III/3 Primární deklinační paradigmata: substantiva Formální paradigma jakožto výkladový konstrukt je v této práci vázáno na individuální lexikální jednotku. Obecný popis flexe podáváme pomocí paradigmatických typů a předvádíme na paradigmatických vzorech. Základní paradigmatické typy známe v obecné podobě již z minulé kapitoly, cf. T 2.2. Pro substantívni deklinaci využijeme pěti z nich, a to typů I, II, III, IV, V; šestý typ, P, se u substantiv neuplatňuje. Dále se u substantívni deklinace zjednodušuje morfový inventář tím, že se neuplatňují dlouhé alomorfy; po vyloučení typu P se toto zjednodušení týká pouze typu IV. Inventář základních deklinačních typů vychází z pěti schémat proměn vokalické base (cf. 2.1). Litevské deklinaci navíc slouží paradigmatické typy odvozené. I ty se dají popsat pomocí vokalické base: vokalickou basi lze palatalizovat, dokonce ve dvou krocích (3.2-3), ale též vypustit (3.4). Tím dostaneme další paradigmatické typy. Značíme je číslem základního typu a přívlastkem zvláštní úpravy vokalické base: a pro 1. krok palatalizace, e.g. II.a b pro 2. krok palatalizace, e.g. I.b c pro vypuštění, e.g. III.c Výsledný soubor takto uchopených paradigmatických typů, základních i odvozených, tvoří primární deklinaci a umožňuje skloňovat veškerá litevská substantiva. To vše zde vyložíme. 3.1 Základní paradigmatické typy Základní paradigmatické typy pro skloňování litevského substantiva známe již z předchozí kapitoly (2.2). V tabulce T 3.1, otištěné na následující straně, jsou oproštěny od dlouhých alomorfů, které se u substantiv neuplatňují, a rozšířeny o nulovou koncovku, jež do formálních paradigmat jistě přispívá, leč nedostane se do výkladu třídícího koncovky podle vokalické base. Typ I je charakteristický představitel produktivní maskulinní deklinace. Tvarově je jednoznačný až na kategorii V.sg. V té individuální paradigmata volí mezi třemi alomorfy. Výběr je podmíněn lexikální sémantikou: koncovka -e*0 se uplatňuje v nepříznakových případech, koncovka -ai *0 je vyhrazena pro osobní jména, nulová koncovka (značená -0) pro hypokoristi-ka osobních jmen,1 cf. Diiv2B-as -^Diěv-e 'Bože' (obecné slovo), AdômlB-as -*Adôm-ai 'A-dame' (osobní jméno), Adom-i-úkm-as -» Adom-i-úk-0 'Adámku' (expresívum).2 Systémové pravidlo je jasné, kolísání v úsu souvisí s tím, jak široce se dá chápat «osobní» jméno. • Obecná (druhová) pojmenování, jsou-li soustavně vztahována na konkrétní osoby, se mohou chápat jako jejich osobní jména, cf. tév1A-as 'otec' -> tév-ai (oslovení vlastního otce, či hlavy rodiny), vedle formy tev-e; ale jen Teve mUsu, kurs esl dangujě... 'Otče náš, kterýž jsi na nebesích...'. 1 U typu I jde jedině o odvozeniny s kmenem na -(i)-uk-as. Další zdrobneliny, jinak odvozované, si k sobě žádají jiné paradigmatické typy, též však připouštějí nulovou koncovku, cf. Senn (1929: L6; 1966: §119). 2 Často je lépe překládat 'milý Adame', za jistých okolností též třeba 'Ádo', protože tímto výrazem lze důvěrně oslovit i dospělého muže. Litevština užívá hypokoristik a vůbec deminutív s expresivní funkcí mnohem víc než čeština; vyjadřují citový vztah ne k textovému referentu, ale k partnerovi. Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 263 • Hypokoristika osobních jmen mohou též užívat «osobní» vokatívní koncovky -ai"0 (a pokud ve vokatívu vůbec mají koncovku, pak právě tu), cf. Adomiúk-ai. • Deminutíva svým emocionálním nábojem obdarovávají osobností i výrazy pro zvířata a věci. Ty potom rovněž mohou přibrat «osobní» vokatívní koncovku -aŕ®, cf. var/2B-ě 'žába' -» varliúk1B-as ->varliúk-ai 'žabičko', stäl2B-as 'stůl' -> staliúk2B-as -»staliůk-ai, pasiděk! 'stolečku, prostři se!'. Nulovou koncovku -0 chápeme jako případ vypuštění koncovky -ai"0 (a právě té). Mimo spisovný jazyk dochází k vypouštění vokatívní koncovky -ai*0 běžně u všech osobních jmen, cf. Adôml 'Adame'. V této souvislosti je poučný vokatív o nulové koncovce od jména Antán-as 'Antonín'. Zní Anton, nikoliv Antaň, cf. Senn (1966: 112), Salys (1952). Tvar Antaň s dvojhláskou tvořenou krátkým a a sonantem n by byl definitivně koncový, sc. lantaňttl při slabičném dělení lan\taň\l, kdežto tvar Antän s dlouhou kmenovou samohláskou naznačuje prázdno po vypuštěné koncovce, jež původně zadala jiné slabičné dělení, a tím vyvolala dloužení krátké středové samohlásky ve jmenném kmenu pod přízvukem, sc. lantänl < lan\tä\n-0#l. T 3.1 ^masc Hnasc ■^■■^ mase j fem TV x T fem (mase) ^fem (mase) V e*0 ai*0 0 au00 ie00 a*0 e*0 0 N sg as*0 us00 is00 a0b é00 A a*0 u*0 ť0 ť0 e*0 G oí0 aus00 ies00 os00 és00 D uit0 ui*0 i- (uijaiV0 ai'0 eií0 I u,k umi00 imi00 i- (u|a)H a*b e>b L e0b uje00 yje00 oje00 éje00 V/N pl ai00 us*0 ys*0 os*0 és*0 A us>b us>b is*b as^ es*b G u00 u00 sún-aí (V//N.pl), sún-áms (D.pl), sún-aís (I.pl), vedle spisovných tvarů sun-us, sún-ums, sún-umis (ostatní koncovky pl jsou pro II i I shodné). Tato kontaminace se výrazně projeví v odvozených typech jednoduše palatalizovaných, kde II.a je -uvnitř spisovného jazyka - v pl naprosto totožné s La. Je-li kontaminován pl, lze předpokládat i kontaminaci du. Tu sice vzhledem k okrajovému postavení kategorie duálu textově doložit nemohu, dochází k ní ale v jednoduše palatalizované variantě II.a, cf. 3.2. Typy IV a V představují produktivní feminína. K oběma však patří i maskulína, jež představují buď uzavřené, nebo sémanticky specifické lexikální třídy (cf. 5.2). Koncovkové inventáře těchto paradigmatických typů jsou jednoznačné. Koncovky IV nepalatalizují kmenovou finálu, koncovky V ano. Jednotnou schopnost palatalizovat si typ V udržuje tím, že před koncovku G.pl, jež z důvodů silné ikonicity nesdílí vokalickou basi ostatních koncovek, klade palatalizační morfoném lil. Ke kontaminaci jinými koncovkami u těchto typů nedochází, naopak typ IV sám «ex-panduje» a dodává charakteristické koncovky fem typu III, který je rodově nespecifický (týká se kategorií D&I.sg). Lze se ptát, jak v kategoriích D&I.SG, ve kterých IV. typ půjčuje své koncovky feminínům III. typu, vypadají vlastní maskulína IV. a V. typu. Inu, zcela stejně jako feminína, sc. D.sg.masc -aŕ0, -eŕ0,1.sg.masc -a"1', -e*b. O zvláštnostech nemluví ani popisy litevských dialektů a historicky doložených starších stavů.3 Duálovou koncovku -i* *° s ikonickou hodnotou fem sdílejí typy IV a V společně (zároveň s feminíny III. deklinace), a to bez ohledu na vlastní vokalické base. Znovu se lze ptát, zda nedochází k systémovému napětí mezi rodovou hodnotou ikonické koncovky a rodem skloňovaného jména, tentokráte v kategoriích V//N//A.du. Víme totiž, že u typu III se v kategorii V//N//A.du střídají rodově specifické koncovky -h* k a -ŕk. Velmi výmluvné je navíc v této souvislosti individuální paradigma lexikální jednotky 'člověk', jediného litevského jména s kmenovým supletismem. V sg se skloňuje kmen žmôg- (2B) podle typu II, jenž připouští jedině masc, v pl pak kmen žmón- (2A) podle typu V, prototypicky fem, jenž nicméně připouští i masc. Zatímco sg je a vždy byl pouze maskulinní, v pl, dnes maskulinním, je historicky dobře doloženo i séma fem.4 Jak vypadá du? Z moderních normativních gramatik předvádí úplné paradigma jedině Senn (1929: L8, §5; 1966: §142), a to N//A.du žmog-ií, D.du žmon-em, I.du žmon-em. Vidíme, že tvary D&I.du věrně sledují tvar 3 Zato v sousední spisovné lotyštině vidíme, že (indoevropeisticky řečeno) ä-kmenová maskulína mají jinou koncovku D.sg než příslušná feminína, a sice převzatou z maskulín ó-kmenových, cf. puTk-a -» puík-am 'chlapec'. Otázku po vztahu rodových specifik lze položit (a má cenu klást) v širších indo-evropských souvislostech. Maskulína IE á-kmenů (vždy druhotná) se jazyk od jazyka chovají různě. V latině se formálně nijak neliší od feminín, v řečtině vykazují pádové odchylky, motivované ó-kme-novými maskulíny. V nej starších slovanských jazycích se á-kmenová maskulína neliší od feminín, v moderních se lišit mohou (čeština), ale nemusí (ruština). 4 V litevské předmluvě Katechismu (1547: 8) čteme žmonés visos s jasnými projevy sématu fem v přívlastku (nechrne stranou otázku fonetické a fenologické interpretace dobové grafiky), Gramatika Daniela Kleina (1653: 62) tvrdí, že sg žmogusje výlučně masc, kdežto pl žmonés je obojího rodu (com-munis generis). Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 265 D.pl žmon-ems podle V typu a s kmenem imón- (což je systémový paralelismus, cf. 2.1.2), kdežto tvar N//A.du vychází z kmene žmôg- a typu II.5 Potkáváme tedy uvnitř duálu kmenový supletismus, jenž umožňuje v rodově exponovaných pádech n//A užít koncovky maskulinní a vyhnout se koncovce ikonický femininní, zatímco v rodově neexponovaných pádech D&I se užívá koncovky primárně femininní, leč uplatnitelné i v maskulínu. V okrajové kategorii N//A.du se se systémovým napětím u maskulín IV. a V. deklinace opravdu lze setkat, a to symbolicky v první litevské gramatice. Daniel Klein ve své Gramma-tica Liťvanica (1653: 42-43) předvádí úplné paradigma maskulína á-deklinace na (palatalizo-vaném) vzoru sudzia 'soudce', výslovně uvedeném vedle femininního vzoru duona 'chléb'. Zatímco v koncovkách D&I.sg se masc shoduje s fem,6 v N//A.du stojí masc sudiiu vs. fem duoni, tedy přesná distribuce ikonických koncovek -un a -i^ podle rodu. Rozvineme-li to, dokážeme si teoreticky představit tvary */'du dé'giu/ (1B, psáno {dédžiú}) 'dvojice strýčků', */'du ne'mokšu/ a */'dvi ne'mokši/ (1A) 'pár ignorantů' (po řadě mužského a ženského pohlaví). Takové tvary vycházejí z logiky systému; že se v úsu živého jazyka neuplatňují, je jiná věc.7 Litevské gramatiky povahy popisně-normatívní mají mezi sebou lakúnu: Klein (1653) se vyjadřuje nějak,8 Kurschat (1876), Jaunius (1908), Jablonskis (1922) ani Senn (1929), kteří s duálem soustavně pracují, rodové odchylky nezmiňují, případně nepředvádějí maskulína á-nebo ě-deklinace v plném skloňovacím paradigmatu, až nakonec znovu Senn (1966: §125) se po třech stech letech vyjadřuje jinak než Klein, a to výslovně uvedeným tvarem du déd-i, což svědčí o jiném přístupu k formálnímu paradigmatu, než jaký týž autor v téže gramatice (§142) uplatnil v případě du žmog-ú. Moderní DLKG pak o duálu jako součásti kategoriál-nflio paradigmatu vůbec mlčí. 5 Citované paradigma je Sennův intelektuální konstrukt (čtenář už ví, že toto tvrzení je z mé strany hodnotově neutrální, že celou formální morfologii pojímám jako intelektuální konstrukci), konstrukt uvědomělý a systémově citlivý (což je jisté hodnocení kladné). Je těžké doložit textovou existenci takového paradigmatu, tedy výskyt právě oné kombinace tvarů v jednom textu či v jednorodém korpusu textů. Sám k takovému úkolu nemám sílu ani prostředky. Thesaurus LKŽ (XX: 895) dokládá tvar N.du žmogu citátem z Bretkúnovy Bible (1590; Danl4,31) tiemus (liútams) kiek dienos duodami buvo du žmogu ir dvi avi 'a těm (lvům) byli denně podáváni dva lidé a dvě ovce'. Slovník dodává, že tvar žmogu je přepsán n&žmoniu, což je formálně G.pl. K této poznámce se bez znalosti původního textu, který nikdy nebyl vydán a jehož originální rukopis mi není dostupný, nemohu vyjádřit. 6 Grafický rozdíl D.sg duon-ai vs. sudž-ei odráží fenologickou neutralizaci /ei/ a /i-ai/, cf. 1/3.3.6. 7 Podobně by nás v češtině vedla logika systému k závěrům, že jmenný tvar od měkký zní měkek, cf. povinný -*• povinen, G.pl od jho bude jeh, cf. jídlo -»jídel, V.sg od bagr vypadá bagre, cf. švagr -» švagre, od traktor však traktore, cf. netvor -»■ netvore. Nicméně kategoriální tvary měkek či jeh se prostě neuplatňují, totiž nejen neužívají v uvedených «nepřirozených» podobách, ale ani nenahrazují jinými, «přirozenějšími»; jistou naději na uplatnění má snad jen vokatív bagre, traktore. 8 Nepodařilo se mi vystopovat, zda Kleinův (1653) systémový pohled má někde pokračování. Staré gramatiky xvn až xvm století, zdůrazňující své praktické zaměření - Klein (1654), Schultz (1673), Ostermeyer (1791) a Mielcke (1800) - nejsou tak podrobné, aby uváděly úplné vzory ä- nebo ě-kme-nových maskulín. Mladší gramatiky xix a xx století, usilující o výklad v indoevropských souvislostech - Schleicher (1856), Wiedemann (1897), Endzelíns (1948), Otrebski (1956), Stang (1966) - se rodovými odchylkami nezabývají. 266 Nomen Liber III K typu V (a pouze k němu) přísluší i hypokoristika odvozovaná pro ženské bytosti. U nich je možné vypustit koncovku V.sg, cf. zmon^^a 'manželka' -* žmon-ěllB-é -*žmon-ěl--e\ et žmon-ěl-0\ 'ženuško' (pro dloužení kmenového e platí totéž, co jsme říkali u typu I 0 tvaru Antänl), dukrlB-á 'dcera' -> dukr-ýtlAllýtlB-é -» dukrýt-elldukryt-e\ et dukrýt--0IIdukty t-0\ 'dceruško'. Tronkaci koncovky může navíc provázet přesunutí prízvuku uvnitř kmene, čímž se dále zvyšuje expresivita oslovení, rnam^-ä 'maminka' -> mam-út1B-é -> mamút-el et mamut-0\ 'maminečko'. Podobně jako v případě I lze deminutívem přiřknout osobnost i zvířatům či věcem, cf. láplB-é 'liška' -» lap-útlB-é -» lapút-el et laput-0\ 'moje drahá lištičko'. Typ III je mezi všemi jediný rodově nespecifický. Rodově ikonické koncovky se povinně volí v D.sg (a v okrajové kategorii V//N//A.du), nepovinně pak v I.sg, kde je k dispozici 1 rodově nespecifická koncovka -imi00, příznačná pro vokalickou basi schématu III. V kategorii I.sg individuální paradigmata kolísají, pro volbu mezi alomorfy -imi00 a -i-(w | a)1"' nelze dát žádná pravidla: zdá se, že obě řešení jsou u každé lexikální jednotky použitelná. Všechny rodově ikonické koncovky, které mají zadní vokalickou basi, povinně před sebe kladou palatalizáciu morfoném lil (ikonická koncovka N//A.du fem -ŕh palatalizuje sama o sobě), cf. aus2B-ls 'ucho', dant2B-ls 'zub' -» aús-i-ai, daňč-i-ui (D.sg), aus-i-a, danč-i-ú (I.sg), aus-i, danč-i-ú (N//A.du). Zato před ikonickou koncovkou G.pl, rodově nespecifickou, pala-talizační morfoném vystupuje nepravidelně (proto je v T 3.1 uveden v hranaté závorce). Není žádná vazba na vokalicky spřízněnou koncovku N//A.du masc, cf. danč-i-ú vs. dant-u. Užití lil v koncovce G.pl je výlučnou záležitostí formálního paradigmatu individuální lexikální jednotky. Spisovný jazyk pouze postuluje soupisy slov, ve kterých se palatalizáciu morfoném nevyskytuje (což se pokládá za «výjimku» oproti «pravidlu» o uplatnění lil v G.pl). Usus nelze ničím motivovat, cf. ak^-ls 'oko', aus2B-ls 'ucho' -> ak-i-u, aus-U; ántlA-is 'kachna', žas2B-is 'husa' -» ánč-i-u, žas-u. Výčet takových výjimek podáme v části 5.2.5, kde se zároveň vyjádříme k produktivitě typu III. Na kolísání jemu příslušejících individuálních paradigmat upozorníme zde v oddíle 3.5, až probereme odvozené typy I.b a III.c. 3.2 Odvozené paradigmatické typy: jednoduchá palatalizace První způsob odvozování deklinačních typů představuje jednoduchá palatalizace koncovek. Spočívá v tom, že se před vokalickou basi předsune palatalizační morfoném lij, čímž vznikne nepravá dvojhláska jako i-w, popř. nepravá trojhláska jako i-au, cf. 1/3.3.6. To je možné jen u koncovek o vokalické basi tvořené zadní samohláskou. Z procesu jednoduché palatalizace jsou tak vyloučeny základní paradigmatické typy III (base krajních předních samohlásek, okruh proměny -i-) a V (base nekrajních předních samohlásek, okruh proměny -e-). Ostatní typy, I, II a IV, jednoduchou palatalizaci podstupují, dávajíce odvozené typy La, Il.a a IV.a, jež na následující stránce předvádí tabulka T 3.2. Rodové charakteristiky jednoduše palatalizovaných typů jsou jednoznačné: k I.a a II.a patří výhradně maskulína, ke IV.a výhradně feminína. Historické slovo sudiiä (1B, masc, IV.a), zmíněné v předchozím oddíle, do moderního spisovného jazyka již zahrnuto není. Za jistou výjimku lze pokládat snad jen obourodé expresívum é'diia (1A, masc & fem, IV.a) 'žrouť, k jehož systémovému zařazení jsme se vyjádřili v 1.5.5. Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 267 T 3.2 ^■rnasc T a "■"•"mase TT a "•**masc Hnasc TV * T fem (mase) IV-afem V e*0 ai*0 0 (í i-au)00 i-au00 au00 a*0 i-a*0 N sg as*0 i-as*0 i-us00 us00 a0b i-a0b A iV0 i-u*0 u*0 i-a*0 G o*0 i-o*0 i-aus00 aus00 os00 i-os00 D ui*0 i-ui*0 i-ui*0 ui*0 ai*0 i-ai*0 I u*b i-u*b i-umi00 umi00 a*b i-a*b L e0b (yje i-uje)00 i-uje00 uje00 oje00 i-oje00 V/N pl ai00 i-ai00 i-ai00 ÜS*0 os*0 i-os*0 A us*b i-us*b i-us*b us*b as*b i-as*b G u00 í-u00 j-u00 u00 u00 í-u00 D ams00 i-ams00 i-ams00 ums00 oms00 i-oms00 I ais00 i-ais00 i-ais00 umis00 omis00 i-omis00 L uose00 i-uose00 i-uose00 uose00 ose00 i-ose00 v/n/a du i-u*k i-u>k d am-00 i-am-00 i-am-00 um-00 om-00 i-om-00 i am-00 i-am=00 i-am-00 um=M om-00 i-om-00 Shody a rozdíly mezi základními a jednoduše palatalizovanými paradigmatickými typy probereme podle narůstající složitosti. Typy IV a IV.a jsou dokonale paralelní. Ve zcela okrajovém tvaru V//N//A.du se v IV.a stejně jako v IV uplatňuje nezměněná koncovka -/*b, která podle principu silné ikonicity (2.2) nese hodnotu du.fem. Typy II a II.a jsou dokonale paralelní pouze v sg, kdežto v pl a du se II.a shoduje s I.a. Zatímco kontaminace základního typu II typem I v pl zůstává mimo spisovný jazyk, kontaminace typu II.a typem I.a představuje jedinou spisovnou podobu.9 Záhy uvidíme, že v sg naopak typ II.a poskytuje své koncovky typu I.a. 9 Vůbec neznám textový doklad, historický ani dialektální, na palatalizovanou variantu jakékoliv plurálové, natož duálové koncovky specifické pro II, sc. *-\-umis0Z, *-i-ums00, *-i-um00. 268 Nomen Liber III Typy I a I.a jsou dokonale paralelní v pl a du (I.a dodává koncovky i pro II.a). V sg pak paralelismus postihuje jak centrální pády (N, A, G), tak pády vnitřního okruhu (D, I). Odchylují se koncovky z periferní kategorie L.sg a z transperiferní V.sg. • V L.sg má typ I koncovku -e0b, před níž, protože jde o přední samohlásku, palatalizáciu morfoném vystoupit nemůže; typ I.a si proto koncovku vypůjčuje od II.a (to je produktivní případ), cf. krau2B-j-as -* krau-j-ujě 'v krvi', případně od III (neproduktivní případ, k němuž se vrátíme v 3.3), cf. kěl2B-i-as -» kel-yjě 'na cestě'. Obě vypůjčené koncovky mají stejnou prosodickou charakteristiku 00 (ta je proto v tabulce T 3.2 vytknuta za závorku). • Z možností, které má typ I v kategorii V.sg, se omezíme pouze na nepříznakovou koncovku -ex galvl-j-au (nadávka 'ty dobytku'). Neproduktivním řešením je výpůjčka koncovky í00 z I.b. Zvláštní grafika (majuskule a fonologická značka místo ortografic-kého grafému) poukazuje na zvláštní chování oné koncovky: nabývá hodnoty íil, padne-li na ni prízvuk, mimo přízvuk pak hodnoty l\l. Obojí podobu dokládá slovo éln-i-as 'jelen', jehož kmen má ve spisovném jazyce bud' charakteristiku 1A, a pak přízvuk zůstává na kmeni, cf. éln-i, nebo 2A, a pak přízvuk přechází na koncovku, cf. eln-ý. Nicméně slovo vélnias (2A) 'čert' má vokatív podle nepalatalizovaného typu I, cf. vélnel (běžná nadávka). • Formální paradigma vějas (1A) vykazuje dvojí řešení jak ve V.sg vějau et věji, tak v L.sg vejuje et vejyje. • Po produktivním řešení, tedy po výpůjčce koncovek V&L.sg zjypu II.a, sahají všechna produktivní činitelská jména, jež lze v litevštině odvodit (cf. 8.<|). • Všimněme si proměny afrikáty v dentálu u slova Isvět-i-asl > svěčias (2B, I.a) 'host', kde V.sg zní svet-y, L.sg svetyjě, zatímco u slova giňč-as (1B, I) 'hádka' máme L.sg ginč-ě, V.sg giňč-e. Kmeny slov patřících k jednoduše palatalizovaným typům často končí na samohlásku. V takovém případě se morfoném /i/ ocitá mezi dvěma samohláskami a konsonantizuje se na 1)1. Je tedy kalavíXB-)-as 'meč' vedle kěl2B-'\-as 'cesta' (I.a), pavô1B-j-us 'nebezpečí' vedle vaíslB-i-us 'plod' (II.a). Že slova kalavijas či pavôjus nejsou maskulína I či II. deklinace s kmenem na -j, dokládá jejich chování v pádech «citlivých» na palatalizaci, cf. V.sg kalavl--yau vs. dúrkl-e (*- dúrkllk-as 'dýka'), N.pl pavô-yai vs. daňg2B-ús 'nebesa'. Rozhodnutí, zda segment -j- na hranici kmene a koncovky přiřadíme k prvnímu či druhému morfu jsme u výše zmíněných maskulín učinili podle jemných asymetrií základního a palatalizovaného deklinačního typu. U feminín tuto oporu nemáme. Důsledky prvního či druhého přiřazení se nicméně projeví v okrajovém případě V//N//A.du. Výklad «samohlásko-vý kmen -&- typ IV.a» vede k závěru, že před koncovku -Pb vstupuje pomocné kmenotvorné rozšíření -j-, sc. kó-j-i 'pár nohou' vs. dvas-i 'dvojice duchů' (cf. N.sg /'kó^-Ä-i-a"0/ > kója, /'dvas^-Ä-i-a110/ > dvasiä), výklad «/-kmen -&- typ IV» nic takového nepotřebuje, sc. kój-i = rank-\ 'pár rukou' (cf. N.sg /'kój^-Ä-a*0/ > kója, /'rank1B-&-a"0/ > ranka). Epenthetické -j- se hojně uplatňuje u litevského slovesa (cf. II/2.3.1), leč lze s ním pracovat i při výkladu individuálních paradigmat deklinačních. Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 269 3.3 Odvozené paradigmatické typy: složená palatalizace K jednoduše palatalizovaným paradigmatickým typům La a IV.a existují ještě složené pala-talizované varianty I.b a IV.b. Vyznačují se tím, že do vokalických basí v některých pádech vstupuje místo palatalizačnflio morfonému l\J vokalický morfoném /i/, jenž původní vokalickou basi nahradí. Paradigmatický typ II.a se tohoto procesu samostatně neúčastní. Výsledek předvádí tabulka T 3.3. Rodová charakteristika. Složené palatalizované typy jsou rodově jednoznačné: k I.b patří pouze masc, ke IV.b pouze fem, výjimky neexistují. Této jednoznačnosti se využívá v druhotných typech adjektívních. T 3.3 ^masc I • ^masc TV x T fem (mase) IV.afem IV.bfem V e*0 ai*0 0 (í i-au)00 J00 0 a*0 i-a*0 H*0 N sg as*0 i-as*0 ís00 a0b i-a0b A a*0 i-a*0 ^0 i-a*0 i-a'0 G o*0 i-o*0 i-o*0 os00 i-os00 i-os00 D ui*0 i-ui*0 i-ui*0 ai*0 i-ai*0 i-ai*0 I i-u*b a*b i-a*b i-a*b L e0b (yje i-uje)00 yje00 oje00 i-oje00 i-oje00 V/N pl ai00 i-ai00 i-ai00 os*0 i-os*0 i-os*0 A us*b i-us*b i-us*1 as*b i-as*b i-as"b G u00 Í-u00 u00 Í-u00 Í-u00 D ams00 i-ams00 i-ams00 oms00 00 í-oms i-oms00 I ais00 i-ais00 i-ais00 omis00 • 00 i-omis i-omis00 L uose00 00 i-uose ^ i-uose00 ose00 i-ose00 i-ose00 v/n/a du un i-u»k i-u*k itb D am-00 i-am-00 i-am-00 om-00 i-om-00 i-om-00 i am-00 i-am=00 i-am-00 om-00 i-om-00 i-om-00 Připomínka. V předchozí kapitole (2.1.8) jsme připomněli shody a rozdíly mezi dvěma mor-fovými segmenty, vokalickou basí koncovky deklinační a vokalickým formantem koncovky konjugační. Podoby slovesného formantu s krátkým vokálem jsme vykládali dvoustupňovou palatalizací, kdy v prvním kroku se přidává palatalizáciu morfoném /i/ a ve druhém se celý 270 Nomen Liber III formant mění na vokál /i/, což lze podat jako posloupnost timbrových změn -a- -> -i-a- -* -i-. Do jaké míry lze takto podávat i vztah mezi základním, jednoduše palatalizovaným a složené palatalizovaným paradigmatickým typem deklinačním? Typ IV.b se od typu IV.a liší jen v N.sg. Předpokládáme-li, že koncovky všech tří typů, sc. IV, IV.a i IV.b, uchovávají stejnou prosodickou charakteristiku,10 můžeme o timbrové proměně -a0 b -»-ia0b -»-i0 b mezi koncovkami, jež jinak zůstávají strukturně paralelní a kvantitativně sourodé, mluvit zcela oprávněně. Výpůjčkou z jiného paradigmatického typu tyto proměny vykládat nelze. Typ I.b se od typu La liší ve větším počtu kategorií: V,N,A,L.sg. Povaha rozdílu není všude stejná. • Koncovka L.sg -yje00 je vypůjčená z typu III. Viděli jsme, že (a vysvětlili, proč) si v této kategorii z jiných typů (včetně III) vypůjčuje koncovky už I.a (cf. 3.2). Výklad postavený na timbrové proměně zde kvůli odlišné segmentální struktuře vůbec není možný. • V kategorii A.sg lze mezi typy I, I.a a I.b vidět dokonalou timbrovou proměnu koncovek strukturně paralelních a kvantitativně sourodých, cf. -q*0 -*-i-q*0 -*-iX0. V koncovce I.b lze zároveň vidět i výpůjčku z III. Výklady se nevylučují. Lze se ptát, proč v kategorii A.sg nedošlo ke druhému kroku proměny vokalické base (-i-qxs> -* -ŕ0) také mezi typy IV.a a IV.b. Při výkladu timbrovou proměnou musíme odpovědět, že k ní dochází v různém rozsahu, při výkladu výpůjčkou lze tvrdit, že výpůjčky z typu IQ směřují jedině k typům I.b a I.a. • V kategorii N.sg musíme konstatovat konfúsi, či lépe souběh obou mechanismů. Proměnlivá délka koncovky -ís00 - pod přízvukem fis/, mimo přízvuk /ís/ - jasně svědčí o tom, že nejde o bezprostřední výpůjčku příslušné koncovky III. deklinace. Sama proměnlivá délka se s timbrovou proměnou nevylučuje,11 dokonalosti dvoukrokové timbrové proměny -asx0 -> -\-asx0 -> -ís00 však překáží odlišná prosodická charakteristika koncovky I.b oproti koncovkám I.a i I. V prosodické charakteristice se koncovka N.sg I.b shoduje s koncovkou III. U adjektiv se nicméně - až na dvě lexikální výjimky - uplatňuje koncovka -Is s prosodickou charakteristikou \ 0, což vede na podobu -ís* 0. Uvnitř lexikální třídy adjektiv tedy můžeme konstatovat dokonalou dvoustupňovou proměnu vokalické base u koncovek N.sg, jak typu IV (-a0 b -*-ia0i' -+-i0í),z něhož vychází fem, tak typu I(-as *0 -> -ias*0 -» -w*0), z něhož vychází masc. • V kategorii V.sg potkáváme koncovku -I00 (pod přízvukem fil, mimo přízvuk lil), kterou - v neproduktivních případech - předjímal již typ I.a. Od koncovek I. deklinace se liší 10 Postulát je teoreticky korektní, leč empiricky nerozhodnutelný. Prosodická charakteristika nomina-tívních koncovek -a i -ia je jednoznačně 0 b. Prosodickou charakteristiku koncovky -i však empiricky jednoznačně stanovit nelze. Jelikož se podle typu IV.b skloňují pouze dvě substantiva (mart-i 'snacha', pat-i 'manželka'), obě o kmeni 2B, je jisté jedině to, že koncovka nenese rysy l| 0. Z rozboru adjektívního uplatnění typu IV.b vyplývá, že koncovka N.sg -/ nese vůči většině kmenů rys 0 b nebo 00 (nelze rozhodnout, protože se podle tohoto typu neskloňuj í žádná adjektíva o kmenové charakteristice 1B), vůči některým však právě rys \\0, Nejednoznačné prosodické chování koncovky je zvláštností jistých adjektívních paradigmat, cf. 4.3.6 Diskuse IV n.23. 11 Stejně jako skutečnost, že středové samohlásky mohou v kmenu nabývat krátké nebo douhé podoby právě podle polohy prízvuku, se nevylučuje s jejich zapojením do jistých morfonologických procesů, ať už jde o kořenový ablaut, cf. pló~tlB-is 'šířka' «plat2B-ús 'široký' (-»/'plätús/ vs. /plä'tús/), nebo o vztah předložky a předpony, cf. pô ** pa-dét2A-is 'poloha' (-» /'pädétls/ vs. /pädé'tls/). Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 271 nejen vokalismem, ale i prosodickou charakteristikou. Vztah V.sg -P0 ** -ís00 N.sg střídáním svých segmentů i uchováváním prosodické charakteristiky připomíná vztah V. sg -ie0 0 **-is00 N.sg v typu III. K typu I.b patří mnoho osobních jmen. Ta ve V.sg používají stejných koncovek jako obecná slova, cf. Kaz2^-ýs 'Kazimír' -» Kaz-ýU JurgiA'^s 'Jiří' ~* Júrg-i\ Patří k němu též hypokoristika. U těch lze vokatívní koncovku vypustit - stejně jako u feminín typu V - a expresivitu tronkace lze ještě zvýšit změnou intonace, cf. žmog2B-ús 'člověk' -> žmog-ělls-is -* žmog-ěl-i\ et žmog-él-0l 'člověče drahá!'. Poznámka historická. Je svůdné vykládat koncovky -ís00 a -P0 o nestabilní délce jako původně dlouhé ís akátovou intonací, sc. lil, a argumentovat, že v koncové poloze (a) mimo přízvuk se toto ízkrátilo, (P) pod přízvukem předešlo krácení metatonií z intonace akúto-vé na cirkumflexovou, sc. lil -*■ ÍV = {ý}. Je proto brólis - bróli (1A) 'bratr - bratře', ale arklýs - arklý (2A) 'kůň - koni'. Podobně vedle sebe stojí - v druhotně odvozeném paradigmatickom typu adjektívním - základní, «krátká» adjektiva didis 'veliký', přizvukované na kmeni, a tedy s krátkým lil, kairys 'levý', přizvukované na koncovce, a tedy s dlouhým íil ,n zatímco příslušné «dlouhé», pronominalizované tvary složené deklinace, přizvukované nutně na koncovce, vykazují vždy dlouhé /V, intonované cirkumflexově, cf. didysis, kairysis. Slabinou takového výkladu je právě ona cirkumflexová intonace v zakončení -ýsis, tedy v morfologickém kontextu, kde jiné původně dlouhé akútové koncovky, jež dle téhož historicko-vývojového výkladu rovněž podstupovaly krácení či metatonii, vykazují akút (cf. 7.2). 3.4 Odvozené paradigmatické typy: vypuštění vokalické base Od III. deklinace existuje ještě jedna varianta, vyznačující se nepřítomností vokalické base v některých pádech. Označíme ji III.c a předvedeme v tabulce T 3.4. Deklinační typ III.c vykládáme synchronně jako variantu odvozenou od typu III. Je rodově specifický; sdružuje maskulína s výjimkou dvou přirozených feminín sesuô a dukte, zatímco základní typ III jako jediný v celé litevské deklinaci rodově specifický není. Specifické koncovky jsou v tabulce T 3.4 uvedeny ve zvláštním schématu III.c jako morfy bez vokalické base. Odchylky zúplněného paradigmatického typu III.c od typu III se projevují v N.sg&pl a G.sg&pl. • N.sg nemá žádnou koncovku. Tento tvar je pozitivně signalizován změnami kmene, cf. šuô :: šún-i (2B), akmuô :: äkmen-i (2A). • G.sg a N.pl mají za koncovku neslabičné -s. Před ním se může vyskytnout vkladný vokál -e- (v N.pl též -y-), jak je v T 3.4 naznačeno ostrou závorkou. Tvary šuň-s a šun-ě-s (G.sg), či äkmen-s, äkmen-e-s a äkmen-y-s (N.pl) si jsou funkčně rovnocenné. • I když koncovky G.sg a N.pl mohou být jako řetězce fonémů totožné, nejsou homo-nymní, protože je - přesně jako ve schématech IV a V (i II a III) - jasně odlišují jejich prosodické charakteristiky, cf. akmeň-s et akmen-ě-s (G.sg) vs. äkmen-s et äkmen-e-s (N.pl). • V G.pl se před koncovku -u nikdy neobjeví palatalizační morfoném /i/. 12 Kmeny did- i kair- jsou shodně charakteristiky 2B. Odlišná poloha prízvuku opět souvisí s proměnou prosodické charakteristiky koncovky -ís v individuálních formálních paradigmatech, jak jsme zmí-nilijižv poznámce 11,cf.d^^^is1"3\s.kair2írýs00. Víceo tomv částech4.3.5-6následujícíkapitoly. 272 Nomen Liber III T 3.4 T Y\ ' "mase H^mascj fem TTT c ,vmasc I fem schéma III.c V e*0 J00 ie00 ie00 N sg as*0 ís00 is00 0 0 A e0 ť0 ť0 G o*0 Í-o>0 ies00 (e)s00 s00 D ui>0 i-ui*0 i- (ui|ai)"0 i- (ui|ai)"0 I u*b i-u*b imi00 i- (u|a)*b imi00 i- (uja)*b L e0b yje00 yje00 yje00 V/N pl ai00 i-ai00 ys10 b i-us,k is>b is*b G u00 (i)-u00 u00 bez palatalizace D ams00 i-ams00 ims00 ims00 I ais00 i-ais00 imis00 imis00 L uose^ i-uose00 yse00 yse00 V/N/A du i-u'1 (i-u|i)u (i-uji)'1 D am-00 i-am-00 im-00 im-00 I am-00 i-am=00 im-00 im=00 • V kategoriích D.sg, I.sg i V//N//A.du se podle rodu skloňovaného slova používa příslušných koncovek typu I (masc) nebo IV (fem), vždy důsledně s palatalizačním prvkem, tedy stejně jako v typu III, cf. piemuô 'pastýř' (2A, masc) -> D.sg píemen-i-ui, I.sg píemen-i-u, V//N//A.du píemen-i-u 'dvojice pastýřů'; sesuô 'sestra' (2A, fem) -» D.sg sěser--i-ai, I.sg sěser-i-a, leč V//N//A.du sěser-i 'sesterská dvojice' (duálová koncovka feminí-na, tvořená přední samohláskou, před sebou palatalizační morfoném nepřipouští). • V I.sg paradigmatický typ III.c nabízí jak rodově specifické koncovky -i-uk b (masc) a -i-an (fem), analogicky k D.sg, tak universální koncovku -imi, cf. šuô -> šun-i-ú et šun-iml, piemuô ->píemen-i-u et piemen-iml. Tuto dvojí možnost nicméně nabízí již základní typ III, cf. vag-ís (2B, masc) -» vag-iml et vag-i-ú, ak-is (2B, fem) -» ak-imi et ak-i-á. Struktura kmene Deklinační typ III.c je v litevštině jediný, který doprovází změna kmene. Dochází k ní v N.sg, v morfému, který vůbec nemá koncovku. Jemu odpovídající morf je poznamenán absencí kmenové finály (poslední souhlásky) i jí předcházející samohlásky. Na místo koncov- Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 273 ky a kmenového formantu nastupuje jinokmenné zakončení s dvojhláskou uo nebo dlouhou samohláskou é. Soudobý litevský vztah mezi kmeny deklinačního typu III.c je analogický ke staré indoevropské heteroklisi, kdy se během flexe střídavě vyskytuje a nevyskytuje jistý kmenotvorný formant, cf. lat. iecur - iecinoris, ř. ■xyizap - řJTtaxoc. 'játra'. Novodobá litev-ská heteroklise se vyznačuje následujícími vztahy mezi tvarem N.sg a kmenem ostatních pádových kategorií: • šuô -* šún-i (2B, masc) 'pes': jediný soudobý výskyt jednoslabičného kmene;13 • sesuô -> sěs-er-i (2A, fem) 'sestra': jediný r-kmen s N.sg na -uo;u • dukte -* dukt-er-i (2A, fem) 'dcera': jediný r-kmen s N.sg na -é.15 Téhož kmenového typuje historické slovo mótě -*■ mót-er-i (1A, fem) 'žena, matka'16 a některá další.17 • obel-ls -> óbel-i, obel-s (2A, fem) 'jabloň' vs. obuol-ýs (2 A, masc) 'jablko'. Hete-roklitické /-kmeny litevština nemá, nicméně vztah mezi kmeny oboul- a obel- dvou sémantic- 13 V památkách xvi století je poměrně často doložen jednoslabičný tvar N.sg žmuó 'člověk' (= imo-gús). Mimo nominativ tohoto kmene používá jedině Daukšova Postilla (1599), a to pouze ve tvarech A.sg žmiin-i a N.du žmun-e, vždy po dvou textových výskytech, cf. Kazlauskas (1966: 270). Úměra šuó -*• šún-i a žmuó -» žmún-i je jasná. Duálová koncovka -e je dobře interpretovatelná v indoevrop-ských souvislostech (cf. ř. tg> xúv-e), leč v litevských představuje nesystémovou singularitu (cf. n.5, kde ze stejné doby dokládáme duálový tvar žmog-u). Dodejme, že Daukšův Katechismus (1595) používá jedině supletívních kmenů žmog-ús a imón-és (duál nedoložen), jako je tomu i dnes. 14 Paradigmatický osamělé slovo sesuô -» sěs-er-i litevština běžně nahrazuje systémovým výrazem sěs-ě -> sěs-e (IB, V) o stejném významu 'sestra'. Od něho se též odvozují všechna slova citově zabarvená, cf. ses-ělm-é, ses-ýtlA-é, ses-útlB-ě, ses-ui^-é. 15 Paradigmatický osamělé slovo dukte -» dukt-er-i litevština běžně nahrazuje systémovým výrazem dukr-á -> dúkr-a (IB, IV) o stejném významu 'dcera'. Od něho se též odvozují všechna slova citově zabarvená, cf. dukr-ěl^-ě, dukr-ýtlA-é, dukr-útiB-é, dukr-úžlB-é. 16 Nynější spisovný jazyk zevšeobecnil užívání kmene mót-er- i v N.sg, cf. mót-er-is, takže celý lexém připadá typu III; v G.sg existuje vedle primárního systémového mót-er-ies i druhotvar mót-er-s, G.pl zní jedině mót-er-u. Zároveň se lexém i sémanticky posunul: textové doklady na mótě, staré, jsou pevně vázány na aktulizované domény "manželství"//"mateřství" (cf. LKŽ VIII:361), nový lexém móteris znamená 'žena' v abstraktnějším pohledu «bio-psycho-sociálním», kdy "manželství"// "mateřství" zůstávají pouze in potentiä. Ve významu 'matka', jejž podle indoevropských souvislostí za litevským kmenem mót-er- vidíme, cf. ř. N.sg |ir|Tnp, V.sg nňrep, lat- mater, se v litevštině vedle mótě uplatňuje mót-in-a (1A, IV), a to od nejstarších doložených dob. 17 Slovo mótě mót-er-i je jediné historicky jasně doložené z přirozených textů. Kleinova Grammatica (1653: 54, 72) uvádí slovo jentě, Schultzovo Compendium (1673: 17) pak slovo gentě, obě ve stejném významu 'žena manželova bratra', obě s výkladem, že se skloňují (či mohou skloňovat) jako mótě a dukte, tedy s kmenem rozšířeným o r. Bez ohledu na kolísání náslovného konsonantismu jl/g, což může být i záležitost ortografická, lze rekonstruovat kmenový vztah jénté -»jént-er-i (1A) úměrný vztahu mótě -> mót-er-i (1A) a dukte -> dukt-er-i (2A), vždy fem. Je zvláštní, že slovo jénté dokládají pouze gramatiky a slovníky xvn a xvin století, nikoliv spontánní texty. V jeho sémasiologické funkci litevština běžně užívá bróliené (1A, V) 'bratrova žena' a sváiné (1A, V) 'švagrová' (bez specifikace). Podle některých zvláštností formálního paradigmatu lze za bývalý r-kmen pokládat i maskulínum diever-is (2A, III) 'manželův bratr' (DLKŽ uvádí primárně 1A), cf. G.sg dieverěs, dieveřs, N.pl díeveres, vedle systémových tvarů diever-iěs, díever-ys (cf. Kazlauskas 1966: 281-282). 274 Nomen Liber III ky bezprostředně příbuzných slov obuol-ýs a obel-is je nápadně blízký vztahu mezi kmeny sesuô a sěs-er-i uvnitř jediné lexikální jednotky;18 • menuo -» mén-es-i (1A, masc) 'měsíc': jediný s-kmen dosud vykazující jistou zvláštnost typu III.c (N.sg na -uo);19 • akmuô -> äkm-en-i (2A, masc) 'kámen', vanduô -» vánd-en-i (2A, masc) 'voda': kromě případů uvedených výše jsou všechna litevská slova s N.sg na -uo en-kmeny o proso-dické charakteristice 2A a s rodovým sématem masc. Heteroklisi en-kmenů se moderní litev-ština pokusila vzkřísit jako slovotvorný prostředek, cf. 5.2.5.3. 3.5 Deklinační kolísání {zvláště mezi typy I.b, III a III.c) V předchozím oddíle 3.4 jsme zavedli paradigmatické schéma III.c a předváděli lexikální jednotky, jež v soudobé litevštině vykazují alespoň některou z jeho zvláštností. Nyní se v opačném směru podíváme na formální paradigmata (ta jsou, připomeňme si, v našem výkladu vždy individuální) týchž i dalších lexikálních jednotek a předvedeme, jak kolísají mezi několika deklinačními typy. Kolísání spočívá v tom, že pro jednotlivé morfémy (sc. kombinace sémat z kategorií pád a číslo) se volí morfy z trojí nabídky paradigmatických typů, jmenovitě I.b, III a III.c, jež tabulka T 3.4 právě kvůli srovnání uvedla takto souběžně. K typu III.c patří v moderní spisovné litevštině tři izolované jednotky - šuô (2B), sesuô (2A), dukte (2A) - a jeden nevelký okruh vzoru akmuô (2A). Probereme je souhrnně. • Nej nápadnějším (nejvýraznějším) pádovým tvarem je N.sg bez koncovky. Kmenové zakončení -uo, cf. šuô, sesuô, akmuô, patří výlučně schématu III.c, zatímco tvar dukt-ě připouští i interpretaci podle V. Tvar N.sg šuô se vymyká svou jednoslabičností; paralelně k němu proto vznikl dvojslabičný alomorf šuvä.20 18 Tvar G.sg ob-eí-s, jenž patří do formálního paradigmatu, lze interpretovat jedině podle deklinační-ho typu III.c, tvar G.pl ob-el-u přiřazení k III.c podporuje. Tvar N.sg ob-el-is lze pokládat za analogické dorovnání podobně jako v případu N.sg mátě -* mót-er-is. Tvary *obuô ani *obuôl neexistují, nicméně slovo obuol-ýs patří k typu I.b, příznačnému pro substantiva (morfologicky) druhotně odvozená. Je tedy pravděpodobné, že existovalo substantivum obuo(l), jež nebylo typu I.b, a od něho je obuol-ýs odvozeno. Takovou tedy najdeme v současném litevském materiálu oporu pro morfologickou (re)konstrukci obuô(l) -» ób-el- strukturně paralelní k sesuô -» sěs-er-. 19 Kmen méh-es- přibírá v ostatních pádech koncovky podle typu I.b, cf. G.sg méh-es-i-o, N-A-G.pl měh-es-i-ai - měh-es-i-us - měh-es-i-u; slovo menuo znamená v moderním jazyce především 'měsíc kalendářní", ve významu 'měsíc na nebi' se prosadila odvozenina mén-úl-is (1B, masc), skloňovaná čistě dle I.b. Druhým a zároveň posledním primitivním s-kmenem je v litevštině slovo značící 'oblak, mrak' o A.sg děb-es-i (2A, masc). Má dvojí skloňování - podle typů III a I.b - a nevykazuje žádnou zvláštnost schématu III.c. Pouze v nejstarších litevských památkách se vyskytují tvary G.sg men--es-es, deb-es-ěs, N.pl men-es-es, děb-es-es vykazující příslušnost k III.c (Kazlauskas 1966: 285). 20 Zatímco interpretace dukt-ě podle V je textově dobře doložená (ne snad ve všech pádových kategoriích, leč alespoň v některých, e.g. A.sg dúkt-e, G.sg dukt-és, D.sg dúkt-ei, či V.sg dúkt-e, cf. LKŽ 11:811), interpretace tvaru šuvá jako šuv-á podle IV je čistě teoretická: v žádném jiném páde se nevyskytuje ani kmen šuv- (všude se uplatňuje jedině šun-), ani další koncovka schématu IV. Dodejme, že i tvar šuvä je pro kongruenci vždy masc stejně jako tvar šuô a kmen šun-, cf. šuvá namlnis (N.sg Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 275 • Tvary N.pl znějí primárně sěser-ys, dúkter-ys, äkmen-ys, píemen-ys, šún-ys, tedy podle III, podoby sěser-(e)s, dúkter-{e)s, äkmen-{é)s, píemen-(e)s, čistě III.c, jsou okrajové. Vedle šún-ys je doloženo pouze šún-es se vkladným -e-, nikoliv *šun-s (LKŽ XV: 375), systémově možné, jež by se od úsem dobře doloženého G.sg šuň-s lišilo jedině intonací. • Dalším nápadným znakem III.c je G.sg bez vokalické base, cf. šuň-s, akmeň-s, dukteř-s, seseř-s. • Výrazná je i koncovka G.pl -u bez palatalizačnflio prvku, cf. šun-U, akmen-u, dukter-u, seser-Q, jež v kontextu HJ. typu představuje příznakovou zvláštnost.21 Pravda, bez palatalizačního prvku se koncovky G.pl používá i u dalších slov III. paradigmatického typu, cf. dant2B-is -* dant-u (ale D.sg daňč-i-ui) 'zub', aus2B-is -» aus-u (ale D.sg aús-i-aí) 'ucho',22 nicméně jde o výrazy spisovného jazyka vnímané jako «výjimky», kterým je nutno se naučit a ve kterých se často «chybuje». Musíme uzavřít, že v pádových kategoriích N&G.pl se typ III.c s typem III vlastně shoduje, místo aby se lišil. Pak ovšem nepřekvapí, že panchronní thesaurus LKŽ fakticky ke každému tradičnímu lexému typu III.c (odhlížíme od intelektuálních neologismů) dokládá i variantu G.sg podle III, cf. akmen-iěs, vanden-iěs, piemen-iěs, seser-iěs, dukter-iěs, šun-iěs. Spíše překvapuje, jak silně se spisovný jazyk těmto tvarům brání: DLGK (§135) po výkladu dekli-načních typů poznamenává, že pouze lexém šuô/lšuvä lze mimo N.sg spisovně skloňovat podle III. Leč stejně tak i maskulína akmuô, vanduô, piemuô by se dala paradigmatický zařadit k typu III s příznakovým tvarem N.sg - podobně jako měhuo je substantivum typu I.b se zvláštním N.sg - a navíc by se jen poukázalo na okrajové druhotvary G.sg. Přitom právě tak se popisují feminína móteris (1A) 'žena' a obells (2A) 'jabloň' (cf. nn.16, 18): patří k typu III, G.pl mají obelu, móteru (spisovně pouze tak) a G.sg obeliěs, móteries se spisovnými druhotvary obels, móters. Typ I.b vykazuje ve svých morfech jisté shody s typem III. Nepředstavuje však variantu typu III, jako spíše jeho konkurenta: některá slova mají dvojí skloňování, kolísajíce mezi typy III a I.b. • Nej výraznějším příkladem je slovo značící 'oblak, mrak' o A.sg děb-es-i (historický 5-kmen). Má úplné dvojí skloňování: 1° podle III. deklinace N-A-G.sg deb-es-is - děb-es--i - deb-es-iěs, N-A.pl děb-es-ys - děb-es-is, nicméně G.pl deb-es-u ve shodě s III.c; 2° podle I.b N-A-G.sg deb-es-ýs - děb-es-i - děb-es-i-o, N-A.pl deb-es-i-aí - děb-es-i-us a G.pl deb-es-i-Q. V obou případech je masc a prosodické charakteristiky 2A. masc) 'ten pes je náš//zdejší\ šuvá gul visás kěturias atstiěpes (sg.masc), 'pes leží, (maje) všechny čtyři (nohy) roztažené', oboje citováno z LKŽ XV:375. 21 Za zmínku stojí ojedinělý textový výskyt ...susilaukéaštuoniu vaiku: triju sunu irpenkiu duktu (sic!). Gyvi liko tiksúnus irdukra... nalezený v litevském národním korpusu (http://donelaitis.vdu.lt). Tvar G.pl dukt-u svědčí jednak o segmentaci dukt-é podle V. deklinačního typu (jak j sme předvedli v předchozí poznámce č. 20), leč zároveň o neúplném přiřazení k V. typu, který v G.pl palatalizuje bez výjimky (a žádal by *dukčiu), takže nepalatalizovaná koncovka zde dokládá starou vazbu na III.c. Všechny tvary uvádím bez polohy prízvuku, již opíraje se o omezené zápisy, nemohu doložit. Všimněme si ještě, že ve stejném textu za tvarem G.pl duktu následuje n.sg dukra. 22 Kdežto slova ak^-is -> ak-i-ů (D.sg äk-i-ai) 'oko', nóslA-is -> nós-i-y (D.sg nós-i-ai) 'nos' se od typu III nijak neodchylují. 276 Nomen Liber III • Slovo súod-ys 'saze', jehož se používá pouze v pl, má rovněž dvojí paradigmatické zařazení. Jednak sleduje typ III, cf. súod-ys, súod-is, súodz-\-u (!), súod-ims, súod-imis, súod-yse; běžnější je však alternativní deklinace podle I.b, cf. súodž-'\-ai, súodž-i-us, súodi-\-u, súodž-i-ais, súodž-i-ams, súodž-i-uose. Obě formální paradigmata se shodují pouze ve tvaru G.pl. Liší se v rodě: súodys (Hl) je fem, súodžiai (I.b) je masc. Obě varianty se shodně drží prosodické charakteristiky 1A. • Slovo viěšpat-s 'pán' (nyní hlavně Viěšpats 'Pán', 1 A, masc) postrádá v koncovce N.sg samohlásku i, což je přibližuje k typu III.c. V sg se toto slovo skloňuje podle III, sc. viěšpat-ie, viěšpat-s, viěšpat-L viěšpat-ies, viěšpač-i-ui, viěšpač-i-u//viěšpat-imi, viěšpat-yje; v pl přechází k typu I.b a pouze N.pl vykazuje dublety viěšpat-ys/lviěšpač-i-ai (III//I.b).23 Paradigmatický typ III (jenž do sebe případně integroval typ III.c) v konkurenčním boji s typem I.b často podléhá, což se projeví tím, že v moderním spisovném jazyce máme lexikální jednotky o deklinaci I.b, jež vykazují nesystémové odchylky ojedinělým užíváním koncovek typu III (nebo i III.c). • Především připomeňme slovo ménuo, měnesi, měhesio... (1A) 'měsíc', které plně sleduje typ I.b (včetně V.sg měnesi), pouze tvar N.sg má bezkoncovkový podle III.c.24 • Slovo pet-ys 'rameno' (2B, masc) sleduje typ I.b (cf. N.pl peč-i-aí, D.du peč-i--átri), leč v G.sg vystupuje vedle paradigmatického pěč-i-o i tvar pet-iěs podle III.25 • Přechodem od typu III k I.b prošla či procházejí i označení osob tvořená sufixy -on-is a -uon-is. Vzhledem k dnešní spisovné normě možná stačí pouze upozornit na anomálii slova krikščión-is (1A, masc) ' křesťan ', jež sleduje typ I.b, jen N.pl zní krikščión-ys podle III. V panchronním pohledu je ale obraz složitější a vede na velké množství kmenově-paradigma-tických variant (cf. 5.2.5.1).26 • V této souvislosti připomeňme, že i k tradičním maskulínům typu III.c jsou doloženy tvary G.sg podle I.b, cf. äkmenio, vándenio, píemenio, šúnio. Předchozí příklady dokládají, jak silný je paradigmatický typ I.b. Proto překvapí, že právě do něho proniká koncovka typu velmi slabého. Jde o V.sg -i-au00 podle II.a (případně přímo -au00 podle II). U slov v této pádové kategorii velmi běžně užívaných nalézáme větší počet tvarů. Příčinu jejich bohatství je dobré hledat ve spontánní potřebě stále zvyšovat expresivitu. 23 U tvaru N.sg jde spíše jen o druhotnou redukci koncovky. Historicky je doložena i varianta o prosodické charakteristice 2A, kde přizvukovaná koncovka N.sg zní s plným vokalismem viešpat-is. 24 Slova menuo - měh-es- a deb-es-is/lys jsou v litevském lexiku jediné indoevropsky staré s-kmeny. Nové s-kmeny, kterými se v litevštině odvozují slovesná substantiva, jsou všechny masc, patří k I.b a nevykazují žádné odchylky, cf. dóm-i-si dom-éjo-si 'zajímal se' -+dom-es-ýs 'zájem', děg-a děg-é 'hořel' -* deg-ěs-is 'spálenina, spáleniště'. 25 Uvážíme-li shodu paradigmat I.b a III v sg, pak genitívni tvar představuje jediný výrazný rozdíl mezi oběma typy. Dlouhá koncovka N.sg sice typu III neodpovídá, leč existuje k ní plně paradigmatický alomorf pet-ls. 26 Zde pouze upozorním, že na dobových plakátech z počátku xx století narážíme na kolísání genitív-ních tvarů Čiurlionies (III) a Ciurlionio (I.b) vlastního jména Ciurlionis. To v dnešní spisovné normě patří bezvýhradně k typu I.b. Caput 3 Primární deklinační paradigmata: substantiva 277 Tak ke slovu Diěvas 'Bůh' (2B, I) existují expresivní deminutíva Dievělis, Dievulělis (1B, I.b) a k nim vokatívní varianty Dievěli et Dievěliau, Dievuléli et Dievuléliau (místo 'božínku!' překládejme raději 'Ach ty můj Bože!'). Podobně existují škály tévas 'otec' (1A, I) -> tévulis (1B, I.b) -* těvuli et těvuliau 'tatínečku', bérnas 'mládenec' (2A, I) -> bernělis -* berněli et berněliau 'můj milý!'. V individuálním paradigmatu slova brólis (1A, I.b) najdeme ve V.sg vedle bróli též brolaii, tvar nápadný jak prosodickou změnou, tak nepřítomností palatalizace.27 A k vokatívu nadávky velne! 'ty mizero!' je doložena i přízvuková varianta velne!, expresívne zdloužená ještě do velniě!, takže se dá chápat též jako výpůjčka z III. Mimo skupinu paradigmatických typů I.b, III a III.c je nutné zmínit vlastně jen lexikální jednotku 'člověk', rozebranou v 3.1, jež se vyznačuje supletismem zároveň kmenovým i koncovkovým, a to jednak mezi centrálními čísly, cf. žmôg- (2B, II, sg) :: žmón- (2A, V, pl), jednak uvnitř čísla periferního, cf. imog-ú (2B, H, V//N//A.du) :: žmon-ém & žmon-ém (2A, V, D&I.du).28 Kolísání u typů I a II jsme objasnili v oddíle 3.1, kde jsme se zároveň podivili nad nekolí-sáním u typů IV a V, byť jsme k němu viděli důvody motivované rodovou ikonickou. Ke kolísání palatalizace před koncovkou G.pl u typu III se vyjádříme v kapitole 5. Kazlauskas (1968: 177) tvrdí, že o-kmenová substantiva (sc. substantiva paradigmatického typu I) mohou, mají-li přenositelný prízvuk (sc. charakteristiku 2), polohou prízvuku rozlišit N.pl :: V.pl, cf. vaikáí :: valkai. Endzelins (1948: §186) ve svém srovnání baltských jazyků tento jev zmiňuje jako litevskou zvláštnost týkající se několika málo lexikálních jednotek. Uvádí dva příklady, N.pl vaikai, bernal:: V.pl vcukai, beřnai. U druhého je nápadná cir-kumflexová metatonie oproti akútu všude jinde ve kmeni, cf. N.sg bérnas. Nevím, u kolika dalších lexikálních jednotek je tento jev textově doložen (a s jakou četností). Svolávací výrazy 'děti!', 'čeledi!' jsou - či přinejmenším na litevském venkově před kolektivizačním rozvratem jistě byly - hojně užívané, což mohlo motivovat jejich dodatečné odlišení prosodickými prostředky.29 Do spisovného jazyka tyto tvary zahrnuty nejsou. Popisujeme je zde proto jako kolísání individuálních paradigmat a výklad paradigmatického typu kvůli nim nijak upravovat nebudeme. 27 Tak se mezi sebou oslovují sedláci xvm století v Donelaitisových básních z cyklu Roční doby. Na přelomu xix/xx století zase byla móda mezi litevskými obrozeneckými intelektuály začínat dopisy o-slovením Brolaiil 'Drahý příteli!' (pokračuje se pak ve zdvořilostním kódu Tamsta). 28 Kmenový supletismus žmôg- :: žmón- byl v nejstarších památkách ještě umocněn střídáním rodového zařazení SG&masc :: pl&fem (cf. n.5). Hra s morfémy, jakou v celé této práci předvádíme, která autora baví a za niž se ani trochu nestydí, vede svou vnitřní logikou k otázce, zda střídání kmenů žmôg- :: žmón- nebylo kdy spojeno se střídáním rodů i uvnitř du. 29 Již na konci oddílu 3.3 jsme u typu I.b uvedli případ, kdy se u deminutív (jež v litevštině slouží především jako citová intensíva, hypokoristika) zesiluje expresivita současným vypuštěním koncovky a změnou intonace, cf. žmog2B-us 'člověk' -» žmog-ěllB-is -» žmog-il-i\ et žmog-él-0\ 'člověče drahá!'. Na současné vypouštění koncovky a změnu kmenového prízvuku, též motivované hledáním vyšší expresity, jsme upozornili i v oddíle 3.1 u typu V, cf. mam^-a 'maminka' -> mam-utm-ě -» mamút--e\ et mamut-0! 'maminečko'.