Alena Yaskina Uč. 441581 US_42 Úvod do uměnovědných studií Semestralní práce Estetická norma Estetika (z řec. aisthetikos = vnímavost, cit pro krásu) označuje: 1. nauku o smyslovém poznání a jeho prvcích, v širším slova smyslu 2. vědu, filosofickou disciplínu zabývající se podstatou, projevy a působením krásy na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů, zvláště pak v oblasti umění. Analyzuje estetickou funkci předmětů, estetické hodnoty, estetickou kulturu, estetické názory, estetické normy, estetické ideály a kánony, estetický objekt, estetické potřeby, estetické postoje, estetický předmět, estetický subjekt, estetické vnímání, estetický vkus, procesy umělecké tvorby, strukturu umění, uměleckou kulturu a kulturní tradici, sociální, historické a kulturní podmínky vzniku estetických vztahů. Estetická norma http://www.cojeco.cz/img/pixel.gif Estetická norma je pravidlem, které reguluje a stimuluje estetické vztahy, estetickou aktivitu, umělecké tvorbu a často se uplatňuje i v etiketě. Estetická norma se jako každé pravidlo mění, pochází z vysokého umění a odtud se dostává do oblasti každodenního života. Je měřítkem, které určují a hodnotí estetický vztah společnosti k realitě (umění, ale i přírodní jevy, životní prostředí, produkty lidské práce, sport atd.). Estetické normy jsou obecně uznávane zásady estetické activity, tvořivosti a vnímání, stejně jako vzorky uměleckých a estetických hodnot v sociálním kolektivu a jeho kultuře. Tyto hodnoty stanoveny jako dvě dialekticke spojene strany, které souvisejí s estetickemi normami: 1) Estetické normy souvisi s nejvyšším očekáváním a cílem, s predstavou o spravnem a idealnim vzorku. 2) Estetické normy jsou hranice, jejich prekroceni hrozí zničení estetického objektu a vnímání, stejně jako potřebné stereotypy, bez kterych nema smysl jakakoliv forma činnosti, včetně estetické. Estetické normy se vztahují taky i na odsah umělecke formy, optimálnou pro dané socio-historické období a období umělecké kultury. Muzeme oznacit zaměření, vice tíhne k kánonu umění a kultury (evropsky středověk a klasicismus) a take nekanonicke volne zamereni (romantismus a realismus). Nicméně, v nekanonickych typech kultury, estetické normy zůstávají dinamicke a ziskavaji pohyblivou formu. Proc esteticke normy muzeme povazovat za regulator estetické činnosti a kultury? Za prvé proto, ze «krasu» musite zachranit a brat si jako priklad, a z neho vychazet. Za druhé, nove umělecke otevření a jeho typ vnimani se vztahuje s urcitymi normami, i když je zamítnute. Za třetí, jazyk umění je vždy systém pravidel a předpisů, kterem musi ovladat i umelec a i vnímavý. Za čtvrté, estetické normy jsou kritéria estetickeho hodnocení, zásady a prostředky, pomoci kterych se daří kontrolovat společnostnou estetickou aktivitu a rozvoj kultury. Estetické normy se objevuje během bezprostřední estetické činnosti a rozvoji kultury. Nicméně, jsou stanoveny na logickem a intelektuálním úrovni v poetice, umělecké kritice a manifestů škol, u jednotlivých umělců a v systému výtvarné výchovy. Тakové používání estetických norm muze zaostávat za aktuální estetické potřeby společnosti a rozvoji kultury nebo naopak předstihovat a stimulovat. Jan Mukařovský byl český estetik a literární teoretik, čelní představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku.. Mukařovský zpracoval teorie jazykových funkcí, koncept estetické funkce, normy a hodnoty. V jeho klasifikace, Podle jeho klasifikace (na zasade třech aspektů lidské činnosti), exisuji tři základní funkce: praktická, teoretická a estetická. Na rozdíl od teoretických a praktických funkcí, které zjednodušují realitu, estetická funkce upozorňuje na jevy a věcí samotne a lisi se zvlastni všestrannosti. Podle Mukařovského norma je definována jako "regulační princip energie", norma je energie, nez pravidlo. Autor rozlišuje technicke, prakticke a esteticke normy. Specifičnost esteticke normy Mukařovský viděl v tom, ze ona vyvolává většínou porušení, nez dodržení sebe. Za estetickou hodnotu autor povazoval charakter "stále žijící energie" ve stavu neustálého vzniku. Estetická hodnota může dát impuls k proměne ve vývoji umění. Místo pojemu «krása» stoji pojem «hezke», misto «hezke» - poeti funkce, spojenou s normami a hodnotami. Samotne pojeti «hezke» lze chapat jako shodnost určitého jevu s vhodnou estetickou normou. Komplex takovych norm je estetický kánon. Mukařovský úspěšně aplikovál sve teorie v vyzkumech umělecke literatury, malířství, divadla a kina, vytvořil vlastní školu ve vědě, která ovlivnuje rozvoj estetickych a strukturální sémiotickych výzkumů. Do dnesního dne chápála jsem estetickou normu jenom tak, jak se naucila na středni škole, že estetická norma je pravidlo kulturního chování, etiketu a slušnosti. V dobe, když připravovala jsem semestralní práce, přecetla jsem hodně zajimove literatury. Zaujala mi celkem věda estetika. Zaujala mi estetická norma divadla a basni ruského spisovatele Vladimira Majakovskeho. Basnik psal v dobu přelomu nejen politického systému, a take etické a estetické normy.