra)“ (proti) H[2]énti chet. ḫant „čelo“, řec. ἀντί, lat. ante „před“, toch. B antapi (pták) H[2]éwi- lat. avis (sbírat, hromada) H[2]ger-j- řec. ἀγείρω „sbírám“, ἀγορά „shromáždění, tržiště“, lat. grex „shromádění, stádo“, čes. hromada, hrsť; pro řecké ἀ- existují i jiné výklady, např. vznik z prefixu *sm̥- „dohromady“ (slyšet) H[2]k´óusj- řec. ἀκούω „slyším“, gót. hausjan, angl. to hear, něm. hören (ujec) H[2]éuH[1](-jos) chet. h̯uh̯h̯a-, lat. avus „děd“, čes. ujec („děd z matčiny strany“) (ucho) H[2]éus- lat. auris, řec. οὖς, čes. ucho, angl. ear, něm. Ohr (vdova) H[2]wid^h^ -wéH[2] stind. vidhavā, lat. vidua, čes. vdova,angl. widow, něm. Witwe (vést, hnát, konat) H[2]eg´- řec. ἄγω “vedu“, stind. ájati „žene“, lat. agō „konám“ (vítr) H[2]wéH[1]nt- chet. h̯uwantes /nom. pl./, lat. ventus, angl. wind, něm. Wind [ale i: H[2]wéH[1]tr- čes. vítr a také sloveso „vát“: H[2]wéH[1] stind. váti „vane“, řec. ἄησι „vane“, stslov. vějati „vát“, čes. vát, něm, wehen (srov. níže VII. A 3 na str. 21)] (vlna) H[ 2 ]wl̻H[1]néH[2] chet. ḫulana-, stind. úrṇā, lat. lāna, řec.(dór.) λᾶνος, čes. vlna, angl. wool, něm. Wolle H[3] (brva, obočí) H[3]b^hrúH[2]s řec. ὀφρύς, angl. brow, něm. Braue, čes. brva, obrví (toto zde s protetickým vokálem, jako v stslov. variantě obrъvь /AB/, ale může tu prostě jít i o prefix op/ob-; obdobně lze vysvětlit i samotné řecké. ὀφρύς < *op(i)-p^hru- /VB/ (srov. výše str. 3 a níže VII. B 1 na str. 20). (dílo) H[3]ép- chet. ḫāppar-, ḫāppir- „obchod, cena“, stind. ápas „práce“, lat. opus „dílo“, srov. i chet. ḫappinant- a lat. opulentus „bohatý“ rāja „král (král) H[3]rég´- stind. rājā „král“, lat. rēx „král“ (kelt. -rīx jako druhá část osobního jména); keltského původu je i něm. Reich „říše“ (mlha) H[3]mig^hléH[2] řec. ὀμίχλη „mlha“, stslov. mьgla, čes. mlha, angl. mist (nehet) H[3]nóg^wh- lat. unguis, řec. ὄνυξ, čes. nehet (a snad i čes. noha?), angl.nail, něm. Nagel (nenávidět) H[3]ed- lat. ōdī „nenávidím“ (oko) H[3]ék^w- řec. ὀφθαλμός, lat. oculus, čes. oko, angl. eye, něm. Auge H[3]ékw-iH[1] (duál) řec. ok^wje > ὄσσε, čes. oči (orel, pták) H[3]or- chet. ḫāran- „orel“, řec. ὄρνις „pták“, čes. orel, got. ara „orel“ (pupek) H[3]nób^h-l̥-/ H[3]n̥b^h-l̥- lat. umbilicus, řec. ὀμφαλός, angl. nave, něm. Nabel (srov. níže VII. A 2 na str. 20) (řídit, vést) H[3]reg´- lat. regō „řídím“, čes. řídit, angl. right „přímo, vpravo, pravý, správný “, něm.Recht „právo“, recht „pravý“ (ústa) H[3]óH-s > H[3]éH-us- stind. óṣ̣̣̣ṭha „ret“, lat. ōs „ústa“, čes. ústa (zvedat /se/, vznikat) H[3]er- řec. ὄρνυμι „zvedám“, lat. orior “vznikám“, stsl. iz-roniti „vyřinout se“, něm. entrinnen „uniknout“ IV. Vybrané příklady deklinace jmen a konjugace sloves: A) V deklinačních zakončeních jmen se laryngály uplatňovaly jen v určitých koncovkách, jako v řeckém nom. sg. ā-kmenů tzv. 1. deklinace na -eH[2 ] = řec. -α (např. řec. χώρα, lat. fēmina) či na -iH[2 ] = protořecké -ja (např. melitiH[2][ ]>[ ][ ]melitja > řec. μέλιττα/μέλισσα) nebo v koncovce nom./ak. neutra pl. -H[2] = -a u tzv. 2. deklinace (např. (H)jugá > řec. ζυγά, lat. iuga), anebo v instr. pl. fem. 1. deklinace -eH[2]b^hi (viz myk. a-ni-ja-pi hāniāphi, hom. βίηφι) apod. Následuje příklad modelových paradigmat na -eH[2]- (tzv. ā- kmenů) podle JB 91, doplněných o soustavná srovnání s odpovídajícími paradigmaty řeckými, latinskými a českými v úpravě autora tohoto článku – a dále paradigmata tzv. o-kmenů typu wl̥k^wos „vlk“, resp. (H)jug-ó-m „jho“, a kořenných substantiv 3. deklinace typu H[2]nēr „muž“ (podle JB 92 a 79, ale s ohledem na HR 1992): a-kmeny: Sing. Nom. k^wóin-eH[2][ ]řec. ποιvά (att.ποινή), lat. poena, čes. cena Vok. k^wóin-H[2], později = Nom.: ποιvά (ποινή)! poena! x ceno! [.] Ak. k^wóin-eH[2]-m ποινάν (ποινην) poenam cenu < -ǫ < -am Gen. k^wóin-eH[2]-s ποινᾶς (ποινης) familiās /arch./, poenae ceny < -ы [ ] Lok. k^wóin-eH[2]-i [ ]ποινᾰι?[ ]Rōmai >[ ]Rōmae[ ] ceně Αbl. k^wóin-eH[2]-s (= Gen. Sg. ) 0 poenā Dat. k^wóin-eH[2]-ei ποινᾶι (ποινηι) poenae ceně[ ] Instr. k^wóin-eH[2]-eH[1 ] 0 0 cenou Plur. Nom. k^wóin-eH[2]-es ποιναί, poenae (jde o adj. konc. -ae místo -ās) x ceny (= Ak. Pl.) Vok. k^wóin-eH[2]-es ποιναί!, poenae! ceny! (= Nom. Pl.) Ak. k^wóin-eH[2]-n̥s > ποινᾱvς > -άς poenās ceny < -ы [ ?] Gen. k^wóin-eH[2]-om >-āsom (adj. konc.): řec.ποιν/ά/ων, lat.[ ]poenārum cenъ Lok. k^wóin-eH[2]-su ποιναῖσ(ι), poenais > poenīs cenách Abl. / Dat. (Ř, L) k^wóin-eH[2 ]–bhos? Dat. (Č) k^wóin-eH[2]-mos cenám Instr. k^wóin-eH[2]-b^hi(s) (viz např. řec. βίηφι) cenami Pozn.: V řečtině a latině splývají často lok., abl., dat. a instr. plurálu. o-kmeny (mask.) Sing. Plur. Nom. wl̥k^w-os (ř. λύκος; l. lupus; stsl. vlъkъ, č. vlk) wl̥k^w-ōs > -o-es > -ōs (ale řeč., lat. i češ. mají zájmennou koncovku: ř. -oι, l. -ī , stsl./č. -i) Vok. wl̥k^w^-e (ř. -ε ; l. -e; stsl. -e, č. -e/-u) = Nom. Pl. ( -οι; -ī; -i ) Ak. wl̥k^w^-om (-oν; -um; -ъ, -a) wl̥k^w^- οns (-ους; - ōs; -y) Gen. wl̥k^w^-o-sjo (-oυ; -ī; -a, -a) wl̥k^w^-o-om >- ōm (-ων, -ōrum, -ъ/-ů) Lok. wl̥k^w^-o-i (-oι; -ī; -e, -u) wl̥k^w-oi-su (-0- ; -0-; -ěchъ/-ích) Abl. wl̥k^w-o-od > ōd (-0- ; -ō; -0-) wl̥k^w^-o-b^hos^ (-0-; -īs; -0) Dat. wl̥k^w^-o-ei > ōi (-ωι; -ō; -u, -u) wl̥k^w^-o-b^hos- (-οισ/ι; -īs; -omъ/-ům) Instr. wl̥k^w^-o-H ( -0 -; -0- ; -omъ, -em) wl̥k^w^-o-is (-οισ/ι; -īs; -y) (neutrum) NAV Sing. (H)jug-ó-m (ζυγόν; iugum; jho) NAV Plur. (H)jug-éH[ 2] = pův. -ā̄ > a, tj. (H)jugá (ζυγά, iuga , jha) Kořenné souhláskové kmeny Sing. Plur. Nom. H[2]nē´r řec. ἀνήρ H[2]nér-es řec. ἄνδρες Vok. H[2]nér ἄνερ H[2]nér-es ἄνδρες Ak. H[2]nér-m̥ ἄνδρα H[2]nér-n̥s ἄνδρας Lok. H[2]nr-í H[2]nr-sú = Dat. Pl. G/Ab H[2]nr-és ἀνδρός H[2]nr-óm ἀνδρῶν Dat. H[2]nr-éi ἀνδρί H[2]nr̥-bhós ἀνδράσι Instr. H[2]nr-éh H[2]nr̥-bhí(s) Další kořenná slova: noktwts, djeus, ékwr, dhwor, kwon, , dále pexwr, jukr, wódr, nebhos, xeusós xotis funus aj. B) V analogické míře to platí o konjugačních koncovkách, ale mnohé detaily jsou tu u různých autorů často více či méně odchylné. Pro ilustraci základní slovesné konjugační problematiky se soustředíme hlavně na vybrané tvary některých častějších starořeckých athematických sloves: a) Verbum existentiae εἶναι (kořen H[1]és-) : Ie. Att. Lat. 1. sg. préz. H[1]és-mi (plný stupeň) εἰμὶ sum 2. sg. H[1]ési < H[1]és-si εἶ es 3. sg. H[1]és-ti ἐστὶ est 1. pl. H[1]s-més (reduk. stup.) ἐσμὲν sumus 2. pl. H[1]s-té(s) ἐστὲ estis 3. pl. H[1]s-énti ehentí, att. ehensi > εἰσὶ sunt [Part praes. lat.: H[1]sent- gen. sing. lat. (ab)-sentis] b) Sloveso ἰέναι „jít“ Ie. Att. Lat. 1. sg. préz. H[ ][1]éi-mi (plný stupeň) εἶ-μι eō 2. H[ 1]éi-si εἶ īs 3. H[ 1]éi-ti εἶ-σι it 1. pl. H[ ][1]i-més (reduk. stup.) ἴ-μεν īmus 2. H[ 1]i-té(s) ἴ-τε ītis 3. H[1]i(j)-énti *ienti, att. ἴασι eunt c) Sloveso τιθέναι „klást“ 1. sg. d^h(i)-d^heH[1]-mi τί-θη-μι 1. pl. d^h(i)-d^hH[ 1]-més τί-θε-μεν verb. adj. d^hH[1]-t(ó)s θε-τός d) Sloveso ἱστάναι „stavět“ 1. sg. s(t)i-steH[2]-mi ἵ-στα-μι, att. ἵστημι 1. pl. s(t)i-stH[2]-més ἵ-στα-μεν verb. adj. stH[2]-t(ó)s στα-τός e) Sloveso διδόναι “dávat”: 1. sg. d(i)-deH[3]-mi δί-δω-μι 1. pl. d(i)-dH[3]-més δί-δο-μεν verb. adj. dH[ 3]-t(ó)s δο-τός V. Další zajímavé skupiny slov: 1. Základní rodinná označení : (otec) pH[2]-tér řec. πατήρ, lat. pater, a./n. father/Vater --- [ale i důvěrnější řec. ἄττα „otec“, gót. atta, sthněm. atto, čes. otec] (matka) méH[2]-tēr řec. μάτηρ/att. μήτηρ lat. māter a./n. mother/Mutter stčes. mať (bratr) b^ hréH[2]-tēr řec. φράτηρ, lat. frāter, a./n. brother/Bruder, čes. bratr [častěji však řec. ἀδελφός] (sestra) swésōr řec. ἀδελφή, lat. soror, a./n. sister/Schwester, čes. sestra (syn) suH[2]nús řec. υἱός/υἱύς, lat. (filius), a./n. son/Sohn, čes. syn (dcera) d^hugH[2]-tér řec. θυγάτηρ, lat. (filia), a./n. daughter/Tochter, čes. dcera Pozn.: Vedle těchto šesti základních rodinných označení lze uvést celou řadu dalších rodinných označení, zčásti velmi archaických, z nichž tu konkrétně uvádíme následující výrazy: („ujec“, matčin bratr) H[2]éuH[2]-(jos) lat. avunculus „ujec“ něm.Oh(ei)m čes. ujec [ale „strýc“, otcův bratr = lat. patruus, kdežto lat. avus = čes. děd a lat. avia = čes. bába] (tchán) swék´uros řec. ἑκuρός lat. socer(us) stsl. svekrъ (tchýně) swek´rúH[2 ]řec. ἐκυρά lat. socrus (fem.) stsl. svekry (sg.. f.) (bratr manželky) dH[2]eiwēr řec. δαήρ lat. l(a)evir stč. děvěrъ (=švagr) (sestra manžela) g^h élH[1-] řec. γάλως lat. glōs stč. zelva, rus. zolva (snacha) snusós řec. νυός lat. nūrus čes. snacha (zeť) g'omH[2]tēr řec. γαμβρός lat. gener čes. zeť (ženy manželových bratrů) H[1]jénH[2]tēr (sg.) H[1]jénH[2]tēr (sg.) řec. εἰνάτερες (pl.) lat. ianitrīcēs (pl.) stsl. je̹̹try (sg.) (vnuk, vnučka, resp. synovec, neteř) népot- népot- řec. ἀνεψιός, ἀνεψιά lat. nepōs (m.) , neptis (f.) čes. neteř Číslovky: (1) H[1]óino- řec. οἴνη (1 doklad) lat. ūnus angl.one něm. eins čes. jeden sém- řec. εἵς/μία/ἕν (běžně) lat. semel „jednou“ (2) dwóH[1 ]řec. δύο lat. duo/duae two zwei dva/dvě (oba) H[2]mb^h^ oH[1][ ] řec. ἄμφω lat. ambō both beide oba/obě (3) tréjes řec. τρεῖς/τρία lat. trēs/tria three drei tři (4) k^wetwóres řec. τέτταρες τέτταρα quattuor four vier čtyři (5) pénk^w e řec. πέντε quinque five fünf pět (6) swéks řec. ἕξ sex six sechs šest (7) septm̥´ řec. ἑπτά septem seven sieben sedm (8) H[3]k´tóH[ ][ ]řec. ὀκτώ octō eight acht osm (9) H[1]néw̥n´ řec. ἐννέ(w)α novem nine neun devět (n>d) (10) dek´m̥ řec. δέκα decem ten zehn deset (100) (d)k´mtóm řec. ἑκατόν centum hundred Hundert sto VI. Další příklady vybraných řeckých, příp. latinských substantiv, adjektiv a sloves, zejména s indoevropskou laryngální prehistorií (na základě výběru z HR, PV a JB), a to v abecedním seřazení klíčových věcných výrazů podle jejich českých ekvivalentů a s event. paralelami hlavně v češtině, angličtině a němčině: Substantiva: (býk) (s)téH[2]uros řec. ταῦρος, lat. taurus, čes. tur (dárce) deH[3]-tér řec. δοτήρ, lat. dator, čes. dárce (dech, duch, dým) d^hweH[2](s)/d^huH[2]mós) řec. θυμός „duch“, lat. fūmus, „dým“, čes. dech, duch, dým) (dřevo, strom) doru řec. δόρυ „dřevo“ (doruH[2 ]= řec. δοῦρα n. pl.), δρῦς „strom, dub, δένδρον „strom“, čes. dřevo, angl. tree „strom, něm.Teer „smůla, dehet“ (dveře, dvůr) d^h^ wór řec. θύρα „dveře“, lat. forum „tržiště“, čes. dveře , dvůr, angl. door „dveře“, něm. Tür „dveře“ (koleno) gonu řec. γόνυ, lat. genū, čes. koleno, angl. knee, něm. Knie (hora) g^wórH[1 ]řec. βορέας (severní vítr), čes. hora (host,cizinec,nepřítel) g^hH?sti- lat. hostis “cizinec, nepřítel“, hos-pes „host“, čes. host, angl. guest „host“, něm. Gast „host“ (husa) g^h(é)H[2]n(o)s řec. χήν, lat. (h) ānser, česky husa (f.), houser (m.), angl. goose „husa“, něm. Gans „husa“ (jméno) H[1]néH[3]mn̥ řec. ὄνομα, lat. nōmen, čes. jméno, angl. name, něm. Name (lid) téuteH[2] řec. Τεύτονες, lat. Teutonī,-ēs „Teutoni“, gót. Þiuda „lid“, sthněm. diutisc „lidový, domácí“, něm. deutsch „německý“, slovensky cudzí, čes. cizí (loď) néH[2]us řec. ναῦς, lat. nāvis, gall. nausum, staroir. nau (med) mél(it) řec. μέλι „med“, lat. mel „med“ [ale srov. i méd^hu stind. mádhu „med“, řec. μέθυ „opojný nápoj, víno“, ale čes.med!] (měsíc /kalendářní/) méH[1]ns- řec. μήν, lat. mēnsis, čes. měsíc, angl. month, něm. Monat [ale měsíc /nebes. těleso/: i leuk- řec. λευκός „bílý“, lat. lūx, lūmen „světlo“, lūna „měsíc“, lūcus „(prosvětlený) háj“, srov. však angl. moon, něm. Mond – viz níže i heslo (světlo)] (myš) muH[1 ]s řec. μῦς, lat. mūs, čes. myš, angl. mouse, něm. Maus (nebe, oblak) neb^hos řec. νέφος, hom. plur. νέφεα „oblak(a)“, lat. nebula „oblak“, čes. nebe, plur. nebesa (noha) póds řec. πούς „noha“, πεζός „pěší“, lat.. pēs „noha“, čes. pěší, angl. foot, něm. Fuss „noha“ (oheň) péH[2]wr chet. paḫḫ̮ur, řec. πῦρ, angl. fire, něm. Feuer, čes. pýřit se [ale srov. i (H[1])éng^W^ nis: stind. agni-, lat. ignis „oheň“. čes. oheň] (počasí) H[2 ]we[2]dhrom angl. weather, něm. Wetter, čes. vedro (pokuta, trest, cena) k^woinH[2] řec. ποινά, att. ποινή „pokuta“, lat. poena „trest“, čes. cena (pouť, cesta) pént(h)-ōH[2] řec. πόντος „moře“, lat. pōns „most“, č. pouť, angl. path (právo) H[2] jéw(o)s lat. iūs „právo“, staroir. uisse „pravý, správný“, čes. jistý? [ale srov. i (jíška) jeuH-s- stind. yūṣ- „polévka, šťáva“, lat. iūs „polévka, šťáva“, čes. jíška, angl. juice „šťáva“ (semeno) séH[1]mn̥ lat. sēmen, čes. sémě, semeno, něm. Samen (stéblo, sláma) k´olH[2]mo- řec. κάλαμος, lat. culmus „stéblo, sláma“, čes. sláma (slovo, sláva) k´léwos stind. šrávas, řec. κλέος „sláva“, lat. in-clutus „pro-slulý“, čes. slovo, sláva, slyšet, slynout, slušet, něm. lauschen „naslouchat“ (slunce) séH[2]wl̥ řec. *hāwelios > (h)ā(w)elios > att. ἥλιος , lat. sōl, čes. slun-ce, angl. sun, něm. Sonne (sníh) snéig^whs řec. νείφει „sněží“, lat. nix „sníh“, ning(u)it „sněží, čes. sníh, sněží, angl. snow, něm. Schnee [ale srov. i g^héiom/g^hjóm: řec. χιών „sníh“, χειμών „zima“, stind. héman „v zimě“ (viz Himalaya), lat. hiems „zima“, čes. zima] (srdce) k´érd- řec. καρδία, lat. cor, čes. srdce, angl. heart, něm. Herz (sůl) séH[2]ls řec. ἅλς, lat. sal, čes. sůl, angl. salt, něm. Salz (světlo) leuk - řec. λευκός „světlý, bílý“, lat. lūx, lūmen „světlo“, lūna „měsíc“, lūcus „(prosvětlený) háj“, angl. light, něm. Licht „světlo“ (svině) súH[2]s řec. σῦς, ὗς, lat. sūs, čes. svině, angl. swine, něm. Schwein (šlacha) snéH[2]-wr̥ řec. νεῦρον „nerv, šlacha“, lat. nervus , angl. sinew „šlacha“, něm. Schnur „šňůra“ (včela) meliti-H[2] řec. (att.) μέλιττα (ves, dům) woik´os řec. (w)οἶκος „dům“, lat. vīcus „městská čtvrť, ulice, ves“ čes. ves (voda) wódr̥/wédōr, (gen..wédnos ,udnós) chet. water (gen. wetenaš), stind. udán-, řec.. ὕδωρ (gen.. ὕδατος < hudn̥tos), lat. unda „vlna (na vodě)“, umber. utur, čes. voda, vědro, vydra, angl. water, něm. Wasser (vesna, jaro) wésr̥/wósr̥/ (gen. wésn̥s, resp. wésen-os) řec. Fέαρ > ἦρ, gen. hom. (F)έαρος , att. ἦρος , lat. vēr, čes. vesna (zrno) g´r̥H[1][ ]nóm lat. grānum, angl. corn, něm. Korn, čes. zrno (zvěř) g´^hwér řec. θήρ, lat. ferus „šelma“, čes. zvěř, angl. deer „vysoká zvěř, jelen“, něm. Tier „zvíře“ ā, ē, ī, ō, ū, ī ō ū ‰ Adjektiva: (ἀνωφελής) n̥-H[3]b^hele-HH řec. (myk.) no-pe-re-a[2 ] = n̥-ōpheleha, att. ἀν-ωφελῆ (nom. pl. n.) „neužitečný“ (dlouhý) dólH[2]g^ho-/dl̥̥̥H[2]g^ho- řec. δολιχός „dlouhý“, stsl. dlъgъ, čes . dlouhý [ale i [d]lóng^ho-: lat. longus, angl. long, něm. lang] (hladký) gleH[2]d- lat. glaber, čes. hladký, něm. glatt (lehký) H[1]le(n)g^wh^ - řec.ἐλαχύς „malý“, lat. levis „lehký“, čes. lehký, lze, angl. light, něm. leicht „lehký“ (malý, málo) péH[2]u řec. παῖς „chlapec“, lat. puer „chlapec“, paulus „skrovný“, parvus „malý“ (plný) pl̥H[1]nó- řec. πλήρης, lat. plēnus , čes. plný, angl. full, něm. voll „plný“ (roční, letitý, starý) wetos řec. (F)έτος „rok, léto“, lat. vetus „letitý, starý“, vitulus „roční (tele)“ /od tohoto slova je odvozeno toponymum Italia/, čes. vetchý (sladký) swéH[2]du- řec. (att.) ἡδύς, lat. suavis „lahodný“, angl. sweet, něm. süss „sladký“ (těžký) g^wr̥H[2]ú- stind. gurú- „těžký“, řec. βαρύς, lat. gravis “těžký“, snad i čes. horší (tučný, žírný) b^h^ n̥g´^hú- stind. bahú- „hojný“, řec. παχύς „hustý, tlustý“ [ale srov. i (tučný, žírný) b^heng-: řec. πίων ¨tučný“, lat. pinguis „úrodný, plodný, dobře živený“, ale i „pitomý“; a srov. asi rovněž čes.pěkný (žlutý) g´^h el- řec. χλωρός „žlutozelený“, lat. helvus „ medově žlutý“, čes. zlatý, žlutý i zelený, angl. yellow, něm. gelb „žlutý“, angl./něm. gold, Gold „zlato“ Slovesa: (bodat) b^hed^hH[2]- lat. fodiō „bodám“, čes. bodat (brát, nést) b^her- řec. φέρω, lat. ferō „nesu“, čes. brát, angl. to bear „(s)nést, rodit“, něm. gebären „rodit, plodit“ (bájit, pravit, mluvit) b^heH[2 ]řec. φαμί> att. φημί „pravím“, lat. fātur „praví“, fāma „pověst“, fābula „bajka“, čes. bájit, bajka (být) b^hweH[2] řec.φύω „plodím, dávám růst“, lat. fuī „byl jsem“, fore „že budu“ (inf. fut.), čes. být, byl [Pozn.: Prézentní tvary verba existentiae od „nedokonavého“ kořene H[1]es se nacházejí sub IV, B] (dávat) deH[3]- řec. δίδωμι, lat. dō, čes. dávám (jíst) H[1]ed- řec. ἐσθίω, lat. edō, čes. jíst, angl. to eat, něm. essen (chápat se, uchopit) (s)kap- lat. capiō „chytám, beru“, angl. to have, něm. haben „mít“[ ] (jít) H[1]ei- řec. εἶμι, lat. eō, čes. jít, stangl. eōde „šel“ (klást, dělat) d^h^ eH[1]- řec. τίθημι „kladu“, lat. faciō „dělám“, angl. to do, něm. tun (krýt) (s)teg´- řec. στέγω, lat. tegō, něm. decken (mínit, pamatovat) men- řec. μέμνημαι, lat. meminī „pamatuji“, mēns „mysl“, čes. mínit, pamatovat , angl. to mean, něm. meinen „mínit“ (malovat, psát) peik´/peig´- řec. πίναξ “tabulka, obraz”, lat. pinguō “maluji”, čes. psát (mísit) meik´- řec. μείγνυμι, lat. misceō, čes. mísit, a./n. to mix, mischen (mít rád, líbit se) leub^h- lat. libīdō „vášeň“, libet „libí se“, čes. líbit se, angl. to love, něm. lieben „milovat“ (mlít) melH[2- ]lat. molō, čes. mlít, angl. meal „mouka, jídlo“[ ] (mýt) leuH[3- ]řec. λούω, lat. lavō „myji“, čes. lázeň (obracet, stávat se) wert- lat. vertō „obracím“,, čes. vracet, vrata, rus. vremja „čas“, něm. werden „stávat se“ (okoušet) g´eus- řec. γεύομαι „okouším“, lat. gustō „ochutnávám“, dále srov. něm. kosten ve významu „ochutnávat“ („koštovat“), nikoli „mít cenu, stát“; z něm. převzato čes. okusit, kousat, zkusit (opouštět) leik^w^- řec. λείπω, angl. to leave (péci) pek^w- řec. πέσσω, lat. coquō „peku“, coq-/popīna „jídelna“, čes. péci (pít) peH[3]i- řec. πίνω, lat. bibō, pōtō, pōtum „nápoj“, čes. pít (pletu) plek(t) řec. πλέκω, lat.. -plectō „pletu“, amplector „objímám“, čes. plést, něm. flechten „plést“ (plnit) pleH[1 -] řec. πίμπλημι, lat. (im)pleō „naplňuji“), čes. plním, angl. to fill, něm. füllen (posílat) H[1]i-H[2]g´é-(toi) řec. ἵημι „posílám“ (= att. ἵεται /3. os.sg. med../ „žene se“) (znát, poznávat) g´neH[3]- řec. γιγνωσκω, lat. nōscō „poznávám“, čes. znát, poznávat, angl. το know, něm. kennen „znát“ (prosit) prek´- lat. precor, po(rc)scō „prosím“, čes. prosit, něm. forschen „bádat, zkoumat“ (prostírat) sterH[3]- řec . στόρνυμι , lat. sternō, čes. prostírat, něm. streuen (přicházet, kráčet) g^wem-j- řec. βαίνω, lat. veniō, angl. to come, něm. kommen [Pozn.:Slovesný kořen ἐρχ-/ἐλθ- „přicházet, přijít“: 3. sg. préz. med. H[1]erg^h- řec. ἔρχ-(εται) „přichází“ 3. sg. aor. akt. (H[1])e-H[1]lud^het řec. (hom.) ἤλυθe „přišel“] rodit /se/) g´enH[1]- řec. γίγνομαι „rodím se“, stind. ajananta = řec. ἐγένοντο „narodili se“, lat. gigno „rodím“, angl. kin „příbuzenství“ [ ] (sbírat, mluvit, číst) leg´- řec. λέγω „mluvím“, legō „čtu, něm. lesen (sedat, sedět) sed- řec. ἕζομαι „sedám si“, lat. sedeō „sedím“, čes. sedat, sedět, angl. to sit „sedět“, něm. sitzen „sedět“ (sekat) sekH[1]-[ ]lat.[. ]secō, čes. sekat (snoubit) sneub^h^ -^ lat. nūbō, čes. snoubit (stavět, budovat) demH[2]-[ ]řec. δέμω, δόμος „dům“, lat. domus „dům“, čes. dům[ ] (stavět /se/, stát) stH[2]-[ ]řec.(att.) ἵστημι „stavím“, ἕστηκα „stojím“, lat. stō, stāre „stojím, stát“, čes. stát, angl. to stand, něm. stehen (stoupat, kráčet) steig^h-^ řec. στείχω „kráčím“, lat. ve-stīg-ium „stopa“, čes. stoupat, něm. steigen „stoupat“, Stiege „schody, schodiště“ (střežit, milovat) sterg- řec. στέργω „miluji“, čes. střežím (šinout se, klesat) sleH[2]bo- lat. lābor „klesám“, čes. adj. slabý, angl. to sleep „spát“, něm. schlafen „spát“, schlaff „chabý“ (šít) sjeuH[1] lat. suō, čes. šít, angl. to sow (tajit, loupit) teH[2] srov. řec. τηταω „olupuji“, spojované se stind. stāyat „tají, skrývá“, resp. (s)tāyúḥ „zloděj“, ale i čes. tajit či staroir. tāid a stsl. tatь, což obojí znamená taktéž „zloděj“ a je rovněž odvozeno od ie. slovesného kořene (s)tāi- „tajně něco konat“. [Toto sloveso je doloženo i na starolat. nápise CIL I^2.4 z Říma, datovaném do poloviny 6. stol. př. Kr. :… duenos med fecet en manom einom duenoi, ne med malos tatod („/člověk/… dobrý mě zhotovil …(?)... pro /člověka/ dobrého, ať mě zlý /člověk/ neukradne “); příslušný ie. výraz pro „zloděje“ bývá nalézán i v českém toponymu Všetaty (u Rakovníka), jehož znění bývá interpretováno jako „všichni (jsou) zloději“. (téci) sreu-^ řec. ῥέω „teku“, ῥεῦμα „tok, proud“, stind. srávati (3. os. sg.) „teče“; viz i čes. ostrov (= stsl. o-s(t)rovъ) < H[2]m̥b^h^-i-srou-, tj. „(místo) ob-tékané“, např. rovněž O-s(t)rava; dále srov. angl. stream a něm. Strom „proud“ (tkát) teks- lat. texō, střhněm. dehsen „lámat, namáčet len“, čes. tkát (ukazovat, říkat“) deik´- řec. δείκνυμι „ukazuji“, lat. index „ukazatel“ od indicō „ukazuji“, lat. dīcō „říkám“, něm. zeigen „ukazovat“, angl. to teach „učit“ (vát) H[2]weH[1]-[ ]stind. váti „vane“, řec. ἄησι , stsl. vějati „vát“, něm. wehen (vidět, vědět) weid/woid- řec . Fιδεῖν (aor.) „spatřit“, (F)oῖda „vím“, lat. videō“vidím“, čes. vidět, vědět, něm. wissen „vědět“, angl. wise „moudrý“. (volit, chtít) welH[1]- lat. volō „chci“,čes.volit/vůle, angl. I will , něm. wollen „chtít“ (vézt) weg´^h - lat. vehō, čes. vézt, vůz, angl. waggon „nákladní vagon“, way „cesta“ , něm. Wagen „vůz“, Weg „cesta“ (žít) g^wjeH[3]- řec. ζῶ, βιῶ „žiji“, βίος „život“, lat. vīvō „žiji“, čes. život, živý VII. Dokladový materiál pro ie. laryngály podle jejich vnitroslovního postavení (přehled osudů ie. laryngál na cestě do řečtiny, příp. do latiny (zpracováno hlavně podle H. Rixe 1992, str. 68-76, se značnou redukcí a s drobnými formálními úpravami od autora článku). A) V postavení na začátku slova před vokály: 1. Na začátku slova před vokály se laryngála již v prajazyku zpravidla příslušným způsobem „zabarvovala“ a na cestě do jednotlivých jazyků mizela (jak v Ř, tak i v L; pouze v chetitštině se měnilo H[2 ]/a v luvijštině H[2] i H[3 ]/ v náslovné ḫ; srov. např. luv. ḫawis < ie. H[2]owis „ovce“). Pro Ř, L, příp. Č aj.) platí: H[1]esti: řec. ἐστί, lat. est, čes. jest, got. ist, chet. eszi (zabarvení e-ové), H[2]enti > Hanti: řec. ἀντί, lat. ante „před” (zabarvení a-ové), H[3]ek^w-se- > Hok^w-se-: řec. ὄψεται „uvidí“ (fut.) (zabarvení o-ové). 2. Totéž v podstatě platí i před slabičnými souhláskami r̥, l̥, m̥, n̥ : H[3]n̥ób^h-l̥-: H[3]n̥b^h-l̥-: řec. ὀμφαλός, lat. umbilicus, sthněm. nabulo, něm. Nabel „pupek“ (srov. i III, H[3 ]na str. 8). 3. Před souhláskami (kromě j) má řečtina na začátku slova prothetický vokál e-, a-, o- (arménština mívá a- nebo e-); doklady viz výše hlavně sub H[2 ]na str. 6-7, srov. zvl.: (sub „vát“) H[2 ]weH[1]ti: řec. hom. ἄησι „vane“ (3. os.), stind. váti - proti českému va-ne nebo něm. wehen „vát“(obojí bez prothese); (sub „muž“) H[2]nēr“, řec. ἀνήρ „muž“; bez prothese je však sabellsko-latinské cognomen Nero „Muž“; (sub „hvězda“) H[2]stēr: řec. ἀστήρ „hvězda“, bez prothese lat. stella < stēr-lā; avšak viz náslovnou laryngálu v chetitském ḫastērza „hvězda“; srov. i angl. star a něm. Stern. 4. Před polosamohláskovým j vzniká v řečtině z laryngály na počátku slova dz (nebo metatezí zd): Hjugóm: řec. ζυγον – proti lat. iugum, stind. yugám, chet. jugan, stsl. igo, čes. jho, got. juk, něm. Joch, angl. yoke. B) Uvnitř slova: 1. V postavení mezi vokály všechny tři laryngály zcela mizí po e, a, o (s příslušným výsledným zabarvením vokálů a s jejich kontrakcí v dlouhé monoftongy), kdežto po i, u se dá alespoň jejich někdejší existence rozpoznat podle toho, že zůstává zachována hranice mezi slabikami: deH[3]-e-ti > doH[3]oti: řec. hom. δῶσι, resp. δῶισι (3. os. sing. konj. aor.), H[3]b^hruH[3]-es (gen. sing.): řec. ὀφρῦς, gen. ὀφρύ-ος „brva“, čes. brva, obrví; český výraz „obrví“ , doložený i v stslov. obrъvь, má v řečtině i češtině náslovné o- (AB), pokládané v řečtině za prothetický vokál, nahrazující náslovnou laryngálu). Νa slovanské půdě může jít spíše o prefix ob-, což vede k otázce, zda také uvedené řecké o-nemůže být vysvětleno z prefixu opi , jak navrhuje např. Eric Hamp (VB). Viz i výše na str. 4, a rovněž sub III.H[3] na str. 7 pod záhlavím „brva, obrví. 2. V postavení mezi vokálem e a konsonantou vzniká z laryngál H[1,] H[2,] H[3] dlouhé ē, ā, ō, ale z iH, uH dlouhé ī, ū: bheH[3 ]-neH[2 ](AB)[ nebo ]bhoH[2]-neH[2 ](HR): řec. (dór.) φωνά, att. φωνή „hlas“, H[3]b^hrúHs (nom. sing.): ὀφρῦς. 3. V postavení mezi dvěma konsonantami vzniká v řečtině krátké e, a, o, kdežto latina tu všude má a: dH[3]tos: řec. δοτός (adj. slov.) - na rozdíl od -deH[3 ][ ] v 3. os. sing. δίδωσι - proti lat. datus, H[2]enH[1]-mos: řec. ἄνεμος „vítr“, srov. lat. animus „duch“ (< anamos, srov. osk. anams), pH[2]té(r): řec. πατήρ „otec“, srov. lat. pater 4. V postavení mezi konsonantou a vokálem laryngála mizí (se zabarvením vokálů v hlásky e, a, o): ^ d^ hH[1]-ent- > ř. θέντος (gen. sg. part. préz. aor. od τίθημι); b^hH[2]-ent- > ř. bhant- > φάντος; dH[3]-ent- > dont- > ř. δόντος; woid-tH[2]e: řec. οἶ(δ)σθα „víš“. 5. V postavení za konsonantou + slabičným r̥+H[1 ]a před konsonantou vzniká v řeč. ρη, ερε, za ksn + slabičným r̥̥+H[2][ ]a před ksn vzniká v řeč. ρα, αρα, za ksn + slabičným r̥+H[3][ ]a před ksn vzniká v řeč. ρω, ορο, ale v lat. je vždy rā; podobně vzniká za l̥+H[1 nebo ]+H[2 anebo ]+H[3 ] v řečtině λη, ελε [nebo] λα, αλα[ anebo ]λω, ολο (a v lat. lā), stejně vzniká za m̥+H[1 nebo]+H[2 anebo ]+H[3 ] [ ]v řečtině μη, εμε nebo μα, αμα anebo μω, ομο (a v lat. mā), i podobně za n̥+H[1 nebo]+H[2 anebo ]+H[3 ] [ ]v řečtině νη, ενε nebo να, ανα anebo νω, ονο (a v lat. nā); Viz např. ie. gn̥H[1]-tos a z něho vznikající řecké (homérské) κασί-γνητος „bratr“ od γίγνομαι “rodím se, pocházím, stávám se“ (srov. s ním lat. (g)nā-tus, part. perf. od nā-scor „rodím se“) , avšak viz naproti tomu ie. gn̥H[1]-tis s následujícím řeckým dvojslabičným kořenným γένεσις „zrození“ (ale opětně ve srovnání s latinským jednoslabičným kořenným nā-tiō “národ“); anebo srov. i ie. g^wl̥H[1]-tos s jinak dále nediferencovaným řeckým βλητός „zasažený“, tj. slovesným adjektivem od βάλλω „házím“. 6. V postavení za konsonantou + slabičnou likvidou (či nazálou) + laryngálou a před vokálem vzniká v řečtině a + slabičná likvida nebo nazála: g^wl̥H[1]-ent (3. pl. inj. aor. od βάλλω): řec. g^walon > hom. βάλον, att. ἔβαλον; avšak srov. hom. βελεμνα „střely, kopí“ < g^w^ el̥H[1]-mn̥H[2. ](nom. pl.) 7. V postavení mezi konsonantou + laryngálou a slabičnou likvidou (či nazálou) vzniká v řeč. e, a, o, podobně jako sub B 4 : dhidhH[1]-n̥t-és, didH[3]-n̥t-és: řec. τιθέντος, διδόντος (gen. sg. part. préz.). 8. V postavení mezi vokálem a slabičnou likvidou (či nazálou), ale jen v některých koncovkách, platí : teH[2] -m̥[ ](ak. sg.)[ ] > [ ]tām: řec. dór. τὰν, att. τὴν, lat. is-tam; teH[2 ]-n̥s (ak. pl.) > tāns: řec. τὰς, lat. is-tās. C) Na konci slova: 1. Častý bývá závěr slova na e, a [či] o + H[1,] H[2 či ]H[3, ]čehož výsledkem je řecké dlouhé -ē, -ā [či] -ō: bheH[3]neH[2]: řec. (dór.) φωνά, att. φωνή „hlas“. 2. Ale viz i výrazy končící na i [nebo] u + H[1 či ]H[2][, ]jež dávají na konci slova i/j [nebo ]u/w + řecké -e [či ]-a: H[3 ]ek^ w- iH[1] > H[3 ]ok^ w- iH[1]: řec. ὄκjε > ὄσσε „oči“, tri-H[2 ]: řec. τρία „tři“, doru-H[2]:[ ] řec. hom. δοῦρα < δόρFα „oštěpy“. 3. I slova se závěrečnou slabikou, obsahující konsonantu + laryngálu H[1 či] H[2, ]končí na krátké -e [či] -a:[ ] paidH[1]: řec.[ ]παῖδε (1., 4. du.), tu̯ōmn̥tH[2][ ]: řec.[ ]σώματα (1., 4. pl.). VIII. Závěr: Hlavní obecné rysy laryngální teorie jsou globální, detaily nám však často unikají, jednak pro přílišnou časovou vzdálenost prajazykových jevů, jednak pro určitou spekulativnost této teorie, která není s to bezpečně prezentovat jazykové detaily, nezachycené pímem. Tato okolnost nám jednak nedovoluje dokumentovat konkrétní podobu předpokladatelných jevů, a nadto nám zcela unikají některé podrobnosti proto, že je zatím mysl odborníků eventuálně vůbec nezaregistrovala (zkrátka že jsou nedoložené, a zároveň ale nikým doposud ani nepředpokládané – přičemž i sama eventuální předpokladatelnost těchto jevů, i když je v budoucnu vyslovíme, zůstává neprokazatelná. Platí tedy nejen, že věci dnes předpokladatelné nemůžeme dokázat, ani o nich rozhodnout, jak se uskutečnily, ale že musíme počítat i s tím, že nám řada věcí stále uniká a my se nemůžeme dopátrat toho, co nám zatím uniká nebo již uniklo. Nanejvýš se postupně některé z jevů, které nám zatím zůstávají utajeny, dostanou mezi jevy předpokladatelné, ale tím se nemusejí stát prokázanými. Zůstáváme tedy tak trochu na půl cesty a musíme jen doufat, že aspoň to shora uvedené, co je jádrem laryngální teorie, tj. ona oklika cestou přes konsonanty ke klasifikaci vokálů, bude v budoucnu spíše dále domýšleno a upřesňováno, nežli vyvraceno.