II. První křížová výprava i Počátek první křížové výpravy Bitva u Mantóikertu 1071 vyvolala u byzantských císařů obavu /, dalšího pronikání seldžuckých Turků, a to je vedlo k žádosti o pomoc ze západu. Proto odcházeli byzantští poslové na západ, zejména do Itália a podávali zprávy o islámské invazi a o ohrožení kresťanského obyvatelstva. Prvé zprávy byly předány papeži Řehořovi VII., který na ně také odpovídal. Na jaře roku 1095 se konal církevní koncil v severoitalské Pia-cenze, který řešil otázky sporu mezi papežem a Jindřichem IV., a na něm byli přijati byzantští poslové, aby obeznámil! církevní hodnostáře s islámskou invazí. Byl to tehdy císař Alexios I. Komnénos, kdo poselstvo vyslal a kdo žádal papeže o pomoc. Koncil vyslechl žádost císaře Aloxia I. Komnéna, ale neposkytl žádnou reálnou odpověď, protože zároveň v té dobe se zmocnil papežského stolce v Ríme papež Kliment III., známý odpůrce papeže Urbana II. Urban II., žák Řehoře VII., odejel do francouzské Auvergne, kde v Clermontu 18. listopadu roku 1095 slavnostně zahájil zasedání církevního koncilu. Deset dní rokovalo o církevních otázkách dvě stě biskupů, třináct arcibiskupu a četní prostí duchovni. Teprve 27. listopadu papež ohlásil veřejné jednání, na němž byla přednesena řeč, která je tradována jako počátek vyhlášeni křížových výprav a jako proklamace postojů římské církve vůči pohanskému islámu. Vt/zua papeže Urbana 11. v Clermontu1) M Robertus Monachus žil poC. 12. stol., pravdipodobně by) opatem v St. Réml. .....Na den Vtělení našeho Pána roku 1095 se konal velký koncil v Auvergne ve francouzské zemi, ve městě Clermontu. Mezi přítomnými na koncilu byli římští biskupové a kardinálové a papež Urban II. Tento věhlasný koncil navštívilo také množství biskupů a princů jak z Francie (Galie), tak z Německa. Když byly rírkevní záležitosti shromážděním projednány, papež se odebral na rozsáhlé a široké pole, protože zástupy Udí by se nemohly vejít do žádné budovy. Zde tedy na volném prostranství promluvil papež k celému shromáždění těmito slovy: ,Francouzi! Vy kteří jste přešli Alpy, kteří jste byli vybráni Bohem a kteří jste byli od něho tak milováni. Vy, kteří jste se odlišili od ostatních lidí tím, že jste se usadili v této zemi, že máte katolickou víru a že jste ctí Svaté církve. K vám se obracím s touto řečí, k vám. Chceme vám sdělit zprávy, které se donesly k nám, chceme vás uvědomit o nebezpečí, které ohrožuje vás a celý veškerý věřící svět. Otřesné zprSvy k nám došly o událostech, které se staly v oblasti Jeruzaléma a v okolí města Konstantínopolu; zprávy, že lid z Perského království, cizí lid (rozuměj Turci), rasa úplně cizí Bohu, vtrhla na křesťanské území a zpustošila toto území ohněm a mečem. Peršané nakolik křesťanů zajali, odvedli je do své země, ostatní krutě mučili. Oplně srovnali se zemí několik božích chrámů a obrátili jiné kostely ke svým zvyklostem a ke svým kultům. Beze studu zbořili oltáře a znesvětili je. Qbřezávují křesťany a rozmazávají krev z obřízky nad oltářem nebo ji vkládají do křtitelnice. Radují se z toho, když druhé zabíjejí; rozřezá vají jim břicha, vybírají jim vnitřnosti a přivazují je ke kůlu. Potom za bičování ženou své oběti ke kůlům; když jsou jejich vnitřnosti vyňaty, házejí mrtvoly na zem [iné pak přivazují opět ke kůlům a střílejí na ně šfpy. Zmocňují se dalších, natahují jejich krky a snaží se poznat, zda mohou nebo nemohou uříznout jejich hlavy jednou ranou obnaženého meče. A co bych měl říci o znásilňováni žen? O této záležitosti snad se hůře mluví než se Napsal dfcjLuy prvé křížové výpravy v díle Historie Hlerosolymitana, které bylo -.vdáno v edici Patrolosia latina (PL), sv. 155, co) 669—758; ukázka Ja vybrána 7 novější edice Recueil des historluns (les croisades {RHCJ Historlens oc-cldentatu ![!., 18H6, str. 727—730. Jo to jedna z nv. Čtyř verzi papeřovy výzvy kc křesťanům v Clermontu pro prvou Mlžovou výpravu. zachovává ticho Tito Peršané st rozdělili království Reků a odtrhli tak mnoho území od něho, takže Je nemožné přejít dobyté území za dva měsíce. Kdo je za toto pomstí, kdo napraví škody, jestliže vy to neuděláte? Vy jste lid, kterému Bůh propůjčil slávu ve zbrani, velikost ducha, tělesnou aktivitu. Vytáhněte a vzpomeňte na velké činy svých předků, na sílu a velikost Karla Velikého, jeho syna Ludvíka a jiných králů, kte ří vyvrátili pohanská království a zavedli svatou církev na jejich území. Vy byste měli být zvláště vyburcováni skutečností, že Svatý hrob našeho Pána Spasitele je v rukou těchto nevěřících, kteří hanebně týrají a svatokrádežně poskvrňují místa svojí no cudností. Potomci neporažených předků! Vzpomeňte na odvahu svých předků a ne/neuctěte je! Ale jestliže Vaše náklonnost by náležela více dětem, ženám a rodičům, kteří by chtěli, abyste se drželi zpátky, vzpomeňte, cd řekl Pán ve Skutcích apoštolských: Ten, který miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden. Každý, kdo opustí dúm, matku nebo zunu či děti nebo pole kvůli mému jménu, obdri; stonásobné víc a intde mít život větný. Aí íádné vlastnictví a ladný zájem o rodinné věci vás nezdržuji. Tato země, ve které žijete, obklopená z jedné strany mořem a z druhé strany horskými vrcholky, může stěží uspokojit mnohé z vás. Neoplývá bohatstvím, vskutku stěží poskytuje dosti potravy pro ty, kteří ji obdělávají. Proto se zabíjíte a pohlcujete jeden druhého. Zastavte tuto věčnou nenávist, zanechte sporů, upusťte od válek, zastavte je a utište všechny konflikty a spory. Začíná cesta ke Svätému hrobu. Zmocněte se země, která je hanebně obsazená, která však byla dána Bohem dětem Izraele a která, jak říká Písmo, oplývá mlékem a strdím. Jeruzalém je střed světa, země, která je úrodnější než kterákoli jiná, země, která je jako ráj, rozkoš a potěšení. Je to země. kte rou Vykupitel lidstva posvětil svým příchodem, uctil svým životem, zasvětil svému utrpení a zpečetil svou. smrtí. Toto'královské město, jjoložené do středu světa, je nyní drženo v zajetí svými nepřáteli a uvrženo do otroctví těmi, kteří neznají Boha. protože jsou pohané. Město volá a touží po svobodě, prosí neustále, abyste přišli na pomoc. Volá k vám o pomoc, protože, jak jsem řekl, Bůh vás obdařil slávou ve zbrani více než-jiný národ. Podstupte tuto cestu, aby vám byly prominuty vaše hřích^ía bufjH te jisti, že vaše sláva nezapadne v království božím. Když papež Urban řekl tato slova a ještě jiné podobné v@n svým přívětivým způsobem, ti, kteří byli přítomni, byli täk;'"p:;í Bohatí, pomáhejte chudým, dovolte jim pod!k jejich možností! se zúčastnit, privedie zkušené vojáky a spolu s nimi jděte do války. Knězi a duchovni jakéhokoli postaveni nemohou odejít bez. dovolení svých biskupů, cesta jim nebude požehnaná, j«stliá&3 půjdou bez biskupského zplnomocnění. Ani biskupové nemohou í zahájit cestu bez jejich kněžských požehnání. .■'. .-• Kdokoli se rozhodne vykonat tuto svatou cestu a vezme na ^äM závazek k Bohu, obětuje tím sebe jako živou oběť zasvěcenou ■ Bohu, ponese znamení kříže Pána buď na čele, nebo na prsoiiP jestliže po splnění svého závazku sl bude přát vrátit se domů, ar dá kříž na svoje záda, mezi svá ramena. Tímto dvojím činerh takoví muži naplní příkaz Pána. který ve Skutcích řekl: Ten, ~ kdo nevezme svůj vlastní kríž a nenásleduje mne, není mne ho den. Když všechno toto bylo dokonáno, jeden z římských kardtnÄ" pronesl jménem Říma. Vyznání pro všechny zástupy, které klecétji 1 na zemi. Všichni, bijíce se v prsa a o zem. prosili o odpuštění'? svých špatných skutků. Kydž bylo rozhřešení uděleno, následa-'- 26 válo požehnání, když jim byla udělena milost, zástupy se rozešly domů.' . .. Několik dní po ukončení koncilu se papež Urban II. vydal na cestu po Francii, která irvala téměř celý rok a které využil k tomu, aby získal pro svoje cíle především francouzskou šlechtu. A tak se s Jeho návštěvou setkáváme v Limoges, v Poitiors, v Tours, na jihu byl v Toulouse hostem hraběte Raimonda. Kromě vlastní agitace napsal papež ohromné množství listů, které byly rovněž adresovány převážně feudálním pánům. Přes tyto papežovy výzvy nepřišla okamžitá odpověd 7. těch řad, od kterých ji nejvíce očekává] — od feudálů, ale od prostého venkovského a městského lidu. Již koncem roku 1097 zahájil horečnou kazatelskou činnost ve Flandrech malý mnich, zvaný Petr, podle svého rodiště též nazývaný Amienský a podle oděvu Poustevník. Kulem tohoto mnicha se zaťali .shromažtfovat prostí lidé. především rolníci, kteří prodávali svůj majetek a následovali ho. Kromě nich se k Petrovi hlásili i někteří drobní rytíři, z nich pak vzešel i první velitel prvého tažení na Východ Gautier (Walter) Bezzemek. Smúr, ktuvy si zvolili, vedl přes Balkán. Osudy této „lidové výpravy", jež tvoří první část prvního křižáckého tažení, by Iv takovéto. Walter Bezzemek a /><•/• Poustevník táhnou na Výchuď'] V roce 1090. v den Vtělení Páně — osmého března, Walter, focený Bezzemek, významný rytíř, vstoupil do království uherské ho, čímž začal cestu do Jeruzaléma, a to na výzvu Petr.i Poustevníka Walter byl doprovázen velkým počtem francouzských pě šákň, ale měl ve své skupme jen osm rytířů. Koioman, křesťanský král uherský, jej při|al přátelsky. Když Koloman uslyšel a poučil se o Walterových záměrech a o důvodu jeho cesty, dovolil mu táhnout královstvím a dni mu povolen; nakupovat zásoby. Vojsko táhlo bez potíží a nepříjemných udá- :'| Albert z Anrhuu. Žtl v 1. pol. 12. stol. Naplit Dějiny Jenmléiuskúlia krá Jovstvf: Htstorin Hierosolx ir.iUti-.un «xped;ti<»is, vvd. v Pntrologie latina, sv. 106. co!. 389—716; ukázka ;i opět * novější ndlcB Recuetl dat crois»ri»s. H'.« torlens occidentaux IV, 1879. str. 274—277. lostí k Semltnu, kde končí atierská hranice. Zde pak mírumilovně přešlo řeku Sávu do bulharského města Bělehradu. Šestnáct mužů zůstalo vzadu v Semllně, aby nakoupili zbraně, a to bez vědomí Walterova, který zatím přešel řeku. Nakolik zvráceně naladěných Uhrů, kteří byli přesvědčeni, že Walter a jeho vojsko odešli, vztáhlo ruce na těch šestnáct mužů. Oloupili je o zbraně, šaty, zlato a stříbro a potom jim dovolili odejit, ale nahým a s prázdnýma rukama. Tito zarmoucení muži, kteří nyní postrádali své zboží a zbraně, rychle se dali na cestu ke zmíněnému Belehradu, kde Walter rozbil tábor za hradbami.. Oloupení muži sdělili Walterovi, co se jim stalo. Walter přijal klidně zprávy a neuvažoval ani o odplatě. Tutéž noc, kdy nazí a s prázdnýma rukama se bratři spojili s naší skupinou, žádal Walter bulharského správce a soudce města o dovolení, aby směl nakoupil nutné zásoby. Bulharští úředníci, kteří považovali Walterovu výpravu za lest a jeho vojsko za skupinu vyzvědačů, jim odmítli prodávat. Výsledek byl ten, že Walter a jeho celé vojsko velice zneklidnělo a začalo odvádět násilím voly, dobytek a stádo ovcí, které byly na pastvě a které putovaly sem a tam. Vznikl vážný spor mezi Bulhary a poutníky, kteří se pokusili zahnat pryč stáda, spor se vyostril a vyústil v ozbrojené střetnutí. Když narostly řady Bulharů do počtu sto čtyřiceti mužů, několik členů poutnického vojska opustilo skupinu a hledalo útočiště v kapli. Walter ztratil důvěru a jeho armáda byla rozprášena, zatímco síla Bulharů narůstala. Bulhaři ovládli kapli a 2apálili ji se šedesáti muži. kteří byli uvnitř. Když se jiní, aby zachránili své životy, pokusili uniknout z kostela, bylo z nich velké množství zraněno. Po tomto neštěstí a po ztráto mužů Walter a zbytek jeho druhů utekli jako zbehove do bulharských lesů. O osm dní později našli útočiště ve velmi bohatém městě Niší, uprostřed bulharského krá. lovství. Zde Waler informoval velitele a správce území o bezpráví a škodě, které byly způsobeny jeho vojsku. Princ jednal spravedlivě se všemi a vyhověl všem požadavkům. Dal také zbraně a peníze Walterovi, jakož i náhradu. Dalšími oblastmi dal Wal-tera bezpečně provázet, bulharskými městy, a to Sterritem, Pbilíp-polí a Adrianopolí. Dal také Walterovi povolení nakupovat zásoby. Walter a jeho skupina dorazili v pokoji ke Konstantinopoli, hlavnímu městu celého řeckého království. Když přijeli, byla sepsána 26 2'J Křížové výpravy ve světle soudobých kronik VĚRA HROCHOVÁ iBAsiiÉiitilíBAl Státiil pedagog) ck<é, nakladatelství}' Pralia ill!