Flexe
Flexi v širším slova smyslu můžeme popsat jako pravidelnou obměnu slovního výrazu
(formy) v souladu s pravidelnou změnou slovního významu (obsahu). Počet a způsob
možných obměn je přitom dán skloňovacím paradigmatem (souborem tvarů skloňovaného či
časovaného slova). Skloňování nějakého slova je možné pouze v případě, že se toto slovo
skládá ze dvou komponent - tj. z jedné variabilní a jedné nevariabilní.
Nevariabilní komponenta je kmen slova tj. kořen, mimoto může slovo obsahovat afixy (tj.
derivační nebo gramatické morfémy). Afix (prefix, sufix, infix) připojuje ke kořeni další
význam. Kořen spolu s afixy tvoří kmen slova, je nositelem obsahu tj. lexikálního významu
daného slova z hlediska formy pak tedy sestává ze základního morfému (kořene) a
odvozovacích morfémů (kmenové přípony): ora-tor-em orā- zákl. morfém tj. kořen (ora =
řečnit, mluvit), -tor- odvozovací přípona (tj. derivační sufix – může změnit slovní druh;
význam sufixu –tor je „činitel děje“), -em = gram. sufix (tj. akuz. sg.). Tvoření kmene lze pak
z hlediska historické gramatiky popsat jako morfologickou operaci, při které ze základního
lexikálního prvku (v praie. “kořen”) vzniká prostřednictvím morfologických procesů:
sufixace, infixace (infix je vložen dovnitř kořene: vincō, x vīcī), reduplikace (pepulī, didicī) –
formace, tedy tvar slova, která tvoří základ pro vytváření skloňovacího paradigmatu. Jedno
slovo může obsahovat více derivačních sufixů (vic-tor, vic-tor-ia, vic-tor-i-osu (victoriosus
adj.), vic-tor-i-os-ē (adverb.).
Variabilní komponenta vyjadřuje gramatické kategorie a je tvořena skloňovacími sufixy
resp. koncovkami. Kmen tedy můžeme definovat jako jakousi „kostru“ nebo základ slova bez
skloňovacích či časovacích přípon.
Přičemž Kořen je ta část slova, která vyjadřuje základní význam společný celé skupině slov
od tohoto kořene odvozených - je tedy nositelem věcného významu. (Kořen je ovšem věc
námi vykonstruovaná).
př. kořen laud-: laus (laud +s) chvála, laudo chválím, laudator vychvalovač, laudatio chvála,
chvalozpěv, laudavi chválil jsem;
kořen. leg-: lego čtu, lectio četba, lekce, lex (leg+s) zákon, lector čtenář, lectura četba;
kořen reg-: rego vládnu, řídím, rex (reg+s) král, regina královna, regalis královský, rector
(reg+tor) vladař, regio oblast, regimen vláda, režim.
Kmen je ta část slova, která zůstává převážně nezměněna v celé deklinaci, kmen vzniká
spojením kořene s tematickým vokálem, nebo s dalšími odvozovacími morfémy – afixy bez
koncovky. Ke kmeni (tematickému vokálu nebo sufixu) se pak připojuje flektivní sufix t.j.
skloňovací či časovací koncovka. Tedy kořen laud + kmenový vokál -a tj. lauda = kmen +
časovací přípona (koncovka) - nt: lauda-nt. Sufixy, které připojují ke slovesnému kořeni
nebo kmeni význam času nebo aspektu (ornāv-, laes-, legēbā-, docea-,) jsou tzv. gramatické
sufixy.
V užším slova smyslu je flexe kombinované vyjadřování většího počtu gramatických
kategorií jedním jednotným morfémem. Tak vyjadřuje v latině dominum morfém -um zároveň
dvě gramatické kategorie - totiž akuzativ a singulár. Tento způsob kombinovaného
vyjadřování různých gramatických kategorií jediným morfémem je typický pro tzv. flektivní
jazyky.