V něm tedy poznávají jakoby za denního svě la, sami v sobě však jakoby za soumraku, jal jsme už výše řekli. Je totiž veliký rozdíl, pozná-vá-li se něco v tom rozumu, podle něhož to bylo uskutečněno, nebo samo v sobě - asi jako když! správnost čar nebo přesnost obrazců se poznávaj jinak, je-li postižena rozumem, a jinak, je-li nai| rýsována v písku, nebo jako když se spravedl-i nost poznává jinak v neproměnné pravdě a ji-i nak v duši spravedlivého. Podobně je to pak s ostatním, jako s oblohou mezi vodstvem vrch-1 ním a spodním, která dostala jméno nebe, a ja-1 ko se shromážděním dolních vod a s obnaženími země a zřízením bylin a stromů; podobně sej stvořením slunce a měsíce i hvězd, se stvořením] vodních živočichů, totiž okřídlenců a ryb a plo-l voucích oblud, a nejinak se stvořením všeho, cdj chodí a se plazí po zemi, i samého člověka, aby| vynikal nade všecky pozemské bytosti. To všecko poznávají andělé jinak v Božím Slo-| vě, v němž to vše má svoje příčiny a důvody, tl j. ty, pro které to bylo stvořeno, neproměnné! trvající, a jinak sami v sobě; ono poznání jef jasnější, toto temnější, jako poznání umění proti poznání del; leč odnášejí-li se tato díla ke cti| a chvále samého Stvořitele, tu se jaksi rozbřes-kuje jitro v mysli pozorujících.
30. O dokonalosti íísla äest, prvního, které 3e dáno hodnotou i zlomků.
Ale vypravuje se o dokonání těchto věcí v šestn dnech, an tentýž den se šestkrát opakuje a i<M pro dokonalost čísla šest; ne že by Bůh bývali potřeboval časového rozpjetí, jako by nemohli
588
jstvořiti najednou všecko, co by potom přiměře-Biými pohyby uskutečňovalo čas - ale protože íčíslem šest je naznačena dokonalost jeho děl. Eíslo šest je totiž prvé, které je dáno svými plomky, t. j. svou šestinou a třetinou a polovi-Ieou, t. j. jednou a dvěma a třemi, jejichž součet [je šest. Při této početní úvaze musíme pak roz-■uměti zlomky jen ty, při kterých můžeme uvésti pen jmenovatele, jako je polovina, třetina, čtvrtina a další, pojmenované podle nějakého čísla. [Tedy když na př. čtyři jsou nějakým zlomkem ijlevíti, nemůže se proto ještě říci, kolikátou čás-Ití devíti jsou; o jedničce to však říci můžeme, nieboť je devítinou; i o třech ano, neboť je to Břetina devíti. Avšak součet těchto dvou zlomků Bevíti, t. j. devítiny a třetiny, t. j. jedničky a Brojky, není ani zdaleka jejím celkem^ jenž tvo-
ří devět. Podobně při desítce: čtyřka tvoří ja-íkousi její část; ale kolikátou, to se nedá říci; o Ijedničce to však říci můžeme; nebof ta je její ■desetinou. Má i pětinu, totiž dvojku; má i poloninu, totiž pět. Ale tyto její tři zlomky, desetina
a pětina a polovina, t. j. jedna a dvě a pět, se-Ičteme-li je, nedávají deset; dávají totiž osm. Bíaopak součet zlomků čísla dvanáct je převy-Ižuje; má totiž dvanáctinu, t. j. jedničku, má šes-Itinu, t. j. dvojku, má čtvrtinu, t. j. trojku, má ■třetinu, t. j. čtyři, má i polovinu, t. j. šest; ale
jedna a dvě a tři a čtyři a šest nedává dvanáct,
nýbrž více, totiž šestnáct.
iTo jsem uznal za dobré krátce připomenouti, [abych vysvětlil dokonalost čísla šest, které, jak Bečeno, je první, které je samo dáno součtem pvých zlomků; a v něm Bůh dokonal svoje díla.
589
Proto nesmíme podceňovat číslo, jehož veliká závažnost vysvítá pozornému čtenáři z mnoha míst svatých Písem. Ne nadarmo bylo řečeno ve chválách Božích: „Všecko jsi uspořádal podle míry, počtu a váhy" (Moudrost 11,21).
31. O sedmém dni, který znamená naplnení a odpočinutí.
Avšak sedmého dne, t. j. téhož dne, opakovaného po sedmé (kteréžto číslo je také jiným způsobem dokonalé), mluví se o Božím odpočinku;^ při tom se mluví nejdříve o posvěcení. Bůh tedy* nechtěl ten den posvětiti při žádném ze svých skutků, nýbrž při svém odpočinku, který nemá večera; neboť není žádným tvorem, aby se poznával jinak v Božím Slově a jinak sám v sobé a tak vytvořil jiné poznání jakoby denní a jinél jakoby večerní.
O dokonalosti čísla sedm se arci dá říci mnoho I ale jednak už tato kniha je rozsáhlá, jednak se obávám, abydí nevzbudil dojem, jako bych chtěl při každé příležitosti ukazovati spíše marnivě nežli účelně svoje věděníčko. Je tedy nutno se mírniti a odvažovati, abych snad, mluvě příliš| o čísle, nezdál se nedbati míry a váhy. Snad tedy stačí, zmíním-li se, že první veskrze liché číslo jsou tři, veskrze sudé čtyři; a ta dvě dávají číslo sedm. Proto se ho často užívá na označení! čísla vůbec, na př. „Sedmkrát padne spravedlivý a povstane" (Přísl. 24,16), t. j. kolikrátkoliv padne, nezahyne; čímž nejsou míněny nepravosti, ale soužení, vedoucí k pokoře. Podobně: „Sedmkrát za den tě budu chválit" (Žalm 118, 164), což je na jiném místě vyjádřeno jinak:
„Vždycky bude chvála jeho v mých ústech" (t. 33,2). A v božských citátech se nachází mnoho takových míst, ve kterých, jak jsem řekl, se klade číslo sedm místo obecného počtu čehokoliv. Proto bývá často týmž číslem označován Duch svatý, o němž praví Pán: „Naučí vás veškeré pravdě" (Jan 16,13).
Tam jest Boží odpočinutí, protože se odpočívá v Bohu. V celku ovšem, t. j. v plném dokonání, je odpočinutí; v části však je námaha. Proto se namáháme,, dokud poznáváme zčásti, ale až přijde to, co jest dokonalé, zanikne to, co je čás-| tečné (1 Koř. 13,9n). Proto také tato Písma zkoumáme s námahou. Zato svatí andělé, po jejichž sboru a společnosti na této namáhavé pouti [vzdycháme, právě jako se těší věčnému trvání, ľtak se těší i snadnému poznávání a šťastnému [odpočívání. Pomáhají nám arci bez nesnází, pro-Itože čisté a svobodné duševní pohyby vykonávají bez námahy.
[32. O mínění těch, podle nichž andělé byli stvořeni dříve nežli svět.
INěkdo se však může přít a říkat, že slovy „Bu-|diž světlo, a stalo se světlo" nejsou označeni andělé, ale že po jeho soudu nebo učení bylo teh-idy stvořeno jakékoli hmotné světlo, kdežto an-; děle že byli stvořeni dříve, nejen před oblohou, ikterá jsouc stvořena mezi obojím vodstvem, by-|la nazvána nebem, ale i před tím, o čem stojí Ipsáno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi"; a že slova ,na počátku...' nejsou míněna v tom jjsmyslu, že toto bylo stvořeno nejdříve (když [předtím stvořil anděly), ale v tom, že všechno
590
59t