Podle Wikipedie

Denotace (z lat. denotare, označovat) znaku, slova nebo věty označuje jeho základní význam, jak
odpovídá například slovníkové definici slova. Naopak vedlejší, hlubší nebo symbolické významy
označujeme jako konotace.

To, co výraz přímo označuje, je denotát.

V lingvistice, v sémiotice a v literární vědě znamená denotace doslovný, „slovníkový“ nebo
„povrchový“ význam bez emotivních a postojových příznaků.

V logice denotace obvykle znamená extenzi pojmu, souhrn toho, co pojem označuje.

Při analýze médií je denotace předmětem prvního, spíše povrchního rozboru a týká se toho, co divák
přímo vidí. Druhá rovina rozboru se bude zabývat konotacemi, tím, co se k denotaci přidruží, co
divák vytuší, vycítí nebo co si domyslí.

V odborném jazyce, v právních a úředních textech nebo ve vědě, kde záleží na přesnosti sdělení, se
snažíme konotace omezovat a trvat na základním významu. Proto jsou v této oblasti
důležité definice a naopak se odborný jazyk vyhýbá metaforám.

Naproti tomu v běžné řeči, kde se jedná spíš o působivost sdělení, se velmi často využívá zdánlivě
„přidaných“ významů čili konotací:metafor, ironie, přehánění a podobně, které jsou charakteristické
například pro hovorový slang. Francouzský filosof Roland Barthesříká, že domnělý „základní“ význam
čili denotace je ve skutečnosti často až ten poslední, který nás v běžném hovoru napadne.^[1]Proto
je tak obtížné definovat významy běžných slov a definice často znějí pedantsky a směšně.



Konotace je vedle základního pojmového významu (denotace) druhotná, asociativní významová složka
nějakého výrazu. Může jít buď o takzvané nepojmové rysy významu
(například expresivní, emocionální, postojové, estetické, intenzifikační, evokační nebo
ideologické) nebo o obsahové rozšíření základního (prototypického) významu (extenzivní význam).
Jeden výraz mívá obvykle více konotací.

Konotace odrážejí kontext jazykového projevu i vztah uživatelů jazyka k okolní realitě a mohou být
jak pozitivní, tak i negativní.

Například slovo „vůl“ může znamenat zvíře, ale v jiném významu může mít i negativní konotace
(hlupák nebo prosťáček). Slovo „smrt“ je pro lékaře termín udávající konec života pacienta,
konkrétní událost. Ale pro pozůstalé toto slovo určuje více. Připomene to život zesnulého a
vzpomínky na něj. V tom spočívají emoce a citové zaujetí, to udává konotační význam slova.