Prof. Jiří David (nar. 1933) Studia a profese do r. 1989 •Studia PdF UK v Praze, postgraduální studium estetiky na FF UK v Praze, 1962 - 65 odborný asistent na katedře výtvarné výchovy v Liberci, 1966 – 69 na PF v Ústí nad Labem •1969 – účast na celosvětovém kongresu INSEA v New Yorku, zde odborná stáž, v témže roce vyloučen z politických důvodů z fakulty a do roku 1988 působí v dělnických profesích, publikuje pod jménem Věra Davidová Po roce 1989 •1990 – odborným asistentem, později docentem (1991) a profesorem (1996) na PedF v Hradci Králové. Publikace •Od roku 1959 publikuje v časopisech Estetická výchova a Výtvarná výchova, • Estetika, Literární noviny, Ateliér, Art Reacher (USA), přednáší na domácích a mezinárodních kongresech INSEA (Helsinky, Krakov, Prešov) •Od roku 1998 členem katedry výtvarné výchovy na PdF UJEP v Ústí nad Labem, zde působí také ve vědecké radě, je členem oborové rady pro výtvarnou výchovu, dále konzultantem a examinátorem doktorandského studia. Kromě časopiseckých článků a referátů vydal také několik monografií o výtvarné výchově, je autorem mnoha předmluv a doslovů k výtvarným monografiím. Výběr z publikací: monografie a články o výtvarném umění •Vladimír Komárek, monografie, Liberec 1967 •Komentář k Pedagogickému skicáři Paula Kleea, Hradec Králové 1989 •Hledání živé vody, Literární noviny 1990 •Václav Špála – malíř živlů, text do katalogu, Praha 1990 •Zduchovnění tělové zkušenosti u Jiřího Bartůňka, text do katalogu, Praha 1994 •Mýtus tvorby a malba duchovního zření v díle Václava Boštíka, Rychnov n.Kněžnou 1992 •Epilog s mysteriem oběti, času a letícími labutěmi, text do katalogu Praha 1995 •Postmodernismus a prostor duchovních hodnot v zemi sametové revoluce, in Kavárna, Praha 1997 •Vánoční motivy v českém výtvarném umění, in Vánoce v české kultuře, Vyšehrad 2001 •Vladimír Komárek – nová monografie, Studio JB 2003, úvodní esej Monografie o výtvarné výchově •Oči dokořán, Liberec 1965 •Umění a děti, SPN 1976, pod jmény Davidová a Linhart •Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén, Polička 1993 Stati ve sbornících a referáty na sympoziích •Autentický výtvarný projev dítěte ve světle racionalizovaných představ, in Sborník – Zpráva 18. světového kongresu INSEA Praha 1966 •Setkání tvarové a hlubinné psychologie ve výtvarné výchově (pod jménem Věra Davidová), Estetická výchova 1988 • •Spor o hemisféry ve výtvarné výchově (pod jménem Věra Davidová), Estetická výchova 1989 •Princip ztotožnění v životě, umění a estetické výchově – příklad staré čínské didaktiky, Estetická výchova 1990 •Česká INSEA v hodině mezi psem a vlkem, INSEA Listy české sekce 1995 •Ontologie výtvarné výchovy, ekologie, emocionalita, sborník národního sympozia INSEA, Žďár n. Sázavou 1996 •Play as the ecophilosophical phenomenon in education. The international conference on play, Krakov 1998 •Arnheimova psychologie modernismu v době postmoderní, in Kompozice podle R. Arnheima. PedF UK Praha 1997 •Hra a její duchovní tvar, Sborník české sekce INSEA, Ústí n. Labem, Ke kořenům oduševněného tvaru, 1998 •Výchova duše v rozporných podmínkách postmodernismu a evropské integrace, SSEA – INSEA, Košice 2000 •Diskurz a škola ve věku prázdnoty, in Ergo Ústí n. Labem 2002 • •Rituál a symbol jako etičtí činitelé výzkumu, in Babyrádová: Rituál, umění a výchova, předmluva 2003 Okruhy témat esejistické a monografické publikační činnosti Jiřího Davida •Výtvarná výchova – historie a současnost •Výtvarná tvorba – původ elementárního tvaru a výtvarné formy, studium souvislostí obsahových a formálních principů vzniku výtvarného díla (Klee, Arnheim, Boštík, Sýkora) •Hlubinná a tvarová psychologie ve vztahu k výtvarnému projevu •Duchovní obsah tradic a postmoderna Výtvarná výchova •Identita výtvarné výchovy •Vzhledem k historickému vývoji kultury, jíž je výtvarná výchova součástí, bych úděl a tvář předmětu nejobecněji charakterizoval především jako hledání vlastní identity měřítky jeho kontinuity a diskontinuity. •Historie výtvarné výchovy •Výchozí romantické a duchovní principy výchovy a estetiky byly téměř zcela překryty racionalistickým pragmatismem a scientismem. Příchod fašismu a válka předčasně ukončily toto reformní období otevřených diskuzí a vášnivých polemik mezi pedagogy, tedy diskurz v plném slova smyslu. Omyly teorie a praxe výtvarné výchovy •Socialistická pedagogika padesátých let vnesla do výtvarné výchovy eklektické vulgární ideologie a estetické doktríny na pozadí primitivní verze scientismu devatenáctého století a akademismu, a tím popřela veškerý dosavadní vývoj. •Teprve v šedesátých letech se postupně uvolňovala „racionalisticky iracionální“ doktrína socialistického realismu a výtvarná výchova se postupně rozvzpomínala na své někdejší progresivní tradice včetně romantizujících antropocentrických kořenů dětské spontánní tvorby (18. kongres INSEA v Praze 1966). •Na kongresu INSEA v Praze roku 1966 se projevil i vliv německé didaktiky, jež rovněž opožděně a poněkud eklekticky reagovala na některé tradice Bauhausu, které metodiky rozpracovala do formálních systémů a didaktických řad jako výcvik k tvořivé práci s výtvarnými elementy. Podněty vývoje české výtvarné pedagogiky •Česká výtvarná výchova obratně asimilovala a po svém i tvořivě rozvíjela staronové podněty. Někdejší psychologismus „staré školy“ zde zápolil s formálním artismem v pojetí řízeného dětského výtvarného projevu. Didaktika výtvarné výchovy se v této situaci projevovala jako racionální i poetická metodika modernistické povahy. Eklekticismus •Didaktika se snažila především o kultivaci výtvarné formy. Teorie se v podstatě redukovala na popularizaci soudobých trendů v západním umění, avšak bez hlubší psychologické nebo estetické reflexe… Bylo to období jakéhosi pozitivního eklekticismu, který znamenal nesporný rozkvět naší výtvarné výchovy, jež opět nabývala světového ohlasu. •Sedmdesátá léta poznamenaná okupací a dalším terorem ukončila veškerý entuziasmus, byl to počátek legálního žití z podstaty, tedy pouhého tristního přežívání. Kritika pluralistického komunikačního diskurzu •Pod hesly jako „tvorba vizuálního zobrazení“ se má výtvarná výchova stát součástí „tržního jazyka“, který si „vybírá“ z plurality nabídek prostřednictvím médií na základě „pluralistického komunikačního diskurzu“ a jeho znakových prostředků a poznání prostřednictvím médií. V průběhu tohoto „diskurzu“ je fenomén dítěte nazírán jako objekt bez vlastní identity, jakýsi konstrukt, odrážející vlivy mediální vizuální pseudokultury. Východiska z dané situace •Umělý rozpor mezi přírodou, civilizací a kulturou, který se vytváří na pozadí úzkosti z „pluralistického diskurzu“ lze řešit jen na základě celistvého holistického přístupu k fenoménu žité a reflektované skutečnosti, tedy i lidské kultury jako vědomé péče o dějinnou kontinuitu duchovních struktur. …K integraci kulturní Evropy můžeme jako vychovatelé přispět jen na základě pochopení hlubinných zdrojů našeho individuálního i kolektivního bytí. • Jiří David, Výchova duše v rozporných podmínkách postmodernismu a evropské integrace, Košice 2000