ZÁJMENA - osobní - přivlastňovací - ukazovací - vztažná - tázací - neurčitá MORFOLOGICKÉ HLEDISKO 1) zájmena samostatná 2) zájmena sufigovaná – napojují se na nominální nebo verbální tvar GRAMATICKÉ KATEGORIE - zájmena rozlišují tyto kategorie: a) rod – mužský, ženský b) osoba – 1., 2., 3. c) číslo – jednotné, množné d) pád – nominativ, genitiv, dativ (některá zájmena), akuzativ - zájmena mají kromě pravidelných tvarů i množství variant – doložených v hovorové mluvě (např. dopisy) OSOBNÍ ZÁJMENA - rozlišují rod nejen pro 3. os. („on“ – „ona“, „oni“ – „ony“), ale i pro 2. os. („ty“ (muž) - „ty“ (žena), „vy“ (muži) - „vy“ (ženy)) A) samostatná - užívají se zřídka jako v češtině – hlavně při zdůraznění nebo ve jmenných větách bēlum anāku „já (jsem) pánem“ bēlī attā „můj pán (jsi) ty“ - je-li vyjádřené sloveso, není nutné uvádět i samostatné zájmeno (na rozdíl např. od angličtiny) tašpurī „(ty) poslala jsi“ tašpur „(ty) poslal jsi“ - samostatná osobní zájmena 3. os. sg i pl. se užívají také jako ukazovací zájmena A) sufigovaná - zájmeno 1.os.sg má v genitivu tři alomorfy: 1) -ī po konsonantu bēl-ī „můj pán“ 2) -ja po dlouhém vokálu (vyjma -ū v nom. pl.) ana bēlī-ja „mému pánovi“ uznā-ja „moje uši“ (nom. du.) 3) -ʾa po vokálu -ū alpū-ʾa „moji voli“ - zájmeno 1.os.sg má v dativu dva alomorfy: 1) -am po konsonantu išruk-am „věnoval(a) mi“ 2) -nim po dlouhém vokálu (tj. u sloves ve 2. a 3. os. pl.) išrukū-nim „věnovali mi“ 3) -m u sloves ve 2. os. sg. f. tašrukī-m „věnovala jsi mi“ VÝZNAM A UŽITÍ SUFIGOVANÝCH OSOBNÍCH ZÁJMEN A) genitivní tvary - napojují se na jména ve statu constructu - vyjadřují zpravidla přivlastnění bīt-ī „můj dům“ bēl-šu „jeho pán“ - napojují se i na předložky ittī-šu „s ním“ balū-šunu „bez nich“ B) dativní tvary - napojují se na slovesné tvary - užívají se k označení nepřímého předmětu (na otázku Komu? Čemu?) išruk-šum „věnoval(a) mu“ C) akuzativní tvary - napojují se na slovesné tvary - užívají se k označení přímého předmětu (na otázku Koho? Co?) išruk-šu „věnoval(a) ho“ FONOLOGICKÉ ZMĚNY NA HRANICI MEZI MORFÉMY - kmen slova končící na konsonanty /d, t, ṭ, z, s, ṣ, š/ + sufix začínající na /š/ - oba tyto konsonanty se změní na /-ss-/ - končí-li kmen slova, případně k němu připojené sufixy na -m a připojí-li se na něho sufix začínající na -š nebo -k, dojde k asimilaci: -m + -š- > -šš- -m + -k- > -kk- * iddinū-kum-šu > iddinūkuššu PŘIVASTŇOVACÍ ZÁJMENA - SAMOSTATNÁ - užívají se zřídka - obvykle je přivlastnění vyjadřováno genitivními tvary sufigovaných osobních zájmen - jejich flexe se podobá flexi přídavných jmen - mají 3 pády: nominativ, genitiv, akuzativ - pokud stojí v postavení přívlastku, kladou se za své řídící slovo/jméno a shodují se s ním v rodě, čísle, pádě - tvary: „můj“, „tvůj“, „jeho/svůj“, „náš“, „váš“, „jejich“ Uvedené tvary jsou v nominativu. - existují i genitivní a akuzativní tvary zájmeno 1. os. sg. nominativ jûm „můj, moje“ genitiv jêm „mého“ akuzativ jâm „můj/moje, moji“ UKAZOVACÍ ZÁJMENA - tvary: „tento“, „ten“, „tamten“, „onen“ - jako ukazovací zájmena se v anaforické (odkazovací) funkci užívají samostatná osobní zájmena 3.os. sg. a pl. („tento“, „zmíněný“, „uvedený“) - kladou se za své řídící slovo amtum šī „tato otrokyně“ awīlam šuāti „tohoto člověka“ a-wi-lum šu-ú a-na i-ša-tim šu-a-ti in-na-ad-di „tento člověk bude vhozen do tohoto ohně“ zájmena blízké a vzdálené deixe annûm „tento“ ullûm „onen/tamten“ - skloňují se jako přídavná jména - kladou se za své řídící slovo VZTAŽNÁ ZÁJMENA - tvary: „který/á/é“ - užívá se jen zájmeno ša, což je ustrnulý tvar dříve skloňovaného vztažného zájmena (podobné českému což) nom. sg. m. šu „který“ nom. pl. m. šūt „kteří/které“ nom. sg. f. šāt „která“ nom. pl. f. šūt gen. sg. ši „kterého/které“ gen. pl. šūt akuz. sg. ša „kterého/kterou“ akuz. pl. šūt - užití: a) ve vztažných větách b) v ustálených lexikalizovaných výrazech - v těchto výrazech se objevují i starší ještě skloňované tvary zájmena ša c) jako součást osobních jmen Šu-Sîn „ten (muž) Sîna“ Šāt-Ištar „ta (žena) Ištary“ d) v opisu genitivního spojení GENITIVNÍ SPOJENÍ SE STATEM CONSTRUCTEM: warad awīlim „otrok avíla“ OPIS GENITIVNÍHO SPOJENÍ: wardum ša awīlim „otrok avíla“ TÁZACÍ ZÁJMENA - tvary: „Kdo?“, „Co?“, „Jaký?“, „Který?“, „Čí?“, „Kde?“, „Kam?“ - skloňování: a) některá jako podstatná jména b) některá jako přídavná jména c) některá nesklonná A) skloňování jako podstatná jména mannum „kdo?“ mīnum „co?“ - na tázací zájmena se mohou napojovat i sufigovaná osobní zájmena, ale jen zřídka B) skloňování jako přídavná jména ajjum „který?“, „jaký?“ C) nesklonná tázací zájmena/příslovce ajjiš „kam?“ êš „kudy?“ ajjikiʾam „kde?“ ajjišam „kam?“ êšam „kam?“ NEURČITÁ ZÁJMENA - tvary: „někdo“, „něco“, „kdokoli“, „cokoli“, „některý“ - většinou jsou nesklonná mamma(n) „někdo, kdokoli“ mimma „něco, cokoli“ ajjišamma „někam, kamkoli“ kala / kali / kal 1. „každý“ 2. „celý“ - jako přídavné jméno se skloňuje zájmeno ajjumma „některý“, „jakýkoli“ - další skloňované neurčité zájmeno je mimmû „všechno“ nom. mimmû status constructus: mimmê gen. mimmê akuz. mimmâ - na tvary zájmena mimmû „všechno“ se mohou napojovat zájmena, genitivní spojení nebo jen genitivní tvar - časté je ustálené spojení mimma šumšu „vše, cokoli“, doslova „vše (co má) své jméno“ - nesklonné zájmeno kala / kali / kal 1. „každý“, 2. „celý“ a) význam „každý“ – ve statu constructu před jménem v gen.-akz. pl. (tj. v nepřímém pádě) kali mūšiātim ula sālāku „každou noc nespím“ b) význam „celý“ – ve statu constructu před jménem v gen. sg. kala ūmim u kala mūšim abtanak-ki „celý den a celou noc nad tebou pláču“ abū-ni ša kali šattim ša būnī-ni īpušu „náš otec, jenž nám celý rok dělal, co nám (viděl) na očích“ (doslova „na tvářích“) c) význam „všichni“ – se sufigovaným osobním zájmenem za jménem v plurálu nišī kala-šina ina bīt … likammer „nechť shromáždí všechny lidi v domě (osobní jméno)“ ṣuḫārātim kali-šina „všechny služebnice“ ZÁPORNÁ ZÁJMENA - tvary: „nikdo“, „nic“, „žádný“ - záporným zájmenům v češtině odpovídá v akkadštině spojení záporu (záporka „ne“, prohibitivní částice) a neurčitého zájmena zápor + mamma(n) „nikdo“ zápor + mimma „nic“ zápor + ajjišamma „nikam“ zápor + ajjumma „žádný“ ZVRATNÁ ZÁJMENA - tvary: „se, si; svůj“ - starobabylónština zvratná zájmena nemá - zvratným zájmenům v češtině odpovídá v akkadštině opis pomocí slov: ramānum „(vlastní) osoba“ pagrum „tělo“ - opisy s těmito substantivy se užívají k vyjádření reflexivity - reflexivitu lze ale vyjádřit i přímo určitým slovesným tvarem ina kasap ramānī-šu „za své stříbro“ (doslova „za stříbro své osoby“)