Barokní sál Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně

                                     17. února 2014 v 18 hodin

                                        VELKÝ ZIMNÍ KONCERT

                             mužského pěveckého sboru Láska opravdivá


Leoš Janáček (1854-1928)........................ Ach vojna, vojna, IV/17, č. 3 (1885)

na lidový text (Sušil 1860, č. 759: „Odvod“)


Aleksandr Dmitrijevič Kastalskij (1856-1926). Chvalitě imja Gospodně č. 1 ^(P)

(kievskago rospěva)


Pavel Křížkovský (1820-1885).................... Odvedeného prosba (1862) ^(P)

(revidovaná verze) na lidový text (Sušil 1860, č. 759: „Odvod“)

........................................................... Výprask (1859) ^(P)

(první verze) na lidový text (Sušil 1860, č. 805)


Josef Nešvera (1842-1914)....................... Moravě (1920)

text Jan Havelka (1839-1886) ze sbírky Vlasti, domovu a popelům.


Arnošt Bohaboj-Förchtgott Tovačovský (1825-1874)

........................................................... Vlasti (1867)

na text znojemského notáře, básníka a buditele Jana Vlka (1822 Telč – 1896 Lesná)


Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873-1943).. Voskresenije Christovo viděvše ^(P)

op. 37 č. 10 (1915) z cyklu Vsěnoščnoje bděnije

pro mužský sbor upravil N. Nesedov, rev. Archim Matfej


Leoš Janáček......................................... Odpočiň si (1894) ^(P)

Smuteční sbor na text Sušilovy básně Zpěv u hrobu p. Ant. Bočka ze sbírky Básně (B 1847)


                                             PŘESTÁVKA


Bedřich Smetana (1824-1884).................... Odrodilec ^(P) (1863, první verze pro dva mužské
sbory) na text ukrajinského básníka Amvrosije Lukjanovyče Metlynského (1814-1870) v překladu
Františka Ladislava Čelakovského (1799-1852)


Leoš Janáček......................................... Krásné oči tvé, IV/17, č. 4 (1885) ^(P)

text Jaroslav Tichý (pseudonym Františka Jaroslava Rypáčka, 1853-1917)

z básně Tvé oči ze sbírky V bouři a klidu (Brno 1884)


Sergej Vasiljevič Rachmaninov................... V molitvach něusypajuščuju Bogorodicu

(1893) na text kondaku svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice


Antonín Dvořák (1841-1904)...................... Já jsem huslař (1877), B 66 č. 3

na text básně Adolfa Heyduka (1835-1923)


Dmytro Stěpanovyč Bortňanskyj (1751-1825)     Těbe, Boga, chvalim č. 1 F-dur

duchovní koncert na text ambrosiánského hymnu Te Deum laudamus / Tebe, Bože, chválíme


Leoš Janáček......................................... Maryčka Magdónova, IV/35 (1907) ^(P)

na text básně Petra Bezruče (pseud. Vladimíra Vaška, 1867-1958) ze sbírky Slezské číslo (1903),
později vyd. jako Slezské písně (1909)



             zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Tomáš Krejčí a Jan Špaček

                                   (P) – premiéra v podání L. O.


   Pořizování obrazových a zvukových záznamů je vítáno. Konec okolo 20. hodiny, jedna přestávka.


                             Ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně.


       Poděkování: Boris Klepal, Ing. Lubomír Linkov, Brno město hudby - www.mestohudby.cz,

                                     Ústav hudební vědy FF MU

                  www.laskaopravdiva.cz --- http://www.youtube.com/LaskaOpravdiva

TEXTY SKLADEB

Janáček: Ach vojna, vojna

Ach vojna, vojna, neščasná vojna,

dyž na ňu jít musím.

Sama královna a císařovna

do Moravy psala,

aby Janoška do vojny dostala.

U bílej vody Janošek stojí,

hlavěnka ho bolí.

Janíčku, nestoj, koníčky nastroj,

pojedeš do vojny.

Já nepojedu, hlavěnka mě bolí.

Moja hlavěnka všecka porubaná,

moja galánka všecka uplakaná.

Ach vojna, vojna, neščasná vojna,

dyž na ňu jít musím.

Mám hezké děvče,

opustit je musím.


Kastalskij: Chvalitě imja Gospodně

Chvalte jméno Hospodinovo,

chvalte, služebníci Hospodinovi. Aleluja.

Blahoslaven Hospodin ze Siónu, kterýž sídlí v Jeruzalémě. Aleluja. Vyznávejte Hospodina, neboť je
dobrý a na věky milosrdenství Jeho. Aleluja.

Vyznávejte Boha nebeského, neboť na věky milosrdenství Jeho. Aleluja.


Křížkovský:

Odvedeného prosba

Ach, když sem já šel

od svej milenky,
břinkaly mně podkověnky.
Ach břinkaly mně a už nebudú,
černé oči plakat budú.
Ach černé oči, což vy pláčete,
šak vy moje nebudete.
Ach bude vojna, vojna neščasná,
dyž ja umřu, modli se za mňa.


Křížkovský: Výprask

Co chce krkavec míti,

umí to nastrojiti:

Ponúkl on na ty hody

šohaja do hospody.

Anča mu vyčítala,

kolik mu grošů dala.

A ty, kluku, za mé piješ

a s jinýma tancuješ.

A hned tanca zanechal,

a domů si pospíchal,

tam ho neščěstí potkalo,

šest na něho číhalo.

Jedna chytne za ruce,

druhá sází lepance,

ostatní ho přebírajú,

záda mu prohýbajú.

Dyž se ho dost nabily,

do jamy ho shodily,

a z tej jamy on, ubohý,

nemohl vstat na nohy.

Běžel potom k rychtáři,

myslel, že se podaří.

Ten obrátil k němu srdce,

strčil ho do trdlice.

Ješče musel kleknúti

a klobúček smeknúti,

panenkám se odprositi,

toho více nečiniti.

Ach, neščasné to hody,

nadělaly mu škody.

Šel on, by se rozveselil,

Křeček mu tam dlužen byl!


Nešvera: Moravě

Moravěnko, drahá máti,
ó, jak krásná jsi ty zem!
Jak tě nemá milovati,
komu ty jsi domovem!

Modré hory, hory jasné
lesů šumných temný lem,
hle, ty nivy divukrásné,
klasů moře kolkolem.

Řinou řeky stříbropěnné
dýše dálkou luzný klid;
hle, ty vísky utěšené
a v nich chrabrý, dobrý lid.

Moravěnko atd.


Tovačovský: Vlasti

Milená má vlasti,

všechno dar má svůj,

k oslavení tvému,

co ti syn dá tvůj?

Slavík libohlasý tobě zazpívá,

louka kvítí svoje, hruda klasy dá;

řeky zlato, perly,

pramen léky své,

hory drahokamy zdobí skráně tvé.

Milená má vlasti!

Srdce vroucí mám,

celé s plnou láskou,

tobě, drahá, dám!


Rachmaninov: Voskresenije Christovo viděvše

Spatřivše Kristovo vzkříšení, pokloňme se svatému Pánu Ježíši, jedinému bezhříšnému.

Kříži Tvému klaníme se, Kriste, a svaté vzkříšení Tvé opěváme a slavíme, neboť Ty jsi Bůh náš,
kromě Tebe jiného nemáme a jméno Tvé vzýváme. Pojďte, všichni věřící, pokloňme se svatému Kristovu
vzkříšení,

neboť hle, skrze Kříž přišla radost celému světu.

Stále dobrořečíce Pánu, opěváme vzkříšení Jeho,

neboť ukřižování přetrpěv,

smrtí smrt překonal.


Janáček: Odpočiň si

Odpočiň si v tichém chládku

po dusnotě života.

Stálého Ti nyní svátku

přeje věčná dobrota.

Tam, kdes nyní, nedosáhá,

čím by nitro stonalo.

Jinou pouť tam duch Tvůj koná,

jiné skutky obadá.

Po věčných tam dějin clona

před Tvým zrakem opadá.

Uděl Ti Bůh milosť svoji,

odpusť, v čem jsi provinil.


Smetana: Odrodilec

Kdo tebe, drahá vlasti, si neváží, nechť lásky světlo nikdy neobráží se v srdci jeho!
V plesu ni v želi nebuď mu přáno přituliti se k ňadrům příteli!
Kdo řeč tupí otcův, jí se rouhá,
zhyň všecka v duši té po dobru touha, jazyk bezctný oněměj!
Buď zrádce ten jmín v lidstvu za holomka a v cizím kraji zemři bez potomka!
Blahost se mu ni ve snu nezamíhej, jen mrak a děsnost kroky jeho stíhej a kam obrátí pohled svůj,
havran ho lačný obletuj!
„Raduj se, lačný havrane, lahůdky se ti dostane. Tím zrádcem vlasti budeš se pasti. Raduj se,
havrane!"


Janáček: Krásné oči tvé

Hrom v dáli sténá,

blesk se míhá bleskem,

jak myšlenek rej v hlavě zmítané.

A dumná oblaka se rozplakala,

jak mladé oči z lásky tajené;

a s tím se pojí děsné větrů lkání,

hněv živlů soptí

v divném rozpoutání…

Mně vlídně, tiše kynou vábivé

dvě holubice míru, krásné oči Tvé.

A v boji živlů přemýšlím,

zda jednou nad rovem mým

kdo slzu vyroní!

Až cherub smrti na čelo mě zlíbá

a chorál žití mého dozvoní:

tu v dáli snivou,

v moře vzpomínání

se duch můj vnoří

v teskném zadumání,

vstříc usmívají se mi

zářivé dvě čisté hvězdy, krásné oči Tvé!


Rachmaninov: V molitvach

V modlitbách neumdlévající Bohorodici,

jejíž přímluvy jsou neochvějnou nadějí pro svět,

neudržely ve své moci ani hrob, ani smrt.

Jako Matku Života Ji přenesl do života věčného

Ten, jenž se usídlil v Jejím vždy panenském lůně.


Dvořák: Huslař
Já jsem huslař přeubohý,
nemám jen tu hřivnu,
a přec všudy se mi daří,
kam širákem kývnu,

Kam paličku poodložím,
trávník pučí avete,
a když slačik strunky hladí,
radost letí světem.

Mé píseňky polní kvítí,
ono ňadra zdobí,
děvčátka z těch sladkých zvuků
pérečka si zrobí.

Nedbám věru o nikoho,
třeba bez osuchu,
je v kytici dozajista
plných květů trochu.

A v každičkém takém květu
pohar šumné vůně,
by se těsil, kdo na lásku
v srdélenku stůně.

By se těšil, komu slzy
napadaly k líčku,
pro tu milou, milučičkou
naši svobodičku.


Bortňanskyj: Těbe Boga

Tebe, Bože, chválíme,

Tebe, Pane, vyznáváme,

Tebe, Předvěčný Otče, celá země velebí.

Všichni Andělé, nebesa i všechny Mocnosti,

Cherubíni i Serafíni

bez ustání Tebe vzývají:

Svatý, Svatý, Svatý, Hospodin, Bůh zástupů.

Plna jsou nebesa i země vznešené slávy Tvé.

Chválí Tě slavný sbor apoštolů,

početný zástup proroků

i světlé vojsko mučedníků,

a po celé zemi Tě vyznává Svatá Církev:

nepostižitelně velebného Otce,

uctívaného, pravého a jednorozeného Syna Tvého

i Svatého Ducha Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, Kriste,

Tys Otce věčný Syn,

jenž pro naše spasení

nepohrdl panenskou útrobou

a člověkem se stal.

Ty jsi zlomil osten smrti

a věřícím otevřel Království nebeské,

sedíš po pravici Boha ve slávě Otcově

a znovu přijdeš jako Soudce.

Proto Tě prosíme:

pomoz služebníkům Svým,

jež jsi vykoupil drahocennou krví.

Dej, ať se radují s Tvými svatými

ve slávě věčné.

Spasiž, Pane, lid Svůj

a požehnej dědictví Svému,

spravuj je a vyvyšuj navěky.

Každého dne Tě budeme velebit

a chválit Tvé jméno na věky věků.

Budiž milosrdenství Tvé nad námi, Hospodine,

neboť doufali jsme v Tebe.

V Tebe, Hospodine, složili jsme naději svou,

ať nejsme zahanbeni navěky. Amen.


Janáček: Maryčka

Šel starý Magdón

z Ostravy domů,
v bartovské harendě

večer se stavil,
s rozbitou hlavou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdónova.
Vůz plný uhlí z koleje se zvrátil.
Pod vozem zhynula

Magdónova vdova.
Na Starých Hamrech

vzlykalo pět sirot,
nejstarší Maryčka Magdónova.
Kdo se jich ujme kdo jim dá jísti?
Myslíš, kdo bohaté doly má,

srdce má taky,
jako ty, Maryčko Magdónova?
Bez konce les se táhne

markýze Géra.
Otcové když zahynuli v dolech,
smí si vzít sirotek otýpku kolčí.
Maryčko, mrzne a není co jísti.
Maryčko, na horách plno dřeva....
Burmistr Hochfelder

viděl tě sbírat.

Co pravíš? Bude-li mlčet?
Co si to za ženicha vybrala sobě?
Bodák má k rameni,

na čapce peří,
ty jdeš s ním do Frýdku?
Co si to za nevěstu?

Schýlená hlava,
fěrtoch máš na očích,

do něj tečou hořké a horké krůpěje s lící.
Frydečtí grosbyrgři,

dámy ze Frýdku
jízlivou budou se smáti ti řečí,
se síňky uzří tě Hochfelder žid.
V mrazivé chýši

tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti?

Po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a běží k Frýdku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, ty?
Jeden skok nalevo,

po všem je, po všem.
Černé její vlasy

na skále se chytly,
bílé její ruce

zbarvily se krví.
Sbohem buď, Maryčko Magdónova.
Na Starých Hamrech

vzad, na svatém poli
bez křížů, bez kvítí, krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdónova.