Minimálně včerejší poezie

Zhruba v polovině letošní roku vyšel v nakladatelství Pavel Mervart debut Pro parohatou zvěř
jednadvacetiletého studenta Davida Kořínka, oceněného na několika literárních soutěžích (Ortenova
Kutná Hora, Hořovice Václava Hraběte, …). Jedná se o sbírku básní, která je rozdělená na dvě části
– a to jak z hlediska kompozice, tak i kvality.

První oddíl Dálkové spoje tvořený pětadvaceti texty by klidně mohl fungovat jako samostatná
básnická sbírka. Autor zde balancuje mezi několika odstíny sentimentálních nálad a nabízí čtenáři
pohledy do života lyrického subjektu či dalších postav. Jak název napovídá, týkají se básně,
alespoň částečně, cestování, ale rozhodně to není cesta kolem světa, či do nitra černošského
kontinentu, jedná se spíše o posouvání za hranici připustitelného, cestu mezi suterény mrakodrapů
s Bohem v zádech nebo jůrositytrejnem o čtyři sta šedesát tři mililitrů dále. Kromě putování však
upovídaný lyrický subjekt prožívá také svá malá dobrodružství s azylanty, časem, poezií nebo
dívkami: „Víš / vezme ti to dech / když na tebe / třiadvacetiletá / holka / z krasnýho černě /
krajkovýho prádla / vytáhne jedno prso / a jizvu / pod kterou je malý / docela nepatrný tetování /
rakovina“. Nechybí ani hádanky, náznaky filozofie, strážný anděl či vzpomínka na dětství. Autor se
celkově snaží vytvářet neokoukané situace a pocity, což se mu poměrně daří, a tak může být tato
poetika, až na některá nepřirozeně znějící a neobratná přirovnání, do jisté míry příjemná.

Poema – jak je uvedeno v některých recenzích a také v anotaci – Triumvirát je rozčleněna na několik
částí podle data a vypráví příběh tří, ne zrovna bratří, ale tak nějak příbuzných – Esexe, Vatariho
a Gabriela – tří, ne zrovna bratří, ale tak nějak příbuzných složek lidské mysli. Každá z nich má
odlišné vlastnosti, Esex se rád obléká a je zmrzlý, Vatari miluje a je romantický hrdina, Gabriel
žehlí a dělá reklamu… Celý text je založen na záměrném opakování pasáží, do kterých přidal autor
také dějovou linku – románek „trojhlavého“ hrdiny s nerozhodnou dívkou – a tak se v hromadě prádla,
cigaret a kávy objevuje i náznak příběhu s happyendem. Páteří Triumvirátu měla být zajisté forma
(opakování, stereotyp atd.) a děj měl pravděpodobně pouze dolaďovat celkové vyznění, bohužel
kombinace těchto dvou nepříliš povedených částí rozhodně ovoce nepřinesla. Na rozdíl od Dálkových
spojů je tato „poema“ doslova zasypaná hromadou prázdných obrazů, myšlenek a pocitů tří, ne zrovna…

Sbírka Pro parohatou zvěř je napsána jednoduchou obecnou češtinou, ve volném verši, bez hlubších
metafor. Autor obratně využívá různých „nápisů“ internetu (odesláno / doručeno / a přečteno), hry
se slovy (alespoň na některých místech) a také nápadné grafiky. Celkově má sbírka i autor dobrý
potenciál a i přes druhou část a některé trapně znějící verše Dálkových spojů se dá považovat za
poměrně podařený debut. Vhodné hodnocení nabízí také úryvek z první básně sbírky: „až moc dobře víš
/ že co mělo bejt / řečeno / už bylo / ale i tak to opakuješ / i když trochu jinak / současná
poezie / je většinou / minimálně / včerejší“.


KOŘÍNEK, David: Pro parohatou zvěř. Pavel Merhart: Kostelec. 2014. 69 s.