Srbština je jihoslovanský jazyk Spisovný srbský jazyk je založen na štokavském nářečí, a rozlišují se východní (ekavská) a západní (ijekavská) varianta. - ekavština (jat se vyslovuje jako é) – používá se pouze v Srbsku, kde je z velké míry převažující výslovnost. - jekavština (jat se vyslovuje jako ě) – jediná výslovnost v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Chorvatsku, v Srbsku pouze ve západní části (pořád ustupuje pod vlivem médií). Srbština užívá dvojího písma: cyrilice a latinky. Obě soustavy písma mají 30 písmen. Cyrilice Velká písmena LATINka Velká písmena cyrilice malá písmena latinka malá písmena А A а a Б B б b В V в v Г G г g Д D д d Ђ Đ ђ đ Е E е e Ж Ž ж ž З Z з z И I и i Ј J ј j К K к k Л L л l Љ LJ љ lj М M м m Н N н n Њ NJ њ nj О O о o П P п p R р r С S с s Т T т t Ћ Ć ћ ć У U у u Ф F ф f Х H х h Ц C ц c Ч Č ч č Џ DŽ џ dž Ш Š ш š Fonetika Srbština má pět samohlásek: a, e , i , o, u a 25 souhlásek, jež odpovídají zhruba příslušným českým souhlaskám, s výjimkou hlásky h, jež má v srbštině poněkud odlišný charakter. Kromě toho má srbština, na rozdíl od češtiny dvě zvláštní polosykavkové souhlásky označené písmeny ć, đ a měkké l’. Znělé souhlásky: b, d, g, đ, dž, z, ž, v Neznělé souhlásky: p, t, k, č, ć, s, c, h, f Měkké souhlásky (a souhlásky, které se chovají jako měkke): ć, đ, lj, nj, (c, č, š, ž, nekdy r) Seskupování hlásek a jejich změny Při seskupování hlásek dochází k ruzným hláskovým změnám, jež jsou jednak živé, foneticky motivované, a jednak jsou výsledkem historického vývoje a z dnešního hlediska se jeví jako nemotivované střídání hlásek (tzv. alternace). K živým hláskovým změnám patří různé druhy přizpůsobování hlásek (tzv. spodoba neboli asimilace) a zjednodušování souhláskových skupin. Tyto změny se v srbštině odrážejí také v písmu. Přízvuk Přízvuk je v srbštině volný a pohyblivý, může měnit své umístnění v různých tvarech téhož slova. Podstatou srbského přízvuku je intonace a délka. Na základě těchto dvou vlastností spisovná srbština rozlišuje čtyři přízvuky: dlouhý stoupavý, dlouhý klesavý, kratký stoupavý a kratký klesavý. V textech se běžně neuvádí, najdeme ho pouze v jazykovědných publikacích. Vedle přízvuku existuje ještě délka, která se může vyskytovat pouze ve slabikách po přízvuku. ↓Přízvuk/slabika→ Jediná slabika První slabika Druhá slabika Poslední slabika Klesavý, dlouhý kratký + + - - Stoupavý, dlouhý kratký - + + - délka - - + + dlouhý stoupavý přízvuk: rúka, devójka, pésak kratký stoupavý přízvuk: nòga, požéleti, pótok dlouhý klesavý přízvuk: grâd, sîn, brôd kratký klesavý přízvuk: kȕća, vȅtar, glȅdati délka: kapètān, râdnīk, jùnāk Pravopis Srbský pravopis je fonetický, to znamená, že v srbštině píšeme jednotlivé hlásky tak, jak je slyšíme vyslovovat. srbský/český: srpski/srbský, slatki/sladký, niski/nízký, gde/kde Výjimkou z tohoto pravidla představuje psaní d před s a š. Písmeno se tu zahovává bez ohledu na výslovnost. Např. sredstvo, odšetati. Srbština má pouze jedno i (na rozdíl od českého i/y), např. biti – být, umiti – umýt Morfologie Substantiva Podstatná jména vyjadřují v srbštině svými tvary gramatické významy rodu, čísla a pádu, v omezené míře také význam životnosti. Skloňování podstatných jmen Skloňování podstatných jmen mužského rodu životná neživotná Tvrdé skloňování Měkké skloňování Tvrdé skloňování Měkké skloňování J. č. 1. učenik-ø mladić-ø prozor-ø pokrivač-ø 2. učenik-a mladić-a prozor-a pokrivač-a 3. učenik-u mladić-u prozor-u pokrivač-u 4. učenik-a mladić-a prozor-ø pokrivač-ø 5. učenič-e mladić-u prozor-e pokrivač-u 6. učenik-u mladić-u prozor-u pokrivač-u 7. učenik-om mladić-em prozor-om pokrivač-em Mn. č. 1. učenic-i mladić-i prozor-i pokrivač-i 2. učenik-a mladić-a prozor-a pokrivač-a 3. učenic-ima mladić-ima prozor-ima pokrivač-ima 4. učenik-e mladić-e prozor-e pokrivač-e 5. učenic-i mladić-i prozor-i pokrivač-i 6. učenic-ima mladić-ima prozor-ima pokrivač-ima 7. učenic-ima mladić-ima prozor-ima pokrivač-ima 1. pád jednotného čísla a)Podle uvedených vzorů se skloňují podstatná jména mužského rodu zakončená na souhlásku, nebo na samohlásku –o, která vznikla z koncového –l, a na samohlásky -o a –e. Souhláska –l se na konci slova nemění v cizích slovech a též v novějších domácích slovech, např. general, kanal, val. b)Některá podstatná jména mají v 1. pádě jedn. čísla a v 2. množ. čísla vkladné –a, které se v jiných pádech ztrácí např. vetar/vetra, posao/posla, orao/orla. 2. pád jednotného čísla Vkladné –a- se v tomto pádě (stejně jako ve všech ostatních pádech kromě 2. pádu množ. čísla) ztrácí. Přitom dochází k různým změnám: a) Jedná se o spodobu znělých a neznělých souhlásek, např. vrabac - vrapca, dolazak - dolaska. b) Souhlásky t+c a d+c splývají v c, např. otac – oca, gradac – graca. c) Koncová samohláska –o se mění na –l, např. posao – posla, orao – orla. d)Souhláska –l se mění na –o jestliže po ní následuje připona –ac, např. mislilac – mislioca. 4. pád jednotného čísla U podstatných jmen neživotných se 4. pád rovná 1. pádu, u podstatných jmen životných se 4. pád rovná 2. pádu 5. pád jednotného čísla a) Před koncovkou –e se v domácích slovech souhlásky k, g, h mění na č, ž, š, např. momak – momče, drug – druže, duh – duše. b) U většiny podstatných jmen zakončených souhláskami –c, -z se tyto souhlásky mění před koncovkou –e na –č, -ž, např. otac – oče, knez – kneže. c) Podstatná jména zakončená na –ak s vkladným –a-, před nímž je t, d, č, ć, s, š, z, ž, mají též koncovku –u, např. zadatak – zadatku, predak – pretku, mozak – mozgu. d) Některá jednoslabičná a dvouslabičná podstatná jména zakončená na –h mají koncovku –u, např. strah – strahu. e) Většina podstatných jmen zakončených souhláskou –r může mít koncovku –e i –u, např. gospodar – gospodare i gospodaru. 7. pád jednotného čísla a) Koncovku – em, případně –om, mají i podstatná jména zakončená na souhlásku –c, -r, které se chovají jako měkké,např. novac – novcem,otac – ocem,stric - stricem i stricom, gospodar – gospodarem i gospodarom; ale zec – zecom. b) Koncovku –om mají i podstatná jména zakončená na č, ž, š, jestliže předcházející samohláska je –e-, např. padež – padežom, Beč – Bečom. c) Podstatné jméno put má obě koncovky: putem i putom. 1. pád množného čísla a) Téměř všechna jednoslabičná a některá dvouslabičná podstatná jména rozšiřují v množném čísle svůj kmen o – ov- po tvrdýchsouhláskách, které se chovají jako měkké, např. drug – drugovi, orao – orlovi, muž – muževi, otac – očevi. b) Podle vzoru posao se skloňují jednoslabičná podstatná jména mužského rodu. Výjimkou jsou slova crv, konj, mrav, pas, prst, zub, Čeh, Rus, Grk, která tvoří množné číslo bez rozšiření kmene: crvi, konji, psi, Česi, Rusi, Grci... c) Ňekterá podstatná jména zakončená na –r, -c, -z rozšiřují kmen o slabiku –ev-, současně se někdy mění c a z na č a ž, např. stric – stričevi, knez – kneževi/knezovi i mraz – mrazevi/ mrazovi. d) Ňekterá podstatná jména mají rozšířené i nerozšířené tvary množného čísla, např. brk – brkovi i brci, znak – znakovi i znaci, zvuk – zvukovi i zvuci. e) Podstatná jména zakončená na –in tuto připonu v množném čísle ztrácejí, např. Srbin – Srbi, Beograđanin – Beograđani. f) Před koncovkou –i se souhlásky k, g, h mění na c, z, s, např. momak – momci, bubreg – bubrezi, uspeh – uspesi. g) Nepravidelné tvary v množném čísle májí: čovek – ljudi, brat – braća, gospodin – gospoda, vlastelin – vlastela. Tvary braća, gospoda a vlastela jsou hromadná podstatná jména jednotného čísla a skloňují se podle vzoru žena. 2. pád množného čísla a) Ňekterá podstatná jména mají koncovku –i, např. sat – sati, mesec – meseci, par – pari, ar – ari, ljudi – ljudi, stepen – stepeni. b) Ňekterá podstatná jména mají koncovku –iju, např. gost – gostiju, nokat – noktiju (i nokata), prst – prstiju. Skloňování podstatných jmen ženského rodu Podstatná jména zakončená na samohlásku - a Podstatná jména zakončená na souhlásku J. č. 1. -a -ø 2. -e -i 3. -i -i 4. -u -ø 5. -o -i 6. -i -i 7. -om -i/-iju Mn. č. 1. -e -i 2. -a (-i, -u) -i 3. -ama -ima 4. -e -i 5. -e -i 6. -ama -ima 7. -ama -ima Vzory pro podstatná jména ženského rodu zakončená na –a: J. č. 1. žen-a sestr-a majk-a ruk-a učiteljic-a 2. žen-e sestr-e majk-e ruk-e učiteljic-e 3. žen-i sestr-i majc-i ruc-i učiteljic-i 4. žen-u sestr-u majk-u ruk-u učiteljic-u 5. žen-o sestr-o majk-o ruk-o učiteljic-e 6. žen-i sestr-i majc-i ruc-i učiteljic-i 7. žen-om sestr-om majk-om ruk-om učiteljic-om Mn. č. 1. žen-e sestr-e majk-e ruk-e učiteljic-e 2. žen-a sestar-a majk-i ruk-u učiteljic-a 3. žen-ama sestr-ama majk-ama ruk-ama učiteljic-ama 4. žen-e sestr-e majk-e ruk-e učiteljic-e 5. žen-e sestr-e majk-e ruk-e učiteljic-e 6. žen-ama sestr-ama majk-ama ruk-ama učiteljic-ama 7. žen-ama sestr-ama majk-ama ruk-ama učiteljic-ama 1. pád jednotného čísla a) Podle uvedených vzorů se skloňují podstatná jména ženského a mužského rodu zakončená na samohlásku –a, např. kuća, sudija. b) Podle vzoru žena se skloňují i hromadná podstatná jména braća, gospoda, vlastela a deca. c) Podle vzoru žena skloňuje se podstatné jméno mati, jehož 5. pád se rovná 1. pádu a 4. pád má tvarmati i mater. Ostatní tvary jsou pravidelné, tj. 2. pád jedn. č. mater atd., v množném čísle má v 1., 4. a 5. pádě tvar matere. 3. a 6. pád jednotného čísla a) V těchto pádech se souhlásky k, g, h před koncovkou –i měnína c, z, s, např. majka – majci, noga – nozi, snaha – snasi. b) V některých případech k této změně nedochází: - v osobních jménech, např. Draga – Dragi; - v podstatných jménech zakončených na –cka, -čka, -ćka, -tka, -ska, -zga, -sha, např. tetka – tetki, mačka – mački, mazga – mazgi; c) Zeměpisná jména, která jsou ve tvaru přídavného jména, majív těchto pádech koncovku –oj, např. Češka – Češkoj, Francuska – Francuskoj. 5. pád jednotného čísla a) Vetšina osobních jmen s výjimkou jmen na –ica a dvojslabičných jmens přízvukem (Mára – Máro!, Mája – Májo!) má 5. pád shodný s 1. pádem. Např. Snežana – Snežana!, Milena – Milena! b) Trojslabičná a víceslabičná podstatná jména zakončená na –ica mají koncovku -e. Avšak podstatná jména, která mají pejorativní odstín, mají koncovku –o, např. kukavica – kukavico! c) U zeměpisných jmen, která jsou vlastně přídavnými jmeny, se 5. pád rovná 1. pádu, např. Češka, Slovačka. Totéž se vztahuje i na některá osobní jména a podstatná jména vyjadřující příbuzenské vztahy, např. Anka, tetka, ujna. 2. pád množného čísla a) V případě, že jsou před koncovkou –a dvě souhlásky, vsouvá se mezi ně vkladné –a-, např. devojke – devojaka, sestre – sestara. Výjimkou tvoří skupiny souhlásek st, št, šč, šć, sć, zd, žd, tnj, dnj. Např. laste – lasta, zvezda – zvezda atd. b) Některá podstatná jména se vyhýbají vsouvání vkladného –a- tak, že přibírají koncovku –i, např. majke – majki, borbe – borbi, vojske – vojski, sumnje – sumnji. Vzory pro podstatná jména ženského rodu zakončená na souhlásku J. č. 1. stvar radost misao kći 2. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 3. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 4. stvar radost misao kćer 5. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 6. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 7. stvar-i stvar-ju radost-i radošć-u misl-i mišlj-u kćer-i kćer-ju Mn. č. 1. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 2. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 3. stvar-ima radost-ima misl-ima kćer-ima 4. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 5. stvar-i radost-i misl-i kćer-i 6. stvar-ima radost-ima misl-ima kćer-ima 7. stvar-ima radost-ima misl-ima kćer-ima 1. pád jednotného čísla Podle uvedených vzorů se skloňují podstatná jména ženského rodu zakončená na souhlásku a na souhláskou –o, která vznikla z –l, a hromadná podstatná jména středního rodu zakočená na –ad. 7. pád jednotného čísla a) V tomto pádě mohou mít podstatná jména dvě koncovky: -i nebo –ju. Před koncovkou –ju dochází ke změně předcházejících souhlásek: d na đ, t na ć, st na šć, l na lj, n na nj, sl na šlj, sn na šnj, p na plj, b na blj, v na vlj, z na žnj, m na mlj, např. kost – košću, ljubav – ljubavlju. b) Po měkkých souhláskách ć a đ se v koncovce –ju souhláska j ztrácí, např. čađ – čađi, noć – noću. c) Po ostatních souhláskách koncovka –ju zůstává např. reč – rečju. 1. pád množného čísla Podstatné jméno veče je středního rodu, avšak v množném čísle má tvar večeri, je ženského rodu a skloňuje se podle vzoru stvar. 2. pád množného čísla a) Některá podstatná jména mohou mít vedle obvyklé koncovky – i i koncovku – iju, npř. kost – kosti i kostiju, prsi – prsi i prsiju, kokoš – kokoši i kokošiju. b) Podstatná jména oči i uši (v jednotném čísle oko a uho jsou středního rodu) mají koncovku –iju: očiju, ušiju. Skloňování podstatných jmen středního rodu Tvrdé skloňování Měkké skloňování J. č. 1. -o -e 2. -a -a 3. -u -u 4. -o -e 5. -o -e 6. -u -u 7. -om -em Mn. č. 1. -a 2. -a 3. -ima 4. -a 5. -a 6. -ima 7. -ima tvrdé skloňování měkké skloňování J. č. 1. sel-o polj-e 2. sel-a polj-a 3. sel-u polj-u 4. sel-o polj-e 5. sel-o polj-e 6. sel-u polj-u 7. sel-om polj-em Mn. č. 1. sel-a polj-a 2. sel-a polj-a 3. sel-ima polj-ima 4. sel-a polj-a 5. sel-a polj-a 6. sel-ima polj-ima 7. sel-ima polj-ima 1. pád jednotného čísla a) Podle uvedených vzorů se skloňují podstatná jména středního rodu zakončená na samohlásky –o a –e. b) Podstatné jméno doba je středního rodu a je nesklonné. c) Podstatné jméno podne se skloňuje s kmenem rozšířeným o –v- (podneva...) 1. pád množného čísla Podstatná jména oči i uši mají v množném čísle tvary oči a uši 2. pád množného čísla a) Jestliže jsou před koncovkou –a dvě souhlásky, vysouvá se mezi ně vkladné –a-, npř. jutro – jutara, srce – srdaca, društvo – društava. b) Výjimkou tvoří skupiny souhlásek st, št, šć, zd, žđ, npř. mesto – mesta, šetalište – šetališta, gnezdo – gnezda, gvožđe – gvožđa. Podstatná jména středního rodu s rozšířeným základem na –n, -t, -r Jednotné číslo 1. im-e dugm-e tel-e več-e 2. im-en-a dugm-et-a tel-et-a več-er-a 3. im-en-u dugm-et-u tel-et-u več-er-u 4. im-e dugm-e tel-e več-e 5. im-e dugm-e tel-e več-e 6. im-en-u dugm-et-u tel-et-u več-er-u 7. im-en-om dugm-et-om tel-et-om več-er-om Množné číslo 1. im-en-a dugm-et-a tel-ad več-er-i 2. im-en-a dugm-et-a tel-ad-i več-er-i 3. im-en-ima dugm-et-ima tel-ad-i več-er-ima 4. im-en-a dugm-et-a tel-ad več-er-i 5. im-en-a dugm-et-a tel-ad več-er-i 6. im-en-ima dugm-et-ima tel-ad-i več-er-ima 7. im-en-ima dugm-et-ima tel-ad-i več-er-ima 1. pád jednotného čísla a) Podle vzoru ime se skloňují podstatná jména středního rodu, která jsou zakončená na samohlásku –e, před nížje souhláska m, npř. vreme – vremena, breme – bremena, prezime – prezimena, seme – semena. b) Podle vzoru dugme a tele se skloňují podstatná jména středního rodu, která jsou zakončená na samohláskua u níchž se základ rozšířuje o souhlásku t. Jsou to podstatná jména, která označují mláďata, a většina slov středního rodu převzatých z turečtiny, npř. pile – pileta, unuče – unučeta, kube – kubeta, ćebe – ćebeta. Výjimka: dete 1. pád množného čísla a) U většiny podstatných jmen, která rozšiřují základ o souhlásku t, se množné číslo vyjadřuje hromadným tvarem tvořeným příponou –ad. Tyto tvary jsou ženského rodu a skloňují se podle vzoru stvar, pile – pilad, unuče – unučad, tele – telad. b) Dvojí tvar má pouze několik slov, npř. dugme – dugmeta i dugmad, bure – bureta i burad, uže – užeta i užad, parče – parčeta i parčad, ćebe – ćebeta i ćebad c) Podstatné jméno jaje má v jednotném čísle též rozšířené tvary (drveta...), ale v množném čísle má dva tvary, které se liší svým významem: tvary s nerozšířenými koncovkami drva mají význam dřevo, tvar hromadného podstatného jména drveće znamená stromy. Skloňování podstatného jména dete j.č. 1. dete mn.č. 1. dec-a 2. det-et-a 2. dec-e 3. det-et-u 3. dec-i 4. det-e 4. dec-u 5. det-e 5. dec-o 6. det-et-u 6. dec-i 7. det-et-om 7. dec-om Přídavná jména Určité tvary Tvrdé skloňování Měkké skloňování Muž. r. Žen. r. Stř. r. Muž. r. Žen. r. Stř. r. J. č. 1. -i -a -o -i -a -e 2. -og(a) -e -og(a) -eg(a) -e -eg(a) 3. -om(e) -oj -om(e) -em -oj -om 4. -og(a)živ. -i neživ. -u -o. -eg(a)živ. -i neživ. -u -e 5. -i -a -o -i -a -e 6. -om(e) -oj -om(e) -em(e) -oj -em 7. -im -om -im -im -om -im Mn. č. 1. -i -e -a -i -e -a 2. -ih -ih -ih -ih -ih -ih 3. -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) 4. -e -e -a -e -e -a 5. -i -e -a -i -e -a 6. -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) 7. -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) -im(a) j. č. Tvrdé skloňování Měkké skoňování Muž. r. Žen. r. Stř. r. Muž. r. Žen. r. Stř. r. 1.mlad-i mlad-a mlad-o svež-i svež-a svež-e 2.mlad-og(a) mlad-e mlad-og(a) svež-eg(a) svež-e svež-eg(a) 3.mlad-om(e) mlad-oj mlad-om(e) svež-em svež-oj svež-em 4.mlad-og(a) mlad-i mlad-u mlad-o svež-eg(a)živ svež-i neživ. svež-u svež-e 5.mlad-i mlad-a mlad-o svež-i svež-a svež-e 6.mlad-om(e) mlad-oj mlad-om(e) svež-em svež-oj svež-em 7. mlad-im mlad-om mlad-im svež-im svež-om svež-im mn. č. Tvrdé skloňování Měkké skoňování Muž. r. Žen. r. Stř. r. Muž. r. Žen. r. Stř. r. 1.mlad-i mlad-e mlad-a svež-i svež-e svež-a 2. mlad-ih mlad-ih mlad-ih svež-ih svež-ih svež-ih 3. mlad-im(a) mlad-im(a) mlad-im(a) svež-im(a) svež-im(a) svež-im(a) 4. mlad-e mlad-e mlad-u svež-e svež-e svež-a 5. mlad-i mlad-e mlad-a svež-i svež-e svež-a 6. mlad-im(a) mlad-im(a) mlad-im(a) svež-im(a) svež-im(a) svež-im(a) 7. mlad-im(a) mlad-im(a) mlad-im(a) svež-im(a) svež-im(a) svež-im(a) Neurčité tvary j.č. Tvrdé skloňování Měkké skoňování Muž. r. Žen. r. Stř. r. Muž. r. Žen. r. Stř. r. 1.mlad mlad-a mlad-o svež svež-a svež-e 2.mlad-a mlad-e mlad-a svež-a svež-e svež-a 3.mlad-u mlad-oj mlad-u svež-u svež-oj svež-u 4.mlad-a živ. mlad neživ. mlad-u mlad-o svež-a živ. svež neživ. svež-u svež-e 5. mlad-i mlad-a mlad-o svež-i svež-a svež-e 6. mlad-u mlad-oj mlad-u svež-u svež-oj svež-u 7. mlad-im mlad-om mlad-im svež-im svež-om svež-im Množné číslo přídavných jmen neurčitých má koncovku podstatných jmen. Jsou to tzv. jmenné tvary. Koncovky se liší pouze v 1. a 4. pádu. a) Podle těchto vzorů se skloňují všechna přídavná jména, jejich druhý a třetí stupeň a řádové číslovky. b) Přivlastňovací přídavná jména na –ov, -ova, -ovo; -ev, -eva, -evo; -in, -ina, -ino mají pouze neurčité tvary, npř. bratov – bratova – bratovo, sestrin – sestrina – sestrino. c) Přídavná jména zakončená na –ski, -ska, -sko; -ški, -ška, -ško ; -čki, -čka, -čko; -ni, -na, -no; -nji, -nja, -nje; -ji, -ja, -je a 2. a 3. stupeň přídavných jmen mají pouze určité tvary. Stupňování přídavných jmen Druhý stupeň se tvoří od 1. pádu jednotného čísla mužského rodu připonami –iji, -ji, - ši, šnji, npř.: čist – čistiji mek – mekši star – stariji tesan – tešnji mlad – mlađi gorak – gorči crn – crnji krepak – krepči/krepkiji lak – lakši svež – svežiji a) 2. stupeň přídavných jmen ženského a středního rodu se tvoří analogicky; koncovka žen. rodu je –a (npř. čistija, mlađa), koncovka stř. rodu je –e (npř. čistije, mlađe) b) U přídavných jmen končících na –ak, -ek, -ok tyto skupiny hlásek ve 2. stupni mizí, npř.: kratak – kraći širok – širi dalek – dalji visok – viši c) Před koncovkou –ji dochází ke změně předcházející souhlásky: d+j > đ mlad - mlađi st + j > šć gust - gušći n + j > nj crn - crnji l + j > lj beo(< l) - belji b + j > blj grub - grublji p + j > plj skup - skuplji v + j > vlj suv - suvlji g + j > ž dug - duži z + j > ž brz - brži s + j > š visok - viši k + j > č jak - jači m + j > mlj strm - strmlji t + j > ć ljut – ljući Třetí stupeň se tvoří od druhého pomocí předpony naj, npř.: čistiji – najčistiji, stariji – najstariji, jači – najjači. Nepravidelné stupňování: mali – manji – najmanji, dobar – bolji – najbolji, veliki – veći – najveći, zao – gori – najgori. Zájmena Zájmena osobní ja, ti, on, ona, ono, mi, vi, oni, one, ona Muž. r. Žen. r. Stř. r. J. č. 1.ja ti on ona ono 2.mene,me tebe,te njega,ga nje,je njega,ga 3.meni.mi tebi,ti njemu,mu njoj,joj njemu,mu 4.mene,me tebe,te njega,ga,nj nju,je,ju njega,ga,nj 5.- ti - - - 6.meni tebi njemu njoj njemu 7.mnom,mnome tobom njim njom njim Mn. č. 1.mi vi oni one ona 2.nas vas -njih, ih 3.nama,nam vam,vam -njima, im 4.nas vas -njih, ih 5.- vi - 6.nama vama -njima 7.nama vama -njima a) Osobní zájmena mají v některých pádech dlouhé (tj. přízvučné) i krátké (tj. nepřízvučné, příklonné) tvary. Přízvučné tvary se používají tehdy, je-li na zájmenech důraz, jsou-li na začatku věty, po předložce nebo stojí-li samostatně. Nšekdy se používají krátké tvary; krátkých tvarů lze použit ve 4. pádě jednotného čísla mužského a středního rodu i po předložkách. b) Ve 4. pádě jedn. čísla zájmena žen. rodu ona je možný i tvar je. Kdyby se však měl tento tvar setkat s pomocným slovesem je, anebo kdyby před tímto tvarem bylo nějaké sloveso zakončené na –je, používá se tvar ju. Zájmena přivlastňovací moj, moja, moje; tvoj, tvoja, tvoje; njegov, njegova, njegovo; njen, njena, njeno; naš, naša, naše; vaš, vaša, vaše; njihov, njihova, njihovo; přivlastňovací zájmeno zvratné svoj, svoja, svoje Muž. r. Žen. r. Stř. r. J. č. 1.moj moja moje 2.mojeg(a), mog(a) moje mojeg(a), mog(a) 3.mojem(u),mom(e,u) mojoj mojem(u),mom(e,u) 4.mojeg(a), mog(a)živ. moj neživ. moju moje 5.moj moja moje 6.mojem(u),mom(e,u) mojoj mojem(u),mom(e,u) 7.mojim mojom mojim Mn. č. 1.moji moje moja 2.mojih mojih mojih 3.mojim(a) mojim(a) mojim(a) 4.moje moje moja 5.moji moje moja 6.mojim(a) mojim(a) mojim(a) 7.mojim(a) mojim(a) mojim(a) a) Zájmena moj, tvoj, naš, vaš, svoj se skloňují jako přídavná jména neurčitá měkká s některými odchylkami b) Některá zájmena mají krákté tvary, npř. mog(a), tvog(a), a dlouhé tvary, npř. mojeg(a), tvojeg(a). Obvykle se používá krátkých tvarů. Dlouhých tvarů se používá tehdy, je-li na zájmenech důraz, jsou-li na začátku věty, po předložce nebo stojí-li samostatně. c) Zájmena njegov, njegova, njegovo; njen, njena, njeno se skloňují jako přídavná jména neurčitá. Zájmena ukazovací taj, ta, to; ovaj, ova, ovo; onaj, ona, ono; ovakav, ovakva, ovakvo; takav, takva, takvo; onakav, onakva, onakvo; toliki, tolika, toliko; ovoliki, ovolika, ovoliko; onoliki, onolika, onoliko aj. Muž. r. Žen. r. Stř. r. J.č. 1.taj ta to 2.toga,tog te toga,tog 3.tome,tomu,tom toj tome,tomu,tom 4.toga,tog živ. taj neživ. tu to 5.- - - 6.tome,tomu,tom toj tome,tomu,tom 7.tim tom tim Mn. č. 1. ti te ta 2. tih tih tih 3. tima, tim tima, tim tima, tim 4. te te te 5. - - - 6. tima,tim tima,tim tima,tim 7. tima, tim tima, tim tima, tim a) Zájmena končící na –aj, npř. taj, ovaj, onaj, se skloňují stejně jako přídavná jména určitá b) Zájmena končící na –lik(i) se skloňují jako přídavná jména neurčitá, resp. určitá. Zájmena tázací ko; šta (što); koji, koja, koje; čiji, čija, čije; kakav, kakva, kakvo; koliki, kolika, koliko 1. ko šta (što) 2. koga čega 3. kom(e), kom(u) čemu 4. koga šta (što) 5. - - 6. kome, kom čemu, čem 7. kime, kim čime, čim Kratších tvarů zájmen se používá po předložkách. Muž. r. Žen. r. Stř. r J. č. 1.koji koja koje 2.kojeg(a),kog(a) koje kojeg(a),kog(a) 3.kojemu,komu,kome kojoj kojemu,komu,kome 4.kojeg(a),kog(a) živ. koji neživ. koju koje 5.- - - 6.kojemu, kome kojoj kojemu, kome 7.kojim kojom kojim Mn. č. 1.koji koje koja 2.kojih kojih kojih 3.kojima, kojim kojima, kojim kojima, kojim 4.koje koje koja 5.- - - 6.kojima, kojim kojima, kojim kojima, kojim 7.kojima kojim kojima kojim kojima kojim a) Zájmeno čiji (čija, čije) se skloňuje jako koji (koja, koje), ale v 2., 3.a 6. pádě jedn. čísla má jen tvary s –j-, tj. dlouhé. b) Zájmeno kakav (kakva,kakvo) se skloňuje zpravidla jako přídavné jméno určité. c) Zájmeno koliki (kolika, koliko) se skloňuje zpravidla jako přídavné jméno určité. Zájmena vztažná V uloze vztažných zájmen se používá zájmen tázacích, npř. koji, što, čiji, kako. Číslovky Číslovky základní 1 jedan, jedna, jedno 50 pedeset 2 dva (muž. a stř. rod) 60 šezdeset dvojica (muži) 70 sedamdeset dve ( žen. rod) 80 osamdeset dvoje ( smíš. pár) 90 devedeset 3 tri 100 sto, stotina 4 četiri 101 sto (i) jedan 5 pet 102 sto (i) dva 6 šest 120 sto (i) dvadeset 7 sedam 121 sto dvadeset (i) jedan 8 osam 200 dvesta, dve stotine 9 devet 300 trista, tri 10 deset 400 četristo, četiri stotine 11 jedanaest 500 petsto, pet stotina 12 dvanaest 600 šeststo, šest stotina 13 trinaest 700 sedamsto, sedam stotina 14 četrnaest 800 osamsto, osam stotina 15 petnaest 900 devetsto, devet stotina 16 šesnaest 1000 hiljada 17 sedamnaest 2000 dve hiljade 18 osamnaest 3000 tri hiljade 19 devetnaest 4000 četiri hiljade 20 dvadeset 5000 pet hiljada 21 dvadeset (i) jedan 1000000 milion 22 dvadeset (i) dva 2000000 dva miliona 30 trideset 5000000 pet miliona 40 četrdeset 1000000000 milijarda a) Pro počítaní podst. jmen rodu mužského neživ. a živ. se používá základní číslovka oba. b) Pro počítaní osob mužského rodu se používají podst. jména číselná, npř. obojica. c) Pro počítaní smíšených párů se používají číslovky druhové, npř. oboje. Skloňování číslovek základních a) Číslovky jedan, jedna, jedno se skloňují jako přídavná jména neurčitá, ale v 2.,3. a 6. pádě jednotného čísla mužského a středního rodu má koncovky určitého skloňování. V množném čísle plní tato číslovka stejnou funkci jako v češtině b) Číslovky dva, dve, oba, obe, tri, četiri: Muž. a stř. rod Žen. rod 1. dv-a ob-a dv-e ob-e 2. dv-aju ob-aju dv-eju ob-eju 3. dv-ama ob-ama dv-ema ob-ema 4. dv-a ob-a dv-e ob-e 5. dv-a ob-a dv-e ob-e 6. dv-ama ob-ama dv-ema ob-ema 7. dv-ama ob-ama dv-ema ob-ema 1. tr-i 1. četir-i 2. tr-iju 2. četir-iju 3. tr-ima 3. četir-ma 4. tr-i 4. četir-i 5. tr-i 5. četir-i 6. tr-ima 6. četir-ma 7. tr-ima 7. četir-ma Tyto číslovky se ve spojení s počítaným předmětem v hovorové srbštině většinou neskloňují (npř. sa dva druga). c) Číslovky od pet výše (kromě stotina, hiljada, milion, a milijarda) jsou nesklonné. d) Číslovky stotina, hiljada, milion a milijarda se skloňují jako podstatná jména. U číslovek stotina a hiljada se velmi často užívá tvaru 4. pádu jednotného čísla končícího na –u místo pádů jiných, hlavně ve složených tvarech, npř. hiljadu devetsto devedeset. Číslovky řadové 1. prvi 50. pedeseti 2. drugi 60. šezdeseti 3. treći 70. sedamdeseti 4. četvrti 80. osamdeseti 5. pet i 90. devedesti 6. šesti 100. stoti, stotiniti 7. sedmi 101. sto prvi 8. osmi 115. sto petnaesti 9. deveti 159. sto pedeset deveti 10.deseti 200. dvestoti, dve stoti, dve stotiniti 11.jedanaesti 201. dvesta prvi 12.dvanaesti 300. tristoti, tri stoti, tri stotiniti 13.trinaesti 400. četiristoti, četiri stoti, četiri stotiniti 14.četrnaesti 500. petstoti, pet stoti, pet stotiniti 15.petnaesti 600. šeststoti, šest stoti, šest stotiniti 16.šesnaesti 700. sedamstoti, sedam stoti, sedam stotiniti 17.sedamnaesti 800. osamstoti, osam stoti, osam stotiniti 18.osamnaesti 900. devetstoti, devet stoti, devet stotiniti 19.devetnaesti 1000. hiljaditi 20.dvadeseti 1001. hiljadu prvi 21.dvadeset prvi 2000. dvehiljaditi 30.trideseti 2001. dve hiljade prvi. 40.četrdeseti 1000000. milioniti a) Ženský rod se tvoří příponou –a, střední rod se tvoří příponou –o, kromě číslovky treći (dvadeset treći atd.), která má pro střední rod tvar treće. b) Všechny řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména určitá. c) Za řadovými číslovkami napsanými arabskými číslicemi se píše tečka. Po římských číslicích se tečka nepiše. Příslovce Příslovce jsou nesklonná. Příslovce tvořená od přídavných jmen mají vždy tvary přídavných jmen středního rodu, a to v každém stupni. Příslovce tvořená od přídavných jmen končících na – ski, -čki, -ški mají tvary přídavných jmen mužského rodu. Stupňování příslovcí: Příslovce se stupňují stejně jako přídavná jména ve středním rodě, např.: gusto – gušće – najgušće lepo – lepše – najlepše Spojky jsou slova, kterými se spojují slova a věty. Ony můžou být: a) souřadicí - i, pa ,te, ni ,niti - ili - a, ali, no, nego, već b) podřadicí - da, mada, iako, čim, dok, ukoliko Předložky s 2. pádem: bez, blizu, do, duž, ispod, iz, iza, između, iznad, izvan, kod, kraj, mesto, nasred, niže, od, oko, okolo, osim, pokraj, pored, posle, preko, pre, protiv, radi, s, sa, sem, sred, u, usred, van, više, za, zbog s 3. pádem: k, ka, suprot, nasuprot, prema s 4. pádem: kroz, među, mimo, na, nad, niz, o, po, pred, u, uz, za s 6. pádem: na, o, pri se 7. pádem: među, nad, pod, pred, s, sa, za Slovesa Přehled slovesných třid Třída Infinitivní kmen zakončený na: Kmen přítomný zakončený na: Vzory I. souhláskou e tres-ti; tres-eš II. a e ora=ti; oreš III. nu ne tonu-ti; tone-š IV. ø a je je ču-ti; čuje-š kaziva-ti; kazuje-š V. a e (se změněnou předcházející souhláskou) pisa-ti; piš-e VI. a e a e peva-ti; peva-š ume-ti; ume-š VII. i e i i nosi-ti; nosi-š vide-ti; vidi-š VIII. a i drža-ti; drži-š Pomocná slovesa Pomocná slovesa slouží k tvoření složených slovesných tvarů. Kratší tvary pomocných sloves se nazývají enklitické tvary: 1) jesam – přít. č.: jesam, sam 2) hteti – přít. č.: hoću, ću 3) biti – přít. č.: budem Časování pomocných sloves Jesam má pouze tvary přítomného času: jedn. č. mn. č. 1. jesam, sam jesmo, smo 2. jesi, si jeste, ste 3. jeste, je jesu, su Biti má všechny tvary kromě trpného příčestí přít. čas aorist imperfektum rozk. způs. 1. budem bih bejah, beh - 2. budeš bi bejaše, beše budi 3. bude bi bejaše, beše (neka bude) 1. budemo bismo bejasmo, besmo budimo 2. budete biste bejaste, beste budite 3. budu bi bejahu, behu (neka budu) Infinitiv: biti Přechodník přítomný: budući Přechodník minulý: bivši Příčestí minulé: bio, bila, bilo; bili, bile, bila Hteti má všechny tvary kromě trpného příčestí přít. čas aorist imperfektum rozk. způs. 1. hoću, ću hteh, htedoh hoćah - 2. hoćeš, ćeš hte, htede hoćaše htedni 3. hoće, će hte, htede hoćaše (neka hoće) 1. hoćemo, ćemo htesmo, htedosmo hoćasmo htednimo 2. hoćete, ćete hteste, htedoste hoćaste htednite 3. hoće, će hteše, htedoše hoćahu (neka hoće) Infinitiv: hteti Přechodník přítomný: hoteći Přechodník minulý: htevši Příčestí minulé: hteo, htela, htelo; hteli, htele, htela Časování sloves Personální slovesné tvary Slovesné časy Přítomný čas vyjadřuje děj, který probíhá v okamžiku rozhovoru, tedy v přítomnosti. Tvoří se z kmenu přítomného a koncovek: 1. –m, 2. –š, 3. -; 1. -mo, 2. –te, 3. –e, -ju, -u 1. radi-m radi-mo 2. radi-š radi-te 3. radi- rad-e, peva-ju, piš-u Aorist, minulý ukončený čas, vyjadřuje děj, který byl ukončen před okamžikem rozhovoru. Tvoří se z kmenu infinitivního a koncovek: a) pokud kmen končí na samohlásku, koncovky jsou: 1. –h 1. –smo 1. pogleda- h 1. pogleda- smo 2. - 2. –ste 2. pogleda- 2. pogleda- ste 3. - 3. –še 3. pogleda- 3. pogleda- še b) pokud kmen končí na souhlásku, koncovky jsou: 1. –oh 1. –osmo 1. pad- oh 1. pad- osmo 2. - e 2. –oste 2. pad- e 2. pad- oste 3. - e 3. –oše 3. pad- e 3. pad- oše Aorist se nejčastěji tvoří z dokonavých sloves a velmi zřídka z nedokonavých Minulý čas, perfektum, vyjadřuje děj, který probíhal v minulosti. Tvoří se z kratšího tvaru přítomného času pomocného slovesa být a z minulého příčestí 1. ja sam učio 1. mi smo učili 2. ti si učio 2. vi ste učili 3. on je učio 3. oni su učili ona je učila one su učile ono je učilo ona su učila Imperfektum, minulý neukončený čas, označuje děj , který probíhal v minulosti souběžně s jiným minulým dějem. Tvoří se z nedokonavých sloves, z přítomného kmenu vynechaním jeho poslední samohlásky, nebo z infinitivního kmenu a koncovek: 1. – ijah 1. – ijasmo 1. tres- ijah 1. tres- ijasmo 2. – ijaše 2. – ijaste 2. tres- ijaše 2. tres- ijaste 3. –ijaše 3. –ijahu 3. tres- ijaše 3. tres- ijahu 1. – jah 1. – jasmo 1. živ- jah> življah 1. živ- jasmo>življasmo 2. – jaše 2. – jaste 2. živ- jaše>življaše 2. živ- jaste>življaste 3. –jaše 3. – jahu 3. živ- jaše>življaše 3. živ- jahu>življahu 1. – ah 1. – asmo 1. čit- ah 1. čit- asmo 2. – aše 2. – aste 2. čit- aše 2. čit- aste 3. – aše 3. – ahu 3. čit- aše 3. čit- ahu Pluskvamperfektum, dávný minulý čas, označuje děj , který probíhal v minulosti před jiným minulým dějem. Tvoří se z : a) minulého času pomocného slovesa biti a příčestí minulého b) imperfekta pomocného slovesa biti a příčestí minulého a) 1. bio sam učio 1. bili smo učili 2. bio si učio 2. bili ste učili 3. bio je učio 3. bili su učili b) 1. bejah (beh) učio 1. bejasmo (besmo) učili 2. bejaše (beše) učio 2. bejaste (beste) učili 3. bejaše (beše) učio 3. bejahu (behu) učili Futur I, budoucí čas, označuje děj, který nastane v budoucnosti. Tvoří se z kratšího tvaru přitomného času pomocného slovesa hteti a infinitivu. Může být jednoduchý a složený. Ze sloves, která v infinitivu končí na –ći se nemůže tvořit jednoduchý futur. 1. ja ću raditi; radiću 1. mi ćemo raditi; radićemo 2. ti ćeš raditi; radićeš 2. vi ćete raditi; radićete 3. on će raditi; radiće 3. oni će raditi; radiće 1. ja ću seći; seći ću 1. mi ćemo seći; seći ćemo 2. ti ćeš seći; seći ćeš 2. vi ćete seći; seći ćete 3. on će seći; seći će 3. oni će seći; seći će Futur II, předbudoucí čas, označuje děj, který nastane v budoucnosti před jiným budoucím dějem. Tvoří se z přitomného času pomocného slovesa biti a příčestí minulého, které se mění. 1. budem radio 1. budemo radili 2. budeš radio 2. budete radili 3. bude radio 3. budu radili Slovesné způsoby Imperativ, rozkazovací způsob, vyjadřuje přání nebo rozkaz, aby někdo vykonal nějakou činnost. Tvoří se z tvaru 3. osoby mn. č. přítomného času vypuštěním jeho koncovky a přidáním koncovky pro tvar a osobu: 1. -, 2. –i, -j, 3. -; 1. –imo, -jmo 2. –ite, -jte, 3.- Imperativ má jenom tvary pro 2. osobu jedn. č. a 1. a 2. osobu mn. č. Pro 3. osobu se ve funkci imperativu používá konstrukce z částice neka a slovesa v přítomném času v 3. osobě jedn. nebo mn. č. 1. -, - 1. piš –imo, peva –jmo 2. piš –i, peva –j 2. piš –ite, peva –jte 3. (neka piše) 3. (neka pišu) Potencial, podmiňovací způsob, vyjadřuje možnosti, podmínky a přání pro vykonání nějaké činnosti. Tvoří se z aoristu pomocného slovesa a příčestí minulé. 1. ja bih pisao 1. mi bismo pisali 2. ti bi pisao 2. vi biste pisali 3. on bi pisao 3. oni bi pisali Impersonální slovesné tvary Infinitiv, neurčitý slovesný tvar, který pouze pojmenovává děj, a nevyjadřuje se jím osoba ani čas. Infinitiv končí na – ti, -ći. raditi, pevati, skakati, čitati, peći, reći, seći, ići Příčestí minulé, tvoří se z infinitivního kmenu a koncovek: -o, -la, -lo; -li, -le, -la. Má zvláštní tvary pro rod a číslo a nemá tvar pro osobu. Slouží k tvoření složených slovesných tvarů. radio, radila, radilo; radili, radile, radila pekao, pekla, peklo; pekli, pekle, pekla Příčestí trpné, vyjadřuje, že se na někom nebo na něčem konala nebo vykonala nějaká činnost, tj., že někdo trpí vykonavání činnosti. Tvoří se z kmenu infinitivního nebo přítomného přechodných sloves a koncovek: -n, -na, -no; -ni, -ne, -na / -en, -ena, -eno; -eni, -ene, -ena (s jotací předchozí souhlásky u některých sloves) nebo: -t, -ta, -to, -ti, -te, -ta. Má zvláštní tvary pro všechny tři rody jedn. a mn. čísla. Slouží k tvoření složených slovesných tvarů. nacrtan, nacrtana, nacrtano; nacrtani, nacrtane, nacrtana srušen, srušena, srušeno; srušeni, srušene, srušena zabrinut, zabrinuta, zabrinuto; zabrinuti, zabrinute, zabrinuta Přechodník přítomný, označuje děj, který se koná zároveň s jiným dějem. Tvoří se z plného tvaru 3. osoby mn. č. přítomného času a koncovek – ći. Tvoří se z nedokonavých sloves. pišu – ći, rade – ći, trče – ći, gledaju – ći, igraju – ći Přechodník minulý, označuje děj, který se vykonal před jiným dějem. Tvoří se z kmenu inifinitivního a koncovek – vši, -v. Nejčastěji se tvoří z dokonavých sloves. krenu – vši / krenu – v, mahnu – vši / mahnu – v, ču – vši / ču – v, otiša – vši / otiša – v, pogleda – vši / pogleda – v Některá nepravidelná slovesa: rozkazovací způsob příčestí minulé bdeti, bdim bdi bdeo, bdela, bdelo bosti, bodem bodi bo, bola, bolo brati, berem peri prao, prala, pralo dati, dam crpi crpeo, crpela, crpelo disati, dišem diši disao, disala, disalo doći, dođem dođi došao, došla, došlo doneti, donesem donesi doneo, donela, donelo ići, idem idi išao, išla, išlo imati, imam imaj imao, imala, imalo jesti, jedem jedi jeo, jela, jelo krasti, kradem kradi krao, krala, kralo leći, legnem lezi legao, legla, leglo moći, mogu mogni mogao, mogla, moglo naći, nađem nađi našao, našla, našlo ostati, ostanem ostani ostao, ostala, ostalo pasti, padnem padni pao, pala, palo peći, pečem peci pekao, pekla, peklo plesti, pletem pleti pleo, plela, plelo rasti, rastem rasti rastao, rasla, raslo sesti, sednem sedni/sedi seo, sela, selo stati, stanem stani stao, stala, stalo uzeti, uzmem uzmi uzeo, uzela, uzelo znati, znam znaj znao, znala, znalo zvati,zovem zovi zvao, zvala, zvalo Slovosled ve větě V srbskem jazyce slovosled je v podstatě volný. Obvyklé rozmístnění větných členů ve větě s přechodným slovesem je: podmět + přísudek + předmět ↓ ↓ ↓ Brane je gurnuo Mišu To není jedino možné rozmístnění. Tato věta se může vyjádřit ještě několika způsoby: Brane je Mišu gurnuo. (podmět + předmět + přísudek) Gurnuo je Brane Mišu. (přísudek + podmět + předmět) Gurnuo je Mišu Brane. (přísudek + předmět + podmět) Mišu je gurnuo Brane. (předmět + přísudek + podmět) Mišu je Brane gurnuo. (předmět + podmět + přísudek) Je to možné, protože podstatná jména mají různé gramatické tvary bez ohledu na kterém místě se nachází podmět a předmět je možně rozlišovat je. Podstatná jména, která mají stejný tvar v 1. a 4. pádě (podstatná jména mužského a středního rodu, která označují něco neživotné, některá podst. jm. ženského rodu typu noć, kost a nesklonná podst. jm.) by se měla rozmístit podle obvyklého rozmístnění podmět + přísudek + předmět. Např.: Led je odlomio crep Meri je gurnula Dženi podmět přísudek předmět podmět přísudek předmět 1. pád 4. pád 1. pád 4. pád Předklonky (nepřízvučná slova) nemůžu být na prvním místě, ale musejí stát za prvním přízvučným slovem. Např. v nasledujícíh větách předklonka je není na dobrém místě. Je Mišu gurnuo Bane. ale Mišu je gurnuo Bane. Mišu gurnuo Bane je.