C i t á t y



Francouzské věty Hesteřiny:

str.8

... nabitého dětskými hlasy, jen zpěvavě pronášely francouzská slova, zpívaly nábožné písně a
rozebíraly otázky z občanské nauky. Avez-vous une maison jolie? Oui, j ai une maison tres jolie

Folův hlas vykládá občanskou nauku, Bůh milosti své přej ti a dobro završ bratrstvím

str.192:

obličej se jí rozžije galským výrazem - tváře jako jablíčka, rty jako sušené švestičky - a Hester,
vychutnávajíc úvodní dvouhlásku a závěrečnou nosovku jako dva likéry, slovo za slovem pronáší: Dieu
est tres fin.

Na vteřinu se rozhostí ticho. Řekněte to ještě jednou, poprosí ji Caldwell.

Dieu - est - tres - fin. Ta věta mě vede celým životem.

Bůh je velmi - velmi jemný?

Oui. Velmi jemný, velmi elegantní, velmi útlý, velmi vybraný. Dieu est tres fin.


Caldwellova naděje je ještě podpořena Hesteřinou magickou francouzskou větou.



Vergilius I, 314 - 417


Aeneas přistane u Karthaginy a jde na výzvědy jen se svým druhem Achatem. Zjeví se mu matka:


314-320

Cui mater media sese tulit obvia silva

virginis os habitumque gerens et virginis arma

Spartanae, vel qualis equos Threissa fatigat

Harpalyce volucremque fuga praevertitur Hebrum.

Namque umeris de more habilem suspenderat arcum

venatrix dederatque comam diffundere ventis,

nuda genu nodoque sinus collecta fluentis.

Vaňorný:

Pojednou prostřed lesa mu vkročila do cesty matka

s dívčí tváří a šatem a se zbraní dívčiny spartské,

podobná Harpalyce, jež v Thrákii předbíhá koně

velkou rychlostí svou neb předhání proudící Hebrus.

Na pleci lehký luk má zavěšen, jako je zvykem

lovkyně, a vlající vlas jí rozvívá vanutí větru,

kolena její jsou holá a uzlem sepjaté roucho.


Venuše ho osloví, předstírá, že je lovkyně hledající svou přítelkyni. Aeneas okamžitě

 pozná, ńe je to bohyně:


327-329

O quam te memorem virgo? namque haud tibi vultus

mortalis, nec vox hominem sonat; o, dea certe

(an Phoebi soror? an Nympharum sanguinis una?)

sis

Vaňorný:

Jak tě však oslovit mám, ó dívčino? - nejsou tvá líce

lidská - po lidsku nezní tvůj hlas - tys bohyně jistě!

Jsi snad Foebova sestra - Ti pocházíš z rusalčí krve?


Aenes jí slibuje oběti za zodpovězení otázek, které pro něj mají povahu vitae necisque, Venuše
hypotézu odmítne a Aeneas je zaujat jejími odpověďmi a už dál o bohyni nemudruje. Bohyně  mu
sdělí,žńe je v punské krajině, kde panuje Dido, vypráví mu i o tom, jak její bratr Pygmalion zabil
jejího muńe Sychea. Aeneas si stěžuje na svůj život, bohyně to nemůže snést a dá mu dobré rady.


402-410:

Dixit et avertens rosea cervice refulsit,

ambrosiaeque comae divinum vertice odorem

spiravere; pedes vestis defluxit ad imos;

et vera incessu patuit dea. Ille ubi matrem

agnovit tali fugientem est voce secutus:

Quid natum totiens, crudelis tu quoque, falsis

ludis imaginibus? Cur dextrae iungere dextram

non datur ac veras audire et reddere voces?

Potom se obrátí Venus, a růžová šíje se zaskví,

božský na hlavě vlas jí rajskou zavane vůní,

krátký pak lovčí šat jí dolů splyne až k nohám.

Bohyni již sám krok jim prozradil. Jakmile matku

poznal, těmito slovy, jak prchala, zavolal na ní:

Pročpak tolikrát, matko, i ty tak krutě šálíš

klamnou přetvářkou svou? - Proč rukou stisknouti ruku,

proč též pravdivou lež nám nedáno slyšet a mluvit?


Matka je zakryje oba mlhou, aby je nikdo neviděl a mohli vstoupit  do Karthaginy, sama, spokojena
výsledkem svého snažení, odletí na Pafos.