Berlínská zeď : dřív vězení, teď atrakce
Berlínská zeď byla vnitřní osou města , jeho samozřejmostí i jeho sevřením.
Odrážela se v ní velká politika i banální každodennost a představovala výjimečný
stav, který se stal normalitou. Tak popisuje nejznámější symbol studené války
německý historik Karl Schlögel.
Dnes z něj zbylo už jen torzo a je především velkým lákadlem pro turisty a komerční
atrakci.
Místo, které nejlépe ilustruje absurditu a zvrácenost mnohaletého rozdělení Berlína i
celé země, se nachází na nejzápadnějším okraji německé metropole.
Obec Klein-Glienicke leží na území někdejšího Západního Berlína, spadá však pod
nedalekou Postupim a byla tak už součástí komunistického NDR.
Jako její výspa obklopená ze všech stran „ třídním nepřítelem“ se stala jedním
z nejpřísněji střežených úseků Berlínské zdi.
Vesnicí s 500 obyvatel nedaleko známého „mostu špionů“ , kde si Američané a
Sověti během studené války vyměňovali zadržené agenty, obehnal před 50 lety plot
z ostnatého drátu , který později nahradily 2 řady až 4 metry vysokých betonových
panelů a zcela odřízly od okolního světa. Jedinou spojnicí s nim byl nevelký most
přes říční kanál, oddělující Klein-Glienicke od filmem postavené postupimské čtvrti
Babelsberg. Projít na druhou stranu bylo možné jen s průkazem a po absolvování
policejní kontroly.
Ze zhruba 155 kilometrů dlouhého betonového valu zůstaly stát už jen zbytky, které
mají připomínat města a osudy více než 100 východních Němců, kteří za pokus o
útěk přes zeď zaplatili životem, i tisícovek dalších, kteří na 28 let připravila o příbuzné
a kamarády na druhé straně.
Zatímco pro pamětníky je vzpomínka na ní stále bolestivá, pro jiné se stala štědrým
zdrojem obživy a magnetem na návštěvníky ze zahraničí.
Na turisticky atraktivních místech spojených v centru města, jako jsou Braniborská
brány, Postupimské náměstí nebo bývalý přechod Checkpoint Charlie , stojí každý
den podnikavci v dobových uniformách a za pár eur dávají nadšeným cizincům
razítka do pasu a fotí se s nimi. Kdo se chce seznámit s trasou zdí a prohlédnout si
její pozůstatky , může si vybrat z nepřeberné nabídky pěších túr, cyklistických a
autobusových vyjížděk nebo zvolit populární „safari v trabantech“. Vše samozřejmě
s průvodcem. A komu by nestačilo odvést si jen zážitky a fotky, může skoro na
každém rohu v centru koupit údajně zaručeně pravý kousek Berlínské zdi.
Tato komercionalizace nedávné historie města má řadu kritiků, kteří varují, že se
z něj pomalu stává „Disneyland studené války“ a volají po úředním omezení těchto
aktivit – z úcty k obětem zdi.
„ Kostýmovaní pohraničníci v centru Berlína jsou vůči obětem bezohlední,“ tvrdí
vedoucí muzea východoněmecké tajné služby Stasi Hubertus Gnabe.
I pro samotný Berlín je to ale nezanedbatelný zdroj příjmů, kterého by se zadlužená
metropole zbavovala jen s těžkým srdcem. Podle odhadů přijíždí v současnosti za
památkami a atrakcemi , které se váží k době existence dvou německých států,
ročně 5,5 milionů lidí, tedy zhruba čtvrtina všech návštěvníků Berlína.