JANA SPÁČILOVÁ, BRNO NOVÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA udba na dvoře olomouckého biskupa Wolfganga Harmibala kardinála Schrat-tenbacha (1660-1738, biskupem od 1711) je vedle jaroměrické zámecké hudební kultury druhým hlavním tématem výzkumných projektů o italské barokní opeře na Moravě, probíhajících od roku 2005 na Ústavu hudební vědy FF MU.1 Nej-důležitějším výstupem vztahujícím se k tomuto tématu je disertace autorky tohoto článku Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711-1738). Příspěvek k libretistice barokní opery a oratoria dokončená v roce 2006.2 Od doby obhájení práce se však objevilo několik nových skutečností, jejichž stručný přehled přináší tato studie.3 Hlavním přínosem pokračujícího výzkumu je nalezení neznámých materiálů k operním představením v roce 1735 a k personálnímu složení biskupovy dvorní kapely a dále identifikování dalších hudebnin, které patrně náležely ke schratten-bachovskému hudebnímu provozu. Zprávy o opeře Nitocri provedené ve Vyškově v září 1735 První skupina pramenů se týká operních představení roku 17^n^2S biskupovým narozeninám (12. září).4 K tomuto roku neexistovalo donedavn 1 , ' tm a ť^R 408/05/2232), Výzkum operního Italská opera na Moravě v 1. polovině 18 stalet, ^ ^ fešitd phDr. Jana Perut-repertoáru v českých zemích v době baroka (GA CK. WK/wvjj Předběžné výsledky výzkumu byly publikovány v cVk\u,Ses" S^.d'^ Opus biskup Schrattenbach a hudba vrcholného baroka v celém ročníku v Předkládaná studie je shrnutím a doplněním dvou referátů V^^^^^er am hudebněvědných kolokviích Brno v letech 2007 ^D,e^ezep^"l der Musikkapelle von "°fe des Olmmzer Bischofs Schrattenbach) a 2009 (Zun* za up0Zomení na tyto prameny náleží můj co nejsrdečněji oik Mg . a Semináře dějin umění FF MU. JANA SPÁČILOVÁ. BRNO libreto ani žádný jiný doklad o provedení opery. Nové nalezené dokumenty Se nacházejí mezi Schrattenbachovými účty za nákupy a řemeslnické práce, které jsou dochovány v rodinném archivu Kálnokyů v Moravském zemském archivu5 Vyplývá z nich, že ke kardinálovým narozeninám byla hrána nová opera Nitocri neznámého skladatele. Kromě účtů za narozeninové operní představení roku 1735 nacházíme v kál-nokyovském rodinném archivu také korespondenci Wolfganga Hannibala Schrat-tenbacha s jeho synovcem Franzem Sigmundem, z níž se dovídáme, že opera byla provedena také o biskupových jmeninách (31. 10.). V dopise z 26. 10. děkuje kardinál za blahopřání k svátku a sděluje, že bude při této příležitosti hrána opera.6 O několik dní později (2. 11.) se zmiňuje o úspěšné akci, titul díla není bohužel uveden.7 Vraťme se však ke zprávám o opeře Nitocri. Nejdůležitějším pramenem je seznam výdajů za operu a další hudební akce s nadpisem: Specification / d[er] Spesa d [er] opera La Nitocri / und was sonst för Music gehöret /Anno 1735 (viz obr. I).8 Obsahuje 31 položek, celková suma činí 517 zl. 9 kr. Téměř polovina položek seznamuje dále doložena jednotlivými účty. Seznam není datován, podle dat účtů lze však dovodit, že se jednalo o operu dávanou v polovině září. Z materiálů dále vyplývá, že objednavatelem zakázek byl kardinálův synovec Franz Sigmund, jedna z ústředních postav kardinálova dvora.9 Celý soubor dokumentů přináší velmi cenné informace k divadelnímu provozu na biskupském dvoře na příkladu konkrétního operního představení a je vynikajícím materiálem nejen z pohledu muzikologie, ale především teatrologie. Není v možnostech této studie přinést podrobnou analýzu těchto pramenů, proto se soustřeďme pouze na několik nej významnějších informací, které z nich lze vyčíst. První zpráva se týká výpravy opery. Vyškovský malíř Johannes David namaloval a pozlatil rekvizity: „13 Partesan" [= partisana, zbraň podobná halapartne], „3 Brust stuckh" [= hrudní pancíř], „2 Schildt, 3 Tirkische Rock" atd. Cenný údaj představuje položka za natření 20 pultů („20 Pulpet angestrichen"), což by mohlo nasvědčovat o početním obsazení orchestru, o němž jsme dosud neměli žádné bližší zprávy. O kulisách není zmínka v tomto ani v jiných účtech, ačkoliv Moravský zemský archiv Brno, fond G 76, Rodinný archiv Kálnokyů Letovice: inv. č. 83, kart. 16 (96 fol., různé účty 1726, účty za operu 1735); inv. č. 144, kart. 18 (8 fol., účty za operu 1735). Schrattenbachovský archiv přešel do rodinného archivu Kálnokyů díky Alžbětě hraběnce Schrattenbachové (1809 - 1875), která se roku 1827 provdala za hraběte Gustava Josefa Kálnokyho. »Vor den Wohlmeinenden Wunsch zu meinem bevorstehenden Namenstag bedanke mich Jreundl: und bericht, dass ich anjetzo meine recht schöne Opera werde produciren lassen l ...J (G 76, inv. č. 87, kart. 16, fol. 5-6). „[■■■] unddivertire mich mit denen in grossen anzahl habenden vornehmen Gästen bey meiner in Wahrheit schönen Oper rechts vergnieglich [...] " (G 76, inv. Č. 87, kart. 16, fol. 26). G 76, inv. Č. 83, kart. 16, fol. 87. O y^imečném postavení tohoto synovce v kardinálově družině se zmiňuje Zuber, Rudo* Osudy moravské církve v 18. století Ly Praha 1987 (dále jen Zuber 1987), s. 118. 191 N0VÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA by pro jejich přípravu svědčily položky za plátno (4 zl. 37 kr. a 2 zl. 30 kr) Víme však, že se ve vyškovském zámeckém divadle hrálo již roku 1734 a proto ie pmvděpodobné, že pro operu byly použity kulisy tzv. obecného typu, které bvlv k dispozici jako standardní výbava divadla. Plátno mohlo být určeno pro výrobu speciálních stavěčích kulis. Orchestru se týkají položky za havraní brka, která byla zřejmě určena pro mechaniku cembal („umb Raben federn" - 2 zl), dále zpráva o zakoupení nového fagotu („vorErkauffung einesfagot" - 6zl), záznamy o přepravě nástrojů („we-gen Uberbringung des Instruments" - 3 zl.) a ladění cembala za půl roku („vor 6 monatl accordierung des Cembalo " - 12 zl). Mezi jmény osob účastných na divadelním provozu Schrattenbachova dvora je nutno uvést především kopistu Josefa Lukavského - jeho účet představuje druhou nejvyšší položku v celém seznamu (51 zl. 45 kr.), což naznačuje, jak vysoce byl v té době na Moravě ceněn opisovač schopný rozepsat italskou operu (účet je také jako jediný psán v italštině).10 Z účtu knihvazače Johanna Graffa zjistíme nejen počet vytištěných libret („600 neye Titel in der Opera Buch"), ale i to, že vyvázal také partituru opery („EinNothen Buch eingebunden "). V položce za zaplacení stráží a sluhů je ukryta informace o počtu repríz opery („zu 4 malliger haltung der Opera"), v účtu za krejčovského tovaryše doba práce na kostýmech („ein Gesell in Ihro gnaden Zimmergearbeithet und in dem Teatrum 12. Tag"). Nej důležitější jsou ovšem účty za kostýmy od vyškovského krejčího (sign. 144, kart. 18, fol. 8) a brněnského vyšívače (tamtéž, fol. 1 - 2), které zaznamenávají jména sólistů. Uvádějí celkem sedm jmen, z toho pět se vyskytuje shodně na obou účtech. Vyškovský krejčí Ignatius Polsator jmenuje tyto zpěváky: H. [= Hen] Santo, H. Antoni, H. Wegschmitt, H. John, Don Mauro a Jungfrau Rosalia. Brněnský vyšívač Jacob Joseph Cžada rozepisuje svou práci podle jednotlivých umělců: Jungfr. Rosalia, Jungfr. Theresa, Herr P. Wegschmidt, Herr Santo, Herr Antonio, HerrJonn [sic!]. I když není uvedeno, jaké role tito umělci představovali, Je nesPorné, že se jedná o kompletní obsazení opery Nitocri. Členy pěveckého ansámblu Schrattenbachovy dvorní opery v září 1735 byly tedy zpěvačky Rosalia aTeresa a pánové John, Wegschmidt, Mauro, Antonio a Santo. Přívlastek „Don" u^Pěváka jménem Mauro napovídá, že šlo o duchovní osobu s nižším svěcením, jjkjně tak lze dovodit u P. [= Padre] Wegschmidta. V případě Antonia a Santa, en Jsou jmenováni pouze křestními jmény, navíc italskými, se lze domnívat, že sl°okastráty.'> »£«>PUttura della opera Nitocri, colla carta importa 51.45. Ricevuto tutta la summa °»detta opera Nitocri. In Jede Joseppe Lukavvsky " (G 76, inv. č. 83, kari. 16, fol. 9). **ne byli zradné křestními jmény označováni kastráti u vídeňského dvorc. (např. Gae-CémrS,ní ~ "SÍgnor Gaetano"). zatímco tenoristé a basisté, byť italského původu, byl. vidy ' Pod svým Příjmením (např. Gactano Borghi). 192 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO Libreto opery Nitocri Archivní zprávy o provedení opery Nitocri doplňují operní repertoár olomouckého biskupského dvora v roce 1735, o němž doposud nebylo n.c bližšího známo. Díky těmto dokumentům je však možno také nove zhodnotit pramen, o jehož existenci jsem sice již informovala, avšak doposud nebylo možno jej blíže identifikovat. Jedná se o libreto opery Nitocri (?) v knihovně kapucinu v Brně (dříve součást Moravské zemské knihovny). . Libreto se nachází ve svazku operních libret a dalších tisku pod signaturou 19 I 43 Tato signatura není zachycena v katalozích MZK a tudíž ani v soupisu jeiích hudebních tisků z pera Vladislava Telce a Vladimíra Dokoupila.12 Svazek nese na hřbetu štítek Comediae Diversae a pochází původně z knihovny Nicoly Bellaciho 13 Dalšími pnvazky jsou čtyři libreta: Scipione nelle Spagne (Vyškov 1734 hudba V. M. Gurecký), Giulio Césare in Egitto (Livorno 1797), // pro-tettore alla moda (Vídeň 1747) a Merope (Jaroměřice 1737, hudba R. Broschi, německá verze libreta), dále dvě divadelní hry: Alžíre ou Les Americanes (Vídeň 1752) a Ararane (Vídeň 1752) a pojednání Principia philosophiae moralis jezuity Antona Ellingera (Praha 1754). Zmiňované libreto je německé a bez titulního listu, začíná obsahem děje {Jn-nhalt"). Na následující straně je uveden seznam postav („ Vorstellende Perso-hnen"), zahrnující sedm rolí: Nitocri - egyptská královna, zamilovaná do Mirtea, Emirena - její sestra, zamilovaná rovněž do Mirtea, Mirteo - jeden z egyptských vojevůdců, zamilovaný do Emireny, Micerino - jiný egyptský vůdce, přítel Mirteův, rovněž zamilovaný do Emireny, Ratese - kníže z krve starých egyptských králů, zamilovaný do Nitocri, Imofi - rádce a důvěrník královny Nitocri, Manete - synovec a důvěrník knížete Rateseho. Z obsahu, seznamu rolí i samotného textu (byť v němčině) je zřejmé, že jde 0 libreto Apoštola Zena Nitocri. Podle tiskařské výzdoby lze určit provenienci 1 dataci tisku - jde bezpochyby o libreto z brněnské tiskárny Jakuba Maxmiliána Svobody, kde nechával biskup Schrattenbach běžně tisknout svá libreta, a pochází z 30. let 18. století. Souhrn všech těchto skutečností dovoluje tvrdit, že toto libreto z kapucínské knihovny je libreto opery Nitocri provedené v září 1735 ve Vyškově. Vystupující postavy odpovídají sedmi jménům pěvců, známým z archivních záznamů týkajících se opery Nitocri: dvě ženské role zpívaly slečny Ro-salia a Teresa, mužské role pánové Santo, Antonio, Mauro, Wegschmidt a John. První otázka, kterou je třeba si položit, zní: kdo je autorem hudby? Zenovo libreto Nitocri bylo poprvé zhudebněno Antoniem Caldarou roku 1722. Dílo bylo 12 Dokoupil, Vladislav - Telec, Vladimír: Hudební staré tisky ve fondech Universitní knihovny v Brně, Brno 1975. 13 ^iVhotněPOd ČÍSlCm "'Z téŽe knih0vny P°chází několik dalších svazků libret V kapUCÍnSké ^ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOte B,SKUPA Sc™^^ ,„ -ovedeno v paláci Favorita u Vídně dne 30. 8. pň oslaví n„ Kristiny, manželky Karla VI. HabsburskTho avn~ *?™» ^Nitocri, bájná vjidkyně Egypu a Théb. zmiňovaná svým námětem do kontextu „ženských" oper p^Sí dvoře k poctě císařovny. 7 uenskem Další zhudebnění tohoto Zenová libreta pochází až z roku 1733 Text bvl rwi statně upraven benátským impresáriem a libretistou Domenicem Lallim fl679-1741>. hudbu zkomponoval neapolský skladatel Gíuseppe Sellitto (1700 -1777) Opera zazněla v benátském Teatro Grimani di San Giovani Grisostomo v kame valu 1733, jako sólisté vystoupili Antonia Merighi (Nitocri, alt), Rosa Bavarese (Emirena, soprán), Carlo Broschi zv. Farinelli (Mirteo, soprán)', Filippo Giorgi fRatese, tenor), Catterina Giorgi (Manete, alt) a Rosa Cardini (Imofi, soprán), jméno představitele role Micerina (soprán) není v libretu uvedeno.'5 Rozvržení scén zůstalo v tomto zhudebnění v zásadě zachováno, některé scény jsou pouze v libretu a nikoliv v partituře („scene in virgole" -1/7,1/13), větší škrt se nachází ve třetím aktu (scény 8 až 10). Co však prošlo téměř kompletní změnou, byly árie - z původního libreta Apoštola Zena zůstaly na svém místě pouze čtyři árie (1/8,1/15, 11/10, III/4) a závěrečný ansámbl (sbor na začátku druhého aktu je zkrácen).16 Stejný námět se v listopadu téhož roku 1733 objevuje u opery s názvem Nitocri regina ďEgitto, provedené v neapolském Teatro San Bartolomeo. Nejednalo se však o úpravu Zenová libreta Nitocri, jak je vesměs uváděno, nýbrž staršího libreta Pietra Pariatiho Sesostrí re ďEgitto z roku 1710, které je volným pokračováním příběhu o egyptské královně a vystupují zde jiné postavy: Nitocri, Amasi, Sesostri, Arteníce, Fanete, Orgonte a Canopo (poslední dvě jména jsou v neapolské verzi nahrazeny dvojicí Medaspe a Edvige). Autorem hudby byl Leonardo Leo'7 Další opery na Zenovo libreto Nitocri jsou z doby po roce 1735 (Geminia-no Giacomelli, Řím 1736; Gioaccino Cocchi, Turín 1755). V úvahu tedy připadají pouze dva autoři - Antonio Caldara (1722) a Giuseppe Sellitto (1733). Prvního z nich můžeme zcela spolehlivé vyloučit, nejen kvůli celkovému repertoárovému zaměření Schrattenbachova repertoáru ve 30. letech, a,etaké proto, Že libreto v kapucínské knihovně má mnohem blíže k úpravě Do- 14 Narozeniny císařovny, při nichž bývala pravidelné vypravena tzv. „Augustini-Oper", se sla-% 28. 8. Toho roku však připadlo toto datum na pátek, proto se opera hrála až v nejblížsi IS li * — • — *vni\j lunu vsan \>íiy>auiv tuiu uaium y~—» i----- ■ jede». Hadamowsky, Franz: „Barocktheater am Wiener Kaiserhof 1625-1740 Mit einem Spielplan", Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1951/52, s. 7 /, zoe nag. J05. Hlasové zařazení postav bylo doplněno dle záznamu o partituře v databází RJSM (D-B Mus. J£ 2^20, R1SM A/M: 452.013 885). Partituru jsem prozatím bohužel nemela možnost prc- Í4ko "ovnávacl materiál bylo použito libreto z I-Mb, sign. ^^^^^Sarto-d,° / Uhrem italiani a stampa Jalle origini al 1800, 7 sv., Cuneo 1990-1994 (dale jen Sarto-17 16533. Sartori 16535. Partitura je uložena v l-MC. 194 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO meniča Lalliho z roku 1733, než k původnímu textu Apoštola Zena. Určení některých árií je ovšem ztížena tím, že jde o německou verzi libreta, a proto nelze vždy jednoznačně stanovit, zda se jedná pouze o volnější překlad nebo zda došlo již v italské verzi k přebásnění, s čímž se ve schrattenbachovských libretech setkáváme poměrně často. Přesto lze říci, že s Lalliho úpravou se vyškovskáNitocri shoduje nejméně v sedmnácti áriích z jednatřiceti. K tomu dále přistupují hudební čísla, která jsou společná oběma verzím. Od verze z roku 1733 se však moravské libreto liší v několika podstatných znacích. První ze dvou scén, které byly u Lalliho „in virgole", zde sice zůstala, je zde však nová árie (Nitocri, 1/7). Druhá scéna „in virgole" je vynechána (Emire-na, 1/13), omylem však nedochází k posunu v číslování scén - 14. scéna je sice opatřena číslem 13, avšak hned po ní následuje původní 15. scéna. Po jedné nové árii mají Micerino (1/14 - u Lalliho bez árie), Ratese (11/13) a Mirteo (IH/15). Změněn byl dále duet Emireny a Mirtea ve třetím aktu. Nejpodstatnějším rozdílem je značné rozšíření role královnina rádce Imofiho. V 11. scéně druhého aktu, kde v benátské verzi árie není, přináší moravské libreto původní text Apoštola Zena Morirä, forse innocente (v němčině Sterben wird er, vielleicht ohne Schuld). Větší zásah přichází ve třetím aktu. Ze scén 8 až 10, které byly v benátské verzi vypuštěny, je zde zkrácením a sloučením vytvořena jedna scéna (pod číslem 8), zakončená Imofiho novou árií Ich seh ein Hertz in Streit (v Zenově originálu zpívala postava na tomto místě árii Furie implacabili). Rádce má navíc zcela novou árii Gleichwie es sich gebührt vil. scéně téhož aktu, kde v obou předchozích libretech (Zeno: 13. scéna, Lalli: 10. scéna) árie není. Tím je tato vedlejší role značně zdůrazněna, neboť všechny ostatní postavy mají v posledním aktu pouze po jedné árii („seconda donna" Emirena dokonce pouze duet s Mirteem). Vzhledem k popsaným změnám a nedochovanému titulnímu listu nelze jednoznačně říci, zda byla ve Vyškově v září 1735 uvedena Nitocri Giuseppe Sellitta (či spíše její úprava) nebo zcela nová opera, pro kterou byla použita pouze benátská verze libreta. Jak ukážeme dále, v každém případě se jednalo o pasticcio, neboť nejméně dvě árie byly vzaty ze zcela jiného díla. Jako další možný autor se proto jeví kardinálův dvorní skladatel Václav Matyáš Gurecký (1705 - 1743). V roce 1735 byl ještě zaměstnán na biskupském dvoře, na místo kapelníka olomoucké katedrály nastoupil až o rok později. Pro svého zaměstnavatele zkomponoval Gurecký několik oper, všechny jsou psány na Zenová libreta (1729 Antioco, 1730 Griselda, 1734 Scipione neue Spagné). Míra a povaha úprav v těchto textech (vyjmuté a nahrazené árie, sloučené scény) odpovídají libretu Nitocri. Tuto otázku však pro nedostatek dalších indicií musíme ponechat otevřenou. Stabat mater Girolama Pery kmilľľ™ d0mácíh0 skladatele by jistě představovala důležitý příspěvek našemu poznám moravské barokní hudby. Zjištěná jména Schrattenbachovych NOVÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBAC zpěváků však zásadně mění pohled na další kompozici z okruhu skladatelů kardinálova dvora. Je to Stahat Mater biskupského kapelníka Girolama Pery, jehož partitura se nachází ve vídeňském archívu Společnosti přátel hudby (Geselischaft der Musikfřeunde). Shrňme si informace o tomto skladateli, který, ač zastával ve Schrattenbacho-vě dvorní kapele vedoucí postavení, není v domácích kruzích ještě příliš znám. Girolamo Pera se narodil kolem roku 1690 v Benátkách, kde také strávil velkou část svého života. Po roce 1721 byl zaměstnán jako chrámový kapelník v Udine, do Benátek se navrátil v prosinci 1734. Další zprávy o jeho osobě jsou až z let 1765-1768, kdy byl jeho žákem v Benátkách pozdější saský dvorní kapelník Jo-seph Schuster (1748-1812). Od února 1768 působil Pera ve Fossalta di Porto-gruaro poblíž Benátek, kde zemřel 2. května 1771 ve věku osmdesáti let. Ve své době byl Pera ceněn jako autor chrámové'hudby, z jeho díla známe dnes pouze několik duchovních a varhanních skladeb. Jediným dokladem o jeho působení na Moravě je libreto oratoria II giusto aff-litto nellapersona di Giobbe provedeného v Brně v postě 1738, kde je jmenován „Don Girolamo Pera, maestro di cappella di SfuaJ Altezza EmfinentissimaJ".19 Jako indicie jeho zaalpského pobytu se považuje také jeho Stahat Mater dochované ve Vídni, datované roku 1737.19 Údajně jde o autograf, rukopis se však značně odlišuje od dalších Peřových kompozic v knihovně neapolské konzervatoře, které byly rovněž určeny jako autografy.20 Podle charakteru písma se spíše jedná o opis, typ rukopisu i použitý papír však naznačují italskou provenienci.21 Jedná se o rozsáhlé prokomponované dílo střídající sborové pasáže s virtuózními áriemi a duety, část Fac ut ardeat cor meum je traktována jako recitativ accompagnato. Orchestr je obsazen dvojicí houslí, violou a bassem continuem, v částech Cujus animam gementem a Vidit suum dulcem natum přijdou ke slovu sólové housle. Ve své disertaci jsem vyslovila hypotézu, že šlo o reprezentativní „vstupní" kompozici, jíž se skladatel etabloval ve Schrattenbachových službách. Tuto hypotézu, pro niž svědčí jak rozměr, tak i charakter díla, lze nyní zpřesnit. Perovo Stahat Mater bylo zcela jistě provedeno na Moravě, a to Schrattenbachovými dvorními zpěváky. Partitura totiž nese u některých sólových částí zkratky jmen mterpretů, které lze nyní s vědomím nových skutečností jednoznačně identifikovat jako umělce známé z výše citovaných pramenů. Pro lepší přehlednost uvádím poznámky v tabulce: ' Libreto I-Mb, Racc. dram. 5510 (Sartori 12384). A-Wgm I 2761. Stabat Mater Concertato con W. Del Sig:rD. Girolamo Pera /1737. Partitura, 46 stran. '"Ne, sign. 32.1.6(1-3): Jntroitus. Turbae, ac Offertorium in Dominica Palmárům. Auct. D. Hieron. Pera } 760; Messa del Sig. D. Girolamo Pera á Tre Voci, 1760; TracftusJ. Turbae. ac Improp[eria] Ferie 6 in ParascfeveJ. Auct. D. Hyeron. Pera 1767- VenfeziaJ. Za poskytnuti 2) "kazek z notových materiálů náleží můj srdečný dik Ugo Perissinottovi. Rukopis je typickou ukázkou italského notopisu, papír nese filigrán tří půlmčsiců, obvyklý v severní Itálii, a ozdobné iniciály GF. I 9fi JANA SI'ÁC'ILOVÁ, URNO Str. 13 21 26 31 36 41 Quis est homo gui non fteret Fac ut ardeat cor meum Fan me tecum pie nere (a due) Virgo virginum praeclara (a due) Fac me plagis vulnerari (a áue)_ Fac me cruce custodiri Poznámka S:w D. Dom:" solo Rosa e Teresa D. Dom:"/John S:rAnt:"/ S:'Santo Wegsmian Hlasové zařazení: kljjTg^~ alt (b-b1) bas (B - e1) soprán (g1 - f), soprán (ď - P) tenor (d - a'), bas (F - c1) soprán (f - F), alt (b-b1^ tenor (e - g1) Jediný problém predstavuje jméno zpěváka u poslední sólové části, které lze skutečně číst jako Wegsmian. Zcela určitě jde však o zkomoleninu jména Wezschmidt. Zkratka D. Dom:" zřejmě znamená „Don Domenico". Jestliže přijmeme bez výhrad fakt, že interprety Perova Stahat Mater byli Schrattenbachovi dvorní sólisté, lze z partitury zjistit cenné údaje o jejich hlasových charakteristikách. Sopranista Antonio a altista Santo byli s nejvyšší pravděpodobností skutečně kastráti. Don Domenico byl pravděpodobně barytón (podle tónového rozsahu obou jím interpretovaných částí). Zpěvačky Rosa a Teresabyly sopranistky, ansámbl doplňují tenorista Wegschmidt a basista John. Zároveň přináší tento pramen další důležité zjištění. Vzhledem k tomu, že se v roce 1735 a 1737 setkáváme u Schrattenbachova dvora se stejným okruhem zpěváků, můžeme tvrdit, že v operách vystupovali umělci nastálo zaměstnaní v kardinálových službách, a nikoli příležitostně angažovaní sólisté. Identifikace zpěváků Dalším krokem exkursu do personálního složení biskupské dvorní kapely je identifikace zmiňovaných zpěváků. Dlužno podotknout, že v tomto směru by bylo třeba podniknout rozsáhlejší hudebně historický průzkum, především v matrikách, biskupově korespondenci a dalších materiálech. „Pan Antonio" je bezpochyby totožný s Antoniem Fornarinim z Urbina, jehož propouštěcí list, vydaný v Brně 19. července 1738, se zachoval v ZA Olomouc. Uvádí se v něm, že Fornarini sloužil po čtyři roky a tri měsíce u biskupa jako komorní hudebník.22 Claudio Sartori zaznamenává zpěváka téhož jména v roli Gan-darta v libretu Vtnciho opery Alessandro nelľIndie, dávané v Urbinu v karnevalu \a 1734'23 V květnU téhoŽ roku byl Fomarini Podle uvedeného dokumentu již na Moravě a v září vystoupil v opeře Nitocri.24 „Don Mauro" by mohl být totož- 22 „Dominus Antonius Fornarini de Vrbino, apud altem fatam Eminentissimam Suam Celu-!wľ' ™atUOr amÍS' et trihus ««w«™. pro Camerae Musico serviverit". ZA v Opavě, prac h j S SÍgn" F W 3 49/4C- T0h0t° hudebníka uvádí něk01Utrát Vfi 23 Sartori 724 24 S^TSľilSS?ľ M0ravě b* moUy sloužlt k Plnějšímu určení doby, kdy ^ N0VĚ POZNATKY K HUDBÉ NA DVORE OLOMOUCKÉHO B.SKUPA SCHRATTENBACHA 197 ný š k8P,anem ^^^^^^ Famim> ° kterém nacházíme propouštěném v roce 1738.25 Při znalosti provozní praxe biskupovy dvorní LneW nen třeba zpochybňovat že by toto duchovní funkce vylučovala účinkování v Leře Zkoumání životních osudu dalších členů pěveckého ansámblu (Santo Don Do menico) musíme prozatím pro nedostatek dalších zpráv odložit Celkem jednoznačné jsou informace o tenoristu Wegschmidtovi a basistu Johnovi, jejichž jména napovídají domácí původ. Oba hudebníci byli nalezeni v matrice kroměřížského pěveckého semináře, o níž informoval Antonín Breiten-bacher a po něm Jan Bombera.26 Matrika zaznamenává jména fundatistů, rodiště věk v době vstupu do semináře apod. Bombera uvádí záznamy o obou zpěvácích takto: „Weckschmidt Antonín z Olomouce, 8 let, v sem. od 1719, sirotek, syn kuchaře, diskantista, přijat k bisk. dvoru pro výbornou obratnost ve zpěvu [...] John Antonín z Libavé, 10 let, v sem. od 1723, diskantista, syn řezníka".27 Podle příslušných matrik byla určena přesná data narození obou umělců: Anton Christoph Weckschmidt se narodil 10. 4. 1711 v Olomouci, Anton Jahn 26. 9. 1713 v Libavé.28 U prvního z nich máme z piaristické kroniky přímo doloženo, že byl angažován jako zpěvák ve Schrattenbachově dvorní kapele. Také u Antona Johna nacházíme potvrzení jeho pěveckých schopností, a to v dalším prameni, jímž je kronika semináře Continuatio Annaliwn Domus Cremsiriensis ab Anno /725.2<> Podle záznamů z roku 1728 pobývali v Brně po celou dobu postní kvůli účinkování v oratoriích ve Schrattenbachově paláci tri zpěváčci z kroměřížského piaristického semináře v doprovodu regenta Jana Kopeckého.30 Jedním z nich byl právě diskantista John, jemuž v té době bylo 14 let. Zřejmě se jako zpěvák osvědčil, a proto byl později přijat ke kardinálovu dvoru jako sólista. 25 26 27 28 30 Zuber 1987, s. 128. Zuber zde ovšem směšuje dohromady dvě osoby - kardinálova zpovědníka a hudebníka Maura Fantiho a divadelního výtvarníka Gaetana Fantiho. Přesný záznam o pojednávané osobě zní: „Presbyter Ecclicus. et Quonda. Em. Cels. B.B. Eppi. Olomucen. Capellanus Aulicus á musicus Maurus Fanti supplicatpro testimonialibus vitae apuddietám aulám actae literis, ut his provisus ad Itáliám redire valeat". ZA v Opavě, pobočka Olomouc, fond ACO - Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kart. 9, protokoly zasedání konsistoře, 21.8.1738. Za poskytnutí této informace srdečně děkuji PhDr. Janu Štěpánovi. Matricula seminarii Liechtenstein. Cit. dle: Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv z bývalé Piaristické koleje v Kroměříži, Kroměříž 1937. Bombera, Jan: „K významu LiechtenŠtejno-va zpěváckého semináře v Kroměříži", Hudební věda 16, 1979 (dále jen Bombera 1979). s. 326-348. Bombera 1979, s. 328 a 329. ZA v Opavě, pobočka Olomouc, fond Sbírka matrik: inv. č. 5585, matrika fary Olomouc-sv- Mořic, pag. 672; inv. č. 5878, matrika fary Město Libavá, pag. 52. Za poskytnuti těchto "tformací srdečně děkuji PhDr. Janu Štěpánovi. Národní archiv (drive Státní ústřední archiv) Praha, oddělení 1. fond ŘPi - Piaristé (40). č. kn. 325. Davida S. Joanne aua Regens Seminarii pro oratoriis Italis iterum «J^*^ 2m *«>bus discantistibus John et Weiss et Altista »alter ab Eminent™"»^m '°<°m quadragesimam " (Continuatio annalium, f. 3r). Viz tež Bombera 1979, s. - 198 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO Také určení zpěvačky Rosalie nepředstavuje větší problém. Již Jiří Sehnal ve své základní studii Počátky opery na Moravě uvádí Marii Rosalii Bees-Majerin, která je jmenována ve vyškovské matrice roku 1735 jako kardinálova zpěvačka.31 Tento údaj lze jen doplnit přesnou datací - jako kmotra zde umělkyně vystupuje dne 30. října, což koresponduje s dobou, kdy mohla být ve Vyškově přítomna kvůli nastudování opery k biskupovým jmeninám. Celý záznam o její osobě zní „ Virtuosa Virgo Maria Rosalia Bees-Majerin, ad Aulám Eminentissimae Suae "celsitudinis Wolffgangi/pl tit./Cantatrix" ?2 První příjmení Bees nelze uspokojivě vysvětlit, protože jak podle tohoto záznamu, tak i podle označení „Jungfrau" ve výše citovaných archivních dokumentech zcela určitě nebyla provdána. Vzhledem ze způsobu zápisu příjmení v matrice (na dvou řádcích) je možná také forma Beesmajerin (Bosmaier). Pomocí téže matriky lze blíže určit i druhou zpěvačku kardinálova dvora známou pod jménem Teresa. Je to pravděpodobně „ Virtuosa Virgo Teresia Maje-rin", která je roku 1735 jmenována jako kmotra hned dvakrát: 13. 7. u křtu syna kardinálova trubače Leopolda Adolpha (s. 293) a 30. 9. u křtu dcery biskupského služebníka Jana Karla Konráda (s. 296). V matrice je sice uvedena pouze jako komorná („camererissa", resp. „cubicularia") hraběnky Heruly Caroliny Schrattenbachové, avšak skutečnost, že byla kmotrou syna biskupského dvorního hudebníka podporuje hypotézu o její totožnosti s výše jmenovanou umělkyní. Se sólistkou vídeňského Kärtnertortheater Catherinou Mayerin, která vystoupila roku 1737 v Holešově v Holzbauerově opeře Lucio Papirio dittatore a později byla angažována též v Grazu, neměla zřejmě nic společného.33 Partitury schrattenbachovských oratorií V poslední pasáži tohoto příspěvku se budeme věnovat novým Schrattenba-chovým hudebninám a metodice jejich identifikace. Z celého hudebního provozu Schrattenbachova dvora (v současné době je známo 22 operních a 36 oratorních libret) se prozatím podařilo identifikovat pouze tri partitury oratorií a jeden fragment. Na území České republiky se nachází pouze zmíněný fragment - party oratoria II Peccato diAdamo z roku 1726, nalezené na obálkách chrámových skladeb ze Svatého Kopečku u Olomouce, uložených dnes v Oddělení dějin hudby Mo-ravského zemského muzea.34 Partitury se nalézají ve Státní knihovně v Berlíně Sehnal Jiří: počátky opery na Moravé (Současný stav vědomostí)", O divadle na Moravě, ActaUmversitatis Palackianae Olomucensis, Fac. Phil., Suppl. 21, Praha 1974, s. 55-77, zde Mľrľvľw 5*5*** B°P<- Cop- et Mor, M Ab anno 1700- 1735 inclus., Moravsky zemsky archiv Brno, sign. 13262, s. 298. fä^edeT^Zt ?íľriny N?ayerin UVádí Sartori' Sro™Í té* Schenck, Eleanore: DieAn-Jangedes Wiener Kartnertortheaters (1710 bis 1748), Wien 1969, s. 184. peôcito t:z™bž^6?z^ hudebni materiáiy k oratoriuJ vorno i lib) . Hudba v Olomouci a na střední Moravě 1. In memoriam 32 33 34 ^MRATTENBACHAl99 /Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz) Jeiich n««i * . &. repertoám je prozatirn pouze hypotetická - ÄK?k«" S exlibns či podobný jednoznačný doklad určující ^kkZ^S^' určité znaky, které činí tuto hypotézu více než iU^K ^ Dvě z těchto Partitur - m>,«fó, í>Sepoltura di Christo Antonia Caldary (D-B Mus. Ms. 2720) a // Tr^/o a/fo Cta* Giacoma Cesare Predieriho (D-B Mus Ms. 17900) pocházejí podle použitého papíru a písma opisovače ze Salcburku Papír nese vodoznak „divý muž" a iniciály ISH, což jej jednoznačně přiřazuje k papírně Johanna Sigismunda Hofmanna z Lengfeldenu u Salcburku35 Písařem partitury byl Johann Jacob Rott (c. 1682 - 1766), činný na arcibiskupském dvoře asi od roku 1725.36 Obě díla byla také v Salcburku provedena, o čemž máme zprávu z dochovaných libret. Bohužel ani jedno z libret není datováno.37 Mezi Salcburkem a Moravou existovala v době biskupa Schrattenbacha čilá korespondence, zvláště proto, že jeden z biskupových bratrů Sigmund Felix (1674 -1742) zde působil na místě kanovníka a dómského děkana, než se roku 1727 stal biskupem v Lublani. Se Salcburkem si Wolfgang Hannibal Schrattenbach vyměňoval hudebniny i zpěváky, a to již za svého pobytu v Itálii.38 V obou partiturách se však nacházejí vložené árie, opsané na stejném papíře a stejnou rukou (nebo dvěma velice podobnými rukopisy), které zcela jistě se Salcburkem nesouvisejí. Papír nese filigrán „kozel v oválném štítu s korunou". Tento vodoznak není evidován v Einederově katalogu,39 avšak hojně se vyskytuje na hudebninách vídeňské dvorní kapely z doby císaře Karla VI.40 V partituře Morte, e Sepoltura je na něm napsána jedna árie, v Predieriho oratoriu pět árií. Stejná situace byla zjištěna u další z partitur v berlínské knihovně, a to u oratoria S- Giovanni Nepomuceno Niccolô Porpory (D-B Mus. Ms. 17781).41 Partitura je Vladimír Hudec. Olomouc 2007, s. 253-266. Johann Sigismund Hofmann působil v Lengfeldenu v letech 1709 - 1736, po něm převzal papírnu Anton Fidel Hofmann. Na papíře z této dílny jsou mj. napsány i rané skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Thomas Hochradner: Matthias Siegmund Biechteler (1668-1743): Leben und Werkeines Sahburger Hofkapellmeisters. Studien zur Salzburger Musikgeschichte in der ersten Hälfte d<* 18. Jhs.f 2 sv., disertace Salzburg 1991. Za pomoc s určením opisovače srdečné děkuji Mgr- Marte Stodulkové. e Sepoltura di Christo, Sl-Ls AE 40/12 (Sartori 16095), // Trionfo delia Santa Croce, '•Mb Racc. dram. 5626 (Sartori 23890). % v roee 1720 se v jednom z biskupových dopisu mluví o „ exemplár von W. Zemský archiv v Opavě, pobočka O.omouc, fond AO 'A^u^™^ Schrattenbachova korespondence, konvolut XXV., dopis Z26.11. 1720. DaUi kontakty zm. 39 nuJeZuberl987,s. 127. ... Ejneder, Georg: TheAncient Paper-Mills ofthe Former Austro-Hungarian Empíre and tne,, 40 ^^Hilversum 1960. L. ,„ Ve J*"* Walter: Die Vespern von Johann Joseph Fu, Ein Beitrag ,. / ^'onung, disertace Mainz, 1981, s. 233-253; Lederer, Josef-Horst. Eintat \\ * Sämtliche Werke, VI/3, Graz 1990, S. X. . Ne. Partil"'a nemá titulní list, název je nadepsán na první stránce nad no.arm: .* Oio 35 36 37 38 200 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO podle svého hlavního písaře benátského původu, vložené arie (celkem čtyři plUs jeden duet) jsou napsány na stejném papíře a podobnou pisárskou rukou jako u obou uvedených oratorií. Tato partitura přišla do berlínské knihovny stejně jako Morte, e Sepoltura ze sbírky ministra a hudebního mecenáše hraběte Otty Carla Friedricha Voße (1755 - 1823)."2 Provenience II Trionfo della Croceje neznámá. Jediné, co spojuje tato tri díla, je to, že všechna byla provedena v Brně: Morte, e Sepoltura a // Trionfo della Croce v roce 1730 a S. Giovanni Nepomuceno (jako 77 Martirio di S. Giovanni Nepomuceno) roku I732.43 Partitura Porporova Nepomucena nese ještě další znak, dokládající její souvislost s brněnským provedením díla. Kromě berlínského exempláře existují ještě dvě partitury téhož díla ve vídeňské Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek).44 V berlínské partituře je před árií Quercia che in cima al monte přepsána část reci-tativu - jednající postávaje opravena na „ Consigliere" a ve shodě s tím je upraven i tónový průběh. Stejná postávaje u této pasáže uvedena v brněnském libretu, zatímco v obou vídeňských partiturách zpívá repliku král Václav („ Venceslao "). Třetím definitivním důkazem pro potvrzení hypotézy o brněnské provenienci partitur jsou zvláštní lístky, vlepené u dvou árií v Porporově oratoriu S. Giovanni Nepomuceno. První árie L 'amica spěme (Giovanni, č. 1) je jednou z nových árií, jde však pouze o transpozici o tón výš. Árie obsahuje dva škrty - první je v úvodním ritornelu, druhý před koncem A dílu, kde je škrtnuto deset taktů zpěvního partu s náročnými koloratúrami. Druhá árie Pellegrin che in notte oscura (Angelo, č. 7) je součástí původní partitury, žádné úpravy zde nejsou. Před árií L 'amica spěme je vlepen lístek s poznámkou „Jon/Manete / Atto Terzo/Qual ripercossa /Selce Sfavilla etc." (viz obr. 2). Před árií Pellegrin che in notte oscura je zbytek lísku, na němž lze přečíst „[..,] te / dolente / etc. ". Zmínka o „Atto terzo" evokuje souvislost lístků s nějakou operou. Protože je ale první árie vytvořena pouhou transpozici Porporovy hudby a druhá je dokonce součástí původního znění, nemůže se jednat o označení úseků z nejmenovaných oper, ze kterých by tyto árie byly vyňaty. Pravděpodobnější je opačné vysvětlení: vlepený lístek s textovým mcipitem upozorňoval na árii, která byla použita v jiném díle. Rozluštění této otázky přináší právě opera Nitocri hraná na Schrattenbachově dvore v roce 1735, tedy tri roky po provedení Porporova // Martirio di S. Giovanni Nepomuceno. Ve třetím aktu této opery zpívá postava jménem Manete árii Qual ripercossa/selce sfavilla. Druhý útržek byl identifikován jako textový inci- 42 43 44 pomuceno del Sig. Porpora". ^^^^^t^^^^Z^mvm Vofi- ********* Určtvrnn^T CataiogusMusicusXVL, Barenreiter Kassel aj. 1997. Ion Se^Hrn^0^ ° bměRSké Pšenci P^titur je fakt, že byla přijata Visu-Cala^TLpeSvZ' ^ Jeji ca,da™ské monografie. KirSale, Ursíja: Antonio Firenze 2007, s. if>™e"an-Roma" Oratorios. Revised and translated by Warren Kirkendate. ^^^^ti^^^ Questenberga); SA.68.C.9 Mus 26. Ke questenber- turen in Wiener Musikarch^-i' 'Zui Ideatifizierung der Questenbergischen Pa*- niven * "vdebni věda 44, 2007, 1, s. 5-34. *É NA DVOftE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTEKBACHA 201 pit árie Morinforse mnocente/e ú tuo amore allor ablente. kterou zpívá ve dni ^ aktu téže operyradce Imofi. Ane nejsou součástí téže verze: Qu7lripercossa pochází z Laliiho benátske úpravy Nitocri z roku 1733, zatímco Morirä forZ ■„„oceňte náleží k původnímu textu Apoštola Zena z roku 1722 a pro provedení v Benátkách byla vyškrtnuta. Podstatná je však skutečnost že obé árie jsou sou Éästí vyškovské verze opery z roku 1735. Výraz „ Jon " před označením role navíc velmi pravděpodobné označuje Schrattenbachox a dvorního zpěváka Antona Johna. Ten byl sice basista, ale tuto povodně sopránovou árii mohl zpívat v trans-pozici. Nasvědčovaly by tomu výše popsané úpravy a také celkový charakter árie. Je možné, že přepsání árie pro novou roli měl na starosti právě vyškovský kopista Josef Lukavský, což by vysvětlovalo neobvykle vysoký účet za opis opery. Protože si nelze představit žádnou jinou historickou situaci, proč by v jednom z dochovaných exemplářů oratoria prokazatelně provedeného v Brně měly být vložené árie s odkazy na incipity opery prokazatelné provedené ve Vyškově, navíc se jménem jednoho ze Schrattenbachových zpěváku, lze definitivně stanovit, že jmenované tři partitury v berlínské Stámi kniho\Tjé pocházejí z Brna. Je možné, že stejnou provenienci mají i některé další hudebniny v této knihovně a že bychom tak měli konečné určeno současné uložení Schrattenbachovy pozoruhodné hudební sbírky, či spíše toho, co z ní do dnešních dnů zbylo. To však ukáže až budoucí detailní průzkum operních a oratorních partitur uložených v této knihovně. Je možno si představit mnoho způsobů, j akými se moravské hudebniny mohly dostat do Berlína, přesto je na místě alespoň připomenout působení někdejšího člena Schrattenbacr^y kapely Josefa Antonína Gureckého v Německu (ve Wie-sentheidu a snad i Drážďanech) někdy mezi léty 1735 a 1740. Při akceptování předložené hypotézy se mohou pojednávané partitury stát významným zdrojem poznatku o úpravách cizích dél pro jejich provedení na Schrattenbachové dvoře. Co se týče původu vložených árií, většinou jde o pouhé tanspozice (u partitury 77 Trionfo della Croce nemohla být případná souvislost s jinými verzemi zkoumána, neboť schiattenbachovská partitura je unikátní), y^néoě ve dvou případech se však jedná o výpůjčky z jiných dél. První z nich je Come alľOlimpo in cima (č. 4) v Porporové S. Giovanni Nepomuceno. Ačkoli určena tenorové roli Rádce, je napsána v sopránovém klíči - evidentně jde 0 chybu vzniklou při mechanickém přepisu z předlohy, na kterou je upozorněno Poznámkou „Consigliere NB" v záhlaví árie. Druhou výpůjčkou je árie Nikodé-Gioia h cruda morte (č. 4) v Caldarové Morte, e Sepoltura. Ve skutečnosti * Kdná o árii Son pellegrino errante z Porporovy opery Si/oce, premiérované J^^nci 1725 v Miláně a o několik měsíců později provedené v Benátkach. J^V v notách a rozloženi trámců napovídají, že text byl árii podložen dodatec-ív* obr. 3). Pro použití operní árie v brněnském oratoriu nacházíme paralelu IV* "vedeném fragmentu // Peccato di Adamo z roku 1726 - zde zaznela z opery Astarto Giovanniho Bononcimho (Řím 1715). Nutno podotknout, gM Aill 701.001342, B-Bc 15179/1 Aria del Sig. Porpora (pro sopm* «50.011.601, ^ C F3.43 Del Sign. Porpora S. Gkn Grúostamo 1726 (pro teoorl. 202 JANA SPÁČILOVÁ, HKNO v při pozdějším provedeni Aslarhi v Kroměříži roku 1730 lato árie nezaznela resp. byla nahrazena novou. Jak již bylo řečeno výše, dvč árie z Porporova Ne-pomuecna byly naopak použity v opeře Nitoch (Vyškov 1735). Také v partituře (aklaiova MorW. c Scpoltura Ji Christo nacházíme jednu árii, která byla patrnč určena pro užili \ jiném díle, prozatím neidentifikovaném. Je to Lasciami, ck>m0 amante (Maria di Giacobbe, č. 7), kde je podložen přímo v partituře nový text Schernito. e Jisprezzato. Úzké propojování oratorního a operního repertoáru a skutečnost, že se v těchto třech partiturách objevuje nová hudba při zachování stávajícího textu dokládá tvůrčí přístup domácích hudebníků k importovanému repertoáru. Zároveň je však nesporným důkazem pro to, že míra úprav hudebně dramatických děl na Schrat-tenbachovč dvoře byla patrně ještě mnohem větší, než jak jsme dosud zjistili analýzou libret. Shrňme si nyní hlavní přínos představených pramenů: 1) zjištění titulu, který byl proveden v září 1735 ve Vyškově ke Schratten-bachovým narozeninám. Jde o operu Nitorri, z archivních materiálu lze zjistit navíc důležité informace o operním provozu na biskupském dvoře -jména osob zúčastněných na nastudování, počet vytištěných libret, počet repríz opery apod.; 2) identifikování dochovaného libreta k této opeře v knihovně kláštera kapucínů v Brně (německá verze); 3) nalezení dokladu o provedení opery k biskupovým jmeninám 31. října toho roku; 4) důkaz o provedení Stahat Mater biskupova kapelníka Girolama Pery roku 1737 na Moravě; 5) bližší identifikace Schrattcnbachových dvorních zpěváků: Maria Rosalia Bees-Majerin (nebo Beesmajerin - soprán), Teresa Majerin (soprán), Antonio Fornarini (soprán), Santo (alt), Don Domenico (bas), Don Mauro Fanti (?), Anton John (bas) a P. Anton Wcgschmidl (tenor); 6) identifikace partitur tří oratorií, uložených v berlínské knihovno, které pocházejí ze Schrattenbachovy hudební sbírky. Jde o oratoria Morte, e Sepoltura di Christo Antonia Caldary, // Martirio Ji S. Giovanni Ncpo-muceno Niccoló Porpory a // Trionjo Jclla Cmce Giacoma Césare Pre-dieriho; 7) nové informace k provozním zvyklostem biskupské kapely, zvláště k migraci árií mezi operami a oratorii provedenými na biskupském dvoře. zdvihne m'S,ní hudební kultury se světovou hudbou je třeba vy- iedimľ, m . a^ŽC biskup Sch""tenbach zaměstnával na svém dvoře jako iSuä^Í^ wCbníCh mecenáSŮ ita,ské kastráty, jednak nové skutec- SäSktaSÍS h,SÍUľf éh° kapelníka Girolama Pei* Vzh,«dem ke kardÍnÓ,° vztahu k italské hudbo lze předpokládat, že se podobné doklady o vzájemné pro- vázanosti obou kultur budou objevovat i nadále. Z hlediska nr*™ ■ , , . na Moravě je nutno zdůraznit identifikování «Jt%£^gZ Předložené skutečnosti podstatně rozšiřují naše znalosti o hudbě na dvoř, „i mouckého biskupa Sehrattenbacha. Zároveň je vidět, V^^ZnĹ odkrýva dals, a dals. roviny tohoto pozoruhodného hudebního provozu jehož detailní poznani je úkolem na dlouhá léta. J neue forschungsergebnisse über die musik am hof des olmützer bischofs schrattenbach Die Musik am Hof des Olmützer Bischofs (ab 1711) Wolfgang Hannibal Kardinal von Schrattenbach (1660 - 1738) ist außer der Schlosskultur in Jarmeritz das zweite Hauptthema der seit 2005 am Institut für Musikwissenschaft an der Philosophischen Fakultät der Masaryk Universität durchgeführten Forschungsprojekte zur italienischen Barokoper in Mähren. Die herausragendste Leistung in Bezug auf dieses Thema ist die im Jahre 2006 vollendete Dissertation der Autorin dieses Artikels, Musik am Hof des Olmützer Bischofs Schrattenbach 1711-1738. Ein Beitrag zur Librettistik der Oper und des Oratoriums des Barock. Seit der Approbation dieser Arbeit konnten jedoch einige neuen Erkenntnisse gewonnen werden: 1) Aufgrund der im Mährischen Landesarchiv erhaltenen Rechnungen konnte der Titel der anlässlich des Geburtstages von Schrattenbach in Vyskov/Wischau im September 1735 aufgeführten Oper festgestellt werden. Es handelte sich um die Oper Nitocri. Aus den Archivquellen gehen darüber hinaus wichtige Informationen über den Opernbetrieb am Bischofshof hervor - die Namen der an der Einstudierung beteiligten Personen, die Orchesterbesetzung, die Anzahl der gedruckten Libretti, die Anzahl der Reprisen usw.; 2) In der Bibliothek des Kapuzinerklosters in Brünn wurde die deutsche Fassung des Librettos für diese Oper identifiziert (Librettist: Apostolo Zeno und Domenico Lalli, Komponist: unbekannt); 3) In der Korrespondenz Schrattenbachs im Mährischen Landesarchiv wurden einige Belege für die Aufführung dieser Oper auch anlässlich des Namenstages des Bischofs am 31. Oktober des selben Jahres gefunden; „ , 4) Dank der identifizierten Namen der Hofsänger Schrattenbachs konnte festgestellt werden, dass das Stabat Mater des bischöflichen Kappellmeisters Girolamo Pera aus dem Jahre IUI, dessen Partitur sich im Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien befindet, m Mähren aufgeführt wurde; u f „cu^t 5) Aufgrund der Pfarrmatrikeln und anderer Quellen konnten einige Sänger am Hof von bchrat-tenbach näher identifiziert werden: Maria Rosalia Bees-Majerin (^^J™^ Pran), Teresa Majerin (Sopran), Antonio Fornanni (Sopran), San\{M^Zry c (Bass), Don Mauro Fanti (?), Anton John (Bass) und P. Anton Wegschmidt (Tenor 6) Aufgrund des Vergleichs von Kopistenhandschnften und ^^^.^^Zr *n von drei in d * Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer ^^^^tZnMi tonen als aus der Musikaliensammlung Schrattenbachs stammend '^«™ • m0) ;jch um die Oratorien: Morte, e Sepoltura di Christo ™^£^%£ko « i " Trionfo della Croce von Giacomo Cesare Predien (Mus. Ms.l /wuj ui Giovanni Nepomuceno von Niccolö Porpora (Mus. Ms. 17781); Betriebsu-7^ D„rch die Untersuchung dieser Partituren konnten neue Info^t.onen über *e B ***** der bischöfliclict Kapelle, vor allem aber auch über die M gration der A Oratorien k-: a____J:____£L#M,fi*.mhrten Werken gewonnen werden. 204 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO Bezüglich der Verbindungen zwischen der lokalen Musikkultur und dem internationalen Musikleben müssen vor allem zwei Tatsachen hervorgehoben werden: Schrattenbach hat als annsp der mährischen Musikmäzene italienische Kastraten angestellt; neue Kenntnisse gibt es auch zur Persönlichkeit des bischöflichen Kapellmeisters Girolamo Pera. In Bezug auf das Verhältnis des Bischofs zur italienischen Musik kann man voraussetzen, dass ähnliche Belege für Kontakte zwischen der lokalen und internationalen Kultur auch weiter festgestellt werden können. Was die Quellenforschung betrifft, ist das wichtigste Ergebnis die Identifizierung von Partituren aus der Sammlune Schrattenbachs in Berlin. Diese vorgelegten neue Ergebnisse erweitem wesentlich unsere Kenntoisse über die Musik am Hof des Olmützer Bischofs Kardinal Schrattenbach. Es ist auch deutlich zu erkennen, dass jede neu gefundene Quelle weitere Ebenen dieses außerordentlich reichen musikalischen Betriebslebens erschließt. Dessen gründliche Erforschung stellt eine mehrere Jahre fordernde Aufgabe dar. so VÉ POZNATKY K HUDBE NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA 205 i TZv"ŕ*** *$7f*__a. _ r^Kc^f ^o^jux^ í^wä^ - — '7* a A/mv/c gehôret mn / d[er] Spesa d(er] opera La Nitocri / und wm sonstp^ ^ ^ ^ g? Moravský zemský archiv Brno, G 76, inv. /Anno í735. 206 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO Vlepený lístek u árie L 'amica spěme v oratoriu Niccolo Porpory 5". Giovanni Nepomuceno. Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Mus. Ms. 17781, f. 15v. Vložená árie G/ořo /a c/Wa CIkT í , m°rte V oratoriu J^ntoma Caldary Mořte, e Sepoltura di Christo. Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Mus. Ms. 2720, f. I6v.