Kdo mezi vámi jest jeho věrný, nechť povstane a hájí svého Pána od bezectnosti zrady na něj vkládané, nechť vejde v bezpečné utkání, kde lze zvítěziti v slávě a zemříti v milosti. Co prodléváte, služebníci kříže, co se přetvařujete, vy, jimž nechybí ani síla tělesná ani statky pozemské? Přijměte znamení kříže a plné odpuštění všech vin, z nichž srdcem sklíčeným učiníte vyznání, uděluje vám nejvyšší kněz, Jeho vikář, jemuž bylo řečeno: „Cokoliv rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi." Přijměte podávaný dar a nechť jeden druhého spěchá předejítilk nevracející se možnosti odpustků. Žádám a radím, aby nikdo nehleděl záležitosti vlastní klásti před záležitosti Kristovy a aby pro to, co bude moci nebo může býti vykonáno v jiných dobách, nezanedbal to, čeho jinak nebude moci znovu nabyti.
A abyste věděli, kdy, kudy, jak se půjde, slyšte svou cestu: o příštích velikonocích potáhne vojsko Páně a nemalá část předsevzala jiti Uhrami. Také to bylo ustanoveno, aby nikdo nebral šatů rozličných nebo šafránových nebo také hedvábných a aby. k postroji koní neužil ničeho zlatého nebo stříbrného; toliko při štítě a dřevě sedel, kterých se užívá, když se táhne do boje, zlato a stříbro brati jest dovoleno těm, kteří budou chtíti, aby se slunce na nich třpytilo a strachem se rozpadlo množství národů. Bylo by sice třeba sledovati toto podrobněji a siřeji, než máte u sebe pana Jindřicha, moravského biskupa, muže svatého a učeného, kterého chceme míti tak vyburcovaného, aby podle moudrosti, která jest mu dána od Pána, horlivěji se snažil nadto vaše veškerenstvo burcovati. Posíláme vám také jeden z listů pana papeže, jehož nabádání jest vám přijmouti s napjatým sluchem a jeho rozkazy zachovávati. Buďte zdrávi v Pánu.
Císař Fridrich I. povoluje českému knížeti Vladislavovi za věrné jeho služby, aby směl o jistých svátcích nositi korunu jakožto odznak důstojenství královského. (Orig. v korunním archivu země- Geské.)
V Režně 18. ledna 1158.
Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice.
Fridrich z boží milosti římský císař, rozmnožitel.
Ačkoliv nás zákon přirozený i psaný nabádá prokazovati dobro
všem, zvláště jsme uznali za slušné předností zvláštní pocty vy-
výšiti především ty, kteří ve spravování císařství a obce pospolité
pravdivou radou a neúnavným přičiněním při nás stojí a pro
rozšíření slávy císařství velmi statečně bojujíce vystavují se všem
útokům nepřátel a jakýmkoliv nebezpečím, aby nemusili pozbývati
důvěry v odměňování ctností a v slávu koruny ti, kteří řádně zápasili.
Protož budiž známo všem Kristu i říši naší věrným, jak přítomným tak i budoucím, že jsme Vladislavovi, jasnému a přestatečnému knížeti českému, pro vynikající zásluhy služeb a oddanosti, jak jeho tak i všech Cechů, odznak důstojnosti, kterým jeho děd a ostatní předkové jeho, knížata česká, přízní císařské výsosti nad ostatní knížata vynikal, totiž čelenku nositi povolili a skrze něho všem jeho nástupcům na věky.
Rozhodujeme tedy a nezrušitelným zákonem ustanovujeme, aby řečený český.kníže Vladislav směl nositi čelenku v ty časy, kdy my nosíme korunu a odznak slávy, totiž o Narození Páně, o velikonocích a o letnicích, a nadto o svátku svatého Václava a svatého Vojtěcha, protože celé Cechy k vůli svým ochráncům ty svátky s vetší úctou a slávou světí. Jako se pak slavnost a vložení naší koruny na hlavu nemá díti leč rukami arcibiskupů a biskupů, tak řečenému knížeti českému nebudiž čelenka vkládána žádným jiným člověkem, než milým naším Danielem, důstojným biskupem pražským, a Janem, biskupem olomouckým, a jejich nástupci. Kdyby snad olomouckého biskupa nebylo, nicméně nechť vykoná to za oba pražský biskup pro vyšší důstojenství své stolice; podobně má však učiniti olomoucký, kdyby pražského nebylo. Nadto řečenému knížeti českému a jeho nástupcům přidáváme a povolujeme poplatek ze země Polské, 'který jeho předchůdcové, knížata čeští, od dávných časů z Polska dostávali. Aby pak toto naše darování a ustanovení výše jmenovanému knížeti Vladislavovi, našemu nejmilejšímu, a jeho nástupcům po všecky časy zůstalo platné a nezvrácené, tento list jsme o tom sepsati a pečetí naší zpečetiti rozkázali, přibravše vhodné svědky, jejichž jména jsou tato: Eberhard, arcibiskup solnohradský, Wiehman, arcibiskup magdeburský, Hertvík, biskup řezenský, Eberhard, biskup bamberský, Konrád, biskup pasovský, Otto, biskup frisinský, Daniel, biskup pražský, Jindřich, kníže rakouský, Fridrich, kníže švábský, Ludvík, lantkrabí durynský, Adebert, markrabí saský, Otto, markrabí míšeňský, Otto a Fridrich, falc-krabata.
Znamení pana Fridricha, nejnepřemoženějšího císaře římského. Já, Reinald, kancléř, místo Arnalda, arcibiskupa mohučského a arcikancléře, jsem ověřil.,
Dáno v Režně 15. den před kalendami únorovými, v 5. indikci, léta vtělení Božího 1157, za vlády pana Fridricha, nejslavnějšího římského císaře, 6. roku jeho vlády, císařství pak 3.
15
-i n