Buzíčci – kniha o nich, nejen pro ně

Jan Folný (vlastním jménem Jan Folvarčný) debutoval v roce 2010 se svým románem Od sebe k sobě.
V létě 2013 v nakladatelství Host vyšla jeho druhá kniha s názvem Buzíčci, která se od té první
liší povídkovou formou a tak trochu i tématem. Tentokrát je to totiž čistě jen o homosexualitě.

Knihu tvoří jedenáct povídek navzájem provázaných postavami. Vedlejší postavy jedné povídky se
v další stávají hlavními aktéry příběhu. Tak je to například v povídkách Supertalent a Dort pro
Honzíka. Hlavní postava, neúspěšný účastník pěvecké soutěže, se silně upíná ke své nejlepší
kamarádce Anně a její rodině, přítelkyni Martě a synovi Honzíkovi, a rekapituluje všechny své, ve
většině případů neúspěšné vztahy. Z Marty se stává hlavní postava v momentě, kdy ji na ulici osloví
a pozve na kafe cizí dívka a tím zároveň ohrozí pevné základy Martina vztahu.

Jedním z nejdůležitějších prvků knihy je jazyk, jehož prostřednictvím autor v povídkách navazuje
správnou atmosféru. Dokáže to hned v první povídce, která je napsána formou homoblogu, který si
píše dvacetiletý Michal. Ten se s pomocí vulgarismů a queer jazyka otevřeně vychloubá divokým
stylem svého života a zároveň se přiznává k nákaze virem HIV. Dále jsme svědky, jako komentáře
zaplavující jeho blog monumentálně ovlivňují Michalovu psychiku, chování a postavení ve
společnosti.

V dalších povídkách se setkáváme se seniorem, který shrnuje svůj dosavadní život a přitom tajně
pozoruje dvacetiletého souseda odnaproti. S učitelem na střední škole, který si není schopný
přiznat svou homosexualitu nebo s Vietnamcem Čin – činem, který se v dopise babičce vyznává z lásky
ke svému nejlepšímu kamarádovi. Povídka, která spojuje nejvíce příběhů, se skládá ze slohových
prací Honzíka, syna Anny a Marty. Ten jako žák páté třídy dostane za úkol napsat slohovou práci,
kdy musí popsat maminku, v druhé verzi také tatínka nebo má napsat dopis prezidentovi republiky.
V této povídce jako jediné je zachycena jakási autenticita autora.

Přestože se kniha skládá z několika příběhů, působí velice jednotně a tento prvek ještě umocňuje
setkání několika postav ve stejném pražském klubu. Ten se v knize objevuje hned v několika
příbězích, někde je zmíněn jen taneční parket, v jiné povídce nás autor zavede rovnou do darkroomu.

Znatelný je v knize prvek ironie, se kterým si autor pohrává hned u několika postav. Například u
již zmíněné titulní povídky Buzíčci, kdy Folný vyobrazuje dvacetiletého mladíka, kterému jde jen o
peníze a popularitu. Postava je líčena velmi věrohodně, a přesto je zde citelná lehká ironie
s jakou autor jí přidává na charakteru. U jiných postav zase dokáže projevit alespoň špetku
soucitu, vše ovšem v takové míře, aby čtenáři nepodbízel zbytečně srdceryvnou historku o ničem.

Kniha není film, proto se dobrého konce jen tak nedočkáme. Tak to v životě prostě chodí a Jan Folný
si je této skutečnosti plně vědom. I tak nám nabízí knihu plnou emocí, zážitků a zkušeností, které
se každý den dějí nám všem, v případě Buzíčků jde však přece jen o mnohem zajímavější verzi.


FOLNÝ, Jan. Buzíčci. Brno, Host, 2013, 253 s.