MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie Interaktivních médií Martin Carter Šmehlík (učo 441752) Subkultura Hranice subkultur Semestrální práce Úvod do uměnovědných studií (US_42) Vyučující: Mgr. David Balarin 26.12.2014 Pojem 'Subkultura' definuje určitou minoritní (technicky vzato i majoritní) skupinu lidí, která sdílí specifické kulturní či behaviorální znaky, jenž ji onou specifičností vydělují od kultury většinové. Konkrétní subskupina populace, kterou takto nazýváme musí nést odlišné znaky životního stylu, hodnot a norem – je tudíž nedílnou částí kultury většinové. Hranice Zaměření této práce bych rád směřoval k vymezení pomyslných hranic těchto skupin lidí, protože už v tomto základním bodě narážíme na prvotní problematiku celé věci. V drtivé většině případů je subkultura minoritní záležitostí. Často dochází k tomu, že vztahy mezi kulturami minoritními a majoritními jsou konfliktní. Ergo – pokud daná subkultura dominantní kulturu (ta, která převládá a je akceptována většinovou populací) odmítá, popírá, vyvrací nebo je s ní v rozporu, jedná se o tzv. kontrakulturu. Prostor, kde se subkultura pohybuje se nazývá scéna. V České republice po sametové revoluci v listopadu 1989 došlo k obrovskému přesměrování těchto sil, jelikož nastala obrovská změna z bodu, kdy do té doby jedinou (a trpěnou) subkulturou v opozici proti systému byl československý underground pod hlavičkou Ivana Martina Jirouse, který se zaměřoval konkrétněji na literární, divadelní či hudební scénu se nám doslova roztrhnul pytel se svobodou vyjádření se a člověk v raných 90. letech mohl vidět svět v mnoha jiných a pro něj nových barvách. Věci, které za totality byl děláný ve stylu home-made, protože zkrátka nebyly k dostání. Nyní najednou byly a mnoho dalších přibývalo. Tento přelom lze lehce nasát, při srovnání knih Kmeny a Kmeny 0, kdy první ze jmenovaných se zaobírá subkulturami dneška a druhá, ale více retrospektivní verze s označením 0 nám názorě ukazuje, jak vlivem nedostatku téměř všeho se lidská originalita a touha po bytí 'jako ti ze západu', ve kterých se tolik viděli doslova kvetla. Dnes již máte velké procento věcí téměř naservírováno na talíř a mladá generace umí v této konzumem lehce nakažené novodobě lehce chodit, ač chtě či nechtě. Jednoduše – vím, že i dnes desetiletý kluk ví, že pokud si vezme například boty extrémně pravicové značky Thor Steinar, tak ho prostě mezi hip-hop komunitou zkrátka nepřijmou. Stejně jako zapřísáhlý hipster nevkročí do obchodu značky Guess by Marciano. Do dnešního světa elegantně proniknul konzum, který v těch snivých západních směrech vždy dávno byl, jen se nás tolik nedotýkal, spíše až v době, kdy si človek ty zatracené 'Martensky' i v Brně mohl koupit. 'You can't sit with us!' - Mean Girls Hranice je jasně dána a pospolitost a vzájemný respekt skupin vůči sobě samotným se v dnes již hledá těžko, naopak pomyslná 'specializace' skupin se prohloubila a tak jsme svědky hlubších a hlubších rozdílů. Hlavní problematika, která mě při bádání touto kapitolou kulturní antropologie fascinovala je to, že lze jen těžce definovat, opravdové hranice těchto skupin. Samozřejmostí je, že dochází k nepatrnému míšení skupin či vzájemnému ovlivňování v průběhu času, ale i tak je dnešní spektrum subkultur roztříštěno na velice mnoho střepů naší společnosti. Je možné sám (a uměle) vytvořit vlastní subkulturu? Je zapotřebí mít k dispozici skupinu lidí, která sdílí určité názory. Nicméně zde u startu se nabízí to, zda nově vznikající skupina není podskupinou již známé subkultury a nedochází k onomu tříštění. Tímto bych rád poukázal na to, že s přibývjícími dny se originalita hledá těžce a 'boom' vzniku nových subkultur už je spíše nižší než zaznamenával onen 'boom' porevoluční. Co člověk, běžný všední člověk, který se necítí být součástí jakékoliv subskupiny společnosti. Patří i on někam? Dalo by se toto nazývat samotnou subkulturou 'těch, kterým to je fuk' ? Podlě mě ano – proč ne? Moji rodiče například v dětství byli nadšenými milovníky The Doors, ale dnes v nich vidím jen střípky těchto náklonností, spíše na rodinném večírku, kdy do přehrávače náhodně sklouzne jedno z jejich alb a oni se s libostí pousmějí. Kam ale patří dnes? Do subkultury 'kancelářských krys s občasnou zálibou v hudbě z 60. let' ? Je dokázáno, že člověk z tohoto okolo svých 35 let doslova 'dospěje' a tak je mi občas líto, že na ulicích potkávám ty 'dospěláky', kteří jdou závazně do práce a za nimi se táhne stín kluka, který šel v listopadu 89 jako real 'Depešák' bojovat za něco, co mu nebylo lhostejné. Subkultury jsou skvělé, obohacují nás (i negativně) Konstantní učení se naslouchat novým věcem není úplně od věci. Bez subkultur by ulice byly šedé a ponuré. Každý z nás je originál, jen je od člověka, jak s danými atributy naloží. „Města jsou jako vězení a jejich ulice labyrinty, ze kterých se snažíme vymotat. Na cestě za svobodou potkáváme spiklence, se kterýma malujeme paralelní mapy našeho světa a sepisujeme nové mytologie, jež nám mají pomoci přežít. Oblékáme se při tom do vlastních uniforem a mluvíme jazykem, kterému rozumíme jen my sami. Schováváme se ve stínech znaků a v místech, kam nemůže kapitál. Pro ostatní jsme buď neviditelní, anebo výtržníci, kteří se odmítají chovat ,normálně‘. A přitom nechceme nic jiného, než si žít svým vlastním způsobem. Jsme kmeny, které nově obydlují město.“   Kmeny. 2011. vyd. Praha: BiggBoss & Yinachi, s. 8. ISBN 978-80-903973-2-3 další zdroje: Kmeny 0, 2013. vyd. Praha: BiggBoss & Yianchi, SBN: 978-80-903973-8-5 Princeton University portal: [1]http://www.princeton.edu/~achaney/tmve/wiki100k/docs/Subculture.html