ZÁJMENA NAPOJENÁ NA SLOVESNÉ TVARY sufigovaná osobní zájmena DATIV sg. pl. 1. os. -am/-m/-nim „mně“ -niāšim „nám“ 2. os. mask. -kum „tobě“ -kunūšim „vám“ 2. os. fem. -kim „tobě“ -kināšim „vám“ 3. os. mask. -šum „jemu“ -šunūšim „jim“ 3. os. fem. -šim „jí“ -šināšim „jim“ dativní tvary - užívají se k označení nepřímého předmětu (na otázku Komu? Čemu?) išruk-šum „věnoval(a) mu“ AKUZATIV sg. pl. 1. os. -ni „mě“ -niāti „nás“ 2. os. mask. -ka „tebe“ -kunūti „vás“ 2. os. fem. -ki „tebe“ -kināti „vás“ 3. os. mask. -šu „jeho“ -šunūti „je“ 3. os. fem. -ši „ji“ -šināti „je“ akuzativní tvary - užívají se k označení přímého předmětu (na otázku Koho? Co?) išruk-šu „věnoval(a) ho“ - na slovesné tvary lze připojit tvary sufigovaných osobních zájmen v dativu nebo akuzativu - připojit se mohou oba tvary najednou, ale v určeném pořadí: SLOVESNÝ TVAR (+ SUFIX VENTIVU) + DATIVNÍ TVARY OS. ZÁJMEN + AKUZ. TVARY OS. ZÁJMEN *aṭrud-am-kum-šu > aṭrud-ak-kuš-šu „poslal(a) jsem ti ho (sem)“ - zájmeno 1.os.sg má v dativu tři alomorfy: 1) -am po konsonantu, tj. všechny osoby v singuláru (kromě 2. os. sg. f.) a 1. os. pl. išruk-am „věnoval(a) mně“ tašpur-am „poslal jsi mně“ 2) -nim po dlouhém vokálu (tj. u sloves ve 2. a 3. os. pl.), tj. všechny osoby v splurálu (kromě 1. os. pl.) išrukū-nim „věnovali mně“ tašpurā-nim „poslaly/poslali jste mně“ 3) -m u sloves ve 2. os. sg. f. tašpurī-m „poslala jsi mně“ tašapparī-m „posíláš mně“ *šrk šarākum (a/u) 1. „darovat, věnovat, přenechat“, 2. „nechat napospas“ sg. pl. 1. os. ašruk-am „věnoval jsem sobě“ nišruk-am „věnovali jsme mně“ 2. os. mask. tašruk-am „věnoval jsi mně“ tašrukā-nim „věnovali jste mně“ 2. os. fem. tašrukī-m „věnovala jsi mně“ tašrukā-nim „věnovali jste mně“ 3. os. mask. išruk-am „věnoval mně“ išrukū-nim „věnovali mně“ 3. os. fem. išruk-am „dospěla mně“ išrukā-nim „věnovaly mně“ FONOLOGICKÉ ZMĚNY NA HRANICI MEZI MORFÉMY, TJ. MEZI SLOVESNÝM TVAREM A SUFIGOVANÝM ZÁJMENEM - končí-li slovesný tvar na konsonanty /d, t, ṭ, z, s, ṣ, š/ a sufix zájmena začíná na /š/, dochází ke změně obou konsonantů na /-ss-/ - stejně jako v případě ventivu se konsonant -m ze sufixu dativních tvarů osobních zájmen asimiluje ke konsonantu následujícího sufigovaného osobního zájmena v akuzativu: -(V)m-K- > -(V)K-K- SUBORDINATIV - je název pro slovesný tvar v podřadných souvětích - ve vedlejších větách - jiný termín též subjunktiv, modus relativus tvoření - tvoří se připojením sufixu -u k určitým slovesným tvarům - ale jen těm, které již nemají konjugační sufix (!), tj. -ī, -ū, -ā u prefigální konjugace a téměř všechny osoby u sufixální konjugace (stativu) konjugační prefixy a sufixy (prefigální konjugace) sg. pl. 1. os. a- ni- 2. os. mask. ta- ta- … -ā 2. os. fem. ta- … ī ta- … -ā 3. os. mask. i- i- … -ū 3. os. fem. i- i- … -ā - sufix -u subordinativu se tedy připojí u prefigální konjugace v singuláru ke všem osobám kromě 2. os. sg. f. a v plurálu jen k 1. os. pl. - ostatní tvary zůstávají shodné s tvary indikativu sufixy stativu (sufigální konjugace) sg. pl. 1. os. -āku/-ēku -ānu/-ēnu 2. os. mask. -āta/-ēta -ātunu/-ētunu 2. os. fem. -āti/-ēti -ātina/-ētina 3. os. mask. -Ø -ū 3. os. mask. -at/-et -ā - u stativu se sufix -u napojuje jen u jediné osoby, která nemá sufix, tj. 3. os. sg. mask. SCHÉMA - prefigální konjugace: INDIKATIV + -u 3. os. sg. ša iškun-u „který položil(a)“ ša imqut-u „který spadl“ ša ina qātī-šu ṣabt-u „(ten), v jehož rukou byl dopaden“ Paradigma: *škn šakānum (a/u) 1. „položit“, 2. „nastolit“, 3. „obstarat“, 4. způsobit“, 5. „připravit“ PRÉTERITUM sg. pl. 1. os. aškun-u „(který) jsem položil“ niškun-u „(který) jsme položili“ 2. os. mask. taškun-u „(který) jsi položil“ taškunā „(který) jste položili“ 2. os. fem. taškunī „(který) jsi položila“ taškunā „(který) jste položily“ 3. os. mask. iškun-u „(který) položil“ iškunū „(který) položili“ 3. os. fem. iškun-u „(který) položila“ iškunā „(který) položily“ PRÉZENS sg. pl. 1. os. ašakkan-u „(který) pokládám“ nišakkan-u „(který) pokládáme“ 2. os. mask. tašakkan-u „(který) pokládáš“ tašakkanā „(který) pokládáte“ 2. os. fem. tašakanī „(který) pokládáš“ tašakkanā „(který) pokládáte“ 3. os. mask. išakkan-u „(který) pokládá“ išakkanū „(který) pokládají“ 3. os. fem. išakkan-u „(který) pokládá“ išakkanā „(který) pokládají“ PERFEKTUM - v případě, že za sebou následují slabiky s krátkým vokálem, dochází k vypuštění krátkého vokálu mezi 2. a 3. radikálem - k vypuštění vokálu mezi 2. a 3. radikálem dochází také ve 3. os. sg. mask. stativu: *ṣabit-u > *ṣabt-u „(který) je uchopený“ význam - subordinativ se užívá v některých vedlejších větách - vztažných, časových nebo místních - pokud se ve vztažných větách nepoužije vztažné zájmeno, je řídící slovo, na němž vedlejší věta závisí, ve statu constructu - někdy se užívá i v přísahách historické hledisko - subordinativní sufix -u je původně pádová koncovka nominativu -u - jde o další stopy nominální morfologie u sloves, která sama jsou zřejmě odvozené (gramatikalizované) nominální věty - ve staroakkadských textech z oblasti Diyaly je 5x doložen i alomorf -a, což je zase gramatikalizovaná pádová koncovka akuzativu -a - tento sufix je doložen jako morfém slovesného způsobu jazycích centrální semitčiny (klasická arabština, hebrejština)