SYNTAKTICKÝ SEMINÁŘ IV Říjen 2014 1. REFLEXIVA Včera se Petr řízl. Včera Petr řízl sebe. V těchto větách subjekt = objekt. Píšeme Včera sei Petri řízl. Subskriptům se říká referenční index. Jejich identita znamená, že nějaké dvě jmenné fráze mají stejný referent: jsou koreferentní. Větám, kde subjekt a objekt jsou identické říkáme reflexivní. Výrazům, které takový význam umožňují vyjádřit (se, sebe) říkáme reflexiva (reflexivní zájmena). Reflexiva jsou jedním z prostředků, jak vyjadřujeme koreferenci. Výraz, se kterým je reflexivum koreferentní, říkáme antecedent. 1) Reflexivum se má i spoustu jiných užití (nejen reflexivní). Např. antikauzativum Okno se otevřelo, Dny se prodlužují. Reciprocita: Opice si (navzájem) vybírají blechy z kožichu. 2) Sémanticky je reflexivita o trochu složitější než subjekt=objekt. Každý voják se holí =/= Každý voják holí každého vojáka. Nějaký žák si nesl svůj batoh =/= Nějaký žák nesl batoh nějakého žáka. Jedná se o vázání proměnné: Pro všechna x, x voják, platí, že x holí x. Pro nějaké x, x žák, x nesl x-ův batoh. ===> Reflexiva jsou sémanticky proměnné (nemají samostatnou referenci), které musí být «vázány» (něco jim referenci přidělí). Vázání je proces, který dává proměnným interpretaci. Tento proces má spoustou gramatických specifik, zkoumá jej teorie vázání. Koreference Ko-valuace – pragmatika. Petr přišel pozdě. A navíc ho bolela hlava. (Karel byl rozčílenej. Proč? Petr přišel pozdě. A navíc ho bolela hlava.) --- V rámci věty: Máme rádi zvířata užitková i naše domácí mazlíčky. Vázání: Máme rádi zvířata užitková i svoje domácí mazlíčky. 1.1 Lokalita vazani Petri vypadal hrozně. Bolelo hoi/*sei v zádech Petri měl dobrou náladu. Cukalo *sii /mui v koutcích, a měl co dělat, aby se nerozesmál. Petri chtěl, aby mui /*sii přestali překážet. Tyto věty ukazují, že reflexiva nemohou být vázána přes hranici finitní věty. ===> (PRINCIP A TEORIE VÁZÁNÍ) PA: Reflexiva musí mít být vázána nějakým antecedentem v rámci finitní věty. - Teorie vázání se zabývá zkoumáním toho, jaké jsou podmínky na (a) strukturní vztah mezi antecedenty (podmínky na antecedent) a (b) na velikost domény (specifikace domény, ve které se antecedent musí nacházet). To, co jsem nahoře podtrhl odpovídá těmto parametrům, a stalo se předmětem výzkumu. Následující věty ukazují, že anafora je vázána uvnitř NP: Jái opravdu nemám rád (Petrovoj chválení sebe*i/j) (Petrovoi chválení sebei sama) je nesnesitelné. ===> (PRINCIP A TEORIE VÁZÁNÍ) PA: Reflexiva musí mít být vázána nějakým antecedentem v rámci domény se specifikovaným subjektem. Přes hranice této domény je vázání nemožné. Petri vypadal hrozně. Bolelo hoi/*sei v zádech Jái opravdu nemám rád obrázky sebei sama. Domény se specifikovaným subjektem: a) Každá finitní věta musí mít subjekt b) Jmenná fráze může mít subjekt Reflexiva jsou téměř vždy vázána subjektem, ale existují výjimky: Petri skládal cihlyj na sebei/j. Petri dal boty na svéj místoi/j. nejde ===> (PRINCIP A TEORIE VÁZÁNÍ) *PA: Reflexiva musí mít být vázána subjektem v rámci domény, kde je subjekt specifikován. Přes hranice této domény je vázání nemožné. 2. ZÁJMENA Petri ho*i/j holí. Petri holí jeho*i/j. Petri uklízí jeho*i/j boty Karelj opravdu nemá rád Petrovoi spoléhání na něj*i/j. ===> (PRINCIP B TEORIE VÁZÁNÍ) PA: Zájmena nesmí být vázána v rámci domény se specifikovaným subjektem. (Ekv.= Zájmena musí být volná v rámci domény se specifikovaným subjektem.) Mimo tuto doménu mohou být vázaná: [Každé dítě]i má radost, [ když mui jehoi rodiče koupí něco dobrého. ] 3. C(onstituent)-command (c-komando) Petrůvi jezevčíkj se*i/j kousl. Petrůvi jezevčíkj kousl svého*i/j pána. C-komando: A c-komanduje B, pokud matka A dominuje B, a A nedominuje B [[A [X Petruv] pes ] [ kousl někohoB ] ] Ve struktuře nahoře fráze Petrův pes c-komanduje objekt slovesa. Proto objekt může být touto frází vázán. Posesor Petrův ale ne-C-komanduje předmět slovesa (c-komanduje jenom uzel pes). Proto tento posesor nemůže anaforu vázat. ===> (PRINCIP A TEORIE VÁZÁNÍ) PA: Reflexiva musí mít být vázána c-komandujícím antecedentem v rámci domény se specifikovaným subjektem. Přes hranice této domény je vázání nemožné. Posuďte dále následující fakta: Petrovo chválení sebe *Svoje chválení Petra Existuje snaha odvodit tento kontrast z c-komanda. Existují důvody pro tvrzení, že struktura jmenné fráze je následující: [ x-ovo [ chvaleni y ] ] Ten Petruv obraz Benatek se mi libi, ten tvuj ne. Struktura nahoř predikuje, že y může být anafora vázaná x-em (x c-komanduje y), ale x nemůže být vázáno y-em (x c-komanduje y) Podobná hierarchie platí ve větě. Subjekt může vázat anaforu v objektu, ale ne naopak. A toto platí bez ohledu na aktuální členění větné (slovoslednou variaci vzjadřující starou/novou informaci): *Svůji pes má rád [každého pána]i. *[Každého pána]i má rád svůji pes. [Každý pes]i má rád svéhoi pána. Svéhoi pána má rád [každý pes]i. Adverbiále může být vázané objektem, ale objekt nemůže být vázány adverbiálem. Petr skládal cihly na sebe Petr skládal sebe na cihly Existuje hierarchická organizace větných členů: SUB > OBJ > ADV [ SUBJ [ V [ OBJ [ P ADV ] ] ] ] 3. Úkol: vázání anafor v imperativu a infinitivu Ohol se! Umyj se! Ohol ho! Umyj ho! Jak jsou interpretována zájmena a anafory v předcházejících příkladech z hlediska koreference s agentem? Lze v agenta v imperativu vyjádřit? Chovají se anafory a zájmena jako by byl agent syntakticky přítomen? Petr dovolil vojákům oholit se. Petr přikázal vojákům oholit se. Petr pomohl vojákům oholit se. Ve větách výše jsou dva argumenty: Petr a vojákům. Který z nich váže reflexivum se? Podívejte se nyní na následující větu: Petr slíbil Marušce oholit se. Ve větě jsou dva argumenty: Petr a Marušce. Který z nich váže reflexivum se? Existuje nějaký rozdíl ve vázání reflexiva u slovesa přikázat a slíbit? Pokud ano, jak tento rozdíl vysvětlit? Všimněte si, že slovesa slíbit a dovolit se liší tím, který z jejich argumentů je interpretován jako agens děje, vyjádřeného infinitivem. Koreluje nějak tento rozdíl s interpretací reflexiva se?