36 16. CLEN b) před „silnými" laryngálami 7171 je člen 71 opět bez silného dageš (dá se říci, že je už implicitně obsaženo v drsném zvuku těchto laryngál): n n palác ^5iri ten palác ^3,71!1 tma "![tín ta tma "j'I^m sláva tíh ta sláva "117171 sen □í'?!! ten sen dí^Ilil c) stojí-li člen před ľl nebo před neprízvučným 2 aľl, má tvar 71: i mudrc D3ľl ten mudrc 0211h síla Vri tasila 'rrin ■ T ■ t i hory □ ,171 ty hory □',~irTľl i prach ten prach "121771 d) před prízvučným H nebo U je člen H - jako ad a): n B 3 hora "lil ta hora 11111 silný TU ten silný TU 11 5 < < k hoře'' 71171 k té hoře 7117171 T T T T T nepravost b"\Íl ta nepravost blUľl Závěr: Člen se píše , 1. před běžnými hláskami (s výjimkou 1) jako 71, s následným silným dägeš C\hňr\), 2. bez následujícího silného dägeš a) před „slabými" laryngálami KU nebo před 1 jako ľl, b) před „silnými" laryngálami 7171 jako 71 (například IjliíílTl), c) před ľl nebo před neprízvučnými 71 a U jako 71 (např. D'H7171,1DU71, d) před prízvučnými TJaSJ jako ľl (např. 11111, TUH). Poznámka ke cvičení 1: „Ten muž řekl" se vyjádří v hebrejštině „Řekl ten muž" DTK71 1QK. „Bůh stvořil" je podobně „Stvořil Bůh" DTI^H X13. T T l T - T > r v: t T V hebrejštině tedy sloveso je před podmětem; toto je běžné pořadí. (Uvidíme později, že podmět je před slovesem tehdy, je-li na něm zvláštní důraz, např. „ten muž*té\á" je tedy 173K 01X71.) ' y - T T T IT 1 Meteg je ve druhé slabice před přízvukem (kap. 4). 1 Toto je tvar slova ^Tl v pauze (kap. 14). 3 Vysvětlivka překladatele: Jde o tvar v pauze (jinak 171); se členem 17171 i mimo pauzu. " Viz kap. 35. 1 Vysvětlivka překladatele: Jde o tvar v pauze (jinak 71171); se členem 7117171 i mimo pauzu. 16. ČLEN 37 CVIČENÍ 1 stvořil K13 město TU král řekl IQíí Bůh den □ V přišel prach iau noc do, na tma ijtiřn světlo 1ÍK z, od hlava muž, člověk □ IN a 6 1 chrám, pala země, půda Tixn ,-úk (4) ny?n .n'r'? (3) Disn ,dt (2) -\bňr\ ,-\bň (i) ,b^n (8) Tjtířtn .ijttín (7) táx-in ,«fiň (6) "ryn ,t? (5) -jpírn nixn (11) n^m Drn (10) nsyn ,nssj (9) ^nn ní2ixn ,"isjn nmK (i3) Dixm ibón ,mxi i6ó (12) t t ~: u t t : t t-: t t it : I v v - t t : I v v n^rbx, jna (15) ^nm "run /jdth ts? (i4) nsym t t " VÍ t T t - i" ľ "t t "ľ 1 t t iV '. -Vx D^n'^N nox (17) b^rtn p -Srbn X3 (16) nraixrrp -p nix Q'n'bx xna (19) ijban X3 Turrbxi (is) cnxn Poznámka k překladům z češtiny do hebrejštiny: Formulace jsou přizpůsobeny hebrejskému znění, zvláště syntax. Proto věty nejsou ukázkou dobrého českého překladu. V závorce jsou uvedena slova, jež vyžaduje čeština, nebo návrh gramatického tvaru. Výrazy v závorce s rovnítkem usnadňují překlad do hebrejštiny. 1 > noc, (ta) noc - 2. den, (ten) den — 3. člověk, (ten) člověk - 4. Bůh, (náš) Bůh — 5. země, (ta) země — 6. chrám, (ten) chrám — 7. temnota, (ta) temnota — 8. ptach, (ten) prach - 9- Bůh a (ten) král. - 10. (Ten) chrám a (to) město. -11. (Ten) člověk a (ta) země. — 12. (Ta) temnota a (to) světlo. — 13. Stvořil člověka ze země. — 14. Bůh řekl králi. - 15. Ten člověk přišel do města. — 16. Přišla noc a temnota. — 17. A člověku Bůh řekl. — 18. Král vyšel z města. — 19. Do prachu. — 20. Z chrámu. (Pozn. překk: Ukazovací zájmeno je pomůckou pro těžko rozlišitelné případy. Bezpečnějším ukazatelem je větná souvislost.) 6 Např. DIN], podrobně viz kap. 21. 7 Zde je meteg, protože tato slabika je druhá před přízvukem. 40 17. NEODLUČITEĽNÉ PŘEDLOŽKY S, 3, 3 a) před běžnými souhláskami se ] z předložky asimiluje k následující souhlásce a ta se zdvojí (dostane silné kompenzující däges). Tak ze slova a předložky TI3 dostaneme spojení namísto očekávaného Podobně: „od krále" "ľ'ľľb", „ode dne" bto, „od noci" HT^ľp; b) před laryngálami a souhláskou"! se místo silného dägéš v první souhlásce (která je zde nemůže přijmout) prodlouží samohláska pod 12. Tak místo „z člověka" budeme psát DTNQ. Stejně tak „z města" ""PIÍľ2, „ze tmy" ~wHr:. „z hlavy" tííno; c) před členem může předložka zůstat oddělená jako např. ^I/QH TQ „od toho krále", nebo se může se substantivem spojit. Pak vypadá tvat takto: rovněž, tak „z toho prachu" ""ISSJÍTO; podoba členu se nezmění. Poznámka: Neodlučitelná předložka tvoří spolu se členem jedinou slabiku. Když se potom v rychlém spádu řeči H nevysloví, zůstane jeho samohláska pod předložkou. Toto se však nemůže stát u předložky IQ, protože tato již sama o sobě tvoří slabiku. Proto v tomto případě člen nevypadá. Závěr: 1. Neodlučitelné předložky b 3 3 se vokalizují takto: a) Běžně mají š3wa': ~^bňb. b) Před š3wä' dostávají hireq: c) Před 1 mají rovněž híreq, ale š'\va' pod 11 zmizí: mVT'7'. d) Před složeným š3wä' dostávají odpovídající krátkou samohlásku: e) Před d^rf/k mají cěrě a š'wä' pod x zmizí . f) Před iTirn mají samohlásku odpovídající složenému š3wä' v q'Vě "OTK, tedy mrrh, g) Před prízvučnou slabikou mívají samohlásku qämec: 2. Pokud jsou tyto předpony následovány slovem se členem, pak H tohoto členu vypadne a jeho samohláska se přesune pod předložku: "T7u2, 3. Pokud se předložka "]Q stane neodlučitelnou, pak se mění: a) před všemi souhláskami kromě laryngál a "1 na Q, po němž následuje silné dagěš, .H ve členu je laryngála, proto předcházející předložka má podobu 72. 17. NEODLUČITELNÉ PŘEDLOŽKY b, 3, 3 41 b) před laryngálami a "l na Q: mNQ, ©x"172; c) před členem na 72 a člen zůstane nezměněn: CVIČENÍ 2 (za)volal, nazval X"lj7 dal ]n: viděl H XI chodil "]bň nebesa OTOlfl Samuel slovo, věc národ, lid DL žena, manželka i"[(2N ten lid 2 '2 T ne iC? Jahve (pán), Hospodin 111" pr» (2) ^arrp ,-\bňb ,-\bvr, ;-^áa ,-^bňb ,-\bň (i) ,^na ,bamn (3) n-iKn-p .diks ,a-ixn ;b*ixa anaa T -• i- T " I- t T IT I ■ T T IT T T IT T T ľ' T T \ riMn naša ,nsi? (5) ^'na .^ttřnb ,^tínn (4) bamrr|a .am^Nn am'^xa am'^Ka .dtt^n (6) naump ,naua ' ■;: iT K i" •• ■ ■■■ T T r.' I ■ t t IV ,ľra*]K (8) mma ,mn^ ,mm (7) am^my? am'^xa^(' ,^Kiatía .SKiatíb .baiatí (9) nanxa ,nmsn ;na-ixa ' ■■ : - ■■ : ■ ■■ : v t t_: (T t t -: it t t r *np "itánm aŕ iíkS dt6k Knp (io) bínaräa t : t tIt I v - : t v: tIt '■ ! ' -]bň bxiĽui ]m (12) mx nan tén -rna ayn ^bn (n) laua anx dtí^k xna (i4) mrr nxn □■rarän-p (13) a^ T T I" T T V: T T TT ' T I" T T mb$ ^bňri xa :MrrbK bxMivi nax (15)1Biamm n&xi rrax ambx ]ra (17) nSflpa ^wrotŕ? ambx joj? (i6) Ti?n bamm^x -'ran -jSn (19) b*as?a ^a mrr (is) biíó nax ré? (21) n^iói aixb mx ambx im (20) rrr^a - T V ' T ' IT : T T IT VI I - T T I T " ]n: rh (23) mm-bx bxiatá xnp (22) -i:n bxiatí'? ^bán mn1 nxn (25) mua bxiad ^^n (24) nvb nix mm T T 'T • : l-T TT nvb tářň bxiatía '' Záporka předchází slovo, které popírá; např. HXT „nevidel". Je lepší nechat toto slovo bez vokalizace a překládat je běžným: „Pán", „Hospodin" 8 U tvaru v pauze se samohláska v prízvučné slabice prodlouží (kap. 14). 44 18. PODSTATNÉ A PRÍDAVNÉ JMÉNO V SINGULÁRU CVIČENÍ 3 oko r? zlo nm T T že, prorože, neboť, když ,3 moudrý oon hlas bv který velký muž, člověk na, nad dobrý ala Mojžíš ntiíb on Nín zlý in země, kraj byl; stal se n*1 n t T země, půda" t ' it ,nniti ntiía (2) nban nte pian nban Í?ň (D t t _ m ,mn min ,17-i t t - W (3) rro'Nn nnia t • it t ,naicsn t ttí^n ,DDn ití-K (5) p&n mn ,mnn p&n ,mn pfc (4) bina ,binan "wnn ,bina ba^n (6) tí"«n nsn ,Qann t t" t " i" t t-'v/ -t t t t t iv ,bina Sipa ni?n xnp (g) ^^nn pni niNn nita (7) ^mn -^k ntiíKn nxnp t9) pňrHwi □••ôtía crnbxn Kín mm t ' it t : 1 it I "í* t t - : • - t - v: it pxrr^ bina ntírt mn (io) oiľb mm nia .oann nSan tf* ntío mn (12) xna nm man aia ^ cmsK nxn (11) t t t t V -: t • • v: t t mnn míľmbi; bim ntfň -o nhňn nvn (13) pfca bim pKn nnits ,ntáb iqk (15) ^xiasí-bx nmn nxa (14) bim (17) tratfi pix nm'^K xna o 6) nvb mm ]na i^x mn 16 (19) cnSřo anxn mn o 8) Ti?a nm b^nn t t • t t it t t 't 7 t "ľ" TvtíK -ann niu ,n$scr nnňK (20) pfca nan t^K bxiQrá V '•: t t - t ■ it t t it I V t t t t : ■ nm nb^bi ,-iix nŕa (21) Diľmbx aann uran nox IV t : - - - x ' t t v t t iv t "t 1. velký národ (=lid), ten velký národ, ten národ je velký - 2. dobré město, to dobré město, to město je dobré - 3. zlý den, ten zlý den, ten den je zlý -4. moudrý král, ten moudrý král, ten král je moudrý - 5. zlé oko, to zlé oko, 11 Se členem vždy ^"IŇH. 12 Rozumí se „je". " Tvar v pauze (kap. 14). 18. PODSTATNÉ A PŘÍDAVNÉ JMÉNO V SINGULÁRU 45 to oko je zlé. — 6. Král viděl, že temnota nad zemí (je) velká. — 7. V ten hrozný (= zlý) den nebylo ve městě světlo (slovosled) a lidé neviděli. - 8. Dobrý je Hospodin k lidu. - 9. Ve zlém městě nebyl (žádný) dobrý člověk. — 10. Král zavolal ženu, ale ona nepřišla. — 11. Lid řekl Mojžíšovi: „Není dobrá ta země, kterou dal Hospodin." - 12. Samuel řekl lidu: „Sám Hospodin (= Hospodin on) je králem na (= v) nebesích i na zemi." - 13. Mojžíš byl hlavou lidu (= nad lidem). - 14. Žena hlasitě zavolala ke králi (= ke králi [2] velkým hlasem). -1 5. To slovo, které řekl Hospodin Samuelovi. - 16.Ta dobrá žena šla do velkého chrámu, který (byl) ve městě. - 17. Dobré město mělo (= dobrému městu bylo) světlo jako den. — 18. Nebylo v zemi člověka (tak) velkého jako Mojžíš. 19. ROD A ČÍSLO PODSTATNÝCH A PŘÍDAVNÝCH JMEN (1) Podstatná jména 1. 2. 3. 4. sg. m. kůň 010 prorok trna vězeň ™P0X hvězda 3313 Sg. f. klisna noio prorokyně vězeňkyně !"l rOX pl. m. koně ĽP010 proroci vězňové O1 "I1 D K hvězdy cnois pl. f. klisny nioio prorokyně vězeňkyně ľlIT'PN Tyto příklady ukazují, že sg. m. nemá žádnou zvláštní koncovku, sg. f. pak končí na H , plurál končí v maskulinu na W a femininum má koncovku I"IÍ. Sloupec 1 představuje nejjednodušší skloňování, a to jednoslabičné podstatné jméno, které má plnou' samohlásku mezi dvěma souhláskami. Tato samohláska se přidáním koncovky nemění. Ke stejné skupině patří i j*lp „trn" a n?3Ín „zed" s pl. DTSlp a niOÍn aj. Sloupec 2 představuje dvouslabičná podstatná jména, jejichž první slabika má qamec. Přidáme-li k tomuto jménu koncovku plurálu, qámec mizí, a je redukováno na š3wä'. Je to proto, že se přízvuk posune vpřed, a v rychlé mluvě se „spěchá" k prízvučné slabice. Tak se K^aí mění na D^N^aí. Stejným způsobem je "1111 „slovo, věc" v plurálu změněno na Dna*!, nikoli □''"Q"!. Sloupec 3 představuje tentýž typ podstatného jména s tím rozdílem, že jeho první souhláska je laryngála. Přidáme-li tedy k takovému jménu plurálovou 1,1 Tyto samohlásky, zapsané s použitím samohláskových písmen (viz kap. C a 1), jsou „plné" samohlásky, které se nemění, zatímco jiné samohlásky se často redukují. 48 2 0. DUÁL CVIČENÍ 4 muž, člověk C k strom (dřevc ) XV seděl, sídlil, bydlel muži, lidé ct^n plod "I? jedl Sok žena H CÍN prorok tri: vzal ženy prorokyně nřWJ byl rrn zahrada j| svatý byli, ~y zahrada (ie c/J "[311 také každý, všechen, všichni "So^o Izrael ^"lĚ"! pod nnn nizia nioio ,nzia noio jcnlo croio ,z1ts oio (i) nix^za ,ntí1ip nifza iz^inp a^za ,ďnp x^ (2) b^'a ,n::zn nsx ;zv:zn a^ax ,aan ^rx (3) ni&np ■t tt~: t- t": ' t -j tt ■ I; ,bnan ^arnn (5) cbina a^i; ,bna yv (4) niaan nzíai n^ina px ^xnúrb mrr ]na (6) crbnan cbrrnn nx^zan nz^ (8) ^zx x^i Břrrbz nam -6an ztir (7) t • • - t : it tt ; - t tt iv I v '." - t *' * nHnan tiíz izuť nrx a^axn vn cm (9) rrn nnň t : ~ ■ t : it v -: - t it t ■ t I ■• t - - n|xn nnpb (11) ]an_]r: na x*zan bmnv npb xh (10) ntáxm mxn inpb (12) anxb nana aai iaa -rx naprin t ■ it : t t it I : it t t it t i it — ; I t — v ~i ■ \ ~ I • nr-n Tyn-^ ixz (13) "Hsn~|a ibzx zai prrp nana xb (14) a^rtpn z^xnan nox itíx anainnz t : it • I: - ■ : - • „ ... -: . T . - T nx nujřz npx (15) assn z^axn vn ^z na fl.xn anina d^sj vn pa (16) mnn avn ©inp ^xntzrna t I t - - - It t : • t mn^ th z^inp n ,bana z^x*zan i^zx xS (17) aniai a^rrrp a^axn inpp n^x nan aia n ai?n nxn (íé) vrt aniai anzn (19) bvcpb mn1 ]naT nttíx pxz nttfx 1 Viz kap. 7.4. 2 Tvar v pauze. 3 Rozumí se „bylo". 2 0. DUÁL 49 vn itíx a^axnnx aann xnan nax n^x z'-znn t v -: t ~: it v t t iv ■ t - ~ t v ~: ■ t : - xna xin bxiatá ,nna bp2 a^xnan ixnp (20) bznz ■ t " : t I : • • : - :l it t " i- a^nn z^ziz'ľ mn1 zia (21) mn^ tit : " - 1. velký muž, velcí mužové, velká žena, velké ženy — 2. svatý prorok, svatí proroci, svatá prorokyně, svaté prorokyně — 3. dobré slovo, dobrá slova — 4. velký chrám, velké chrámy. — 5. Ti proroci šli do svatého města, neboť (si) řekli: „Prorok Samuel je v chrámě, který je ve městě, i (= a) král i všechen lid."— 6. Svatí byli ti mužové, kteří seděli pod stromy v zahradě celý den. -7. Lid sídlil v (té) dobré zemi, kterou dal Hospodin Izraeli. — 8. Muž a žena jedli z ovoce, které bylo na (tom) stromě ve velké zahradě. — 9. Velký je Hospodin na nebesích a velký je Izrael na zemi. — 10. (Ti) muži šli do té země a také ( Z V) vzali z ovoce a řekli: „Ovoce, které je v té zemi, je dobré." — 11. Rekl Bůh Mojžíšovi: „Zlí jsou ti muži, kteří řekli, (že) ta země není dobrá pro Izrael." - 12. Nežili (ti) proroci v tom zlém městě, neboť byli svatí u (= pro) I lospodina. — 13. Viděl král, že byla moudrá ta slova, která řekl svatý prorok lidu. — 14. Nebylo v Izraeli proroků (tak) velkých jako Samuel. — 15. Nevzala prorokyně z ovoce a nejedla celý (ten) den a celou (tu) noc. 21. SPOJKA 1 Spojka „a"1 se tvoří předřazením spojky 1, která je neodlučitelná až na jedinou výjimku (viz odstavec 2). Má tutéž vokalizaci jako neodlučitelné předložky: 1. Pravidelně bývá bez samohlásky, tj. má pod sebou š'\vä' (1): 2 Člověk WVŔ a člověk D"li<"l ten člověk C*iN~ a ten člověk C"ÍÍľ"$? ;Sxia^i ,bNiatí (6) ntíabi .ntáab ;rrcíai ,rrafa (5) na*]Ki mm_ .mn1 idti^ki .trnbx (7) bxia^i ,bxia^b anlľ (n) sni nia (10) Tjtím nix (9) ff^tfrri a^EňT (8) ^k-nai 'a (i4) nai ,na (13) nb^i dť (12) npni ' 1 Obvykle ,ľp"nN> jak uvidíme v kap. 26, upozornění 1. Všimneme si, že h zde nemá vůbec souhláskovou povahu (viz kap. 11). Tázací zájmeno !°TO se obvykle připojuje k následujícímu slovu pomocí maqqěf, nebo (v Bibli) slučovacím akcentem. Takovou dvojici slov čteme dohromady, přičemž první písmeno druhého slova je zdvojeno. 52 22. TÁZACÍ ZÁJMENA ■pni Drn ,^nn "pai nixn pa a'-nbx Snan (15) mn rai aitsn ra a^nn d^km i^an *ó (16) n^n t t I -■ I ■■ ■ tu • t-: it • : - CrfiS\ t : t - n^rbn vra, (i8) pfca 'ra-trá' *r:i d^raa niSTaNg (17) nai ntzíx anain rn a^am □"•aiica (19) Hni □"'óto v ■ v -: ■ t : - t • t -: - • I v t t • - t bax ^ ,ini aio anxn ut (20) Tjban-bií ip-tn ira|n b^n iKa a^p-Tn-^k n&Kn rn»n (21) ]aa im fyrrp Tjba rrn »6 (22) Tyrria non "ipäai nb^a ^Knto'n nEŕnpn Ti?a (23) ai?b ©kí rrn icaan bmnfä ^m&rs t I: - -t tt tt • t - '■ : -t:-: Q?atía ^bni irnbx mn1 (24) rraam napr nräx na^ □^aa 031 .n^tnai naits pfc 'wn&P1? nirr ]na (25) pfcň K^aarr^K DTŕ>K na-i nm wrrrra (26) awipi a^tna aiti tí^K rrn *6 Tun-baai (27) t t -t t : v 1. Ta noc, a ta noc, v té noci, a v té noci - 2. ten strom, a ten strom, z toho stromu, a z toho stromu — 3. v tom městě, a v tom městě — 4. Jeruzalem, a Jeruzalem, v Jeruzalémě, a v Jeruzaleme - 5. temnota a světlo — 6. noc a den -7. (k) Izraeli, a (k) Izraeli - 8. (jeden) starý a moudrý muž, staří a moudří muži. - 9. Kdo jsou ti muži, kteří přišli večer do města? - 10. Ten král byl moudrý a dobrý. -11. Proroci byli velcí a moudří muži. - 12. Hospodin oddělil dobré od zlých (= rozlišil mezi dobrými a zlými), kteří byli v (té) zemi. - 13. Večer (= v) a ráno každého dne (= v každém dni) volal král k Hospodinu. - 14. Odešel prorok z Jeruzaléma, svatého města, jak (znělo) slovo, které mluvil Hospodin. - 15. Co je člověk, kterého Bůh stvořil? Prach ze země. - 16. Řelda ta žena lidu: „Nerozlíšil král mezi dobrým a zlým." — 17. Mojžíš a Samuel byli dobří a svatí proroci. - 18. A v celé (té) zemi nebylo paláce jako (ten) palác, který byl v Jeruzalémě. - 19. Muž a žena byli v zahradě a jedli ovoce z toho stromu. — 20. A kdo je jako Izrael, velký národ (=lid) pod nebesy? 5 Slabé dagěš po samohlásce odpadá (viz kap. 8.1), protože dvojice slov se čte bez odmlky, téměř jako jedno slovo. Tvar v pauze. 53 23. SAMOSTATNÝ A VÁZANÝ STAV Abychom osvětlili, co je samostatný a vázaný stav, užijeme dvou příkladů: On je muž tí"1** HŘTI on je muž Boží ^iT^NTErK NI h Ve druhém případě je slovo "IZTX závislé na následujícím D a to tak, že dohromady toto slovní spojení tvoří jeden logický celek: „muž Boží". Kíkáme, že závislé slovo ("CX) je ve stavu vázaném (lat. status constructus), /.iiímco slovo řídící je ve stavu samostatném (lat. status absolutus). Kdykoli tedy dvě slova tvoří jeden významový celek, je závislé slovo ve vázaném stavu (může jít o celou skupinu závislých slov), zatímco slovo řídící (poslední) je ve stavu samostatném a překládáme je českým genitivem'. Vázaný stav mívá za sebou maqqěf (v Bibli místo něho často bývá některý Ee slučovacích akcentů)2, což upozorňuje čtenáře, že dané slovo je spojeno s i ím, které bezprostředně následuje. Navíc má často jinou podobu než ve stavu samostatném, a to: (1) s. st. sg. v. st. sg. s. st. pl. v. st. pl. lil. 1. kůň klisna oto hoto "oto toto koně klisny □ TOTO nTOio 'TOTO -nTOTO V nejjednodušší podobě podstatného jména má sg. f. ve vázaném stavu koncovku ľl _ a pl. m. \ , Sg. m. a pl. f. se často nemění, ale poznají se podle Biaqqěf nebo akcentu. Poznámka: Původně snad končila feminina v samostatném stavu na 7\ či t ľ! . V mluvené řeči se však koncové J~l často polykalo (pokud nenásledovalo ihned další slovo, tj. šlo o stav samostatný), a tak zůstalo i v psaném projevu v samostatném stavu jen H . Ve vázaném stavu k tomu nebyl důvod, protože ihned následovalo slovo další, se kterým se naše slovo mohlo spojit. Pouze se /krátila samohláska poslední slabiky, která „spěchá" k následujícímu slovu, a tak vznikla koncovka I~l _3. 1 Genitívni pádová koncovka odpadla — viz kap. 35. Protože se v této mluvnici zřídka uvádějí akcenty (s výjimkou pauzy), vázaný stav bude /pravidla s maqqěf. Až student začne číst hebrejskou Bibli, uvidí, že vázaný stav má buď Uiaqqěf, nebo slučovací akcent. ' Srov. francouzské il a (místo at), ale a-t-il. Vysvětlivka překladatele: Autorův výklad je sice názorný, ale dosti nepřesný. 56 24. TABULKA SLOV VE STAVU SAMOSTATNÉM A VÁZANÉ! CVIČENÍ 6 Egypt ansa Jakub 3piT Ezau líCi; Šalomoun HQ^tí? jméno hvězda jeden jedna Dli? velmi -JXa hle! ejhle! Pfjn slyšel, naslouchal, poslouchal poslechl (poslouchal) _'?Ípi~ JJQtí nebo: "^Ip? UQtO nxa ]j?t tf>K n^sn rtRn (2) tfarp 161 ^r R-aa kb (i) mm-nan (3) wn D-r6irR"aa "3 ut xbi na^na - : t t v: ■ : -t t •• i- xnp (5) "nSpn-^n-^x R-aan "j'pn (4) rt'r'pa SxiQtřbx ~^zb\ .onsp-pRa "tín n;n -a .ntíirbR onsp-Tj^Q ntáx □■'iraamnaTbK orn potí *ó (6) nix rrn bvtrw :—. .......... T T - T T T T : ■ rn (8) nsnsj? ban vn ^prqaa" (7) mmjafa nan ban (9) □iK',rwi □"nbR^Tva nxo d'in tľh "tíaR nxn oan rrn sa .n-xntir-nnn nbbtřbx iRá rnRrr'OJJ T T T T T t * I V V : V T I V T T " - "•aa^R-ia nranxn-by bx-iatá aoŕ (io) D*,BJ7n-,?5TJía ... T T ~: IT - - T " ~ íT T ,nxa b\i\ nv Dnsp~-p.iw bRníp^aa ixt (ii) D^aan ~bsb "]bňr\ kt™ (12) ntáb-bx nan ntáx mn^nana D'JJ'in^R vb) -raittrrbx mn'^rs? (13) pRrppan -,aa iR-ij? (i5) pRa mrr"T ■•s Dnsp^pan ixn (14) ■^n^nt nnx xm bmtiriľnp mrr ,L_ina bipa o^ain nrrr-rra", .mm-bipa ^ftrpaa watí x'S (16) pxrrna 2 Klade se po přídavném jménu. 1 Tato číslovka je adjektivní výraz, následující za podstatným jménem a shodný s ním v rodě. 4 Doplňte „je". 5 Ekumenický překlad je „stalo se" (1 Sam 15,10). 6 Spojka zde znamená „ale"; viz vysvětlivku 21.1. Překlad: „ovocné stromy", viz kap. 63. 24. TABULKA SLOV VE STAVU SAMOSTATNÉM A VÁZANÉM 57 nxnp d^aarnaa^itfaa nnx ntöxi (17) nxn in nann rrn t :Iit " : • t*: : - tt™ tt -^aaiaai nnnxn-nai;a Sxi^-^a rn (is) bx^-nx ... . t t "! it - -: - " t : • t " : apr/^p b'ipn (19) apirb mm |na itiíx pRa D"ôtín nan (20) ítou ^ma9 apir^m m vb 'a itomT Dn»ní 'ľxntzr^n'bx mrr nax ntíx n'aa aumaprbR ntáb Ü t : • " « ™ t v ~: 1^ tt "I: • k£ (22) nix x'ni ntín xm ntáx dt .mm-aŕ xa nan (21) Tun mn .TiľrntíaR-^R xnp ninrSipaí Dumbinao nnx • t •• • -t - : - v tIt t I t t tv nbarrTa 1. Mojžíš byl muž Boží. - 2. Jakub vzýval (= volal ve) jméno Hospodinovo. -3. Synove Izraele byli v Egyptě (= zemi egyptské). - 4. Lid neuposlechl (= nenaslouchal hlasu [7 nebo 3]) starého proroka, který mluvil ve jménu Boha Izraele. — 5. Všichni představitelé (= starší) města přišli k Mojžíšovi. — 6. Všechny národy (pl. od lid) země slyšely, že Izrael vyšel z Egypta (= egyptské země). -7. A já (jsem) jako prach země v očích krále. - 8. Samuel, prorok Boží, mluvil k předákům (= velkým) lidu. - 9. Všichni moudří (té) země volali k egyptskému králi (3) jedním hlasem: „Hle, tma přišla na zemi." - 10. Královi synové byli /,lí v očích Hospodinových. — 11. Hlas Hospodinův je na nebi i na zemi. — 12. Šalomoun, král Izraele, byl velkým v očích celé země. — 13. Muži (ze = v. st.) /lého města nerozlišovali dobré a zlé (plurál). — 14. Slovo prorokyně, které mluvila ke králi. - 15. Hospodin je jeden na nebesích a lid Izraele je jeden na zemi. — 16. Poslechl král slova (/) prorokova a neřekl nic (= slovo), neboť věděl, že (je) mužem Božím. — 17. Bůh dal hvězdy nebes. — 18. Díval se Jakub a hle, přicházel Ezau. - 19. Stromů, které byly v zahradě králově, bylo jako nebeských hvězd. — 20. Manželky krále byly zlé v očích Hospodinových. — 21. Král Šalomoun si vzal ženu z Egypta (= egyptské země). — 22. Neuposlechli izraelští náčelníci (doplňte „hlas" [v]) Mojžíše v Egyptě (= egyptské zemi), neboť nevěděli, že mluví ve jménu Hospodina, Boha Izraele. Viz vysvětlivku 24.6. ,-n má s předložkou (viz kap. 17.1c) tvar ,~1,3. 60 26. NEODLUČITEĽNÉ PŘEDLOŽKY b, 3 S PRÍPONAMI Neodlučitelné předložky b a □ mohou přijímat zájmenné přípony takto: 1111 K'1 nám Mb ve mně2 •a v nás 133 tobě (m.) f? vám (m.) nsb v tobč (m.) I? ve vás (m.) D33 tobě (f.) f? vám (f.) v tobě (f.) vc vás (f.) jemu 1«? jim (m.) anb v něm la v nich (m.) DľI3 i D3 J1' nb jim (f.) v ní na v nich (f.) ]na Neodlučitelným předložkám 3 a ]73 s příponami je věnována kap. 33. 27. ZNAK URČITÉHO PREDMETU Uvedeme zde několik příkladů, na nichž se nám ozřejmí, jak je v hebrejské větě označován určitý předmět na rozdíl od podmětu: 1. Syn vzal. ]3h Pij?? Vzal syna. ]an"nK npb 2. Královský syn vzal. ^/DlT'a Rpb Vzal královského syna. T^ŠrTpTiK Rpb 3. Jeho syn vzal. Vzal svého syna. 4. Samuel vzal. Vzal Samuela. iaa npb ]3H je v této větičce podmětem. Zde je slovo "|3n předmětem, který je uvozen částicí T^ÓiT^a je zde podmět. Zde je výraz "^ÓrT'a předmětem uvozeným opct častici TIR. 133 zde má funkci podmětu. V této větě je 133 předmětem. bKIVV je podmět. SxiľDlC je zde předmět. Určitý předmět přechodného slovesa bývá uvozen částicí tik nebo pik. A předmět je určitý v 1. případě tím, že má člen. Totéž platí i o 2. případě, protože člen má genitiv (slovo v s. st.). Ve 3. případě je podstatné jméno určeno zájmennou příponou a ve 4. případě se jedná o vlastní jméno, které se za určité považuje vždy. 261 Nebo „ke mne" či „podlé mne" atd. 26 2 Nebo „do mé" „skrze mé", „podlé mé", „pri mné" atd. 27. ZNAK URČITÉHO PREDMETU 61 Upozornění: 1. Kdo vzal? npb "73, ale Koho vzal? U^b '73 TI K 2. Muž vzal koně. 010 ttŤKÍl Hpb (Protože předmět není určitý, není ani uvozen částicí TIK.) CVIČENÍ 7 Abrahám DMIDK sny Sára míl? řeka smlouva IT"!? hora sen ta hora -ina t t in nnn hory s' až do hlídal, střežil, zachovával vytnul, uzavřel (smlouvu) DB 1B ma □na "ic?k_b3TiKi riKHTiKi □'•ótírrnK crn'bx in a m V t V "I t I ■/ t t j - - t - V 'V: tt trai (3) iaa D^n^x-Sip-nK rrts'Km mxn watí (2) t : I t - ■ v: I V t ■ n : t t rr : rr ,ttítp uvb *b onsaa bmír iajíTiK mrr npS nbtian It - : . - . . . t : ' - v I- t t : - inami* □■nsaňnaa naian pxrrnx arb in: aai t t - - ■ - : • - : ■ t - I '."tt vT I - t - : DTf^RmrrSj? aay ma itíx irria-nx natí x'bi tbtian' V: it " " t - t V "! * ! V it t ~ UJfV^ nxn (5) irrSaa apjrriK mrr natí (4) ibipa watí *6i bxiatí mš (6) ixra aia nam K*ia neru Txn-nx D^rfcx ixa itíK iraun nax (7) ^mor^d^rA ^arrtíxTnx t v -: ■ - it : it v ÍS ■• t : • t " ■* : Iv V ~ □rnaKTUtíKTJtíi (8) Dnnn^n^k xin mn1 ,bmw-bv :ax napr ntíx nan .hctk amairSK nití max (9) nití ■ tt* t ■■ ■ t t ti ' v t t t : it t t iaai? mrr ,Sna bipn nra ktj? (10) *ja dt6x "6 jna rV] -■»löax rrt (id na tök d»rrnRi Torrn« UTa lna nai •• : - T \^_^/ /v T L '"' ~: i/T) : ' T "T 1 ~ " 1 S významem „spolu s", na rozdíl od neodlučitelné předložky 3, která znamená instrumentální „s". Předložka přijímá přípony: "DB „se mnou", "^jDB „s tebou" (m.) atd. Viz vysvětí. 24.6. Doplňte „je". Viz vysvětí. 24.4. 4 „Na" ve významu „proti". 62 27. ZNAK URČITÉHO PŘEDMĚTU 63 nxn nnn mm (12) nb^mi; □řrrbs Dnna bxiw t t t t " \—_-■- t : it ~ - - t ■ t r." '• t : " -^pr ixa (13) Sxn^—3atp mrr "jna ntáx fnxn-nK ntífe D'nbx uatí (i4) bttí^n-'ľi? nam ^Ván^^n-bŕorn i?atf (15) yrŕrrrŕa nix Nín ■•a .■•Sip-j-iK □ibnn D^n'bxn p i^k ^ ,nain_nK iľú mi m^nrrnK : - v: 1 t 1 ■ - t • t t - v - t : - □TOtía itísrn nxtt nn nam apír nxn irai^nai (16í ■ u t - : : t - -■ ■ : | -;- t t ~: i- v ' Di^nn-nan-nK jtp im rrn 16 TtfrpasrrteM (17) -: - - : v -t v -: t t ■ t • : - t : .j latiŕ (19) iioaa ntfa "pni onsa^iiraa ya mn1 bnan (is) Tv nanTS) Sniq^ hm Dtíioai pfornrrnnKS c^aan T " - V^rí^ " : t t t : I v t t -t - - : ■ • : - Tim-rt as nna omax nna (21) ia anK-ba-n ,baa j t i v v ■ ■ : t t : - "t t t t - : ' ratí i:bip-nKi iairnx mrr nxn erátôa -rate tona (22) l 1. Bůh dal ženu člověkovi za manželku. - 2. Uslyšel Samuel hlas Hospodinův v noci. - 3. Pověděl (= mluvil) Mojžíš všechna slova Hospodinova předákům Izraele v Egyptě (= egyptské zemi). - 4. Slyšela Sára slova toho muže, která mluvil k jejímu muži Abrahámovi. - 5. Synové Izraele nezachovali mou smlouvu a nerozlišovali mezi mnou a mezi bohy té země. - 6. Oči Hospodina hledí (= jsou) na jeho lid. - 7. Ponechala ta žena ty muže u sebe celou noc až do úsvitu (= ranního světla). - 8. Král uzavřel smlouvu s lidem (= dat.) na Boží hoře. - 9. Hospodin uslyšel náš hlas v Egyptě (= egyptské zemi). - 10. Oddělil Izrael ode všech národů (pl. od lid). - 11. Ze svého chrámu uslyšel Hospodin můj hlas. - 12. Abrahám a Sára byli velmi staří a Pán jim nedal děti. - 13. Dala žena (doplňte „z") ovoce svému muži. - 14. Neuposlechl (= nenaslouchal) tvůj lid slova tvého proroka a nezachovávali smlouvu, kterou uzavřel Mojžíš mezi tebou a námi. - 1 5. Večer i ráno se pozvedá (= je) můj hlas k Pánu a jeho slovo je se mnou. - 16. Věděl Jakub, že Hospodin je s ním. - 17. Všichni egyptští mudrcové řeldi králi: „Hle, Bůh Izraele vztáhl (= dal) svou ruku na (3) tebe a na tvůj lid." s Tvar v pauze (s akcentem sillůq). 6 Viz vysvětlivku 27.3. 28. OSOBNÍ ZÁJMENA singulár 1. pád 4. pád (podmětový tvar) (předmětový tvar) plurál 1. pád 4. pád (podmětový tvar) (předmětový tvar) ty (m.) nnx ty (f.) n x on xm ona KTI mě Tli* tebe (m.) ^PX tebe (f.) jeho inx jí nnx my -nmx vy (m.) DriX vy (f.) ]nx 4 oni on ,nan 4 < ony In ,n2n nás uňx vás (m.) D?nX vás (f.) pnx je (m.) nnx jannx je (f.) inx /[nnx Jako předmět je osobní zájmeno vždy určité, neboť je míněn někdo (něco) konkrétní. Proto je tvořeno částicí která splynula se zájmennými příponami podle druhého sloupce (o zvratném zájmenu sebe viz vysvětí. 25.1 - pozn. překh). Poznámka: Jltt je pouze jiný tvar částice který se používá právě ve spojení se zájmennými příponami, s výjimkou těžkých přípon a]3. Přípon □ H, in se s touto částicí užívá jen zřídka. 29. PRAVIDELNÉ SLOVESO (PERFEKTUM) ilídal nasi vládl ílídala vládla ilídal jsi Finátó vládl jsi ílídala jsi vládla jsi nniiřn ilídal(a) jsem vládl(a) jsem •'nntíira ■ : ~ t hlídali (i hlídaly) mas! vládli (i vládly) ojídali jste vládli jste crnr*: hlídaly jste innaií vládly jste hlídali jsme (i hlídaly jsme) máto : t vládli jsme (i vládly jsme) l^ttíO •» 1 Tvar v pauze ^X, ^JX. 282 Tvar v pauze HFIK. '" ' Jeden z mála případů, kdy koncově písmeno má š'\va' (srov. kap. 5.1a). Tento tvar je totiž zkratkou původního ŤlK, v němž odpadla koncovka. Vysvětlivka překladatele: Výslovnost se zde často zkracuje až na pouhé [at]. '" 1 Kratší tvar je méně častý než delší. "' 1 Vysvětlivka překladatele: druhé šDwá' je tak krátké, že si ho při výslovnosti dvojsouhlásko-vého ukončení (šámarr) nemusíme vůbec všímat (srov. vysvětí. 28.3).