Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) Vrcholné hry 1895 Racek  1897 Strýček Váňa  1900 Tři sestry  1900 Višňový sad  Dobové zařazení realismus, naturalismus (Ibsen, Strindberg)  začátek moderních směrů (symbolismus, dekadence)  ruští současníci: Tolstoj, Gorkij, Suchovo-Kobylin  Čechov - žánrový synkretismus (slučování žánrů)  prvky realismu, symbolismu, impresionismu ➢ prvky dramatické, lyrické ➢ hry kolísají mezi vážným, komickým a tragikomickým ➢ mísí sentimentální a groteskní ➢ Gustav Freytag – Technika dramatu (1863) vytváří pravidla správné strukturní výstavby dramatu vychází z klasicistní normy, kombinuje tradiční dramatické prostředky  základní rámec – konfliktní situace = souboj protichůdných sil → cíl: dramatičnost, napětí  jednota děje, silný hrdina, závažné události, motivace  pečlivá expozice, příčinné logické řazení událostí (příčina → následek), budování scény k jejímu vyvrcholení, manipulace s překvapivými zvraty  zápor – nedbá na charakterizaci postav, protože se soustředí na zápletku  Freytag - schéma ● A – úvod (EXPOZICE) B – stupňování / stoupání (KOLIZE) C – vrchol (KRIZE) D – obrat / klesání (PERIPETIE) E – závěr (KATASTROFA) x – moment 1. napětí y – tragický moment vrcholu z – moment posledního napětí A x B D z C y ● ● ● ● ● E ● ● Čechov vs. tradiční stavba dramatu        chybí klasický konflikt zdánlivá nedějovost nedodržuje tradiční klenutí výstavby dramatu chybí ústřední postava chybí ústřední zápletka postavy nejsou výjimeční lidé nezobrazuje výjimečné události – zásadní dějové momenty se odehrávají mimo jeviště Lyrické drama   nálada, atmosféra na úkor dějovosti, akce subjektivní postoje postav nahrazují dramatickou objektivitu konflikt probíhá v citovém životě metaforičnost u nás: Fráňa Šrámek, František Hrubín    Postavy  není jedna ústřední, paralelní odvíjení několika osobních příběhů individuální charakterizace – jazyk, typické jevy ve vyjadřování, pohybech, oblékání příslušníci střední vrstvy, ne výjimečné osobnosti ne černobílé charaktery, ale postihuje citovou ambivalenci, odstiňuje psychologii vnitřní konflikt mezi sny, ideály, touhami a realitou, kterou nejsou schopny ovlivnit     Děj  nesouvislé nakupení dějových momentů vypjaté momenty za scénou postavy vedou debaty o ideálních, vznešených věcech, jejichž realizace je v dané situaci nemožná → pocit marnosti z rozporu mezi ideály a nudným, prázdným životem tzv. spodní proud (podtext) – vnitřní děj charakterizující postavy nepřímo, zdánlivě bezvýznamné repliky mají pro pochopení vnitřního světa postavy větší význam než dlouhá promluva    Čas  minulost a budoucnost zastiňují přítomnost, která je pro postavy jakýmsi meziobdobím nespokojenost v přítomnosti, břemeno minulosti utápějí se ve vzpomínkách nebo se upínají do budoucnosti tzv. carské bezčasí – vše vypadalo klidně a jakoby bez času – strnulý centralistický systém vytvářel zdání spořádanosti    Jazykové prostředky  pauzy, nedořečená slova, zámlky, opakování – vyjádření vnitřního života postav dialog – promluvy jednotlivých postav do sebe nezapadají, neragují na sebe, každý pohroužen do svých myšlenek → společné téma je jedna z charakteristik dialogu monolog – ne ze situace (probíhá ve společnosti), ale z tématu vyjadřuje osamění, izolaci jedince, lidé si nerozumí slova ztrácí původní význam, nabývají nového, který vyplývá až z kontextu hry → symbolický význam, „leitmotiv“ postavy zvuky – hudba, pohvizdování, odbíjení hodin, kácení stromů, výstřel      Další prvky Čechovových dramat      4 dějství kritičnost – kritika soudobého stavu společnosti symboly – např. racek, sad, požár postava lékaře ! důležité! - Čechov není první, kdo užil zmíněné dílčí postupy, ale první, kdo je uplatnil v takové míře a učinil je součástí výstavby dramatu → nový typ dramatu Inscenační možnosti  zpočátku veřejnost hry nepřijala – nebyl odpovídající přístup, chyběla i divácká zkušenost s daným typem dramatu úspěch až inscenace MCHAT (1898) – Moskevské umělecké divadlo – Stanislavskij, Němirovič-Dančenko psychologicko-realistické herectví komedie / vážná hra ?, melancholie / optimismus? ruská avantgarda hry chápala jako přechod mezi realismem a modernismem     Doporučená literatura ● CIGÁNEK, Jan. A. P. Čechov. Praha: Orbis, 1964. ČERMÁKOVÁ, Jarmila. Některé principy dramatické estetiky Čechova. Brno: FF UJEP, 1970. HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008. SZONDI, Peter. Teória modernej drámy. Bratislava: Tatran, 1969. Skaftymov, A. P. O konfliktu her A. P. Čechova. Praha: Orbis, 1961. Honzl, Jindřich. Herecká postava. In: Slovo a slovesnost, roč. 5, 1939, č. 3, s. 145-150. (Dostupné online) ● ● ● ● ●