MED bakal. 2. lekce

Pokud se odvolávám na literaturu – pro přípravu ke kolokviu,  s příslušnými tituly seznámím
studenty v přednášce.


Přechodné období – charakteristika podle přednášky, event. z literatury (různý vývoj v různých
územích), co jsou to Dark Ages

Itálie: Boethius – De coonsolatione philosophiae (O útěše z filozofie ), jeho vliv na další
literární a myšlenkový vývoj  – opět přednáška a z literatury, Řehoř Veliký (přednáška, lit.)

Hispánie: Isidor ze Sevilly, cca 560-633 – Etymologiae, série českých překladů

Galie: Řehoř Tourský, Fredegarova kronika

Britské ostrovy: Beda Venerabilis - B. Ctihodný

                                       Karolinská renesance

Poslední třetinu 8. století a celé století následující pojímáme z kulturně historického
a literárního hlediska jako období karolinské renesance a jejího doznívání. Na počátku zde stojí
převzetí vlády ve franské říši Karlem Velikým roku 768, dalším mezníkem je rok 800, kdy se Karel
stává římským císařem. Karlova obnova nebyla jen obnovou kulturní a literární: v prvé řadě šlo o
renovatio imperii, o politické obnovení římského císařství. Vidíme to i na produktech výtvarného
umění této doby, Karlův ctižádostivý cíl je zjevný z institucionálních i osobních mocenských
symbolů, na nichž se objevují antické politické motivy. V této návaznosti na antické dědictví a
zároveň ve snaze, zahájené již Pippinem Krátkým, obnovit latinu tak, aby mohla plnit funkci
úředního jazyka, dochází pak k velké kulturní obnově. Začala od jazyka a literatury.

                Právě kvůli jazykovým a literárním studiím povolal Karel Veliký již v průběhu
sedmdesátých let několik učenců a pedagogů, zejména z Itálie a z Británie, kteří působili přímo na
jeho dvoře v Cáchách, neboť domácí prostředí nebylo dostatečným zázemím, z jakého by bylo možno
vyjít pro dané kulturní snahy. Klášterům ve své říši pak uložil povinnost zakládat klášterní školy
jako centra studia a vyučování: stalo se tak dvěma oběžníky, Admonitio generalis  a Epistula de
litteris colendis z roku 800. Důležitá byla činnost školy při Karlově dvoře. Období Karlovy
kulturní obnovy bývá označováno jako karolinská renesance, tento výraz však může být zavádějící.
studium antických autorů sice mělo velkou úlohu a pro dochování literárního a kulturního dědictví
antiky má karolinská doba rozhodující význam, ale to, co se tehdy událo v duchovním životě, nebylo
návratem a navázáním na antiku, a už vůbec nemůže být řeč o sekularizaci, zesvětštění, kultury.
Antika zde nebyla primární, protože návrat k ní se dál nikoli pro ni samu.Spisy antických autorů
měly být

formálními vzory, autoritami zůstávala Bible a křesťanský starověk.

                                      U dvora Karla Velikého

Petr z Pisy (Petrus Pisanus, † před 799) – podle předn. a z literatury


Paulus Diaconus (* cca 720, † 797/799) – podle předn. a z literatury.

                Původem z Itálie, všestranný a plodný spisovatel, jeho dnes nejvýznamnějším
proslulým spisem je Historia Langobardorum. Je to první italská národní kronika.

Alkuin (Alcuinus, Albinus, Alchwin, * po 730, † 804)

                Alkuin byl nejvzdělanějším mužem na dvoře Karla Velikého, narodil se v Británii.

Carolus magnus et Leo papa – Paderbornský epos

Pod vlivem Karlovy korunovace byla složena báseň, jejíhož autora neznáme a která popisuje setkání
Karla Velikého s papežem Lvem III. v Paderbornu roku 799 před Karlovou korunovací.

                Einhard (Eginhardus, Einhardus, * 770, † 840)

Einhard patřil ke druhé generaci karolinských spisovatelů, byl už franského původu. Einhardovým
hlavním dílem je Vita Caroli, jedinečný spis, inspirovaný Suetoniem, užívající klasické dikce.

                                         Klášterní tvorba

Hrabanus Maurus (Rabanus, * cca 780, † 853)

Hrabanus byl v prvé řadě teolog, ale  vysoce bývá ceněno především  jeho básnické dílo. Jeho
největším básnickým výkonem je sbírka figurálních básní De laudibus Sanctae crucis (z r. 810) ve
dvou knihách: první obsahuje samotná carmina figurata, druhá prozaické převyprávění jejich textu a
komentář. V každé z těchto osmadvaceti figurálních básní je do čtvercového bloku vytvořeného
hexametry vpraven různými sestavami hlásek symbol kříže, konstruovaný v různých geometrických
tvarech, v podobě osob (Kristus na kříži, andělé, jednou dokonce postava Ludvíka Pobožného držící
kříž a štít) nebo velkých písmen;

Walafrid Strabo (Walahfridus, * 808/9, † 849)

Do počátků jeho tvorby patří nejdelší veršovaná skladba, jakou kdy sepsal, Visio Vettini. Je to
první básnický popis vidění, snové cesty po mimozemských světech. Pochází z roku 824, kdy
v Reichenau onemocněl Walafridův učitel Wetti.

Vrcholem Walafridovy básnické tvorby je Liber de cultura hortorum (Hortulus), hexametrická báseň
(444 veršů) o bylinách a květinách klášterní zahrady, kterou autor sepsal v době svého opatského
úřadu v Reichenau.

Notker Balbulus (der Stammler, * 840, † 912)

Notker řečený Balbulus (Koktavý), jehož působištěm byl svatohavelský klášter, je dalším vrcholným
autorem tohoto období. Nejvýznamnějším Notkerovým dílem je Liber hymnorum, sbírka sekvencí . Notker
byl tvůrcem veršované sekvence jako žánru.

                            OTTONSKÁ RENESANCE – 10. stol. (od 2. pol.)

10. STOL. – legendy a historiografie. Charakteristika období (Otto I. Veliký, Otto II., Theofanó).

Z autorů: Hrotsvita, Bruno z Querfurtu a vojtěšská legendistika. (V českých zemích – počátky
václavské legendistiky) – podle předn. a z literatury.

Vznik eposu – Ecbasis captivi, Waltharius

                           (KONEC 11.-ZAČ. 13. STOL. – vrcholná epocha)

                                        RENESANCE 12.STOL.

Charakteristika.

Pro nás nejzajímavější – světská lyrika. Charakter tzv. vagantské poezie. Carmina Burana – Primas
Orléanský, Archipoeta, Gualterus de Castellione . – Podle přednášky, z literatury

Žákovská poezie v Čechách – podle přednášky a zliteratury