Vojtěšské legendy


Legendy o svatém Vojtěchovi se v českém prostředí staly na dlouhou dobu neprávem upozaděným dílem.
Více pozornosti jim věnovali převážně polští historici, kde je sv. Vojtěch řazen mezi národní
patrony. Bez povšimnutí nezůstal ani u Němců, Rakušanů či Maďarů. Na rozdíl od jiných legend se
liší ve dvou hlavních rovinách:

·                    jsou psány pouze latinsky – souvisí s Vojtěchovou orientací na Řím

·                    vznikly velmi krátce po Vojtěchově mučednické smrti (U997) – na jejich vzniku
se podíleli převážně lidé, kteří sv. Vojtěcha osobně znali


Legenda Canapariova (FRB I, s. 235 – 265)

Jiným názvem Vita prior. Za jejího autora byl považován Vojtěchův spolubratr z Avertina Jan
Canaparius (U1004). Tuto informaci uvedl H. Pertz v MGH, SS IV roku 1841. Stejného autora se držela
i polská historička Jadwiga Karwasińská, která položila vznik první verze (redakci A – aventinskou)
do roku 999. Zrod redakce B (taktéž aventinské) klade mezi roky 1002 – 1004 a redakci C
(montecassinskou) do 1. třetiny 11. století.

S odlišným přístupem viděl autorství Jana Canaparia Johannes Fried, který jej na berlínské
konferenci (r. 2000) přiřknul lutyšskému bikupovi Notkerovi (972 – 1008). Jeho hypotézu podpořil i
Jürgen Hoffman na základě textového rozboru. Stejný názor zastává i Dušan Třeštík, který svou
domněnku odůvodnil obsahem legendy. Současně uvádí, že autorem nebyl zřejmě biskup sám, ale některý
z jeho kleriků. Dle Frieda první redakce (označovaná jako otonská – A), vznikla zřejmě kolem r.
1000. V krátké době vznikly i dvě kratší aventinské redakce B[1 ]a B[2] (1. desetiletí 11.
století). Redakce B[2] se stala předlohou pro montecassinskou verzi C, jejíž zrod se klade před
r.1087.


Bruno z Querfurtu, Život sv. Vojtěcha (FRB I, s. 266 – 304)

Legenda zvaná Vita altera. Její autor (U1008 při misii v Prusku) byl Vojtěchovým spolužákem
v Magdeburgu, mnichem aventinského kláštera a kaplanem císaře Otty III. Bruno při sepisování
legendy čerpal jak z Canapariovy legendy, tak z úst svědectví současníků (např. Vojtěchova
vychovatele Radla-Anastasia). Podle novějších textologických bádání bylo zjištěno, že Bruno
zpracoval Vojtěchův život ve dvou verzích: Vita longior (r. 1004 v Uhrách) a Vita brevior (r. 1008
v Polsku). Obě verze se liší pouze vypuštěním části textu.

Mimo hlavní cíl legendy, nám Bruno z Querfurtu zanechal i svědectví o tvrdých a hrubých poměrech
severně od Alp. Zatímco Canapariova legenda se zaměřuje převážně na Vojtěchův mnišský život a
vyzdvihuje jeho světské vzdělání, pro Bruna je stěžejním obdobím misijní činnost, která vede
k mučednictví.


Další legendy: Versus de passione sancti Adalberti, Passio sancti Adalperti martyris, Miracula
sancti Adalberti

Kritické vydání: Fontes Rerum Bohemicarum (FRB) dostupné on-line na
http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=11


Použitá literatura a webové stránky:

Kubín, Petr: Sedm přemyslovských kultů. Praha 2011.

Nechutová, Jana: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Vyšehrad Praha 2000.

Třeštík, Dušan: Kdo a proč vyvraždil Slavníkovce? Spor biskupa Vojtěcha s Vršovci a s českým
státem. Dějiny a současnost 28, 2006, č. 1, s. 14 – 16.


K dalšímu čtení:

Králík, Oldřich: Filiace vojtěšských legend. Academia Praha 1971.