ÚVOD DO UMĚNOVĚDNÝCH STUDIÍ USK_01 Slovníkové heslo Vypracovala: Claudie Fettouhi Obor: Sdružená uměnovědná studia UČO: 371548 Estetická norma Estetika - (řec.), nauka o krásnu, o povaze est. osvojení světa člověkem, filozofická disciplína, k terá se vyvinula v samostatnou vědu. Vedle obecné estetiky existuje estetiky jednotlivých oblastí e stetična a jednotlivých druhů umění. Norma - (lat.) 1. směrnice, pravidlo, jehož zachování je závazné, např. norma mravní, právní, techn ická. Estetická norma: je soubor pravidel, tvořících se v kolektivním povědomí jako míra pro posuzování estetična obecně i v oblasti umění. Stanovuje pravidla dobrého vkusu, jejím prostřednictvím je měřena estetická funkce objektů a jevů. Estetická norma je proměnlivá v závislosti na čase, prostředí a sociálním vývoji společnosti. V různých sociálních prostředích mohou paralelně existovat odlišné nebo i protichůdné estetické normy. I když si v dnešní době uvědomujeme, že nelze všechny estetické normy shrnout do jedné, stejně však máme vždy pocit, že nějaká univerzální estetická norma musí existovat. Estetická norma by měla být jen jakýmsi orientačním bodem cítění. Co se stane, pokud estetická norma není dodržena? Stane se o bjekt neestetickým? Někteří umělci se přímo vyžívají v porušování estetických norem. Chtějí vystoup it z davu, přijít s něčím novým, objevit nový styl nebo směr. V dnešní době je velmi těžké stanovit estetickou normu. Estetická norma totiž prošla obrovským vývojem, což si můžeme všimnout, jak v mó dě, architektuře tak i malířství a sochařství. Čím dál častěji se setkáváme s díly, které nemusí bý t esteticky přijatelné, jelikož autoři chtějí poukázat na dnešní dobu plnou svobody a změn. Každá n orma ať už se týká umění nebo módy se mění a stále znovu můžeme zapomenuté normy aplikovat. Norma s e neustále přizpůsobuje novým situacím a úkolům, které přináší sama praxe. Podle mého uvážení je ne jnápadnější vývoj v umění, kde porušení estetické normy vyvolává někdy ještě větší zájem. Porušení normy je dá se říci záměrné. V dnešní době se záměrný nevkus používá čím dál častěji. Porušené este tické normy můžeme vidět všude kolem nás. Stačí se jen projít po ulici, kde můžeme spatřit budovy, které neodpovídají estetickým normám historických center, můžeme spatřit společnost, která je zahal ena nebo někdy spíše odhalena módou, která se estetickým normám naprosto vymyká. Kde je tedy ta hra nice? Záleží však na každém z nás, kde se naše osobní hranice krásna nachází. Mnozí si ani nejsou v ědomi, že normy porušují nebo se podílejí na něčem, co se těmto estetickým normám vymyká. Vše je ta ké záležitost vzdělání, sociálních aspektů a prostředí, ve kterém se daný jedinec nachází. Estetick á norma má velmi důležité místo v našem životě a utváří naši společnost. Například v módě má esteti cká norma značný vývoj. Co si lidé oblékali kdysi, si lidé oblékají i dnes, jelikož veškerá móda se neustále vrací, ale nikdy tomu není naopak. V dějinách umění žádná vývojová etapa neodpovídá přes ně normě, kterou přejala z normy předešlé. Porušením normy totiž dochází k vytvoření nové. Velká řa da norem přechází z umění do denního života, kde jsou značně ovlivněny. Nositel nejmladší normy jso u v opozici se starší generací. Můžeme se tedy potýkat s odporem a negativní reakcí příslušníků sta rých norem. Většinou to bývá zrovna na začátku, kdy vzniká odpor k novým normám, které se postupně vstřebávají do podvědomí veřejnosti, a ta ji ve většině případů nakonec podlehne. Je možné také dospět k závěru, který zastává názor, že není nikdy žádná pevná hranice estetické nor my. Uskutečnění všech estetických norem totiž nemůžeme považovat za esteticky ideální. Může nastat také vzájemný souboj norem, kde konkuruje jedna druhé a jejich nedodržení může vést k normě nové. K dyby se estetická norma stala závaznou a danou, došlo by sice k jejímu úplnému plnění, ale vývoj um ění by skončil. Všude okolo bychom měly esteticky přijatelné umělecké jevy, ale umělecká scéna by u stala. Proto je důležité si uvědomit, že norma by měla být pouze orientační a měla by pouze napomáh at. V současné době je však zajímavé pozorovat to, že si funkci estetické normy uvědomíme až v mome ntě porušení. Pokud zahlédneme něco, co se nám osobně nelíbí, neznamená, že je to podle norem neest etické, protože každý z nás má jinou vnímavost, cit pro krásu a vztah k umění. Je velice těžké soud it či uvádět příklady esteticky nepřijatelných konkrétních věcí, ale můžeme je posoudit na základě reakcí veřejnosti. Je možné tedy říci, že hlas široké veřejnosti nám může napomoci ucelit náš osobn í názor. Ne vždy však víme, na jakém základu hlas veřejnosti stojí. Čím déle se nad estetickou norm ou pozastavujeme, tím více zjišťujeme, že je nemožné toto téma jednou větou uzavřít. Každým dnem na svět přichází nové nápady, styly a není možné tento tvořivý tok zastavit. Nechme se překvapit, jak é estetické normy v budoucnu budou čekat nás, popřípadě je můžeme porovnat s normami dnes. Použitá literatura: Ottova všeobecná encyklopedie. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. Ilustrovaný encyklopedický slovník. Praha: Academia, 1981. MUKAŘOVSKÝ, Jan. Estetická funkce, norma, hodnota jako sociální fakty (1936), Studie /1/, Brno: Hos t, 2000.