Vladimír Luka, UČO: 439231 USK-01 Semestrální práce slovníkové heslo, esej Umělecké dílo: člověkem vytvořené dílo, jehož hlavní funkcí je budit estetickou libost. Nemusí plnit pragmatické funkce. Zahrnuje díla literární, výtvarná, hudební, sochařská, dramatická, filmová atd. Umělecké dílo není vytvořeno náhodou, ale záměrně. Můžeme jej rozlišovat podle uměleckého druhu, do něhož patří, podle média, které využívá, a podle smyslů, na něž působí (např. vizuální dílo, audiální dílo, audiovizuální dílo). Má vždy dvojí charakter, formu (výraz) a obsah (význam). Dílo je složitá struktura komplikovaných vztahů na nejrůznějších úrovních. Bylo vytvořeno člověkem jako smysly vnímatelný objekt. Umělecké dílo není definovatelné žádným účelovým (pragmatickým) užitím. Základní vlastností uměleckého díla je, že něco vyjevuje, odhaluje, zjevuje. Umělecké dílo můžeme chápat jako realizaci „tvůrčí ideje“, která vzniká v nitru umělce na základě jeho umělecké zkušenosti, intuice a volby prostředků k vyjádření vnitřních zkušeností. „Skutečné umělecké dílo je vždycky nevyjádřitelné slovy. Každá jeho analýza je vždycky nedostatečná, slova k vyjádření jeho významu nikdy plně nepostačují. (Kdyby bylo, možné význam uměleckého díla vyjádřit slovy, nebylo by třeba umělecké dílo tvořit. Proto je tak hloupé, když se učitelky ve školách žáků ptají: "Co tím chtěl básník říci?" Kdyby se význam básně dal popsat jinými slovy, nebylo by třeba psát tuto báseň.) Každý pokus o interpretaci je nedokonalý, ale je přesto rozumné se o něj pokoušet, protože nám osvětlí alespoň některé aspekty daného díla“ (Čulík, 2005). Umělecké dílo v době „digitální“ V této krátké eseji se budu zamýšlet nad pojmem „umělecké dílo“ a nad uměleckým dílem jako takovým v kontextu dnešní „digitální“ doby. Co to je umělecké dílo, jak vzniká a co je jeho podstatou? Toto jsou otázky, nad kterými se budu zamýšlet. Pokusím se také nastínit odpovědi, které nebudou, dle mého názoru, jednoznačné a jednoduché a doufám, že zanechají ve čtenáři stejný pocit jakéhosi neklidu a znepokojení, který mám já, když zaslechnu pojem „umělecké dílo“. Nebude to úkol lehký, ale pokusím se ho uchopit a zpracovat jak nejlépe dovedu. Páni filozofové, kterým ve svém věku zdaleka nemohu konkurovat ani moudrostí ba ani sečtělostí, snad přimhouří své oči a prominou mladému studentovy jeho drzost pouštět se do takovýchto složitých filozofických úvah. Pojem „umělecké dílo“ je velmi široký a spletitý. Nejeden filozof se tímto pojmem a jemu blízkými tématy zabýval, zabývá a zajisté ještě zabývat bude. Dovolím si tedy čerpat z jejich znalostí, poznatků a zkušeností které publikovali a zároveň se pokusím čtenáře neunudit a alespoň na chvíli přimět k zamyšlení, nad tak v dnešní době kontroverzním pojmem jako je právě „umělecké dílo“. Nejprve se „umělecké dílo“ pokusím za pomocí již existujících informací a poznatků definovat tak, abychom mu správně rozuměli, dokázali ho rozpoznat a odlišit od „výtvorů“, které ani zdaleka uměleckým dílem nejsou. Umělecké dílo je lidský výtvor, který něco vyjevuje, odhaluje nebo zjevuje. Má vždy dvojí charakter, určitou formu (výraz) a smysl (význam). Zatímco forma je do velké míry dána, smysl uměleckého díla vzniká spíše až v aktu recepce. Každý vnímatel vnímá umělecké dílo jinak (tzv. konkretizace). Podstatným kritériem uměleckého díla je jeho záměrnost, čili nevzniká náhodou. Dále pak můžeme říct, že je umělecké dílo autonomní, to znamená, že není definovatelné žádným účelovým (pragmatickým) užitím. Jeho primární funkcí je funkce estetická. Podle filosofa Hegela je umělecké dílo smyslovým vyjádřením určité ideje. A například podle Gombriche, který v myšlení navazuje na Kanta, není žádný důvod, proč se nám nějaké umělecké dílo líbí nesprávný. Na závěr tohoto odstavce si dovolím citovat profesora Umberta Eca, slavného italského sémiologa, filosofa, spisovatele a jednoho z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. „Umělecké dílo je kompletní a uzavřenou formou ve své jedinečnosti vyrovnaného organického celku, zatímco zároveň vytváří otevřený produkt ve své náchylnosti k bezpočtu rozdílných interpretací, které nepřesahují jeho jedinečnost. Proto je každá recepce uměleckého díla zároveň jeho interpretací a tvořením, neboť každá recepce je tvořena z jiné perspektivy“ (Eco Umberto, Opera Aperta). V dnešní uspěchané době, kdy většina z nás „obyčejných smrtelníků“ nemá čas na koníčky, na nějaký ten společenský život ba v mnoha případech bohužel ani na rodinu, je myslím, nejen pro mne velice obtížné, najít si chvilku na obdivování nějakého toho uměleckého díla. Z těch „časově dostupnějších“ mne napadá snad jen hudba, kterou si dnes už běžně nosíme s sebou v podobě miniaturních „krabiček“, či nejrůznějších technologických výdobytků. Podle mého názoru je opravdu velmi těžké orientovat se v tak obrovském množství vyprodukované hudby a najít alespoň malý náznak nějakého toho opravdového uměleckého díla. V této „digitální“ době, kdy si může téměř každý, a to myslím i člověka neznalého jakékoliv hudební teorie, nauky, a co hůř, dokonce jedince bez hudebního sluchu, produkovat hudbu jakou chce a šířit ji s minimálním úsilím a náklady téměř po celém světě, je okolo nás tolik „neuměleckých děl“, kýčů a braků, že opravdových uměleckých děl je jen velmi malé procento. A chtěl bych zdůraznit, že tato skutečnost nenastává pouze v tvorbě hudební. Co teprve další odvětví umělecké tvorby jakým je například umění výtvarné, literární, dramatické a dnes, víc než kdy jindy tak rozšířené a dle mého názoru společnost značně ovlivňující umění filmové? Dle mého názoru se dnes opravdová umělecká díla hledají velice obtížně. Tento fakt do jisté míry souvisí s dobou, ve které žijeme a podle mého názoru i se snižujícími se nároky společnosti na pocity z tzv. aury uměleckého díla. Například takové umělecké dílo jakým bezesporu obraz Mona Lisa od slavného malíře Leonarda Da Vinci je, dnes může znát z internetu či jiných nových médií i malé dítě, které nikdy Louvre nenavštívilo. Na jednu stranu je to po stránce vzdělávání a rozšiřování vědomostí naší soudobé společnosti a nových generací skutečnost více než famózní. Ale na druhou stranu tu dle mého názoru nastává obrovský problém, kdy tato stejná společnost ztrácí zájem, a je to jistě i právě nedostatkem již zmiňovaného času, recipovat takováto opravdová umělecká díla i s jejich „aurami“ na vlastní oči či uši, což je dle mého názoru hlavní podstatou uměleckého díla. Na závěr si dovolím položit, nejen sobě, ale i čtenáři (recipientovy) nelehkou otázku, na kterou dle mého názoru prozatím není jasná a konkrétní odpověď. Taková odpověď, která pokud by existovala, tak by tuto mou krátkou esej či úvahu, poslala do „věčných literárních lovišť“, tam kde končí ostatní nepodstatné, nezajímavé či jinak nehodnotné práce bez jakéhokoliv přínosu pro čtenáře či společnost. Jakou hodnotu, ať už uměleckou nebo jakoukoliv jinou, bude mít umělecké dílo někde v muzeu, pro společnost, která nemá zájem či čas tyto muzea a jim podobné instituce navštěvovat a raději si ho prohlédne například virtuálně z pohodlí domova, ale již bez toho zvláštního pocitu, který navozuje jeho aura? A na úplný závěr si dovolím položit ještě jednu otázku. Není zapotřebí nějaké „revoluce“ ve vztahu k uměleckému dílu? Použitá literatura: Guardini Romano, O podstatě uměleckého díla Mukařovský Jan, Studie z estetiky, 1966 Čulík Jan, Co je podstatou uměleckého díla?, Britské listy, 1. 9. 2005 Benjamin Walter, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti Šprunk Karel, Základní pojmy filosofie umění, http://ktf.cuni.cz/~sprunk/Zakladni%20pojmy%20FU/ Eco Umberto, Opera Aperta Ottův slovník naučný, 26. díl, 1906